Daugėliškio tarmės kalbėjimo veiksmažodžių (verba dicendi) žodynėlis

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXV (1995) LIETUVIŲ LEKSIKOLOGIJOS TYRINĖJIMAI Z živého jazyka Z nářečí Z lidové řeči Kazimieras PAKALKA SLOVNÍČEK SLOVES MLUVENÍ (VERBA DICENDI) V NÁŘEČÍ DAUGĖLIŠKIS Nářečí Daugėliškis1 patří k východním aukštaitským dzūkům (vilniškým). Nářečí je po všech stránkách významné pro vědecké studium litevského jazyka, protože se vyvíjelo a jen málo na ně působil spisovný jazyk. Podle názoru Z. Zinkevičiuse se k výzkumu zákonitostí jazykových interakcí nejlépe hodí východní okraje, kde lze pozorovat různé fáze jazykového míšení a zániku (Zinkevičius 1966: 29). Fonetiku a morfologii nářečí Daugėliškis stručně popsal absolvent Vilniuské univerzity, rodák z Daugėliškisu Mykolas Šuminas, ve své diplomové práci (1951). Slovní zásoba tohoto nářečí dosud nebyla samostatně zkoumána. Do akademického „Slovníku litevského jazyka“ byla již od prvního svazku zařazena řada slov z Daugėliškisu a sousedních farností. Autor těchto řádků od roku 1948 poskytl slovníku asi 14 tisíc lístků se slovy rodného nářečí a příklady jejich užití. V dnešní době nářečí Daugėliškis, stejně jako ostatní nářečí vilniuského kraje, rychle zaniká a slovní zásoba lidí chudne. Nářečím mluví pouze starší generace. Vybrali jsme jednu z důležitých vrstev slovní zásoby — slovesa mluvení. Za ně považujeme slovesa, jimiž při jejich užití vyjadřujeme myšlenky, city, prožitky a názory. Dosud nikdo podrobněji nezkoumal ani slovesa mluvení v ostatních litevských nářečích. A. Juška uvedl 65 sloves mluvení, zřejmě jako jeden z prvních (Juška 1922: 17—18). Leksikograf A. Lyberis poprvé systematicky seskupil litevská synonyma sloves mluvení (Lyberis 1980: 164—166). A. Lyberis neuváděl geografické rozšíření synonym a výpůjčky vůbec nezařadil. Systematický soubor tematických skupin litevského jazyka představil J. Paulauskas v „Systematickém slovníku litevského jazyka“. 1 Daugėliškis leží 9 km východně od Ignaliny, u silnice Švenčionys–Vidžiai. Na podzim roku 1939, poté co Sovětský svaz okupoval vilniuský kraj, byly Daugėliškis a velká část farnosti připojeny k Bělorusku. Tehdy byla v severovýchodním cípu této farnosti zřízena farnost Gedžiūnėliai. Část našeho materiálu pochází od obyvatel rodné vesnice Juodalaukis v této farnosti, od našich rodičů. Z historického hlediska představuje vesnice Juodalaukis nářečí starší farnosti Daugėliškis. 205 Zde abecedně uvádíme slovníček sloves mluvení z daugelaišské nářeční oblasti. Nářeční příklady jsou převedeny do spisovného jazyka se zachováním morfologických vlastností. Slovesa jsou uvedena stejně jako v „Lietuvių kalbos žodynas“, pouze se neoznačuje tranzitivita. Heslové sloveso je opatřeno přízvukem, ačkoli tato slovesa nejsou v ilustračních větách všude přízvučná. U sloves užívaných častěji uvádíme z mnoha dokladů, které jsme shromáždili, pouze minimální a typičtější výběr. U vět, které jsme zaznamenali sami, nepíšeme žádnou zkratku, u vět převzatých z tištěných svazků „Lietuvių kalbos žodynas“ píšeme zkratku LKŽ a u vět převzatých ze slovníkových rukopisů a kartotéky píšeme zkratku LKŽ K. x alàsyti, -ija, -ijo (1.² halasić, brus.галосіць)křičet, dělat hluk: Vaikai alàsija. balbatúoti, -úoja, -ãvo expres. 1. nejasně vyslovovat hlásky nebo slova: Vaikas jau pradėjo balbatúot. 2. klábosit: Sueję bobos ilgai balbatavo. bambėti, bámba, -ė (-ėjo)³ expres. nespokojeně mluvit, mumlat, bručet, reptat: Bámba i bámba i nesliauna. bám bterti, -na, -ė (-ėjo) expres. nejasně říci, prohodit: Tik bám bterė[jo] žodį i nue[jo]. I žodžio nebám bterė[jo] ana. bárti, bãra, bãro 1. přísně, zlými slovy zakazovat: Bãro bãro tėvai sūnų ažu blogus darbus. 2. refl. vyčítat si navzájem: Kas bá ras, tesbar’, tu nepristok. Bardamiesi nue[jo]. išbárti, išbara, išbãro vynadat: Išbarau ažu škadą kaimyną sustikus. | refl.: Išsibaraũ su brigadyrium i išėjau ravėt. nubárti, nùbara, nubãro vynadat: Nubártas, numuštas vaikas. pabárti, pãbara, pabãro trochu vynadat, pokárat: Pabaraũ pabaraũ savo diedą ažu gėrimą — niekas nemačija. subárti, sùbara, subãro 1. pokárat vynadáním: Subáro tuokart man diedukas. 2. refl. začít se hádat: Susibariau su jais i išėjau iš pirkios. x bãžytis, -ijasi, -ijosi (brus. бажыцца) vzývat Boha, přísahat: Motie- jyčia mylėjo dažnai bãžyties. x bedùiti, -ùja, -ùjo (brus. бядаваць, l. biedować) stěžovat si, naříkat: Kada ji tik sustinku, anas vis bedùja. x pabedùitipostěžovat si, postěžovat si: Va tai beda, kad kitam nemožna pabedùit. x bliùžnyti, -ija, -ijo (l. bluźnić) mluvit sprostě: Nebliužnyk šite prie vaikam. x pabliùžnytipromluvit sprostě: Anas pabliužnija kap kada. x pribliùžnytimluvit sprostě: Pribliužnijo visep paskudnai. blóginti, -ina, -ino nazývat špatným, pokládat za špatného, hanět: Nikdo mě na světě nehaněl. nublógintioznačit za špatného, pokárat: Všichni se zastavili a pokárali Adel, která jela. 2Zkratky jsou jako v akademickém „Slovníku litevského jazyka“; vaizd. — expresivní. 3 Sakoma dvejopai: -ė ir -ėjo. Vyrauja -ė (Zinkevičius 1966: 354) 206 braizólyti, -ija, -ijo expresivně mluvit nesmysly, tlachat: Děti se sešly k tlachání. ˣ brėdyti, -ija, -ijo (brus.бредзицъ) mluvit ošklivě: Ach, on mluví ošklivě. ˣ pribrėdyti napovídat ošklivé věci: Když přišel, napovídal toho tolik, že se člověk až styděl. breizgóti, -ója, -ó (--ójo)⁴ expresivně mluvit nesmysly: Breizgója, kdo ví co. breizóti, -ója, -ó (-ójo) viz breizgoti: Co jsi to za člověka, co ti přijde na jazyk, to hned breizóji. burbėti, bùrba, -ė (-ėjo) expresivně mluvit nesrozumitelně, mumlat: Bùrba si něco pod vousy. bùrblyti, -ija, -ijo expresivně mluvit rozzlobeně, bručet: Dcera pořád bručí na mámu. pabùrblyti expresivně trochu rozzlobeně promluvit, zabrblat: Děda rád zabrblá. bùrbtelti, -na, -ė (-ėjo) expresivně zamumlat, zabručet: Ke mně neřekla ani slovo. burbuliúoti, -iúoja, -iāvo expresivně 1. mluvit nesrozumitelně, mumlat: Burbuliúoja něco, nerozumím. 2. mluvit rozzlobeně, bručet: Začal na něj pořád bručet. ˣ burčyti, -ija, -ijo (l.burczéć) bručet, reptat, mumlat: Začal jsem reptat na Prana. Nedá se je utišit: jeden bručí, druhý taky. burnóti, -ója, -ó (-ójo) expresivně mluvit rozzlobeně, klít: Začíná na lidi klít. ˣ razsiburnóti (hybridní) expresivně promluvit rozzlobeně, zaklít: Když razsiburnója, nic si nepromyslí. ˣ bušùitis, -ùjasi, -ùjosi (brus. бушавать) hlasitě, zlostně mluvit, nadávat: Ato[jo] čiūžon pir kion i bušùjas. čiulbúoti, -úoja, -āvo citoslov. něžně mluvit: Dokud tě potřebuje, sladce si prozpěvuje a štěbetá. Štěbetá jako slavíček. daūžti, -ia, -ė citoslov. zlostně říkat, ostře a rázně odseknout: Já ti neodpovídám útočně, ale ty na mě první vyjíždíš. dróžti, -ia, -ė citoslov. veřejně říkat, mluvit, pronášet: Pronáší proslov na trhu. išdróžti citoslov. vyslovit, říct naplno: Nebudu se stydět, až se potkáme, řeknu, co budu chtít. Vyslovil jsem to nahlas. dúoti, -da, dāvē citoslov. říkat důrazně, mluvit přísně: Mluvili jsme polsky. išdúoti, -da, išdavė citoslov. vynadat, sepsout: Vynadal jsem své ženě kvůli pomluvám. ˣ džėkavoti, -oja, -o (-ojo) (brus.дзякаваць) děkovat: Tady vůbec není za co děkovat. ˣ padžėkavoti poděkovat: Žebrák poděkoval za nocleh a odešel. ˣ džėkavotis, -ojasi, -ojosi (sl.) posmívat se: Nevesel se z cizího neštěstí. ˣ garbúiti, -ùja, -ùjo (hybrid.) proklínat, spílat: Nechci se s ním potkat: tady mi nadával. ˣ garòdyti, -ija, -ijo (brus. гарадзіць, rus. городить) lhát, plácat nesmysly: Lže, ale pravdu neřekne. ˣ prigaròdytinapovídat spoustu lží: Taranda po příchodu napovídá spoustu lží. 4 Užívá se dvojím způsobem: -ó a -ójo. 207 x gaurōnyti, -ija, -ijo (l.gawronić) lhát: Utura mluví krásně, ale hodně lže. gerksėti, gérksi, -ė (-ėjo) přísl. rychle a nesrozumitelně (např. židovsky, německy) mluvit: Židé na trhu jen rychle a nesrozumitelně žvaní. Co ten Žid blekotá — nerozumím. gyvačiūoti, -iūoja, -iāvo přísl. nazývat hadem: Proč mi říká had? | zvrat.: Celou cestu nadával a nazýval mě hadem. x gōnyti, -ija, -ijo (bělor. гоницъ) hanět, odsuzovat, nadávat: Ty ho tu tak moc nehaň. x nugōnyti zhanět: Chlapec, kterého haněly všechny dívky. gozgōti, -ōja, -ō (-ōjo) přísl. žvanit: Co to žvaníš, když nic nevíš? gráusti, -džia, -dė přísl. mluvit rozzlobeně: V našem okolí lidé na něj zlostně mluví. grįžyti, -ija, -ijo přísl. mluvit vtíravě a opakovaně: Hledá záminky, pořád opakuje totéž. prigryžyti vtíravě někomu něco vyčítat: Pořád mi vyčítáš tyhle peníze. LKŽ. gvōti, -ja, -ō (-jo) přísl. žvanit, tlachat: Pořád jen žvaníš a žvaníš. imti, ima, ėme přísl. kárat. périmti přísl. vynadat: Až ho příště potkám, vynadám mu. kalbėti, kalba, -ė (-ėjo) říkat zpaměti (modlitby): Dříve se modlitby říkávaly potichu. Máma chodívala z lázně a modlila se za duše. Říkat modlitby zpaměti. LKŽ. atkalbėti viz ažkalbėti: Zaříkává se proti uštknutí hadem. ažkalbėti vyléčit zaříkáváním: Když uštkne červ, zaříkává se. sukalbėti odříkat zpaměti (modlitby): Poklekl a odříkal modlitby. kalénti, -ēna, -ēno vid. přikazovačně říkat; stále opakovat, vtloukat: Kalenau kalenau, kad šite nedaryt. įkalénti vid. přikazovačně nařídit, vtlouct do hlavy: Inkalénau, kad žinot. prikalénti vid. přikazovačně přikázat: Prikaléno, kad dabot vaiko. Prikalénsiu, i padaris. kalti, kala, kãlo vid. stále říkat, přesvědčovat: Aš jam kalau kalau, ale neima galvon. įkalti, įkala, įkālo vid. přikazovačně nařídit: Iš mažų dienų jam šite inkálta. | refl.: Inskālo tą žodį galvon. x kamándavoti, -oja, -o (-ojo) (hybridní) poroučet, organizovat: Diedas nieko nedaro, tik kamándavoja. kiaūlinti, -ina, -ino vid. nazývat někoho sviní, zostuzovat: Nereikė kiaūlint žmogus. iškiaūlinti vid. nazvat někoho sviní, zostudit: Nor iškiaūlin tu jį ažu tokį blogą darbą. kláusti, -ia, -ė obracet se na někoho s otázkou: Diedukas sustiko man i kláusia kelio. sukláusti zeptat se: Moma sukláus sūnų i duos žinia. 208 blouznit, blouzní (kliesti), -ěl (-ěl) po ztrátě vědomí mluvit nesmyslná, nesouvislá slova; klėjoti: Kliesti člověk, když je velmi nemocný. Anas serga, kliesti LKŽ. nuklęsti napovídat nepravdivé věci: Jau Jurgis nuklędžia uturdamas. vytknout, -ia, vytkl hubovat. pakurti, pākūria, pakūrė nář. začít hubovat, pokárat hubováním: Pakūrė kunigas bobą ažu liežiuvius. x kūsyti, -ija, -ijo (l. kusic) pobízet, přemlouvat: Insistojęs kūsijo, kad eįčia barties. x prikūsyti namluvit, poštvat: Prikūsijo visep i daboją, ką darysiu. x kvolýti, -įja, įjo (sl.) chválit. x iškvolýti pochválit: Duktė manos paslovyta, tėvo iškvolyta. lakštúoti, -úoja, -ávo nář. mluvit něžně: Kolei tavęs reikia—čiulboja lakštuoja. poroučet, -ia, -ěl nařídit, pobízet: Poroučej, neporoučej, stejně neposlechne. lieti, -ja (lėja), -jo nář. lhát: Ty mu nerozumíš, buď říká pravdu, nebo lže. sulieti nář. zalhat: Sakis sakis, ē kai kur i sulės. liežuviauti, -iáuna, -iávo nář. pomlouvat, mluvit o někom: Kam se jen otočí, tam pomlouvá. x lōjoti, -oja, -o (-ojo) (l.lajač) nadávat, spílat: Lōjojo nepadabnais žodžiais. | zvrat.: Eidamas visu keliu lōjojos. x išlōjoti vynadat, vyspílat: Pirma gražiai uturo, ē paskui išlōjo[jo]. lōti, -ja, -jo nář. zbytečně vyprávět, mluvit, mnoho žvanit: Lōja lōja, ē niekas jo neklauso. x rozvláčet (hybrid.) mnoho vypovědět, vykecat: Všem, co ví, to rozvláčí. marmět, mārma, -ė (-ėjo) expresivně 1. mluvit nejasně, mumlat: Pod nosem si každý mārma. Žebrák odešel a přitom mumlal. 2. expresivně mluvit nevhodně, brblat: Babička u pece mārma modlitby. pamarmět expresivně pomodlit se (modlitby): Žebrák u dveří zamumlal modlitby. mēlstis modlí se, modlil se obracet se modlitbami k Bohu, svatým; odříkávat modlitby: Náš dědeček se modlíval nahlas. pasiemelsti, -džia, pomodlil se odříkat modlitby: Za nebožtíky se musíme pomodlit. melūoti, -úoja, -ávo vědomě říkat nepravdu: Lže a ani uzlíky nesbalil. Pravdu neznám a lhát nechci. išsimelūoti vykroutit se lží: Zloděj se umí vykroutit lží. primelūoti napovídat nepravdy: Ona mi napovídala nepravdy a já tomu uvěřil. sumelūoti říci nepravdu: Zalhal až do konce. mýkelėti, -ėja, -ė (-ėjo) expresivně bečet, koktat: Co tu pořád koktáš, řekni to rovnou. pamýkelėti expresivně zakoktat: Zakoktal něco, ale nerozuměl jsem. 209 mykti, -ia, -ė expres. mluvit nejasně, pronést několik slov: Nechce to říct, tak jen mumlá. murmeti, murmá, -la (-l) expres. mluvit nespokojeně, bručet: Nic neříkej a nebruč na ni. Ažpynęs pořád bručí. × narakóti, -ója, -ó (-ójo) (bělorus. наракаць) vyčítat, obviňovat, kárat: Zbytečně mi vyčítal. Nevyčítejte mi to LKŽ. × nasipkróti, -ója, -ó (-ójo) (pol. sprzykrzyć) vyčítat: Doma ti nikdo nic nevyčítá. × nasrugóti, -ója, -ó (-ójo) (bělorus. наругацца) mluvit nepřátelsky, odporovat: On rád odporuje. Cokoli řekneš, pořád odporuje. niūkti, -ia, -ė 1. mluvit, hovořit: Dědové se zastavili a mluví. Tady lidé mluví velmi zvláštně LKŽ. Labutienė pořád mluví a mluví, jen poslouchej. 2. umět se dorozumět: Židé se domlouvali s Němci. išniūkti, -ia, išniūkė 1. nějakou dobu mluvit, hovořit. | dok.: S Monikou se už nedomluvíme, oběma je konec. Se cizím bude sedět a sedět — vůbec se nedomluví LKŽ. 2. všechno vypovědět: Všechno mu vypověděl. paniūkti, -ia, paniūkė 1. promluvit, popovídat si: Ona si se mnou popovídala. | dok.: Dovolila mi s ní trochu popovídat. 2. vyprávět: Vincutė mi toho hodně napovídá. × razniūkti, -ia, ràzniūkė (hybrid.) 1. všechno vypovědět: Vypověděla, co se mi stalo. 2. dok. rozpovídat se: Jakmile se rozpovídá, nepřestane. susiniūkti, -ia, susiniūkė domluvit se, dohodnout se: S mou snachou je těžké se domluvit. pasakoti, -oja, -o (-ojo) mluvit, hovořit: Neodvážil jsem se před ženskými vyprávět. × pitavoti, -oja, -o (-ojo) (pol. pytawac) vytrvale se vyptávat, vyslýchat: Učitel vyzpovídal všechny děti. × išpitavoti důkladně vyslechnout: Vyslechli mě na policii a pustili mě. plepėti, plėpa, -ė (-ėjo) expres. mluvit naprázdno: Ženské se sešly a pořád žvaní. priplepėti, priplepa, -ė (-ėjo) expres. napovídat nesmyslů, navykládat, nažvanit: Už toho bylo navykládáno, všelicos o mně. plepetóti, -ója, -ó (-ójo) expres. žvanit, tlachat: Pranas celý den žvanil a žvanil. žvanit, -í, -il, nářeč. tlachat, blábolit, žvanit: On žvaní jako bába. × rozžvanit se, -í, rozžvanil se (hybrid.) nářeč. vykecat se, vykecat: Když jsem se zeptal, bába všechno rozžvanila. řízně říkat, -á, -al, nářeč. říkat přímo, vmetat do očí. řízně říct nářeč. říct přímo, vpálit do očí: Bába všechno, co věděla, vyklopila všem na shromáždění. žvanit, -í, -il, nářeč. tlachat: Chodí a žvaní všem LKŽ. vykecat se, -á, vykecal se, nářeč. vykecat se: Rozpovídá se a všechno vykecá, ještě si něco přidá. Ona to hned všem vykecá LKŽ. × rozkecat se, -á, rozkecal se (hybrid.) nářeč. rozpovídat se: Ženské toho hodně napovídaly. žvanit, -á, -á (-al), nářeč. tlachat: Žvaní jako straka. 210 žvanit, -í, -il obraz. plácat, tlachat: Žvanil z plných plic. žvanit, -á, -al obraz. mluvit nesmysly, plácat: Žvaní baba. vynadat obraz. vynadat, vynadat: Ona mi vynadala z plných plic LKŽ. zalhat obraz. zalhat: Nu, svět lže. žadonit, -á, -al (-ela) často prosit: Žadonil jsem a žadonil, a řetízek jsi nekoupil LKŽ. prosit, prosí, prosil obrátit se na někoho s žádostí o něco, s přáním, aby něco udělal: Cože, nebudeš-li svině, sám nepožádáš LKŽ. | srov.: Galena už prosí o smrt (nechce už žít) LKŽ. odprosit naléhavě prosit, aby něco nedělal: Odprosil jsem zetě, aby už tuhle uturku neutural. předem pozvat pozvat si předem: Pozvalo se mnoho chlapců, nasekali dva sýry (d.) LKŽ. přezdívkovat, -uje, -oval dávat přezdívky: V jejich uličce si všichni dávají přezdívky LKŽ. plácat, -á, -al obraz. žvanit, tlachat: Plácá, co nemá. naplácat obraz. napovídat: Naplácala toho a naplácala — všichni jen poslouchají. žvanit, -á, -al obraz. žvanit, mluvit nesmysly: Žvaní a žvaní jako staletý stařec LKŽ. pomalu říci obraz. říci pomalu, pohovořit: Budeš čekat a čekat, než pomalu vysloví slovo LKŽ. žvanit, -á, -al (-ela) obraz. 1. mluvit nesmysly: Plácá páté přes deváté. 2. mluvit špatně cizím jazykem: Cizinec žvatlá litevsky. xvyjednávat, -ává se, -ával se (srov. brus. paxabaça, pol. rokować się) hovořit spolu, přít se: Slyšel jsem, jak spolu vyjednávají LKŽ. křičet, -í, -el hlasitě mluvit, volat, pokřikovat: Stařec se vykřičel a křičí dál. křičet, -í, -el 1. volat (na koho), hubovat: In manęs labai rėkė LKŽ. 2. naříkat, sténat, stěžovat si na něco: Kriūtine rėkia to pradžio. rozkřičet se, -í, začít hlasitě mluvit, křičet, hulákat: Insrėkės diedas i rėkauna. odkřičet, -í, odkřičel 1. odmlouvat, odhánět: Nūrėkė nuo sporto ji LKŽ. 2. pokárat: Pūkštulis buvo nūrėktas. mluvit pomalu, -í, -el, nářeč. mluvit zřídka, pomalu: Kaiminka rėtūoja kap advakotas. říci pomalu nářeč. říci zřídka: Petrusia kolei išrėtųs, tai nesulauksi. mluvit ostře, -í, -el, nářeč. 1. mluvit rozzlobeně: Jonas gal rėžavo in manę. 2. srov. hádat se, přít se, dohadovat se: Rėžaunas abi marčios suėję. říci přímo, -í, -el, nářeč. říci odvážně, přímo, vychrlit: Ką žino[j]au, tą rėžiau. říci přímo nářeč. říci odvážně a přímo, vychrlit: Išrėžk tu jai akysan. 211 rietis, -jasi (rėjasi), -josi vid. hádat se, nadávat si: Hádají se oba (muž s manželkou) jako psi. riñkti, reñka, riñko pomlouvat: Ti lidé pomlouvali a pomlouvali. xrõdyti, -ija, -ijo (brus. радзіць, l. radzić) radit: Dobře jsem mu radil, ale neposlouchal. xatrõdyti poradit, aby přijel, poslat: Kupci nám dohodili krávu. xažrõdyti poradit, co dělat: Graudenausi, proč jsi mi tam poradil jet? xirõdyti viz atrodyti: Kdo ti sem k nám ukázal cestu? xparõdyti 1. poradit, doporučit: Doporuč mi dobrého krejčího. 2. zvrat. poradit se, popovídat si: Se svou ženou se vždycky poradím. xprirõdyti viz parõdyti 1: Kdo ti tohoto kupce doporučí? xsurõdyti 1. poradit: Poradil mu koupit rádio LKŽ. 2. zvrat. dohodnout se, domluvit se: Dohodli jsme se, že pojedeme do Vilniusu. sakinėti, -ėja, -ė (-ėjo) říkat často: Říkal jsem mu to několikrát, ale neposlouchal. apsakinėti říci, povědět: Všem to říkal – nikdo to nekoupil. išsisakinėti vymlouvat se: Všichni se vymlouvali LKŽ. xrazsakinėti (hybrid.) apsakinėti: Pořád mu něco povídají. sakýti, sako, sakė mluvit, povídat: Jedno říká, druhé dělá. On není lhář, vždycky říká pravdu. Oni tohle také říkají. On to také říkával. 2. vyslovit: Lotyši vyslovují jen polovinu slova. 3. přikázat: Říkej to tisíckrát – neposlouchal. atsakýti 1. podat informaci v odpověď na otázku: Neodpověděl ani tomuhle, ani tamtomu. 2. dát zápornou odpověď, odmítnout, nesouhlasit: O co ho žádali, to neudělal. Odpověděl stroze, slíbil. ažusakýti předem poručit, přikázat: Ažusakė in kataros dienos atvažiuot. xdasakýti (hybridní). říci, uvést: Nežinau, te kas dasakė, ką anies samagonką varo. įsakýti říci, vyprávět: Kas čia jum insakė, kad čia gyvenu? LKŽ. išsakýti 1. vypovědět, vyprávět: Išlojos, išsakis, kad šikine uturu. | refl.: Išsisakė visa ką. 2. refl. přiznat se, prozradit něco: Neišsisako, ką anas buvo vogt LKŽ. 3. refl. odmítnout: Reikia iš darbo išsisakýt LKŽ. 4. refl. zapřít: Išsisakýt niekap negali nuo Stasio, prašo pinigų pažyčyt. pasakýti 1. vyjádřit názor, myšlenku: Vat pasakė: nei grūsta, nei malta LKŽ. I žodelio nepasakiau, ė pyksta in manę. 2. vyprávět: Paklausai, ką pasakysiu. Tepasakai ką blogo in manę — nepasakis. 3. promluvit, vyslovit: Par mus do kitep pasākai, tada išjuoks LKŽ. Būdavo, prieš tėvus i žodelio nepasakai, ė dabar LKŽ. In galo liežuvio, i negaliu pasakýt. 4. oznámit: Jos nueita i pasakýta LKŽ. 5. poručit: Pasakýk jam, kad tuoj ateitų LKŽ. 6. mluvit nepříznivě, hanět, vyčítat: Pasakýsi ką nepatinkama, tai pekla razversi LKŽ. išpasakýti vylíčit, vypovědět: Sunku išpasakýt, kap seniau blogai gyvenom. neišpasakýtai přísl. velmi: Neišpasakýtai graži merga. 212 prisakyti 1. hodně namluvit: Ko aš jam neprisikiau. 2. poručit, přikázat, uložit, co má kdo dělat: Prisakiau sūnui, kad ateitų į ate[j]o]. x razsakyti (hybridní) 1. oznámit, rozhlásit: Anas kitą tarnybą turi, mum žmones razsake LKŽ. 2. vypovědět: Man jo moma visa ką razsake. susakyti rychle promluvit, říci: Susakė navatnai — nesupratau. sarmātyti, -ija, -ijo zahanbit: Sarmātijau sarmātijau savo brolį kap išmanydama. skalātyti, -ija, -ijo expres. pomlouvat: Vaikščioja per svietą i skalātija. apskalātyti expres. pomluvit: Apskalātijo nekaltai mergiotę. iškalātyti expres. namluvit (něco špatného), velmi pomluvit: Inskalātijo, in-lo[jo] in manę. skāldyti, -o, -ė expres. mluvit přísně, říkat (pravdu) bez obalu: Skāldo jam aksan. atskāldyti expres. odpovědět přísně a důrazně, odseknout: Dukte momai atskāldo labai LKŽ. x slovýti, -ija, -ijo (брус. славіць, pol. sławić) hlásat, velebit: Mūs kunigelį visi slovija. x vychvalovat oslavovat, proslavit: Dívka je všemi oslavována. x proslavit proslavit, pochválit: Člověk je proslulý po celém okolí. spāndyti, -o, -ė sloveso. mluvit hrubě, odsekávat, sypat ze sebe slova: Co si myslí, to také vychrlí. x zpovídat se, -ójasi, -ó josi (l.spowiadać) při zpovědi vyznávat hříchy: Moje sestra se ráda často zpovídá. x vyzpovídat se při zpovědi vyznat hříchy: Když jsem se vyzpovídal, hned se mi ulevilo. speliōti, -iója, -ió (-iójo) snažit se správně něco říct, aniž by člověk věděl: Žid počasí neodhadoval, pověsil řemen na vratích a pozoroval: jestli z řemene kape, prší; jestli řemen není vidět, je mlha; jestli je řemen ojíněný, je velká zima; jestli se řemen kýve, fouká vítr. x hádat se, -ijasi, -ijosi (рус. спориться) přít se: Anas se rád se všemi hádá LKŽ. x pohádat se začít se hádat: Pohádal jsem se se sousedem a rozzlobil se. x přít se, -ijasi, -ijosi (l. sprzeczać się) hádat se, odporovat: Už se s ním nechci dál přít. zdravit, -ina, -ino slovy vyjadřovat přání dobra, úctu: Proč ho zdravit — je to takový podivín. volat, -ia, -ė 1. volat, aby se někdo vrátil, přišel nebo odpověděl. | refl.: Zavolejte si, pojďte jíst! LKŽ. 2. nazývat (jménem, označením, příjmením): Teď mi máma neříká jménem. pomluvit, -ia, pomluvil pomlouvat, očernit, obvinit: Pomluvili mě ve světě ošklivě LKŽ. odvolat, -ia, odvolal 1. voláním přivolat zpět odcházejícího nebo toho, kdo už odešel: Křič, co hrdlo ráčí — mrtvého už neodvoláš LKŽ. 2. po nějakou dobu někoho oslovovat určitým jménem: Polovinu života jste mi říkali jiným jménem. 213 x dovolat se, -á, dovolal se (hybridní tvar) domluvit se: S ním se ani v nouzi nijak nedomluvíš. přihlásit se, -í se, přihlásil se představit se voláním, přivolat se: Přihlásil se do obchodu a poklonil se. okřiknout, -ne, okřikl odpovědět nepřívětivě, pomluvit, pohanit: Jak někoho lidé znevažují, okřikují LKŽ. dovolat se, -á se, dovolal se přivolat: Až bude třeba, ty si ho nepřivoláš. zvolat, -á, zvolal říci, oznámit: Zvolal tady [to místo] jako zvláštní, kde zemřel kněz. vystřelit, vystřelí, vystřelil dok. říci: Říká do očí — nevšímá si toho. odseknout dok. odpovědět hrubě, přísně; utít: Tobě odsekne a ty jsi odsekl. ušít dok. říci hrubě, urážlivě; vynadat: Ušil mu před lidmi a zahanbil ho. šeptat, šeptá, -al (-ala) dok. mluvit neobvykle: Poláky nemám rád, jak šeptá. pošeptat, pošeptá, -al (-ala) dok. pošeptat: Něco mu pošeptal a mně se udělalo lépe LKŽ. šustit, -í, -il dok. šeptat, šeptat: Šeptá, aby nikdo neslyšel. Šeptá do uší. pošustit dok. pošeptat, pošeptat: Oba si pošeptali do ucha a odešli z domu LKŽ. šeptnout, -ne, -l (-la) dok. potichu říci, pošeptat: Sotva polovinu slova šeptla, když odcházela. šeptat, šeptá, -al (-ala) dok. mluvit tiše, tajně, šeptat, hovořit potichu: Šeptá si pro sebe. žvatlat, -á, -al (-ala) dok. mluvit nesrozumitelně, tlachat: Opilý žvatlá páté přes deváté. žvanit, -í, -il (-ila) dok. tlachat, plácat; lhát: Nežvanil, nežvanil, když už žvanil! LKŽ. Žvaní jako žvanil. nušvóti přísl. lhát: Ana kap kiek ką i nušvója LKŽ. prišvóti přísl. nalhat: Vrátil se z trhu, a tak si nalhal. susvóti přísl. vymyslet si, nalhat: Ženy často ledacos nalžou. taleskúoti, -úoja, -āvo přísl. žvanit, tlachat: Rád hodně žvaní. ištaleskúoti přísl. vykecat se: Nevydržel a vykecal, co věděl. x talkúiti, -ūja, -ūjo (rus. толковать) mluvit, říkat, diskutovat: Sedí a povídá si s dcerou LKŽ. x pasitalkúiti popovídat si, poradit se: Fisiu ūlvčion pastalkūit. susitalkúiti domluvit se, dohodnout se: Nemohl jsem se s ním domluvit. tārauti, -auna, -avo mluvit pomalu, povídat, vyprávět: Nevěnuj mu pozornost, vždyť mluví pěkně LKŽ. ištārauti vypovědět, vyprávět: Vypověděl všechno, jak to bylo LKŽ. tarýti, tāro, tāre vyjadřovat myšlenky slovy, říkat, mluvit. ištarýti vyjádřit slovy, říci, promluvit: Vyslovit slovo bylo považováno za škodlivé. patarýti říci, vyslovit: Jen jeden řekne takové slovo LKŽ. 214 sutarýti dohodnout se: Slova sutarýta, žiedai sumainyta („domluveno, prsteny vyměněny“; nář.). tarmėti, tãrma, -ė (-ėjo) expres. mluvět, žvanit, mumlat: Chlapec pořád mluví a mluví. Jedeme na trh a pořád si povídáme. tárti, tária, tãrė říci, mluvit: Tak to říká. ažtárti, ažūtaria, ažūtare zastat se slovy, bránit: Vždycky se syn zastane mámy. Bratříčku, bráško, přimluv se za to slovíčko (nář.) LKŽ. ištárti, ištaria, ištare 1. vyslovit nahlas: To slovo vyslovil — a pak to bylo špatně. 2. zvrat. říci nechtěně, bezděčně: Před cizím člověkem to slovo nevyslov. pratárti, prãtaria, prãtarė říci, vyslovit: Celý rok se mnou nepromluvila [tak se rozzlobila]. x tiẽšyti, -ija, -ijo (sl.) utěšovat: Nemusíš mě utěšovat. x patiẽšyti potěšit slibem: Potěšíš slibem — neuškodíš. x tlumõčyti, -ija, -ijo (pol. tłumaczyć) vysvětlovat. x ištlumõčyti objasnit: Vysvětlil jsem, jak se co dělá. tulénti, -ėna, -ėno expres. mluvit něžně: Ona si s kamarádkami něžně povídá, ale nás si nevšímá. itulentí expres. přemluvit, přesvědčit: To mu tak nalichotili do uší. tvérti, tvėria, tvėrė expres. žvanit, tlachat nesmysly: Co to plácá, neposlouchej. tvoróti, -ója, -ó (-ójo) expres. mluvit nesmysly, žvanit, tlachat: Pořád žvanil, ale já jsem mu nevěnoval pozornost. x uturínėti, -ėja, -ėjo x aputurínėti pomlouvat: On pomlouval. x ùturti, -a, -o (bělorus. гутарыць) mluvit: Yr kas ùtura, ner kam klauso LKŽ. Maminými slovy ùturu. Hustě ùtura. Ùtura nahlas. Hlasitě ùtura. Ùtura jako ve snu. | refl.: Utur kole ùturas. apùturti 1. pomlouvat: Sešly se ženy a pomlouvají sousedku. 2. překřičet v hovoru: Nikdo ho nepřekřičí. x atùturti říct: Jen to nikomu neříkej, co jsem řekl. x ažùturti oslovit: Já ji ažùtursiu (zaujmu ji rozhovorem). x daùturti 1. říct všechno až do konce: Jonas ùtura nedàutura. 2. promluvit, přesvědčit: Do daùturo, aby mu něco dali. x iùturti 1. přemluvit: Ty ji k ničemu nepřemluvíš. | refl.: Více se bojí insiùturt. 2. refl. získat si někoho řečmi: Kdo se umí insiùturt, ten také podvádí LKŽ. x išùturti 1. vypovědět: Knězi jsem všechno išùturau. | refl.: Abudeinos išsùturom vsedě LKŽ. 2. být schopen mluvit: Zasekl se a nedokáže nic říct LKŽ. x nuùturti 1. promluvit: Nuùturo, a tak to také zůstalo. Včera jsme si tam také nuùturom. 2. říct něco nesmyslného, plácnout: Levosia neříká nikde žádné nesmysly. 3. refl. vymluvit se: Anas se neustále nusiùtura, když udělá něco špatně. x paùturti 1. promluvit: Ženy přece potřebují s někým paùturt LKŽ. | refl.: Posadila se, pasiùturo a odešla. Pasiùturdamos přišla. 2. vyprávět: Já jsem nepotřeboval, a přece jsem paùturau LKŽ. x péruturtipřevyprávět: Ty mu to nepérut ursi, budeš se stydět. Péruturo šitą uturką LKŽ. 215 x prauturti 1. promluvit, promluvit: Prošel a nepromluvil. Neřekl ani slovo. 2. refl. prozradit se: Ten stařec se sám prozradil. Bojím se, že něco neprozradím. x priūt urti hodně napovídat, napovídat si: Ženské si pořád napovídají: rodí nenarozené, pohřbívají nemrtvé. Máma mi toho pořád napovídá LKŽ. x raziūt urti (<razsiut urti) (hybrid.) vypovědět: Jakmile se něco dozví, vždycky to vypoví. | refl.: Slovo za slovem si to vypovídáme. x suūt urti 1. krátce promluvit: Promluvíš tři slova a hned poznáš, co je to za člověka. Není s kým promluvit. 2. domluvit se, dohodnout se: Domluvíme se, že pojedeme do Vilniusu. Zaplatím tolik, kolik bylo dohodnuto LKŽ. | refl.: Už to bylo dohodnuto. 3. refl. být schopen se domluvit: Židé se domlouvali s Němci. 4. promluvit, začít mluvit: Kéž by nepromluvil špatně. vanóti, -ója, -ó (-ójo) vid. kárat, hubovat: Vynadal jsem jí za takové činy. 2. nazývat, přezdívat: Kdo druhému říká hlupáku, sám je hlupák LKŽ K. veblúoti, -úoja, -ávo vid. mluvit ne zcela dobře: Už i moje dcerka začíná brebentit LKŽ K. velniúoti, -iúoja, -iávo nazývat někým ďáblem: Začíná hezky mluvit a odpovídá při tom nadávkami LKŽ K. | refl.: Nenadávej, neklej! zyžti, -ia, -ė vid. úpěnlivě, fňukavě prosit: Dítě pořád fňuká. zurzėti, žurza, -ė (-ėjo) vid. naříkat, sténat, brblat, být nespokojený: Přestaň naříkat, tvoje slzy až do nebe nedosáhnou LKŽ K. išzurzėti vid. vyprosit fňukáním: Tím fňukáním jsem si vyprosila šaty LKŽ K. žadėti, žada, -ė (-ėjo) léčit zaříkáváním, zaříkávat, čarovat: Jen ona umí zaříkávat. ažužadėti, ažužada, -ė (-ėjo) zaklít, zaříkat: Tenhle chléb je zakletý, nejez ho. žebúoti, -úoja, -ávo vid. promluvit, začít mluvit: Teď už nemusíš promluvit LKŽ K. Když jsem se dostal mezi Židy, bojím se promluvit. žerti, žeria, žėre vid. mluvit hrubě, sprostě: Jozupas říká každému všechno do očí. išžerti, išžeria, išžėrė vid. říci hrubě vše, co má na srdci: Když jsem tam šel, řekl jsem všechno, co jsem měl na srdci, a odešel. žióbterti, -ia, -ė (-ėjo) vid. promluvit, prozradit se: A nepromluv ani slovo, promluvil bys — zmlátili by tě. Ona před ním obvykle ani nepromluvila. Máma se bojí promluvit. Zemřel, aniž promluvil. žósti, -ta, žódo říci nechtěně, proti své vůli. išsižósti nechtěně se prořeknout: Mykolas se tady prořekl. prasižósti nechtěně se prořeknout: Prořekl se a ztichl. LITERATURA A PRAMENY J u š k a A. 1922: Литовский словарь А. Юшкевича с толкованием слов на русском и польском языках, выпуск третий, Петроград. L y b e r i s A. 1980: Slovník synonym, Vilnius. LKŽ — Slovník litevského jazyka 3—16, Vilnius, 1956—1995; 2. vyd. 1—2, 1968—1969. 216 LKŽ K – Kartotéka Slovníku litevského jazyka. O t r ę b s k i J. 1932: Wschodniolitewskie narzecze twereckie 3, Zapożyczenia słowiańskie, Kraków. P a u l a u s k a s J. 1987: Systematický slovník litevského jazyka, Vilnius. Z i n k e v i č i u s Z. 1966: Litevská dialektologie, Vilnius. 217