Lietuvių kalbos priežastinių ir parūpinamųjų veiksmažodžių leksikografinis pateikimas

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXV (1995) LIETUVIŲ LEKSIKOLOGIJOS TYRINĖJIMAI Gertrūda SAVIČIŪTĖ-NAKTINIENĖ LEXIKOGRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ KAUSATIVNÍCH A KURATIVNÍCH SLOVES V LITEVŠTINĚ 1. Kausativní a kurativní slovesa tvoří značnou část skupiny tranzitivních sloves v litevštině1. Jde o odvozeniny se specifickými formami morfologického vyjádření (příponami -(d)yti, -(d)inti a/nebo alternací samohlásek v kořeni) a určitými sémantickými rysy. Při uvádění těchto sloves ve „Slovníku litevského jazyka“2 a ve třech vydáních „Slovníku současné litevštiny“3 se vychází z analýzy konkrétního jazykového materiálu, závěrů teoretického výzkumu a lexikografických tradic systematického zpracování tohoto typu sloves, které sahají až ke slovníkům německo-litevskému a litevsko-německému F. Kurschata4. 2. Systematicky odlišovat kurativní slovesa od kausativních začali jako první autoři I. vydání „Slovníku současné litevštiny“. Vzhledem k povaze a rozsahu slovníku byl proveden výběr: „Uvádějí se běžnější a typičtější kurativní slovesa, protože jejich tvoření a význam jsou zřejmé samy o sobě“5. Stejně se postupovalo i v DŽ1 a DŽ2. LKŽ uvádí všechna kausativní a kurativní slovesa známá z nářečí, slovníků, krásné, odborné a publicistické literatury. Jejich rozlišování působí lexikografům značné obtíže. Kurativní slovesa odvozená od kausativních mají (1) stejné -(d)inti, -(d)yti přípony, (2) stejnou povrchovou strukturu věty, např.: Ona nechává jíst (caus.) dítě — Ona nechává tkát (cur.) přehoz, (3) sémantické podobnosti s kausativními slovesy vyjadřujícími nepřímou (zpravidla verbální) kauzaci, jejichž význam kauzujícího děje se shoduje- 1Lietuvių kalbos gramatika 2, Vilnius, 1971, 265; Jakaitienė E., Laigonaitė A., Paulauskienė A. Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius, 1976, 110; Paulauskienė A. Gramatinės lietuvių kalbos veiksmažodžio kategorijos, Vilnius, 1979, 12; Paulauskienė A. Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius, 1994, 286; Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius, 1994, 284. 2Lietuvių kalbos žodynas 3—16, Vilnius, 1956—1995; II leid. 1—2, 1968—1969 (toliau—LKŽ). 3Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius, 1954 (toliau — DŽ), II leid. 1972 m. (toliau DŽ1), III leid. 1993 m. (toliau DŽ2). 4Deutsch-littauisches Wörterbuch von Friedrich Kurschat, Halle, 1870; 2, 1874, Littauisch-deutsches Wörterbuch von Friedrich Kurschat, Halle, 1883. 5Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, 1954, X. 129 … s významem zprostředkovávajícího děje u kauzativních a kurativních sloves „starat se“ — „nařídit, požádat, přemluvit, pozvat, dovolit, dát apod.“, např.: Ateždink (caus.), tj. přikaž přijít J (LKŽ II 1056) — Nėšinu (cur.) zelí ze zahrady, tj. přikazuji někomu nést J (LKŽ VII 708). Tyto podobnosti jsou hlavními příčinami směšování kauzativních a kurativních sloves, v jehož důsledku se někdy objevují nepřesnosti v jejich lexikografickém zpracování. Při rozlišování těchto sloves se autoři a redaktoři LKŽ dlouho v praxi řídili názorem, že kauzativní slovesa se tvoří z intranzitivních, zatímco kurativní pouze z tranzitivních sloves. Kritérium formálních prostředků vyjádření (kurativní slovesa mají nejčastěji přípony s formantem -d-) nebylo považováno za dostačující. Později se začalo využívat kritérium vztahu děje k objektu navržené A. Jakulienė, podle něhož je objekt děje kauzativního slovesa zároveň i subjektem děje jeho základového slovesa, např. hasit svíčku — svíčka zhasíná. Děj kurativních sloves je zaměřen na tentýž objekt jako děj jejich základových sloves, např. nechat si ušít šaty — šít šaty6. Na základě prací J. Jablonského a dalších autorů a popisu kauzativních a kurativních vět pomocí parafráze „způsobit, aby …“ se ukázalo, že kurativní slovesa předpokládají přítomnost z p r o s t ř e d k o v a t e l e s u b j e k t u 7 (1) v h l u b o k é, ve vzácných případech i (2) v p o v r c h o v é rovině. Např.: (1) Za děti jsem sloužil — nechal jsem si ušít vatovaný kabát Pvn (LKŽ XII 590) — „[Způsobil jsem, aby]“ + „[krejčí] způsobil, aby“ + „[mi] byl ušit vatovaný kabát“; (2) Bohatý člověk si nijak nemohl opatřit krejčího, aby si nechal obšít S.Dauk (LKŽ XII 589). Byla zaznamenána určitá sémantická omezení týkající se subjektu zprostředkujícího děje (podmětu), zprostředkujícího děje (vyjádřeného příponou), zprostředkovaného děje (vyjádřeného kořenem kurativního slovesa, který se shoduje s kořenem základového slovesa) a objektu kurace (přímého předmětu); byly probrány konkrétní případy nepřesného rozlišování kauzativních a kurativních sloves8. Přesnějšímu rozlišování kurativních sloves od kauzativních může napomoci komplexní uplatnění všech těchto kritérií. 3. Způsoby lexikografického zpracování nejsou pouze otázkou techniky psaní slovníku. Odrážejí také teoretické pojetí problémů, rozlišování či nerozlišování slov v určité lexikálně-gramatické skupině, ukazují změny některých významů a derivační i sémantické vztahy; z řady variant vyčleňují hlavní, nejrozšířenější nebo nejvhodnější výraz. V teoretických pracích se kauzativní a kurativní slovesa… 6 J a k u l i e n ė A. Priežastinių ir parūpinamųjų veiksmažodžių skyrimo kriterijai. — Kalbotyra 26 (1), 1975, 81. 7 J a b l o n s k i s J. Rinktiniai raštai 1, Vilnius, 1957, 289; J a k a i t i e n ė E., L a i g o n a i t ė A., P a u l a u s k i e n ė A. Min. veik., 110. Plačiau žr. S a v i č i ū t ė G. Parūpinamųjų veiksmažodžių semantika. — Lietuvių kalbotyros klausimai 24, 1985, 236—251. 8 S a v i č i ū t ė G. Ten pat. 130 Obvykle jsou považovány za tvořící opozice se základovými slovy, např.: (a) gyduti: gyti, (b) siūdinti: siūti. Proto jsou i v uvedených slovnících spojovány se základovými slovy pomocí gramatických značek (DŽ — prž., prp.; LKŽ — caus., cur.). V úvodu k 2. vydání I. svazku LKŽ se uvádí: ”Kauzativní, faktitivní... slovesa nejsou vykládána opisem, nýbrž se pouze značkami caus., cur. odkazuje k těm základním slovesům, z nichž vznikla a získala nové gramatické významy, např.: lõdyti, -o, -ė caus. loti; mėgzdinti, -ina, -ino cur. megzti”9. Tento problém je stručně zmíněn také v pokynech10, aniž by byly podrobněji uvedeny složitější případy. Přesto se autoři a redaktoři textu LKŽ potýkají s více problémy, než bylo možné předpokládat. Formální způsoby lexikografického zpracování se proto poněkud liší. 3.1. Slovotvorný, původový i sémantický aspekt nejpřesněji vystihuje nejčastěji volený způsob zpracování, při němž je každý význam gramatickými značkami spojen s odpovídajícím významem základového slovesa, např.: 1 lakdinti značkou cur. se odkazuje k lėkti 1 (LKŽ); u významů 1—3 slovesa 1 šiur̃pinti se značkou caus. odkazuje k významům 1—3 slovesa 1 šiur̃pti, význam 4 se jako lexikálně pozměněný vykládá samostatně (LKŽ); u významů 1—3 slovesa šviesdinti se značkou caus. odkazuje k významům 2, 10 a 11 slovesa šviesti (LKŽ), u významů 1—2 slovesa taikydinti se značkou cur. odkazuje k významům 2 a 8 slovesa taikyti (LKŽ); u významů 1—5 slovesa taisydinti se značkou cur. odkazuje k významům 1, 13, 17, 19 a 27 slovesa taisyti (LKŽ). Někdy nelze uvést přesný význam základového slovesa, protože jej prameny, z nichž bylo slovo převzato, neuvádějí; např. taikindinti je v K, NdŽ označeno značkou cur. a odkazuje k taikinti, ačkoli toto sloveso má 7 významů (LKŽ). 3.2. Výklad slovesa pomocí parafrází ”dělat (tak), aby...” nebo ”dělat jakým” rovněž odkazuje k základovému slovu: v prvním případě ke slovesu označujícímu samovolný děj, ve druhém k přídavnému jménu, např.: blizginti 1. přech., nepřech. ”dělat, aby se lesklo” (DŽ¹, DŽ², LKŽ), gėlinti ”dělat bolestivým” (DŽ, DŽ¹, DŽ², LKŽ), šviešinti ”dělat světlým” (DŽ, DŽ¹), ”dělat světlým, světlejším” (DŽ², význam 1; LKŽ — význam 3) atd. V prvním případě parafráze, která nahrazuje gramatickou značku, pomáhá lexikografům vyhnout se obtížím obvykle spojeným s uváděním základového slovesa; navíc se hojně užívá v lingvistické literatuře při popisu kauzativních a faktitivních sloves. V druhém případě je parafráze jediným ukazatelem kauzativních sloves odvozených od přídavných jmen11, ačkoli v pokynech nejsou takto nazývána: ”Adjektivní slovesa označující děj, jímž se objektu propůjčuje vlastnost vyjádřená daným přídavným jménem, se vykládají formulí ”dělat jakým””12. 9 Slovník litevského jazyka 1, 1968, XII. 10 Pokyny ke ”Slovníku litevského jazyka”, Vilnius, 1980, 34, 67, 69. 11 Я к а й т е н е Э. Суффиксальные глаголы современного литовского языка. Автореф. дисс.... канд. филол. наук, Вильнюс, 1968, 11. 12 Pokyny ke ”Slovníku litevského jazyka”, 65. 131 3.3. Odkaz na základní sloveso nebo kauzativní opis se někdy doplňuje synonymy nebo upřesňuje vysvětlením. Tento způsob uvádění se hodí v případech, kdy je třeba ukázat určitou lexikální změnu kauzativního či permisivního významu nebo je alespoň přesněji vysvětlit. Např.: bildinti „způsobovat, aby dunělo, klepat“ (LKŽ); bimbinti „způsobovat, aby bzučelo, rozhučovat“ (LKŽ); 3 liędinti cur. 2 lieti 1; „nechávat vyrábět něco z roztaveného kovu“ (LKŽ); 1 maldinti cur. malti 1; „nechávat mlít“ (LKŽ); apmušdinti cur. apmušti. 1. „nechávat obkládat“ (LKŽ) atd. Autoři LKŽ po určitou dobu tíhli k tomu, že odkazové uvádění permisivních sloves upřesňovali popisem sémantiky řídícího děje pomocí sloves rūpintis, liepti, leisti, duoti atd. nebo opisem „způsobovat (tak), aby...“. Např.: imdinti cur. imti. 1. „dbát na to, aby někdo vzal“ (LKŽ); įmušdinti cur. įmušti; „dát, přikázat vtlačit, vyrýt“ (LKŽ); meči­dinti cur. mečioti: „dovolit, aby se někdo potácel, vláčel, byl na nesprávném místě“ (LKŽ); plėsdinti cur. plėsti. 1. „způsobovat, aby se něco drásalo, trhalo“ (LKŽ) atd. 3.4. Někdy se v DŽ, a zejména ve starších svazcích LKŽ, volí způsob uvádění, při němž se gramatická značka zapisuje v heslovém záhlaví a významy se vykládají lexikálně jako samostatné. „‚Jestliže se významy vysvětlovaného slova liší od významů slova, na něž se odkazuje, nebo se neshoduje pořadí jejich uvádění, odkaz (ukazuje pouze slovotvorbu, původ slova) se zpravidla uvádí před všemi významy, které jsou vykládány popisně či synonymy nebo jsou samostatně odkazovány k příslušnému totožnému významu. Např.: (...) kaldinti cur. 1 kalti. 1. tesat (kámen). 2. cur. 1 kalti 10. 3. cur. 1 kalti 11”13. Tento způsob uvádění se nehodí zcela tehdy, když existují odpovídající významy základního slovesa. Například apdeginti1 by bylo možné i v DŽ2 přesně odkázat gramatickou značkou na významy slovesa apdegti. Volí se tehdy, když kvůli specifikům samotného slovesa není zcela jasné, které významy lze považovat za kauzativní či permisivní. V takových případech se výklad slovesa v různých slovnících poměrně často liší. DŽ, DŽ1 a LKŽ nepovažují sloveso šutinti za kauzativní, zatímco v DŽ2 je již uvedeno s gramatickou značkou prz. v heslovém záhlaví, s odkazem na základní sloveso šusti, a významy jsou vysvětleny samostatně: 1. „vařit; dusit nasucho“, např.: Šutinti bulves, kopūstus (puode); 2. „zahřívat“, např.: Saulė labai šutina; Nuo peršalimo reikia šutinti kojas vandenyje; 3. „zahnívat“, např.: Kerpes šutina stogą; 4. „vybělovat“, např.: Saulė šutina drabužius; 5. „dělat něco intenzivně“, např.: Šutinti lašinius (valgyti su apetitu). Za kauzativní by bylo nejspíše možné považovat významy 1, 3 a 4, protože mají odpovídající významy základního slovesa šusti, a také případ druhé ilustrativní věty u významu 2; význam 5 kauzativní být nemůže. Jak ukazuje analýza probíraných sloves i praxe psaní a redigování slovníku, tento způsob uvádění má nepřesnosti. (1) Za kauzativní a permisivní považujeme ta slovesa, která mají protějšek nejen ve formě, 13 Pokyny ke „Slovníku litevského jazyka“, 70. 132 ale také sémantického hlediska, tj. pokud je lze spojovat s určitým významem základního slovesa. (2) Uvedené formální znaky těchto sloves mohou ukazovat také na iterativnost slovesa nebo mohou být jejich významy lexikálně pozměněny, zatímco lexikální kauzativa nejsou těmito značkami označena ani v LKŽ, ani v DŽ. (3) Nejčastěji není jasné, které významy považují autoři slovníku za kauzativní či kurativní a které za samostatné nebo lexikálně pozměněné. Tento způsob prezentace je obzvláště nepřesný tehdy, když existují odpovídající významy základního slovesa. Např. apdeginti by v DŽ1 a DŽ2 bylo možné gramatickou značkou přesně odkázat na všechny významy základního slovesa apdegti. 3.5. Kauzativní nebo kurativní sloveso se zkratkou viz odkazuje na hlavní slovo v řadě variant, které se obvykle užívá šířeji či častěji, má více významů nebo je uživatelům spisovného jazyka známější. Např.: 1–4. význam slovesa šokdinti odkazuje v LKŽ zkratkou viz na 1., 2., 4. a 5. význam slovesa šokinti, které jsou zase gramatickou značkou caus. odkazovány na 1., 2., 5. a 18. význam slovesa šokti; 3. význam je vysvětlen samostatně, 1. a 4. mají významové odstíny; 2 švilpinti je zkratkou viz odkazováno na švilpdyti, které je gramatickou značkou cur. spojeno s 1. významem slovesa 1 švilpti „Vydávat ústy nebo nástrojem vysoký, pronikavý zvuk“ (LKŽ); tėkdinti (-yti) je v LKŽ zkratkou viz odkazováno na 4. význam slovesa 1 tėkinti, vysvětlený jako „dát za manžela“ (značka caus. je v heslovém záhlaví). Tento způsob prezentace, ačkoli není příliš pohodlný pro autory slovníků ani pro čtenáře, není v rozporu s obecným záměrem DŽ a LKŽ ukazovat variantnost slov. 4. Při prezentaci některých typů kauzativních sloves v DŽ a LKŽ se vyskytují nejednotnosti. Nejpřesněji jsou prezentovány odvozeniny s příponami -(d)inti, -(d)yti, které jsou spojovány s primárními slovesy téhož kořene, např.: auginti: augti, blukinti: blukti. 4.1. Prezentace odvozenin s příponou, které jsou spojovány se slovesy s různým stupněm samohláskového střídání14, se poněkud liší. V DŽ, DŽ1, DŽ2 a LKŽ jsou za kauzativní považována (uváděna s gramatickým odkazem nebo kauzační parafrází) daiginti: dygti, gramzdinti: grimzti, laipinti: lipti, maršinti: miršti, skandinti: skęsti, slankinti: slinkti atd. Významové změny jsou ukázány rozšířenými parafrázemi u 1 lakinti: lėkti, lėkyti: lėkti. Sloveso brandinti: bręsti je v DŽ2 a LKŽ považováno za kauzativní, v DŽ a DŽ1 je vysvětleno lexikálně. Lexikálně jsou vysvětlena dalbinti: delėti, grasinti: grėsti, maitinti: mėsti, marinti: mirti, markinti: mirkti, sloginti: slėgti a další. 14 O jejich deriváčních vztazích viz J a k a i t i e n ė E. Deverbatyviniai dabartinės lietuvių kalbos veiksmažodžiai su priesaga -inti. — Baltistica 4(2), 1968, 226—227. 133 Mezi těmito odvozeninami je tedy mnoho sloves, u nichž dochází ke změnám společného významu daného slovotvorného typu. 4.2. Nejvíce se liší lexikografické zpracování nesufixálních sloves tvořených různými stupni samohláskové alternace. Autoři DŽ nepovažují za kauzativa lėkti, plėšti, plėšti, versti; 1. význam slovesa tėkšti je vysvětlen kauzační parafrází „způsobit, aby tikštų“, zatímco sloveso laužti je již spojeno se slovesem lūžti; v heslovém článku je uvedena značka prž. a významy jsou vysvětleny samostatně. Autoři DŽ¹ a DŽ² však postupují mnohem systematičtěji — téměř všechna slovesa tohoto typu, včetně předponových, považují za kauzativa, např.: įlaužti prž. ilūžti 1, įlenkti prž. įlinkti, laužti 1. prž. lūžti 1, lenkti prž. linkti (1–3 významy), nulaužti prž. nulūžti 1, nutėkšti 1. prž. nutikšti 1, nuversti 1. prž. nuvirsti 1, pagriauti prž. pargriauti, parversti prž. parvirsti, prilenkti 1. prž. prilinkti atd. Odkaz u 1. významu slovesa versti je doplněn výkladem: versti 1. prž. virsti 1; „položit, povalit na bok, na zem“. Autoři DŽ¹ podle DŽ vysvětlili sloveso tėkšti parafrází „způsobit, aby tikštų“, zatímco autoři DŽ jeho 1. význam gramatickou značkou prž. odkázali k 1. významu slovesa tikšti. U sloves plėšti, plėšti je v DŽ¹, DŽ² a LKŽ gramatická značka uvedena v heslovém článku v souvislosti se slovesy plisti, plūsti, zatímco významy jsou vysvětleny samostatně. Stejným způsobem je v LKŽ uvedeno sloveso laužti, kdežto významy 1. sloves ilaužti ir nulaužti jsou na rozdíl od DŽ, DŽ¹ a DŽ² vysvětleny upřesněnými kauzačními parafrázemi: ilaužti 1. „způsobit, aby se trochu prolomilo“, nulaužti 1. „způsobit, aby se ulomilo, oddělit od něčeho“. Na rozdíl od DŽ, DŽ¹ a DŽ² je sloveso pagriauti v LKŽ vysvětleno synonymem „povalit“, zatímco slovesa lenkti, įlenkti, prilenkti ir tėkšti, nutėkšti nejsou gramatickými značkami spojena se slovesy linkti, įlinkti, prilinkti ir tikšti, nutikšti. Toto rozdílné lexikografické zpracování ukazuje, že teoretické pojetí sloves tohoto typu není definitivně ustáleno. J. Jablonskis charakterizoval slovesa tohoto slovotvorného typu jako kauzativa: „Význam kauzativních sloves se ne vždy vyjadřuje určitými koncovkami slova. Slova: beriu, keičiu, krečiu, kreipiu, laužiu, miešiu, šviečiu (šveičiu), verčiu („způsobuji, aby něco birtų, kistų, kristų, kryptų, lūžtų, mištų, švistų, virstų“) jsou, řečeno přesně, kauzativní slovesa — slovesa birti, kisti, kristi, krypti, lūžti, mišti, švisti, virsti, pouze jejich kauzativnost se nevyjadřuje koncovkami slova -yti, -dyt“¹⁵. Slovesa bėrti: birti ir kelti: kilti nejsou v DŽ, DŽ¹ a DŽ² považována za kauzativa, ale v „Lietuvių kalbos gramatikoje“ jsou uvedena jako příklady kauzativních sloves¹⁶. A. Paulauskienė označuje za kauzativa nejen odvozeniny na -inti, -yti, ale také jednoduchá slovesa, která ilustruje příklady keisti, dabti, skleisti, veisti17. Absence kauzativní přípony je patrně hlavním důvodem, proč slovesa tohoto typu— 15 J a b l o n s k i s J. Min. veik., 289. 16 Gramatika litevského jazyka 2, 25. 17 P a u l a u s k i e n ė A. Lietuvių kalbos morfologija, 286—287. 134 různého zacházení se slovesy. „Má se za to, že střídání samohlásek v kořeni nemá samostatnou úlohu při tvoření tvarů, avšak představuje formální reprezentaci opozice kauzativního a kauzovaného děje. Protože tato sémantická opozice zcela splývá s opozicí tranzitivity a intranzitivity, mají i její formální ukazatele překrývající se funkce změny kauzativnosti a tranzitivity“18. S. Krinickaitė, která zkoumá kategorii tranzitivity a intranzitivity, má sklon tato slovesa nenazývat kauzativními. Typ versti-virsti popisuje jako nejstarší vrstvu kategorie tranzitivity a intranzitivity19. Podobně se píše také v „Mluvnici současné litevštiny“. Neuvádí se v ní mezi kauzativními vůbec žádná nesufixální slovesa s odlišným stupněm střídání samohlásek20. Lexikografové tedy musí nejednou pochybovat, jak hodnotit konkrétní deriváty tohoto typu. 4.3. Poměrně často se liší způsob uvádění sloves, která lze z hlediska tvoření slov spojovat jak se jménem (zpravidla přídavným jménem, řidčeji podstatným jménem), tak se slovesem. Psal o tom P. Skardžius. Například kauzativní sloveso alsinti spojoval nejen se slovesem įlsti, ale také s podstatným jménem alsą21. Možnost nejasností ohledně původu se uznává také v „Mluvnici litevského jazyka“: „Význam sloves odvozených od přídavných jmen příponou -inti je velmi blízký významu kauzativních sloves s touto příponou. Někdy nelze rozlišit, od čeho je sloveso odvozeno, např.: džiuginti (: džiugus, -i, džiūgti), sveikinti (: sveikas, -a, sveikti), šlapinti (: šlapias, -ia, šlapti)22. Autoři „Mluvnice litevského jazyka“ nicméně považují většinu sloves tohoto typu za odvozená od přídavných jmen, např.: bendrinti, bloginti, dailinti, dvigubinti, gėrinti, ilginti, lengvinti, piginti, pik­tinti, retinti, skaidrinti, tvirtinti, vienodinti23. Nejasnosti vyvolává také skutečnost, že mnohá z těchto sloves souvisejí i s deriváty s příponou -ėti. A. Paulauskienė uvádí schéma vztahů mezi slovesy a přídavným jménem, které ukazuje, že slovesa s příponou -inti i s příponou -ėti jsou odvozena od přídavných jmen: ¹⁸ P a u l a u s k i e n ė A. Gramatinės lietuvių kalbos veiksmažodžio kategorijos, 26. ¹⁹ Krinickaitė S. Klasifikace slovesných opozic podle přechodnosti / nepřechodnosti v litevském jazyce. — Problémy syntaxe a struktury slova, Moskva, 1979, 42—53.; srov. tamtéž. Krinickaitė S. O kauzativních slovesech litevského jazyka. — Baltistica 17(2), 1981. 190—192. ²⁰ Mluvnice současné litevštiny, 285—286. ²¹ S k a r d ž i u s P. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1941, 543—544. ²² Mluvnice litevského jazyka 2, 264. ²³ Tamtéž. ²⁴ P a u l a u s k i e n ė A. Lietuvių kalbos morfologija, 269. 135 Naopak v „Gramatice současné litevštiny“ se vztah těchto sloves k adjektivu neukazuje. Při klasifikaci jsou charakterizována takto: „Odvozená slovesa s příponou -ėti, protikladná k odpovídajícím odvozeninám s příponou -inti, např. gražėti: gražinti”25. Lexikografové tedy někdy musí hledat kompromis. Například při uvádění slovesa slūdinti v LKŽ se ukazuje jeho možný vztah ke slovům slūsti a slūdūs: 1. caus. klouzat; „činit kluzkým (kluzčím)“. Sloveso séndinti se v LKŽ uvádí v hesle s gramatickou značkou caus. a odkazuje se na sénti, zatímco při výkladu významu 1 je pomocí kauzační parafráze „činit nějakým“ spojeno s adjektivem sénas. Rozšíření parafráze použité k výkladu významů 2 a 4 ukazuje lexikální posun, výklad významu 3 kauzativnost neukazuje: 1. „činit starým“, např.: Metai nelaukia, visus lygiai sendina rš; 2. „činit starším, staršího vzhledu“, např.: Juokas žmogų jaunina, pyktis séndina Snt; 3. refl. „přidávat si roky“, např.: Séndinos kiti vyrai po karo Grd; 4. „činit stárnoucím, nedovolit vstoupit do manželství“, např.: Kam séndini mergą, lai teka J. Uvedení tohoto slovesa komplikovala patrně také skutečnost, že jeho významy souvisejí pouze s významem 1 slovesa sénti „stávat se starým“ a s významem 1 adjektiva sénas „mající mnoho let, doživší se stáří, ne mladý (o lidech, zvířatech); dlouho rostoucí (o rostlinách); opak: mladý“. U příčinného slovesa séndinti nejsou doloženy významy související s jinými významy slovesa sénti ani adjektiva sénas. V DŽ a DŽ1 se toto sloveso uvádí bez gramatické značky a vykládá se parafrází a synonymem „činit starým, stárnout“, v DŽ2 pouze parafrází „činit starým“. K takovému uvedení tohoto slovesa patrně přispěla také analogie se způsobem, jakým je ve IV. svazku LKŽ uvedeno antonymum jáuninti. Jáuninti je v hesle spojeno se slovesem jaunėti s užitím značek tr. caus.; význam 1 je pomocí kauzační parafráze spojen s adjektivem jáunas a je u něj ukázán lexikální posun, významy 2 a 3 jsou vyloženy jako samostatné: 1. „činit mladým; navracet síly mládí“, např.: Kvėpavimo judesys jaunina kraują ir tuo visą kūną Vd; 2. „osvěžovat; obnovovat“, např.: Labai senų vaismedžių jauninti (sužadinti jaunų augalėlių augimą) se nedoporučuje rš; 3. „snažit se vypadat mladší; skrývat, ubírat si léta“, např.: Aš savo vyrą dar jauninnu (aprengiu gražiai, kad jaunas atrodytų) Lp. Významy slovesa Jáuninti souvisejí pouze s významem 1 adjektiva jáunas „mající málo let; mladý“, příčinné významy související s dalšími čtyřmi významy adjektiva nejsou doloženy. Význam 1 slovesa Jáuninti bychom mohli spojit s významem 1 slovesa jaunėti „stávat se mladším, omlazovat se“, a význam 3 s významem 3 zvratného užití „považovat se za mladého; omlazovat se“. Ve třech vydáních DŽ se toto sloveso uvádí bez gramatické značky prž.: 1. „činit mladým, navracet síly a zdraví mládí“; 2. „dodávat mladistvý vzhled“ (teikti — DŽ1, DŽ2); 3. „skrývat, ubírat si léta“. Sloveso rétinti se v LKŽ uvádí v hesle s odkazem na význam 1 slovesa retėti, přičemž jeho význam 1 je spojen s adjektivem rétas: „činit tak, aby to bylo řídké, řidší (vytrhávat sazenice, kácet les apod.)“. Výklad zbývajících tří významů kauzativnost neukazuje. 25 Gramatika současné litevštiny, 286. 136 Ve všech vydáních DŽ je toto sloveso spojováno pouze s adjektivem. Pouze u slovesa giedrėti uvádí LKŽ sloveso giedrinti, které je ve všech vydáních DŽ odvozováno výhradně od adjektiva giedras. V DŽ, DŽ¹ a LKŽ je tobulinti spojováno s adjektivem tobulas „činit dokonalým, dokonalejším“. V LKŽ je tento výklad doplněn synonymem gėrinti. Autoři DŽ² ho naopak spojují pouze se slovesem tobulėti. Některá slovesa tohoto typu spojují autoři DŽ i LKŽ pouze se základovými adjektivy, např.: drūtinti, gárdinti, gaivinti, plóninti, riebinti, stó­rinti, svárinti, svél­ninti atd. Slovesa slovotvorně spojitelná s podstatnými jmény, přestože mají stejné přípony jako odvozeniny od sloves, mají jen velmi nevýrazný kauzativní odstín, např. laiminti: laimė, slovinti: šlovė atd.²⁶ V LKŽ a DŽ se obvykle za příčinná nepovažují. I zde se však mohou vyskytnout nepřesnosti. Odvozeniny od podstatných jmen s příponou -inti, které mají kauzativní význam²⁷ a souvisejí s názvy národností, se uvádějí nejednotně: gūdinti (pouze LKŽ), lātavinti, lénkinti, lietuvinti, rūsinti, vokietinti. Autoři DŽ a LKŽ je téměř vždy spojují se základovým podstatným jménem, např.: lietuvinti „činit Litevcem, litevským“ (LKŽ), „činit Litevcem; dávat litevskou podobu“ (DŽ, DŽ¹, DŽ²); lātavinti „dělat Lotyšem“ (LKŽ), „činit Lotyšem; dávat lotyšskou podobu“ (DŽ), „činit, proměňovat v Lotyše; dávat lotyšskou podobu“ (DŽ¹, DŽ²) atd. Pouze vókietinti se v DŽ a DŽ¹ považuje za příčinné a se značkou prž. se odkazuje na odvozeninu s -ė́ti vokietėti, např.: Klaipėdos krašte lietuviai buvo vókietinami. Naproti tomu DŽ² tento odkaz vypouští a vysvětluje výraz jako „proměňovat v Němce; dávat německou podobu“. Zkratka prž. je však uvedena u předponového slovesa suvókietinti, ačkoli v DŽ¹ bylo vyloženo jako „učinit Němcem; dát německou podobu“. 4.4. Nejčastěji, avšak s výjimkami. Slovesa, která DŽ a LKŽ považují za příčinná, jsou spojována s odvozeninami na -ėti vyjadřujícími samovolný děj. V „Gramatice litevštiny“ jsou jako příklady příčinných sloves uváděna drėbinti (: drebėti), dūlkinti (: dulkėti), jūdinti (: judėti)²⁸, v „Gramatice současné litevštiny“ pak vaŕvinti: varvėti²⁹. Tyto odvozeniny s příčinným významem vycházejí z přítomného kmene základového slovesa, např. blizginti (: blizgėti, blizga, -ėjo) atd.³⁰ V DŽ, DŽ¹, DŽ² a LKŽ se za příčinná považuje mnoho sloves tohoto typu (mnohá z nich jsou slova napodobující zvuky), např.: brázdinti: brazdėti, brazda, -ėjo, girgždinti: girgždėti, girgžda, -ėjo, klė̃pinti: klegeti, klėga, -ėjo, krūtinti: krutėti, kruta, -ėjo, lažginti: lazgėti, lažga, -ėjo, mirginti: mirgėti, 26 P a u l a u s k i e n ė A. Sloveso současné litevštiny, Vilnius, 1971, 9. 27 J a k a i t i e n ė E. Tvoření sloves (odvozeniny s příponami), Vilnius, 1973, 21—22. 28 Gramatika litevštiny 2, 25. 29 Gramatika současné litevštiny, 287. 30 J a k a i t i e n ė E. Deverbativní slovesa současné litevštiny s příponou -inti. — Baltistica 4(2), 1968, 223. 137 mirga, -ėjo, plazdinti: plazdėti, plazda, -ėjo, skrebinti: skrebėti, skreba, -ėjo, šlaminti: šlamėti, šlama, -ėjo, siūgždinti: siūgždėti, siūgžda, -ėjo, šnarinti: šnarėti, šnara, -ėjo, šnekinti: šnekėti, šneka, -ėjo, tikinti: tikėti, tiki, -ėjo ir t.t. Je obtížné určit, s čím kauzativní derivát spojovat, pokud se v jazyce zachovala primární slovesa téhož kořene, např.: burzgenti (: burzgti ir burzgėti), kiogždinti „činit načechraným, načechrávat“ (: kiogžti ir kiogždėti) „načechrat se“, kižinti „mačkat“ (: kižti ir kižėti), klibinti (: klibti ir klibėti), kliukinti „nalévat, lít“ (: kliūkti ir kliukėti) atd.31 Rozdíly ve způsobu uvedení se vyskytují i v některých jiných případech. Sloveso lašinti je v DŽ a LKŽ vykládáno jako „nechat kapat po kapkách“, v DŽ¹ a DŽ² je spojováno se slovesem lašėti. Obdobně je uvedeno i předponové sulašinti. Triūškinti je ve všech vydáních DŽ považováno za kauzativní, v LKŽ se nespojuje se slovesem triuškėti a jeho 4 významy jsou vykládány lexikálně. Čiužinti je v DŽ, DŽ¹, DŽ² a LKŽ spojováno se slovesem čiūžėti a považováno za kauzativní. Předponové sučiūžinti je uvedeno odlišně: v LKŽ na rozdíl od DŽ¹ a DŽ² nejsou zaznamenány jeho kauzativní významy. Na rozdíl od DŽ¹ a DŽ² není v LKŽ za kauzativní považováno tviškinti, které zde není spojováno se slovesem tviškėti. 4.5. Ve všech třech vydáních DŽ je uvedeno jen málo desubstantivních sloves, neboť jich v současném spisovném jazyce zůstalo jen málo. DŽ, DŽ¹, DŽ² uvádějí pouze deriváty s příponou -dinti, které jsou gramatickou značkou spojovány se základovými tranzitivními slovesy, zřídka s kauzativními slovesy (např. veršdinti je spojováno s kauzativním slovesem veršti), vyjadřujícími (1) činnosti vyžadující určité dovednosti nebo řemeslo, (2) jiné aktivní činnosti. Např.: (1) dirbdinti des. dirbti, kaldinti des. kalti, kašdinti (DŽ), kašdinti (DŽ¹, DŽ²) des. kasti, kiršdinti des. kirsti, kūldinti des. kulti, maldinti des. malti, megzdinti (DŽ), megzdinti des. megzti, rašydinti des. rašyti, siūdinti des. siūti, statydinti des. statyti, šaudinti des. šauti, verpdinti des. verpti; (2) gabėndinti des. gabenti, nešdinti des. nešti, risdinti des. risti, rišdinti des. rišti, siūdinti des. siūti, skelbdinti des. skelbti, skėldinti des. skėlti, varydinti des. varyti, veždinti (DŽ), veždinti (DŽ¹, DŽ²) des. vežti atd. Existují také rozdíly ve způsobu uvedení. Slovesa áusdinti, veršdinti považuje DŽ za kauzativní (např. veršdinti apsiaustą), zatímco DŽ¹, DŽ² a LKŽ je již v souladu se systémem uvádějí jako desubstantivní. V DŽ¹ a DŽ² byla vypuštěna slovesa imdinti des. imti, např.: Stogą imdinti (DŽ), nešinti, které DŽ označil za kauzativní (ale mělo by být považováno za desubstantivní, jako v LKŽ), zato bylo zařazeno sėgdinti 1. des. segti 1, např.: Sėgdinsu rūtų vainikėlį (p.), 2. dial. des. segti 4, např.: Bėrą žirgą sėgdinu (p.). Sloveso esdinti, které DŽ, DŽ¹ a DŽ² považují za desubstantivní, je pouze kauzativní, jak je také klasifikováno v LKŽ, např.: Ne kinkyk, ale esdink dar arklį J (LKŽ), Kyselina sírová se používá k leptání kovů před pocínováním rš (LKŽ); édinti des. ėsti 1, např.: Ar žirgelį édmai, tymo balną vėdinai? (p.) (DŽ, DŽ¹, DŽ²) je kauzativní, stejně jako valgydinti kauz. valgyti (DŽ, DŽ¹, DŽ²). V DŽ je uvedeno 31 Jakaitienė E. Tamtéž, 223. 138 jako kauzativní sloveso landinti „prp. lįsti“, DŽ¹, DŽ² a LKŽ hodnotí jako kauzativní, např.: Landink šunį par tvorą J (LKŽ). Kildinti je v DŽ, DŽ¹ a DŽ² považováno za faktitivní, v LKŽ za kauzativní; ve všech těchto slovnících je zaznamenán posun významu: „odvozovat co z čeho“, např.: Kildinti žodį iš kurios kalbos (DŽ), „určit, najít původ“ (DŽ¹, DŽ², LKŽ). Za faktitivní bylo považováno spausdinti „prp. spausti“, např.: Knygą spausdinti, išspausdinti (DŽ); vzhledem k posunu významu se jinde již nespojuje se základovým slovem a vykládá se jako „rozmnožovat (množit (DŽ²)) text pomocí skládaných tiskových liter“ (DŽ¹), 1. „vyrábět text pomocí skládaných tiskových liter“ (LKŽ). Šauklinti je v DŽ, DŽ¹ a DŽ² vysvětleno faktitivními slovesy „skelb­dinti, šauklinti“. Druhý význam slovesa Vės­dinti, „prp. vesti 10“, např.: Šunų vės­dinti (DŽ¹, DŽ²), je třeba považovat za kauzativní, protože sémantický vztah a užití slov vės­dinti a vėsti jsou stejné jako u tėkinti „dovolit vdát se“, které LKŽ považuje za kauzativní, a tekėti, teka, -ėjo, např.: Tėkino dukterį, vestuves kėlė (DŽ²). LKŽ uvádí mnohem více faktitivních sloves a v pestřejší škále. Výše zmíněné sémantické typy jsou v něm zachyceny podrobněji. (1) Najdeme v něm árdinti, kirpdinti, lópydinti, mazgódinti, nérdinti, skaldydinti, taisgydinti atd. (2) Hojně jsou uváděna faktitivní slovesa spojená se slovesy aktivního děje, např.: dėdinti, kráudinti, mės­dinti, nešiódinti, praúšdinti, rakindinti, ráudinti, riškdinti. Deriváty se sufixem -dinti mohou být spojeny nejen s jednoduchými tranzitivními a kauzativními slovesy, ale ve vzácných případech i s iterativními slovesy, např.: pjáustydinti cur. pjaustyti, plésydinti cur. plėšyti 1, raikydinti cur. raikyti 1 atd. Vedle derivátů se sufixem -dinti nejsou v LKŽ vzácné ani deriváty se sufixy -inti a -dyti, např.: rėginti ir regėdinti jsou spojena se slovesem regėti, lėsdinti ir lėšdyti jsou spojena se slovesem lėšti atd. V LKŽ nacházíme složité deriváty se sufixem -dinti, které se spojují s deriváty se sufixem -inti, např. raugindinti se spojuje s kauzativem rauginti (srov. rauginti 1. prz. rūgti, rūginti (DŽ¹), které je v LKŽ uvedeno jako tranzitivní. Někdy se spojují s jednoduchým slovesem stejně jako deriváty se sufixem -inti, např. kašindinti cur. kasti 1 a 1 kašinti (kašinti) caus. kasti 1, nebo odkazují na jiné faktitivní sloveso, např. nešindinti viz nešdinti. Zařazení těchto vzácných a složitých sloves představuje pro lexikografy značné obtíže. Často není snadné najít jejich základové slovo, pochopit význam a užití ani správně uspořádat řadu variant. ZÁVĚRY 1. Ve třech vydáních „Slovníku současné litevštiny“ a v „Slovníku litevského jazyka“ se usiluje o systematické rozlišování kauzativních a faktitivních sloves. Vychází se z kritérií (1) formálních slovotvorných prostředků, (2) tranzitivity či intranzitivity základového slovesa, (3) vztahu děje k objektu, (4) analýzy hlubinné roviny věty a (5) sémantických omezení mezi složkami povrchové a hlubinné roviny věty. 2. Slovotvorný, původový a sémantický vztah se ukazuje (1) gramatickými 139 pomocí značek se uvádějí významy kauzativního nebo kurativního slovesa pod odpovídajícími významy základového slovesa, (2) popisem perifrázemi „dělat (tak), aby…“, „dělat co“. Ukazují se obecné změny významu činitelského typu, (3) rozšiřováním odkazů či perifrází lexikálním výkladem nebo synonymy, (4) uvedením gramatického odkazu v heslovém záhlaví a samostatným výkladem významů. Z variantní řady se vyčleňuje základní slovo (5) pomocí zkratky viz. 3. Způsob uvádění některých typů kauzativních sloves se různí. Nejvíce nesystematičnosti se patrně vyskytuje mezi nesufixálními slovesy utvořenými pouze střídáním samohlásek, např. kélti: kilti, o něco méně mezi slovesy utvořenými střídáním samohlásek a příponou, např.: brandinti: bręsti, -ta, brendo. Řada problémů vzniká při popisu sloves slovotvorně spjatých s přídavným jménem či slovesem, podstatným jménem či slovesem, např.: jauninti: jaunas, jaunėti, vokietinti: vokietis, vokietėti; problémy se vyskytují i při popisu sloves spojovaných s odvozeninami na příponu -ėti, např. lašinti: lašėti. 4. Projednané problematické případy uvádění kauzativních a kurativních sloves ukazují nejen (1) na nedostatečně ustálené teoretické pojetí těchto sloves, ale také (2) na obtíže vyplývající ze skutečného užívání jazyka: (a) rozdíly oproti tranzitivním slovesům nejsou vždy jasné, (b) některá kauzativní nebo kurativní slovesa či jejich jednotlivé významy se do jisté míry vzdalují obecnému významu činitelského typu. Je nezbytné co nejvíce systematizovat uvádění určitých lexikálně-gramatických skupin slov ve slovnících, ačkoli rozmanitost formálních jazykových vyjadřovacích prostředků, jejich užívání a sémantiky neumožňuje vše přesně sjednotit a formalizovat. LEXIKOGRAFICKÉ UVÁDĚNÍ KAUZATIVNÍCH A KURATIVNÍCH SLOVES V LITEVŠTINĚ Shrnutí Kauzativní a kurativní slovesa tvoří značnou část litevských tranzitivních sloves. Při jejich uvádění ve 3 vydáních slovníku současné litevštiny (DŽ) a ve Slovníku litevského jazyka (LKŽ) se vycházelo z analýzy konkrétních jazykových dokladů, teoretického výzkumu a lexikografických tradic. Usiluje se o co nejpřesnější odlišení kauzativních a kurativních sloves navzájem i od ostatních tranzitivních sloves. Pomocí několika způsobů lexikografického uvádění se vyznačuje příslušnost kauzativního nebo kurativního slovesa k lexikálně-gramatické skupině slov, určuje se jeho slovotvorný původ a sémantický vztah k odpovídajícím základovým slovesům či základovým přídavným jménům, zachycují se lexikálně-gramatické změny významu a z řady variant se vyčleňuje základní slovo. Uvádění některých slovotvorných typů kauzativních sloves se liší. Největší nesystematičnost lze pozorovat u nesufixálních sloves tvořených ablautem (kélti: kilti), menší pak u sloves tvořených ablautem a příponou (brandinti: bręsti, -ta, brendo). Několik problémů vzniká při popisu sloves, která jsou slovotvorně spjata s přídavným jménem či slovesem, podstatným jménem či slovesem (jáuninti: jáunas, 140 jaunėti; vókietinti: vókietis, vokietėti), vyskytují se u heslového údaje sloves, která se vztahují k útvarům se sufixem -ėti (lašinti: lašėti). Za účelem systematizace uvádění určitých lexikálně-gramatických skupin ve slovnících neumožňuje rozmanitost formálních vyjadřovacích prostředků, případů užití a sémantiky tyto skupiny zcela přísně sjednotit a formalizovat. 141