Vedinių pateikimas „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno“ pamatinių žodžių straipsniuose

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XLII (2000) Daiva MURMULAITYTĖ Institut litevského jazyka, Vilnius UVÁDĚNÍ DERIVÁTŮ V HESLOVÝCH ČLÁNCÍCH ZÁKLADOVÝCH SLOV „SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY“ V úvodu DLKŽ (s. VIII) se uvádí, že v zájmu úspory místa se některé deriváty „obvykle zařazují do jednoho hnízda se základovým slovem“. Takto se uvádějí dějová substantiva s příponou -imas/-ymas, abstrakta od adjektiv s příponami -umas a -ybė, názvy činitelů s příponami -tojas, -a, -ėjas, -a, -ikas, -ė, příslovce s příponami -(i)ai, -yn a slovesa odvozená od zvukomalebných citoslovcí s příponou -telėti. 1. Statistické údaje 1.1. Obecný přehled Po počítačovém vyhledání podstatných jmen s uvedenými příponami v DLKŽ je patrné, že přibližně 45% všech podstatných jmen ve Slovníku je uvedeno v heslových článcích základových slov¹. Jejich většinu tvoří názvy dějů utvořené příponou -imas/-ymas. Přibližně 99% z nich je uvedeno v heslových článcích základových sloves, pouze asi 1% tvoří samostatná hesla². Samostatná hesla nemá přibližně 98% názvů vlastností s příponou -umas a přibližně 50% derivátů s příponou -ybė; v heslových článcích základových sloves je uvedena také většina názvů činitelů odvozených příponami -tojas, -a (přibližně 98%), -ėjas, -a (přibližně 92%) a -ikas, -ė (přibližně 75%). V úvodu Slovníku se rovněž uvádí, že „takové odvozené podstatné jméno, které má navíc nový, zvláštní význam, se vyčleňuje jako samostatné heslo“ (s. VIII). Takových derivátů s uvedenými příponami je v DLKŽ méně než neheslových slovesných a adjektivních abstrakt a názvů činitelů; srov. přípony -umas a -tojas, -a – přibližně 2%, -ėjas, -a – přibližně 8%, -ikas, -ė – přibližně 25%. 1 V několika případech jsou heslové slovo a derivát příbuzné, ale nejsou spojeny přímými slovotvornými vztahy, např. priverstinai a priverstinumas, nebo jsou v článku uvedeny deriváty téhož afixu, které se morfologicky liší; například v článku podstatného jména čiuožikas, -ė „bruslař“ je uveden zoologický termín bez odpovídajícího ženského tvaru čiuožikas „hmyz z řádu ploštic, který skáče po vodní hladině (Gerris)“, nebo v článku graužikas, -ė „ten, kdo hlodá, hlodavec“ – zoologický termín v množném čísle graužikai „řád savců s neustále dorůstajícími řezáky (Rodentia)“. ² Více o tom viz Murmulaitytė 1995: 56; 1997: 124–125. 141 Výjimku tvoří pouze názvy vlastností s příponou -ybė, z nichž přibližně polovina je uvedena v samostatných heslech. Srovnáme-li údaje o odvozeninách tohoto afixu a přípony -umas, je zřejmé, že odvozeniny s příponou -ybė označující vlastnosti jsou konkrétnější, zatímco odvozeniny s příponou -umas častěji označují čisté adjektivní abstrakta. Je však třeba mít na paměti, že těch druhých je v DLKŽ podstatně více: ve Slovníku je 338 odvozenin s příponou -ybė (4 z nich jsou uvedeny dvakrát – v heslech základových adjektiv i samostatně), zatímco odvozenin s příponou -umas je 1904; z nich 1888 vychází z adjektiv a příčestí, ostatní jsou utvořeny od podstatných jmen, sloves, zájmen, číslovek a příslovcí. 1.2. Odvozeniny uvedené s příklady užití Přibližně 4,7% odvozených podstatných jmen zapsaných v heslech základových slov je uvedeno s příklady užití (nezohledníme-li přibližně 16,5 tisíce názvů dějů s příponou -imas/-ymas, které jsou téměř všechny uvedeny v heslech základových sloves a z nichž jsou v takových případech ilustrována jen asi 3%, podíl neheslových odvozenin doložených příklady se výrazně zvýší a činí přibližně 13%). S příklady užití je uvedeno 283 odvozenin s příponou -umas, což představuje přibližně 15% všech neheslových odvozenin s touto příponou (např. aklumas: Barvoslepost (daltonismus); dažnumas: Frekvenční slovník (lingv.); vodivost: Elektrická, tepelná, zvuková, světelná vodivost. Propustnost jílu pro vodu. ‖ přen. Propustnost ulice; odtokumas: Tato pole nemají odtok atd. Statistika odvozenin s jinými afixy je z tohoto hlediska následující: s příklady je uvedeno 19, tedy přibližně 11%, neheslových odvozenin s příponou -ybė (např. neliečiamybė: Teritoriální nedotknutelnost, také reikšmybė: Participium nutnosti (gram.) atd.); 48, tedy přibližně 8%, neheslových odvozenin s příponou -tojas, -a (např. palaikytojas, -a: Podporovatel a zastánce záměru); 32, tedy přibližně 14%, neheslových odvozenin s příponou -ėjas, -a (např. užtarėjas, -a: Je mým zastáncem a ochráncem); 6, tedy přibližně 5%, neheslových odvozenin s příponou -ikas, -ė (např. degikas, -ė: Paliči cihel). 1.3. Odvozeniny uvedené s definicemi Několik neheslových odvozenin je v DLKŽ uvedeno s definicemi. Jde o 7 odvozenin s příponou -umas, např. induktyvumas fyz., „schopnost elektrického obvodu vytvářet magnetický tok“, kanceliariškumas „formalizace kancelářské práce a jejího řádu (často přehnaná)“, 3 odvozeniny s příponou -tojas, -a, např. kalbėtojas, -a 1. „ten, kdo mluví, hovoří“; 2. „ten, kdo pronáší veřejný projev“, 1 odvozenina s příponou -ėjas, -a – padėjėjas, -a „pomocník“. Tvoří velmi malý podíl všech neheslových odvozenin – přibližně 0,05%. Neheslové odvozeniny s příponou -imas/-ymas nejsou v DLKŽ definovány. 1.4. Odvozeniny uvedené s terminologickými značkami Některé odvozeniny s probíranými afixy mají v DLKŽ terminologické značky. Obecně je jich velmi málo – pouhých 0,4%, avšak statistické údaje o odvozeninách s různými příponami se v tomto ohledu výrazně liší. Například terminologických odvozenin s příponou -imas/-ymas je pouze 20 (z více než 16,5 tisíce, tedy 0,12%), např. atgimimas 2. hist. „renesance“, įstatymas 2. práv. „právní norma nejvyšší státní moci 142 akt“. Naproti tomu terminologické odvozeniny utvořené příponou -ikas, -ė tvoří dokonce 8,48% všech odvozenin s touto příponou (14 ze 165 sémém³, např. ėjikas, -ė 2. sport. „sportovec v chůzi“, švilpikas 1. zool. „poměrně velký kožešinový norující hlodavec (Marmota)“ (nelze zapomínat, že odvozenin s tímto afixem je obecně asi stokrát méně než názvů dějů utvořených od sloves příponou -imas/-ymas). Statistické údaje o odvozeninách s jinými příponami: terminologickou značku má 6,73% odvozenin s příponou -ybė (26 ze 408 sémém), např. aplinkybė 2. gram. „vedlejší větný člen označující místo, čas děje aj.“; 3. práv. „nějaká okolnost ovlivňující povahu trestného činu“, lygybė 4. mat. „vztah vyjadřující rovnost svých členů“; 1,88% (5 z 266) odvozenin s příponou -ėjas, -a, např. gynėjas, -a 3. sport. „obranný hráč“, pjovėjas zool. „brouk z čeledi nosatcovitých – škůdce rostlin (Otiorrhychus)“; 0,78% (15 z 1922) odvozenin s příponou -umas, např. modalumas 1. lingv. „postoj mluvčího k vztahu obsahu výpovědi ke skutečnosti“, pilnapadiškumas med. „vada chodidel“; 1 odvozenina s příponou -tojas, -a (z 623, tedy 0,16%) – liudytojas, -a 2. práv. „ten, kdo podává svědectví v cizím soudním sporu“. Je třeba poznamenat, že zde byly započítány pouze termíny, které jsou v DLKŽ takto označeny. Některé odvozeniny takové značky nemají, přestože jsou termíny určitých oborů; například odvozenina vilkikas 1. „traktor nebo jiný stroj, který táhne jiné stroje“; 2. „loď, která táhne jiné lodě“ by mohla být označena zkratkou tech. (srov. stūmikas tech. „loď, která tlačí nákladní čluny; opak k vilkikas“); obdobně nejsou označeny ani právní termíny gynėjas, -a 2. „ten, kdo oficiálně hájí obžalovaného u soudu, advokát“, teisėjas, -a 1. „úředník, který rozhoduje soudní případy“, ani lékařské termíny nėštumas, sergamumas aj.⁴. Je zřejmé, že téměř všechny takto označené termíny jsou heslovými slovy samostatných hesel. Některé se však uvádějí také v heslech základových slov (což je v rozporu s citovanými tvrzeními v úvodu DLKŽ, podle nichž se odvozená podstatná jména s novými, specifickými významy uvádějí jako samostatná hesla), např. v hesle adjektiva induktyvus, -i je uvedeno induktyvumas fyz., v hesle podstatného jména išverstakis, -ė – išverstakumas med., v hesle příčestí esamas, -a… 3 Při pojednání o termínech se za statistickou jednotku považuje séméma, tj. jednotlivý význam odvozeniny, protože v některých případech je táž víceznačná odvozenina termínem v několika oborech (např. aprašymas 2. lit. „dílo, v němž je něco popsáno“; 3. práv. „sestavení soupisu majetku“, valentingumas 1. chem. „vlastnost atomu vázat určitý počet jiných atomů“; 2. lingv. „schopnost jazykové jednotky spojovat se s jinými, spojovatelnost“) nebo má také významy, které nejsou terminologizovány (např. laitkinimas 1. hist. „nejstarší epocha dějin lidstva, v níž lidé žili z potravy získávané sběrem, lovem a rybolovem“; 2. „hrubost mravů, nekulturnost“). 4 Mimochodem, při zkoumání odvozenin s příponou -ybė se ukázalo, že většina názvů slov a výrazů odvozených touto příponou od podstatných jmen, které označují jazykové či nářeční jevy, není označena jako lingvistický termín. Ve slovníku je celkem 21 takových odvozenin; pouze 5 z nich (baltarusýbė, barbarýbė 3, lenkýbė, sovietýbė ir ukrainietýbė) má značku lingv., zbývajících 16 (anglýbė, aukštaičiųbė, dzūkýbė, latvýbė, lietuvýbė 2, makaronýbė, prancūzýbė, rytietýbė, rusýbė, slavýbė, suvalkiečýbė, tarmýbė, vakarýbė, vokietýbė, žargonýbė ir žemaičiųbė) takto označeno není. 143 … v hesle – esamybė filoz., podstatného jména stūmikas, -ė v hesle – stūmikas tech. aj. Nezřídka se stává, že neheslová odvozená slova mohou mít kromě běžných také terminologické významy, ty však DLKŽ neuvádí (pravda, někdy na ně poukazují příklady užití), např. išlaikymas: Fotografavimas su išlaikymu; rentabilumas: Įmonės rentabilumas; teisingumas: Teritorinis, dalykinis teisingumas. Bylos teisingumas; neliečiamybė: Teritorinė neliečiamybė aj. Zdá se, že taková podstatná jména by měla být uváděna v samostatných heslech, v nichž by se rozlišovalo několik jejich lexikálních významů – jeden shodný s významem slovotvorným a další jako termíny z určitých oborů. 2. Polysémie odvozených slov Počítačová verze DLKŽ (dále jen DLKŽ(k)) umožňuje třídit slova podle toho, zda mají jeden, nebo více významů. Tímto způsobem však nelze určit skutečný poměr jednovýznamových a víceznačných slov; statistické údaje poskytované počítačem jsou značně podmíněné, protože za jednovýznamová se považují i neheslová odvozená slova, která se v heslech základových slov obvykle uvádějí bez definic. Při zkoumání odvozenin s příponami -imas/-ymas, -umas, -ybė, -tojas, -a, -ėjas, -a, -ikas, -ė by se zdálo, že přibližně 99% z nich je v DLKŽ jednovýznamových a asi 1% má 2–5 významů (odhlédneme-li od odvozenin s příponou -imas/-ymas, z nichž je víceznačných pouze 0,5%, poměr jednovýznamových a víceznačných odvozenin by činil přibližně 97%: 3%). Přibližně 70% odvozenin (po vyloučení odvozenin s příponou -imas/-ymas asi 80%) má dva významy, přibližně 20% tři. Jediné podstatné jméno s příponou -imas s pěti významy je sprendimas5. Je zřejmé, že tato statistika neukazuje skutečný poměr jednovýznamových a víceznačných odvozenin v DLKŽ, protože většinu zkoumaných podstatných jmen tvoří zmíněná neheslová odvozená slova, a proto se podíl jednovýznamových odvozenin v DLKŽ(k) výrazně zvyšuje. Je-li odvozené slovo uvedeno v hesle víceznačného základového slova a nemá ani definici, ani příklad užití, je přirozené se domnívat, že je také víceznačné, tj. může vycházet z kteréhokoli významu základového slova, a mít tak stejný počet významů jako jeho základové slovo. V každém případě by šlo o transpoziční odvozeninu, tj. pokaždé by se lexikální a slovotvorný význam odvozeniny shodovaly (protože není definována, vysvětlena ani doložena příkladem, nelze nic usuzovat o dalších, specifičtějších významech odvozeniny). Například v hesle slovesa 5S vědomím, že DLKŽ se vyhýbá přílišnému rozdrobení významů a že některé typické významy či významové odstíny dokonce slučuje do jedné položky (viz Úvod §25 1) a 2), s. XI), by bylo možné považovat za pěti významové do jisté míry také podstatné jméno vežimas, pokud by jeho druhý význam „obvykle koňmi tažený povoz, vůz; množství, které se do něj vejde“ (tj. označení prostředku a přenesený metonymický význam, který se na jeho základě utvořil) byl chápán jako dvě samostatná séma. 144 V hesle gręžti „1. otáčením ostrými předměty (např. vrtáky) dělat otvor“; 2. „ždímat otáčením vodu z mokrého oděvu“; 3. „otáčet, směrovat“ jsou uvedeny odvozeniny s příponami -ėjas, -a, -ikas, -ė, -imas a -imasis; zřejmě je lze pokládat za trojvýznamové, tj. každá z nich může vycházet ze všech významů základového slovesa. Nebo v hesle slovesa minėti „1. vyslovit jméno, jmenovat při hovoru“; 2. „uchovávat v paměti, nezapomenout“; 3. „uctít akcí či jinak (výročí, jubileum)“ je uvedeno jeho abstraktum minėjimas, které může být motivováno všemi třemi významy základového slova, a může tedy mít také tři významy. Je-li některý význam základového slova terminologizován, měla by být obvykle odpovídajícím způsobem označena i odvozenina motivovaná tímto významem, ve Slovníku se to však zpravidla neodráží, např. v hesle slovesa minkštėti „1. stávat se měkkým, měkčím“; 2. přen. „stávat se laskavějším“; 3. lingv. „být vyslovován měkce (o souhláskách)“ není jeho odvozenina minkštėjimas označena zkratkou lingv., stejně jako podstatné jméno linksniavimas uvedené v hesle slovesa linksniuoti „1. gram. skloňovat“; 2. přen. „často zmiňovat při hovoru“ není označeno zkratkou gram. Mimochodem, z těchto příkladů je patrné, že takový způsob uvádění odvozenin formálně neukazuje ani to, že odvozenina má také přenesený význam; srov. také heslo paslỹsti, ~sta, ~do „1. uklouznout na kluzkém místě“: Koja ~do, ir nuvirtau. 2. přen. „ztratit počestnost“: ~dės jaunuolis. ~dimas. Totéž platí o stylistických značkách hovor., hanl., pejor. aj., např. baūbti, ~ia, ~ė „1. bučet hlubokým hlasem, mručet“: Jautis ~ia. 2. hanl. „zpívat nebo křičet hlubokým hlasem“. ~imas. Někdy příklady užití nepřímo ukazují víceznačnost odvozeného slova. Například v hesle přídavného jména pažangus, -i „1. pokročilý, usilující o pokrok“: Pažangus žmogus, pažangus judėjimas, pažangi spauda; 2. „dobře prospívající ve škole“: Pažangus mokinys je uvedeno jeho abstraktum pažangumas, doložené dvěma příklady – pažiūrų pažangumas a mokinių pažangumas; z nich je patrné, že odvozenina vychází ze dvou významů základového slova, a má tedy stejně jako ono dva významy. S příklady užití je však v DLKŽ uvedena pouze malá část neheslových odvozených slov. Jejich víceznačnost navíc není formálně vyznačena, nejsou rozlišeny 1., 2. atd. významy (to, že je uvedeno několik příkladů užití, ještě nedokládá víceznačnost slova – mohou ilustrovat jeden a tentýž význam). Počítač považuje taková slova za jednovýznamová. Na druhou stranu se odvozenina nemůže vždy opírat o všechny významy základového slova. Například sloveso laužti má v DLKŽ 5 významů: 1. dial. lámat se, význam 1; 2. „mačkat na trdlici“; 3. „tlačit, doléhat“; 4. „píchat, bolet“; 5. „měnit směr“. Na konci jeho hesla jsou uvedena označení činitelů děje s příponami -ėjas, -a a -ikas, -ė a abstraktní podstatné jméno odvozené příponou -imas. Posledně jmenované se zřejmě může opírat o všechny významy základového slovesa. Označení činitelů děje se naproti tomu netvoří od významu 4 slovesa laužti „píchat, bolet“: Menka sveikata – krūtinę skauda, nugarą laužia. Tento význam slovesa se od ostatních syntakticky liší— 145 niu ir semantiniu valentingumu (Sližienė 1994: 377–388)6. LKŽ VII 196 laužikas, -ė turi tik dvi reikšmes: 1. „kas ką laužia, plėšia“: Tau gana girtuoklių, kasų laužikų iš.; 2. „linų mynėjas, laužėjas“, o pamatinio veiksmažodžio reikšmių nurodoma net 16 (LKŽ VII 201–202). Dègti V hesle je uveden derivát degikas, -ė, ilustrovaný příkladem Plytų degikai („cihláři“), což tedy do jisté míry odkazuje na 7. význam základního slovesa „vypalováním zpevňovat, kalit“. Toto označení činitele se může opírat i o jiné významy slovesa degti, např. 2. „rozdělávat oheň, zapalovat“; 8. „vyrábět pálením“ (srov. LKŽ II 362 degikas, -ė 1. „ten, kdo něco zpevňuje pálením“; 2. viz p a d e g i k a s; 3. viz d e g u č i u s 1). Sloveso degti však označuje také samovolný děj nebo stav, např. 5. „vadnout, vysychat od slunce“; 13. přen. „silně pociťovat (stud, hněv apod.)“. Tyto sémémy se od výše uvedených liší také syntaktickou a sémantickou valencí, např. nevyžadují akuzativ apod. (Sližienė 1994: 172–173); označení činitelů se od nich netvoří. Uvedené příklady ukazují, že ne vždy má derivát uvedený mimo záhlaví tolik významů jako jeho základové slovo. Záleží na sémantice základového slova, jeho syntaktické valenci, ale také na slovotvorné kategorii (slovotvorném významu) samotného derivátu aj. Předpokládejme například, že názvy dějů a vlastností, tj. slovesná a adjektivní abstrakta, se mohou (alespoň teoreticky) opírat o všechny významy základových sloves a přídavných jmen7. Tvorba názvů činitelů je v tomto ohledu omezenější: například deriváty se sufixy -tojas, -a, -ėjas, -a, -ikas, -ė se obvykle tvoří z tranzitivních sloves (LKG I 318, 320, 321; DLKG 105, 106), přičemž jejich základová slova mohou mít i intranzitivní významy. V takovém případě má derivát méně významů než základové slovo. Někdy příklady užití dokládají takový význam derivátu, který nelze odvodit z významů základového slova uvedených v DLKŽ. Děje se tak proto, že Slovník uvádí nikoli všechny, ale pouze častěji užívané významy, nebo jsou jejich definice formulovány jinak. Například sloveso patarnáuti má v DLKŽ tři významy: 1. „pomáhat s drobnými domácími pracemi“; 2. „strávit nějakou dobu ve službě“; 3. „postavit se na zadní nohy“, avšak žádný z nich nemůže motivovat význam označení činitele patarnáutojas, -a, ilustrovaný příkladem viešbučio patarnáutoja. („hotelová obsluha“). 6 Mimochodem, v DLKŽ lze o tom usuzovat pouze z příkladů užití, avšak ne každý význam je ve slovníku ilustrován. 7 Další otázkou je, zda jsou všechny významy takových abstrakt dostatečně často užívány ve spisovném jazyce, nebo zda závisí na kontextu; ve druhém případě je sotva lze zaznamenávat ve slovníku spisovného jazyka. Například ėjimas, odvozené od eiti ve 20. významu „být uváděn“: Šiandien teatre eina „Skirgaila“. („Dnes se v divadle hraje ‚Skirgaila‘.“). V LKŽ II 1109–1110 je samostatné heslo ėjimas; většina významů tohoto podstatného jména je v něm uvedena nikoli vysvětlením či popisem, ale prostým odkazem na základové sloveso a na jeho význam, o který se daný derivát opírá. Mimochodem, tento způsob prezentace lze najít i v DLKŽ, nejčastěji v heslech přídavných jmen se sufixy -inis, -ė a -iškas, -a, např.: alkūninis, -ė 1. → a l k ū n ė 1; 2. → a l k ū n ė 5, meškiškas, -a → m e š k a 1, 2, šautinis, -ė → š a u t a s (šauti 1), srov. také leidžiamas, -a → l e i s t i 1, baladótis 1. → b a l a d o t i 1. 146 LKŽ XV 880 formuluje první význam slovesa jako „vykonávat práci a uspokojovat přitom něčí potřeby“. V obou slovnících jsou první významy slovesa ilustrovány stejnými příklady užití: patarnauja prie stalo, kuo galiu tamstai patarnauti? („obsluhuje u stolu, čím vám mohu posloužit?“) aj.; jde tedy o tentýž děj, jen je definován odlišně. Formulace v LKŽ však zřetelněji motivuje název povolání viešbučio patarnautojas („hotelový obsluhující“), protože zdůrazňuje, že tento činitel uspokojuje něčí potřeby, a ne pouze pomáhá s libovolnými drobnými domácími pracemi. Nelze tedy všechny deriváty uvedené mimo záhlaví považovat za jednovýznamové; nelze ani tvrdit, že mají tolik významů jako základové slovo (tím spíše, že DLKŽ nemusí uvádět všechny významy základového slova). Z takového způsobu uvádění derivátů — v heslech základových slov, bez definic a většinou také bez příkladů užití — proto nelze vyvozovat nic o počtu jejich významů, sémantické struktuře, sémantickém vztahu k základovému slovu apod. 3. Definice transpozičních derivátů V heslech základových slov se obvykle uvádějí transpoziční deriváty probíraných afixů, tj. ty, jejichž lexikální a slovotvorný význam se shodují. Jak již bylo uvedeno, většinou nejsou nijak definovány; příklady s definicemi se vyskytují velmi zřídka. Je-li derivát uveden jako samostatné heslo, bývá v něm vedle výjimečných lexikálních významů (specializovaných, terminologizovaných, jednoduše konkretizovaných apod.) často také význam, který se shoduje se slovotvorným. Tyto lexikální významy jsou v DLKŽ uváděny poměrně různými způsoby. Na základě způsobů výkladu slovních významů probíraných v úvodu Slovníku (s. XII–XIII) lze uvedené deriváty z tohoto hlediska přibližně rozdělit do několika skupin. I. Odkazový způsob výkladu významu 1. Při použití šipky (→): a) uvádí se pouze základové slovo derivátu, např.: teisingumas 1. → t e i - s i n g a s, kilnybė 1. → k i l n u s, mėgėjas, -a 1. → m ė g t i 1, ėjikas, -ė 1. → e i t i, rašytojas, -a 1. → r a š y t i. Tímto způsobem lze vysvětlovat významy derivátů všech zkoumaných afixů s výjimkou názvů dějů se sufixem -imas/-ymas; b) uvádí se základové slovo a slovotvorná kategorie, např.: atradimas 1. → a t r a s t i (děj), baisūmas 1. → b a i s u s (vlastnost), patarėjas 1. → p a t a r t i (konatel). Nejčastěji se takto uvádějí názvy dějů, u ostatních slovotvorných kategorií jsou jen ojedinělé příklady. Poznámka. V úvodu DLKŽ (§32, s. XIII), kde jsou vyjmenovány případy použití šipky, se názvy vlastností ani konatelů nezmiňují. Deriváty těchto slovotvorných kategorií, jejichž významy jsou uvedeny tímto způsobem, se skutečně vyskytují zřídka. 2. Zkratka žr. („viz“) odkazuje na slovotvornou variantu užívanější ve spisovném jazyce (Úvod DLKŽ, §29), např.: jaunýbė 2. žr. j a u n y s t ė, savūmas žr. s a v y b ė 1. 147 II. Definiční-výkladový způsob 1. V definici se uvádí slovotvorný význam derivátu a jeho formulace obsahuje základové slovo, např.: bėgikas, -ė 1. „ten, kdo běží“, puolėjas, -a 1. „ten, kdo útočí“, žadėtojas, -a 1. „ten, kdo slibuje“, nešvarybė „to, co je nečisté“. Typické je to pro názvy konatelů. 2. Definici tvoří základové slovo a název slovotvorné kategorie, např.: išdykybė „vlastnost rozpustilého člověka“, neigiamybė „negativní vlastnost“; srov. I. 1. b). 3. V definici se používají slovotvorná synonyma, deriváty s jinými sufixy a koncovkami od týchž základových slov, např.: išdykimas „išdykybė“, aukštybė 1. „aukštumas“, geradarybė „geradarystė“, labdarybė „labdara“, nežinomybė „nežinojimas, nežinia“, tolybė „tolumas, tolis“; srov. I. 2. Typické pro názvy vlastností. 4. Význam se definuje deriváty se stejným kořenem od jiných základových slov, např.: dievybė 1. „božskost“, paslaptýbė „tajemnost“, savižudybė „sebevražda“. Typické pro názvy vlastností. Význam slova lze vyjádřit také kombinací několika variant definičně-výkladového způsobu, např.: atradėjas, -a „ten, kdo něco objeví, učiní objev“ (II. 1 a II. 3), galimybė „to, co je možné, možnost“ (II. 1 a II. 3), vertybė „hodnota, cennost“ (II. 3 a II. 4) a podobně. Sémantika zkoumaných derivátů může být v DLKŽ vysvětlena i jinak. Bylo například zjištěno, že při definování názvů vlastností se v definicích často vyskytují abstrakta sloves turėti a būti, např. suinteresuotumas „mít zájem“, neštumas „být těhotná, těhotenství“, dále srov. rozdílné definice synonymních derivátů – mažavertiškumas „mít nízkou hodnotu“ a menkavertiškumas „nízká hodnota“ (LKŽ VIII 13 – „nízká hodnota; mažavertiškumas“), pilnateisiškumas „visateisiškumas“ a visateisiškumas „mít všechna práva“. Tento stručný přehled si nekladl za cíl zaregistrovat všechny možné způsoby definování významů zkoumaných derivátů ani uvést přesné statistické údaje. Bylo by obtížné říci k této otázce něco přesnějšího nebo hledat určité zákonitosti (například že derivátům některých slovotvorných kategorií je vlastní jeden způsob výkladu významu a derivátům jiných kategorií jiný), protože počet derivátů jednotlivých slovotvorných kategorií se v DLKŽ velmi liší (srov. deriváty se sufixem -imas/-ymas – přibližně 16,5 tisíce, zatímco se sufixem -ikas, -ė – 152); v některých případech je zobecnění obtížné také kvůli nedostatku údajů. Přesto je zřejmé, že při uvádění významů transpozičních (heslových) derivátů neexistuje žádný obecný systém a ve Slovníku se důsledně nedodržuje žádný z uvedených způsobů. V zájmu systematičnosti by se snad mělo upustit od způsobů I. 1. a) a II. 1 a používat pouze I. 1. b). Také by se nemělo definovat jedním slovem, protože při postupu od jednoho slova k druhému tímto způsobem se někdy přečte několik hesel a nakonec se člověk vrátí k tomu, jehož význam chtěl původně zjistit; ve Slovníku se tedy nelze vyhnout tautologii. 148 4. Specializovaná označení činitelů Deriváty se sufixy -tojas, -a a -ėjas, -a označují osoby jak podle jejich příležitostné práce, krátce trvající nebo pouze jednou vykonané činnosti, tak podle trvalé práce, podnikání či povolání (LKG I 317, 320). Deriváty se sufixem -ikas, -ė označují osoby podle povolání jen zřídka (LKG I 320). DLKŽ uvádí asi 100 známějších a rozšířeněji užívaných názvů povolání s těmito sufixy – se sufixem -tojas, -a 40, se sufixem -ėjas, -a 36 a se sufixem -ikas, -ė 20. To představuje asi 9,11% všech derivátů tohoto typu tvoření – deriváty se sufixem -tojas, -a tvoří 6,42%, deriváty se sufixy -ėjas, -a a -ikas, -ė pak 13,53% a 12,12% derivátů8. Názvy povolání jsou v DLKŽ uváděny třemi způsoby: 1) v samostatných heslech, tj. s definicemi a (většinou) příklady užití – asi 23%: derivátů se sufixem -tojas, -a asi 15% (např. gydytojas, -a „specialista na léčbu“: Lékař vyšetřil pacienta. Obrátit se na lékaře), derivátů se sufixem -ėjas, -a asi 28% (např. siuvėjas, -a „specialista na šití“: Švadlena na prádlo. Krejčí pánských oděvů. Učit se krejčím), derivátů se sufixem -ikas, -ė asi 30% (např. bėgikas, -ė 2. „sportovec v běžeckých disciplínách“); 2) v heslech základových sloves (bez definic) – asi 77%: derivátů se sufixem -tojas, -a asi 85%, se sufixem -ėjas, -a asi 72% a se sufixem -ikas, -ė asi 70%: a) s příklady užití – asi 32% všech neheslových derivátů: derivátů se sufixem -tojas, -a asi 38% (např. išjodinėtojas, -a: Trenér koní), se sufixem -ėjas, -a asi 35% (např. rišėjas, -a: Knihař (vazač knih)), se sufixem -ikas, -ė asi 14% (např. kūrìkas, -ė: Topič v peci (topenář)); b) bez příkladů užití – asi 68% všech neheslových derivátů: derivátů se sufixem -tojas, -a asi 62% (např. programuotojas, -a), se sufixem -ėjas, -a asi 65% (např. virėjas, -a), se sufixem -ikas, -ė asi 86% (např. šerikas, -ė). Tyto statistické údaje ukazují, že většina zkoumaných názvů povolání nemá samostatná hesla; obvykle nejsou definovány, vysvětleny ani ilustrovány. Takové deriváty však mají nominativní funkci: jejich slovotvorný a lexikální význam se neshoduje, tj. neoznačují činitele pouze podle činnosti, kterou vykonává, ale navíc vyjadřují, že jde o jeho trvalé zaměstnání. Například gynėjas, -a 1. „ten, kdo brání“; 2. „ten, kdo oficiálně obhajuje obžalovaného u soudu, advokát“; 3. sport. „obranný hráč“. Pouze v prvním významu jde o transpoziční derivát, nespecializované označení činitele (takové se obvykle pouze uvádějí v heslech základových sloves). Druhý a třetí význam již obsahují další sémy a staly se termíny (ačkoli druhý není označen jako práv.), proto je toto podstatné jméno oprávněně uvedeno v samostatném hesle. 8 Tyto relativní údaje možná poněkud odporují tvrzením LKG – procentní podíl názvů povolání se sufixem -ikas, -ė je vyšší než podíl derivátů se sufixem -tojas, -a (srov. 12,12% a 6,42%), je však třeba mít na paměti, že derivátů se sufixem -ikas, -ė je v DLKŽ téměř čtyřikrát méně než derivátů se sufixem -tojas, -a, které jsou ostatně téměř všechny uváděny bez definic v heslech základových slov. Deriváty se sufixem -ikas, -ė mají častěji specifičtější významy; asi čtvrtina z nich je uvedena v samostatných heslech. 149 V slovnících jiných jazyků se odvozeniny, které se staly názvy povolání, rovněž uvádějí jako heslová slova (srov. LVV 7), zatímco poměrně málo rozšířené, „snadno utvořitelné“, tj. nespecializované odvozeniny produktivních a pravidelných slovotvorných typů se vůbec nezařazují (Ожегов 1988: 9–10). Je tedy zřejmé, že značná část odvozenin uvedených v heslech základových sloves má také specifičtější významy a jsou to termíny z určitých oblastí (např. dėstytojas, -a, gelbėtojas, -a, montuotojas, -a, programuotojas, -a, prižiūrėtojas, -a, vairuotojas, -a; drožėjas, -a, kepėjas, -a, kirpėjas, -a, pjovėjas, -a, šokėjas, -a, tiekėjas, -a, verpėjas, -a, vertėjas, -a, virėjas, -a; jojikas, -ė, krovikas, -ė, liejikas, -ė, nešikas, -ė, šėrikas, -ė a mnoho dalších), avšak v DLKŽ se to neodráží. To, že jde o názvy povolání, někdy dokládají příklady užití (např. skutėjas, -a: Jis vertėsi skutėjo amatu, 2 braižytojas, -a: Jis dirba braižytoju) nebo terminologické značky (např. kilnotojas, -a: Sunkumų kilnotojas (sport.)). V jednom případě má neheslový název povolání dokonce definici – suvirintojas, -a „pracovník nebo specialista na svařování kovů“. Názvy povolání (nebo odvozeniny s jinými specifičtějšími významy) označující osoby vykonávající obdobnou či blízkou činnost se někdy tvoří stejnými příponami, ale v DLKŽ se uvádějí nejednotně (viz tabulku): Č. | Heslová odvozenina | Neheslová odvozenina | ilustrovaná | neilustrovaná | 1. | mokytojas, -a | dėstytojas, -a | 2. | rašytojas, -a | tapytojas, -a | 3. | siuntėjas, -a | gavėjas, -a | 4. | bėgikas, -ė | metikas, -ė | jojikas, -ė | čiuožikas, -ė | ėjikas, -ė 7. sport. | 2 plaukikas, -ė | 5. | siuvėjas, -a | verpėjas, -a | mezgėjas, -a | audėjas, -a | 1 sukirpėjas, -a Jsou-li názvy povolání heslovými slovy v samostatných heslech, uvádějí se s definicemi. Ty jsou formulovány různě – při definování se používají slova specialistas (viz definice odvozenin audėjas, -a, gydytojas, -a, siuvėjas, -a), darbininkas (suvirintojas, -a), pareigūnas (tardytojas, -a, tarnautojas, -a, teisėjas, -a 1.), uvádí se, že osoba se danou činností živí (skalbėjas, -a) apod. Někdy je první význam takového slova v DLKŽ totožný s jeho slovotvorným významem, rovněž je 150 uváděn nejednotně, srov.: patarėjas, -a 1. → p a t a r t i (činitel), rašytojas, -a 1. → r a š y t i, puolėjas, -a 1. „kdo útočí“9. U některých názvů povolání v DLKŽ chybějí terminologické značky, např. gynėjas, -a 2, tardytojas, -a, tarėjas, -a (složený termín Teismo tarėjas), teisėjas, -a nejsou označena zkratkou teis.; 7. význam odvozeniny ėjikas, -ė je označen sport., zatímco bėgikas, -ė 2, čiuožikas, -ė 2 a plaukikas, -ė 2 tuto označení nemají (nemluvě už o neheslových buriuotojas, -a, irkluotojas, -a, jojikas, -ė, metikas, -ė a dalších); 2. význam odvozeniny pūtikas, -ė „kdo hraje na dechový nástroj“ není označen muz. atd. 5. Termíny O různých nedůslednostech při uvádění termínů v DLKŽ se již hovořilo a psalo (Žilinskienė 1995; 1997, Gudavičius 1997 aj.). Tentokrát jsme chtěli upozornit na některé dosud neprojednané otázky a zamyslet se nad tím, jak se takovým nedůslednostem vyhnout v novém slovníku spisovné litevštiny. Je třeba hned připomenout, že v DLKŽ nejsou všechny termíny a terminologizované významy označeny příslušnými zkratkami. To platí o lidových termínech, odvozeninách vytvořených z termínů a další specifičtější slovní zásobě užívané šířeji než „čisté“ termíny. V počítačové verzi DLKŽ je tato slovní zásoba navíc označena „neviditelnými“ značkami (na rozdíl od „viditelných“, které již ve Slovníku byly). Jsou potřebné pro analýzu dat, jinak by počítač nemohl vyhledat všechny termíny z určité oblasti, např. slova gydymas, kraujavimas, paralyžiavimas, įtraiška, liga, sloga apod. by nevybral spolu s ostatními lékařskými termíny, protože v jejich heslech není zkratka med.; seznam lékařských termínů by tak byl neúplný. 5.1. Tentokrát jsme se zabývali lingvistickými termíny. Celkem je v DLKŽ 294 hesel obsahujících zkratky lingv. nebo gram. Takto může být označeno celé heslové slovo (jednoznačné či víceznačné), část jeho významů nebo slovní spojení, jehož součástí je heslové slovo. V dalších 221 heslech jsou tyto značky „neviditelné“. Lze tedy předpokládat, že v DLKŽ je označeno pouze přibližně 57% všech lingvistických termínů a další odbornější slovní zásoby z tohoto oboru. Tyto termíny (celkem 51510) byly porovnány s termíny uvedenými v „Kalbotyros terminų žodynas“ (dále jen KTŽ). Přibližně 82% termínů označených v DLKŽ bylo nalezeno také v KTŽ. 9 V hesle pardavėjas, -a „kdo prodává“: Daržovių, ledų pardavėja by bylo vhodné uvedenou definici formulovat přesněji (srov. LKŽ IX 409 – „kdo prodává kupujícím“); prodávajícím se však obvykle nenazývá každý, kdo se jednou rozhodne prodat nějakou nepotřebnou věc, ale ten, kdo se tím živí. 10 V DLKŽ je tolik slov, která mají alespoň jeden terminologizovaný význam nebo spolu s jinými slovy tvoří složené lingvistické termíny. Jinými slovy, toto číslo ukazuje, že ve Slovníku je 515 hesel obsahujících lingvistické termíny a další odbornější slovní zásobu z tohoto oboru, označenou či neoznačenou zkratkami lingv. a gram. V případech, kdy se uvedené značky vyskytují v ilustracích, se tím tentokrát nezabýváme a do statistik je nezahrnujeme. 151 U těch, jejichž značky jsou „neviditelné“, jich KTŽ obsahuje jen asi 50%, se značkou gram. pouze asi 40%. Je však třeba mít na paměti, že KTŽ neuvádí zdaleka všechny termíny, ale pouze důležitější, častěji užívané, například v něm nejsou vysvětlena slovesa, ačkoli asmenuoti, laipsniuoti, prieveiksmėti atd. jsou nepochybně lingvistické termíny. Nejsou uvedena ani označení lingvistů podle jednotlivých věd či vědních oborů (např. baltistas, germanistas, dialektologas, etimologas, leksikologas, leksikografas, taip pat klasikas, sintaksininkas, žodynininkas ir pan.), přestože názvy samotných věd a oborů se uvádějí (baltistika, germanistika, dialektologija, etimologija, leksikologija, leksikografija atd.). Při přípravě slovníku spisovného jazyka by bylo ideální mít všechny terminologické slovníky (z oborů, jejichž zkratky používá DLKŽ) a ověřit, zda jsou termíny, terminologizované významy slov a slovní spojení zařazené do DLKŽ příslušně označeny. Terminologické slovníky však dosud nejsou vypracovány pro všechny obory. Na druhou stranu možná nemá smysl hledat v DLKŽ každé slovo obsažené v rozsáhlých terminologických slovnících (např. fyziky, medicíny, polytechniky) ani kontrolovat každé slovo uvedené například ve slovníku textilních termínů, pokud DLKŽ obsahuje z tohoto oboru ve skutečnosti jen 3 termíny (Žilinskienė 1997: 46). Je zřejmé, že důsledně to provést nelze – alespoň zatím, dokud neexistuje počítačová terminologická banka a chybějí samotné terminologické slovníky. Mezitím by snad bylo možné ověřit alespoň termíny v méně rozsáhlých slovnících (např. lingvistických termínů apod.). V budoucnu by se při využívání počítačové terminologické banky taková kontrola snad měla zčásti svěřit počítači, aby sestavil soupis slov, která se vyskytují v DLKŽ i v terminologickém slovníku určitého oboru. Ten by pomohl náležitě upravit termíny obsažené v DLKŽ, správně je uvést v novém slovníku spisovného jazyka a předejít různým nejednotnostem. Mezitím by bylo možné využít zmíněných „neviditelných“ terminologických značek, které umožňují z DLKŽ vyhledat i lidové termíny, slova odvozená od termínů, jinak neoznačené termíny apod. Máme-li seznam slov tvořený termíny a slovy, která nejsou příslušně označena, ale přesto mají zvláštní významy, lze také napravit řadu zjevných nejednotností v DLKŽ a některé značky učinit „viditelnými“. V ostatních případech, není-li slovo uvedeno v terminologickém slovníku určitého oboru, ale jeho význam je zjevně terminologizovaný (jak ukazuje definice i příklady užití), může být ponecháno s „neviditelnou“ značkou. Například by takovými slovy mohla být džūkuoti 1. „mluvit některým z dzūkijských nářečí“; 2. „zachovávat dzūkijské nářečí, když člověk mluví jinak než dzūkijsky“, garsynas „systém hlásek jazyka“, priešdėletas, -a „mající předponu“, išversti 7. „podat text či řeč v jiném jazyce“ (zatímco versti 11. „vyjádřit text v jednom jazyce v jiném jazyce“, vertėjas, vertimas, by se zřejmě měly označovat „viditelnými“ značkami; poslední odvozené slovo uvádí i KTŽ). V každém případě by v této otázce měli mít poslední slovo terminologové a odborníci příslušných oborů. 5.2. Ve slovníku spisovného jazyka by se mělo upustit od zastaralých, již neužívaných nebo zřídka užívaných, velmi specifických termínů (např. garsamokslis lingv., zast. „fo- 152 netika“, možná také kryptininkas gram. „průběhový vnitřní lokál“) a slovních spojení s terminologickým významem (např. nebūvelis, -ė straipsnyje pateikto veiksnio vardininkas nebūvelis). Tato slova KTŽ neuvádí a slovo kryptininkas nenajdeme ani v LKŽ. 5.3. V úvodu DLKŽ, §36 (s. XII), se uvádí, že „složené termíny nebo jiné různé složené názvy, jejichž význam nezávisí, případně závisí jen zčásti na významech jejich složek […] se uvádějí za všemi významy slova za trojúhelníkovou značkou (△) a vysvětlují se v závorkách“. Bylo by přirozené očekávat, že přinejmenším v případě složených termínů se toto pravidlo důsledně dodržuje. Zdaleka tomu tak ale není vždy. Například v hesle slova jungtis „spojení, vztah“ jsou některá slovní spojení uvedena spolu s příklady užití a s označením oborů, v nichž se užívají – kištukinė jungtis (tech.), kremzlinė, raumeninė jungtis (anat.), anglies atomų jungtys (chem.). Spojení sudurtinio tarinio jungtis je však uvedeno za trojúhelníkovou značkou, označeno zkratkou gram. a vysvětleno. Poněkud odbočíme-li od lingvistických termínů, lze si všimnout, že složené termíny označující vojenské hodnosti jaunesnysis leitenantas a vyresnysis leitenantas jsou uvedeny nejednotně. V obou případech jsou zařazeny spolu s jinými, neterminologizovanými slovními spojeními a větami. Jaunesnysis leitenantas je uveden v hesle, jehož heslovým slovem je nestupňované přídavné jméno jaunas, -a. Uvádí se pouze jeden jeho význam – „mající málo let; mladší než ostatní, opak: s e n a s“. Vyšlo by tedy, že vojenská hodnost nějak souvisí s věkem člověka. Druhý složený vojenský termín je uveden v hesle, jehož heslové slovo vyresnis, -ė je ve druhém stupni a má dva významy – 1. „mající více let“; 2. „výše postavený hodností či funkcí“. Slovní spojení vyresnysis leitenantas, které ilustruje druhý význam, však není označeno zkratkou kar., již má jaunesnysis leitenantas. KTŽ (s. 124) obsahuje dva lingvistické termíny s přídavným jménem minkštasis – minkštasis gomurys ir minkštasis priebalsis. DLKŽ uvádí pouze druhý z nich – jako příklad 8. (terminologizovaného a zkratkou lingv. označeného) významu přídavného jména minkštas, -a. Definice tohoto významu „vyslovovaný před předními samohláskami“ ukazuje, že jej nelze ilustrovat žádným jiným příkladem; jde tedy o definici celého spojení, nikoli pouze jednoho přídavného jména. Mimochodem, přídavné jméno v tomto spojení má, jak je u termínů třeba, určitou formu, tj. přídavné jméno minkštas, -a užité v osmém významu nemá neurčitou formu, a tím se odlišuje od ostatních významů. Srov. také nosinis, -ė 2. lingv. „vyslovovaný nosem“: -iai priebalsiai (m, n); 3. lingv. „podle tradice psaný s ocáskem dole“: -ės balsės (písmena označující zaniklou nosovost – ą, ę, į, ų). V posledně uvedeném případě lze říci, že nosinės balsės mají v DLKŽ dvě definice; zařazení spojení by naznačovalo, že jde o pouhou ilustraci terminologizovaného významu, nikoli o složený termín, neboť k označování těchto termínů se používá zvláštní trojúhelníková značka. 153 Siekiant nuoseklumo minkštasis priebalsis ir kiti minėti junginiai galėtų būti pateikti už trikampio ženklo straipsnio gale, kaip platusis balsis (lingv. „tariamas neįtemptu liežuviu, pavyzdžiui, a“) – būdvardžio platùs, -i straipsnyje, sklandėji priebalsiai (lingv. l ir r) – būdvardžio sklandùs, -i straipsnyje arba gramatikos terminas nežymimieji įvardžiai (gram. „kuriais tik bendrais bruožais nurodomas daiktas, skaičius ar ypatybė, pvz.: bet kas, kas nors, keliolika, šioks toks“), kuriam vienam skirtas visas antraštiniu žodžiu nežymimasis prasidedantis straipsnis. Ve slovníku spisovného jazyka by tedy zkratky označující oblasti užívání termínů měly být uváděny pouze u samotného jednoslovného termínu, značky terminologizovaného významu nebo víceslovného termínu, který by měl být vždy odlišen od ostatních spojení trojúhelníkovou značkou. Možná by bylo vhodné upustit od označování oblastí užívání v ilustracích. 5.4. Bylo zmíněno, že odvozeniny některých přípon (-imas/-ymas, -umas, -tojas, -a, -ėjas, -a, -ikas, -ė aj.) se většinou uvádějí v heslech základových slov bez definic a příkladů užití. Pokud se taková odvozenina stala termínem nebo byla utvořena na základě terminologizovaného významu základového slova, měla by být uvedena jako samostatné heslo, které by kromě heslového slova obsahovalo také jeho definici a příklady užití. Jestliže je odvozenina transpoziční (tj. její lexikální význam ve srovnání s významem základového slova nemá sémantický přírůstek a shoduje se s významem slovotvorným), mělo by být uvedeno základové slovo a přesně označen význam, který odvozeninu motivuje. Samostatná hesla by tedy měly tvořit lingvistické termíny asmenavimas, būdvardėjimas, daiktavardėjimas, kaitýmas, kirčiavimas, laipsniavimas, prieveiksmėjimas, transkribavimas a podobně. V některých případech je třeba vyčlenit několik významů takových termínů; například u slova vertimas by bylo třeba definovat samotný úkon i jeho výsledek. Při využití programu počítačové analýzy DLKŽ a se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem by bylo možné uvádět termíny ve slovníku spisovného jazyka mnohem důsledněji, než je tomu v DLKŽ. 6. Nedostatky způsobu uvádění slov mimo heslová slova 6.1. Když se část odvozených slov z DLKŽ uvádí v heslech jiných (většinou základových) slov, jejich sémantika – počet a hierarchie významů, sémantické vztahy k základovým slovům apod. – zůstává nejasná, protože téměř všechny (asi 99%) takové odvozeniny jsou uváděny bez definic. Je třeba připomenout, že dokonce asi 45% podstatných jmen v DLKŽ není uvedeno jako heslová slova. 6.1.1. V DLKŽ se neodráží mnohoznačnost odvozenin. Nelze proto určit ani skutečný poměr jednoznačných a mnohoznačných slov ve Slovníku. 6.1.2. V DLKŽ je více termínů, než kolik jich je označeno, a nelze přesně zjistit, jakou část slovní zásoby Slovníku tvoří. 6.1.3. Nelze zjistit, kolik odvozenin (a vůbec slov uvedených v DLKŽ) se užívá v přenesených významech. 154 6.1.4. Slovník nepředstavuje celou stylistickou rozmanitost odvozených slov ani slov v něm uvedených obecně. 6.1.5. I v těch vzácných případech, kdy jsou neheslová odvozená slova ilustrována, může uživatel Slovníku jejich mnohoznačnost pochopit pouze po důkladném prostudování celého hesla základového slova, protože formálně není znázorněna. 6.2. Syntaktické vztahy takových odvozených slov nejsou zachyceny, protože většinou nejsou ilustrována – DLKŽ nemá příklady užití přibližně u 95% neheslových podstatných jmen. 6.3. Pro uživatele, zejména pro toho, kdo ovládá litevštinu hůře, může být někdy obtížné najít potřebné slovo, protože ne všechna slova DLKŽ jsou uvedena v abecedním pořadí. V tomto pořadí jsou uspořádána hesla Slovníku, přičemž každé z nich může obsahovat několik slov vytištěných tučně – heslové slovo (slova) a jeden či více jeho (jejich) odvozených tvarů. Kromě toho se u neheslových odvozených slov nejčastěji uvádí pouze zakončení, tj. slovo není vidět celé, nýbrž je rozděleno, a ne vždy se dělí na morfémy (ačkoli by to bylo žádoucí, jsou-li v hesle uvedena slova se stejným kořenem), např.: drau-dimas, kei-tikas, kei-timas, kei-timasis, pabr-igzimas, paskl-idimas, paskl-aidymas, pliur-škimas atd. 6.4. Některá odvozená slova jsou ve Slovníku uvedena dvakrát – v heslech základových slov a jako samostatná hesla (pokud získala specifičtější významy). Takových odvozenin s příponou -imas/-ymas je 35 (např.: akėjimas, apsiauvimas, maišymas, pasimãtymas atd., další viz Murmulaitytė 1997: 123, 125, 126), s příponou -umas – 1 (teisingumas), s příponou -ybė – 4 (bendrybė, gardybė, tolygybė, vertybė), příslovcí s příponou -ai – 2 (apskritai, riestai). Tuto duplicitu je obtížné zaznamenat kvůli zmíněnému rozdělování odvozených slov a tomu, že některá nejsou uvedena v abecedním pořadí. 6.5. Z uvedených důvodů se některá stejně psaná slova v DLKŽ nacházejí daleko od sebe a teprve při čtení počítačově sestavených seznamů slov, v nichž jsou všechna slova uvedena vcelku a v abecedním pořadí, lze zjistit, že Slovník obsahuje neoznačená homonyma a homografy. Odvozenin s příponou -imas/-ymas je přibližně 40 dvojic, např. saldimas (: saldūs, -i) a saldimas (: salsti), uogavimas (: uogauti) a uogavimas (: uoguoti) atd. (další příklady a podrobnější klasifikaci viz Murmulaitytė 1997: 126–130), odvozenin s příponou -umas jsou 4 dvojice: trūkumas (: trūkti) a trūkumas (: trūkis, -i), dvišakumas (1. „místo srůstu dvou větví“; 2. „rozkrok“) a dvišakumas (abstraktum od přídavného jména dvišakas, -a), dále glūdimas a glūdimas, mažumas a mažumas, a u příslovcí s příponou -iai 1 dvojice: stačiai (: status, -i) a stačiai (: stačias, -ia). Po prohlédnutí názvů činitelů s příponou -ikas, -ė je patrné, že některé z nich se staly zoologickými nebo botanickými termíny a nemají protějšek ženského rodu, např. 1 plaukikas zool. „vodní pták menší než holub, s dlouhým tenkým zobákem (Phalaropus lobatus)“, čiuožikas zool. „hmyz z řádu ploštic, který skáče po vodní hladině (Gerris)“, kirpikas zool. „tmavohnědý brouk z čeledi kůrovcovitých – škůdce borovic (Blastophagus)“, a také bėgikas, kopikas, 1 plėšikas, sėjikas, švilpikas, verpikas, graužikai, 1 plėšikai, sėjikai, verpikai, lipikas 155 bot. „přilnavá lesní a polní rostlina z čeledi mořenovitých, plevel v zahradách (Galium)“, smaugikas bot. „planá a okrasná popínavá rostlina, která se ovíjí kolem stromu a usycháním jej zahubí (Celastrus)“. Tyto termíny jsou uváděny nejednotně. DLKŽ obsahuje 13 dvojic odvozenin s uvedenou příponou, z nichž jeden člen má také protějšek ženského rodu, zatímco druhý se vyskytuje pouze v mužském rodě. Ve dvou případech mají takové dvojice označení homonym či homografů, 11 dvojic takto označeno není. Obecně lze v tomto případě rozlišit až čtyři způsoby uvádění: 6.5.1. Termín je považován za homograf nespecializovaného označení činitele a tato slova jsou uvedena jako samostatná hesla, např. 1 plaukikas zool. a 2 plaukikas, -ė, stejně jako 1 plėšikas zool. a 2 plėšikas, -ė. 6.5.2. Označení činitele a neheslový zoologický termín jsou uvedeny v jednom hesle, např. čiuožikas, -ė a čiuožikas zool.11, stejně jako bėgikas, -ė a bėgikas zool. 6.5.3. Termín je uveden jako samostatné heslo (lipikas bot.), zatímco označení činitele je uvedeno v hesle základového slovesa (1 lipti, -a, -o – lipikas, -ė); srov. také sėjikas, -ė a sėjikas zool.12, a dále kandikas, -ė a kandikas, kaupikas, -ė a kaupikas, skriejikas, -ė a skriejikas tech., smaugikas, -ė a smaugikas bot., švilpikas, -ė a švilpikas 1. zool., 2. (kul.?), vilkikas, -ė a vilkikas (tech.?); 6.5.4. DLKŽ má samostatné heslo věnované termínu, ale označení činitele Slovník vůbec neuvádí, např. kirpikas zool. Ve slovníku spisovného jazyka by taková slova měla být uváděna jednotně, možná by bylo vhodné zvolit první variantu. Jinak ve slovníku vznikají neoznačené homografy, které je obzvlášť obtížné zaznamenat, jsou-li uvedeny v heslech základových slov, protože v takových případech se obvykle uvádí nikoli celé odvozené slovo, ale pouze jeho zakončení. Všechny pomnožné zoologické termíny vytvořené příponou -ikas, tedy názvy čeledí a řádu, jsou neheslové. 1 plėšikai, sėjikai ir verpikai jsou uvedeni v heslech příslušných názvů ptáků a motýlů, zatímco graužikai v hesle označení činitele graužikas, -ė (protože právě od označení činitele, a nikoli od názvu nějakého konkrétního živočicha, je tento název řádu savců odvozen). Zdá se však, že ani u pomnožných termínů se nedodržuje žádný přísný systém; srov. odvozeniny s jinou příponou – pomnožný termín buriuotojai zool. „čeleď velkých okrasných motýlů, kteří plachtí vzduchem a zřídka mávají křídly (Papilionidae)“ je uveden jako samostatné heslo, zatímco označení činitele buriuotojas, -a je uvedeno v hesle základového slovesa. 6.6. Když je několik slov se stejným kořenem uvedeno v jednom hesle, na první pohled se zdá, že to poskytuje určitou možnost zkoumat lexikum DLKŽ a 11 V LKŽ II 162 jsou tato slova uvedena podle první varianty: 1 čiuožikas subst. zool. „vodní ploštice (Hydrometra)“ a 2 čiuožikas, -ė subst. označující osobu „ten, kdo bruslí, klouže se“. 12 V tomto slovníkovém hesle je také plurálové nehlavní zoologické označení sėjikai „čeleď řádu bahňáků, k níž patří kulík, čejka a další (Charadriidae)“. 156 pracovnickým způsobem. Tato možnost je však velmi malá, protože takové zpracování v žádném případě neukazuje všechny slovotvorné vztahy: a) ačkoli se v úvodu DLKŽ při vysvětlování metodiky uvádění slov slovníková hesla nazývají hnízdy, nejsou v nich uvedena všechna slova se společným kořenem, která patří do skutečného slovotvorného hnízda; b) ne všechna nehlavní odvozená slova jsou uvedena v heslech svých základových slov, např. názvy vlastností primityvumas ir priverstinumas jsou zapsány v heslech příslovcí primitytinai ir priverstinai, baigiamybė, baigiamumas a sprogstamumas – v heslech, jejichž záhlavními slovy jsou zájmenná přídavná příčestí baigiamasis, -oji a sprogstamasis, -oji; c) v heslech základových slov se nejčastěji uvádějí odvozeniny pravidelných a produktivních slovotvorných typů, např. slovesná abstrakta s příponou -imas/-ymas a adjektivní abstrakta s příponou -umas. Skutečná pravidelnost a produktivita těchto typů se však v DLKŽ neprojevuje, statistické údaje by nebyly přesné, protože ve slovníku nejsou uvedeny všechny možné odvozeniny těchto typů. Například názvy dějů s příponou -imas/-ymas lze prakticky vytvořit od každého slovesa, ale ve slovníku jich je asi 16,5 tisíce, zatímco infinitivů sloves přibližně 19,2 tisíce. Na druhou stranu by do slovníku spisovného jazyka měla bezpochyby patřit pouze nejčastěji užívaná slova, a proto bychom neměli očekávat, že v hesle každého slovesa najdeme jeho abstrakt s uvedenou příponou. Přesto jsou v DLKŽ výrazy bepročiavimas, garsiavimasis, pragudrėjimas, vadinėjimas a další, stejně jako názvy vlastností prisiskaityliškumas, kraštutiniškumas (nestačil by častěji užívaný výraz kraštutinumas?), pašaipingumas a názvy činitelů išvykautojas, pašarautojas a další. Je krajně nepravděpodobné, že by frekvenční ukazatel těchto poměrně neobvyklých odvozenin byl ve frekvenčním slovníku nebo korpusu vysoký. Závěry Odvozená podstatná jména s uvedenými příponami by měla být ve slovníku spisovného jazyka uváděna podle určitých pravidel. 1. Možná by bylo vhodné zcela vypustit odvozeniny bez zvláštnějšího významu, které se uvádějí v heslech základových sloves. 2. Podstatná jména se zvláštnějšími významy by měla být uvedena v samostatných heslech. 3. Má-li odvozenina zvláštnější významy a je jí vyhrazeno samostatné slovníkové heslo, měla by být samostatná séméma vyhrazena také transpozičním, nespecializovaným odvozeninám, tj. těm, jejichž lexikální a slovotvorný význam se shodují (v DLKŽ se nejčastěji uvádějí v heslech základových slov bez definic a dokladů užití). Takové sémémy lze z hlediska formy uvádět jednotně – označením základového slova a slovotvorné kategorie. Pokud se podstatná jména mohou opírat pouze o některé významy základových sloves nebo přídavných jmen, mělo by se to rovněž uvést – označením těch významů základových slov, které odvozeninu motivují. 157 4. Jako samostatná hesla by bylo možné uvést také odvozeniny, které sice získaly další zvláštní významy, netvoří však výraznější sémantické skupiny (například názvy osob podle povolání apod.) – krikštytojas, išganytojas; baudėjas, rėmėjas, -a, steigėjas, -a, stebėtojas, -a, vartotojas, -a; smogikas a další. 5. Možná by bylo třeba uvést také rozšířenější nežádoucí významy některých odvozenin, např. bālìntojas „bělidlo“, išjungėjas „spínač“, pakrovėjas „nakladač“ apod. Například v lotyštině jsou taková podstatná jména, užívaná k označení člověka i přístroje či stroje, normativní, a proto jsou v LVV uvedena v témže hesle jako samostatné významy mnohoznačné odvozeniny (kulējs, skaitītājs). Ve slovníku spisovného litevského jazyka by je bylo možné uvést také, pouze význam označující prostředek k vykonávání děje by měl být opatřen značkou ntk. 6. Všechny termíny z určitých oborů je třeba označit příslušnými zkratkami. 7. Jsou-li motivující významy základního slova přenesené nebo opatřené stylistickými značkami hovor., hanl. apod., je třeba označit také odpovídající významy odvozenin. Článek slovníku pro odvozené podstatné jméno, které může mimo jiné označovat například osobu podle povolání, by tedy mohl vypadat přibližně takto: vertėjas, -a podst. (1) 1. lingv. „ten, kdo překládá text“; 2. → v e r s t i 1 (činitel); 3. → v e r s t i 7 (činitel); 4. → v e r s t i 8 (činitel); 5. → v e r s t i 15 (činitel); každý význam by měl být samozřejmě ilustrován příklady užití, které mohou objasnit odvozeninu, aniž by čtenář musel listovat slovníkem a hledat odpovídající význam základového slova. V tomto případě jsou uvedeny všechny významy, které uvádí LKŽ XVIII 877. Zda jsou všechny nezbytné ve slovníku spisovného jazyka, by se ještě mělo zvážit. Je však zřejmé, že vertėjas, -a má podstatně méně významů než jeho základové sloveso versti, a to se z DLKŽ nelze dozvědět, protože odvozené podstatné jméno v tomto slovníku není ani definováno, ani ilustrováno, nýbrž je pouze uvedeno v hesle mnohoznačného (17 významů) základového slovesa. Obdrženo 1999 02 03 LITERATURA A PRAMENY DLKG – Gramatika současné litevštiny, Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií, 1996. DLKŽ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií, 1993. DLKŽ(k) – počítačová verze DLKŽ. Gudavičius A. 1997: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas leksikos sistemiškumo požiūriu. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 33–39. KTŽ – Gaivenis K., Keinys S. Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa, 1990. LKG – Gramatika litevského jazyka 1, Vilnius: Mintis, 1965. LKŽ I–XIX – Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15, Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17, Vilnius: Vydavatelství vědy a encyklopedií, 1995–1996; 18–19, Vilnius: Institut vydavatelství vědy a encyklopedií, 1997–1999. 158 LVV – Latviešu valodas vārdnīca, Riga: Avots, 1987. Murmulaitytė D. 1995: Priesagos -imas vedinių pateikimas „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“. – Lituanistica 2 (22), 55–67. Murmulaitytė D. 1997: „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno veiksmažodinių daiktavardžių semantinė ir statistinė analizė (priesagos -imas/-ymas ir galūnės -a vediniai)“. Hum. mokslų daktaro laipsnio dis., Vilnius. Sližienė N. 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Žilinskienė V. 1995: „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno“ III leidimo terminai. – Leksikografijos problemos: semantika, etimologija, tarminių faktų pateikimas, žodynų sudarymo principai. Konferencijos pranešimų tezės. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 37–39. Žilinskienė V. 1997: Terminų pateikimas „Dabartinės lietuvių kalbos žodyno“ III leidime. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 46–52. Ожегов С. И. 1988: Словарь русского языка, Москва: Русский язык. UVÁDĚNÍ DERIVÁTŮ V HESLECH JEJICH ZÁKLADOVÝCH SLOV VE SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY (DABARTINĖS LIETUVIŲ KALBOS ŽODYNAS) Shrnutí Článek se zaměřuje na deriváty se sufixy -imas/-ymas, -umas, -ybė, -tojas, -a, -ėjas, -a, -ikas, -ė, které jsou uváděny v heslech svých základových slov. Ve většině případů nemají ani definice, ani doklady, takže uživatel nemůže získat dostatečné informace o jejich sémantice a užívání. Navíc se v důsledku zvoleného způsobu jejich uvádění ve slovníku objevují jako neoznačená homografa a homonyma. V novém Slovníku spisovné litevštiny (Bendrinės lietuvių kalbos žodynas) je tedy rozumnější uvádět pouze část těchto derivátů. V samostatných heslech by byly uvedeny jen deriváty se specializovanými významy nebo odborné termíny. Ostatní není třeba v tomto slovníku uvádět vzhledem k jejich pravidelnému odvozování a blízkosti jejich lexikálního a slovotvorného významu. 159