Lietuvių priesaginiai deminutyviniai helonimai

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLI (1999) Laimutis BILKIS Lietuvių kalbos institutas, Vilnius LITEVSKÁ SUFIXÁLNÍ DEMINUTIVNÍ HELOXYMIA 1. Nejdůležitější rysy tvoření litevských deminutiv 1.1. Litevština se vyznačuje velkým množstvím deminutiv. To je zdůrazňováno ve všech pracích věnovaných jak synchronním, tak diachronním výzkumům tvoření slov (LKG I 254; Urbutis 1978: 280; Ambrazas 1994: 130; aj.). Zvláště je třeba zdůraznit rozmanitost jejich tvoření: velké množství přípon, které mohou fungovat jako slovotvorné afixy, skutečnou či potenciální možnost tvořit deminutiva téměř od každého podstatného jména a od značné části přídavných jmen apod. Z chronologického hlediska se rozlišují čtyři vrstvy litevských deminutiv: 1) indoevropská: odvozeniny s determinativem *-k-; 2) deminutiva, která se začala tvořit v jednotlivých dialektech indoevropských jazyků a jejich skupinách: odvozeniny s determinativy *-l-, *-g-/-g’-, *-s- a s adjektivní příponou *-ino-; 3) předbaltská: odvozeniny s determinativem *-t-, adjektivní příponou *-ino- a příponou pro názvy nositelů vlastnosti *-ītio- (< *-ito- + *-io-); zde se dále vyčleňuje společná litevsko-lotyšská vrstva deminutiv (odvozeniny s příponami *-ēno- (< *-ēn- + *-o-), *-īnio- (< *-ino- + *-io-), *-ātio- (< *-āto- + *-io-) a se slovanskými příponami -ka, -uška); 4) litevská: odvozeniny s -aitis (-aitė), -eitė, -uolis (-uolė), -yklė, -uklis, jakož i s různými slovanskými příponami (Ambrazas 1994: 153). 1.2. Při zkoumání tvoření deminutiv v litevštině se poměrně hojně využívají údaje toponymie (zejména hydronymie)1. Vodní názvy jako málo proměnlivá třída místních jmen mohou poskytnout cenné údaje o vývoji litevských deminutiv (chronologii, rozšíření aj.). Apie deminutyvinius lietuvių upių ir ežerų vardus yra rašęs J. Senkus (Senkus 1963: 249–260), ypač detaliai jie ištirti A. Vanago hidronimų darybos studijoje (Vanagas 1970). Iš šių tyrimų matyti, jog lietuvių vandenvardžių su deminutyvinėmis priesagomis daryba yra adekvati apeliatyvinių deminutyvų darybos tendencijoms: pasižymi darybos produktyvumu (pvz., tarp priesagų vedinių daugiausia yra upių ir ežerų vardų su deminutyvų priesaga -ėlė, -elis) bei pakankamai gausiu darybos afiksų inventoriumi. Panašios tendencijos pastebimos ir latvių hidronimijoje – tarp priesaginės darybos limnonimų produktyviausios vėlgi deminutyvų darybos priesagos -īt- ir -iņ-. (Balode 1985: 61). Taigi čia pateikiama 1 Kromě uvedené studie S. Ambraze srov. také studii P. Skardžia o tvoření slov (Skardžius 1996). 51 Analýza helonymů dané kategorie, tedy názvů bažinatých míst2, se zdá být potřebným a logickým pokračováním výzkumu hydronym. Tato analýza by navíc umožnila porovnat tvoření deminutivních helonymů3 s tvořením jiných hydronym a odhalit jejich podobnosti i rozdíly. 2. Problémy analýzy tvoření deminutivních helonymů Při analýze deminutivních helonymů tvořených pomocí sufixů je třeba řešit několik zásadních problémů souvisejících s 1) určením způsobu tvoření; 2) určením lexikálního statusu slovotvorného základu; 3) určením slovotvorného významu derivátu, tj. jeho zařazením do určité slovotvorné kategorie. 2.1. Při řešení problému určení způsobu tvoření je třeba zmínit případy, kdy slovotvorným základem je apelativum, neboť vedle každého z nich v jazyce existují deminutivní varianty utvořené pomocí různých sufixů, takže helonyma mohla vzniknout přímo z těchto variant, např. Balėlė b. Rm < balėlė < bala; Raist-ūkas b. Dbg < raistūkas < raistas a podobně. Při přijetí takového slovotvorného modelu by názvy bažinatých míst bylo třeba považovat za sufixální deriváty, tj. za útvary se sufixem, který není slovotvorným afixem, nýbrž pouze morfémem přímo převzatým ze základního apelativa. To by však zřejmě nebylo správné. Je zcela zřejmé, že naprostá většina deminutiv, která by teoreticky mohla být základními slovy, nejsou nominativní nomenklaturní geografické termíny, neboť nejsou lexikálně neutrální a vyjadřují také určitý hodnotící emocionální aspekt. Výjimkou by snad mohl být nominativní termín upėlis. Beafixální toponymizace takových apelativ není častým způsobem vzniku místních názvů. To samozřejmě neznamená, že není možná, avšak tyto případy lze téměř nemožné vyčlenit, a proto je třeba všechna helonyma se sufixy charakteristickými pro tvoření deminutiv považovat za sufixální deriváty. 2.2. V pracích litevských toponymiků se za zvlášť významnou považuje lexikální povaha slovotvorného základu: především jeho příslušnost ke třídě apelativ nebo proprií a dále k určitým užším podtřídám (viz Vanagas 1970; 1973: 209–219; Razmukaitė 1981: 199–206; 1983: 146–153; 1988: 88–104; 1989: 138–147; 1991: 53–60). Například se uvádí, že při tvoření oikonym se vedle jednoho či druhého univerzálnějšího sufixu uplatňuje několik typů sufixů, jejichž vznik souvisí se závislostí sufixů na lexému, k němuž se připojují, tedy na povaze slovotvorného základu: zda jde o apelativum, osobní jméno, nebo toponymum (Razmukaitė 1989: 139). Dokonce se má za to, že diferenciace místních názvů utvořených všemi slovotvornými způsoby na základě tohoto kritéria by mohla být prvním krokem slovotvorné klasifikace (Savu- 2 Šių terminų vartojimas yra aptartas išsamiau (žr. Bilkis 1997: 35–57). 3 V návaznosti na ustálenou tradici výzkumu apelativních deminutiv se zde i dále v článku termínem deminutyvní helonym rozumí pojem v širokém smyslu: za deminutiva se považují také augmentativa, meliorativa a pejorativa, tím spíše že u helonym (stejně jako obecně u toponym) lze významy těchto derivátů sotva odlišit. 52 kynas 1971: 168). Todėl šio skirstymo nevengiama analizuojant ir deminutyvinius priesaginius helonimus, nes norima išsiaiškinti priesagų santykius su atitinkamiems leksikos sluoksniams priklausančiais pamatiniais žodžiais. Tiesa, tenka pripažinti, kad tai nėra struktūrinė, o tam tikra prasme semantinė klasifikacija, todėl konstatuotinas klasifikavimo nevienarūšiškumas (plg. Toporov 1963: 228). Tačiau jis pateisinamas, kadangi, kaip minėta, nuo helonimų darybos pamato leksinio pobūdžio gali priklausyti priesaginio helonimų struktūrinės ypatybės. Be to, tai nėra helonimų, o jų pamatinių žodžių semantinis klasifikavimas. Remiantis tuo, kas pasakyta, išskiriamos dvi pagrindinės deminutyvinių helonimų grupės. Pirmajai (1.) priskiriami helonimai, padaryti iš apeliatyvų (priesaginė toponimizacija), antrajai (2.) – helonimai, padaryti iš onimų (toponimų) (priesaginė transtoponimizacija). Jos skirstomos smulkiau – pirmoji: iš fiziografinių terminų, iš augalų pavadinimų, iš gyvūnų pavadinimų, iš objektų kuopą reiškiančių vietų pavadinimų ir t. t.; antroji: iš kitų helonimų, iš upių ir ežerų vardų, iš oikonimų, iš kitokių toponimų. Při třídění deminutivních helonym podle lexikálního statusu základního slova je někdy obtížné určit, do které skupiny – apelativ, nebo proprií (konkrétněji toponym) – toto slovo náleží. Skutečnost, že vedle helonyma s deminutivním sufixem není doložen místní název téhož kořene bez sufixu, ještě nepotvrzuje, že takový název bažinatého místa v živém jazyce neexistuje nebo neexistoval dříve. Není-li však možné to konkrétně prokázat, lze do skupiny transtoponymických útvarů zařadit pouze ta helonyma, jejichž základní místní název je skutečně doložen, tj. zaznamenán z živého jazyka. Je třeba poznamenat také to, že v některých případech nemusí být základním helonymem samostatná toponymická jednotka, nýbrž sousední podoba derivátu; i to je však velmi obtížné určit. Tato možnost navíc nemá zásadní vliv na lexikální charakteristiku slovotvorného základu, protože v obou případech je derivantem místní název, konkrétně helonymum. 2.3. Zkoumání slovotvorného významu helonym tvořených pomocí sufixů komplikuje skutečnost, že základní slovo u značné části těchto derivátů není zcela jasné, nebo je zcela nejasné, a sufixy lze vyčlenit porovnáním helonyma s jinými helonymy téhož kořene, názvy řek a jezer, jinými toponymy a deriváty, v nichž lze rovněž vyčlenit obdobný formant (sufix): Al-iūlė b. Šš – srov. Āliai plk. Švnč; At-aisai plk. Šlv – srov. At-uonės b. Trš, At-esys ež. Smn; pokud jde o sufix, srov. Ilg-áis(is) rst. Krn, Juod-aisės plk. Btr, Rim-aisai k. Rm, lat. Raūnais(is) ež., Kļavaisa up., Ārais(is) ež. a podobně. V takových případech je samozřejmě nejasný i slovotvorný význam helonym (včetně těch se sufixy charakteristickými pro tvoření deminutiv), proto se termínem deminutivní helonyma označují pouze názvy bažinatých míst s jasnou slovotvornou strukturou, tj. takové, jejichž základní slovo je zcela jasné. Slovotvorný význam helonym utvořených pomocí sufixů charakteristických pro tvoření deminutiv se liší a v některých případech je poněkud odlišný od významu odpovídajících apelativ. 53 2.3.1. Za skutečná deminutivní helonyma lze považovat pouze taková, jejichž základovým slovem je obecné podstatné jméno, např. Šak-ėlės < větev; Ąžuolyn-ėlė < dubový les; Uodeg-ikė < ocas „zužující se část země, louky, půdy či lesa“ (LKŽ XVII 460, 464); Ežer-iūkas < jezero atd. Tato helonyma se analyzují v první (1.) skupině. 2.3.2. Helonyma odvozená od přídavných jmen patří spíše do slovotvorné kategorie názvů nositelů vlastnosti (nomina attributiva) než mezi deminutiva, např. vztah helonyma Žal-ėlis k základovému přídavnému jménu žalias je přibližně stejný jako vztah podstatného jména kart-ėlė „karta (rod brukvovitých rostlin)“ (LKG I 360) k základovému přídavnému jménu kartus; vztah helonyma Apskrit-utė ke slovotvornému základu apskritas, -a je přibližně stejný jako vztah podstatného jména rausvūtė „mech rostoucí v borových lesích na čistém písku“ (LKG I 352) ke slovotvornému základu rausvas, -a atd. Z tohoto důvodu se zdá, že o takovýchto příponových helonymech není třeba hovořit při analýze deminutivních helonym. 2.3.3. Helonyma odvozená od sloves pomocí přípon charakteristických pro tvoření deminutiv nelze považovat za deminutiva, nýbrž za deriváty náležející do slovotvorné kategorie názvů nositelů slovesného děje či vlastnosti (nomina agentis). Vztah helonym Murm-ėlės, Išpūv-elė, Siūb-ūkas, Pump-utis, Kriok-uzis aj. k příslušným základovým slovesům murmėti (mūrma) „bublat, klokotat“ (LKŽ VIII 426), išpūti (išpūvo) „všechno shnít, odumřít; proměnit se v hnilobu“ (LKŽ X 1125), siūbuoti „kývat se ze strany na stranu; houpat se, vlnit se na povrchu, kolébat se“ (LKŽ XII 585–586), pumpėti „rozšiřovat se, bobtnat“ (LKŽ X 909, IX 312), kriokti „těžce dýchat, chroptět, supět; silně hučet, šumět“ (LKŽ VI 605–606) odpovídá vztahu apelativ čiūpelis „čiupa, čiupna“ (LKG I 334), sugriūvelis (LKG I 319), šlamūkas „rostlina z čeledi hvězdnicovitých, slaměnka“ (LKG I 328), blizgutis „blýskavka, jaterník“ (LKG I 324) k základovým slovesům čiūpti (čiūpo), sugriūti (sugriūvo), šlamėti (šlama), blizgėti (blizga). 2.3.4. Helonyma utvořená od jiných toponym pomocí přípon charakteristických pro deminutiva se rovněž vyznačují specifickým slovotvorným významem. Takové odvozeniny ve vztahu k základovému slovu vyjadřují nejen deminutivnost (proto se také nazývají toponymické zdrobněliny⁴), nýbrž i posesivnost. Vztahy původu a příslušnosti mezi derivantem a derivátem jsou zde dostatečně zřejmé nejen proto, že je podmiňuje vzájemný vztah samotných pojmenovávaných objektů (Vanagas 1970: 75), ale také kvůli vlastnostem slovotvorného formantu. Například u helonym Meldutišk-aitė, Bagm-ėlis, Žydbal-ytė, Kuden-iōkas, Švendr-iūkas, odvozených od příslušných místních názvů téhož kořene bez přípony Meldūtiškė, Bagmas (Bagmà), Žydbalė, Kudėnis, Švendra, mohou přípony -ait-, -el-, -yt-, -(i)ok-, -(i)uk- fungovat také jako slovotvorné formanty apelativních odvozenin vyjadřujících deminutivnost a posesivnost – srov. karal-aitis, ant-ėlis, kat-ytis, stim-iōkas, generol-iūkas (LKG I 411) atd. 4 Vanagas 1970: 75. 54 Je pravda, že v sémantických výzkumech názvů řek a jezer se slovotvorný význam odvozenin utvořených z místních názvů různých tříd vykládá nejednotně: hydronyma odvozená od jiných názvů řek a jezer se považují za deminutiva (zároveň s vyjádřením posesivnosti), zatímco ta odvozená od všech zbývajících toponym za posesiva. Toto rozlišení vychází z odlišných kvantitativních vztahů mezi objekty označovanými základovým slovem a odvozeninou (Vanagas 1981: 46–48; 94–97). Toto kritérium je však v některých případech možná poněkud formální, neboť deminutivní vztahy mezi toponymy (derivantem a derivátem) jakožto jazykovými jednotkami nemusejí odpovídat kvantitativním vztahům mezi jimi označovanými objekty: například louka Sidabrinė může být menší než jezero Sidabrinaitis, ale odvozenina Sidabrinaitis může být ve vztahu k základovému slovu Sidabrinė deminutivem. To platí tím spíše při pojednávání o vztazích helonym k jiným toponymům, která jsou jejich základovými slovy, neboť v tomto případě kvantitativní vztahy mezi označovanými objekty (např. mezi močálem a loukou, bažinou a loukou, mokřadem a jezerem apod.) vůbec nelze určit. Z těchto důvodů je třeba všechna helonyma odvozená od jiných místních názvů (jak helonym, tak i jiných toponym) z hlediska slovotvorného významu považovat za deminutiva i posesiva, tj. za odvozeniny vyjadřující ve vztahu k základovému slovu deminutivnost i posesivnost. Taková helonyma, tedy ta odvozená od jiných toponym, tvoří druhou (2.) skupinu analyzovaných názvů mokřadních míst. Je třeba zdůraznit, že při určování slovotvorného základu názvů mokřadních míst této skupiny je třeba zohlednit údaje o lokalizaci objektů označovaných základovým slovem a odvozeninou, neboť odvozeninu lze považovat za výsledek transtoponymizace jen tehdy, když se oba objekty nacházejí vedle sebe nebo blízko sebe5. 2.3.5. Slovotvorný význam antropohelonym je třeba chápat jinak. Odvozeniny utvořené z osobních jmen vyjadřují příslušnost k základovému slovu, a proto je lze zařadit pouze do kategorie posesiv, např. slovotvorný význam helonyma Abrom-alis plk. Slnt: Abrōmas příjmení (LPŽ I 60) by byl „patřící Abromovi“; helonyma Tamul-ianka b. Krkn: Tamùlis příjmení (LPŽ II 1017) – „patřící Tamulisovi“; helonyma Bìsl-aitė b. Jnš, které pravděpodobně vzniklo z *Bìsl-aitė: Bìslis příjmení (LPŽ I 266) – „patřící Bislisovi“ atd. Ani tato skupina helonym tedy není předmětem analýzy deminutivních helonym. 3. Analýza sufixálních deminutivních helonym 3.1. Deriváty s litevskými (baltskými) sufixy. Sufix -aič- -aitė (-aitės). 1. Rūd-aitės rst. Sem < rūdà6 „přírodní minerální látka, z níž se vyrábějí kovy; nekvalitní, bažinatá půda s příměsí rašeliny, rudnice“. 5 Toto tvrzení neplatí pouze pro metaforická helonyma. 6 Při určování apelativ, která jsou základovými slovy sufixálních deminutivních helonym, bylo použito několik litevských slovníků; aby se předešlo jejich častému uvádění za každým základovým slovem, jsou uvedeny v seznamu literatury za článkem. Ze stejného důvodu nejsou uváděny významy všech apelativ, nýbrž pouze méně rozšířených v litevštině. 55 Sufix -aič- je vzácný nejen při tvoření helonym, ale i jiných místních názvů a apelativ (k posledně uvedeným viz LKG I 286). Je třeba jej považovat za variantu sufixu -ait- (-aitė). Sufix -ait- -aitė (-aitės). Podle lexikálního statusu základových slov se průhledně utvořené deriváty dělí do dvou skupin: apelativní a onymické (toponymické). 1. a) z fyziografických termínů: Alksn-aitė b. Ply < álksna (alksnà) „bažina, úval, údolí; místo porostlé olšemi, olšina“, srov. též álksnis (alksnỹs) „strom z čeledi břízovitých“; Apydėm-aitė b. Ml < apydėmė „společný pozemek vesnice mezi dvěma usedlostmi; prostor za domem, výměnek“; Bal-aitė b. Kair, Snt, Šl; b., rst. Str; Balaità – polonizovaná podoba z *Bal-aitė rst. Grvš; Bal-aitė b. Grl, Mrk, Švnč; plk. Bzl atd. (celkem 14); Bal-aitė⁷ b. Al, Lzd, Lg; plk. Šl; rst. KzR atd. (celkem 15); Bal-aitės b. Šl; plk. Vs; rst. Sem atd. (celkem 9); Bal-aitės b. Ml; plk. Kair, Vrn; Bal-aitės „bažinatá olšina“ Jnk; plk. Grz, Mrc, Šl; plk. Mrs < balà; Duobur-aitė b. Kpč < duoburỹs „prohlubeň“; Durpinÿč-aitė b. Alvt < dùrpinÿčia „místo, kde se těží nebo těžila rašelina; jáma v rašeliništi“; Gir-aitė b. Vs; b., rst. Kpč; plk. Rs, Ššt atd. (celkem 10); Gir-aitė b. Vs; plk. Šlv, rst. Mrk; Gir-aitė 2b. Kpč; plk. Dg, Mrk; rst. Arn; Gir-aitės b. Kuč < girià; Išdag-aitė b. Šmk < išdaga (išdaga) „místo na louce, v lese či na rašeliništi, které vyhořelo nebo bylo vypáleno sluncem; vypálené místo“; Išdeg-aitė b. Erž < išdegas „místo na louce, v lese či na rašeliništi, které vyhořelo nebo bylo vypáleno sluncem; vypálené místo“; Kalianij-aitės b. Vs < *kalianija – srov. kaliònija „samota; samostatný pozemek“; Kriauš-aitė plk. Vrd < kriaušis (kriaušys) „strmý, příkrý břeh, prudce stoupající místo“; Kupurn-aitė b. Kuč < kupūrna „nerovnost na louce, trs trávy, drn; zarostlé krtince“; Lank-aitė plk. Smln < lankà „rozsáhlá rovná louka, zpravidla u řeky, při povodni zalévaná vodou; úval, údolí, svah“; Lauk-aitė b. Šln < laũkas „rovné místo bez stromů; obdělávaná půda, plocha plodin“, může však jít i o deadjektivum – srov. laũkas, -à „s bílou lysinou nebo bílým čenichem“; Paker-aitė rst. Mlt < pakerė „místo pod kořeny stromů podemletými vodou; vodou podemletý, převislý břeh řeky, jezera či jámy, podemletý břeh“; Piev-aitė plk. Kr; Piev-aitės rst. Dg; Piev-aitės b. Vs < píeva; Pievel-aitė b. Žmt < pievėlė < píeva; Plyn-aitė b. Kbr; Plyn-aitė b., plk. Šk; Plyn-aitė b. Kbr < plýnė „otevřené místo, rovina; bažina, rašeliniště“; Sal-aitės b. Alv, Dkšt; Sal-aitės b. Rd < salà „pevnina obklopená ze všech stran vodou; vyvýšený, suchý kousek země v mokřině či na rašeliništi, plocha porostlá jedním druhem trav nebo jiných rostlin, trs“; Šlyn-aitė plk. Alj < šlỹnas „šedavě modrý nebo bělavý mazlavý jíl s příměsí organických látek; půda z takového jílu; bahno, bláto“; b) z názvů rostlin: Egl-aitė b. Krkn; Egl-aitė b. Krkn < eglė (eglė); Obel-aitė lk. Dg < obelìs; c) z názvů živočichů: Kuis-aitė plk., tr. Rt < kuisis (kuisys) „komár, pakomár“; 7 Podoby helonym zaznamenané z živého jazyka, které však nejsou opatřeny přízvukem, se zde i dále v článku neakcentují. 56 d) z názvů různých předmětů či jevů sociálního prostředí: Pil-aitė b. Lzd < pilìs; e) z názvů různých předmětů na základě určité podobnosti (metaforické deriváty): Niekot-aitė b. Sltn < niekotė „nádobka na čištění a ovívání obilí, krup; geldena“ – z hlediska sémantiky srov. Geld-ėlė b. Ttr. Toponymické deriváty lze podle příslušnosti základového slova k určitým třídám toponym rozdělit do několika skupin. 2. a) z jiných helonym: Alksnyn-aitė b. Vs < Alksnynė b.; Ašutin-aitė b. Mrk < Ašutinė b.; Bal-aitė b. Ckn < Balà b.; Bal-aitė b. Šl < Balà plk.; Dielin-aitė b. Mrk < Dielinė b.; Girnalov-aitės b. KzR < Girnalovė b.; Gojin-aitė b. Lzd < Gojinė b.; Yvin-aitė b. Šlvn < Yvinė (Yvinė) b.; Jendrin-aitė b., rst. Vs < Jendrinė b.; Jendrin-aitė b. Vs < Jendrinė b.; Kemšin-aitė b. Mrc < Kemšinė b.; Kiaulin-aitė b. Vs < Kiaulinė b.; Krakin-aitė b. Vs < Krakinė b.; Kūdabāl-aitė (|| Kūdabālaitis) b. ŠlnL < Kūdabale b.; Kūlyn-aitė b. Lp < Kūlynas b.; Kupstin-aitė b. Vs < Kupstinė b.; Lapūkin-aitė b. Srj < Lapūkinė b.; Lašišk-aitės rst. Dg < Lašiškės rst.; Luotin-aitė b. Lzd < Luotinė b.; Nendrin-aitė b. Kuč < Nendrinė b.; Ožkabal-aitė b. Šk. < Ožkabalė plk.; Ožnugar-aitė b. Rtnk < Ožnugarė b.; Polabal-aitė b. Lp < Polabalė b.; Prūd viet-aitės plk. Rs < Prūdvietės plk.; Rūdin-aitė b. Kuč < Rūdinė b.; Širok-aitė plk. Lp. < Širokė plk.; Tunišk-aitės b. Vrn < Tuniškės b. Několik helonym není utvořeno z názvů mokřadních míst označujících jiné blízké objekty, nýbrž přímo ze sousedních rodových forem: Medušk-aitė b. Alv je nejspíše přepracovaná podoba vzniklá metatezí z *Medukšt-aitė < Medukštė, Medukšta; Meldutišk-aitė b. Mrk < Meldùtiškė. Pojednávaný slovotvorný model pravidelně rozvíjí a reprezentuje výsledek interakce stejnorodých toponym, zaznamenaný v systému tvoření litevských názvů řek a jezer – deriváty se sufixem -ait-, typickým pro tvoření deminutiv a posesiv, vyjadřující vzhledem k základovému toponymu deminutivnost a příslušnost (k druhému srov. Vanagas 1970: 75). Tento slovotvorný model reprezentují i další podobné deriváty: b) z oikonym: Keryv-aitė plk. Grk < Keryvai k.; c) z jiných toponym: Bal-aitės b. Vrn < Bālos pv.; Bendrābal-aitė b. Lp < Bendrābolė pv., která je nejspíše polonizovanou podobou z *Bendrābalė; Degus-aitė b. Lp < Dėgusė pv.; Kemsin-aitė b. Lzd < Kemsinė pv.; Kiauliabal-aitė b. Vrn < Kiauliābalis mš. dalis, pv.; Moragin-aitė b. Vrn < Morāginės pv.; Plyn-aitės plk. KzR < Plý nė ar.; Sal-aitės b. Mrc < Sālos l., pv.; Sal-aitės rst. Dg < Sālos pv.; Varnišk-aitė b. Kuč < Varniškės pv. -aitis (-aičiai). 1. a) z fyziografických termínů: Bal-aičiai plk. Str; rst. Dv; Bal-aičiai plk. Čk; Bal-aitis b. Švnč; Bal-aitis b. Pls; Bal-aitis b. Onš < balà; Eglyn-aičiai b. Lp; Eglyn-aitis b. Lp < eglȳnas; Ežer-aičiai 2b. Ut; plk. Žl; rst. Gr, Vyd, Vrn; Ežer-aičiai plk., rst. Žl; stejného slovotvorného typu je také polonizované helonymum Ežeroičiai rst. Žl – z *Ežeraičiai; Ežer-aitis b. Grz; plk. Blnk, Gr; plk., b. Grk; rst. Lel, Mrc, PžlM; Ežer-aitis b. Rod; Ežeroitis rst. Btr – polonizované z *Ežer-aitis < 57 jezero; Gir-áičiai rašeliniště Btr < girià; Karklyn-áičiai bažina Bzl; Karklyn-ái tis vesnice Kpč < karklẏnas; Kelm-ái čiai bažina Mcč < kélmas; Kvajyn-aitis vesnice Vs < kvajýnas „borový les“; Liglynáičiai vesnice Lp < *Liglyn-áičiai, zřejmě jde o jistý přetvořený tvar z původní podoby Eglyn-áičiai (viz); Lóv-aičiai bažina Rs < lovỹs „prohlubeň, koryto, kanál, příkop“; Mulyn-ái tis vesnice Lp < *mulynas < mùlas „bahno“; Rūd-áičiai rašeliniště Gr < rūdà „přírodní minerální látka, z níž se vyrábějí kovy; nekvalitní, bažinatá půda s příměsí rašeliny, rudný revír“; Rūd yn-aitis vesnice Erž < rūdýnas „bažina s rezavou vodou, rašeliniště; voda obsahující rez, rezavá voda; půda obsahující rudu“; Samanýn-aitis vesnice Švn < samanỹnas; Šil-áičiai vesnice Knv; Šil-aičiai les Dg < šìlas; b) od názvů rostlin: Ąžuol-aitis vesnice Dg, Vrn < ą́žuolas; c) od názvů živočichů: Dėl-aitis vesnice Sltn < dėlė „krví se živící červ z kalných vod, pijavice“; Gaigal-ái tis rašeliniště Pkn < gaĩgalas „kachna“; Várn-aitis vesnice Vlž < várna; Vilk-aičiai rašeliniště Blnk < vìlkas. Zbývající útvary lze spolehlivě považovat za odvozeniny od různých toponym: 2. a) od jiných helonym: Bendrar aist-aitis vesnice Vrn < Beñdraraistis rašeliniště; Kūdabal-aitis (|| Kūdabalaitė) < Kūdabalė vesnice; Skundabal-aitis vesnice ŠlnL < Skùndabalis vesnice; Švokšlin-aitis vesnice Onš < Švokšlinis vesnice; b) od názvů řek: Akl-aitis rašeliniště Dbg < Áklis řeka; c) od jiných toponym: Gulbin-aitis bažina Grz < Gul̃binas les; Veršišk-aitis rašeliniště Dg < Veršiškis vesnice. Kvantitativní charakteristika helonym odvozených příponou -ait- podle lexikálního statusu jejich základového slova a od něj závislého slovotvorného významu je následující: odvozeniny od apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, jsou početnější – 75%, odvozeniny od toponym (transponymizace), tj. odvozeniny vyjadřující deminutivnost a posesivnost, tvoří 25%. Samostatně je třeba zmínit název bažiny Mūtrung-ái tis bažina Grk, protože jeho vztah k oikonymu Mūtrungis vesnice může být jiný: možná původní podoba helonyma byla *Mut-rungis a později, když byla stejným jménem pojmenována vesnice, se vztahy těchto onym transformovaly a helonymum jako posesivum získalo příponu -aitis. Tento jev je poměrně častý v hydronymii řek a jezer (viz Vanagas 1970: 77, 126 aj.). Vynořuje se několik poměrně jasně vymezených areálů odvozenin s -ait-. Největší koncentraci lze vyčlenit na jižním a jihozápadním okraji Litvy – v okolí Lazdijai, Alytusu, Varėny, Šakiai a Vilkaviškisu. Dalšími oblastmi s poněkud větším rozšířením jsou východní část Litvy a také území kolem Raseiniai a Tauragė. Je třeba poznamenat, že areály helonym a názvů řek a jezer s touto příponou se z velké části překrývají (o názvech řek a jezer viz Vanagas 1970: 79). Severní hranice názvů řek a jezer (Priekulė – Jūžintai) však zasahuje u helonym dále na sever, až k Šiauliai a Gruzdžiai. Přípona -al- -alė (-alės). 1. a) z fyziografických termínů: Bry l-alė plk. Ms < brýlas „hruda“; Daub-ālės plk. Pšk < daubà „údolí, nížina, rokle“; Ganykl-ālė plk. Žlb < ganyklà; Grau ž-ālės plk. Obl < gráužas (graužas) „složka štěrku; štěrk,“ 58 oblázek; země u štěrkového nánosu; štěrkovitý náplav; písečná hromada navátá povodní, ostrůvek; štěrkovitý, písčitý břeh řeky nebo jezera; sráz“; Lank-ālė plk. Msd < lankà „velká rovná louka, většinou u řeky, při povodni zaplavovaná vodou; údolí, úbočí“; Mark-ālė b., plk. Vg; Mark-ālės b. Dr; Mork-ālės b. NmŽ – přepracovaná podoba z *Mark-ālės < markà „místo k máčení lnu, máčírna lnu“; Pelk-ālė plk. Kltn; Pelk-alė plk. NmŽ; Pelk-ālės plk. Kltn, Varn < pélkė; Piev-ālė plk. Rt; Piev-alės b. Kl < píeva; Prūd-alė (|| Prūdėlė) plk. Užv; Prūd-alės plk. Mcč < prūdas (prūdàs) „rybník“; Rūd-ālė b. Klm < rūdà; Šil-ālė plk. Vyr < šìlas; Tyr-ālė plk. Tl < týras „bahnitá bažina porostlá řídkými nízkými stromy“; Turpyn-ālė plk. Pkšt, Šll < turpýnas „místo s rašelinou, rašeliniště“; b) z názvů rostlin: Gurgžd-ālė plk. Lk < gurgždis „rostlina z čeledi miříkovitých; děhel lesní; děhel lékařský; libeček lékařský; bršlice kozí noha; rozpuk jízlivý; bolehlav plamatý“; Karkl-alė b. Dr < kàrklas; Kytr-ālė plk. Tv < kyt rė „ďáblík bahenní (ďáblík bahenní)“; Vingrykšt-ālė b. Krž < vingrykštis „duhová klenba“; c) z názvů zvířat: Gerv-alės plk. Als < gérvė (gervė); d) z názvů různých předmětů či jevů společenského prostředí: Pil-ālė plk. Krt < pilìs; e) z jiných apelativ: Šak-alės plk. Plm < šakà „výhonek ze stonku stromu, keře nebo jiné rostliny“. Je však možné, že tento helonymum má i jinou slovotvornou strukturu – může jít o útvar s koncovkou odvozený od apelativa šakalỹs „tenká, menší hůl, poleno“. Další část odvozenin s příponou -aitė je utvořena z různých toponym: 2. a) z jiných helonym: Lakštin-alė plk. Plng < Lakštinė plk.; b) z oikonym: Lendrym-ālė plk. Dglk < Lendrýmai část obce; c) z jiných toponym: Lank-ālė plk. Pkšt < Lankà ves.; Liekn-alės plk. Plt < Lieknà les., ves.; Mark-alės plk. Pdv < Markos ves.; Šil-alės plk. Žib < Šilai les.; Tyr-alės plk. Stlg < Týrai rašeliniště, louky. Helonymum Pekl-ālė plk. Paš je nejspíše odvozeno od původní podoby Peklà, označující tentýž objekt. -alis (-aliai). 1. a) z fyziografických termínů: Dumbur-aliai plk. Kltn < dumburys „prohlubeň“; Ežer-alis plk. Žlb; rst. Pln < ežeras; Gyvatyn-alis rst. Varn < gyvatýnas „místo s množstvím hadů; bažina“; Mark-aliai plk. Varn; Mark-alis b. Varn < markà „místo k máčení lnu, máčírna lnu“; Paliūn-aliai (|| Paliūnėliai) plk. Nv < paliūnė „místo u močálu; okraj močálu, bažiny; vlhká, mokrá, bažinatá louka“; Paversm-ālis plk. Plt < pavérsmis, pavérsmė „rozbahněné, nikdy nevysychající a v zimě nezamrzající místo podél pramene; pramen“; Pjaun-alis 2plk. Šll < pjaunys „bažina zarostlá křovinami, která se seče, sníženina, kde se na jaře a na podzim drží voda“; Prūd-aliai plk. Jčč; Prūd-aliai b. Lk; Prūd-ālis b. Tt; plk. Pšln < prūdas (prūdàs) „rybník“; Pušyn-ālis plk. Plt; rst. Varn < pušýnas; Rub-ālis plk. Žr < rubà „hranice, linie“; Skynim-aliai rst. Trg < ský imas (skynìmas) „vykácené místo v lese“; Smuklyn-ālis plk. NmŽ < smuklýnas „krčma, bahnitá 59 místo, bažinatá oblast“; Šaltin-alis b. End < šaltinis (šaltinys); Tarp-aliai pol. Krt – nejspíše z *tarpa, *tarpas či podobně – srov. pol. dial. tarfa „rašelina“ (Nitsche 1964: 88), bělorus. mapn, mapфa „rašelina“ (SBG V 91); Tyr-aliai pol. Pkšt; Týr-alis pol. Vgr, Žr; Tyr-alis pol. Pln, Tv, Žlb; raš. Rt < týras „bažina s měkkým podložím, porostlá řídkými malými stromy“; b) od názvů rostlin: Berž-aliai pol. Brs < béržas; Kež-alis pol. Plt < kéžas „malý, křivý, seschlý strom; pařez; lišejník z čeledi kežinių“, další dvě varianty tohoto helonyma Kež-alis, Kiž-alis je třeba považovat za sekundární, za jisté přetvořené podoby prvního; c) od názvů míst označujících skupinu objektů: Ožyn-alis pol. Kv < *ožynas < ožys; d) od názvů různých předmětů či jevů sociálního prostředí: Aptvor-ális pol. Tv < aptvoras „plot, oplocení“; Num-aliai pol. Skdv < nūmas „dům“; e) od názvů různých předmětů podle určité podobnosti (metaforické deriváty): Jūr-alis b. Skd < jūra. 2. a) od jiných helonym: Tyr-alis pol. Tl < Týrai rašeliniště; Žaltatyr-alis tr. Kl < Žaltatyris les; b) od jiných toponym: Liūgn-aliai pol. Kltn < Liūgnai louka; Pākryž-alis pol. Varn < Pākryžis oráč; Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se deriváty s -al- rozdělují takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, tvoří 84%, deriváty z toponym (trans-toponymizace), tj. deminutiva a posesiva, tvoří 16%. Helonyma Marg-aliai pol. Krt; Marg-alis b. Plt mohou být odvozena jak od přídavného jména márgas, -à, tak od podstatného jména márgas „míra půdy“. Areál helonym se sufixem -al- se poněkud liší od areálu říčních a jezerních názvů téhož slovotvorného typu (k těm viz Vanagas 1970: 90): je o něco větší a více zasahuje do východní Žemaitie – až k Tytuvėnai a Bazilionai. Nejzazší body areálu jsou Žemaičių Naumiestis – Dauglaukis – Kelmė – Tytuvėnai – Micaičiai – Barstyčiai – Pašilė – Skuodas, avšak v západní a severozápadní části Žemaitie je koncentrace takových derivátů mnohem vyšší. Sufix -eik- -eika (-eikos). 1. Bal-eikos raš. Btrm < balà. Srov. apelativní deminutivum živeikà „rybka“ (Ambrazas 1994: 131). Sufix může být na druhé straně slovanského původu – srov. bělor. hydronyma Батлейка, Варэйка, Рудамейка a podobně (Lemciugova 1970: 89). Sufix -ėk- -ėkas. 1. Berž-ėkas pol. Aln < béržas; Ežer-ėkas b. Kurn < ėžeras; Francūz-ėkas raš. Glv < *francūzas – srov. prancūzas. Sufix -el- -elė (-elės). Rozlišujeme helonyma vytvořená z apelativ (toponymizace) a z jiných toponym (trans-toponymizace); na tom závisí i jejich slovotvorný význam: tvoří- 60 -ná z apelativ je třeba považovat za deminutiva, zatímco deriváty od jiných toponym vyjadřují ve vztahu k základnímu slovu jak deminutivní, tak vztahové významy. 1. a) z fyziografických termínů: Ak-ėlė b. Ig, Stk; rst. Sem; Ak-ėlės plk. Vdn; rst. Vrn, Žž; rst., plk. Nmt < akys „v bažině otvor; malá vodní plocha v mokřadech nebo jezerech, která se zanášejí || pramen vyvěrající z hloubky, pramenné oko“; Alksn-ėlė rst. Būd < álksna (alksna) „tůň, údolí, dolina; místo zarostlé olšemi, olšina“, avšak na druhé straně srov. álksnis „strom z čeledi břízovitých“; Bagn-ėlė rst. Aln; Bagn-elė b. Mlt < bagnà „bažina, mokřina, kalužina || velké bláto, bahnisko“; Bal-ėlė b. Mrc, Nj, Trgn; plk. Krkn, Rd; rst. Pnm aj. (celkem asi 110); Bal-ėlė (|| Kertynė) b. Šd; Bal-ėlės b. Mšk, Sv, Šmn; rst. Žl aj. (celkem asi 18) < balà; Birž-ėlė b. Alns, Tk; rst. Trgn; Birž-ėlės rst. Žl < biržė „březový hájek, březina, březový lesík“; Brast-ėlė b. Pmp, Vs; plk. Slv; rst. Mlt aj. (celkem 12); Brast-ėlės b. Kpč, Ldvn, Lkšt; rst. Msn, Saml < brastà; Bucht-ėlė b. Glv; rst. Auk – srov. pol. buchta „zátoka, záliv; hluboké místo v řece“ (Nitsche 1964: 165); Bukt-ėlė plk. Tl < buktà „zátoka řeky, jezera či kaluže; slepé rameno; hluboké místo vymleté vodou“; Daub-ėlė plk. Tl < daubà; Degsn-ėlės lk. Mšk < dėgsnė (degsnė) „požár, vypálené místo“, dále srov. degsnis „požár, spáleniště“, degsnys „spáleniště, vypálené místo“; Diegl-ėlė lk. Dj – nejspíše z *Degl-ėlė – srov. dėglė „hlubé, bahnité místo v bažině“; Dirv-ėlės b. Ds; rst. Lkm < dirvà; Dirž-ėlė b. Rk < diržas „pozemkový pruh“; Dumbl-ėlė b. Dj, Jnšk; Dumbl-ėlė b. Stč; Dumbl-ėlės b. Jnš < dūmblas; Duob-ėlė b. Jk, Vs; rst. Kvr, Lel, Pbs aj. (celkem 15); Duob-ėlė rst. Prn, Vv; Duob-ėlės b. Trgn; plk. Jk, Pmp; rst. Stk < duobė; Dzern-ėlė b. Lp < dzernà „drn, drnová půda“; Gal-ėlė b. Rz < gãlas „okraj; hranice; mez; konec“; Gemb-ėlės b. Kair < gėmbė „zákrut, ohyb“; Gir-ėlė b. Antz, Km; plk. Sgl; rst. Slk, Žl aj. (celkem 19); Gir-ėlė b. Bsg, Sd, Vs; Gir-ėlės b. Užp; rst. Pbs < girià; Goj-ėlė b. Lzd; rst. Pbs; Goj-elė plk. Alksd < gõjus „malý, pěkný hájek“; Grub-ėlė plk. Rd; rst. Šmn < grùbas „hrbolek“; Grūb-ėlė b. PnmR < grūbà „vyvýšené místo v bažině porostlé křovinami a břízkami; kopec, pahorek“; Kamš-ėlė b. Krkn, Lp; plk. Ktv, Pn; rst. Sug aj. (celkem 9); Kamš-ėlė b. Brž, Kpč, Tršk; rst. Nmt; Kamš-ėlės b. Bb, Rk; plk. Grnk, Jon < kamšà „cesta vyložená větvemi a pruty; zasypaná, ucpaná jáma; bahnité místo“; zde je třeba zmínit také helonymum Kamašalė b. Rtn, které snad vzniklo z *Kamaš-ėlė, a to zase v důsledku anaptixe z *Kamš-ėlė; Kapč-ėlė rst. Dg < kāpčius „navršený zemní pahorek (hromada) označující hranici pole, mez či zeď; hraniční mezník; krtinec“; Kems-ėlė rst. Žl; Kems-ėlės b. Aln < kėmsa, kėmsas „pařez či zemní hrbolek porostlý mechem nebo trávou, kesas“; Kin-ėlė rst. Eiš < kinė (kinė) „vyvýšené místo na louce, v bažině či ve vodě; konec okraje pole, který zasahuje do orné půdy, místo u úpatí svahu“, kinis „povlak zarostlý na vodě; mokřina; volné místo v mokřině; oko“; Kopt-ėlė plk. Mcč < koptà „brod, přechod; přístaviště“; Kūdr-ėlė b. Ck, Ds, Grz; plk. Pkr; rst. Lbn aj. (celkem 32); Kūdr-ėlė Žb. Dg, b. Ds; lk. Pp; Kūdr-ėlės b. Dnv, Mšk, Rm, Sml, Vyd; Kūdr-ėlės plk. Sk < kūdra (kūdrà); Kul-ėlė rst. Pnvž < kulys (kūlis) „zátoka, výběžek; záhyb, ohyb; roh; okraj, kus“; Kusc-ėlė b. Pklnš – srov. bělorus. куце „olšina“; 61 Lank-ėlė b. Kri, Lks; plk. Akm; rst. Ut aj. (celkem 19); Lank-elė b. Pn, Pnd, Skm; Lank-ėlės lk. Pn; rst. Btr, Mrk; Lank-elės b. Vžns; plk. Prv < lankà „velká rovná louka, zpravidla u řeky, při povodni zaplavovaná vodou; údolí, dolina, úbočí“; Liekn-ėlė b. Pbr; Liekn-ėlės b. Pn < lieknas (lieknas) „mokrá, bahnitá louka, bažina, kalužina; mokřina; vlhké místo porostlé křovinami a zakrslými stromy, rašeliniště“; Liūn-ėlė b. Antz, Pknš, Vp; rst. Luok < liūnas; Mark-ėlė b. An, Pbs, 2b. Mlt, Žl; rst. Vdn; Mark-ėlės b. Aln, Dbk, Rk, Šš; plk. Šlv; Mark-elės b. An, Rgl, Rk < markà „místo k máčení lnu, máčírna lnu“; Pekl-ėlė b. KzR, Nj, 3b. Pn, b. Srv; plk. Srv aj. (celkem 10); Pekl-elė b. Ars, Upt; plk. Grk; rst. Krn < peklà „peklo; velmi odlehlé, vzdálené místo; špatná, obtížně sjízdná cesta, bahnisko“; Pelk-ėlė b. Kršk, Pp, Žg; lk. Pp; plk. Krp, Pp, Vgr; Pelk-elė b. Šd; plk. Yl < pélkė; Piev-ėlė b. Pls; rst. Jnn; Piev-ėlės b. Kpč, Pls, Vrn; rst. Lh, Mrc < pieva; Pleck-ėlė b. Šd – možná z *plečka či podobného výrazu – srov. plėcius „kus země, parcela; místo, plocha, prostranství“; Plyn-ėlės rst. Brš < pýne „otevřené místo, rovina; bažina, rašeliniště“; Prūd-ėlė b. Moc < prūdas (prūdas) „rybník“; Rag-ėlė b. Tj < rãgas „špičatý kus země zasahující do moře, jezera či lesa, poloostrov“; Riev-elės rst. Srj < rievà „mělké místo; vyvýšené místo v bažině, ostrůvek“; Rub-ėlė plk. Rd < rubà „hranice, linie“; Rūd-ėlė b. Al, Kn, Njn, Tz; Rūd-ėlės plk. Stp < rūdà „přírodní minerální látka, z níž se vyrábějí kovy; nekvalitní, bažinatá půda s příměsí rašeliny, rudná zem“; Sal-ėlė b. Pg, Pnm, Rm, Užp; rst. Sv aj. (celkem 13); Sal-elė b. Kur; rst. Skm; Sal-ėlės b. Ddsl, Km, Vb; lk. Kpr; Sal-elės plk. Krn; rst. Jz < salà „pevnina ze všech stran obklopená vodou; vyvýšené suché místo v mokřině či bažině; ploška porostlá jedním druhem trav či jiných rostlin, trs“; Šil-ėlė b. Bč, Nj, Pmp, Všk; plk. Pš aj. (celkem 26); Šil-elė 2b. Nj, b. Pnt; lk. Pmp; plk. Kri; Šil-ėlės b. Slč < šìlas „les vysokých, rovných jehličnanů rostoucích na píscích; pole či pastvina porostlá křovinami; vřes, vřesoviště“; Tėkm-ėlė b. Luok; Tėkm-ėlės b. Mlt < tėkmė „vodní proud v řece; řeka, potok; (říční) koryto; tůň v hlubší části řeky či bažiny“; Týr-elės plk. Nv, Sd; rst. Plt < týras „bahnitá bažina porostlá řídkými malými stromy“; Trak-ėlės rst. Srj < trãkas „vyvýšená suchá louka porostlá řídkými keři a stromy, lesní mýtina; vykácené nebo vypálené místo v lese, paseka“; Up-ėlė rst. Gdr; Up-ėlės plk. Rd < ùpė; na druhou stranu mohla tato dvě helonyma vzniknout přímo z apelativa upėlė, které lze považovat za nominativní nomenklatorický geografický termín; Vad-ėlės b. Glv < vadà „lesní mýtina, paseka; cesta“; Valk-ėlė b. Dbk, Ob; rst. Rmš; Valk-elė 2b. Ut; plk. ŠnL; Velk-elė – nejspíše hypernormalizace z *Valk-elė b. Žž < valkà „tůň“; Versm-ėlė b. Aln, Blnk, Gaid; plk. Moc; rst. Sug aj. (celkem 9); Versm-ėlės 2b. Rk, b. Ut; rst. Sv; Versm-elės b. Trgn; rst. Skm; rst. Aln < versmė „pramen“; b) z názvů rostlin: Bambl-ėlė b. Brž < bamblỹs „taková rostlina z bažin a jezer“; Bart-ėlės b. Lzd < bartis „starý, shnilý, dutý strom (borovice, smrk); dutina ve stromě“; Barzd-ėlė b. Kpč < barzdis „rostlina z čeledi miříkovitých; děhel lesní“; Egl-ėlė b. Srj, Vrn; plk. Pnt < ėglė (eglė); Grūž-elės rst. Sem < grūžis „přeslička, kozí brada“; Iev-ėlė b. Dbg < ievà; Kirz-ėlė plk. Rs < kirza „malý, pokroucený,... 62 strom s rozložitými větvemi; Liep-ėlė b. Pkn < liepa; Pūk-ėlė b. Ob < pūkai „suchopýr“, pūkė „taková mokřadní tráva, suchopýr“; Pup-elė b., rst. Ut < pupà; Puš-ėlė rst. Žl; Puš-ėlė plk. An; Puš-ėlės b. Vs; plk., rst. Mrk; Puš-ėlės b. Ar < pušis; Rož-ėlė b. Vs; plk. Knv < rožė „okrasná rostlina z podčeledi tavolníkovitých z čeledi růžovitých; leknín“; Rūčk-ėlės rst. Krn < rūčkà „šťovík“; Train-ėlės b. Brž < trainė (trainė) „tráva z čeledi šáchorovitých rostoucí na vlhkých místech; nekvalitní, drobná tráva nebo seno; nekvalitní louka, pastvina“; Uog-ėlė b. Rtnk < úoga „malý, šťavnatý, vícesemenný plod rostliny“; Verb-ėlė b. V; Verb-ėlės b. Lp < verbà „vrba, jíva“; Vinkšn-ėlė b. Dbk < vinkšna „vysoký strom se širokou korunou a převislými větvemi“; c) od názvů zvířat: Blus-ėlės b. Pš < blusà; Bried-ėlė rst. Aln < briedis (briedys); Dėl-ėlės b. Šmn < dėlė; Gerv-ėlė b. Brž < gérvė (gervė); Krek-ėlė b. Šmnš < krėkė „karas“; Mešk-ėlės rst. Šš < meškà; Vėž-elė b. Rim < vėžys; Žuv-ėlė rst. Gdr < žuvis; d) od názvů různých předmětů či jevů společenského prostředí: Būd-ėlė rst. Lbn < būdà „stan, přístřešek, domek (hlídače, pastýře apod.)“; Pil-ėlė b. Šmn < pilìs; Pirk-ėlės rst. Čln < pirklià „obytný dům, usedlost, světnice“; Pirt-ėlė b. Grk < pirtìs; Svirn-ėlės b. Trak < svir̃nas „budova, v níž se sype obilí; větší sýpka“; Šuln-ėlė b. Ars; plk. Vdn < šulnis, šulnys „studna“; e) od názvů různých předmětů na základě určité podobnosti (metaforická odvozená slova): Bačk-ėlė rst. Mlt < bačkà „sud“; Geld-ėlė b. Srv, Ttr; Geld-ėlė b. Lel, Šd; Geld-ėlės b. Prnv, Sdb < gėlda „z jednoho kmene vydlabaná podlouhlá nádoba, koryto; žlab na krmení nebo napájení dobytka; prohlubeň, jáma v půdě“ – srov. z hlediska sémantiky Niekot-ėlė b. Luok; Koj-ėlė b. Vrn; rst. Vrn < kojà; Kuž-ėlė rst. Užp < kùžas „otisky šlépějí po shrabování; nedbale svázaný, rozcuchaný snop obilí; chomáč; svazek, trs“; Pamp-elės b. Užp < pámpa „malé zduření, boule; nerovnost, hrbol“; f) od jiných apelativ: Čvert-ėlės b. Dg; rst. Žmt < čvértis „čtvrtina, čtvrtina“; Gelž-ėlė plk. Rdn < gelžis „železo“; Rėksn-ėlė b. Kp, Všn < rėksnys „kdo neustále křičí; co vydává silný zvuk, dále srov. rėksnùs „hlučný“ – sémanticky srov. Rėk-ynė rst. Zp; Šak-ėlės rst. Vp < šakà „výhonek, který vyrůstá ze stonku stromu, keře či jiné rostliny“. 2. a) od jiných helonym: Bal-ėlė b. Mlt < Balà b.; Bal-ėlė b. Ob < Balà b.; Bal-ėlė plk. Pnd < Balà plk.; Brast-ėlės b. Dkšt < Brastà b.; Brast-ėlės b. Plvn < Brãstos b.; Čelk-ėlės rst. Švn < Čelkės b.; Degsn-ėlė b. Kvr < Dėgsnė b.; Degšn-ėlė b. Ars < Dėgšnė b.; Dub-ėlė b. Sdk < Dubė plk.; Jaur-ėlės rst. Lel < Jáuros rst.; Kamš-ėlė b. Upt < Kamšà b.; Kamš-ėlė b. Vs < Kamšà b.; Kamš-ėlės b. Dbg < Kamšòs rst.; Kūdr-ėlės b. Lnky < Kúdros b.; Lank-ėlė b. Rk < Lankà b. Rk; Lank-ėlė plk. Krk < Lankà plk.; Lank-ėlė b. Lzd < Lankà b.; Lank-ėlė b. Pš < Lankà b.; Lygiabal-ėlė b. Mdš < Lygiabalė b.; Naid-ėlė plk., rst. Zb < Naidė rst.; Nendr-ėlė plk. Vlž < Néndrės b.; Pagubr-ėlė b. Blnk < Pagubrė b.; Pal-ėlės rst. Lkš < Palai rst.; Purv-ėlė b. Vad < Pùrvė b.; Rūd-ėlė rst. Pun < Rùdė rst.; Sal-ėlės b., plk. Vrn 63 < Salà obec, močál; Sen-ėlės baž. Šlvn < Sėnės obec; Spaln-ėlės močál. Lln < Spalnios močál; Stiepr-ėlė obec. Vad < Stieprės, Stieprai obec; Stumbr-ėlė močál. Sdk < Stumbrė obec; Šarka-bal-ėlė obec. Krkn < Šarkabalys, Šarkābalis obec; Šil-ėlė obec. Pn < Šilė obec; Šil-ėlė obec. Pšl < Šilė obec; Šil-ėlė obec. Stč < Šilas, Šilė obec; Šil-ėlė baž. Sdb < Šilai baž.; Šilv-ėlė obec. Krk < Šilvė obec; Valk-ėlės obec. Vrn < Valkà obec; Viršn-ėlė obec. Tj < Viršnė obec; Viršn-ėlė obec. Sml < Viršnė obec; Žydbal-ėlė obec. Pn < Žydbalė obec; b) od názvů řek a jezer: Alksn-ėlės rst. Sug < Alksnas jezero; Audr-ėlė plk. Rgl < Audrà řeka; Balt-ėlė rst. Trgn < Baltýs jezero; Grūd-ėlė b. Rmn < Grūdà řeka; Kūdr-ėlė b. Ptr < Kūdra řeka; Kuksv-ėlė b. Pg < Kūksvė řeka; Luokst-ėlė plk. Grz < Luoksta řeka; Rud-ėlė b. Alksnp < Rùdė řeka; c) od oikonym: Babr-ėlė b. Švn < Babrai vesnice; Pun-ėlė b. Jk < Punià vesnice; d) od jiných toponym: Bal-ėlė plk. Alz < Balà vesnice; Bal-ėlė plk. Ppl < Balà vesnice; Bal-ėlės 4b. Mrk < Bãlos vesnice; Bal-ėlės b. Vrn < Bãlos vesnice; Brast-ėlė b. Rm < Brastà vesnice; Degsn-ėlės b. Šd < Dėgsnė křoviny, vesnice; Dub-ėlė b. Lzd < Dùbis vesnice; Dub-ėlė plk. Ds < Dùbė vesnice; Dub-ėlė b. Km < Dùbė vesnice; Duob-ėlė b. Žmt < Duobės vesnice; Duob-ėlė rst. Btr < Duobės vesnice; Duob-ėlės b. Vb < Duobės lesní tratě; Juod-ėlė lk. Dj < Juodis osada; Kamš-ėlė b. Pls < Kamšà vesnice; Kamš-ėlė plk. Pn < Kamšàvesnice; Kūdr-ėlė b. Nj < Kūdra osada; Kūdr-ėlė b. Dg < Kūdra osada, vesnice; Laiv-ėlė b. Pnd < Laivà vesnice; Lank-ėlė b. Rk < Lankà vesnice; Lank-ėlės b. Pls < Láñkos vesnice; Lank-ėlės b. Stp < Láñkos vesnice; Lyg-ėlės b. Vlk. < Lygios vesnice; Marg-ėlės lk. Rdšk < Márgės vesnice; Palt-ėlė b. Srv < Páltis vesnice; Pleik-ėlė b. Tj < Pleikė vesnice; Sal-ėlė b. Tršk < Salà osada; Sal-ėlės rst. Rmš < Salà osada, vesnice; Šil-ėlė b. Bč < Šilė les; Šil-ėlė b. Jnšk < Šilė osada; Šil-ėlė b. Nj < Šilas vesnice; Šil-ėlė b. Sml < Šilià vesnice; Šil-ėlė plk. Lnkv < Šilai les; Šlyn-ėlė b. Švn < Šlynes les; Trak-ėlė b. Srj < Trãkas les. -ėlis (-ėliai). Helonyma s touto příponou se stejně jako odvozeniny na -elė z hlediska lexikálního statusu základového slova, a odpovídajícím způsobem i z hlediska slovotvorného významu, rozdělují do dvou skupin a několika podskupin. 1. a) z fyziografických termínů: Alk-ėlis rst. Pg < ãlkas „kopec porostlý stromy; starověká litevská svatyně, alka“; Bogn-ėlis b. Rtn < bõgnas, bõgną „bažina“; Boj-ėlis plk. Pšl < bo.jus „bažina, močál“; podobného původu může být také helonymum Buj-ėlis b. Sml, které mohlo vzniknout z *Boj-ėlis; Brad-ėliai rst. Kpč; Brad-ėlis b. Lp; rst. Dg, Jk < bradà, brãdas „velké bláto, blátivá cesta, mokré místo“; Buoj-ėlis b. Lnkv < buojis „louže, močál“; Darž-ėliai b. Ds, PnmR, Str; plk. Bkn; Darž-ėlis rst. Aln; část rst. Tj; Darž-ėlis rst. Žž < daržas; Degsn-ėliai b. Kri; Degsn-ėlis b. Dj, Pšl < dėgsnė (degsnė) „vypalování, vypálené místo“, srov. také degsnis „vypalování, vypálené místo“, degsnys „vypálené místo, degsnė“; Dugn-ėliai b. Eiš, Vrn; rst. Žž; Dugn-ėliai rst. Auk; Dugn-ėlis b. Al, Kdl < dùgnas „spodní část prohlubně v zemi, nádoby, nástroje či nějaké věci, její konec; hloubka“; Dumbl-ėlis b. Jnšk < dùmblas; Duob-ėlis plk. Ut < duobė; Goj-ėliai b. Šd, Sn; plk. Jk, Smn; rst. Onš a další (celkem 10); Goj-ėlis b. Km; plk. Luok; rst. Mlt, Ukm, Žmt a další (celkem asi 48); Goj-ėlis b. Brž, Rd; lk. Vrn; plk. Pš; rst. Šš a další (celkem 16) < gõjus „malý, pěkný lesík“; Gur-ėliai b. Arn < gùras „kopeček, výstupek, vrchol hory; samostatný 64 kopeček v horách“; Kakl-ėlis plk. Jrb < kaklas „zákrut, zátoka, průliv; poloostrov, výběžek“; Kaln-ėlis b. Pls; plk. Pmp; rst. Dglšk < kalnas; Kamp-ėlis b. Pkn; rst. Sld; Kamp-elis b., lk. Dl < kampas „místo, kde se protínají dvě čáry, plochy, stěny či věci; kout; okraj, kraj; strana; plocha, pozemek, okraj, kus“; Kamš-elis (|| Kamš-ėliai) plk. Btg < kamša „cesta vyložená a vycpaná klestím a pruty; zasypaná či ucpaná jáma; bažinaté místo“; Kapč-ėlis b. Lp; rst. Pun < kapčius „navršený hliněný pahorek (hromada) k označení hranice pole, meze či stěny; hraniční mezník; krtina“; Kems-ėliai b. Eit; Kems-ėlis b. Blnk < kėmsa, kėmsas „pařez či hliněný pahorek porostlý mechem nebo trávou, kėsas“; Klan-ėlis b. Aps < klānas „malá louže, mokřina; nevysychající louže, pramen“; Klon-elis b. Pnm < klonis (klónis) „údolní místo, údolí, dolík, sníženina, rokle“; Krant-ėliai rst. Lln < krantas; Krūm-ėliai b. Aln, Kdn; Krūm-ėliai rst. Pš; Krūm-ėlis rst. JnšM < krūmai, krūmas; Kūdr-ėlis b. Rs < kūdra (kūdrà); Kul-ėliai rst. Lkm; Kul-ėliai rst. Lbn; Kul-ėlis b. Všn; rst. Lel < kulys (kulis) „zátoka, výběžek; zákruta, ohyb; roh; okraj, kus“; Lank-ėlis rst. Mlt < lankas „odchýlení od přímého směru, zákrut, ohyb“; Lauk-ėliai b. Skėm; Lauk-ėlis b. Čln, Pmp, Sb; rst. Lel, rst. Lp a další (celkem 9); Lauk-elis plk. Skm < laukas „rovné místo bez stromů; obdělávaná půda, plocha s plodinami“ – na druhé straně mohou některá z těchto helonym souviset s přídavným jménem laukas, -à „s bílým čelem nebo bílým čenichem“, které dříve mohlo mít obecnější význam – bělost, světlost; Lauž-ėlis rst. Zp < laužas „hromada prutů, klestí, větví, kusů dřeva“; Liekn-ėliai b. Jnš, 3b. Kp, b. Pklnš, Šd, Všk; plk. Rdšk; Liekn-ėliai b. Šl; Liekn-ėlis b. Ps, Pšl, Sml; lk. Pš; plk. Pnv a další (celkem asi 75); Liekn-elis b. Jnš, Sb, Slč; lk. Mšk; plk. Antš a další (celkem 20) < lieknas (lieknas) „mokrá, rozbahněná louka, bažina, louže; třasovisko; mokré místo porostlé křovinami a zakrslými stromy, rašeliniště“; Liūg-ėliai rst. Trgn; Liūg-ėlis rst. Lkš < liūgas „malá louže, mokřina; bahnisko, blátiště; třasovisko, močál“; Liūn-ėliai b. Antz, Blnk, Gaid, Sug; Liūn-ėliai b. Jž; plk. Šmn; Liūn-ėlis b. Aln, Jž, Ktk, Ut; Liūn-ėlis b. Ob, Rgv, Tršk; plk. Vad; rst. Blnk a další (celkem asi 70); Liūn-elis b. Antz, Mlt, Vs; rst. An, Šš a další (celkem 16) < liūnas; Lob-ėliai rst. Užp; Lob-ėlis b. Ut < lõbas „údolí, údolní místo, sníženina; úpatí svahu; mokřina, bažinka“; Lūg-ėliai b. Vs; Lūg-ėliai b. Kpč; Lūg-ėlis b. Eiš, Luok, Rk, Tč, Vrn; Lūg-elis b. Rim < lūgas (lūgas) „mokřina, louže; třasovisko, močál; rybník, jezírko“; Mark-ėlis b., plk. Grnk < markà „místo, kde se máčí len, močidlo na len“; Mišk-ėliai rst. Dg; Mišk-ėliai b. Sv; Mišk-ėlis b. Lzd, Užp, Žž; rst. Aln, Grk; Mišk-elis b. Pnd, Šd; rst. Krn < miškas; Pekl-elis plk. Sdb < peklà „peklo; velmi odlehlé, vzdálené místo; špatná, bídná cesta, močál“; Pjaun-ėlis b. Šln; Pjaun-ėlis b. Btg < pjaunys „sečená bažina porostlá křovinami, sníženina, kde se na jaře a na podzim drží voda“; Plot-ėlis (|| Plot-ėliai) (t. Platėlis, Platėlai) b., plk. Gd < plótas „část povrchu něčeho (obvykle země); kus, záplata, skvrna“; Plov-ėlis b. Smn < plovà „zarostlý, rozbahněný, podmáčený břeh jezera či řeky; močál, bažina; vodní rostliny, řasy“; Prūd-ėliai b. Jž; Prūd-ėliai b. Baib, Pg, PžlM; rst. BvdžV, Lln a další (celkem 19); Prūd-ėliai b. Dl, Ds, Grz; Prūd-ėlis plk. Prnv; Prūd-ėlis b. Jdp, Pkr, Užp; 65 plk. Jnš; rst. Sug aj. (celkem asi 75); Prūd-ėlis b. Alz, Igl, Kp, Ssk; plk. An aj. (celkem 16) < prūdas (prūdas) „rybník“; zde je třeba zmínit také helonymum Brūd-ėlis rst. Užp, které nejspíše vzniklo vzdálenou asimilací z *Prūd-ėlis; Purv-ėliai rst. Pvš, Sr; Purv-ėlis b. JnšM, Mlt, Všn; plk. Mrk; rst. Mrk, Sug < purvas; Rag-ėliai plk. Vnc; Rag-ėlis b. Lzd < rāgas „úzký cíp země vybíhající do moře, jezera či lesa, poloostrov“; Raist-ėliai b. Rk, Rmn, Žl; plk. Sem; rst. Alns aj. (celkem asi 36); Raist-ėliai b. Km; plk. Lp; Raist-ėliai (|| Siauručiai) b. Ktk; Raist-ėlis b. Antz, Pnm; plk. Dl, Rgv; rst. Sug aj. (celkem asi 180); Raist-elis b. Al, Ant; 2rst. Sug; Raist-elis (|| Salelės) rst. Rmš < raistas; Rav-ėliai b. Lzd, Rgv; plk. Šln, Šlv; Rav-ėlis b. Jrgž, Lbn, Pn, Rtn; plk. Sn; Rav-elis b. Lp < rāvas „příkop“; Reist-ėliai plk. Šš; Reist-elis rst. Astr < reistas „bažina“; Sil-ėlis b. Vb – srov. lotyš. sils „borový les“ (ME III 839); Skard-ėlis b. Sdk, Vs < skardis (skardys, skardis) „strmý svah, břeh, prudký sráz“; Smėl-elis b. Ds < smėlis (smelỹs); Sod-ėlis b. Gdr, Str < sodas; Stauk-ėlis b. Knv – srov. pol. staw, stawek „rybník, malé jezírko“ (SJP VI 407), bělorus. cmaý „místo v řece, kde byla hráz nebo mlýn“ (Jaškin 1971: 178); Stok-elis b. Knv – srov. bělorus. cmoki „soutok“ (Jaškin 1971: 181), pol. stok „svah, sráz“ (Nitsche 1964: 39), dále srov. Stok-a-raistis rst. Dbg; Šil-ėliai b. Rk; rst. Žmt; Šil-ėliai rst. Mnd, Šr; Šil-ėlis b. Rk, Tj; lk. Vb; plk. Km; rst. Rm aj. (celkem asi 47); Šil-elis b. Ar, Jnš, Kt; plk. Pn; rst. Glv aj. (celkem 9) < šilas „v písčitých oblastech rostoucí les vysokých, přímých jehličnanů, křovinami zarostlé pole, pastvina; vřes, vřesoviště“; Šlait-ėlis b. Rk < šlaitas „strana hory, svah; břeh, sráz; mírně svažitá oblast porostlá stromy a křovinami“; Šniūr-ėliai b. Jž, Rm, Skem; lk. Lč; plk. Pg; Šniūr-ėliai b. Nj < šniūras „dlouhý úzký pruh země“; Tašk-ėliai plk. Pp < taškas „bažina, blátivé místo“; Týr-ėliai plk. Brs, Lkv, plk. Skdv; tr. Trš; Tyr-ėliai plk. Lkv; Tyr-ėliai plk. Jnš, Kltn; Týr-elis b. Lnkv, Rdšk; rst. Lnkv, Plt; tr. Sk aj. (celkem 13); Tyr-elis 2b. Grz; plk. Krš, Plt, Škn < tyras „bahnitá bažina řídce porostlá malými stromy“; Trak-ėliai b. Všn; plk. Dgč; rst. Kvr, Moc, Pbs aj. (celkem 15); Trak-ėliai b. Všn; Trak-ėlis b. Km, Mrk, Všn; plk. Krsn; rst. Rmš aj. (celkem 12); Trak-elis b. Lp; rst. Dbk < trākas „vysoká suchá louka řídce porostlá křovinami a stromy, lesní mýtina; vykácené či vypálené místo v lese, paseka“; Žard-ėliai b. Dj, Lnkv, Mžš, Rim; rst. JnšM, Sug < žardis „ohrazené místo pro dobytek“; b) od názvů rostlin: Berž-ėliai rst. Lel; Berž-ėlis rst. Brb; Berž-elis b. Vs < béržas; Ėgl-ėlis b. Ob < ėglis (ėglis), ėglius (ėglius) „jalovec“; Gluosn-ėliai b. Mrk < gluosnis; Grūš-elis b. Onš < grūšia „hrušeň a její plod“; Karkl-ėliai b. Trgn < karklas; Klev-elis b. APnm < klevas; Kūl-ėliai rst. Vrn; Kūl-ėlis b. Kpč – pokud obě podoby nejsou zkomoleninami *Kul-ėliai, Kul-ėlis (< kulys „zátoka, výběžek; zákrut, ohyb; roh; okraj, kus“), pak mohou pocházet z *kūlė, *kūlys apod. – srov. kū́lynas „mokrá, hrbolatá louka, obvykle zarostlá přesličkami a ostřicemi; suchopýr; taková tráva z bažinatých míst“; Liep-ėliai rst. Ktk < liepa; Rož-ėliai rst. Srj < rožė „okrasná rostlina z podčeledi tavolníkovitých z čeledi růžovitých; leknín“; Stuobr-ėlis b. Sug < stuobrys (stūobris) „ořezaný, bez vrcholu nebo uschlý, 66 hnijící, odumírající strom; konec stromu, větev“; Ščep-ėlis rst. Rtnk – srov. pol. szczep „roub, výhonek k roubování stromu“ (SJP VI 581); Train-ėliai b. Ppl, Ps, Slč < trainė (trainė) „tráva z čeledi ostřicovitých rostoucí na vlhkých místech; nekvalitní, drobná tráva či seno; nekvalitní louka, pastvina“; Uos-ėlis rst. JnšM < úosis; Virž-ėlis, Viržėliai b. Atk < viržis, viržis „stálezelený, velmi medonosný keřík z čeledi vřesovcovitých s rozvětveným stonkem, drobnými lístky a narůžovělými květy“; c) od názvů zvířat: Kurm-ėliai plk. Atk < kurmis; Lyn-ėlis plk. Vs < lynas „ryba z čeledi kaprovitých“; Mešk-ėliai rst. Šš < meška; Ož-ėliai b., rst. Lp < ožys; Ožk-ėliai b. Vrn < ožka; Stark-elis b. Rk < starkas (stárkas) „čáp“; d) od názvů různých předmětů či jevů ze společenského prostředí: Būd-ėliai b. Pn < būda „stan, přístřešek, domek (hlídače, pastýře aj.)“; Dvar-ėlis b. Rm < dvaras; Kap-ėliai b. Brž, Pcn, Sl; Kap-ėliai b. Lg, Žmt; rst. Mlt < kapai; Kryž-ėlis b. Dtn; plk. Mrk; rst. Dgl < kryžius; Kuol-ėlis b. Tj < kuolas „tyč, kůl či kolík zatlučený nebo zapíchnutý do země“; Liept-ėliai b. Sv < lieptas; Stulp-ėlis rst. Blnk < stulpas „svislý kmen zapuštěný do země“; Svirn-ėliai b. Dbč, Šiul; rst. Dg; Svirn-ėlis rst. Alv < svirnas „budova, kam se sype obilí; větší sýpka“; Šuln-ėliai b. PnmR, 2b. Rk; rst. Vdn; Šuln-ėliai b. Čk, Grnk; Šuln-ėlis b. Kp, Lel, Svrk, Tč; rst. Pvš aj. (celkem 11) < šulnis, šulnys „studna“; Tilt-ėliai b. Rtnk, Všt; rst. Alns, Pun; Tilt-ėlis rst. Stk; Tilt-ėlis b. Ut; rst. KzR, Žl < tiltas; Turg-ėliai b. Slk < turgus; e) od jiných apelativ: Blūd-elis b. Srj < blūdas „blouznění, bloudění; bláznění“; Kroksl-ėlis b. Lp < krokslys „krákání“, dále srov. krokslys „člověk, který kráká, chraptí, je ochraptělý“; Jiezd-ėlis b. Lzd < jiezdas „zátaras napříč řekou k zadržování ryb; převoz“; Kupč-ėliai rst. Vrn < kupčius „obchodník“; Murg-ėliai b. Vs; Murg-ėliai b. Nrg, Vs; Murg-elis rst. Mrs < murgas „míra půdy“; Stuk-ėliai b. Int; Stuk-ėliai plk. Gdž < stukas „kus, hrouda, balvan; kus silného dřeva, špalek, kláda“; Šap-ėlis b. Pšl < šāpas „konec slámy, smítko, úlomek“; Šul-ėliai b. Dt, Pls < šulas „pokácený či ořezaný silný strom, kmen; svislý kmen, sloup či podpěra budovy, vrat, plotu, mostu apod.“; Vaid-ėlis b. Rd < vaidas „přízrak, strašidlo, duch“. 2. a) od jiných helonym: Bagm-ėlis rst. Aln < Bāgmas, Bagmà rst.; Baronka-raist-ėlis rst. Aln < Barōnk araistis rst.; Bogn-ėliai rst. Kuč < Bognas rst.; Brad-ėliai b. Pls < Bradai b.; Dumbl-ėlis b. Glv < Dumblýs b., plk.; Gėgiaraist-ėlis rst. Lel < Gėgiaraistis rst.; Goj-ėliai b. Ttr < Gōjus b.; Goj-ėliai rst. Pun < Gōjus rst.; Goj-ėlis rst. Kuč < Gōjus rst.; Goj-ėlis rst. Pun < Gōjus rst.; Goj-elis b. Lzd < Gōjus rst.; Graužup-ėlis b. Šmn < Graužupis b.; Grūšiar aist-ėlis rst. Žmt < Grūšiar aistis rst.; Kaln-ėliai b. Krč < Kālnas b.; Kamš-ėliai (|| Kamšelės) b. Dbg < Kamšai rst.; Kuik-ėliai rst. Žl < *Kuikiai či podobně > Kūikie – je pravda, že u poslední, polonizované podoby není uvedeno, jaký objekt označuje, ale na základě sufixálního helonyma lze usuzovat, že by mělo jít také o bažinu; Laiv-ėlis b. Dbg < Laivas rst.; Liekn-ėliai b. Šmn < Lieknas b.; Liekn-ėliai b. Kair < Lieknas b.; Liekn-ėlis b. Rz < Lieknas b.; Liekn-ėlis b. Sb < Lieknas b.; Liekn-ėlis b. Žml < Lieknas b.; 67 Liekn-ėlis lk. Pmp < Lėknas lk.; Liekn-ėlis plk. Vb < Lėknas krm.; Liekn-ėlis plk. Jnš < Lėknas b.; Liekn-ėlis b., plk. Grz < Lėknas lk.; Liekn-ėlis b. Rm < Lėknas b.; Lüg-ėlis b. Krk < Lügas b.; Liün-ėlis b. Užp < Liünas b.; Liün-ėlis plk. Aln < Liünas plk.; Liün-ėlis rst. Aln < Liünas plk.; Liün-ėlis b. Lel < Liünas b.; Liün-ėlis b. Mlt < Liünas b.; Liün-ėlis plk. Sug < Liünas plk.; Liün-ėlis rst. Skm < Liünas rst.; Lüg-ėlai b. Lp < Lügas b.; Lüg-ėlis b. Čk < Lügai b.; Lüg-ėlis b. Kuč < Lügas b.; Lüg-ėlis b. Mrk < Lügas b.; Lüg-ėlis b. Rim < Lügas b.; Lüg-ėlis rst. Lel < Lügas plk.; Marg-ėlai b. Pls < *Margiai, *Margai ar pan. (< Margi) b.; Piktaraist-ėlis rst. Užp < Piktaraistis rst.; Pjaun-ėlis b. Grk < Pjaunys plk.; Plov-ėlis plk. Gdl < Plovas plk.; Prūd-ėliai b. Sv < Prūdai b.; Prūd-ėlai rst. Žsl < Prūdai rst.; Prūd-ėlis b. Aln < Prūdas b.; Prūd-ėlis b. Dbk < Prūdas b.; Prūd-ėlis b. Ldk < Prūdas b.; Prūd-ėlis b. Str < Prūdas b.; Prūd-ėlis b. Sv < Prūdai b.; Prūd-ėlis b. Šš < Prūdas rst.; Prūd-ėlis b. Užp < Prūdas b.; Prūd-ėlis b. Lel < Prūdas b.; Prūd-ėlis rst. Žl < Prūdas b.; Raist-ėlis b. Dmnt < Raistas rst.; Raist-ėlis b. Glv < Raistas b.; Raist-ėlis b. Km < Raistas b., rst.; Raist-ėlis b. Kpč < Raistas b.; Raist-ėlis b. Kpč < Raistas b., rst.; Raist-ėlis b. Šmn < Raistas rst.; Raist-ėlis b. Tč < Raistas b.; Raist-ėlis b. Tj < Raistas b.; Raist-ėlis b. Vad < Raistas b.; Raist-ėlis b. Vs < Raistas b.; Raist-ėlis plk. Krn < Raistas rst.; Raist-ėlis plk. Smn < Raistas plk.; Raist-ėlis plk. Sug < Raistas plk.; Raist-ėlis plk. Vvs < Raistas plk.; Raist-ėlis rst. An < Raistas rst.; Raist-ėlis rst. Būd < Raistas rst.; Raist-ėlis rst. Dgč < Raistas rst.; Raist-ėlis rst. Dgl < Raistas rst.; Raist-ėlis rst. Vžns < Raistas b.; Rubėžup-ėlis b. Šd < Rubėžupis b.; Sčiūr-ėlis plk. Tvr < Sčiūrýs plk.; Sen-ėlai b. Srj < Senės b.; Smalkst-ėlis rst. Kdvr < Smalkstas rst.; Sčiūr-ėlis rst. Sdk < Sčiūrýs rst.; Šil-ėlis b. Srv < Šilas b.; Šil-ėlis b., plk. Sgl < Šilė b.; Trak-ėlai b. Lel < Trākas rst.; Vilkaraist-ėlis rst. Šš < Vilkaraistis (Vilkāraistis) rst.; Žart-ėlai b. Rm < Žarčiai rst.; b) z názvů řek a jezer: Kerš-ėlai rst. Dbk < Keršis up.; Liün-ėlis b. Km < Liünas ež.; Sraut-ėlis plk. Btg < Srautas up.; Varl-ėlis rst. Mlt < Varlys ež.; c) z jiných toponym: Čiur-ėlis rst. Ktk < Čiurýs dr., pv.; Darž-ėlai rst. Dg < Daržai l.; Goj-ėlai b. Srj < Gojus mš., pv.; Goj-ėlis b. Ps. < Gojis ar.; Goj-ėlis rst. Rtnk < Gojus pv.; Goj-ėlis b. Lzd < Gojus mš.; Kamp-ėlai rst. Dg < Kampas pv.; Kliep-ėlis b. Pmp < Kliepas, Kliepis pv.; Klon-ėlis b. Mrk < Klonė l.; Kul-ėlai b. Ds < Kulys pv.; Lauž-ėlis b. KzR < Laužas mš.; Liekn-ėlis b. Kp < Lėknas pv.; Liekn-ėlis b. Kp < Lėknas b.; Liekn-ėlis b. Pbr < Lėknas pv.; Liekn-ėlis b. PnmR < Lieknas krm.; Liekn-ėlis b. Slč < Lieknas mš.; Liekn-ėlis lk. Kp < Lieknas pv.; Liekn-ėlis plk. Pmp < Lieknas mš.; Liekn-ėlis plk. Pmp < Lieknas gn., pv.; Liekn-ėlis rst. Pnv < Lieknas gn.; Liün-ėlis b. Int < Liünai pv.; Liün-ėlis b. Aln < Liünas liün.; Lüg-ėlis b. Sdk < Lügas pss.; Marg-ėlai b. Krk < Márgai dr., l.; Ožiarist-ėlis b. Sug < Ožiaraistis pv.; Pjaun-ėlis plk. Šln < Pjaunys krm.; Prūd-ėlis b. Čk < Prūdas pv.; Prūd-ėlis b. Dkšt < Prūdas pv.; Prūd-ėlis b. Km < Prūdas pv.; Prūd-ėlis b. Nrg < Prūdas tv.; Prūd-ėlis b. Pbs < Prūdas dr., pv.; Prūd-ėlis b. Sdl < Prūdas tv.; Prūd-ėlis rst. Blnk < Prūdas pv.; Prūd-ėlis b. Antz < Prūdas pv.; Prūd-ėlis b. Blnk < Prūdas pv.; Prūd-ėlis b. Žl < Prūdas d., pv.; Raist-ėlai b. Nrg < 68 Raistai louka; Raist-ėlis obec. Gb < Raistas louka; Raist-ėlis obec. Mdš < Raistas háj, křoviny; Raist-ėlis obec. Rk < Raistas louka; Raist-ėlis obec. Slk < Raistas louka; Raist-ėlis obec. Tj < Raistas louka; Raist-ėlis obec. Žkl < Raistas louka; Raist-ėlis baž. Glv < Raistas pole, háj; Raist-ėlismočál. Ktv < Raistas louka; Raist-ėlismočál. Pbs < Raistas louka, bažina; Raist-ėlismočál. Sug < Raistas louka; Raist-ėlismočál. Sur < Raistas křoviny; Skard-ėlismočál. Vdn < Skardžius rokle; Šil-ėlisbaž. Kmn < Šilas les; Šil-ėlisbaž. Krk < Šilas les; Šil-ėlisbaž. Pnm < Šilas les; Šil-ėlismočál. Prv < Šilai les; Šniūr-ėliai obec. Srv < Šniūros pole; Trak-ėliaiobec. Rm < Trakai les; Trak-ėlisbaž. Srj < Trākas les. Nepochybně je třeba mít na paměti, že může existovat i více odvozenin od toponym s příponami -elė (-elės) a -elis (-eliai), protože potenciálně mohou vedle těchto podob v živém jazyce existovat nezaznamenaná toponyma bez přípony se stejným kořenem; vzhledem k tomu, že o tom nemáme konkrétní údaje, nezbývá než se omezit na počet derivátů uvedených zde. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se odvozeniny s příponou -el- dělí takto: odvozeniny z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, tvoří 86,3%, odvozeniny z toponym (transtponymizace), tj. deminutiva a posesiva, tvoří 13,7%. Deminutivní helonyma s příponou -el- jsou hojně rozšířena téměř po celé Litvě. Proto lze vyčlenit pouze oblasti, kde se vyskytují velmi zřídka: jde o žemaitskou oblast s výjimkou její severní části a východního okraje. Je třeba zdůraznit, že také hydronyma řek a jezer s příponou -el- jsou nejméně rozšířena v Žemaitsku (srov. Vanagas 1970: 396). Zvláštní skupinu tvoří odvozeniny s příponou -el- od základových apelativ nebo toponym s více než dvěma slabikami. Jde o morfologický rys některých litevských nářečí, a takové útvary jsou proto specifickou součástí systému sufixace helonym. -elė (-elės). 1. Šulin-ėlė b. Trk < šulinys; Vytin-ėlė b. Pun < vytinė „prut, metla“. 2. a) z jiných helonym: Asiūkl-ėlė b. Aln < Asiūklė b.; Asiūkl-ėlė b. Užp < Asiūklė b.; Juodišk-ėlės b. Mdš < Juodiškės b.; Samanyč-ėlė b. Dkšt < Samanyčia b.; b) z jiných toponym: Ežeryn-ėlė plk. Lksn < Ežerynas pv. -elis (-eliai). 1. Aruod-ėliai b. Aps < aruodas „přepážka z tenkých prken či desek ve stodole nebo jinde, do níž se sypalo obilí nebo ukládala zelenina; sýpka“; Dirvon-ėliai rst. Sld < dirvonas „opuštěná, neobdělávaná, zarostlá půda“; Išdag-ėliai b. Brž, Pnm < išdaga (išdagà), išdagas „místo na louce, v lese či rašeliništi vypálené ohněm nebo sluncem; vypálení“; Kemsyn-ėlis rst. Žl < kemsynas „mokré místo porostlé trsy trávy“; Paberž-ėliai plk. Rdnk < pabėržė (paberžė) „místo pod břízou“; Pravar-ėlis b. Slk < právaras „otvor v bažinách, hluboká prohlubeň, propast“; Šaltin-ėlis rst. Pun < šaltinis (šaltinys); Šulin-ėlis plk. Rs < šulinys; Užrav-ėlis b. Lz < *užravis < rāvas „příkop“; Vertim-ėliai plk. Trg < vertimas „zoraná půda, orba“. 2. a) z jiných helonym: Pempyn-ėlis plk. Lž < Pempynė plk.; 69 b) z jiných toponym: Darym-ėlis b. Ad < Dãrymas pv.; Patyr-ėlis b. End < Patyris ar., pv.; Polym-ėliai b. Aps < Pólymas pv.; Tyrel-ėlis b. Grz < Týrelis gn., pv. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se víceslabičná helonyma – deriváty tvořené pomocí -el- – rozdělují takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, tvoří 55%, deriváty z toponym (transktoponymizace), tj. deminutiva a posesiva, 45%. Helonyma vytvořená příponou -el- ze slov o více než dvou slabikách jsou stejně jako apelativa tvořená obdobným způsobem rozšířena na východním okraji Litvy (a také za jejími hranicemi v Bělorusku) a v Žemaitsku. Vznikají značné pochybnosti ohledně míst s jejich větší či menší koncentrací v jižní a severovýchodní Litvě a na území kolem Želvy, Alanty a Rūdininkai. Možná jde o důsledek vlivu jiných jazyků: slovanských na jihu a lotyštiny na severovýchodě. Přípona -ėl- Deriváty s uvedenou příponou se slovotvorným významem ani lexikálním statusem základových slov vůbec neliší od derivátů s -el-. -ėlė (-ėlės). 1. a) z fyziografických termínů: Degim-ėlė b. Ps < dẽgimas (dẽgimas) „vypálené místo (louka, bažina, les), spáleniště“; Ežer-ėlė b. Šd; plk. Stč; Ežer-ėlė b. Rd; Ežer-ėlės b. Aps < ẽžeras; Ganykl-ėlė b. Slnt < ganykla; Išdag-ėlė b. Ktk; Išdag-ėlės b. Jnš < išdaga (išdagà) „vypálené nebo sluncem spálené místo na louce, v lese či rašeliništi; spálení“; Išdeg-ėlė b. Antz < išdegas „vypálené nebo sluncem spálené místo na louce, v lese či rašeliništi; spálení“; Kanav-ėlės b. Pn < kanavà „příkop, rybník“; Kirtim-ėlės rst. Btr < kirtimas „vykácená část lesa, mýtina“; Klampyn-ėlė, Klampyn-ėlės b. Jsv < klampynė „bahnitá oblast, močál“; Lydim-ėlė rst. Žmt < lýdimas (lydimas) „vykácená nebo vypálená plocha v lese, mýtina“; Naujien-ėlė rst. Prn; Naujien-ėlės b. Ad, Mrk, Švnč < naujiena (naujienà) „nově zoraná půda; novina“; Paberž-ėlė b. Gaid < pabẽržė (paberžė) „místo po břízami“; Paežer-ėlė rst. PžIM < paežerė „místo podél jezera“; Pagramd-ėlės b. Antz < *pagramda < pagrandà „cesta přes bažinu zpevněná kameny či větvemi, hatě“; Pagrand-ėlės rst. Sdk < pagrandà; Pakaln-ėlė b. Sv < pakalnė (pakálnė, pakalnė) „nízké místo na úpatí hory, údolí; horský svah“; Plentauk-ėlė b. Ign, Jž < *plentauka – srov. pol. plantówka „bažinatá louka“ (Nitsche 1964: 83); Plentovk-ėlė b. Ds – srov. pol. plantówka; Sėdžiuk-ėlė b. Žl < *sėdžiuka, což je přepracovaná podoba slova sėdžiauka „tůň“; Siaurum-ėlė b. Rdd < siaurumà „úzké místo“; Siuželk-ėlė b. Krk < *siuželka – srov. sõželka „tůň“; Siužilk-ėlė b. Dv < *siužilka – srov. sõželka „tůň“; Sodželk-ėlė b. Aln < sõdželka „tůň“; Sodžiauk-ėlė b. Btr < sõdžiauka „tůň“; Soželk-ėlė b. Rtnk < sõželka „tůň“; Sudželk-ėlė rst. Vln < *sudželka – srov. sõdželka „tůň“; Šėdži auk-ėlė b. Gdr; Šėdži auk-ėlė b. Mlt < *šėdžiauka – srov. šėžiauka „tůň“; Šėžiau k-ėlė b. Ckn < šėžiauka „tůň“; Šioželk-ėlė b. Klvr; Šioželk-ėlės b. Vs < šioželka „tůň“; Uodeg-ėlė b. Kpč, KzR, Pšl; rst. Arn; Uodeg-ėlės rst. Šš < uodegà „zužující se část pozemku, louky, pole či lesa“; Vadakšn-ėlė rst. Čln, Sug < *vadakšnis – srov. vãdakšnis „říční záliv, který 70 se s řekou spojuje pouze při povodních; místo zaplavované vodou, záplavové území“; Verden-ėlė, Verden-ėlės b. Pš < verdenė „pramen“; Zapašk-ėlė b. Ds – srov. bělorus. запушка „zoraná půda“ (Jaškin 1971: 74); b) z názvů rostlin: Přeslič-inka rst. Lel < přeslička (přeslička); Konop-inka b. Knn < konopí; Lípk-inka rst. Žl < lípková ratolest < lāpušė „epušė“; Jablůň-inka b. Dgč, Rk < jabloň; Vrb-inka b. Nmn, Rtnk; Vrb-inka b. Lp < vrbové proutí „prut, proutek“; c) z názvů zvířat: Vover-ėlė b. Lnkv < voverė; d) z názvů míst označujících skupinu objektů: Beržyn-ėlė rst. Lln < beržynė; Bruknyn-ėlė b. Ad < bruknynė; Dumblyn-ėlė rst. Kvr < dumblynė; Durpyn-ėlė b. Snt < durpynė; Gyvatyn-ėlė b. Všk < gyvatynė „místo s množstvím hadů; močál“; Kelmyn-ėlė b. Jnšk; plk. Šl, Šmn < kelmynė; Kemsyn-ėlė b. Ob; plk. Gdr; rst. Dgč, Ds; Kemsyn-ėlė (|| Kemsinka) rst. Grs; Kemsyn-ėlė b. Kp, Ob, Slk < kemsynė; Mendryn-ėlė b. Dgč; Mendryn-ėlė b. Ob < mendrynė „rákosina“; Pū kyn-ėlė b. Nc < *pūkynė – srov. pūkai „suchopýr“, pūkas „chloupek na povrchu listů, stonků a plodů“, pūkė „druh mokřadní trávy, suchopýr“; Skarbyn-ėlė plk. Srj < *skarbyne – srov. skárbas „majetek; peníze, poklad“; Smilgyn-ėlė b. Lln < smilgynė „místo, kde roste mnoho smilgů“; Spalgenyt-ėlė b. Šd; Spalgnyt-ėlė plk. Pnt < *Spalgenyt-ėlė < *spalgenytė < spalgena „brusinka“; Žilvityn-ėlė, Žilvityn-ėlės b. Lzd < žilvitynė; e) z názvů různých předmětů či jevů sociálního prostředí: Bažnyt-ėlė plk. Antz < bažnyčia (bažnyčia); Kapin-ėlė b. Rdšk; Kapin-ėlės b. Rtnk < kapinės; Karčem-ėlė b. Lkš < karčemà „hospoda“; Pagar-ėlė rst. Mlt < pagarė „parní lázeň“; Slabad-ėlė b. Alksnp – srov. bělorus. слабада „ulice se dvěma řadami domů; předměstí“ (Jaškin 1971: 176), pol. stoboda „malá venkovská osada“ (SJP VI 209); f) z názvů různých předmětů na základě určité podobnosti (metaforické deriváty): Gaban-ėlė rst. Zb < gābana (gabanà) „malý náruček sena, slámy nebo podobného materiálu, svazek“; Niekot-ėlė b. Aln, Luok, Šš; Niekot-ėlė b. Mlt < niekōtė „nádoba na zrno či kroupy, v níž se zrno čistí a prosívá; díže“ – co do sémantiky srov. Geld-ėlė b. Ttr; Skarvad-ėlė rst. Brb < skarvadà „pánev“; Skavrad-ėlė rst. Brš – srov. pol. skowroda „pánev“ (SJP VI 168); Torielk-ėlė b. Sem < torielkà, torielka „talíř“; g) z jiných apelativ: Giltin-ėlės rst. Rm < giltinė, giltinė „symbol smrti; smrt“. 2. a) z jiných helonym: Akluś-ėlė rst. Žmt < Aklušė rst.; Akmenyč-ėlė b., plk. Vs < Akmenyčia b.; Aptek-ėlės b. Vad < Ápte kos b.; Asiūkl-ėlė rst. Vžns < Asiūklė b., rst.; Aukštoj-ėlė rst. Jž < Aukštoja rst.; Blindyn-ėlė b. Šd < Blindynė b.; Degesyn-ėlė b. Všn < Degesynė b.; Degutin-ėlė rst. PžlM < Degutinė b.; Dėlyn-ėlė b. Blnk < Dėlynė b.; Dilgin-ėlė rst. Užp < Dilginė b., rst.; Dubak-ėlė b. Šynt < Dubakà b.; Dūdbal-ėlė b. PnmR < Dūdbalė b.; Esiūkl-ėlė b. Jž < Esiūklà b.; Ežeriokšn-ėlė b. Šmn < Ežeriokšnės (Ežerókšnė) b.; Girnabal-ėlė b. Šd < Girnabalė b.; Gyvatyn-ėlė rst. Lel < Gyvatynė rst.; Goviet-ėlė lk. Kair < Góviete lk.; Jendryn-ėlė b. Mrk < Jendrynė b.; Jokumbal-ėlė b. Jnš < Jokumbalė b.; Karčem-ėlė b. Ssk < Kar- 71 čemà b.; Kelmyn-ėlė b. Vb < Kelmýnė b.; Kemsyn-ėlė b. Antz < Kemsýnė b.; Kemsyn-ėlė b. Rk < Kemsýnė b.; Kemsyn-ėlė b. Sug < Kemsýnė b.; Kemsyn-ėlė b. Užp < Kemsýnė b.; Krekin-ėlė b. Rtnk < Krekinė b.; Krinyč-ėlė b. Dv < Krinyčia b.; Kubil-nyč-ėlė b. Mrc < Kubilnyčia b.; Kulyn-ėlė b. Pbr < Kulýnė b.; Lamat-ėlė b. Grz < Lāmata (Didžioji) b.; Lašišk-ėlės rst. Dg < Lašiškės rst.; Liūdenišk-ėlės rst. Jk < Liūdeniškės plk.; Makišk-ėlė rst. JnšM – z přechodného tvaru Makiška, který je nejspíše slavizovanou podobou *Makiškė; Mauruv-ėlė b. Šd < Máuruva (Mauruvà) b., plk.; Meškin-ėlė b. Šd < Meškinė b.; Milišk-ėlė b. Pknš < Miliškė b.; Molan-ėlė b. Rm < Mólana b.; Opstein-ėlė b. Pn – nejspíše hypernormalizace z *Opstain-ėlė <Ópstainė b.; Paduob-ėlė b. Ps < Paduobė b.; Pakalnin-ėlės b. Antz < Pakálninės b.; Pakап-ėlė b. Blnk < Pakapė b.; Pempin-ėlė b. Slk < Pémpinė b.; Pempyn-ėlė b. Pmp < Pempýnė b.; Prūd bal-ėlė b. Šd < Prūdbalė b.; Puitišk-ėlė b. Šiul < Pùitiška b.; Pūkin-ėlė (Pūkyn-ėlė?) b. Ut < Pūkinė (Pūkynė?) b.; Raisbal-ėlė b. Šd < Raisbalė b.; Rūdakas-ėlė rst. Kpč < Rūdakasà b.; Sabal-ėlė rst. PžlM < Sabalà b.; Samanyn-ėlė b. Pnm < Samanỹnė b.; Spangyn-ėlė, Spangyn-ėlės plk. Sk < Spangýnė b.; Sudakišk-ėlė mokřinaté místo APnm < Sudakiškė rst.; Šepet-ėlė plk. Kp < Šepetà b.; Šilin-ėlė rst. < Šilinės rst.; Tarpin-ėlė b. Jž. < Tárpinė b.; Vaidabal-ėlė b. Lnkv < Vaidabalė b.; Vaidabal-ėlė b. Sv < Vaidabalė b.; Vaidul-ėlė rst. Skm < Vaidulė b.; Žagviet-ėlė plk. Šln < Žagvietė plk.; Žydišk-ėlė rst. Sld < Žydiškė rst.; b) od názvů řek a jezer: Dukin-ėlė b. Užp < Dūkinė ř.; Kilev-ėlė b. Lel < Kilėva ř.; Pijūos-ėlė rst. Dsm < Pijūosas jez.; Virčiuv-ėlės b. Pš < Virčiùvis, Virčiuvė ř.; c) od oikonym: Margavon-ėlės b. Šd < Margavõniai ves.; d) od jiných toponym: Asiūkl-ėlė rst. Dbg < Asiūklė vrch.; Ąžuolyn-ėlė b., plk. Poc < Ąžuolynė l.; Bendrov-ėlės rst. JnšM < Bendrõvės vrch.; Bubin-ėlė b. Tj < Bubinė vrch.; Darym-ėlė b. Rim < Darymas vrch.; Eglin-ėlė b. Brž < Egline vrch.; Guobyn-ėlė plk. Krns < Guobýnė vrch.; Kairabal-ėlė plk. Aukšt < Kairābalė vrch.; Kelmyn-ėlė b. Lg < Kelmýnė vrch.; Kelmyn-ėlė b. Slč < Kelmýnė vrch.; Kemsyn-ėlė rst. Sv < Kemsýnė vrch.; Krikišk-ėlė b. PnmR < Krikiškis dr., vrch.; Lapyn-ėlė rst. Prv < Lapýnė místo v lese; Nočiūnišk-ėlė plk. Kpč < Nočiūniškė vrch.; Pabradės-ėlė b. Sdk < Pabradesai dr., vrch.; Pagrand-ėlė plk. Vžns < Pagrandà vrch.; Papiliakaln-ėlė b. Ds < Pāpilakalnė vrch.; Patilt-ėlė b. Rim < Patiltės dr., vrch.; Plentauk-ėlė b. Slk < Plentáuka vrch.; Pliukazar-ėlė b. Šiul < Pliùkazarė les.; Samanyn-ėlė b. Sb < Samanỹnė křov.; Smėlyn-ėlė b. PnmR < Smėlynė dr.; Šakaun-yč-ėlė rst. Ktk < Šakaunyčia dr., vrch.; Uodeg-ėlė b. Mrk < Uodegà hora, les.; Vilkaduob-ėlė b. Pmp < Vilkāduobė křov. Morfematická struktura některých helonym (přítomnost další přípony) naznačuje, že jde o deriváty na -ėlė od nezaznamenaných místních názvů, které však v živém jazyce mohou nebo mohly existovat: Ilgავ-ėlė b. Kvr – možná z místního názvu *Ilg-ava – srov. Gal-avà rst. Varn; Ged-ava plk. Pdv; Kumpišk-ėlė b. Bč – možná z místního názvu *Kump-iškė – srov. Kūmpis, Kumpỹs, Kumpius osobní jména (LPŽ I 1119); Kuž-išk-ėlė b. Trk – možná z místního názvu *Kuž-iškė – srov. Kūž-iškės vrch. Bnk: Kužas, Kužys osobní jména (LPŽ I 1144); 72 Mulain-ėlė b. Pn – jeigu nėra tarmybė iš *Molain-ėlė, tuomet galbūt iš vv. *Mulainė ar pan. – plg. Mul-ėlės mš., pv., rž. Nc. – ėlis (-ėliai). 1. a) iš fiziografinių terminų: Akmen-ėliai b. Vs < akmuõ; Ataug-ėliai b. Ktk < atãugas (ãtau̇gas) „jaunas miškelis; atžalos“; Avot-ėlis lk. Sdl – plg. lat. avots „šaltinis“ (LLKŽ 101); Ažusien-ėlis rst. Aln < ažùsienis „galulaukė“; Darym-ėliai rst. Slk; Darym-ėliai rst. An; Darym-ėlis b. Gb, Mdš, Rim; rst. Int, Moc ir kt. (iš viso 8); Darym-ėlis rst. Sld < dãrymas „kemsynė, klampi bala, raistas“; Degės-ėliai b. Kp < degėsas, degėsis, degėsys „degimo liekana, apdegęs medis, nuodėgulis“, degėsė „apdegusi vieta, gaisro vieta“; Deges-ėlis b. Kp < degėsė „pelkės ar miško išdegusi vieta“, degėsys „išdegusi vieta (durpyne)“; Degilm-ėlis b. Rz – galbūt iš *degilmas „degimas“; Degim-ėlis b. Jž, Ps, Rd, Srv, Vdn; plk. Kvr ir kt. (iš viso 15); Degim-ėlis plk. Lp; rst. Mlt, Šš < degìmas (dẽgimas) „išdegusi vieta (pieva, pelkė, miškas), degėsė“; Ežer-ėliai b. Jnšk, Slč, Slk; rst. Al, Pun, Švn; Ežer-ėliai plk. Lp; Ežer-ėlis b. Skš; lk. Dj; plk. Jz; rst. Gdr, Žmt ir kt. (iš viso apie 100); Ežer-ėlis (|| Ežerūkas) b. Srj; Ežer-ėlis b. Pmp, Slč, Ut, Zb; rst. Krn ir kt. (iš viso apie 21) < ẽžeras; čia turbūt priklausytų ir Ažar-ėlis b. Krkn, kuris laikytinas perdirbiniu (apslavinant?) iš *Ežer-ėlis; Išdag-ėlis b. Lp, Ppl, Rgv, Sdk, Švn; b., rst. Prv; Išdag-ėlis b. Pnd; plk. Btr < išdaga (išdãga), išdagas „išdegusi ar saulės išdeginta vieta pievoje, miške, durpyne; degimas“; Išdeg-ėlis b. Šmn < išdegas „išdegusi ar saulės išdeginta vieta pievoje, miške, durpyne; degimas“; Kanal-ėlis b. Dbn < kanãlas; Kirtim-ėlis b. Tsk < kìrtimas „iškirstas miško plotas, skynimas“; Latak-ėlis b. Kpč < latãkas „srautas, čiurkšlė; klanas, valka, liūgas; klampi bala; raistas“; Lydym-ėlis b. Dgč, Sug, Vs; lk. Stor; plk. Šš < lýdimas (lydimas) „iškirstas ar išdegintas plotas miške, kirtimas, skynimas“; Lydym-ėlis b. Kuč < lýdymas „iškirstas ar išdegintas plotas miške, kirtimas, skynimas“; Liūlyn-ėlis b. Švn < liūlỹnas „liūnas“; Mežim-ėlis b. Ab – greičiausiai iš *Mežym-ėlis < mėžymas „užmėžta dirva“; Paežer-ėlis b. Ob < paẽžerė, paẽžerys (paežeris) „vieta palei ežerą“; Pagir-ėlis plk. Šmn < pagirỹs „girios pakraštys; laukas prie girios“; Pagoj-ėlis rst. Kvr < pagojis „vieta prie gojaus“; Pakaln-ėliai b. Vb < pakalnìs (pakalnis, pakalnỹs) „žema vieta kalno papėdėje, slėnys; kalno šlaitas“; Pakap-ėliai b. Blnk, Km < pakapė „vieta šalia kapinių“; Paliūn-ėliai (|| Paliūnaliai) plk. Nv < paliūnė „vieta prie liūno; liūno, pelkės kraštas; šlapia, drėgna, pelkėta pieva“; Perkal-ėlis b. Rm < pérkalas „žabų užtvara upėje su spragomis, į kurias įstatomos varžos žuvims gaudyti“; Perkul-ėlis b. Rm, Trs < *per kulas – plg. perkulìnė „dumbluota pelkė“; Polym-ėlis plk. Lkm; Polym-ėlis 3rst. Ktk, rst. Lkm < põlymas „žema drėgna, pelkėta vieta, raistas“; Pragar-ėlis b. Rk < prãgaras „praraja, bedugnė, pragarmė“; Pravor-ėlis b. Rok – greičiausiai iš *Pravar-ėlis < prãvaras „kiaurymė pelkėse, gilus duburys, praraja“; kita vertus, plg. prãvoras „spirito gamykla ar alaus darykla, bravoras“; Rūdym-ėlis b. Km; rst. Msn < rūdýmas (rūdymas) „pelkė su rudu vandeniu, durpynas; turintis rūdžių, rūdinas vanduo; rūdos turinti žemė“; Rūdýn-ėlis b. Srd < rūdýnas „pelkė su rudu vandeniu, durpynas; turintis rūdžių, rūdinas vanduo; rūdos turinti žemė“; Samanykšt-ėlis b. Antz; rst. 73 Dgl, Gdr, Lel; Samanykšt-ėlis ves. Ut; rst. Ds, Vžns < samanykštis, samanykščius (samanykščius) „místo porostlé mechem“; Skynim-ėliai ves. Všn; rst. Brž; Skynim-ėliai ves. Pnd; Skynim-ėlis ves. Brž, Jon, Ob; Skynim-ėlis ves. Lzd, Št < skynimas (skynimas) „vykácené, vytěžené místo v lese“; Šaltin-ėlis ves. Krn, Krtš, Mrk, Plv, Stk; Šaltin-ėlis rst. Lkm, Šš < šaltinis (šaltinys) „pramen vody vytékající ze země“; Šaltyn-ėlis ves. Šd; Šaltyn-ėlis rst. Auk < šaltynas „pramen“; Telėtnink-ėliai (t. Telėtnyk-ėliai) rst. Aln; Telėtnink-ėlis (t. Telėtnyk-ėlis) ves. Rm; rst. Mlt < telėtninkas (telėtnykas) „ohrada pro telata; pastvina telat, louka u usedlosti“; Ūžbal-ėliai ves. Rz; Ūžbal-ėlis ves. Vb < ūžbalis „místo za mokřadem, bažinou, podmáčená oblast“; Užsien-ėlis rst. Rdd < užsienis „místo za hranicí; pruh půdy na konci pole“; Valak-ėliai ves. Pš, Srv < valākas „pozemek o rozloze přibližně dvaceti desetin; pruh půdy vzdálenější od domu“; Žardien-ėlis ves. Rm < žardiena „ohrazené místo u domu; prostor u stodoly, ohrada“; b) z názvů rostlin: Apyn-ėlis ves. Švn < apynys; Ąžuol-ėlis 2b. Vs; plk. Ut; rst. Mlt < ąžuolas; Erškėt-ėlis ves. Rm < erškėtis (erškėtys, érškėtis); Kanan-ėlis ves. Knn < kanapė; Lazdyn-ėliai ves. Km; Lazdyn-ėlis rst. JnšM; Lazdyn-ėlis ves. Sv < lazdynas; Paliep-ėlis rst. Šš < paliepė „jedlá houba z čeledi čirůvkovitých“, na druhé straně srov. pāliepis „místo pod lípou“; Žilvit-ėlis ves. Rgv; rst. Ut < žilvitis; c) z názvů zvířat: Katin-ėlis plk. Skm < katinas; Meškin-ėlis ves. Lkč < meškinas; Vabal-ėlis lk., plk. Grz < vabalas; Vanag-ėlis ves. V < vanagas; d) z názvů míst označujících shluky objektů: Alksnyn-ėlis ves. Kč, Ob, Švn; rst. Vlkv, Žsl a další (celkem přibližně 14) < alksnynas; Asyn-ėlis ves. Gdr < *asynas < asys „přeslička“; Beržyn-ėlis ves. PnmR, Skm; rst. Brš, Lln, Mrs a další (celkem přibližně 17); Beržyn-ėlis ves. Gdl, Švn; rst. Pn, Skrd < beržynas; Biržyn-ėlis rst. Skrm < biržynas „březový háj“; Bruknyn-ėlis ves. Grz < bruknynas; Durpyn-ėlis plk. Pknš, Žlb < durpynas; Eglyn-ėliai rst. Lel; Eglyn-ėlis ves. Sv; plk. JnšM, Lln; rst. Aln, Lel, Trgn, Užp; Eglyn-ėlis ves. PnmR; rst. Brb < eglynas; Karklyn-ėliai ves. Sltn; Karklyn-ėlis rst. Krn; Karklyn-ėlis ves. Sng, Srj < karklynas „místo, kde rostou vrby; mnoho vrb“; Kemsyn-ėlis rst. Lel < kemsynas „mokřinaté místo pokryté drny“; Kupstyn-ėlis plk. Škt < kupstynas „místo s mnoha pahorky; drnoviště“; Liepyn-ėlis rst. Akm < liepynas „místo porostlé lípami; lipový les“; Nendryn-ėlis ves. Rdm, Sn < nendrynas „plocha porostlá rákosím“; Purvyn-ėliai ves., rst. JnšM; Purvyn-ėlis ves. Lzd, Trgn < purvynas „místo s množstvím bláta; rozbahněná země, bahnisko“; Pušyn-ėliai plk. Ig; Pušyn-ėlis ves. Ob; plk. Krč; rst. Jsv, Lel, Žsl a další (celkem 11); Pušyn-ėlis ves. Bsg, Ob, Sml, Užp < pušynas „borový les“; Samanyn-ėliai ves. Lzd; Samanyn-ėlis ves. Lzd; plk. Lp, Mrs; rst. Alv, Šlvn; Samanyn-ėlis ves. Lzd, Žl < samanynas „místo porostlé mechem“; Viksvyn-ėlis Trgn < viksvynas „místo porostlé ostřicí, ostřicová louka“; e) z názvů různých předmětů či jevů společenského prostředí: Abaz-ėlis ves. Km < abazas „oddíl, skupina, tlupa; vůz k přepravě vojáků a jejich výstroje; tábor, vojsko“; Aboz-ėlis ves. Pšl < abozas „vůz k přepravě vojáků nebo jejich výstroje; kolona vozů“; Bravor-ėlis ves. Smn < bravoras „lihovar nebo pivovar 74 “; Malūn-ėlis rst. Pkln < malūnas; Šulin-ėliai ves. Mrk; plk. Jrb; Šulin-ėlis ves. Alksn, Plk; Šulin-ėlis ves. Aln, V; rst. Sem < šulinys; f) z názvů různých předmětů na základě určité podobnosti (metaforická odvození): Aruod-ėlis ves. Rgv < aruodas „přepážka z tenkých latí nebo prken ve stodole či jinde k nasypání obilí nebo uchovávání zeleniny; spací prostor“; Dunoj-ėlis ves. Srj – nejspíše od apelativa dunojus „velká voda“ – srov. Dunojus řeka v Evropě; Katil-ėlis rst. Kur; Katil-ėlis ves. Aln, Rm < katilas „velká kovová nádoba na vaření“, na druhé straně srov. katilėlis „rod rostlin z čeledi šáchorovitých; rostlina z čeledi pryskyřníkovitých; orlíček obecný; popínavá rostlina z čeledi svlačcovitých; plotní popínavá rostlina“; Nemun-ėlis ves. Kpč – nejspíše přes apelativum nėmunas od Nėmunas řeka (podobně tvořená jména řek a jezer viz Vanagas 1966: 173–182); Vainik-ėlis plk. Ktk < vainikas „věnec z květin či jiných rostlin; soubor větví a listů stromu, koruna“; Vėder-ėlis ves. Vs < *vėderas – srov. vėdaras „břicho, vnitřnosti“; g) z jiných apelativ: Balad-ėliai rst. Lln – srov. balada „toulání, potulování“; Baltim-ėlis rst. Vrn – nejspíše vlivem nářečního krácení i z *Baltym-ėlis < baltymas „bílý list, bílá skvrna“; Ketvirt-ėliai ves. Rm < ketvirtis „čtvrtina“. Do samostatné skupiny lze zařadit ještě několik helonym: Išdeg-ėlė 2b. Rk, ves. Ukmi; plk. Šš – bez znalosti místa přízvuku nelze určit základové slovo, protože jím může být jak išdegas „místo vypálené nebo sluncem spálené na louce, v lese či na rašeliništi; vypálenina“ (v tomto případě je helonymum třeba považovat za deminutivum), tak išdegti < degti „zahřívat se na slunci, vysychat; při zahřívání zanikat, hnít“ (v tomto případě je helonymum třeba považovat za odvozeninu typu nomina agentis); Išgruv-ėlė rst. Lkm – bez znalosti místa přízvuku nelze určit základové slovo, protože jím může být jak *išgruva – srov. išgriova „zbořené, erozí vymleté místo“ (v tomto případě je helonymum třeba považovat za deminutivum), tak išgrūti (išgrūvo) „zřítit se“ (v tomto případě je helonymum třeba považovat za odvozeninu typu nomina agentis). 2. a) z jiných helonym: Akivar-ėlis ves., rst. Glv < Akivaras ves.; Asiūklyn-ėlis ves. Skm < Asiūklynas rst., Asiūklynė ves.; Baltramišk-ėliai plk. Rgv < Baltramiškis rst.; Beržyn-ėliai rst. Lp < Beržynai rst.; Beržyn-ėlis ves. Lzd < Beržynas ves.; Darym-ėliai (Antrieji) ves. Dgč < Darymai (Antrieji) ves.; Darym-ėliai plk. Aln < Darymai ves.; Darym-ėlis ves. Lel < Darymas ves.; Deges-ėlis ves. Lel < Degėsis rst.; Degim-ėliai ves. Žml < Degimai ves.; Degim-ėliai rst. Šš < Degimai rst.; Degim-ėlis ves. Lnkv < Degimas ves.; Degim-ėlis ves. Šmn < Degimas ves.; Degim-ėlis ves. Tč < Degimai ves.; Degim-ėlis rst. Vs < Degimas plk., rst.; Dinabark-ėlis rst. Skdt < Dinabarkas rst.; Dumbrav-ėlis plk. Vb < Dumbravas plk.; Dunaj-ėlis ves. Vb < Dunajus ves.; Eglyn-ėlis rst. část Trgn < Eglynas rst. část; Eglyn-ėlis rst. Lln < Eglynas rst.; Eglyn-ėlis rst. Onš < Eglynas rst.; Girtuoklyn-ėlis rst. Aln < Girtuoklynas rst.; Išdag-ėliai ves. Všt < Išdagas ves.; Išdag-ėlis ves. Rgv < Išdagas ves.; Jaujabal-ėlis ves. Mrc < Jaujabalis ves.; Juodapurv-ėlis rst. Lkm < Juodapurviai rst.; Kapės-ėlis ves. Vad < Kapėsis plk.; Kemsyn-ėlis rst. Skm < Kemsynas rst.; Kerbal-ėlis ves. Rd < Kerbalys ves.; Kirtim-ėliai rst. Dg < Kirtimai plk.; Klimot-ėlis rst. Aln < Klimótas rst.; Kupstyn-ėlis ves. Lzd < Kupstynė ves.; Kupstyn-ėlis ves. Rdd < Kupstynė ves.; Nendryn-ėlis plk. Brt < Nendrynė plk.; 75 Pabal-ėlis b. Alz < Pabalys plk.; Padag-ėlis b. Vb < Padagas b.; Palōkaraist-ėlis (Palokaraist-ėlis) rst. Ppr < Palōkaraistis rst.; Paversm-ėlis rst. Lel < Paversmis rst.; Pavėžiar aist-ėlis rst. Užp < Pavėžiar aistis rst.; Pelėdraist-ėlis rst. Dgl < Pelėdraistis rst.; Pylim-ėlis b. Ktk < Pylimas b.; Pylim-ėlis plk. Sug < Pylimas rst.; Pylim-ėlis b. Ktk < Pylimas b.; Pylym-ėlis b. Lel < Pylýmas b.; Plėšim-ėlis rst. Alns < Plėšimas rst.; Polym-ėlis rst. Ktk < Polymas rst.; Purvyn-ėliai b. Rm < Purvynai b.; Samanykšt-ėlis b. Ob < Samanykščius b.; Samanykšt-ėlis rst. Aln < Samanykščius rst.; Samanykšt-ėlis rst. Čln < Samanykščius rst.; Samanykšt-ėlis rst. Dgl < Samanykščius rst.; Samanykšt-ėlis rst. Lel < Samanykštis rst.; Samanykšt-ėlis rst. Sdk < Samanykščius b., rst.; Samanykšt-ėlis rst. Sdk < Samanykštis rst.; Samanykšt-ėlis b. Mlt < Samanykščius b.; Samanykšt-ėlis rst. Aln < Samanykščius rst.; Samanykšt-ėlis rst. Užp < Samanykščius rst.; Samanyn-ėliai b. Vs < Samanynas b.; Samanyn-ėliai rst. Kuč < Samanynai plk.; Samanyn-ėlis b. Lzd < Samanynas b.; Samanyn-ėlis b., rst. Lzd < Samanynas b., rst.; Samanyn-ėlis b., rst. Vs < Samanynas b.; Samanyn-ėlis b. Lzd < Samanynas b.; Samanyn-ėlis b. Lzd < Samanynas rst.; Samanyn-ėlis b. Švn < Samanynas plk., rst.; Samanyn-ėlis b., rst. Krsn < Samanynas b.; Samanraist-ėlis rst. Užp < Samanraistis rst.; Skynim-ėliai plk. Dg < Skynimai plk.; Skynim-ėlis b. Sn < Skynimas b.; Skynim-ėlis rst. Aln < Skynimas rst.; Spolišk-ėlis rst. Kvr < Spoliškis rst.; Starkalizd-ėlis b. Brž < Starkalizdis (Didžias) b.; Užaug-ėliai rst. Nmn < Užaugas rst.; Var lin-ėliai b. Pkln < Varliniai rst.; Varnaraist-ėlis rst. Čln < Varnaraistis rst.; Velniaraist-ėlis plk. Jk < Veln iaraistis (Velni araistis) plk.; Vidubal-ėlis b. Pmp < Vidūbalis b.; Vytyn-ėlis b. Zr < Vytynas b.; Zotvar-ėliai b. Lp < Zotvaras b.; Zotvar-ėlis b. ŠlnL < Zotvaras b.; Žandag-ėlis b., plk. Bč < Žandagas b.; Žiogišk-ėliai rst. Moc < Žiogiškis rst.; b) od názvů řek a jezer: Gelež-ėlis b. Vad < Geležis ř.; Ištak-ėlis rst. Tj < Ištakys ř.; Perlraist-ėlis rst. Lkč – nejspíše určitá úprava (snad vlivem lidové etymologie) podoby *Perlaist-ėlis < Pérlaisčiai ř.; Serbentin-ėlis plk. Bsg < Serbentinis pot.; c) od jiných toponym: Apatk-ėlis rst. Gdl < Apatkas les.; Apidėm-ėlis b. Rz < Apidėmė lou.; Apušot-ėlis b. Vad < Apušotas lou.; Ataug-ėlis b. Kp < Ataugas lou.; Darym-ėliai rst. Šš < Darymas háj.; Darym-ėlis b. Rim < Darymas křov., lou.; Darym-ėlis b. Sdk < Darymai háj.; Darym-ėlis rst. Lkm < Dārymas křov., lou.; Degim-ėlis plk. Gdž < Degimas lou.; Drebulyn-ėlis rst. Vlkj < Drebulynė os.; Dubur-ėlis plk. Kp < Dūbūras lou.; Gailiagir-ėlis rst. Kpč < Gailiagir je výsadba, háj; Gir tuoklyn-ėlis b. Užp < Girtuoklynas lou.; Išdag-ėlis b. Všn < Išdagas lou.; Karalgir-ėlis b. Čk < Karalgiris část lesa; Kemsyn-ėlis b. Ant < Kemsynė lou.; Lendryn-ėlis b. KzR < Lendrynas les.; Lydim-ėliai rst. Alns < Lydimai pole; Lokinink-ėliai (t. Lokinykėliai) b. Lz < Lokininkiai (t. Lokinỹkiai) osada; Mendryn-ėlis rst. Pkln < Mendrynė lou.; Pabal-ėliai b. Vs < Pabalai lou.; Pabal-ėlis b. Pkr < Pābalis lou.; Pailg-ėliai b. Kiel < Pailgiai les.; Pasieksn-ėlis b. Žl < Pasieksnė lou.; Pylim-ėlis b. Ktk < Pylimas křov., lou.; Pylim-ėlis (|| Liūnėlis) b. Ktk < Pylimas lou.; Purvyn-ėlis plk. Sld < Purvynas lou.; Samanykšt-ėlis rst. Aln < Samanykščius lou.; Samanykšt- 76 -ėlis rst. Dgl < Samanykščiai drp.; Samanykšt-ėlis rst. Sug < Samanykščius pv.; Samanyn-ėlis b. Smn < Samanynas l.; Samanyn-ėlis plk. Krsn < Samanynas pv.; Telėtnink-ėliai (t. Telėtnykėliai) b. Ign < Telėtninkas (t. Telėtnykas) lou.; Uogim-ėliai rst. Sug < Uogimai lou.; Užuvalk-ėlis b. Kp < Užuv alkis křov., lou.; Zotvar-ėliai b. Lzd < Zotvarai lou. Z hlediska lexikálního statusu derivačního základu a derivačního významu se deriváty na -ėl- dělí takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, tvoří 69,9%, deriváty z toponym (transtoponymizace), tj. deminutiva a posesiva, tvoří 30,1%. Deminutivní helonyma se sufixem -ėl- jsou, stejně jako deriváty na -el-, rozšířena ve velké části území Litvy. Pouze oblast, v níž nebyly zaznamenány deriváty na -ėl-, je užší, totiž západní část Žemaitska. Sufix -ės- Za deminutivní lze snad považovat pouze jedno helonymum utvořené pomocí tohoto sufixu: -ėsia. 1. Up-ėsia b. Gdr < ùpė. Srov. deminutivní apelativum mergėsė ‚dorůstající děvče‘ (Ambrazas 1994: 139). Přípona -ėsn- -ėsnis. 1. Up-ėsniai b. Švn; Up-ėsnis b. Jnv, Lp; plk. Lp; rst. Dbk, Rtnk < ùpė; ačkoli mohly být utvořeny přímo z apelativa upėšnis (upėsnys) „drobný, malý potůček; místo, kde potůček ústí do jezera; loučka, kterou protéká potůček“. P ř í p o n a -ėit- -ėtė (-ėtės). 1. Ežer-ėtės b. Ds < ėžeras. Srov. deminutivní apelativum vaikėtis „chodící“ (LKG I 286). Přípona -ik- -ikas. 1. Trein-ikas plk. Žr < treinys (treinis) „tráva z čeledi sítinovitých, rostoucí na vlhkých místech“. -ikė (-ikės). 1. a) z fyziografických termínů: Bal-ikė 2plk. Kair, plk. Nmk < balà; Brastv-ikė plk. Trg; Brastv-ikės plk. Krž < brastvà „brod“; Daub-ikė plk. Lk; Daub-ikės b. Jnp < daubà; Dumbl-ikė plk. Žgn < dùmblas; Duob-ikė plk. Klm, Šlv < duobė; Išlyn-ikės plk. Ll < išlynas „jíl, obvykle bělavý či namodralý jíl, šlynas“; Kamš-ikė plk. Psln, Skdv < kamšù „cesta vyložená větvemi či pruty; zasypaná, opravená jáma; bažinaté místo“; Mark-ikė plk. Pdb < markà „místo k máčení lnu, máčírna lnu“; Pekl-ikė plk. Krkl < peklà „peklo; velmi odlehlé, vzdálené místo; špatná, bídná cesta, močál“; Pelk-ikė b. Pp; plk. Klm, Rdn, Šauk; Pelk-ikė plk. Šauk; Pelk-ikės (|| Pelkiukės) mokřadní místo Vdk < pėlkė; Pjūkl-ikė plk. Bt – předpokládá se, že mohlo existovat apelativum *pjūklė nebo podobné, označující louku určenou k sečení (Vanagas 1981 a: 260); srov. sémanticky pjau­nys „sečený močál zarostlý keříky“; Plyn-ikė rst. Als < plynė „otevřené místo, rovina; bažina, močál“; Rop-ikė plk. Žr – možná z ropà, (rópa) „říční práh, kamenitá mělčina, peřeje“; základním slovem však mohlo být také rópė (ropė) „krmná či jedlá brukvovitá zelenina s podlouhlým nebo kulatým, silným kořenem“; Sal-ikė plk. 77 Pvn; Sal-ikė plk. Lk; Sal-ikės plk. Šl < salà „pevnina obklopená ze všech stran vodou; vyvýšený, suchý kousek země v bažině či močálu; ploška nebo trs jednoho druhu trávy či jiné rostliny“; Sien-ikė plk. Klm < siéna „vysoká překážka, plot; mez, hranice“; Smukl-ikė plk. Pdb < smuklė (smuklė) „kluzké místo, močál“; Tyrul-ikės plk. Šlv < tyrùlis „bažinaté místo zarostlé řídkými malými stromy“; Uodeg-ikė plk. Pdb, Pdv < uodegà „zužující se část pozemku, louky, pole či lesa“; b) z místních názvů označujících skupinu objektů: Torfyn-ikė plk. Klm; Torfyn-ikės plk. Klm < *torfynė < tòrfas (tòrfas) „rašelina“; Turpyn-ikės plk. Skdv < turpýnė, turpýnas „místo, kde se vyskytuje turpė, rašeliniště“; c) z názvů věcí podle určité podobnosti (metaforická odvození): Geldž-ikės plk. Šlv < gélda „nádoba vydlabaná z jednoho kusu dřeva, necky; žlab pro krmení či napájení dobytka; prohlubeň, jáma v poli“ – sémanticky srov. Niekot-ėlė b. Luok; d) z jiných apelativ: Gelž-ikė plk. Rdn; Gelž-ikė plk. Krš < gelžis „železo“; Mied-ikė plk. Mrk < miedis „měď“. 2. a) z jiných helonym: Bal-ikė b. Šl < Balà b.; Drobnyč-ikė plk. Trkm – z původní podoby Drobnyčia; b) z názvů řek: Raudž-ikė plk. Pdb < Raudà ř.; c) z názvů sídel: Eimanč-ikė plk. Tt < Eimančiai os.; d) z jiných toponym: Tyrel-ikė plk. Rdn < Týrelė les.; Trak-ikės plk. Mcč < Trãkos pol.; Žvyryn-ikė b. Klm < Žvyrynė lesní ž. Helonymum Lenguon-ikė b. Krkl (nejspíše z *Linguon-ikė) může být utvořeno z říčního názvu *Linguona či podobného – srov. Ling-uõklė lk. Ps. -ikis. 1. Laũm-ikis rst. Prn < laũmė (laumė) „mytologická bytost“. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu jsou mnohem početnější deriváty s -ik- od apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva – 88,1%, deriváty od proprií (transtoponymizace), tj. deminutiva a posesiva – 11,9%. Helonym s -ik- (zejména s -ikė, -ikės), stejně jako odpovídajících názvů řek a jezer (k posledně uvedeným viz Vanagas 1970: 404), je v Žemaitsku velmi mnoho, východně od linie Papilė – Žarėnai – Šilalė – Tauragė, zatímco v jeho západní části nejsou vůbec. Kromě toho byl v Užnemunė zaznamenán ojedinělý derivát. Přípona -ykšt- -ykštis. 1. Akmen-ýkštis močál. Sug < kámen, kamení; Ežer-ýkštis jezero. Sr; močál. Švnč < jezero. Přípona -yt- Většina helonym – derivátů s -yt- – náleží nikoli do kategorie deminutiv, nýbrž do kategorie názvů míst nebo kolektivních názvů. Z hlediska slovotvorného významu lze vyčlenit pouze deriváty s -yt-, utvořené od jiných toponym, které ve vztahu k základovým slovům vyjadřují jak deminutivnost, tak posesivnost: -ytė (-ytės). 2. Berž-ytės ř. Rd < Beržė řeka; Dubel-ytėmočál. Sug < Dubėlė močál; Kamsr-ytė ř. Rm < Kamsra bažina; Žydbal-ytėř. Všn < Žydbalė ř. 78 Řídké deminutivní helonyma se sufixem -ytė se vyskytují ve střední Litvě. Sufix -(i)ok- -(i)okas (-(i)okai). 1. a) z fyziografických termínů: Dubn-iõkas rst. Ktv – srov. bělorus. дубня „místo porostlé duby“ (Jaškin 1971: 62); na druhou stranu může být helonymum přímo přetvořeno z bělorus. дубняк „dubový les“ (Jaškin 1971: 62); Ežer-iõkas b. Rk; Ežer-iokas b. Jdp, Rk, Slk < ežeras; Gluš-õkas plk. Ant – srov. bělorus. глуш „odlehlé místo v lese; bažina“ (Jaškin 1971: 50); na druhou stranu může být přímo přetvořeno ze slovanského ekvivalentu *глушак apod.; Liekn-iokas b. Šl < liek­nas (lieknas) „mokrá, bahnitá louka, bažina, močál; mokré místo porostlé křovinami a zakrslými stromy, rašeliniště“; Polym-iõkas rst. Sld < põlymas „nízké, vlhké, bažinaté místo, rašeliniště“; Raisč-iõkas rst. Užp < raistas; Raistel-iõkas rst. Trgn < raistélis < raistas; Šil-iõkas plk. Krk < šilas; b) z názvů rostlin: Ąžuol-õkai rst. Ut < ąžuolas; c) z názvů zvířat: Anč-iõkai b. Šš < ántis; d) z místních názvů označujících shluk objektů: Eglyn-iokas b. Imbr < eglynas; Vyksvyn-iõkas b. Šmn < viksvynas „místo zarostlé vrbami, vrbová louka“; e) z jiných apelativ: Danč-iõkai b. Dgč < dantis „hřebík hrábí; kolík“. 2. Eglyn-iõkas b. Rk < Eglynas les; Kuden-iõkas rst. Dgl < Kudėnis rst. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se deriváty na -(i)ok- rozdělují takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, tvoří 88,9%, deriváty z toponym (trans-toponymizace), tj. deminutiva a posesiva, tvoří 11,1%. Deminutivní helonyma se sufixem -(i)ok- tvoří poměrně jasně vymezenou areu – oblast severovýchodní a východní Litvy. Sufix -(i)okšt- -(i)okštis (-(i)okščiai). 1. Bal-ókščiai b. Grz < balà; Ežer-iokštis b. Jdp < ežeras. Sufix -(i)ot- -(i)otė. 1. Balel-iotė b. Antz < balėlė < balà; Kepur-õtė rst. Stor < kepùrė. Sufix -(i)uk- -(i)ukas (-(i)ukai). 1. a) z fyziografických termínů: Deges-iukas plk. Pdb < degėsė „vyhořelé místo v bažině nebo lese“, degesys „vyhořelé místo (v rašeliništi)“; Degim-ukai kemsynai Skdv; plk. Pkrž; Degim-ukai plk. Užv < degimas „vyhořelé místo, degesė“; Degsn-iùkai b. Bsg < dėgsnė (degsnė) „požářiště, vyhořelé místo“; Dubur-ùkas b. Jrgž, Klvr < dùburas, duburys „prohlubeň v zemi, jáma, údolí“; Dumbl-iùkas rst. Ktv, Vys < dùmblas; Duobel-iùkas rst. Ktv < duobėlė; Duobur-iùkas b. Lzd < duoburys „prohlubeň“; Ežer-iùkas b. Pdb, Užp; plk. Plp, Prš, Vdk atd. (celkem 13); Ežer-ukas b. Bsg, Jnš, Klm, Krž; plk. Bt, Šly; Ežer-ukai plk. Krž; Ežer-ùkas b. Dvł; rst. Išl; Ežer-ùkas (|| Ežerėlis) b. Srj < ežeras; Goj-ùkas b. Šiul < gõjus; Grauż-ùkas plk. Btg < graužas (graužas) „složka štěrku; štěrk; oblázky; půda při graužas; místo zarostlé keři; nánosem při povodni navršená písečná hromada, ostrůvek; oblázkový, písčitý břeh řeky nebo jezera; útes“; Grėbl-iùkas rst. Ššl < grėblià 79 „navršená a dřevem vyložená cesta přes rašeliniště nebo bažinaté místo“; Kakl-iūkas plk. Krž; Kakl-iukas plk. Pdb < kãklas „zákruta, zátoka, průliv; poloostrov, výběžek“; Kul-iūkas rst. Čb < kulỹs (kùlis) „zátoka, výběžek; záhyb, zatáčka, roh; okraj, kus“; Lauž-iūkai plk. Pšš < lãužas „hromada prutů, chrastí, větví, kusů dřeva“; Lieknei-iūkas b. Rm < lieknẽlis < liẽknas (liẽknas) „mokrá, bažinatá louka, močál, bažina; třasovisko; mokré místo zarostlé křovím a nízkými stromy, rašeliniště“; Liekn-iūkas plk. Krp, Pkp, Rd, Rdn, Žg; Liekn-iukas b. Ppl; lk. Šl < liẽknas (liẽknas); Liūn-iūkas b. Lp < liū̃nas; Lūg-iūkai plk. Btg < lū̃gas (lū̃gas) „močál, bažina; třasovisko, bažina; rybník, tůň“; Lūgn-iukas lk. Pp < lū̃gnas „třasovisko“; Pjaun-iūkas plk. Grk; Pjaun-iukas b. Krž; Pjaun-ukai plk. Varn; Pjaun-iūkas plk. Lk; Pjaun-ukas b. Vg; plk. Lk < pjaunỹs „sečené rašeliniště zarostlé křovím, sníženina, kde se na jaře a na podzim drží voda“; Prūd-iūkas b. Klm; Prūd-ukas plk. Vg < prū̃das (prū̃das) „rybník“; Raisč-iūkas rst. Luok, Saml, Str; Raisč-iukas b. Lkm < raistas; Raistel-iūkas b., rst. Rgv < raistẽlis < raistas; Raist-ūkas b. Dbg, Lzd, Vs; 2rst. Pun; Raist-ukas b. Jz, Krsn < raistas; Rėž-iūkai plk. Šlv < rė̃žis (rėžys) „pozemní či lesní pás“; Ryžel-iūkas b. Lp < ryžẽlis „nějaký úsek, proužek“; Samanykšč-iūkas rst. Mlt; Samanykšč-iukas b. Mlt < samanykštis, samanykščius (samanykščius) „místo porostlé mechem“; Skandul-iūkas b. Kpč < skanduolỹs „hlubina“; Sklyp-iūkas plk. Kk < sklỹpas; Šalten-iūkas plk. Lk < šaltẽnis „pramen“; Šaltin-iūkas plk. Ll, Skdv; Šaltin-iūkai b. Kč, Lzd; Šaltin-ūkas rst. Krn, Mrk < šaltìnis (šaltinys); Šanč-iūkai b. Mij < šañčius „zemní násep; násep vyznačující hranici mezi poli či lesy; vykopaná jáma, příkop“; Šil-iūkas b. Gdž; plk. Skdv; Šil-iukas b. Klm, Krk; plk. Lk < šìlas; Šulin-iukas b. Vdžg; plk. Pšš < šulinỹs; Šulnel-iūkas b. Km < šulnelis < šulnis, šulnỹs „studna“; Tabūn-iūkas plk. Pdb < tabū̃nas „ohrazená pastvina pro dobytek“; Tyrel-iukas b. Sk; plk. Žg < tỹrelis < tỹras „bažinaté rašeliniště zarostlé řídkými nízkými stromy“; Tyrul-iūkas b. Rdšk; 2plk. Pdb < tỹrulis < tỹras; Up-iūkai plk. Krtv < ūpė; Užgir-iukas b. Klm < ùžgiris „místo za hvozdem“; Valak-iūkai plk. Krtv, Pdb < valãkas „pozemková parcela o rozloze přibližně dvaceti děsetin; pás pole dále od domu“; b) z názvů rostlin: Alksn-iūkas b. Ml < alksnis (alksnỹs); Berž-iūkas rst. Pkln, Trgn < bẽržas; Beržuč-iūkas plk. Rs < beržùtis < bẽržas; Berž-ūkai plk. Pjs < bẽržas; Lazdyn-ūkai b. Lbv < lazdýnas; Ščiaj-ūkas rst. Plm – srov. rus. щачье „šťovík“ (SBG V 512); Toful-iukas plk. Klm – nejspíše z *To-pul-iukas < tópulis „topol“; Trein-iūkai b. Jnš < treinỹs (treinis) „tráva z čeledi sítinovitých rostoucí na vlhkých místech; nekvalitní, drobná tráva či seno“; Žilvit-ukas b. Rdm < žilvìtis; c) z názvů zvířat: Bacion-iūkas b. Mlt < baciõnas „čáp“; Bebr-iūkas rst. Vvs < bẽbras (bẽbras); Geguž-iūkas plk. Krk < gegužė (gegužė) „kukačka“; Gyvač-iūkas rst. Eit; Gyvat-ūkas rst. Varn < gyvãtė; Karos-iukas b. Lln < karõsas; Karvel-iūkas rst. Onš < karvẽlis; Strazd-ukas plk. Kltn < strãzdas; Žąs-iūkas b. Jsv < žąsìs; 80 d) z názvů míst označujících shluk objektů: Alksnyn-ūkas rst. Gdl < alksnynas; Ąžuolyn-ūkas rst. Čln < ąžuolynas; Beržyn-iiukai plk. Šauk; Beržyn-iiūkas plk. Šlv; rst. Mlt; Beržyn-iukas rst. Lel; Beržyn-ūkas rst. Pvš, Švn < beržynas; Dumblyn-iūkas b. Pkln < dumblynas; Eglyn-iukas rst. Mlt; Eglyn-ūkas rst. Gdl; Eglyn-ukas rst. Lzd < eglýnas; Karklyn-iūkas b. Lel; Karklyn-ūkas b. Sng; rst. Stk < karklýnas; Kunstyn-ūkas plk. Sn < kupstýnas; Nendryn-ukas 2b. Rdm < nendrýnas; Purvyn-iūkas plk. Gir < purvýnas; Pušyn-iiukai plk. Pkp; Pušyn-iūkas 2plk. Krš, Šln < pušýnas; Samanyn-ukai b. Stk; Samanyn-ūkas plk. Lzd; Samanyn-ukas b. Rdm < samanýnas; Torfyn-iūkas plk. Klm < *torfynas – srov. tòŕfas (tōŕfas) „rašelina“; e) z názvů různých předmětů či jevů společenského prostředí: Aptvor-iukas plk. Rs < aptvoras „plot, ohrazení“; Magazin-iūkas plk. Pdb < magazinas (magazīnas) „sklad pro uchovávání různých zásob“; Tilč-iūkas plk. Grnk < tiltas; Užtvar-iūkas plk. Rdn < užtvaras „to, čím je něco zahrazeno, plot; ohrazené místo, ohrada, kotec“; f) z názvů různých předmětů na základě určité podobnosti (metaforické deriváty): Akulior-iūkai plk. Mcč < akuliorai, akulioriai „brýle“; Bliūd-ūkas b. Mrk; plk. Krž < bliūdas „mísa“; na druhou stranu může pocházet z *bliūdas „kaluže“; Katil-iūkas b. Jsv, Srv; rst. Aln < katilas „velká kovová nádoba na vaření“; Kepeliuš-iukai b. Kpč < kepeliušas, kepeliušė, kepeliušis, kepeliušius „klobouk“; g) z jiných apelativ: Sieksn-iūkas b. Slk < sieksnis (sieksnys) „míra délky rovná 2,13 m; délka, tloušťka či objem něčeho měřeného touto mírou“; Stobr-iūkas b. Šlv – nejspíše z *Stuobr-iūkas < stuobrys (stūobris) „ořezaný, bez vrcholku nebo uschlý, hnijící, odumírající strom“; Žyd-ūkai rst. Sem < žydas; na druhou stranu srov. žydėti. 2. a) z jiných helonym: Akulior-iūkas b. Kuč < Akuliōris (Akuliōrai) b.; Ankš-lyn-iūkas rst. Vs < Ankšlýnas plk.; Asiūk lin-iūkas rst. Kuč < Asiūkline b., rst.; Čižabal-iūkas b. Kpč < Čižabalė b.; Degul-iūkas rst. Aln < Degulys rst.; Dielid-ūkai b. Pun < Dielidai b.; Giliarais t-iūkas rst. Vs < Giliāraistis b., rst.; *Girnakal-iukas (< Girnakaliuk) rst. Dbg < Girnakalis (Girnakālis) rst.; Gyvatyn-ukas b. Ds < Gyvatýnas b.; Granden-ūkai plk. Ll < Grandenà plk.; Grigarais t-iūkas rst. Lp < Grigarais tis rst.; Kaliarais t-iūkas rst. Šlvn < Kāliaraistis b.; Kiekšil-iūkas b. Btg < Kiekšilas b.; Klausin-iūkas plk. Varn < Klausinis plk.; Krakin-iūkas b. Sug < Krakìnis b., rst.; Liek n-iūkai plk. Krkl < Liėknos plk.; Nelbešč-iūkai b. Šr < Nelbeščiai b.; Pušynpelk-iukas plk. Vdk < Pušynpelkis plk.; Sakand-ūkai rst. KzR < Sakandai rst.; Samanykšč-iūkas rst. Dgl < Samanykščius rst.; Samanin-ukas rst. Brb < Samaninis rst.; Samanyn-ukas b. Kuč < Samanýnas b.; Šalten-iūkas plk. Grz < Šaltėnis plk.; Šilavain-iūkas b. Lp < Šilavainis b.; Tyrul-iūkas plk. část Pkp < Tyrulys (Didysis) plk.; Totoraišč-iūkas rst. Zp < Totoraištis rst.; Tremp-ūkai plk. Brt < Trempai plk.; b) z hydronym: Švendr-iūkas plk. Vdk < Švendra ř.; Zaps-iūkas b. Lzd < Zāpsė, Zapsà ř.; 81 c) od oikonym: Blakč-iūkai b., močál Rd < Blakčiai vs.; d) od jiných toponym: Apšak-iūkas močál Pšln < Apšakis ryb.; Alksnyn-ukas b. Graž < Alksnynas ryb.; Kub-ukai močál Bt < Kūbai les.; Liekn-iūkas močál Klk < Liek- nas les.; Pasaul-iūkas rašeliniště Zp < Pasaulis rovina; Peč-iūkas b. Kpč < Pėčius pahorek.; Raistel-iūkas močál Aln < Raistėlis ryb.; Vilkasal-iūkas močál Šln < Vilkasalis ryb.; Zotvar-ukai b. Lbv < Zotvarai ryb. -(i)ukė (- (i)ukės). 1. a) od fyziografických termínů: Bal-iūkė b. Grz, Jnš, Lg, Rd; Bal-iūkės b. Jnš; Bal-ūkė b. Lksn, Švn, Vrn; Bal-ūkės b. Lzd, 2b. Sng < balà; Brast-ūkė b. Srj < brastà; Duob-ūkė b. Grz; rašeliniště Sem; Duob-ukė b. Dg < duobė; Girait-iukė b. Vs < giraitė (giraitė) < girìtà; Klampyn-ūkė rašeliniště Al < klampynė„bažinaté místo, močál“; Kūdr-ūkė b. Alv < kūdra (kūdrà); Maur-iūkė rašeliniště Kp < maurai (maūrai), maūras; Pabal-iūkė b. Mrk < pabalė, pabalys„místo podle balas“; Pelk-iūkė močál Krp; Pelk-iukės (‖ Pelkikės) vlhké místo Vdk < pélkė; Piev-ūkė b. Krok < pievà; Šaltin-ūkė b. Lzd < šaltinis; b) z názvů rostlin: Asiūk-iūkė b. Gaid < asiūklis (asiūklis); c) z názvů různých předmětů podle určité podobnosti (metaforické deriváty): Nykot-ūkė b. Vs – nejspíše přetvořenina z *Niekot-ūkė < niekotė„žlab na obilí a kroupy, do něhož se obilí čistí a prosívá; necky“; Skarvad-ūkė b. Brb, Švn < skarvadà„pánev“; d) z jiných apelativ: Dal-iūkės 2b. Vs < dalis„určitá část celého předmětu“; Merkykl-ūkė b. Btr < *merkykla < merk­ti„vkládat, ponořovat do vody či jiné kapaliny; máčet, vlhčit“; Mirkykl-ūkė b. Krsn < *mirkykla < mirkti„být ponořen do vody či jiné kapaliny, setrvávat ve vodě“; Vytin-ūkė b. Vs < vytinė„prut, proutek“. 2. a) z jiných helonym: Bendr-ūkė močál Ššt < Bendrė močál; Gervin-ūkė b. Šlvn < Gérvinė b.; Mirtykl-ukė b. Al – disimilací z *Mirkykl-ukė < Mirkyklà b.; Pal-iūkės b. Lzd < Pàlios b. Lzd; Plovin-ukė b. Ūd < Plōvinė b.; Sodželk-iūkė b. Prnv < Sōdželka b.; b) z názvů řek: Baravykin-ukė b. KzR < Baravykinė ř.; c) z jiných toponym: Ašutin-ūkė b. Sng < Ašutinė ryb.; Bal-ūkė b. Švn < Balà ryb.; Dėlin-ūkė b. Lp < Dėlinė ryb.; Kamš-iūkė močál Ilgž < Kamšos ryb. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se deriváty s -(i)uk- rozdělily takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, – 79,9%, deriváty z toponym (transktoponymizace), tj. deminutiva a posesiva, – 20,1%. Deminutivní helonyma se sufixem -(i)uk- jsou více či méně rozšířena po celé Litvě s výjimkou západní a severní části Žemaitska. Je zajímavé, že téměř všechna místa jejich větší koncentrace – východní a severovýchodní Žemaitsko, oblast střední Litvy kolem Baisogaly a Krekenavy a východní část Aukštaitie – se shodují s výraznějšími areály názvů řek a jezer (k posledně uvedeným srov. Vanagas 1970: 418). 82 Přípona -(i)ukl- -(i)uklis. 1. Ežer-iùklis b. Slč, Všk < ėžeras. Přípona -(i)ūkšt- -(i)ūkštė. 1. Bal-iūkštė b. Vies < balà. -(i)ūkštis. 1. Saman-iūkštis (|| Samanykštis) raist. Gdr < sàmana (samanà, sāmanos). Přípona -(i)ul- -(i)ulė (- (i)ulės). 1. Bruzg-ulės b. Mrk < bruzgai, brūzgas „husté, nízké keře a křoviny“; Duob-ulė b. R; raist. Trgn; Duob-ulė raist. Žž < duobė; Išdeg-ulėlė b. Všk < išdegas „místo na louce, v lese či rašeliništi, které vyhořelo nebo bylo vypáleno sluncem; požářiště“; Krak-ulės raist. Ant < krākė „karas“; Vaid-ulė b. Sug; b., raist. Skm; raist. An, Čln; Vaid-ulės b. JnšM < vaidas „duch, přízrak, strašidlo“. -(i)ulis (-(i)uliai). 1. Duob-ulis b. Kž; raist. LK < duobė; Tyr-uliaí 2b. Šln; baž. Pdb; raist. Sdl; tr. Šl aj. (celkem 8); Tyr-ulis b. Šl; baž. Rd < tyras „bahnitá bažina porostlá řídkými nízkými stromy“; Trak-ulis b. Krn < trākas „vysoká suchá louka porostlá řídkými keři a stromy, lesní mýtina; vykácené nebo vypálené místo v lese, paseka“; Vaid-uliai baž., raist. JnšM; raist. Pun < vaidas „duch, přízrak, strašidlo“. O něco více zdrobnělých helonym s příponou -(i)ul- bylo zaznamenáno ve východní Litvě. Přípona -(i)ut- -(i)utė (- (i)utės). 1. a) z fyziografických termínů: Bal-utė b. Jon, Pn, Pž, V; raist. Dbg < balà; Daub-utė baž. Stn < daubà; Dirv-utės b. Prnv < dirvà; Grab-utė b. Erž < gràbė „příkop“; Kamp-utė b. Srv < kampas „místo, kde se protínají dvě linie, roviny, stěny či předměty; roh; okraj, kraj; strana; plocha, pozemek; okraj; kus“; Kamš-utė baž. Vdk < kamšà „cesta vyložená a vycpaná větvemi či pruty; vyplněná, zasypaná jáma; bahnité místo“; Lank-utė b. Graž; baž. Všt; Lank-utė baž. Pjv < lankà; Mark-utė b. Šlv; Mark-utės baž. Skdv < markà „místo k máčení lnu, máčírna lnu“; Nuotak-utė b. Pns < nuótaka (nuotakà) „odtok, odvodnění, odtékání; odvodňovaná louka, kterou protéká voda ze svahů“; Pelk-utė b. Grk, Šlv; baž. Čk, Rdd, Rs aj. (celkem asi 25); Pelk-utė b. Grnk, Šln; 2baž. Btg, baž. Rd aj. (celkem 7); Pelk-utės 2baž. Rs; vlhké místo Šmk < pélkė; Plyn-utė baž. Br, Gž, Kt; raist. Lap, Šil aj. (celkem 9); Plyn-utė b. Lbv, Pjv, Plv, Žal < plynė „otevřené místo, rovina; bažina, rašeliniště“; Šil-utė b. Pkr < šilas; Šiožiau-kutė b. Kurn < šiožiau̯ka „rybník“; Trak-utė baž. Klm < trākas „vysoká suchá louka porostlá řídkými keři a stromy, lesní mýtina; vykácené nebo vypálené místo v lese, paseka“; b) z názvů rostlin: Karkl-utė baž. Varn < kārklas; c) z názvů zvířat: Krak-utės b. Lksn < krākė „karas“; Kirk-utė b., baž. Šl < kirka „racek, rybák“; Mešk-utė b. Ss; raist. Dg < meškà; Ožk-utės raist. Trkm < ožkà; Vilk-utė b., raist. Ašmn < vìlkas; d) z názvů různých předmětů na základě určité podobnosti (metaforické deriváty): Geld-utės b. Vlkj < gėlda „dlouhá nádoba vydlabaná z jednoho stromu“ 83 das, důlek; žlab, z něhož se krmí nebo napájí dobytek; prohlubeň, jáma v půdě“; Pyn-ūtė rst. Rok < pynė „něco zamotané, propletené“; e) z jiných apelativ: Kap-utė b. Šl < kapai, kapas; Lakšt-utė rst. Nmt; Lakšt-utės rst. Knv < lakštas „list rostliny“; Lauž-utė b. Skėm < laužas „hromada prutů, chrastí, větví a kusů dřeva“; Pul-utė (|| Pūlka) rst. Žl < pulis „vlna“; Vaid-utė rst. Sug < vaidas „duch, přízrak, strašidlo“; Žab-utė rst. Dbg < žabas „proutek, větev“. 2. a) z jiných helonym: Lank-utė b. Trg < Lankà b.; Plentauk-utė b. Vs < Plentáuka b.; Plyn-utė b. Šl < Plýnė plk.; Plyn-utė plk. Mšk < Plýnė plk.; b) z názvů jezer: Ak-utė rst. Lln < Akis jezero; Ilg-utė b. Kpč < Ilgis jezero; c) z jiných toponym: Mark-utė plk. Trg < Markos louka; Pelk-utė plk. Šln < Pélkė louka; Plyn-utė b. Pjv < Plynia lesní mýtina; Plyn-utė rst. Vv < Plýnė louka. Helonymum Kęšuv-utė b. Sg mohlo být utvořeno z nezaznamenaného místního názvu *Kęšuva apod. – srov. kėsas „mokřadní vyvýšenina, drn“. -utis (-učiai). 1. a) z fyziografických termínů: Gal-utis rst. KzR < gãlas „okraj; hranice; mez; konec“; Goj-utis plk. Onš < gõjus; Kirn-utis rst. Srj < kìrna „kořen stromu či keře obnažený vodou na břehu řeky; zarostlé, vlhké místo; místo s popadanými stromy, hromadami dřeva a polámanými větvemi“; Pjaun-utis plk. Vdk < pjaunys „sekaný mokřad zarostlý křovinami, sníženina, kde na jaře a na podzim stojí voda“; Rag-utis b. Ldvn; plk. Lkč < rãgas „úzký výběžek pevniny zasahující do moře, jezera nebo lesa, poloostrov“; b) z názvů zvířat: Krak-utis b. Auk < krãkė „karas“; Mešk-učiai rst. Pvš; Mešk-utis rst. Onš < meškà; Vilk-učiai rst. Stk < vìlkas; c) z jiných apelativ: Bačk-utis rst. Stk < bačkà „sud“; Kūg-učiai plk. Bt < kūgis (kūgys) „velká kupa sena, slámy apod., stoh, hromada“. 2. a) z jiných helonym: Milk-učiai rst. Dsm < Mìlkai rst.; b) z názvů řek: Berž-utis plk. Aukš < Beržė up.; c) z jiných toponym: Judamišk-utis rst. Pun < Jùdamiškis ar. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se deriváty s -(i)ut- rozdělují takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní zdrobněliny, – 87,3%, deriváty z toponym (transponomizace), tj. zdrobněliny a posesiva, – 12,7%. Deminutivní helonyma se sufixem -(i)ut- nevytvářejí výrazné areály. Pozorovat lze pouze jejich vyšší koncentraci v Užnemunė. Severně od linie Varniai – Šiauliai – Panevėžys – Želva se takové deriváty vůbec nevyskytují. Sufix -(i)ūt- -ūtai. 1. Bebr-ūtai b. Šiul < bėbras (bèbras). -(i)ūtė (-(i)ūtės). 1. Abšar-ūtė b. Grv – srov. bělorus. абшар „velká plocha země“ (Jaškin 1971: 7); Egl-iūtė b. Jk < ẽglė (eglė); Kel-iūtė b. Čln < kẽlias. 2. a) z jiných helonym: Kiškiabal-iūtė b. Dg < Kiškiabalė b. Helonyma se sufixem -(i)ūt- tvoří dva mikroareály: první ve východní části Litvy, druhý na jižním okraji oblasti osídlené Dzúky. 84 3.2. Odvozeniny se slovanskými příponami. Všechny odvozeniny této skupiny jsou vytvořeny příponou -ka a jejími různými variantami. Přípona -aika 1. Bal-aika plk. Lp < balà; Gir-áika rst. Nmč < girià; Šil-áika (|| Šilėlė) b. Upt < šilas. 2. Kumpuol-aika b. Dgč < Kumpuõlė výše. Srov. bělor. místní názvy Жортайка (Lemciugova 1970: 89), rus. místní názvy Нерубайка (Podolskaja 1983: 91) aj. Přípona -(i)anka 1. Lerm-ánka plk. Vdk < lérmas „hluk“. 2. Milč-iánka b. Grl < Milčiùs výše. Srov. bělor. místní názvy Уцечанка, Хвашчанка (МВ 242, 245), pol. místní názvy Chrościanka (Halicka 1976: 201), Kosianka (Halicka 1978: 40) aj. Přípona -atka 1. Kems-atka b. Imbr < kėmsa, kėmsas „pařez nebo zemní kopeček porostlý mechem či trávou, kėsas“. Odvozeninu je třeba považovat za hybridní útvar – vytvořený z litevského základového slova a slovanské přípony typické pro tvoření deminutiv – srov. bělor. místní názvy Ляшчатка, Звянятка (Lemciugova 1970: 89). Přípona -(i)auk- -(i)auka (- (i)aukos). 1. a) z fyziografických termínů: Daub-áukos rst. Būd < daubà „údolí, rokle, strž“; Kems-áuka b. Rk < kėmsa, kėmsas „pařez nebo kopeček země porostlý mechem či trávou, kėsas“; Kul-iauka b. Trgn < kulỹs (kùlis) „zátoka, výběžek; zákrut, ohyb; roh; okraj, kus“; b) z názvů rostlin: Kvašč-iauka plk. Skm – srov. pol. chwaszcz „přeslička“ (SJP I 309), bělor. хвощ „tamtéž“ (Jaškin 1971: 199); c) od názvů zvířat: Gandr-áukos plk. Dmnt < gándras; Krak-aukà rst. Nmt < krãkė „karas“; Sakal-aukà b. Slk < sãkalas; na druhou stranu mohl tento poslední helonymum v důsledku metateze vzniknout z *Salak-auka – v takovém případě je třeba jej považovat za produkt transtoponymizace, tj. za derivát od názvu jezera Sãlakas; d) od názvů různých předmětů či jevů ze sociálního prostředí: Kryž-áuka plk. Sug; Kryž-auka b. Ob < kryžius „kříž“; e) od etnonym: Žyd-áuka b. Luok; plk. Pknš, Skp; rst. Btr, Gdr, Mlt; Žyd-auka b. Ob; rst. Mlt < žýdas „Žid“; f) od názvů mytických bytostí: Čart-aukà rst. Mrs < čartas „čert“; Veln-iauka plk. Srj < vėln ias „ďábel“. -aukė (-aukės). 1. Dùmbl-aukės b. Nmk < dùmblas „usazený prach, mokré rozšlapané bláto“. Jde nejspíše o příponu převzatou z běloruštiny, protějšek běloruských přípon -аўка, -ёўка, jimiž se tvoří obzvláště mnoho místních názvů; srov. bělor. místní názvy Алецкаўка, Вішнеўка (Lemciugova 1970: 83), Хітраўка, Ліпаўка (МВ 273) a podobně. 85 Helonyma s příponou -auka jsou poněkud rozšířenější v severovýchodní, východní a jižní Litvě. Jejich areály jsou stejné jako areály názvů řek a jezer s touto příponou (k posledně uvedeným viz Vanagas 1970: 98–99). Přípona -avatka Jde o složenou příponu, variantu přípony -atka, respektive -ka. Lze ji vyčlenit patrně pouze ve struktuře jediného helonyma: 1. Kems-avatka b. Gaid < kėmsa, kėmsas „pařez nebo hromádka zeminy porostlé mechem či trávou, kęsas“. Přípona -(i)avka 1. Kul-iavka v. Dgč < kulys (kulis) „zátoka, výběžek; zákruta, ohyb; roh; okraj, kus“. Srov. běloruské hydron. Цембравка (МБ 248) aj. Přípona -ka 1. a) z fyziografických termínů: Akmėn-ka v. Všn < akmuo, akmenas; Pabal-ka mokř. Bsg < pabalė „místo podle baly“; Šlin-kos mokř. Krk < šlỹnas „šedavě modrý nebo bělavý mazlavý jíl s příměsí organických látek; půda z takového jílu; bahno, bláto“; b) z názvů zvířat: Blus-kà mokř. Vdk < blusà; Kumėl-ka raš. Lln < kumelỹs, kumėlė; Paukštel-ka mokř. Auk < paukštėlis < paukštis; Vover-kos v. Krn < voverė; c) z jiných apelativ: Cigon-kà v. Vrn; raš. Dtn < cigõnas „Cikán“; Kar-čem-ka raš. Stk < karčėma; Prancūz-kà raš. Vln < prancūzas; Pūl-ka (|| Pul-iutė) raš. Žl < pulis „vlna, vlnění“; Ragān-ka mokř. Rs < rãgana (raganà); Tvorėl-ka v. Pbs < tvorėlė < tvora; 2. a) z názvů řek a jezer: Lydekin-ka mokř. Mrk < Lydekinis jezero; Mūšėl-ka mokř. Tj < Mūšėlė řeka; Narant-ka v. Sv < Narantis řeka; Palòn-ka v. Bsg < Palõnas řeka; Suraž-kà raš. Sug – pravděpodobně zkomolené z *Suraìž-kà < Suražà řeka; Viršup-ka raš. Šynč – pravděpodobně z nezaznamenaného hydronyma *Viršupė či podobně – srov. Viršupis řeka Vrn; b) z oikonym: Antup-ka v. Dbk < Ańtupiai vesnice. Tato přípona je velmi produktivní ve slovanské toponymii, srov. běloruské hydron. Глушка, Мазурка (Lemciugova 1970: 81–83), polské hydron. Pruska (Halicka 1976: 140), ruské hydron. Жоммерка, Лянка (Smolickaja 1976: 27, 128) aj. Z hlediska lexikálního statusu slovotvorného základu a slovotvorného významu se deriváty na -ka dělí takto: deriváty z apelativ (toponymizace), tj. vlastní deminutiva, – 66,7%, deriváty z toponym (trans toponymizace), tj. deminutiva a posesiva, – 33,3%. Deminutivní helonyma s příponou -ka jsou doložena v různých částech Litvy, které byly v určité době slavizovány – ve východní, střední a jihovýchodní Litvě. Příponu -ka u ostatních helonym nelze považovat za slovotvorný formant, neboť nejde o prostředek tvoření helonym, ale pouze o prostředek jejich slavizace, poté co byla utvořena jinými prostředky. V některých případech to dokládá souběžná, neslavizovaná podoba: 86 Amšarin-ka vesnice Dgč: Amšarinė; Kemsin-ka vesnice Grs: Kemsynėlė; Marciān-ka rašeliniště Sug: Marciānas; Peklel-ka vesnice Ars: Peklelė; Pušel-kos vesnice Ar: Pušelės; Vėžel-ka vesnice Rim: Vėželė; Žąsėl-ka rašeliniště Zb: Žąsėlė. U názvů dalších mokřadních míst nebyly zaznamenány přímé nezmenšené protějšky, jejich existenci či někdejší existenci však dovolují předpokládat právě uvedené helonyma a obecně helonymický, resp. toponomastický kontext: Ajerin-ka vesnice Dbg: *Ajerinė – srov. Ajerinė vesnice Dbg; rašeliniště Mlt; Beržin-kos vesnice Sr: *Beržinės – srov. Beržinė vesnice Kč, Prn; Brastel-ka vesnice Imbr: *Brastelė – srov. Brastelė vesnice Žsl; rašeliniště Lel a podobně. Přípona -(i)onka 1. Kvasč-ionka vesnice Skm – srov. pol. chwaszcz „přeslička“ (SJP I 309), bělorus. хвощ „tamtéž“ (Jaškin 1971: 199). Plg. brus. vv. Лужонка, Выгонка, Перагонка (MB 272) ir pan. Přípona -ovka 1. Cigon-ovkà dial. Smal < cigōnas „cikán“; Čert-ovkà dial. Smal < čērtas „ďábel“, dále srov. pol. czart „tamtéž“ (SJP I 375). Plg. rus. vv. Альховка, Березовка, Малиновка (Smolickaja 1976: 76, 33, 30) ir pan. Přípona -(i)uvka 1. Čert-uvkà baž. Dgč < čertas „ďábel“, srov. také pol. czart „totéž“ (SJP I 375); Kems-uvka baž. Smal < kēmsas; Mendr-uvka baž. JnšM < mēndre (mendrė) „rákos“; Žyd-uvka baž. Vvs < žydas. Jde o příponu převzatou z polštiny – srov. polské místní názvy Bargłówka, Bobrówka (Halicka 1978: 10, 13) a podobně. 4. Nejdůležitější vlastnosti helonym utvořených deminutivními příponami 4.1. Celkem bylo zaznamenáno 3 262 helonym utvořených deminutivními příponami. Na základě dostupných údajů o celkovém počtu helonym utvořených příponami (10 500) tvoří deminutivní příponové deriváty 31% všech názvů mokřadních lokalit utvořených tímto derivačním způsobem. Vzhledem k tomu, že existuje značné množství helonym utvořených pomocí přípon typických pro tvorbu deminutiv, která však nelze spolehlivě kvalifikovat jako deminutiva, protože není jasné jejich základové slovo ani slovotvorný význam (viz 2.3.), lze předpokládat, že potenciální deminutivní helonyma mohou tvořit ještě větší podíl příponových derivátů. 4.2. K tvorbě deminutivních příponových helonym se používá 33 přípon a odpovídajícím způsobem mnohem větší počet jejich koncovkových variant. Podle produktivity jsou seřazeny takto: -el- – 1705, tj. 52,3% všech deminutivních příponových helonym; -ėl- – 720, tj. 22,1%; -(i)uk- – 244, tj. 7,5%; -ait- – 195, tj. 6%; -(i)ut- – 110, tj. 3,4%; -al- – 76, tj. 2,3%; -ik- – 52, tj. 1,6%; -(i)ul- – 26, tj. 0,8%; -el- (u helonym utvořených z víceslabičných základových slov) – 25, tj. 0,8%; -ka – 21, tj. 0,6%; -(i)auk- 20, tj. 0,6%; -(i)ok- – 19, tj. 0,6%; -esn- – 6, tj. 0,2%; -(i)ūt- – 5, tj. 0,15%; -aika, -yt-, -(i)uvka – po 4, tj. po 87 0,1%; -ėk-, -ykšt- – po 3, tj. po 0,09%; -(i)anka, -(i)okšt-, -(i)ot-, -ovka, -(i)ukl-, -(i)ūkšt- – po 2, tj. po 0,06%; -aič-, -atka, -avatka, -(i)avka, -(i)onka, -eik-, -ės-, -ėt- – po 1, tj. 0,03%. Pokud jde o inventář a produktivitu přípon, viz také tabulku 1. 4.2.1. Produktivita přípon se výrazně liší: -el- deriváty tvoří více než polovinu všech derivátů; pouze derivátů utvořených 7 příponami (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) je více než 1% všech derivátů, tedy deriváty vytvořené zbývajícími příponami tvoří jen nepatrný podíl deminutivních helonym. Poměr nejproduktivnějších přípon k ostatním příponám by graficky (v procentech) vypadal takto: Je třeba poznamenat, že nejproduktivnější přípony deminutivních helonym -el-, -ėl-, -(i)uk- jsou nejčastější také při tvorbě deminutivních názvů řek a jezer (k posledně uvedeným srov. Vanagas 1981: 94). 4.2.2. Deminutivní helonyma jsou utvořena 23 příponami litevského (baltského) původu a 10 příponami slovanského původu. Ty tvoří 69,7%, respektive 30,3% všech přípon. Grafické znázornění (v procentech): 88 4.2.3. S 23 domácími sufixy bylo odvozeno 3 205 helonym, tj. 98,25% všech deminutivních helonym; sufixy cizího (slovanského) původu bylo odvozeno 57 helonym, tj. 1,75%. Grafické znázornění (v procentech): 4.3. Bylo zaznamenáno 2660 helonym utvořených z apelativ, tj. vlastních deminutiv, což představuje 81,7% všech deminutivních helonym; helonym utvořených z jiných toponym (helonym, názvů řek a jezer, oikonym aj.), tj. deminutiv a posesiv, bylo 597, tedy 18,3%. Procentuální poměr deminutivních helonym z hlediska jejich slovotvorného významu (kategorie) lze graficky znázornit takto: 4.3.1. Nejpočetnější sémantické skupiny apelativních základových slov jsou tyto: 1) fyziografické termíny – z nich bylo utvořeno 2 279 helonym, tj. 85,7% všech deapelativ; 2) místní názvy vyjadřující skupinu objektů – 149, tj. 5,6%; 89 3) názvy rostlin – 98, tj. 3,7%; 4) názvy živočichů – 53, tj. 2%. Helonyma utvořená z apelativ patřících do jiných sémantických skupin představují pouze 3% všech deapelativ. 4.3.2. Nejčastějšími základovými slovy helonym utvořených procesem trastoponymizace jsou jiná helonyma – z nich bylo odvozeno 355 derivátů, tj. 59,2% všech detoponym. Z jiných toponym (s výjimkou názvů řek a jezer a oikonym) bylo odvozeno 200 helonym, tj. 33,4%; z názvů řek a jezer 37 helonym, tj. 6,2%; z oikonym 7 helonym, tj. 1,2%. 5. Závěrečné poznámky Uvedená kvantitativní charakteristika sufixálních helonym, jakož i další zákonitosti a zvláštnosti, které se ukázaly při slovotvorné analýze, vedou k několika závěrům odhalujícím specifika sufixace deminutivních názvů bažinatých míst. 5.1. Deminutivní helonyma sufixálního tvoření představují jednu z nejpočetnějších kategorií tvoření sufixálních helonym – tvoří 31% všech sufixálních derivátů. Tyto slovotvorné typy jsou velmi produktivní jak z kvalitativního, tak z kvantitativního hlediska – vyznačují se jak početným souborem samotných sufixů (33), tak velkým množstvím místních názvů reprezentujících slovotvorné typy. 5.1.1. Produktivita sufixů deminutivních helonym je velmi nerovnoměrná. Základ této slovotvorné kategorie tvoří deriváty se sufixy -el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-; derivátů s ostatními sufixy je méně než 1% u každého z nich. 5.1.2. Nejproduktivnější helonymické sufixy -el-, -ėl-, -(i)uk- jsou nejproduktivnější také při tvoření deminutivních názvů řek a jezer. Produktivita těchto hydronymických sufixů zřejmě souvisí s téměř všeobecným rozšířením těchto slovotvorných afixů a s intenzivním užíváním derivátů v apelativní slovní zásobě litevských nářečí (o tvoření a užívání apelativ srov. LKA III 130–132; mapa č. 116, 117). 5.1.3. Autochtonní sufixy deminutivních helonym tvoří absolutní většinu slovotvorných afixů (69,7%), tím spíše, že sufixy slovanského původu lze považovat za různé složené varianty jediného sufixu -ka. Ještě výraznější kvantitativní rozdíl se ukáže při srovnání derivátů s domácími a cizími (slovanskými) sufixy (98,25% a 1,75%). Tyto dvě skutečnosti dovolují tvrdit, že z hlediska slovotvorných prostředků tvoří deminutivní sufixální helonyma téměř homogenní vrstvu litevských hydronym. 5.2. Po určení nejproduktivnějších sufixů a lexikálních a sémantických skupin, k nimž patří slova nejčastěji fungující jako deriváty helonym, se ukazují nejproduktivnější slovotvorné modely deminutivních sufixálních helonym: 1) fyziografický termín + sufix s deminutivní funkcí (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → (vlastní) deminutivní helonymum; 2) místní název vyjadřující skupinu objektů + sufix s deminutivní funkcí (-el-, -ėl-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → (vlastní) deminutivní helonymum; 3) název rostliny- 90 kmen + přípona plnící zdrobňovací funkci (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → (vlastní) zdrobnělé helonymum; 4) název zvířete + přípona plnící zdrobňovací funkci (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → (vlastní) zdrobnělé helonymum; 5) helonymum + přípona plnící zdrobňovací a posesivní funkci (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → zdrobnělé a posesivní helonymum; 6) toponymum (nikoli název řeky či jezera, ani oikonymum) + přípona plnící zdrobňovací a posesivní funkci (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → zdrobnělé a posesivní helonymum; 7) název řeky či jezera + přípona plnící zdrobňovací a posesivní funkci (-el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-) → zdrobnělé a posesivní helonymum. 5.3. Lze vymezit více či méně zřetelné oblasti rozšíření derivátů některých přípon. Areály jsou trojího typu: 1) charakteristické (nebo převážně charakteristické) pouze pro některý z litevských regionů – v takovém případě je třeba helonyma s určitou příponou považovat za výlučný rys daného regionu; 2) charakteristické pro několik litevských regionů, z nichž v jednom se nachází naprostá většina derivátů s těmito příponami; 3) charakteristické pro několik litevských regionů a rozšířené v nich víceméně rovnoměrně. 5.3.1. Zdrobnělá helonyma s příponou -al- se vyskytují pouze v Žemaitsku, zejména v jeho západní a severozápadní části; helonyma s příponou -ik- – pouze ve východním Žemaitsku; s příponou -yt- – pouze ve střední Litvě; helonyma s příponou -(i)ok- – pouze ve východní a severovýchodní Litvě. 5.3.2. Největší koncentrace zdrobnělých helonym s příponou -ait- je na jižním a jihozápadním okraji Litvy; o něco méně těchto derivátů bylo zaznamenáno ve východním Žemaitsku a východní Aukštaitiji. 5.3.3. Helonyma odvozená od víceslabičných základových slov s příponou -el- jsou rozšířena především na východním okraji Litvy a na území Žemaitů; s příponou -(i)ut- – pouze na východním okraji i o něco dále na východ za hranicemi Litvy a v jižní Litvě, na jižním okraji dzūkského území. 5.3.4. Lze vymezit i litevské regiony, v nichž nebyla zdrobnělá helonyma s tou či onou příponou zaznamenána: deriváty s příponou -el- odvozené od dvouslabičných základových slov se nevyskytují v Žemaitsku, s výjimkou jeho severní a východní části; helonyma s příponou -ėl- nebyla zaznamenána v západním Žemaitsku; s příponou -(i)uk- – v západním a severním Žemaitsku; s příponou -(i)ut- – na litevském území severně od linie Varniai – Šiauliai – Panevėžys – Želva. Obdrženo 1999 03 01 91 Tabulka 1 Produktivita sufixů zdrobnělých helonym Sufix (v abecedním pořadí) Počet derivátů Procentuální vyjádření -aič- 1 0,03% -aika 4 0,1% -ait- 195 6% -al- 76 2,3% -(i)anka 2 0,06% -atka 1 0,03% -(i)auk- 20 0,6% -avatka 1 0,03% -(i)avka 1 0,03% -eik- 1 0,03% -ék- 3 0,09% -el- 1705 52,3% -el-(v víceslabičných helonymech) 25 0,8% -ei- 720 22,1% -ės- 1 0,03% -ėsn- 6 0,2% -ėt- 1 0,03% -ik- 52 1,6% -ykšt- 3 0,09% -yt- 4 0,1% -ka 21 0,6% -(i)ok- 19 0,6% -(i)okšt- 2 0,06% -(i)onka 1 0,03% -(i)ot- 2 0,06% -ovka 2 0,06% -(i)uvka 4 0,1% -(i)uk- 244 7,5% -(i)ukl- 2 0,06% -(i)ūkšt- 2 0,06% -(i)ul- 26 0,8% -(i)ut- 110 3,4% -(i)ūt- 5 0,15% 33 3262 100% 92 LITERATURA A PRAMENY Ambrazas S. 1994: Lietuvių kalbos deminutyvų darybos raida. – Lietuvių kalbotyros klausimai 34, 130–157. Balode L. 1985: Latvijas PSR ezeru nosaukumu sufiksālā derivācija. – Latvijas PSR zinātņu akadēmijas vēstis 2(451), 46–64. Bilkis L. 1997: Lietuvių helonimai: termino teikimas, sąvoka, vieta toponiminėje sistemoje. – Lituanistica 1(29), 35–57. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993. Halicka I. 1976: Nazwy miejscowe środkowej i zachodniej Białostocczyzny. Dzierżawcze, patronimiczne i rodzinne, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Halicka I. 1978: Nazwy miejscowe środkowej i zachodniej Białostocczyzny. Topograficzne i kulturowe, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Jaškin 1971: Яшкин И. Я. Беларуская геаграфічныя назвы, Мінск: Навука і тэхніка. Lemciugova 1970: Лемцюгова В. П. Беларуская айканімія, Мінск: Навука і тэхніка. LKA – Atlas litevského jazyka 3. Morfologie, Vilnius: Mokslas, 1991. LKG 1 – Gramatika litevského jazyka 1, Vilnius: Mintis, 1965. LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15, Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995–1996; 18, Vilnius, Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1997. LLKŽ – Balkevičius J., Kabelka J. Lotyšsko-litevský slovník, Vilnius: Mokslas, 1977. LPŽ – Slovník litevských příjmení 1, Vilnius: Mokslas, 1985; 2, Vilnius: Mokslas, 1989. MB – Мікраманімія Беларусі, Мінск: Навука і тэхніка, 1974. ME – K. Mūlenbacha Lotyšský slovník. Redigoval, doplnil a pokračoval J. Endzelīns 1–4, Rīga: Kultūras fonda izdevums, 1923–1932. Naktinienė G., Paulauskienė A., Vitkauskas V. Slovník druskininkajského nářečí, Vilnius: Mokslas, 1988. Nitsche P. 1964: Geographische Terminologie des Polnischen, Köln–Graz: Böhlau Verlag. Petrauskas J., Vidugiris A. Lazūnų tarmės žodynas, Vilnius: Mokslas, 1985. Podolskaja 1983: П о д о л ь с к а я Н. В. Типовые восточнославянские топоосновы. Словообразовательный анализ, Москва: Наука. Razmukaitė M. 1981: Priesaginės darybos Lietuvos TSR gyvenamųjų vietų vardai iš hidronimų. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 199–206. Razmukaitė M. 1983: Asmenvardiniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonimai. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija 2(83), 146–153. Razmukaitė M. 1988: Apeliatyviniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonimai. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija 3(104), 88–104. Razmukaitė M. 1989: Būdingesnės Lietuvos TSR oikonimų darybos priesagos. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija 3(108), 138–147. Razmukaitė M. 1991: Lietuvos oikonimai, išvesti iš kitų oikonimų. – Lituanistica 2(6), 53–60. Savukynas B. 1971: Kaip padaryti vandenų vardai. – Pergalė 12, 166–169. SBG – Slovník běloruských nářečí severozápadního Běloruska a jeho pohraničí 1–5, Minsk: Navuka i technika, 1979–1986. Senkus J. 1963: Lietuvių kalbos mažybiniai hidronimai. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. Serija A 2(15), 249–260. SJP – Slovník polského jazyka 1, Varšava: Nákladem předplatitelů, 1900; 2–6, Varšava: Nákladem předplatitelů a Pokladny Mianowského, 1902–1915; 7, Varšava: Vydali K. Król a W. Niedźwiedzki s podporou Pokladny Mianowského, 1919; 8, Varšava: Vydavatelství Pokladny Mianowského, 1927. Skardžius P. 1996: Rinktiniai raštai 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Smolickaja 1976: Смолицкая Г. П. Гидронимия бассейна Оки, Москва: Наука. 93 Toporov 1963: Топоров В. Н. К проблеме классификации в топонимии. – Исследования по структурной типологии, Москва: Изд-во Акад. наук СССР, 226–331. Urbutis V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas. Vanagas A. 1966: Dėl Lietuvos upių vardų Dunojus ir Dniepras kilmės. – Lietuvių kalbotyros klausimai 8, 173–182. Vanagas A. 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis. Vanagas 1973: Ванагас А. П. Структурно-словообразовательный анализ названий гор Литвы // Práce Akademie věd Litevské SSR. Řada A 3(44), 209–219. Vanagas A. 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Vanagas A. 1981 a: Etymologický slovník litevských hydronym, Vilnius: Mokslas, 1981. Vitkauskas V. Šiaurės rytų dzūnininkų šnektų žodynas, Vilnius: Mokslas, 1976. ZKRATKY ar. – orba, orná půda avd. – osobní jméno b. – bažina brus. – běloruský d. – jáma db. – údolí dial. – dialekt, dialektismus dr. – půda drb. ž. – obdělávaná půda drp. – rašeliniště ež. – jezero gn. – pastvina grv. – příkop k. – vesnice kdr. – rybník kl. – cesta kln. – hora krm. – křoviny l. – pole lat. – lotyšský lenk. – polský lg. – rovina liūn. – bažina lk. – mokřadní les ln. – louka mš. – les plk. – bažina, bažinaté místo pss. – poloostrov pv. – louka pvd. – příjmení rst. – rašeliniště rus. – ruský rž. – žitný sln. – údolí šlt. – pramen t. – říká tr. – rašelinná planina tv. – rybník up. – řeka upl. – potok vs. – samota vt. – místo vv. – místní název TVOŘENÍ SUFIXY JAKO DEMINUTIVNÍ HELONYMA V LITEVŠTINĚ Shrnutí Deminutivní helonyma tvořená sufixací je třeba podle jejich významu rozdělit do dvou skupin: 1) vlastní deminutivní helonyma a 2) deminutivní, respektive posesivní helonyma. Za vlastní deminutivní helonyma je třeba považovat pouze ta, jejichž základovým slovem je apelativum, srov.: Šak-ėlės < šakà; Ąžuolyn-ėlė < ąžuolynas; Uodeg-ikė < uodegà „zužující se pruh země, louky, půdy či lesa“; Ežer-žiukas < ežeras aj. Helonyma odvozená od jiných toponym pomocí sufixů označujících deminutiva mohou vyjadřovat nejen deminutivní, ale také posesivní význam. Vztahy původu a příslušnosti mezi derivans a derivátem se v tomto případě jasně projevují, protože je určují nejen vztahy mezi samotnými označovanými objekty, ale také vlastnosti slovotvorných formantů. 94 Deminutivní helonyma s odvozovacím sufixem patří – jak ukazují výsledky slovotvorné analýzy – k nejpočetnějším slovotvorným kategoriím mezi helonymy odvozenými sufixací: tvoří 31% všech sufixálních útvarů. Tyto slovotvorné typy jsou velmi produktivní jak z kvalitativního, tak z kvantitativního hlediska: vyznačují se velkým počtem sufixů (33) i místních názvů, které tento slovotvorný typ zastupují. Produktivita sufixů deminutivních helonym se liší. Základ této slovotvorné kategorie tvoří odvozeniny se sufixy -el-, -ėl-, -(i)uk-, -ait-, -(i)ut-, -al-, -ik-; odvozeniny s jinými sufixy tvoří méně než 1% celkového počtu. Sufixy -el-, -ėl-, -(i)uk-, které se nejlépe hodí k tvorbě helonym, jsou také nejběžnější při tvoření deminutivních názvů řek a jezer. Produktivita uvedených odvozovacích sufixů vodních názvů souvisí s širokým rozšířením těchto slovotvorných afixů a s intenzivním užíváním takových odvozenin mezi apelativy v litevských nářečích. Autochtonní sufixy deminutivních helonym tvoří naprostou většinu slovotvorných afixů (69,7%). Je to dáno také tím, že sufixy slovanského původu je třeba považovat za různé varianty jediného sufixu -ka. Ještě větší rozdíl lze pozorovat při srovnání helonym odvozených domácími, respektive cizími (slovanskými) sufixy (98,25% a 1,75%). Helonyma odvozená sufixy tak tvoří téměř jednotnou vrstvu litevských vodních názvů. Helonyma odvozená od apelativ, tj. vlastní deminutiva, tvoří 81,7% všech deminutivních helonym; helonyma odvozená od jiných toponym (helonym, názvů řek a jezer, oikonym aj.) – deminutivní a posesivní – tvoří 18,3%. Po určení nejběžnějších sufixů, respektive lexikálních a sémantických skupin – jejichž slova jsou nejčastěji derivans helonym – byly zjištěny nejproduktivnější slovotvorné modely deminutivních helonym tvořených sufixací: 1) fyziografický termín + sufix s deminutivní funkcí → (vlastní) deminutivní helonymum; 2) místní označení vyjadřující množství objektů + sufix s deminutivní funkcí → (vlastní) deminutivní helonymum; 3) označení rostliny + sufix s deminutivní funkcí → (vlastní) deminutivní helonymum; 4) označení živé bytosti + sufix s deminutivní funkcí → (vlastní) deminutivní helonymum; 5) helonymum + sufix s deminutivní a posesivní funkcí → deminutivní a posesivní helonymum; 6) toponymum (nikoli název řeky či jezera ani oikonymum) + sufix s deminutivní a posesivní funkcí → deminutivní a posesivní helonymum; 7) název řeky nebo jezera + sufix s deminutivní a posesivní funkcí → deminutivní a posesivní helonymum. Oblasti rozšíření odvozenin s určitými sufixy byly určeny s různou mírou přesnosti. Rozlišují se tři typy areálů: 1) areály charakteristické (nebo nejcharakterističtější) pouze pro určitý region Litvy – v těchto případech jsou helonyma s určitým sufixem výlučným rysem daného regionu; 2) areály charakteristické pro několik regionů Litvy, přičemž v jednom z nich se vyskytuje naprostá většina odvozenin s příslušnými sufixy; 3) areály charakteristické pro několik regionů Litvy, kde jsou rozšířeny přibližně stejně. 95