Enklitinių veiksmažodžių formų „mi“, „ti“ vartojimas kai kuriose pietų žemaičių šnektose

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVII (1997) LEKSIKOGRAFIJOS IR LEKSIKOLOGIJOS PROBLEMOS Adelė JUDEIKIENĖ UŽÍVÁNÍ ENKLITICKÝCH SLOVESNÝCH TVARŮ mi, ti V NĚKTERÝCH JIŽNÍCH ŽEMAITSKÝCH NÁŘEČÍCH* Cílem tohoto článku je alespoň krátce se zastavit u velmi starého a zajímavého jazykového jevu – užívání enklitických slovesných tvarů mi, ti. Tento jev již ve svých dialektologických pracích analyzovali prof. V. Grinaveckis (Grinaveckis 1960: 41–110), A. Salys (Salys, 1992: 337) a prof. Z. Zinkevičius (Zinkevičius 1966). Mnoho takových příkladů, převzatých z děl K. Sirvydase, M. Daukši, J. Bretkūnase a dalších našich starších písemných autorů, je uvedeno také ve svazcích LKŽ. Tento starý jazykový jev našeho jazyka zajímal také lingvisty z jiných zemí – Němce S. Hermanna (Hermann 1926: 15) a Nora Ch. S. Stanga (Stang 1966: 253–254). Předpokládalo se, že enklitické slovesné tvary již zcela vymizely. Je třeba tomu oponovat: stále je užívají starší mluvčí jižního žemaitského (dūnininkského) nářečí. Je pravda, že mladší mluvčí, přestože své nářečí dobře ovládají, tyto tvary již vůbec neznají. Záměrem je ještě poněkud hlouběji se zabývat výpověďmi s těmito dochovanými enklitickými tvary, které jsou zaznamenány ve starých písemnostech nebo v lexikografické kartotéce, případně zaslechnuty v nářečích. Předpokládá se, že enklitické tvary vznikly ze spojení slovesa a osobního zájmena. Protože toto zájmeno, připojené k přízvučnému slovesu, bylo nepřízvučné, při zkracování se měnilo: z mun vzniklo mi, z tau – ti. Dokládají to také příklady ze starých písemností: dokly duomi SD 72 „duoklę duomi“ („dám ti hold“), afch iemus dūmi ambina giwenima BP II 83 „Aš jiemus duomi amžiną gyvenimą“ („Dám jim věčný život“), galwa sawa dūmi ūbu awis mana BP II 74 „Galvą savo duomi užu avis mano“ („Dám svůj život za své ovce“), dūkem nauie tikra Dwaje BP II 301 „Duokem (duok mi) naują tikrą dvasią“ („Dej mi nového pravého ducha“), padūmi ing twirtas rakas tawos βweczeusios meiles DK 180–181 „Paduomi į tvirtas rankas tavos švenčiausios meilės“ („Vydávám do pevných rukou tvé nejsvětější lásky“). Takové příklady najdeme i v pracích našich lingvistů. Mnohé z nich se vyskytují také v dílech J. Jablonského: duokiam (duokia + mi, tj. duokiam) duonos kasnelį Ky (J. Jabl), tylėk, vaikeli, tuoj duonelės duosiut (duosiu tau) (J.Jabl 1957: 256), paskum ir savo veidą pamirodė (parodė man), dantį svembiam, dantį geliam * Upřímně děkuji doc. dr. V. Vitkauskasovi za navržené téma a pomoc při psaní článku (sestavení mapy a úpravu transkripce). 201 (štípe mě, bolí mě) (J. Jabl 1957: 255–256). Profesoriaus Z. Zinkevičiaus teigimu (Zinkevičius 1966: 300), keletas panašių pavyzdžių yra pateikta K. Jauniaus Lietuvių kalbos gramatikoje. Galima būtų paminėti tokius sakinius: suspauskiam (= suspauskim) galvelę “сожми мне головушку”, dantį skaudam “у меня болит зуб”, ar dantį skaudat? (= skauda tau) “болит у тебя зуб?”, tylėk, ryškė paimsiuot (= paimsiu tau) “молчи, возьму тебе розгу”(Zinkevičius 1966: 300–301). F. Kuršaičio manymu (KGr 1876: 299), tokios formos Prūsų lietuviams buvo žinomos iš senųjų giesmynų, o gyvojoje kalboje beveik nebevartojamos. Vis dėlto pietų žemaičiai varniškiai, laukuv iškiai, kvėdarniškiai, švėkšniškiai, žvingiškiai, pajūriškiai ir kiti seni tų kraštų žmonės dar kartais pasako būsimojo laiko I asmens formas su priaugusiu t (< ti) arba gretutines (esam. I asm.) formas, net prie veik. rūšies dalyvio prideda tą -t (< ti) (bovâu os'ek'ėšos'ít “buvau užsikišusi”, bova žad'iejøs'it “buvai žadėjusi”). Tai netekęs reikšmės datyvas. Prof. V. Grinaveckis uvádí, že v jeho nářečí (v okolí Laukuvy) se slovesa budoucího času oznamovacího způsobu v koncovkách 1. a 2. osoby často vyslovují s koncovým t a uvádí následující věty: d'ėrpsūt špuok'ė.n'ę ~ dirbsuot špok inę „budu dělat budku“; asût nòmin ~ eisuot numien „půjdu domů“; važ'úsūt i š'el'al'ę ~ važiuosuot („pojedu“) do Šilalė; v'ėrsūt v'ėč'er'ė pōtra ~ virsuot („uvařím“) večer kaši; ar ės'it' i jėž'era „nebo půjdete k jezeru“; a dūs'it mon p'itos ~ ar duosyt („dáš“) mi oběd; je jės'it, gàus'it ~ jestli jsi („jsi“), dostaneš („dostaneš“) (Grinaveckis 1960: 109). První osoba budoucího času s koncovkou t se užívá častěji než druhá. Někdy se t vyslovuje také na konci jiných slovesných tvarů, např.: ož'b'l'õskas bov'âu os'ę k'ėšos'ít ~ za blůzkou („halenou“) jsem měla zastrčený kapesník (Grinaveckis 1960: 109). Předpokládá se, že koncovky uvedených sloves t jsou pozůstatkem dativu enklitického zájmena ti (tobě). Poté, co ti ztratilo svůj význam, splynulo s 1. osobou slovesa a začalo se považovat za koncovku. Později se t podle analogie s 1. osobou začalo připojovat také ke slovesným koncovkám 2. osoby. Podle údajů, které mám k dispozici, se někdy připojuje i k jiným slovesným tvarům. Často srůstá s koncovkou 1. osoby slovesa v přítomném čase, někdy bývá připojeno dokonce i ke koncovkám příčestí. To vše mohou doložit také příklady, které jsem zaznamenal já i které byly zaznamenány v dalších sousedních žemaitských nářečích (část z nich pochází z kartotéky LKŽ, další část zaznamenal dr. V. Vitkauskas). Zde jsou: būsūt naž'ėnos nuv'erc'au jūkās Pj (LKŽ K) „byl bych nevěděl – shodil jsem to ze žertu“; kon dar'īs'it Šv „co budete dělat?“; kon p'ėrks'it torgū Šv „co koupíte na trhu?“; mos'iet tor'ies'it t'ik p'ėn'ingu, ka tūok'os dal'ik'os p'ėrkal'ūoje Šv (LKŽ K) „asi budete mít tolik peněz, abyste si takové věci mohli kupovat?“; ka to l'ie ks'it pro dor'ės Grdm „že ty vyletíš dveřmi“; kaž'ė ar aš tau it'ėksūt Šv „kdoví, jestli se ti zalíbím?“; dā nū galvùos tabl'ieč'o tòruūt Kv (LKŽ K) „ještě mám od hlavy tablety“; làukūt làukūt, vọ ànūo jau nàb'ie (zemřelý) Šv „čekat a čekat, ale on už není“ 202 Mapa rozšíření slovesných tvarů mi, ti v jižních žemaitských nářečích (dūnininkai) Seznam obcí, z nichž byl shromážděn materiál 286 – Judrėnai (okres Klaipėda) 288 – Kvėdarna (okres Šilalė) 254 – Laukuva (okres Šilalė) 322 – Pajūris (okres Šilalė) 289 – Šiauduva (okres Šilalė) 323 – Šilalė 285 – Švėkšna (okres Šilalė) 321 – Tenэнiai (okres Šilalė) 356 – Vainutas (okres Šilalė) 357 – Žvingiai (okres Šilalė) 203 „laukuot, a toho už není“; išp’ėrso, ę žęnuosit Jdr (LKŽ K) „vyvrhnu (kůži) a budete vědět“; tòriūt m’iž’o, kv’ičiū Šv „mít ječmene, pšenice“; važ’usūt i t’orgo Šv „pojedu na trh“; ašūt pas raibę Šv „půjdu k Raibiovi“; tujau b’ėnksūt s’ūt’ę Grdm „hned začnu šít“; at’ędūk, k’on bovà žad’ėjosiŧ Lkv (LKŽ K) „dej, co jsi slíbil(a)“; aš in’ėšūt Žv (LKŽ K) „já přinesu“; kan aš ęš juo išv’ėrsūt (z toho nápoje), aš paval’g’os’ę ęso Tn (LKŽ K) „co z něj vyliju, já jsem se najedla“; ànà mòn bòva s’èn’ė žad’ėjosiŧ Lkv (LKŽ K) „ona mi to slíbila už dávno“; je nežad’insūt, m’on’ę k’ėks Vn (LKŽ K) „jestli ji neprobudím, bude mi nadávat“; buoc’parnašos’it iš sošiedo (trubičku) Šv „byla bych ji přinesla od sousedů“; gal nabràšūt – važ’ūjo i l’ęgūon’ęn’ę Kv „možná nebudu brát – jedu do nemocnice“; lišk lišk, kol uodega įkišyt Šv (LKŽ XVII 469). Jak ukazují příklady, enklitická koncovka se užívá nejen u sloves v budoucím čase. Slovesné tvary tòriūt, l’àukūt a další podobné ukazují, že enklitické koncovky mají slovesa v přítomném čase, dokonce i příčestí. Předpokládá se, že enklitika mi, ti, která pozbyla svého původního významu, se začala připojovat k dalším slovesným tvarům. Z dostupných jazykových údajů lze vyvodit, že jde o velmi starý a ustupující jazykový jev, který je však pro lingvistiku skutečně důležitý a zatím stále žije na rtech starých lidí. Na základě uvedených příkladů jsou na mapě vyznačeny hranice užívání tohoto jevu; na západě vedou přes Ramučiai – Inkakliai a podél západního okraje Skomantů, na severu přes Pežaičiai – Petraičiai – Judrėnai a podél jižního okraje Šiuraičiai, na východě přes Požerė – východním a jižním okrajem Šilalė a na jihu přes Žvingiai – Bikavėnai – Gorainiai a opět končí u Ramučiai. LITERATURA A PRAMENY BP II – Postilla tatái esti Trumpas ir Prastas Ischguldimas Evangelin... Per J a n a B r e t-k u n a... Karaliaucziuie... 1591. I. a II. díl. DK – Katechismas arba mokslas kiekvienam krikszioniui priwalws. Sepsáno D. Iakvba Ledesma, teologem Societatis IESV. Přeloženo z polštiny do litevštiny knězem M i k a ł o j u D a u g s z a, kanovníkem žemaitským. Vytištěno ve Vilniusu... 1595. G r i n a v e c k i s V. 1960: Šiaurės vakarų dünininkų tarmių fonetinės ypatybės ir jų raida. – VVPI Mokslo darbai, Lietuvių kalba ir literatūra 11, 41–110. G r i n a v e c k i s V. 1957: Šiaurės vakarų dünininkų tarmių vokalizmas. Balsiai a, e. – VVPI Mokslo darbai 3, 161–174. H e r m a n n S. 1926: Litauische Studien, Berlín. J.Jabl – J a b l o n s k i s J. Vybrané spisy 1, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1957. J o n i k a s P. 1939: Pagramančio tarmė, Kaunas: Švietimo ministerijos knygų leidimo komisija. KGr – Grammatik der littauischen Sprache von F r i e d r i c h K u r s c h a t, Halle a. S.,1876. LKŽ I–II – Slovník litevského jazyka 1, Vilnius, 1941; 2, Kaunas: Státní nakladatelství encyklopedií, slovníků a vědecké literatury, 1947. LKŽ XVII – Slovník litevského jazyka 17, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1996. 204 LKŽ K – kartotéka „Slovníku litevského jazyka“. Salvys A. 1992: Raštai 4, Roma: Lietuvių Katalikų Mokslo Akademija. SD – Sirvydas K. 1713: Dictionarium trium linguarum, In usum Studiosae Iuventutis. Avctore... Constantino Szyrw id... Qwinta editio... Vilnae... M DCC XIII... (žodyno penktasis leidimas). Stang Ch. S. 1966: Vergleichende Grammatik der Baltischen Sprachen, Oslo [ir kt.]. Zinkevičius Z. 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis. UŽÍVÁNÍ ENKLITICKÝCH SLOVESNÝCH TVARŮ mi, ti V NĚKTERÝCH NÁŘEČÍCH JIŽNÍ ŽEMAITŠTINY Shrnutí Článek analyzuje velmi starý jev litevského jazyka – enklitické slovesné tvary mi, ti a jejich užívání ve starých písemných památkách a v jihžemaitském (dūnininkai) nářečí. V příloze je mapa znázorňující rozšíření těchto tvarů. 205