XIX a. vidurio lietuvių (aukštaičių rytiečių) – lenkų kalbų rankraštinis nežinomo autoriaus žodynas

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997) LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS Vidmantas KUPREVIČIUS SLOVNÍK LITEVŠTINY (VÝCHODNÍ AUKŠTAITŠTINY) A POLŠTINY Z POLOVINY 19. STOLETÍ, RUKOPIS NEZNÁMÉHO AUTORA RtŽ (takto se tento slovník zkráceně označuje v LKŽ) je dosud téměř neprobádaný; chceme-li získat ucelený obraz lexikografie minulosti, je třeba každý dochovaný starý slovník zkoumat samostatně, monograficky. Materiál pro rozsáhlejší práci se teprve shromažďuje. Podrobná analýza archivních údajů (srovnávání rukopisu autora RtŽ s písmem tehdejších známých autorů aj.) probíhá souběžně s dalšími pracemi. Tato studie si klade za cíl upřesnit některé údaje z předchozího výzkumu RtŽ. Posuzovaný slovník neznámého autora je uložen v rukopisném oddělení Institutu litevské literatury a folkloru ve fondu M. Akelaitise (F1–1). Má 548 ručně popsaných, očíslovaných stran. V tomto stavu se dostal do rukopisného oddělení LMD: Литовскій словарь съ толкованіемъ словъ на польскій языкъ. Начинается словарь съ буквы А и кончается словомъ Zwagieje¹ Рукопись безъ переплета содержитъ 548 страницы (Catalogus). Strany 1–338 mají rozměr 22,3 x 17,6, strany 339–548 pak 21,4 x 16,6 mm. J. Kruopas, první, kdo tento slovník popsal, uvádí nerozlišené rozměry (Kruopas 1969: 183). Stran bylo více, protože k desce je přilepen nepopsaný, zcela čistý list označený čísly stran 557–558. Listy slovníku jsou sešity do 55 brožurek, které jsou sešity (svázány) dohromady. Nahoře uprostřed na první, nečíslované straně slovníku je starší signatura rukopisu: In. R–1, o něco níže kulaté razítko s Vytisem: Lietuvių Mokslo Draugija.1907.; přes spodní část uvedeného razítka je nalepen nápis: M. Akielewicza, (Agricola), a ještě níže a vlevo pod ním pseudonym. A g r i c o l a – pseudonym Mikolaje Akelaitise (Otrębski 1970: 7). Citované zápisy jsou psány stejným písmem a týmž psacím prostředkem (šedou tužkou). Přibližně ve třech čtvrtinách stránky odshora uprostřed je zápis dr. J. Basanavičiuse: Dovanojo A. Šūtinas² 30 V 1912 ¹ Řádek v RtŽ: Žwagiejev, brzçcates; Z s příčnou čárkou od autora RtŽ se v článku tiskne jako Ž, zatímco z s příčnou čárkou v zápisu dr. J. Basanavičiuse se zde přepisuje jako ž. ² Byl to někdejší sběratel a starožitník, sakristán bernardinského kostela. Tak uvádí „Życie Ilustrowane.“ Dodatek tygodniowy „Kurjera Litewskiego“ (1909.I. 25/ II.7. No.4). Autor článku děkuje historičce umění R. Janoniene za uvedenou položku „Życie Ilustrowane“. Knihovník Litevské vědecké společnosti P. Razmukas autorovi těchto řádků sdělil, že Antanas Šutinas, Litevské vědecké společnosti 215 |Šutinas jej obdržel roku 1889 od úředníka Andruškevičiuse, který slovník dostal od M. Akelaitise roku 1863|před odjezdem3 do zahraničí,| J. Basanavičius. Na II. straně, rovněž nečíslované, nejsou žádné zápisy, pouze malé kulaté razítko červené barvy: LIETUVIŲ KALBOS IR LITERATŪROS INSTITUTAS. Při kontrole všech stran originálu RtŽ zvláštním přístrojem k prosvěcování papíru nebyly nalezeny vodoznaky, na pravých horních rozích některých stran RtŽ jsou však bezbarvé otisky4 (jejich periodicita je značně chaotická; je docela možné, že otisk na některých stranách je pouze přeneseným obrysem skutečné značky z předchozích stran): v obdélníkovém otisku s mírně zaoblenými rohy lze jasně přečíst slovo KUCZKURISZKI, rozložené podél okrajů suchého otisku kolem znaku uprostřed. Zvláště výrazné jsou otisky na stranách 167 a 359. V knize „Popierius Lietuvoje XV–XVIII a.“ je na obr. 28 b tato značka reprodukována (Laucevičius 1967: 68). Na témže místě, s. 65–67, se píše: „Roku 1823 začal známý bohatý statkář a průmyslník Vaitiekus Puslovskis v Kučkuriškėse stavět papírnu. V roce 1824 tato dílna již vyráběla papír a svému majiteli přinášela velký zisk. Roku 1826 byla dílna rozšířena a modernizována, byly instalovány nové stroje. <...> Roku 1848 již v dílně fungoval anglický stroj, který vyráběl „papír bez konce“. <...> Poté, co se začal „vyrábět papír bez konce“, byly výrobky kučkuriškėské dílny označovány suchým razítkem.“ Dochovaly se první a druhá strana II. obálky, zhotovené (slepené): 1) z fragmentu polského textu Starého zákona5, na jehož rubu nejsou žádné znaky (zřejmě tedy jde o fragment listu z nějaké samostatné publikace, snad čtení ze Starého zákona v misálu [?] nebo v obřadní knize [?], nikoli o fragment stránky foliantu Bible); 2) ze tří až pěti vrstev novin; v jedné z nich, v částečně odlepené vrstvě „Dodatek Do Gazety Kuryera Litewskiego“ (1829, N 58), je dobře čitelná rubrika zmiňující nové tisky6 (díla); je zde zmíněn polský překlad románu K. Pichlera „Oblężenie Wiednia“ <...>, vydaný téhož roku (Pichler 1829). Ostatní fragmenty novinových vrstev obálky nebyly dokumentárně identifikovány; 3) z listu psacího papíru, na jehož přilepené straně jsou poněkud patrné vybledlé rukopisné znaky; zdá se, že jde o pokus sepsat potvrzení, které duplikuje zápis v církevní knize, protože v levém horním rohu jsou jasně vidět číslice 233 (snad pořadové číslo zápisu), níže je vidět řadový člen společnosti, který slíbil věnovat Společnosti sbírku křížů, střešních křížů, kapliček a akvarelů, avšak sbírku LMD nepředal, čímž zarmoutil dr. J. Basanavičiuse. 3 Straipsnyje(Krupas 1969: 183) įvelta klaida: išspausdinta išvažiuojant. Tas pat netikslumas percituotas RtŽ rankraštį registruojant pirmą kartą “Lietuvos bibliografijoje”(žr. Gargasaite 1990: 98). 4 Tyto otisky jsou v článku J. Kruopase na s. 186 označovány jako vodoznaky. Vychází se z knihy E. Laucevičiuse „Popierius Lietuvoje XV-XVIII a.“ [článek J. Kruopase byl publikován ve XIII. století – V.K.] 5 J Moz (Pr) 42.1 - 5. 6 „Nová díla“. 216 ne zcela vybledlé pozůstatky šikmo napsaného příjmení [?]. Psáno patrně cyrilicí: [<...>?] Чурий [?]. Vlevo dole je bezbarvý otisk o jediném slově, jehož posledním písmenem je O. RtŽ je v tisku zmiňován zřídka. K. Būga jej jako první uvedl ve zkrácené podobě, označením RtŽ jako R, mezi prameny svého „Lietuvių kalbos žodynas“ (Būga 1924: XV). V. Urbutis při recenzi „Index lexicorum Poloniae“, opravuje chyby tohoto díla P. Grzegorczyka a značně je doplňuje, zmínil, že je třeba zahrnout také 29 000 hesel čítající východní slovník získaný od M. Akelaitise (Urbutis 1968: 157). J. Kruopas jako první publikoval článek o RtŽ (Kruopas 1969). Na základě tohoto Kruopasova článku charakterizoval RtŽ A. Balašaitis ve svém stručném přehledu litevské lexikografie (Balašaitis 1984: 93). RtŽ byl spolu s dalšími významnějšími rukopisy zařazen do obecné „Lietuvių bibliografija“ a jejích dodatků (GargasaItė 1990: 98). V posledních letech, kdy se RtŽ stal předmětem rozsáhlejšího výzkumu, byla veřejnost již seznámena s průběhem práce a předběžnými výsledky na příspěvcích přednesených na mezinárodní konferenci pořádané Slovníkovým oddělením Ústavu litevského jazyka, věnované 115. výročí narození K. Būgy a 110. výročí narození J. Balčikonise, a na VII. mezinárodním kongresu baltistů (Kuprevičius 1995; Kuprėvičs 1995), jakož i ve zveřejněných třetích tezích příspěvku (Kuprevičius 1995a). RtŽ je zmiňován také v rukopisných pramenech. V Pomocné (katalogizační) kartotéce a hlavní (slovní) kartotéce Slovníkového oddělení Ústavu litevského jazyka jsou lístky označující RtŽ. V krabici pomocné kartotéky „K. Būgos santrumpos ir bibliografija“ jsou v oddílu R uloženy dva lístky, v krabicích Hesla a Autoři je rovněž po jednom lístku. V hlavní kartotéce LKŽ jsou lístky s hesly z RtŽ: 1) ty, které K. Būga vlastní rukou vybral a „označil lístky s příklady excerpovanými z RtŽ zkratkou Ryt.ž., čímž doplnil kartotéku LKŽ“ (Kruopas 1969: 185); 2) 2050 lexikografických jednotek označených razítkem Akelaičio žod., které rukou vypsala E. Samaniūtė (později Otrębska). RtŽ má drobné písmo, zvláště v doplněných řádcích. Grafoložka Rūta Čapaitė po prohlédnutí stran 100–548 xerokopie RtŽ potvrdila, že opravy světlejším inkoustem (doplňky), stejně jako hlavní, úhledné řádky textu7, jsou psány touž rukou. Velmi osobité grafémy rukopisu autora RtŽ d, f a části stojatých grafémů B, D, F, T (svislice, „osy“ písmen), které mají tvar S, připomínají totožné grafémy S. Daukantase a J. Butavičiuse a odlišují například texty J. Pabrėži, v nichž jsou prvky rukopisu těchto grafémů jiné. V písemnostech J. Pabrėži byla podle R. Čapaitė zaznamenána pouze jedna graféma s takovým prvkem rukopisu, jaký je zde probírán. Lze opatrně vyvodit 7 RtŽ obsahuje mnoho doplněných řádků, které nejsou příliš úhledné a mají stlačené písmo; jde o pokusy vkládat je mezi to, co již bylo napsáno. 217 závěr, že autor RtŽ byl současníkem S. Daukantase nebo byl mladší (J. Butavičius byl téměř o 13 let mladší než S. Daukantas a J. Pabrėža posílal rostliny ze svého herbáře faráři J. Fedoravičiusovi, floristovi, který byl o 5 let mladší než on sám (Dagys 1938: 180)). Každá stránka RtŽ je přibližně po 7 mm pedantsky protkána tenkými, sotva viditelnými vodorovnými linkami, určenými k úhlednému a rovnému zapisování hesel. Místy jsou vidět drobné dírky jako po vpichu jehly: tečka na začátku a na konci linky. Tyto vodorovné linky protínají čtyři svislé čáry, které vytvářejí čtyři sloupce. Nahoře na každé stránce je načrtnuta linka pro záhlaví sloupců a a b, v němž se uvádí interval grafém litevského slova (záhlaví sloupců jsou zapsána od 1 b do 352 a včetně, dále již vyznačena nejsou). Autor RtŽ zřejmě zamýšlel ještě něco podrobněji zapisovat nebo číslovat, ale neuskutečnil to, protože text RtŽ je uveden pouze ve dvou sloupcích oddělených svislou čarou. Pravopis RtŽ se řídí polským pravopisem a „převažuje v něm fonetický princip: píše se podle výslovnosti“ (Kruopas 1969: 190). Užívají se tato písmena: samohlásky a, e, i, y, u; souhlásky b, c, cz, d (a d ve variantě s individuálně vytaženým tahem), g, j, k, l, ł (individuální varianta s vytaženým tahem), m, n, p, r, s (a ʃ), sz, t, w, z, ż, ž (a ʒ, ʒ́, ǯ ve variantách s dolním tahem). Palatalizace se označuje písmenem j (před zadními i předními samohláskami). Složené dvojhlásky (i)ai a (i)ei se v RtŽ zapisují jako (i)ey. Mezi skupinami slov v RtŽ převažuje obecná národní slovní zásoba; najdeme slova užívaná ve východních nářečích, např.: Garsiot [„mít chuť“; srov. 1a. garšot „ochutnávat“](80), Greimas (92), Greczium⁸ [„vedle, v řadě“](92), Griczia (92), Pustit, ostrzyć⁹ (361), Sulobt, skarmić¹⁰ (421), Pawenis, cień(316)<…> Wokiała¹¹ [„malá schránka, krabička“](535) (Kruopas 1969: 188); byly zaznamenány germanismy: Márka, marka, czeski / moneta, sześć groszy. Szepa, szafa. Szepinis, szafowy, jsou latvismy (nebo dokonce nepřizpůsobená lotyšská slova): Cuka, swinia. Cukutia, swinka. Dabut, dobydź. Douguwa¹², džwina / rzeka; Zenkiś¹³. Zenkia, chłopiu [?], četné jsou slavismy. Klíč k otázce sestavení rejstříku zřejmě navrhl lexikograf J. Kruopas: „Slovní zásoba RtŽ ukazuje, že byl sestaven ze slov lidového jazyka a jejich tvarů. Není vidět, že by jeho autor používal písemné prameny. Jediné slovo, u něhož lze mít podezření, že bylo převzato z překladu Chilinského bible, je Łetas, mizerak, ubogi¹⁴ (187), neboť jak ukazuje „Lietuvių kalbos 8 Na témže místě je vloženo také Griacžium, w rzędzie, przy, obok. 9 V RtŽ je napsáno: Pustit, ostrzyć; zawiewać; jeść smaczne; ve citovaném hesle na str. 1 je ekvivalentní slovo napsáno jako oszyć. 10 RtŽ: Sulobt, skarmić, zpość 11 Celý hlavní řádek RtŽ: Wokiała, krobka. 12 Byl zaznamenán ještě jeden hydronym: ~ Mūša (Musza, bije; musza rzeka w powiece Upitskim). 13 Bez litevského ekvivalentu. 218 příslušné heslo ve „slovníku“] (VII. sv.) je v tomto významu lėtas doloženo pouze u Chilinského, v blízkých významech15 „špatný, nevalný“ se však ještě užívá v textech M. Daukšy a K. Sirvyda16“ (Kruopas 1969:189). Lexikografickou metodu odhaluje zvolená struktura slovníkového hesla. Heslo RtŽ tvoří: 1) litevské heslové slovo a 2) polské významové ekvivalenty. Významy polysémních slov jsou vyjádřeny několika polskými slovy s různými významy. Heslová slova jsou uvedena abecedně podle nářečních podob a rozdělena do oddílů podle 21 písmen: A, B, C, D, E, G, I (tento grafém v RtŽ zastává také funkci J. Samotný grafém J se rovněž užívá, avšak na začátku heslového slova se objeví jen tu a tam v později dopsaných řádcích), K, L, Ł, M, N, O, P, R, S, T, U, W, Z, Ż. Různé morfologické tvary téhož slova jsou uvedeny jako samostatná heslová slova: „U podstatných jmen se uvádí mnoho pádů, u sloves pak tvary časování a příčestí“ (Kruopas 1969: 184). Většina litevských slov má pouze jediný polský ekvivalent. Ilustrační příklady ani frazeologie (jako ilustrace – V.K.) zde nejsou (Kruopas 1969: 191). Frazeologismy (nebo ustálená slovní spojení) jako lexikografické jednotky se však vyskytují. Jsou uvedeny jako hesla podle prvního slova, např.: Niet akiś réybsta, aż w oczach cmi się. Niet akis sużaláwa, aż w oczach zazieleniafe. Některé tvary jsou pro přesné rozlišení jejich gramatických významů označeny přízvukem: diakritickými znaménky podobnými gravisu a akutu: Ákis, oczy. Akìs, oko. Akìs, w oczach. Botágu, biczow. Botagù, biczem. Diéwu, Bogu. Diewù, bogow / mit. Églinis, jałowcowy. Eglìnis, jodłowy, z jodły. Grùndia,wskrobyła[?]†, skrobat. Grundìa, kolco, krążak. Skowka Iewós, Ewy. do Ewy należący. Iéwos, czeromchy; hużwy. Iéwu, czeromchę; Ewę; hużwę. Jewù, czeromchy, huzwow atd. Diakritika zvýrazňují a objasňují případy homonymie. Tím se předchází případným homografům. Gramatické značky jsou v RtŽ sporé a vzácné: 1) l.p. liczba pojedyncza a l.m. liczba mnoga, 2) r. ż. rodzaj żeński. Užívají se i zkratky jiného typu: 1) i t. d. i tak dale, 2) im. imię – u jmen. K popisu sémantiky slova se používá také nezkrácené úplné (polské) slovo označující příslušnou kategorii (nebo jedna či několik jeho slabik): waga, drzewo, grzyb, mi[ologija?], moneta, rosł[na], ryba, tkanina atd. Zkratky a označení kategorií se uvádějí za šikmou čarou skloněnou doprava (/). Interpunkce se užívá pravidelně: mezi polskými synonymními slovy se píše čárka, mezi významy odlišnými středník (tím se zároveň oddělují nebo uvádějí významy litevského slova). Mnohé řádky RtŽ se neobejdou bez obou uvedených znamének. Např.: Isidėja, włożyła się; wyniosła się 14 Celý slovník RtŽ je následující: Łetas, mizerak, ubogi, nędzarz. 15 Cit. str.: významy. 16 Redakční poznámka: citovaný řádek je otištěn u Sirvyda. 219 / kura. Karsztù, gorących; czochranych; czochrabły. Lieki, zostajesz, pozostajesz, zostawiasz, zostawujesz. Linkia17, chyli; jednat; płoza do sań; Polaczka. Te, głoska: na masz. Užtopis, załata; załatawszy. Žuvey, ginątes; łowiles. V RtŽ jsou doložena pouze některá lexémata: Acziuvistė, wdzięczność. Dreykała, rozpustnica; rozpustnik. Dubiniuot, bołtać, bołtem napędzać ryby. Dubulis, bołtać, bołtuch. Dwyley, wedwoje, w dwoje, pasą. Grundia, kolco, krążek. Skowka. |Łeyfei, wycieka | o roslinach atd. (srov. Kruopas 189). Je pozoruhodné, že lexémum ~ „krtinec“, které se v RtŽ vyskytuje (Kurmiarousley, kretowiny, kopec kretone| Kurmiarouslis, kretowizna), nebylo do rejstříku LKŽ vůbec zařazeno. RtŽ byl sestaven nejpozději do konce 30. let 19. století a přepisován nejdříve od roku 1848 (jak dokládá značka papírny v Kučkuriškės na stránkách RtŽ). Tvrzení o době vzniku (sestavení) slovníku potvrzuje pravopisná zvláštnost RtŽ: jak již bylo uvedeno, složené dvojhlásky (i)ai, (i)ei se zapisují jako (i)ey; takto se v polštině psalo až do 30. let 19. století. Teprve později se ustálil zápis těchto dvojhlásek s j. Zápis příslušné souhlásky na této pozici se prosadil po rozsáhlé diskusi, která začala ve Vilniusu a kterou podnítil A. Feliński (Łoś 1917: 59–60); účastnili se jí profesor Vilniuské univerzity J. Lelewel (Kaupuž 1973: 170), jeho oponent J. Śniadecki (Kaupuž 1973: 171) a další. Jejím výsledkem bylo, že v letech 1830–1840 aj(ej) vytlačilo z polského pravopisu ay(ey) (Bajerowa 1986: 39). Pravopis s j se prosadil také v etnografickém Polsku. Jiný zápis složených dvojhlásek než (i)ey nebyl v RtŽ zaznamenán. Podobný pravopis polského typu se mimochodem objevuje i v dochovaných tištěných památkách latgalského písemnictví (Stafecka 1995a: 277–279), „Evangelia Toto Anno“ (1753, ve Vilniusu), patrně kolektivním překladu, který vedl jezuita Janis Lukaševičius, „kurš pėc tautibas bijis lietuvietis, labi pratis latviešu valodu, darbojies Varaķlānos un Preiļos, vēlāk Izvaltā un Pušā“, jakož i v díle „Eysa sałasiszona Historyas Swatas“, vydaném v Mogilevu kolem roku 1770 (Stafecka 1995: 45–47). Datace do roku 1848 by byla v rozporu s dobou kolem roku 1840, tedy koncem 30. let či přelomem 40. let, kterou lze usuzovat z pravopisné zvláštnosti RtŽ; lze však souhlasit s názorem, že změna polského pravopisu nemusela být okamžitě převzata do litevského pravopisu. Autor RtŽ možná svůj rukopis nehodlal vydat tiskem a chtěl jej používat pouze pro vlastní potřebu (k výuce, vyučování litevštiny), a proto při přepisu konceptu do čistopisu pravopis nezměnil. (Přibližné) místo sestavení zahrnuje poměrně rozsáhlou oblast: Birže(?) – Tverečius – Ciskodas, jak ukazuje minulý čas slovesa „dát“ duoti, tvar devė (Būga 1961: 571); v RtŽ jsou doložena tato slovesa: Acidiawia, oddał się. Acidiawiew, oddałes się. Diawia, dał, 17 V RtŽ se nad n. píše gravis. 220 data. dato. Diawiej, datės. Diawiou, datem. Diawis, dawszy. Idiawia, udał; wdał. Idiawiej, udałes; wdałės. Idiawiou, udałem. Padiawia, podał; podała, podało. Padiawiej, podałės. Padiawiou, podałem. Padiawis, podawszy. Pardiawia, przedał. Pardiawiej, przedałės. Pardiawiniei, przedaje. Pardiawiniet, przedawać. Pardiawiou, przedałem. Parsidiawia, przedał się. Parsidiawiej, przedałeś się. Parsidiawiou, przedałem się. Pasidiawia, poddał się, zdał się, schylił się. Pasidiawiej, poddałeś się. Pasidiawiou, poddałem się. Sudiwia, zadał. Sudiwiej, zadałeś. Sudiwiou, zdałem. Uzudiawia, zadał / czego. Uzudiawiej, zadałeś, stejně tak jsou zde podstatná jména Diawimas, danie. Idiawimas, udanie. Padiawimas, podanie, tradycya. Sudiwimas, zadanie, raz. Oblast, z níž slovník čerpá, částečně naznačuje překlad předpřízvukového (lexému ~obuolys: Obali, jabłko) uo jako a[?], ă (Zinkevičius 1966: 504; mapa 59), překlad předpřízvukového ie v toponymu ~Lietuva jako æ, (i)æ (Zinkevičius 1966: 506; mapa 61): Letuwa, litwa. Letuw nikia, litwinka, litewka. Letuowy, w litwie, Ⱨ[?]ⁿᵃ litwie. Letuwos, litwy. Lotyšská (nebo politevštěná) slova citovaná v tomto článku odkazují na oblast dnešního Lotyšska – Zemgalsko; hydronymum ~Dauguva: Douguwa, dӡwina / rӡeka ukazuje k hranici Latgalska: pravý břeh Daugavy už náleží Latgalsku, nikoli Zemgalsku. RtŽ obsahuje: Aria [~arė]¹⁸, orał. Arczíu, orałbym. Ilekcziu, wpadłbym, ale nikoli tvary: ario, arczio, ilekczio (srov. Kruopas 1969:185). Výlučně severopanevėžišké fonetické formy nebyly v RtŽ dosud zaznamenány, proto je třeba panevėžiškou oblast jako prostor vzniku RtŽ vyloučit. Chronotop RtŽ by tedy mohl být následující: čas – léta 1840–1850, místo – část Litvy s Latgalskem: Biržai (?)– Ciskodas – Tverečius. Autor RtŽ zatím nebyl zjištěn. Je pravděpodobné, že autorem RtŽ byl katolický kněz, snad mnich, neboť některá hesla v RtŽ jasně dokládají konfesní příslušnost pisatele: vyjadřuje se kanonická úcta k Nejsvětější Panně Marii: Marija, Mary[?]a / imię Matki Boskiej. Błowieszcziey, Zwiastowanie N. P. M., nacházíme citově zabarvené oslovení Krista: A Jezaul o IEzu!, uznává se, že papež je nejvyšším knězem: Popiežia, papieża, głowy kościoła, zatímco Kalvínův stoupenec je jízlivě označován za bambize: Bumbizas, bumbiż, Kalwin… Motivy vzniku RtŽ mohly být takové, jak uvádí lexikograf J. Kruopas: „Zdá se, že [RtŽ] je určen k výuce litevského jazyka a zčásti mohl nahrazovat i základy gramatiky“ (Kruopas 1969: 191). Tuto domněnku podporují některé okolnosti činnosti Kazimierase Kristupase Daukši: uvedená osoba byla učitelem evangelické farní školy v Biržai, vyučovala také litevský jazyk a napsala litevsko-polský slovník, který mohla používat při vyučování¹⁹ (Subačius 1991: 58). ¹⁸ J. Kruopas se zmýlil: že RtŽ má skutečně a, dokazuje řádek vložený o něco níže přesně podle abecedy: Arialis, orzełek. ¹⁹ Z psychologického hlediska je to velmi věrohodné: žáky zaujmout tehdy neobvyklou učební pomůckou. 221 RtŽ má určité souvislosti s jinými slovníky. Jde o již zmíněný východní slovník K. K. Daukši, z něhož se dochovalo 104 listů (208 s.) ze 142 (284 s.) a který je uložen ve fondech knihovny Univerzity v Poznani (Subačius 1991). Lze postřehnout podobnost lexikografické metody RtŽ a slovníku K. K. Daukši; doba vzniku těchto slovníků je blízká. Výrazné rozdíly vykazuje pouze pravopis RtŽ a slovníku K. K. Daukši, neboť K. K. Daukša se polskému pravopisu vyhýbal a jeho pravopis se značně liší od pravopisu jiných autorů té doby. „Místo znaků cz, dž, sz, w, obvyklých v první polovině XIX. století, se ve slovníku užívají t (tárkceti „čiarkšėti“ 123), ’d (mea’dójjimas „medžiojimas“ 63v), c (rackiti „raškýti“ 85v), v (pacvajstea „pašvaistė“ 72v), dvojhláska au se zapisuje jako av (smeatav „smelau, tepiausi“ 99), zavedeny jsou znaky u, i̇e“ (Subačius 1991: 58), zatímco autor RtŽ se důsledně drží polského pravopisu. Důležité je zdůraznit souvislost rejstříku slovníku K. K. Daukši s Dictionarium K. Sirvyda [Sirvydas 1642], neboť „Daukša převzal do svého slovníku značné množství jeho slov a frází, ačkoli převzatý materiál v textu slovníku nijak neoznačil. Že jde skutečně o lexikum ze slovníku K. Sirvyda, lze usuzovat z podobnosti frází (litevských či dokonce polských), z novotvarů Sirvyda nebo zkrátka z řídkých slov jeho slovníku, která Daukša zařadil do svého. Například Daukšovo Auksadalis złotnik 4v a Sirvydovo Złotnik… auksadaylis 547; obdobně Bendritea społeczenstwo społeczność 8 – Społeczność… Draugiste / byndriste 417; Bitawietea grod 8 – Grod … Bitawiete / tiesawiete baioru 75; Błavsdineas sutejay 9 – Suleiay … Blauzdines wełtos / apawis srugnotas 427; <…> Liguma zealunti murawa 58 – Murawa … liguma żelunti / weia 182; <…> Puslis [chyba?] menūo, Luty miesiąc 84 – Luty … pusis / pustis 159; < …> Vajkagimdea połoznica 127v – Połoznica … Waykagimde 322; Vajkaveadis pedagog 127v – Pedagog … Waykawedis 228; Zie’dús v puo’dús 138 – Gárcarz … puodźius / źiedźius 66 – 67 <…>. Je zřejmé, že K. K. Daukša strávil mnoho času prací se slovníkem K. Sirvyda“ (Subačius 1991: 60). Východní ráz spojuje slovník K. K. Daukši a RtŽ, památku východolitevské lexikografie z poloviny XIX. století, která si zaslouží výzkum. LITERATŪRA B a j e r o w a I. 1986: Stan i ewolucja 1, Polski język ogólny XIX wieku. Katowice: Uniwersytet Śląski. B a l a š a i t i s A. 1984: Žodžiai ir žodynai, Vilnius: Mokslas. B ū g a K. 1924: Lietuvių kalbos žodynas 1, Kaunas. B ū g a K. 1961: Lietuvių įsikūrimas šių dienų Lietuvoje. – Rinktiniai raštai 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. C a t a l o g u s: Catalogus Nr. 10 (LMD gautų rankraščių registracijos sąsiuvinis). LLTIB rankraštynas. F. 22 – 1014, 44 -asis įrašas. D a g y s J. 1938: Kun. Juozapas Fedoravičius – Ilukštos ir Zarasų krašto floristas (1776–1860). – Gamta 3, 176–183. G a r g a s a i t ė D. 1990: Lietuvių-lenkų kalbų žodynas. – Lietuvos bibliografija. Serija A. Knygos lietuvių kalba. 1547–1861. Papildymai, Vilnius. 222 K a u p u ž A. 1973: Iz istorii pol’skoj ortografii v Vil’nie v pervoj treti XIX v. – Acta Baltico-Slavica 8, 169–181. K r u o p a s J. 1969: Rankraštinis aukštaičių rytiečių XIX a. II pusės lietuvių-lenkų kalbų žodynas. – Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai. Serija A, 2(30). K u p r e v i č i u s V. 1995: Dėl rytiečių rankraštinio žodyno (RtŽ). – Leksikografijos problemos: semantika, etimologija, tarminių faktų pateikimas, žodynų sudarymo principai. K. Būgos 115-osioms ir J. Balčikonio 110-osioms gimimo metinėms. Konferencijos pranešimų tezės. 1995 m. kovo 16–17 d., Vilnius, 24–25. K u p r e v i č i u s V. 1995a: Concerning the Lexicographic Method and Chronotop of the Lithuanian-Polish Dictionary. – Linguistics. The 1-st Conference of Baltic Studies. Abstracts of Scholarly Papers, Riga. K u p r ė v i č s V. 1995: Dėl lietuvių-lenkų kalbų žodyno (RtŽ) leksikografinio metodo. Baltistica VII. VII Starptautiskais baltistu kongress 1995. g. 13. – 15. jūnijā. Referatu tēzes, Riga. Latviešu valodas institūts, 58–60. L a u c e v i č i u s E. 1967: Popierius Lietuvoje XV–XVIII a., Vilnius. LKŽ I₂ – Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius: Mintis, 1968. Ł o ś J. 1917: Pisownia Polska w przeszłości i obecnie, w Krakowie. O t r ę b s k i J. 19670: Mikołaj Akielewicz i jego “Gramatyka języka litewskiego.”. – Acta Baltico-Slavica 7, 7–22. P i c h l e r K. 1829: Oblężenie Wiednia, romans hist. 1–4, Wilno. S i r v y d a s K. 1642: Pirmasis lietuvių kalbos žodynas / Parengė K. Pakalka, Vilnius: Mokslas, 1979. S t a f e c k a A. 1995: Ieskats latgaliešu rakstu valodas vēsturē. – Latgaliešu literatūra, Riga: Zvaigzne, 41–56. S t a f e c k a A. 1995a: Valodas komentāri. – Latgaliešu literatūra, Riga: Zvaigzne, 277–282. S u b a č i u s G. 1990: Simono Daukanto žodynai. – Lietuvių atgimimo studijos, Vilnius: Sietynas, 20–31. S u b a č i u s G. 1991: Kazimiero Kristupo Daukšos žodynas. – Baltistica 27(1), 56–67. U r b u t i s V. 1968: Piotr Gregorczyk, Index lexicorum Poloniae. Bibliografia słowników polskich. – Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, 1967, 286 p. – Baltistica 4, 153–158. Z i n k e v i č i u s Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis. Vartojami ženklai ~ – transponuota į bk <...> – kupiūros ženklas [?] – neperskaitoma ar abejojama grafemos atpažinimu | – eilutės riba AN EASTERN AUKŠTAITISH LITHUANIAN – POLISH MANUSCRIPT DICTIONARY OF UNKNOWN AUTHOR OF MIDDLE OF THE 19 C. Summary The Lithuanian – Polish dictionary is kept at the Manuscript Department of the Institute of the Literature and Folklore (F1–1). The manuscript has 548 numbered pages (the format of 1–338 is 22,3 x 17,6, but the pages from 339 to 548 are – 21,4 x 16,6 format). No watermarks have been found. Imprints with inscription Kuczkuriški date back to 1848. 223 The commom dialectologic register dominates in etymological groups with lexis typical of the Eastern dialect (Greczum, podle, przy, obok ‘next to’, Wokiała, krobka ‘little box’, Garsioj, smakuje ‘he tastes’, there are some loan words: from the Latvian language (Cuka, swinia ‘pig’, hybrid Cukutia, swinka ‘little pig’; according to the last contact – Zenkis, [without polish corresponding word] ‘fellow’, etc.), from the German language (Undarokas, spodnica ‘skirt’, Szepa, szafa ‘wardrobe’ etc.), loan words from Slavic languages are numerous. There is a hydronims: ~Daug(u)va (Dougawa, džiūna / rzeka), ~ Mūša (Musza, bije; musza rzeka w powiecie Upitskim). The structure of the entry affects the lexicographic method. The entry consists of: 1) the Lithuanian headword (word group, sentence), 2) Polish corresponding words. The Lithuanian register is presented in the alphabetical order according to dialectological forms and is divided into 21 letter-units. Various forms of the lexeme go under different headwords. There are no illustrative examples available. Word groups and sentences (including phraseological units: Niet akis réybsta, až w oczach cmi się. Niet akis suzaiāwa, až w oczach zazieleniałe etc.) are under different headings according to the first word. The meanings of polysemantic words are disclosed through Polish corresponding words: Girdia, poi ‘gave somebody to drink’, topi ‘sank’. Linkia, chylit ‘bent’, jednat ‘attracted’, ploza do sań; ‘sledge trail’, Polaczka ‘polish women’, Žuwej, ginąles ‘to die’; łowiłeś ‘to go fishing’. RtŽ compiler treats homoforms as separate meanings of the lexeme and separates them by semicolon, the synonyms of the same lexical meaning are divided by a coma. A small part of the corpus is accentuated. To differentiate various word forms they are marked by a grave accent mark and acute accent mark. The area (preliminary) where the dictionary was compiled stretches in the triangle from town Biržai[?] to the town Ciskodas and to the town Tverecius. The diphthong (i)ai and i(ei) in RtŽ has the form of (i)ey. This spelling was used till the forties of the 19th c. 224