Asmenų pavadinimai, reiškiami veiksmažodiniais mobiliaisiais daiktavardžiais („substantiva mobilia“)

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLIV (2001), 55–69 Označení osob vyjadřovaná slovesnými mobilními substantivy (substantiva mobilia) JUDITA DŽEŽULSKIENĖ Vytauto Didžiojo universitetas, Kaunas Článek se zabývá litevskými názvy osob tvořenými mobilními substantivy (substantiva mobilia), jako je mokytojas, -a. Vyskytují se v párech příbuzných substantiv se stejným nebo podobným kmenem a podobným formantem, ale s odlišnými koncovkami podle přirozeného rodu. Jejich rod je určen významem (a redundantně i morfologií): podle pohlaví referenta jsou mužského nebo ženského rodu. Mobilní substantiva patří v litevštině k největším skupinám substantiv označujících lidské bytosti. Podle derivačních významů, základových kmenů, formantů a sémantických činitelů je lze rozdělit do dvou podskupin: na označení činitelů a nositelů slovesných vlastností. Jejich poměr činí 53,6% ku 46,3%. Společně tvoří samostatnou kategorii označení osob, srovnatelnou s kategoriemi, jako jsou názvy dějů, názvy nástrojů apod. Derivační model mobilních substantiv umožňuje poměrně pravidelné tvoření nových jednotek tohoto typu. Tato skupina je proto otevřená a produktivní. 0. ÚVOD 0.1. Jednu z největších skupin označení osob v litevštině tvoří mobilní substantiva neboli „substantiva mobilia“ (dále SM), která označují osoby a tvoří páry podle pohlaví. Mají stejný lexikální kmen (a také stejné slovotvorné formanty), ale odlišné koncovky mužského a ženského rodu, které označují osoby různého pohlaví. Význam jejich lexikálního kmene se neliší; například dažytojas, -a znamená „ten, kdo maluje“, liší se pouze přiřazení tohoto významu k různým pohlavím: je-li referent mužského pohlaví, připojuje se koncovka mužského rodu – dažytojas, zatímco označuje-li referent ženu, připojuje se ke kmeni koncovka ženského rodu – dažytoja, srov.: bedarbis, bedarbė; drabužininkas, drabužininkė; juokdarys, juokdarė. 0.2. Skupinu označení osob typu SM tvoří z hlediska slovotvorby jednoduchá neodvozená slova typu našlys, -ė a odvozená slova (např.: mokytojas, -a, plepys, -ė, pameistrys, -ė, juodadarbis, -ė). Neodvozených označení SM je velmi málo. Tvoří 0,8% všech označení osob typu SM1. Zbývající část představují odvozená slova, kterých je obzvlášť mnoho. Taková označení osob se tvoří ze sloves a jmen (nebo slov jim blízkých). Využívají se všechny možné slovotvorné postupy: předponový, příponový, koncovkový a slo- 1 Mezinárodní slova nejsou zahrnuta. 56 | JUDITA DŽEŽULSKIENĖ probodnutí. K jejich tvoření se používá značné množství slovotvorných formantů: 55 přípon, 3 koncovky a přibližně 15 koncovek se souhláskovými formanty (viz 3.2.). Téměř od každého slovesa lze pomocí určité přípony a koncovky vytvořit takové dvojice podstatných jmen. Lze říci, že slovotvorná třída SM je v litevštině otevřená. Kromě toho se podstatná jména SM odlišují od celé lexikální třídy názvů osob pestrostí i šíří sémantické škály zahrnující lidský život a způsob života: označují osoby podle vykonávané činnosti, povolání, příslušnosti k něčemu, společenského postavení, vlastností či dalších aspektů2. 0.3. Taková mobilní podstatná jména se užívají i v dalších indoevropských jazycích, a to jak ve starých, např. v latině dominus ‘pán’, domina ‘paní’, v řečtině δοῦλος ‘otrok’, δούλη ‘otrokyně’, ve staré indičtině dasā- ‘otrok’, dasī- ‘otrokyně’, v gótském jazyce magus ‘sluha’, mawi ‘služka’, ve staroslověnštině pabъ ‘otrok’, paba ‘otrokyně’, tak v nových jazycích, např. ve španělštině amigo ‘přítel’, amiga ‘přítelkyně’, hijo ‘syn’, hija ‘dcera’, ve francouzštině cousin ‘bratranec’, cousine ‘sestřenice’, v němčině Lehrer ‘učitel’, Lehrerin ‘učitelka’, v ruštině работник ‘dělník’, работница ‘dělnice’, v lotyštině skolotājs ‘učitel’, skolotāja ‘učitelka’. Ve srovnání s jinými jazyky je však tato třída SM v litevštině mimořádně produktivní, početná a pravidelná. Je třeba ještě zmínit, že gramatický rod litevských mobilních podstatných jmen trvale odpovídá pohlaví referentů (referent mužského pohlaví je označován podstatným jménem s koncovkou mužského rodu, referent ženského pohlaví podstatným jménem s koncovkou typickou pro ženský rod), zatímco v mnoha indoevropských jazycích tyto vztahy nejsou stálé (Corbett 1991: 57–68). 0.4. Podstatná jména SM byla zkoumána v různých lingvistických pracích věnovaných slovotvorbě a morfologii litevštiny (a obecně baltských jazyků). Z historického hlediska se litevskými mobilními podstatnými jmény zabývali A. Leskien (1891), P. Skardžius (1943), J. Otrębskis (1965) a S. Ambrazas (1993). Mobilní podstatná jména zajímají také další lingvisty (zmiňme S. Keinys 1999 a A. Valeckienė 1998). Žádný z těchto autorů však podstatná jména SM zvlášť nezkoumal ani nerozlišoval. Nejpřesněji a nejpodrobněji je z hlediska synchronního jazyka popsal V. Urbutis (1965: 251–474). Názvy osob jsou však i v jeho pracích probírány vedle jiných útvarů podobného typu, aniž se bere v úvahu, že do jedné slovotvorné kategorie patří podstatná jména označující živé i neživé entity, např. sugyventinis, -ė a sumuštinis, turčiuolis, -ė a meduolis (viz Urbutis 1965: 323, 346). Navíc se ukazuje, že slovotvorné kategorie vymezené v této práci, do nichž spadají názvy osob SM, zahrnují útvary různého slovotvorného typu: tak se například názvy nositelů slovesné vlastnosti a názvy vykonavatelů děje slučují do jedné skupiny, např. vyšniautojas, -a a gydytojas, -a, apgavikas, -ė a nešikas, -ė (Urbutis 1965: 318, 320), ačkoli z hlediska slovotvorby a významu nejsou homogenní. Podstatná jména SM jsou navíc rozptýlena v jednotlivých slovotvorných kategoriích (Urbutis, 1965: 317–414). Lze tedy říci, že samostatná třída osob dosud nebyla vyčleněna ani zvlášť zkoumána. To vše samozřejmě vyplývalo z odlišných cílů, které si badatelé stanovili. 2 Jiné názvy osob, například supletivní názvy typu tėvas – motina, vyjadřují pouze příbuzenské vztahy, zatímco takzvaná podstatná jména „společného rodu“ označují osoby většinou hanlivě – vėpla, kerėpla. ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ 57 0.5. Cílem naší práce je představit pracovní „kategorii osob“, která zahrnuje názvy vykonavatelů děje odvozené od sloves a názvy nositelů vlastnosti odvozené od sloves a jmenných slov. Tento článek se však omezí pouze na slovesné útvary SM, které tvoří 60,4% všech útvarů SM označujících osoby. Budou zde vymezeny významy těchto názvů, jejich základ a formanty a uvedeny statistické údaje. 1. SLOVOTVORNÝ VÝZNAM SLOVESNÝCH ÚTVARŮ SM 1.1. V lingvistice se slovotvorný význam slova definuje jako význam vyplývající ze strukturních složek útvaru (základového slova a formantů) a z jejich vzájemného vztahu. Jinými slovy, opírá se o slovotvornou opozici, tj. o vztah mezi útvarem a základovým slovem (slovy) (Urbutis 1978: 145). Útvar tedy souvisí se základovým slovem jak po stránce formální, tak významové. Například odvozenina šlavėjas, -a ‘ten, kdo zametá’ zachovává význam základového slovesa šluoti, šluoja, šlavė ‘čistit, smýkat koštětem’ i kmen préterita jednorázového. Koncovka -as, která je součástí slovotvorného formantu -ėjas, -a odvozeniny, ukazuje, že toto podstatné jméno označuje mužského vykonavatele děje; koncovka -a označuje ženského vykonavatele. Slovotvorný význam tohoto slova je ‘ten, kdo zametá’ (‘tím může být pouze člověk’). Jde o individuální (jednotlivého slova) slovotvorný význam. 1.2. Stejný slovotvorný význam mohou mít jak slovesné odvozeniny tvořené příponou, tak odvozeniny tvořené koncovkou (srov. knisėjas, -a, knisikas, -ė ir knisius, -ė), stejně jako útvary s druhou opěrnou slovesnou složkou (srov. py nėjas, -a ir vainikpynis, -ė). Obecnější význam podobných slovesných útvarů vytvořených různými způsoby (např. gamintojas, -a, verpėjas, -a, sėjikas, -ė, žymininkas, -ė, sargas, -ė, duonkepys, -ė) je ‘ten, kdo vykonává děj označený základovým slovesem’. Útvary s takovým abstraktnějším kategoriálním významem, vytvořené různými způsoby (a s různými formanty), mají slovotvorný význam názvů vykonavatelů děje. 1.3. Další skupina slovesných útvarů má jiný abstraktnější význam: vyjadřují charakteristiku a ukazují, že osoba, kterou označují, se vyznačuje vlastností vyplývající z děje (stavu). Například odvozenina miegalius, -ė neoznačuje ‘toho, kdo spí’, nýbrž ‘toho, kdo rád dlouho spí, kdo má vlastnost spát’. Nejobecnější slovotvorný význam útvarů tohoto typu je: ‘osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z děje (stavu), který sama (vzácněji někdo jiný) vykonává nebo zakouší a který je vyjádřen základovým slovem’. Útvary s takovým kategoriálním slovotvorným významem vytvořené různými způsoby (např. gy rūnas, -ė, murmėklis, -ė, įkaitas, -ė, terlius, -ė, pirmāgimis, -ė) mají slovotvorný význam názvů nositelů slovesné vlastnosti. Podle abstraktnějšího kategoriálního slovotvorného významu vyplývajícího ze slovesných útvarů vytvořených různými způsoby mohou být názvy osob SM dvojího typu: jedny označují vykonavatele děje vyjádřeného základovým slovem, druhé osoby, které mají děj vyjádřený základovým slovem jako svou vlastnost (srov. závěry). 2. TVOŘENÍ ZÁKLAD 2.1. Výchozí slovo se v lingvistice nazývá slovo, z něhož se při tvoření jiného slova vychází nebo z něhož je jiné slovo odvozeno. Když se však mluví o základu odvozeného slova, 58 | JUDITA DŽEŽULSKIENĖ základu, nehledí se na něj jako na izolovanou lexikální část slova (kmen), nýbrž se za ním vidí celé výchozí slovo s gramatickými a lexikálními vlastnostmi (Urbutis 1978: 152). Ty hrají významnou úlohu při utváření slovotvorného významu obecně. Proto mají při výběru slovesných označení osob typu SM velký význam soubor vzájemně souvisejících vlastností výchozích sloves: sémantické komponenty, vztah k objektu (tranzitivnost), typ označovaného procesu, složitost kmenové struktury a vztah ke slovesnému času. 2.2. URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU. Při určování výchozích slov označení konatelů děje nevznikají žádné pochybnosti: všechna jsou to slovesa. Druhá, opěrná část složených slov je rovněž vždy slovesná. Například derivát mokytojas, -a je utvořen od mokyti, kūrėjas, -a od kurti, prausikas, -ė od prausti. Při určování výchozích slov označení nositelů vlastnosti je však někdy obtížné rozhodnout, které slovo – sloveso, nebo přídavné jméno – považovat za opěrné. Řekněme, že derivát se zakončením -ius, -ė žabalius, -ė může být odvozen jak od slovesa žabalti, tak od přídavného jména žabalas, -a. Srov.: vizgis, -ė (: vizgūs, vizgėti), vingilis, -ė (: vingūs, vingiuoti), tylėnis, -ė (: tylūs, tylėti). Někdy je samozřejmě vhodné opřít se o jiné deriváty s obdobnou sémantikou a formou, které mohou pomoci určit výchozí slovo nebo dát některému slovu přednost. Například derivát se zakončením -ys, -ė nebylys, -ė může být založen na nebilti i na nebylūs, avšak při jeho srovnání s derivátem se stejným zakončením neregys, -ė: neregėti, neregì lze usuzovat, že jde o slovesný derivát. Někdy je také užitečné sledovat, čím se význam derivátu vysvětluje; například pliuškis, -ė hanl. 1. „kdo se rád příliš zdobí“, 2. „lehkovážný, frivolní člověk“ se zdánlivě opírá o přídavné jméno pliuškus, -i 1. „kdo se příliš zdobí“, 2. „lehkovážný, frivolní“, zatímco pliuškis, -ė ve významu 3. „žvanil, tlachal“ se opírá o sloveso pliuškėti ve významu 3. „mluvit nesmysly“. Někdy je však vhodnější uvést obě výchozí slova. Nejasný status výchozího slova u označení některých nositelů vlastnosti je pravděpodobně způsoben výrazným popisným významem derivátu, který souvisí spíše s přídavným jménem označujícím vlastnost než se stavem, z něhož popisovaná vlastnost vyplývá. Je však třeba dodat, že problematické určování slovotvorného směru je v lingvistice běžné (Zverev 1972: 75–76; Urbutis 1978: 73–78). 2.3. SÉMANTICKÉ KOMPONENTY „AKTIVNÍ“: „NEAKTIVNÍ“. U slovesných derivátů je velmi důležité opírat se o kategoriální sémantické komponenty výchozích sloves „aktivní“: „neaktivní“, na jejichž základě se tato slovesa dělí na slova označující volní činnost a nevolní stav (Servaitė 1984: 77–85). Ze stavových sloves se označení konatelů děje nikdy netvoří. Například od sloves miegóti, sirgti, tingėti lze odvodit pouze označení nositelů vlastnosti: miegalius, -ė, sirgalius, -ė, tinginys, -ė. Například ze sémému mnohoznačného slovesa išdirbti „trávit čas prací, např. odpracovat osm hodin“ nelze odvodit označení konatele děje *aštuonių valandų išdirbėjas, -a, protože tento sémém označuje stav. Z jiného sémému téhož slovesa, „učinit vhodným“, je však možné pomocí přípony -ėjas, -a utvořit označení konatele děje, například odos išdirbėjas, -a, neboť v tomto významu výchozí sloveso označuje aktivní děj závislý na vůli činitele. Tento jev je tedy jednoznačně podmíněn slovotvorným systémem. 2.4. VZTAH DĚJE K OBJEKTU. Vztah děje k objektu je poměrně důležitou sémantickou vlastností výchozích sloves označení osob. Označení konatelů děje SM ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ 59 označení (s výjimkou označení nositelů dynamických stavů) se tvoří pouze z aktivního, volního děje, který má vztah k objektu. Tento vztah je dvojí: děj může být zaměřen na objekt nebo s objektem souviset. Objekt, na který je děj zaměřen, plní funkci výsledku děje (např. nerti pirštines) nebo pacienta (např. mindyti žolę), zatímco objekt, s nímž děj souvisí, plní funkci kontentyvu (např. aiškinti pamoką) nebo beneficienta (např. pagelbėti draugui) (Jakaitienė 1988: 59–64; Sližienė 1994: 19–25; Valeckienė 1998: 35–37). Významy označení konatelů děje vycházejí z významů výchozích slov, které se odvíjejí od vztahu mezi dějem vykonávaným osobou a objektem děje, např.: gamintojas, -a, pilstytojas, -a, vežikas, -ė, dėstytojas, -a, pasakotojas, -a, sveikintojas, -a. Pojmenování konkrétního objektu není pro význam derivátu nezbytné: nezáleží na tom, co nešikas, -ė nese a co vežėjas, -a veze. Pouze u označení osob typu SM tvořených skládáním pojmenovává první složka objekt, na který je zaměřen děj vykonávaný osobou a vyjádřený opěrnou složkou. Tím se význam tohoto děje zužuje: srov. nešėjas, -a, nešikas, -ė a knygnešys, -ė; vežėjas, -a, vežikas, -ė a malkevežys, -ė; kepėjas, -a, kepikas, -ė a duonkepys, -ė. Jednotlivé sémémy mnohoznačných označení osob typu SM mohou podle vztahu označovaných dějů výchozích sloves k objektu nebo podle jejich tranzitivnosti náležet k různým slovotvorným kategoriím. Například první sémém derivátu šaukinas, -ė ve významu „křikloun, řvoun“ se opírá o význam výchozího slovesa šaukti „křičet, ječet“, který nemá vztah k objektu, zatímco druhý sémém šaukinas, -ė označuje „osobu, která lidem vyhlašovala oficiální zprávy“, tj. opírá se o sémém výchozího slovesa „zvat, žádat“, který vztah k objektu má. Proto šaukinas, -ė (1) patří do skupiny označení nositelů vlastnosti, zatímco šaukinas, -ė (2) do skupiny označení konatelů děje. 2.5. TYPY PROCESŮ. Typ procesu označovaný různými základovými slovesy (podrobněji viz Halliday 1985; Valeckienė 1998: 34–55) je rovněž důležitý pro slovotvorné kategorie názvů osob tvořených pomocí SM. Například názvy činitelů děje se tvoří vždy pouze z takových sloves, jejichž děj může vykonávat osoba plnící sémantickou funkci agenta (AG). Vzorce sémantických funkcí takových základových sloves jsou následující: AG – V – O (REZ, PAT, CON, BEN): štípat, česat, říkat, pomáhat. Při jiné funkci subjektu – percipienta (PER), pacienta (PAT), beneficienta (BEN) – mohou být slovesa základem pouze pro názvy nositelů slovesné vlastnosti (např.: myletojas, -a, mėgėjas, -a, abe joklis, -ė, turėtojas, -a). Ze sloves označujících fyzické materiální činnosti vykonávané osobami, které vedou k určitému výsledku (AG – V – REZ), se tvoří pouze názvy činitelů děje, např.: audėjas, -a, drožikas, -ė, statytojas, -a. Ze sloves tohoto typu (např.: gaminti, pjaustyti, minti) se názvy nositelů vlastnosti netvoří. Ačkoli slovesa určitých typů procesů (např. mentálních procesů, vzájemných vztahů, vnímání) (AG – V – CON) vyjadřují aktivní snahu osoby zahrnout do sféry děje věc či záležitost, aniž ji zpravidla ovlivní, odvozeniny od takových sloves se však sémanticky příliš dobře neslučují s odvozeninami od sloves s výrazným objektem (REZ, PAT) (Labutis 1994: 49). Ne od všech sloves tohoto typu lze utvořit názvy činitelů děje, např.: baigti darbą > *baigėjas, -a, užmiršti knygą > *užmiršėjas, -a, ale užmiršėlis, -ė; pradėti paskaitą > *pradėjikas, -ė. 60 | JUDITA DŽEŽULSKIENĖ 2.6. SLOŽITOST STRUKTURY KMENE. Pouze názvy osob s příponou -ikas, -ė se podle složitosti struktury kmene rozdělují do různých skupin názvů činitelů děje a nositelů vlastnosti. Názvy činitelů děje s příponou -ikas, -ė se netvoří od předponových sloves: od takových slov utvořené odvozeniny označují pouze nositele vlastnosti, např.: apgavikas, -ė, įdavikas, -ė, išdavikas, -ė, pakalikas, -ė, pardavikas, -ė, prigavikas, -ė, srov. nešikas, -ė, vežikas, -ė. Od základových sloves s předponou mohou být utvořeny odvozeniny s jinými příponami tohoto významu, např.: įkainotojas, -a, pardavinėtojas, -a, užrašytojas, -a, nuleidėjas, -a, sukirpėjas, -a vedle davėjas, -a, rašytojas, -a. Pro kmeny základových názvů činitelů děje není reflexivita typická: několik odvozenin s příponou -tojas, -a, které reflexivitu zachovávají, jsou pouze umělé deriváty (např.: pasikėsintojas, -a, pasisavintojas, -a). 3. SLOVOTVORNÝ FORMANT 3.1. V souladu s teoretickým požadavkem analyzovat odvozeniny binárně se vedle slovotvorného základu vyčleňuje také slovotvorný formant. V lingvistice se slovotvorný formant vymezuje jako soubor formálních slovotvorných prostředků (Urbutis 1978: 209), jimiž se tvoří nová slova s novým slovotvorným významem. Slovotvorné formanty substantiv SM označujících osoby podle pohlaví mají povinnou složku – koncovku mužského nebo ženského rodu. Rozdílné koncovky jednotu slovotvorného formantu nijak nenarušují, protože jejich výběr závisí na pohlaví označovaného referentu. Odvozeniny dažytojas, dažytoja se proto považují za odvozeniny jednoho slovotvorného formantu – přípony -tojas, -a. Dále: rėplys, rėplė jsou odvozeniny s koncovkou -ys, -ė, vyndarys, vyndarė jsou složeniny téhož slovotvorného formantu³. 3.2. Kategorie názvů činitelů děje se nevyznačuje rozmanitostí slovotvorných typů: 85,3% těchto odvozenin se tvoří pouze třemi častějšími příponami (-tojas, -a: skirstytojas, -a, -ėjas, -a: pirkėjas, -a, -ikas, -ė: šėrikas, -ė), další čtyři jsou pouze vzácnými výjimkami (-ovas, -ė: rangovas, -ė, -ininkas, -ė: tvāristininkas, -ė, -ūnas, -ė: šaukūnas, -ė, -onas, -ė: valdōnas, -ė). 10,6% názvů činitelů děje se tvoří skládáním podstatného jména a slovesa (ūkvedys, -ė), zatímco koncovka je poměrně netypickým a vzácným (1,1%) formantem názvů činitelů děje (za zmínku stojí čistě derivační koncovky -as, -ė: vadas, -ė, -ius, -ė: knišius, -ė a rozšířená koncovka⁴ -lys (-lis), -ė: seklys, -ė). Je však třeba zdůraznit, že slovotvorné typy s příponami -tojas, -a, -ėjas, -ė, -ikas, -ė a složeniny s opěrným slovesným komponentem jsou velmi produktivní a lze říci, že pravidelné. Kategorie nositelů slovesné vlastnosti se vyznačuje velkým množstvím slovotvorných typů: takové názvy se tvoří 31 příponami a jejich variantami (častěji pomocí -ėlis, -ė: išbadėjėlis, -ė, -tojas, -a: sąvadautojas, -a, -ūnas, -ė: atskalūnas, -ė, -(t)inis (-(t)inys), -ė: statytinis, -ė, valdinys, -ė, -alius, -ė: sirgalius, -ė, -ėjas, -a: griežėjas, -a, -eklis, -ė: stenėklis, -ė, -ikas, 3 Slovotvorný formant složenin je složený. Tvoří jej určitá koncovka a zároveň spojení základových kmenů, které spojuje kmeny dvou slov v jedno slovo (viz Urbutis 1978: 88). 4 Rozšířenými derivačními koncovkami se nazývají koncovky s desemantizovanými souhláskovými formanty. Jde o koncovky podobné formální stránkou vyjádření a totožné slovotvorným významem, které se realizují v různých prostředích (podrobněji viz Ambrazas, ed. 1994: 191–192, 202–203, 223; Valeckienė 1996: 125–131, 1998: 312; srov. Knūkšta 1976: 11–12). ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ 61 -ė: zrádce, -kyně, -(t)ukas, -ka: rváč, -ka, tajnůstkář, -ka, -uolis, -ė: ubožák, -a, -ovas, -ė: soupeř, -ka, -(t)ininkas, -ė: nádeník, -ice, věštec, -kyně, -ulis (-ulys), -ė: hřmotil, -ka, kojenec, -kyně, (t)uoklis, -ė: žárlivec, -kyně), 3 příponami a 15 rozšířenými příponami (častěji s -ius, -ė: nepořádník, -ice, -is (-ys), -ė: uplakánek, -yně, -lys, -ė: ucpávač, -ka, -klis, -ė: řehtačka, -a) a také skládáním ze základového slovesa a prvního členu, kterým je podstatné jméno (břichomluvec, -kyně), přídavné jméno (škodolibec, -kyně), méně často číslovka (prvorozený, -á), zájmeno (jinověrec, -kyně) a příslovce (lichotník, -ice). Většina těchto slovotvorných typů je však neproduktivní – podle nich se tvoří jen jednotlivé odvozeniny. 3.3. Část přípon a koncovek v názvech osob s vlastností vyjádřenou slovesem je stejná jako u názvů osob s vlastností vyjádřenou jménem, srov.: -uolis, -ė: smirduolis, -ė (: smirdi) a aistruolis, -ė (: aistra), kantruolis, -ė (: kantrus), vienuolis, -ė (: vienas); -(t)ininkas, -ė: būrtininkas, -ė (: burti) a jūrininkas, -ė (: jūra), pirmininkas, -ė (: pirmas); -ius, -ė: snaudžius, -dė (: snaudžia, snaudė) a klumpius, -ė (: klumpė), būsius, -ė (: būsas). Například odvozeniny se sufixem -ūnas, -ė utvořené od slovesa, podstatného jména, přídavného jména a číslovky, např.: pagrūnas, -ė (: pagrūė), pareigūnas, -ė (: pareiga), žymūnas, -ė (: žymus), pirmūnas, -ė (: pirmas), mají stejný kategoriální slovotvorný význam „ten, kdo má věc vyjádřenou základovým slovem jako svou vlastnost“ a lze je sdružit do jedné slovotvorné kategorie, v tomto případě kategorie „nositelů vlastnosti“. 4. SÉMANTIKA NÁZVŮ OSOB 4.1. Slovesné názvy osob pojmenovávají osoby různého pohlaví podle různých aspektů lidské existence: činnosti, povolání, zaměstnání, nahodilých úkonů, činů, trvalého, nahodilého či proměnlivého stavu. 4.2. SÉMANTICKÉ KOMPONENTY. SM podstatných jmen označujících osoby do skupin názvů konatelů děje a nositelů vlastnosti se opírá o kategoriální sémantické komponenty „aktivní“: „neaktivní“, „má vztah k objektu“: „nemá vztah k objektu“, „orientovaný na objekt“: „spojený s objektem“, „orientovaný na výsledek“: „orientovaný na proživatele“. Slova s rysy „aktivní“ a „má vztah k objektu“ jsou názvy konatelů děje (např. lipdytojas, -a, mokytojas, -a). Slova s rysy „aktivní“ a „spojený s objektem“ (např. tauškalius, -ė, prasimanynėlis, -ė), „nemá vztah k objektu“ (např. žuvautojas, -a, kariuomeninkas, -ė) a opírající se o komponent „neaktivní“ (např. tinginys, -ė, nusinėlis, -ė), jakož i slova, u nichž se opozice „aktivní“: „neaktivní“ vůbec nerozlišuje (slovesné názvy označující vlastnosti osoby vyplývající z jednání jiné, cizí osoby namířeného proti pojmenovávané osobě (např. tremtinys, -ė, palikuonis, -ė), a také některé hodnotící názvy (např. netikėlis, -ė, smirdalius, -ė)), jsou názvy nositelů vlastnosti. Samozřejmě jsou možné i výjimky: například názvy konatelů děje označující nositele dynamického stavu mají sémantický komponent „nemá vztah k objektu“ (srov. ėjikas, -ė, plaukėjas, -a), zatímco názvy nositelů vlastnosti označující osoby podle zaměstnání mají komponent „orientovaný na proživatele“ (srov. ėdūnas, -ė, kamšlys, -ė). Názvy konatelů děje však nikdy nebudou mít komponent „neaktivní“ a názvy nositelů vlastnosti komponent „orientovaný na výsledek“ (viz 2.5.). 4.3. DODATEČNÝ SÉM. Pro sémantiku slovesných odvozenin mají značný význam jejich 62 JUDITA DŽEŽULSKIENĖ lexikální a slovotvorný význam, jejichž povaha se různí: u některých se přibližně shodují, u jiných se výrazněji liší. 4.3.1. Odvozeniny s přibližně shodným lexikálním a slovotvorným významem se tvoří od základových slov bez dodatečných sémantických přírůstků5, např.: auklėtojas, -a „ten, kdo vychovává“, nešikas, -ė „ten, kdo nese“, kepėjas, -a „ten, kdo peče“. Takové jsou téměř všechny názvy konatelů děje. 4.3.2. Slovotvorný význam názvů nositelů vlastnosti často obsahuje sémantický přírůstek (srov. Ermakova, 1984: 6), tj. další sémy oproti lexikálnímu významu odvozeniny, např.: „ten, kdo něco rád dělá“ (dabišius, -ė, pašai̇̃pūnas, -ė), „účastník určitého děje“ (pašnekovas, -ė), „ten, kdo toho hodně dělá“ (bėgūnas, -ė, kamšlys, -ė, pažadūnas, -ė), „ten, kdo něco dělá určitým způsobem (dlouho, často, rychle)“ (krapštukas, -ė, keiksnys, -ė, plėšūnas, -ė) atd. Takové srovnání lexikálního a slovotvorného významu bývá dalším kritériem při určování významu slovesných odvozenin. Někdy například názvy osob odvozené od sloves stejného typu, s komponenty „aktivní“ a „má vztah k objektu“, mohou označovat jak konatele děje, tak nositele vlastnosti, podle toho, jaký je vztah osoby k ději: zda osoba pouze děj vykonává, nebo jej ráda dělá, dělá jej často apod., jinými slovy, zda je přítomen sémantický přírůstek. Proto podstatná jména bėgikas, -ė „ten, kdo běží“, keikikas, -ė „ten, kdo nadává“, která nemají další sémy, řadíme k názvům konatelů děje, zatímco odvozeniny od téhož základu bėgūnas, -ė, keiksnys, -ė, keiksmininkas, -ė „ten, kdo neustále nadává, rád nadává“, které mají přírůstek „neustále“, „ten, kdo rád něco dělá“, řadíme k názvům nositelů slovesné vlastnosti. Srov. také kaūlytojas, -a „ten, kdo žebrá“ a kaulys, -ė „ten, kdo neustále žebrá“, gėrikas, -ė „ten, kdo pije“ a gėrovas, -ė „opilec“, girtuoklis, -ė „ten, kdo často pije alkohol a opíjí se“. 4.4. NEUTRÁLNOST. Názvy konatelů děje jsou z hlediska hodnocení neutrální. Většina názvů nositelů slovesné vlastnosti má hanlivý, pohrdavý či ironický význam, který vyplývá z významu základového slovesa, jež z hlediska hodnocení neutrální není, např.: ryjikas, -ė, krapalius, -ė „ten, kdo chodí nejistě“, bambėklis, -ė, zyzeklis, -ė. Negativně může být hodnocen jak vzhled osoby, tak její povaha, chování i to, co se jí přihodilo (např.: nutūkelis, -ė, žėliūnas, -ė „ten, kdo má zarostlé vlasy“, paleistuvis, -ė, jūželis, -ė, klaikšis, -ė, suškis, -ė). I když některý název může mít i pozitivní konotaci, často jím bývá zároveň vyjádřen ironický postoj: pralobėlis, -ė, įsimylėjėlis, -ė. Kvůli takovým důvodům užití patří značná část názvů nositelů slovesné vlastnosti pouze do hovorového jazyka. 4.5. VZTAH K VÝZNAMŮM ZÁKLADOVÝCH SLOV. Významy dvojic SM označujících osoby se odvozují od významů dějů vykonávaných samotnou osobou (vzácně někým jiným) a stavů, které osoba prožívá a které jsou vyjádřeny základovými slovy. Významy odvozenin jsou proto blízké významům základových slov, i když se s nimi zcela neshodují. 4.6. VÝZNAMY NÁZVŮ KONATELŮ DĚJE. Názvy konatelů děje mohou označovat vykonavatele fyzických, materiálních a mentálních činností, mluvčí, nositele vzájemných vztahů, vjemů a dynamických dějů: 4.6.1. NÁZVY KONATELŮ FYZICKÝCH A MATERIÁLNÍCH ČINNOSTÍ – to jsou taková podstatná jména SM, která označují osoby vykonávající fyzické a materiální činnosti zaměřené na 5Při určování totožnosti lexikálního a slovotvorného významu se nejčastěji vychází z definic uvedených v DLKŽ. ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ 63 objekt. Jejich slovotvorný význam je: ‚osoba, která vykonává fyzický, materiální děj přímo zaměřený na objekt, vyjádřený základovým slovem‘. V závislosti na povaze děje označeného základovými slovy mohou pojmenovávat vykonavatele procesu, tvůrce předmětu a činitele měnící stav předmětu⁶. 4.6.1.1. POJMENOVÁNÍ VYKONAVATELŮ PROCESU se tvoří příponami (výjimečně koncovkou) a skládáním ze sloves, která označují děj zaměřený na objekt, chápaný jako proces bez výsledku, např.: -tojas, -a: perdavinėtojas, -a, -ėjas, -a: vežėjas, -a, -ikas, -ė: rinkikas, -ė, -lys (-lis), -ė: pirklys, -ė, perpirklis, -ė, -ovas, -ė: varovas, -ė 1. ‚ten, kdo žene dobytek‘, -ius, -ė: knisius, -ė; vainiksegi̇s, -ė. 4.6.1.2. POJMENOVÁNÍ TVŮRCŮ PŘEDMĚTŮ se tvoří příponami a skládáním z tranzitivních sloves zaměřených na objekt, která označují vytvoření určitého předmětu chápaného jako výsledek děje, při němž se předmět mění, např.: -tojas, -a: pjautytojas, -a, -ėjas, -a: mezgėjas, -a, -ikas, -ė: malikas, -ė; žvakdarys, -ė. 4.6.1.3. POJMENOVÁNÍ ČINITELŮ MĚNÍCÍCH STAV PŘEDMĚTŮ se tvoří příponami a skládáním ze sloves označujících určitý děj zaměřený na objekt, v němž se popisuje stav předmětu chápaného jako pacient, např.: -tojas, -a: šukuotojas, -a, -ėjas, -a: skalbėjas, -a, -ikas, -ė: šveitikas, -ė, -ininkas, -ė: glaistinininkas, -ė, -ovas, -ė: tvarkovas, -ė; knygrišys, -ė. 4.6.2. POJMENOVÁNÍ VYKONAVATELŮ MENTÁLNÍHO DĚJE jsou taková pojmenování osob pomocí SM, která označují osoby vykonávající děje podmíněné rozumovými vlastnostmi a schopnostmi člověka. Jejich slovotvorný význam je: ‚osoba, která vykonává mentální děj související s objektem, vyjádřený základovým slovem‘. Tvoří se příponami a skládáním, např.: -tojas, -a: dėstytojas, -a, -ėjas, -a: vertėjas, -a, -ikas, -ė: spėjikas, -ė, -ovas, -ė: užsakovas, -ė; raštvedys, -ė. 4.6.3. POJMENOVÁNÍ MLUVČÍCH jsou podstatná jména typu SM označující osoby, které vykonávají řečové akty související s objektem, ale nepřecházející na něj. Slovotvorný význam těchto pojmenování je: ‚osoba, která vykonává objektový řečový děj vyjádřený základovým slovem‘. Tvoří se příponami (zřídka koncovkami), např.: -tojas, -a: kalbėtojas, -a, pasakotojas, -a, sakytojas, -a, -ėjas, -a: skelbėjas, -a, -ikas, -ė: skelbikas, -ė, -ūnas, -ė: šauktūnas, -ė 2. ‚kdo oznamuje‘, -lys, -ė: šauklys, -ė 1. ‚osoba, která sděluje zprávy‘. 4.6.4. POJMENOVÁNÍ VYJADŘUJÍCÍ VZÁJEMNÉ VZTAHY označují osoby vykonávající děje podmíněné vzájemnými vztahy mezi vykonavatelem děje a objektem. Slovotvorný význam těchto útvarů typu SM je: ‚osoba, která vykonává děj podmíněný vzájemnými vztahy mezi vykonavatelem děje a objektem, pojmenovaný základovým slovem‘. Tvoří se příponami (zřídka koncovkou), např.: -tojas, -a: sveikintojas, -a, -ėjas, -a: gerbėjas, -a, -ikas, -ė: gyny­kas, -ė, -lys, -ė: kvieslys, -ė. Samostatná skupina pojmenování vyjadřujících vzájemné vztahy označuje osoby podle vykonávaných činností DOHLEDU (ochrany, správy, pasení), které lze chápat jako stav. Jde o podstatná jména typu SM s příponami (zřídka koncovkami), složeniny, např.: -tojas, -a: globotojas, -a, -ovas, -ė: valdovas, -ė, -onas, -ė: valdōnas, -ė zast., -inin­kas, -ė: valdininkas, -ė, -as, -ė: sargas, -ė; aviganis, -ė. 6 Toto rozdělení je podmíněné, protože funkční role objektu někdy závisí na lexikálním významu slov. Srov. pjauti šieną (bez výsledku), pjauti lentas (usiluje se o dosažení výsledku). 64 | JUDITA DŽĖŽULSKIENĖ 4.6.5. NÁZVY NOSITELŮ SMYSLOVÝCH VNÍMÁNÍ – to jsou prefixální (zřídka koncovkové) substantivní mobilia, která označují osoby vykonávající psychofyzické činnosti související s objektem a provázené volním úsilím. Slovotvorný význam těchto názvů osob je: ‚osoba, která volně projevuje smyslová vnímání související s objektem a pojmenovaná základovým slovem‘, např.: -tojas, -a: klausytojas, -a, stebėtojas, -a, ūostytojas, -a, -ovas, -ė: žiūrovas, -ė, -as, -ė: žvalgas, -ė. 4.6.6. NÁZVY NOSITELŮ DYNAMICKÝCH ČINNOSTÍ se sufixy jsou odvozeny od intranzitivních sloves označujících aktivní činnost nezaměřenou na objekt, konkrétně volní dynamické pohybové činnosti vykonávané osobou a chápané jako určitý stav, např.: -tojas, -a: lakstytojas, -a, -ėjas, -a: ėjėjas, -a, -ikas, -ė: čiuožikas, -ė. 4.7. VÝZNAMY NÁZVŮ NOSITELŮ SLOVESNÝCH VLASTNOSTÍ. Taková substantiva mobilia pojmenovávají osoby charakterizované podle zaměstnání, vzájemných vztahů, mentální činnosti, dynamických činností, zvuků vydávaných volně či mimovolně, mimovolného tělesného stavu, proměnlivého tělesného stavu, psychického či existenčního stavu, výsledku prožívaného procesu a vedlejších činností zaměřených na ně. 4.7.1. NÁZVY OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE VOLNÍCH ČINNOSTÍ lze rozdělit do pěti typů: 4.7.1.1. NÁZVY OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE ZAMĚSTNÁNÍ – to jsou substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnost vyplývá z aktivní činnosti, kterou vykonávají a která vyžaduje volní úsilí, a vyjadřuje sklon či zaměstnání v nějaké činnosti. Jejich slovotvorný význam je: ‚osoba charakterizovaná podle vlastnosti vyplývající z jejího zaměstnání, pojmenovaného základovým slovem‘. Tvoří se sufixy, koncovkami nebo skládáním, např.: -tojas, -a: meškeriotojas, -a, -ūnas, -ė: krapštūnas, -ė, -ėlis, -ė: sukilėlis, -ė, -ėjas, -a: būrėjas, -a, -ikas, -ė: lošikas, -ė, -alius, -ė: rūkal(i)us, -ė, -iūgas, -ė: smaliūgas, -ė (: smilti, smilūs) ‚mlsoun‘, -ninkas, -ė: kariaunininkas, -ė, -ovas, -ė: gerovas, -ė, -uoklis, -ė: rijūoklis, -ė, -uonis, -ė: grobuonis, -ė, -lys, -ė: šaulys, -ė, -klys, -ė: žūklys, -ė (: žūti), -nius, -ė: puošnius, -ė (: puošti); pilvapenys, -ė, veltėdys, -ė. 4.7.1.2. NÁZVY OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE VZÁJEMNÝCH VZTAHŮ označují osoby, jejichž vlastnosti vyplývají z činností či stavů, které prožívají a které jsou podmíněny vzájemnými vztahy. Jejich slovotvorný význam je: ‚osoba charakterizovaná podle vlastnosti vyplývající ze základového slovesa pojmenovávajícího její prožívání vzájemných vztahů‘. Jde o prefixální a koncovkové deriváty a složeniny, např.: -tojas, -a: meil(i)kautojas, -a, -ūnas, -ė: grūnas, -ė, -ėlis, -ė: susimokėlis, -ė, -ikas, -ė: apgavikas, -ė, -tukas, -ė: muščiukas, -ė, -ėjas, -a: kropėjas, -a, -okas, -ė: šaipokas, -ė, -uolis, -ė: pašai(u)olis, -ė, -ovas, -ė: sugerovas, -ė, -tinis, -ė: sugyventinis, -ė, -iūgas, -ė: viliūgas, -ė (: vilti); -ys, -ė: kaul(i)ys, -ė (: kaulyti), -klis, -ė: didžiuoklis, -ė ‚ten, kdo se pyšní‘, -snys, -ė: keiksnys, -ė; miglapūtys, -ė, padlaižys, -ė. K názvům osob charakterizovaných podle vzájemných vztahů lze zařadit také substantiva označující osoby podle činností získávání a přijímání. Jde o prefixální deriváty a složeniny, např.: -ėjas, -a: gavėjas, -a, įgijėjas, -a, -tojas, -a: paveldėtojas, -a, laimėtojas, -a, -ikas, -ė: ėmikas, -ė; duonpelnys, -ė. 4.7.1.3. NÁZVY OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE DYNAMICKÝCH ČINNOSTÍ – to jsou substantiva mobilia vycházející ze sloves označujících pohyb či jinou mobilitu a označující osoby, jejichž vlastnost vyplývá z vykonávaných pohybových činností, chápaných jako ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ 65 stav. Slovotvorný význam pojmenování tohoto typu je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z dynamického stavu, který prožívá a který je vyjádřen základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon, koncovek a skládáním, např.: -ėlis, -ė: nuklėdis, -ė, -ūnas, -ė: bėgūnas, -ė, -tojas, -a: iškylautojas, -a, -alius, -ė: virtalius, -ė „ten, kdo chodě obchází kolem“, -ninkas, -ė: keliaunininkas, -ė, -uklis, -ė: virtuklis, -ė, -uolis, -ė: nerimuolis, -ė „neposedný člověk“; -is, -ė: klibis, -ė, -lys, -ė: šoklys, -ė, -vis, -ė: ateivis, -ė, -klis, -ė: klajoklis, -ė, -ius, -ė: krapalius, -ė (: krapalioti) „ten, kdo chodí nejistě a sotva se drží na nohou“, -šis, -ė: nepaslankšis, -ė; purvabridys, -ė, aukštalipis, -ė. 4.7.1.4. POJMENOVÁNÍ OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE MENTÁLNÍ ČINNOSTI jsou substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnost vyplývá ze stavů podmíněných duševními vlastnostmi a schopnostmi osoby. Slovotvorný význam těchto pojmenování je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z mentálního stavu, který prožívá a který je pojmenován základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon, koncovek a skládáním, např.: -ėlis, -ė: užmišėlis, -ė, -tojas, -a: mąstytojas, -a, -iūnas, -ė: žiniūnas, -ė, -ovas, -ė: žinovas, -ė, -inys, -ė: mokinys, -ė, -iūgas, -ė: pramaniūgas, -ė, -iuonis, -ė: žiniuonis, -ė, -klis, -ė: abejoklis, -ė, -ys, -ė: žynys, -ė; laisvamānis, -ė, aklātikis, -ė. 4.7.1.5. POJMENOVÁNÍ OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE ZÁMĚRNĚ VYDÁVANÝCH ZVUKŮ jsou substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnost vyplývá z činnosti vydávání zvuků vlastní snahou. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z činnosti záměrného vydávání zvuků, kterou vykonává a která je vyjádřena základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon, koncovek a skládáním, např.: -tojas, -a: švilpautojas, -a, -eklis, -ė: bambėklis, -ė, -alius, -ė: tauškalius, -ė, -utis, -ė: čiauškutis, -ė, -ėjas, -a: švilpėjas, -a, -ikas, -ė: švilpikas, -ė, -ovas, -ė: kalbovas, -ė, -ininkas, -ė: paūstininkas, -ė, -snys, -ė: klyksnys, -ė, -ulis, -ė: dundulis, -ė, -ūnas, -ė: plepūnas, -ė, -uolis, -ė: šnekuolis, -ė, -lys, -ė: suoslys, -ė, -ys, -ė: plepys, -ė; niekabylys, -ė, aiškiakalbis, -ė. 4.7.2. POJMENOVÁNÍ OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE NEVOLNÍHO STAVU lze rozdělit do šesti typů: 4.7.2.1. POJMENOVÁNÍ OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE NEVOLNĚ VYDÁVANÝCH ZVUKŮ označují osoby, jejichž vlastnost vyplývá z nevolně prožívaného stavu, při němž vydávají zvuky. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající ze stavu, v němž nevolně vydává zvuky a který je vyjádřen základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon a koncovek, např.: -alius, -ė: čiaudalius, -ė, -eklis, -ė: stenėklis, -ė, -ūnas, -ė: virkūnas, -ė, -enis, -ė: tylėnis, -ė, -esas, -ė: švelpėsas, -ė (: švelpti) „člověk šišlající“; -lys, -ė: parplys, -ė, -klis, -ė: aimanuoklis, -ė, -snys, -ė: verksnys, -ė, -is, -ė: žliumbis, -ė, -ius, -ė: zaūnius, -ė. 4.7.2.2. POJMENOVÁNÍ OSOB CHARAKTERIZOVANÝCH PODLE NEVOLNÉHO FYZICKÉHO STAVU jsou substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnosti vyplývají ze stavu podmíněného způsobem jejich bytí, polohou nebo jiným fyzickým stavem, který často nevyžaduje volní úsilí. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z fyzického stavu, který prožívá a který je vyjádřen základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon, koncovek a skládáním, např.: -ėlis, -ė: išsišėpelis, -ė, -alius, -ė: miegalius, -ė, -tojas, -a: žiopsotojas, -a, -enis, -ė: tylėnis, -ė, -ikas, -ė: tupikas, -ė, -uklis, -ė: mieguklis, -ė, -ūnas, -ė: sėdūnas, -ė, -ys, -ė: neregys, -ė, -ius, -ė: snaudžius, -dė, -lys, -ė: vėplys, -ė, -šas, -ė: migšas, -ė; trumparegys, -ė. 66 | JUDITA DŽEŽULSKIENĖ 4.7.2.3. Pojmenování osob charakterizovaných podle proměnlivého nevolního fyzického stavu označují osoby, jejichž vlastnosti vyplývají ze stavu podmíněného jejich proměnlivým fyzickým bytím. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z jejího změněného (méně často proměnlivého) fyzického stavu, který je vyjádřen základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon, koncovek a skládáním, např.: -ėlis, -ė: pér aukėlis, -ė, -alius, -ė: drambalius, -ė (: drimba) „člověk s velkým břichem“, -ulis, -ė: burbūlis, -ė (: burbti) „tlouštík“, -ūnas, -ė: želūnas, -ė hovor. „zarostlý, porostlý vlasy“; -is, -ė: pliūmpis, -ė „ten, kdo je ochablý“, -lys, -ė: tišlys, -ė, -ius, -ė: drisk(i)us, -ė, -kus, -ė: dribkus, -ė (: dribti), -nius, -ė: šūtn(i)us, -ė (: šūto), -snius, -ė: džiušni(us), -ė, -šas, -ė: dribšas, -ė (: dribti), -šis, -ė: lėpšis, -ė (: lėpti), -šlys, -ė: raukšlys, -ė (: rauktis); miegpuvys, -ė hanl. „ospalec“. 4.7.2.4. Pojmenování osob charakterizovaných podle duševního stavu označují osoby na základě vlastností vyplývajících z jejich vnitřních prožitků, často podmíněných psychikou. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z duševního stavu, který prožívá a který je pojmenován základovým slovem“. Tvoří se pomocí přípon, koncovek a skládáním, např.: -ėlis, -ė: isimylėjėlis, -ė, -tojas, -a: pavyduliautojas, -a, -ūnas, -ė: pavydūnas, -ė, -ėjas, -a: laukėjas, -a, -ikas, -ė: delsi(k)as, -ė, -inys, -ė: tinginys, -ė, -uolis, -ė: pavyd(u)olis, -ė, -onas, -ė: niūr(u)onas, -ė; -lys, -ė: gaišlys, -ė, -is, -ė: įngis, -ė (: įngti) „lenoch“, -šis, -ė: klaikšis, -ė, -šas, -ė: kluikšas, -ė „blázen“, -štis, -ė: klaikštis, -ė „ten, kdo se pomátl“; niekdžiugis, -ė, piktdžiugis, -ė. 4.7.2.5. Pojmenování osob charakterizovaných podle existenčního stavu jsou sufixální a složená substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnosti vyplývají ze stavů spojených s jejich existencí a bytím. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z existenčního stavu, který prožívá a který je vyjádřen základovým slovem“, např.: -ėlis, -ė: nebūvėlis, -ė, -tojas, -a: gyventojas, -a; sénbuvis, -ė, naujakurys, -ė, čiab(u)vis, -ė. 4.7.2.6. Pojmenování osob charakterizovaných podle výsledku prožívaného procesu jsou sufixální a složená substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnosti vyplývají ze stavů spojených s určitým výsledkem jejich existence. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z výsledku procesu, který prožívá a který je vyjádřen základovým slovem“, např.: -ėlis, -ė: pražuvėlis, -ė, numirėlis, -ė, -uolis, -ė: paskenduolis, -ė, skenduolis, -ė, -enis, -ė: prapuolėnis, -ė, -ėsis, -ė: mirėsis, -ė 1. „mrtvý“, -tininkas, -ė: mirtininkas, -ė „odsouzený k smrti“, -uoklis, -ė: pakaruoklis, -ė; šaltmirys, -ė, aklagimis, -ė, antrágimis, -ė. 4.7.3. Pojmenování osob charakterizovaných podle vnějšího působení zaměřeného na ně jsou sufixální a koncovková substantiva mobilia označující osoby, jejichž vlastnost vyplývá z aktivního fyzického, materiálního nebo mentálního jednání jiné osoby, které je nebo bylo zaměřeno na pojmenovávanou osobu. Jejich slovotvorný význam je: „osoba charakterizovaná vlastností vyplývající z jednání jiné osoby, které tato osoba vykonává a které je zaměřeno na charakterizovanou osobu a vyjádřeno základovým slovem“, např.: -(t)inis, -ė (-inys, -ė): auklėtinis, -ė, pasiuntinys, -ė, -uklis, -ė: gird(u)klis, -ė „ten, kdo je napájen“, -ininkas, -ė: samdininkas, -ė, -ėlis, -ė: pastūmėlis, -ė, -ukas, -ė: žindukas, -ė „kojené dítě“, -ulys, -ė: žindulys, -ė, -uon(is), -ė: palikuonis, -ė; -as, -ė: įkaitas, -ė, -ys, -ė: kankinys, -ė. ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ 67 5. OZNAČENÍ OSOB, KTERÁ NEMAJÍ PROTIPÁR V důsledku neexistence odpovídajícího referentu je malá část označení osob, která označují vykonavatele děje nebo nositele vlastnosti, pouze jednoho – mužského nebo ženského – rodu. Jsou to podstatná jména označující činnost či povolání typické pouze pro jedno pohlaví (muže nebo ženu): angliakasys, artójas, auklė, slaugė, gimdyvė. Taková označení jsou jen ojedinělé útvary. Často je to dáno nikoli slovotvorným systémem, ale rozdělením společenských rolí ve společnosti (srov. Boel 1976: 16–73). Je to patrné z názvů osob odvozených od sloves, které označují muže či ženy zabývající se činnostmi, jež jsou ve společnosti považovány za výlučně mužské či ženské oblasti, např.: práce: žiedžius, kalvis ir priemėja, pribuvėja, nešiotė; válka: minuotojas, karvedys; promiskuita: svetimoteriautojas, žagintojas ir padraika. Označení osob bez protějšků je tedy třeba považovat za výjimky z obecného slovotvorného modelu mobilních substantiv. Svědčí o tom také skutečnost, že vedle většiny označení osob mužského rodu jsou zcela možná i odpovídající označení ženského rodu, stejně jako existují vedle označení osob vykonávajících jiné činnosti, které se zdají být skutečně výhradně mužské. Srov.: angliakasys, auksak asys, ale molkasýs, -ė, rūdakasýs, -ė, žemkasýs, -ė; dar kalnavertys ir kelmavertys, -ė. Anebo vedle některých označení osob ženského rodu, například slaugė, je možné slaugas; vedle gimdytoja je možné gimdytojas (a mluvčí je často také užívají). Označení ženského rodu priemėja je lexikalizovaným podstatným jménem, odvozeným od mobilního substantiva priemėjas, -a, a lze je považovat za jeho homonymum, neboť vychází ze stejného základového slovesa. V stále modernějším světě, kde se rozdíly v rozdělení společenských rolí mezi pohlavími stírají, tedy slovotvorný model mobilních substantiv v litevštině nebrání označování nově vznikajících opozic: mužský vykonavatel děje – ženská vykonavatelka děje; mužský nositel vlastnosti – ženská nositelka vlastnosti. 6. ZÁVĚRY Podle rozdílných slovotvorných významů, základů, formantů a sémantiky lze názvy osob odvozené od sloves rozdělit do dvou tříd: na označení vykonavatelů děje a nositelů slovesné vlastnosti. Jejich poměr je následující: 53,6%: 46,3%. Spolu se jmennými odvozeninami tvoří jednu slovotvornou „kategorii osob“, která odpovídá takovým slovotvorným kategoriím podstatných jmen, jako jsou názvy dějů, názvy nástrojů atd. V litevštině se podle slovotvorného modelu mobilních substantiv (SM) v souvislosti se vznikem nových reálií neustále tvoří nová slova. Tato třída je tedy produktivní, živá a otevřená. Kromě toho se v litevštině pravidelně tvoří dvojice podstatných jmen podle pohlaví referentů. 68 | JUDITA DŽĖŽULSKIENĖ TABULKA 1. VÝZNAMY OZNAČENÍ OSOB VYJÁDŘENÝCH MOBILNÍMI SUBSTANTIVY ODVODENÝMI OD SLOVES Významy označení vykonavatelů děje Procenta Významy označení nositelů vlastnosti Procenta Vykonavatelé fyzických materiálních dějů 34,5 Podle povolání 8,6 Vyjadřovatelé vzájemných vztahů 8,3 Podle proměnlivého mimovolního fyzického stavu 8 Vykonavatelé mentálních dějů 6,7 Podle zvuků vydávaných záměrně 4,5 Vyjadřovatelé dynamických dějů 2,5 Podle vzájemných vztahů 4,2 Mluvčí 1,1 Podle psychického stavu 4,2 Vyjadřovatelé vjemů 0,5 Podle dynamických dějů 4,1 Podle zvuků vydávaných mimovolně 3,4 Podle mentální činnosti 3,2 Podle děje vykonaného jinou osobou 2,6 Podle mimovolního fyzického stavu 1,7 Podle výsledku prožívaného procesu 1,3 Podle existenčního stavu 0,5 Celkem 53,6 Celkem 46,3 LITERATŪRA AMBRAZAS, S. 1993: Daiktavardžių darybos raida. Lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. AMBRAZAS, V., ed. 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. BOEL, E. 1976: Le genre des noms désignant les professions et les situations féminines en français moderne. Revue roman 11, 16–73. CORBETT, G. 1991: Gender, Cambridge: University Press. ERMAKOVA, O. P. 1984: Лексические значения производных слов в русском языке, Москва: Русский язык. HALLIDAY, M.A.K. 1985: An Introduction to Functional Grammar, London: Edward Arnold. JAKAITIENĖ, E. 1988: Leksinė semantika, Vilnius: Mokslas. KEINYS, S. 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. KNIUKŠTA, P. 1976: Priesagos -inis būdvardžiai, Vilnius: Mintis. LABUTIS, V. 1994: Lietuvių kalbos sintaksė 1, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LESKIEN, A. 1891: Die Bildung der Nomina im Litauischen, Leipzig: Hirschel. OTRĘBSKI, J. 1965: Gramatyka języka litewskiego, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. SERVAITĖ, L. 1984: Lietuvių kalbos leksiniai statyvai. Kalbotyra 35 (1), 77–85. ASMENŲ PAVADINIMAI IŠ VEIKSMAŽODŽIŲ | 69 Skardžius, P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Sližienė, N. 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Urbutis, V. 1965: Daiktavardžių daryba. In: Ulvydas, K., red., Lietuvių kalbos gramatika 1, Fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis, 251–474. Urbutis, V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mintis. Valeckienė, A. 1996: Dėl veiksmažodinių būdvardžių darybos. LKMA suvažiavimo darbai 16, 125–131. Valeckienė, A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Zverev, A. D. 1972: Выражения направления производности в русском языке. Тихонов, А. Н., ред. Актуальные проблемы русского словообразования 1, Самарканд: Самаркандский гос. университет им. А. Навои, 72–80. Judita Džežulskienė Vytauto Didžiojo universitetas Lietuvių kalbos katedra Donelaičio g. 52, 3000 Kaunas, Lietuva Gauta 2001 06 04