Mikalojaus Daukšos „Katekizmo“ (1595) sudėtiniai sujungiamieji sakiniai

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA X L V (2 0 0 1), 6 3 – 9 2 Složená souřadicí souvětí v Katechismu Mikuláše Daukši (1595)* ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Ústav litevského jazyka Článek se zabývá sémantickými a syntaktickými aspekty koordinace vět v Daukšově Katechismu z roku 1595 (tj. jak v samotném Katechismu, tak v díle Trumpas budas), se zvláštním důrazem na prostředky koordinace a pořadí vět. Překlady byly pečlivě porovnány s originály. Nejvýraznější rozdíly oproti současné litevštině byly zjištěny při užívání spojek ir a o. Pro Daukšův jazyk je navíc charakterističtější než pro současnou litevštinu užívání složených prostředků koordinace, k nimž se postpozitivně připojují další diferenciální ukazatele vyjadřující jemnější významové odstíny. 0. ÚVOD Cílem článku je systematicky popsat složená souřadicí souvětí v jednom z významnějších památek naší staré písemné kultury. Jde patrně o oblast gramatické stavby litevštiny, kterou jazykovědci zkoumající její dějiny studovali nejméně. Daukšovu knihu tvoří dvě díla: KATHE-//CHISMAS// ARBA MOKSLAS// KIEKWIENAM// KRIKSZCZI-//ONII PRII// WALVS.// PARASZITAS PER// D. IAKVBA LEDES-//MA Theologa Socie-//tatis IESV.// Išguldįtas iš Liežu-//wisko ing Lietu-//wišką per Kunig Mi-//kaloiu Daugfba Ká-//nonika Žemai-//cziu.// Išſpaulstas Wilnuje// Metūſe užgimimo// Wieſpaties 1595 (dále jen Kathechismas) a Trumpas// Budas Pa- filiáki-//mo/ arba išpažinimo// Nūdemiu.// Drin tu kurie dažnai// w artoia tū Sakra-//mentu./ /Yſ takiſko qnt Lietū-//wiſko pėrgulditas.// W I L N I V I// Mētūſe M. D. XCV. (dále jen Trumpas Budas). V tomto článku jsou souřadicí souvětí z obou děl zkoumána souběžně a průběžně navzájem porovnávána. Protože obě díla byla přeložena z polštiny (k původu polského textu srov. Michelini 2001: 228), jsou jejich údaje porovnávány s originály (NAVKA// CHRZESCIAN-//ISKA.// Abo Kátechizmik// dla dźiątek.// Przez D. Jákubá Lede-//ſzmá. Theologá zebrániá// P. Jezułowego nápiá-//lny/ á teraz z Włoſkiego// ná Polſkie przeło-//żony.// W KRAKOWIE ir Krotki obyczay spo-//wiedźi: dla tych/ ktorzy// częſto vżywaią tego Sakrá-//mentu: z Włoſkiego ná// Polſkie przełożony.1). * Článek přináší část výsledků projektu podporovaného Litevským státním fondem pro vědu a studium („Složená souvětí v Daukšově Katechismu z roku 1595“, registrační č. 96-163/3G). 1 Byla použita fotokopie z kolekce Jurgise Lebedise, kterou vlastní knihovna Vilniuské univerzity (srov. Palionis 1995: 7–8). 64 | A R T Ū R A S J U D Ž Ė N T I S, J Ū R A T Ė P A J Ė D I E N Ė Souvětí se v článku nazývá věta, která má nejméně dva syntaktické základy vyjádřené určitými nebo neurčitými slovesnými tvary. Důležitým rozlišovacím znakem jednoduchých vět a souvětí jsou významové a syntaktické vztahy mezi větnými členy, které jsou charakteristické pouze pro souvětí. Právě jim je v této práci věnována hlavní pozornost. Podle ustálené tradice v naší lingvistice se syntaktická stavba souvětí zkoumá jako výraz jeho významové stavby. Od výrazu, který je badateli přímo přístupný, se obvykle postupuje k obsahu. Tímto postupem se řídí i tento článek. V litevské lingvistice byla vytvořena poměrně důsledná metodika zkoumání souvětí2. S určitými úpravami byla použita také k popisu souřadných souvětí Daukši. Největší pozornost se věnuje nejdůležitějšímu prostředku vyjadřování významových a syntaktických vztahů v souvětí – spojovacím výrazům. Spojovacím výrazem v souvětí se rozumějí všechna slova, která plní spojovací funkci mezi větnými členy: spojky, vztažná zájmena nebo vztažná příslovce. Spolu s nimi se mohou vyskytovat další spojky, zájmena, příslovce či částice, které významovému vztahu mezi větnými členy dodávají další odstíny nebo upřesňují a zdůrazňují jeho povahu. Rozlišují se tyto typy významových vztahů vyjadřovaných souřadnými souvětími: srovnávací, odporovací, vylučovací, vyčleňovací, zpřesňovací, příčinné, podmínkové, přípustkové a dodatečné. Na rozdíl od Gramatiky současné litevštiny byl opuštěn samostatný typ slučovacích vztahů (Ambrazas, ed. 1994: 702–707). Zastává se názor, že alespoň v jazyce starých písemností není dostatečný důvod oddělovat je od srovnávacích vztahů (srov. Ambrazas, ed. 1994: 708–716). Typ souřadných opěrných souvětí Gramatika současné litevštiny vymezuje především na základě spojovacích výrazů, které se v nich užívají (srov. Ambrazas, ed. 1994: 717–719). Taková souvětí vyjadřují příčinné nebo podmínkové významové vztahy mezi větnými členy, proto jsou v tomto článku takto také nazývána. Aby se předešlo terminologické nejasnosti a lépe se vystihla povaha vzájemných vztahů mezi větnými členy, byl místo označovacích vztahů (Ambrazas, ed. 1994: 720), které rozlišuje Gramatika současné litevštiny, zvolen termín dodatečné vztahy (srov. Ambrazas, ed. 1994: 696)3. V takových souvětích jeden větný člen uvádí doplňující okolnosti související s obsahem druhého členu nebo určité hodnocení obsahu prvního členu, např.: Įjeiei ing iščia Mer-llgos švęčęusios Mótinos || tawós / o tū kaip ią išgėlei || ne išžibolomų garbėlp (Wfędelės w || żywot Pánienįkų naswiętęby || mátki twey / á tak iákos ią pod-llniolt ku niewymowney chwale) 1645 Článek rozlišuje také typ souvětí s upřesňovacími vztahy. V těchto souvětích jeden větný člen upřesňuje obsah druhého, srov.: 2 Základy metodiky rozboru souvětí jsou vyloženy v článcích Vytautase Ambrazase (1972, 1977, 1982, 1986). 3 Apie pridurtinius sakinius žr. Balkevičius (1963: 331–333); Piročkinas (1964c: 99; 1964a: 109–112; 1964b: 158, 163–165); Ulvydas, red. (1976: 908). DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI [Prāmintas nūg Chri-//taūs/ ir išmānōs/ mōkiti-//nis/ tai yra/ kuris apfikrik-//ftjies/ tiki ing Diewą/ ir// darō prifākimus jo. (Jeft vcjén Chryftulow kto-//ry okrźćiwfy fie/ wierzy y w-//3nawa zakon jego.) 1014 Databázi článku4 tvoří 376 souřadných souvětí vybraných z obou Daukšových děl Katechismu. První číslice doprovázející úryvky souvětí uváděných jako příklady označuje horní číslo stránky vydání z roku 19955 a následující menší horní číslice označuje řádek, na němž se nachází spojovací výraz. V závorkách se uvádí polský originál všech příkladů. Souřadná souvětí jsou zkoumána v oddílech uspořádaných podle spojovacích výrazů. Materiál rozsáhlejších oddílů je na závěr shrnut v několika větách. 1. SOUŘADICÍ SLOVA SE SPOJKOU arba 1.1. Věty se spojkou arba Spojkou arba se v pojednávaných dílech spojují určité tvary sloves (a) nebo vedlejší věty (b), např.: a) ape kąg bilo ar-//ba kam priētis bitie// artikūtai? (o čemže mluví/ abo ko-//mu náležejí tyto články?) 254–5 b) [může být kárán] jestliže [...] nežádal o pomoc od Boha svého, s jistou a pevnou důvěrou [...] anebo jestliže pochyboval ve svém srdci a mluvil o tom malomyslně ([moję tę dąc winien] Jefli w pracách [...] nie żądał//w[pomojen ia od Páná Bogāł] 3 pewną á niepochybną dufno-//ścią [...] ábo ierfli v-//padal 3 vmyflem/ y zbytnie fię// o to frālowat) nebo jestliže nepoklekl s důvěrou, a [...] 12220 Významové vztahy mezi větami jsou ve všech případech vylučovací. V originále těmto větám ve třech případech odpovídají souvětí se spojkou abo (jako v citovaných příkladech), ve dvou případech pak jednoduché věty: udělav znamení kříže na sobě, činím tak při [...] nebo se křižuji [...] (przeżegnawfy fie krzyżem świętym/ [rachuję fie// 3 [wym fumieniem.) 68, avšak když někdo dosáhne věku rozumnosti, pak mu nestačí jediná víra (koro kto przyidźie do lat rozu-//mnych/ tedy mu nie dofýć ná// wierze) 726 4 V databázi (a v příkladech tohoto článku) jsou znaky uvedeny podle zjednodušeného zápisu s tečkou a trojího označování 3, ʒ, ȝ (bez ȝ), jak je prezentováno v transliterované verzi odborného vydání (Mikalojus Daukšos 1595 metų Katekizmas. Připravili Vida Jakštienė a Jonas Palionis. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995), avšak s obnovením gotických znaků a označováním nosových samohlásek podle originálu pomocí nadřazených čárek: ą, ę, į, ų. Podobné úpravy byly uplatněny také u polských vět z Ledesmova Katekismu – obnovují se gotické znaky a označení ą, ę pomocí nadřazených čárek, ale ponechává se dvojí označování ʒ, ȝ zvolené v odborném vydání (srov. Palionis 1995: 34–36). 5 Odpovídaly by stránce Daukšova Katekizmo z vydání z roku 1595, kdyby publikace měla číslování stran. 66 | ARTŪRAS JUDŽĖNTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Částice tiekta je ve větě 16211 více spojena se slovesem než se spojkou, srov.: Pro tak veliké dobrodiní by bylo možné děkovat, kdybys ty, Pane Majestáte, jednou pomyslel na hříšného člověka, anebo na něj alespoň vzpomněl (Za wielkiebtl to dobrodzieyftwo mogło być// poczytano/ kiedyby ty Panie// maieftatu/ raz jedno o grzebny// człowieku pomyślił/ abo tylko// kiedy náni wspomniał) 16211 1.2. Věty s nebo opět V několika případech se se spojkou arba pojí částice vėl. I v těchto větách jsou vyjadřovány rozlučovací vztahy mezi složkami. Postpozitivní částice dodává větám odstín srovnávacích vztahů, srov.: Můžeme prosit Boha, aby skrze naše oběti a skutky našich svatých zcela odňal vinu; anebo také můžeme prosit svaté, aby Bohu Otci předložili naše malé modlitby. 668 [Tė Ikündies grãudžei] Že nebyl trpělivý v protivenstvích, anebo jestliže neměl trpělivost v souženích ([Niechay lę tęj vkarša zá-//łolnie] Jž nie był cierpliwy w przy-//padkách przeciwnych/ abo ie-//lli tej nie miał cierpliwości w// doległościach) 1251 V současné spisovné češtině není takové užití částice vėl běžné. V posledním příkladu je částice stejně jako v originále užita na třetí pozici ve složce. První věta v originále není. 1.3. Věty s buď… nebo Opakovanou spojkou buď… nebo se spojují určité slovesné tvary (a) nebo infinitivy (b): a) každé z mnoha našich hříchů, jimiž buď ztrácíme věčnou slávu, nebo získáváme trest tohoto světa (grzechu wfelá-//kiego/ zá ktory ábo chwale wieczną// vtrácib/ ábo karánie tu ná świecie ſhu-//[ſne odnosił]) 9311, 12 b) Jestliže by ti tvůj otec přikázal něco nepravdivého říci, nebo něco falešného či zlého učinit, máš ho v tom poslechnout? (A kiedby tobie ociec twoy// rozkazał rzecz taką nieprawdę // ábo grzech jaki vcžynić: winien// jeś go fluchać?) 8120, 21 Vztahy mezi složkami jsou rozlučovací. Ve druhém z citovaných příkladů odpovídá opakovaná spojka jediné spojce v originále. 1.4. Větami se spojovacími výrazy, jejichž základem je spojka nebo, se vyjadřují rozlučovací vztahy mezi složkami. V současné spisovné češtině je neobvyklé užití částice vėl se spojkou nebo, zejména na třetí pozici ve složce. Částice dodává větám srovnávací významový odstín. Daukšos Katekizmo sudėtiniai sakiniai 67 TABULKA 1. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍCH SLOV SE SPOJKOU arba V DK Spojovací slova K TB Celkem arba 3 2 5 arba vėl 1 1 2 arba... arba 2 2 Celkem 6 3 9 2. SPOJOVACÍ SLOVA SE SPOJKOU bat 2.1. Věty se spojkou bat Spojka bat spojuje v Kathechisme i v Trumpame Bude nejčastěji (ve třech čtvrtinách všech zkoumaných případů) větné členy souvětí jediná spojka, například: každému// při Sakramentu se dostává// milost od Boha/ kvůli// nějaké zvláštní věci. Ale// je třeba je hodně přijímat. (w každym Sákramen-//čie bywa nam dawaná tá[k]á// dla iakiey obobliwey rzeczy: ále// ie treba godnie przyjąć.) 959 Spojkou bat se spojují stejnorodé určité slovesné tvary (a), infinitivy (b), vedlejší větné členy souvětí (c): a) M. Všední hřích co činí?// O. Neztrácí Boží milost// ani si nezaslouží věčný// trest: bat činí člověka vlažným// a chladným v lásce (M. A grzech powsedni co czyni?// V. Nie traci łaski Bożey/ ani // zafługuie piekła:// ale cżyni cżło-//wieką oziębłego w miłości) 939 b) Jinak by nešlo// žít a přát mu dobré, bat// přát mu zlé (Boby ináczéy nie było żyćyć// mu dobrego/ ále żyćyć mu zte-//go) 7110 c) Musíme se modlit [...] abychom nezemřeli// v hříchu, bat abychom dostali pomoc a byli vysvobozeni. 5714 Věty s touto spojkou nejčastěji vyjadřují významové vztahy PROTIKLADU (srov. citované příklady). V některých případech je v nich výrazné SROVNÁNÍ, například: M. A v pokušení co?// [nedovolíme] O. Aby Bůh chránil// a posiloval naši sílu// slabou, nedávaje nás upadnout// do pokušení: bat abychom dostali pomoc (M. A w boftey co?// V. Aby nam niedopuścił wpaść// w pokusy: ále aby nam dał po-//moc) 559 Občas věty se spojkou bat vyjadřují významové vztahy PŘÍPUSTKY blízké protikladnému vztahu, například: 68 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ [...] jsou blízko mnoha// moří?// Mo. Ne, jen jedno// které je v nebi: bāt ią nė// jedním jménem nazývanou ([...] nebo podobně ne jedna ielti Pānmā// Māria.// V. Ovšem sama jedna// která je v nebi: ále ią nie ie-//jedním jménem nazývají) 6015 Na významové vztahy této věty má vliv lexikální protiklad jen jedna: ne jedním. V závislosti na lexikálním složení a gramatické stavbě větných členů jsou v některých větách se spojkou bat výrazné významové vztahy VYLOUČENÍ, např.: M. Jaké zvyky musíme nyní zachovávat, abychom mohli naplnit přikázání?// Mo. Je jich nemálo, bat’ těch nejlepších mezi ostatními. (M. Jaká léčiva máme užívat k zachování tvých přikázání?// V. Je jich nemálo, ále te pět mezi jinými.) 858 Povahu vyjadřovaných významových vztahů v této větě určuje protiklad nemálo: pět, přídavné jméno v superlativu s předložkovou konstrukcí mezi. V originále nemají protějšek 3 věty se spojkou bat. V ostatních případech spojce bat obvykle odpovídá polské ale; jen v jednom případě je v originále užita částice tylko: Zrak, čichání, ochutnávání:Bat všechny jsou však jen sluchové vnímání. (Dotýkání, čich, oční klam, jen tok těchto mocně posiluje.) 1761 2.2. Věty se spojkou bat dabar Částice nyní přiléhající ke spojce ale v jedné Krátké nauce zesiluje a zdůrazňuje PROTIKLAD obsahu větných členů, srov.: [Tē palsiłfākai] Ačkoli měl dobré vlastnosti, neměl však vlastní pokušení,ale nyníneměl ve svých zvycích ustálenost ([Niechay fię fpowiada] Jż też pilney ftrazey nie// miał nad zmyłtámi /woimi/ ale ještějim dovoloval běhat) 1277 2.3. Věty s bat gandžiaus Větami s tímto spojovacím výrazem se vyjadřuje ODPOR mezi větnými členy. Příslovce vyššího stupně, užité se spojkou, významové vztahy mezi větnými členy nemění, pouze je zesiluje, srov.: Nechci smrti hříšného, ale spíše aby se obrátil [vrátil] a byl živ. (Nechci smrt hříšného, nýbrž radějiaby se navrátil a byl živ.) 1382má práce: a jak nepřevrátit a neodradit, ale spíšepřed tebou? (práce má: což je nehodné, nepříslušné nýbrž i vskutkuprotivné tobě?) 18810 Spojovacímu výrazu bat gandžiaus ve dvou větách odpovídá výraz ale raczej. stejné stavby v originále. V originále poslední věty je použito jiné spojovací slovo, které ještě více zdůrazňuje odporové významové vztahy mezi větnými členy. DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 69 2.4. Věty s bat labiaus Příslovce vyššího stupně labiaus, užité se spojkou bat, podobně jako gandžiaus, zesiluje vztahy ODPORU mezi větnými členy, které vyjadřují věty, srov.: musí být vinen [...] Neboť nezpůsobil to zmrzačení samotné živé-//tvorby [...] ale spíše protože se ve své slabosti// a nedbalosti odchýlil od toho, co měl od// počátku (ma fįę dać winien [...] įį nie vįcynit tevį// pilnośi w poprawiė żywotá// tego [...] avšak// v téže slabosti// a nedbalosti, kterou měl od počátku) 1216 Hospodine// zde neodvracíš ztracené// ale spíše je nazýváš a// přitahuješ k sobě. (Panie ty nie odpa-//dzaś grzebnych/ avšak je// voláš a přitahuješ k sobě.) 1508 V obou případech je v originále tentýž ekvivalent – spojovací výraz y owszem. Je třeba upozornit na to, že spojce bat v těchto případech odpovídá polské y. 2.5. Věty s bat greičiaus Ve větě, v níž je se spojkou bat užito příslovce ve vyšším stupni greičiaus, stejně jako ve větách se spojovacími výrazy bat gandžiaus ir bat labiaus, jsou vyjádřeny výrazné ODPOROVACÍ vztahy mezi větnými členy: [Těchto prosím] Ať se nestará, aby umrtvil všechny své žádostivosti [...] nýbrž rychleji následuje je ve všem. ([Ať se [říká], že se tak nestará, aby umrtvil své žádostivosti [...] ale rychleji následuje je a naplňuje je téměř ve všem.) 12721–22 Struktura spojovacích výrazů v originále a překladu se shoduje. 2.6. Věty s bat vienokig Tento spojovací výraz je užit ve větě z Trumpo Budo, která vyjadřuje OPOZICI mezi obsahy větných členů s odstínem PŘÍPUSTKY, srov.: trestá mne za mnohé mé hříchy, jimiž jsem urazil tvůj Majestát: ale přece přitom mi připomíná veliké milosrdenství tvé (trestáš mne za rozličné mé hříchy, jimiž jsem urazil tvůj majestát. ale přece přitom pamatuje na tvé veliké milosrdenství) 14918 Spojovací výraz v překladu odpovídá originálu. 2.7. Věty se bat nei... nei Tímto spojovacím slovem se v jedné souvětí Trumpo Budo spojují tři infinitivy: kterého ani nevyslovit jménem není možné, ani není hoden nazývat (kterého nelze nazývat hříšným, není hoden ani vzývat, ani připomínat)nýbrž anivzývatani připomínat(kterého nelze nazývat hříšným, není hoden ani vzývat, ani připomínat)nýbrž anivzývatanipřipomínat)1345–6 70 | ARTŪRAS JUDŽĖNTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Významové vztahy mezi větnými členy jsou SROVNÁVACÍ. Překlad doslovně odpovídá originálu. 2.8. V souvětích se spojovacími výrazy, jejichž základem je spojka bat, se vyjadřují především PROTIKLADNÉ, méně často jiné významové vztahy. Překlad se od originálu odchyluje jen zřídka – spojce bat obvykle odpovídá polské ale; složené spojovací výrazy doslovně odpovídají složeným výrazům v originále. Srovnáním odpovídajících souvětí v Kathechismo a Trumpo Budo je patrné, že v druhém díle se užívají spojovací výrazy rozmanitější struktury a více než třetina z nich je složená. Kromě toho se v Trumpame Bude spojovací výrazy souvětí v některých případech liší od originálu: bat odpovídá tylko; bat labiau(s) (dokonce dvakrát) – y ow(s)zem; bat gandžiaus – ale y ow(s)zem. Užívání příslovcí vyššího stupně se spojkou bat nezávisí vždy na originálu: spojení y ow(s)zem z originálu se překládá poměrně volně. Příslovce zesilují a zvýrazňují protikladné vztahy mezi větnými členy. 2. TABULKA. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍCH VÝRAZŮ SE SPOJKOU bat V DK Spojovací výrazy K TB I celkem bat 15 10 25 bat dabar 1 1 bat gandžiaus 1 2 3 bat labiaus 2 2 bat greičiaus 1 1 bat vienokig 1 1 bat nei… nei 1 1 Celkem 16 18 34 3. SOUŘADICÍ SPOJENÍ SE SPOJKOU a 3.1. Věty se spojkou a Spojka a spojuje větné členy souvětí jak v Kathechisme, tak i v Trumpame Bude nejčastěji jednotlivě, např.: tënai bwietė[i]i regill wéida Diewo/ kur yra té-/|wikbęćia mūńń/ ir nùg téná|| rodźés didélne gãlibe ioll Maieltôto. (tám Swięći widzą obli-lćće Bożej gdzie ielt Oyćyzńá|| nábá| y gdzie fią|| więcej okázu-/|lie możność maieftatu jego.) 5020 DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI 71 Vzájemné vztahy mezi větnými členy v těchto větách posiluje v druhém členu opakovaný (stejně jako v originále) společný předmět obou členů, např.: Poroučím do pevných rukou tvé nejsvětější lásky [...] tělo i duši mou [...] abys jim požehnal a k své cti a slávě je obrátit ráčil. (Poroučím do pevných rukou tvé nejsvětější lásky [...] tělo i duši mou [...] abys jim požehnal a k své cti a slávě je obrátit ráčil.)1816 Shoduje-li se podmět druhého členu s předmětem prvního členu, Daukša jej v některých případech, stejně jako v současném jazyce, vynechává (a), v jiných jej opakuje (b): a) Tawę meldžiu ir iš-//pažįstu/padėk man ir baffiu// išganitas/ pałfįprink ma-//nė ir bufsia apgintas (Ciebie proſę y// wzywam// wf pomóż mią á będę zbawion// wkręp mią/ á będę obronion) 1361, 3 b) Akis wilfų mieleſes Wie-//fpatię/ tawimp turi [á-//wa paduxi/ ir tu dūfi jie-//mus pėna iu/ metū priva-//łomu. (O Cſyń wybytkich miły/ Pá-//nie/ w tobie mają [we vfa-//nie/ á ty im dawał żywność ich// cźalu przyſłonego.) 1828 Překlad se v podobných případech může od originálu poněkud lišit, srov.: átmenu qnti dides// miętaƀirdiltes tawo/ ir toi// pati yra/ kuri man’ dūft// drąſibę/ idānt tawęłp priei-//cźę/ kokias nor’ būdamas. (pomnię ná wielkie mi-//łosiędźie twoie/ // á toć ieſt ono// ktore mi dawa śmiałość/ ábym// ku tobie// przyſtapil/ iákiemjekol-//wiek ieſt.) 14920 Obvykle jsou větné členy zkoumaných vět spojeny souřadicími vztahy (jako v citovaných příkladech). Někdy věty se spojkou a vyjadřují významové vztahy odporovací (a), příčinné (b), podmínkové (c) nebo přípustkové (d), srov.: a) Pohleď na mne, hříšníka, který vzývá svaté jméno tvé, a nehleď na mou špatnost, abys nezapomněl na svou dobrotu. (Pohleď na mne, hříšníka, který vzývá jméno tvé, a nehleď tak na mou zlobu, abys mohl zapomenout na svou dobrotu.)14012 b) Tu man tai dawēi/ ir// tawai tai malónei nē ma-//niemụs/ kokiēmụs nūpel-//nāmụs/ arba gimditoiu// many priraƀinėiu (Tyś// mi to dał/ y twoiey to łacę/ nie// moim żadnym// zaſługom ábo// rodzicow moich przyſługuie) 18519 c) Padūk man// patis ławę/ ir pakāks man’// bito. (Poday mi fam fie-//bie/ á doſyć mi ná tym.) 1562 d) Tawęłp ēidawo aklēii // tawęłp kurtinēi/ tawęłp// paralizūimi vžmūſtiēii [...] ir// newienām’ nē įžibótēis (Do ciebie prycho-//dźili ślepi do ciebie głuƀy/ do// ciebie Páraliżem zárążeni [...] á żadnemus’ lįę// niewymowit.) 1535 V případech, kdy se spojka ir užívá se zájmeny tas/ta/tai, panují mezi složkami souvětí DODATEČNÉ vztahy: druhou složkou se sdělují doplňující informace o obsahu první složky nebo se tento obsah hodnotí. Takových vět Katechchisme 72 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ a v Trumpame Bude byly nalezeny tři – se zájmenným tvarem ženského rodu (a) a s tvarem středního rodu (b), např.: a) my všichni jsme se narodili// v prvotním hříchu// který máme jako dědictví// od prvních rodičů// svých: a tento hřích se všemi// ostatními bývá na křtu// odpuštěn (ję wfyłcy rodžimy w// grzechu pierworodnym/ || ktory// mamy zá dźiedźictwo z pier-//wbych rodzicow nábych: A ten// grzech ze wſzytkimi innymi/ by-//wa na krácie odpuſczony) 96₃ b) abych se stal s tebou jedním duchem/ a to skrze takové vnitřní sjednocení/ a rozněcování planoucí lásky. (abych fię// stał z tobą jednym duchem/ á// to przez takkę wnętrznego źię-//dnoczenia/ y// rolfpynienie palá-//licej miłości.) 160₂₁ V originále zcela chybí 18 souvětí se spojkou ir – Kathechisme (13) a Trumpame Bude (5). V dalších 23 případech (17 v Kathechisme a 6 v Trumpame Bude) nemá v originále protějšek jedno ze sloves, např.: nebeské sloupy se třesou a chvějí před tvou tváří (filary niebieſkie// drżą przed oblicznością two-//ią) 148₁₃ Ve dvou případech je v Kathechisme spojkou přeloženo původní podřadné souvětí: Takovému stačí, že má chuť a vůli přijmout ji, jestliže činí, co má činit. (Tedy dość ná tym/ że ma// chęć y wolą przyiąć ie/ gdy to// czyni/ co ieft winien czynić.) 42₅ M. Kdo to učinil?// O. Sám náš Ježíš// Kristus, a sám nás tomu// naučil. (M. A kto gi wcźynił?// V. Pan náſz Jezus Chryſtus// ktory go nas náuczyć raczył.) 48₇ Ve čtyřech případech odpovídají v Trumpame Bude litevským souvětím se spojkou polské věty bez spojky, např.: neráč odtud odcházet, Ježíši, a ráč se mnou zůstat (nie ráči odchodzić// naſtądby Jezu/ ráči zemną zo-//ſtać) 169₈ V jednom případě je větným členem souvětí přeložena polská předložková konstrukce: přemýšlím o svých hříších [...] lituji jich a se záměrem polepšit se (rozmyślam grzechy// swoje [...] żałuiąc zá nie/ z vmy-//ſłem polepienia) 68₁₅ Celkem v originále nemá protějšek 33 (36%) litevských souvětí se spojkou ir v Kathechisme a 15 (14%) v Trumpo Budo. Ze zbývajících 148 vět odpovídá spojce ir v originále nejčastěji y (srov. citované věty, například 50₂₀). Ve 44 případech (13 z 56 v Kathechisme a 31 z 92 v Trumpame Bude), tedy u 29% všech příkladů, odpovídá spojce ir v originále spojka a. Polské věty se spojkou a vyjadřují nejen ODPOROVACÍ, PODMÍNKOVÉ a PŘÍPUSTKOVÉ (srov. dříve citované věty), ale také SROVNÁVACÍ vztahy, např.: DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 73 přísaha má být skládána o věci pravdivé, která by nebyla falešná, a o které by člověk jistě věděl7812 Ve dvou případech spojku ir, spojující záporná slovesa, v originále odpovídá spojka ani (mezi záporným a kladným slovesem), např.: M. Jak naplníme sedmé přikázání, které zakazuje krást? O. Nebereme ani nedržíme cizí věci864 3.2. Věty s a nyní Spojovací výraz ir dabar Daukša užívá podobně jako párovou spojku nejen … ale i v současné litevštině. Příslovce nyní dodává vztahu mezi větnými členy odstín PROTIKLADU, srov.: [může se stát někdy] že ani nepomyslel na Pána Boha svého [...] jak měl učinit: a nyní jen tu lásku obrátil nesprávným směrem, k tvorům a marnostem tohoto světa ([možná se to může stát] že nemiloval Pána Boha svého [...] jak měl: a přece tu lásku obracel nadmíru k tvorům a marnostem tohoto světa) 1223 v téže nedbalosti a neposlušnosti, kterou měl od počátku, a nyní opět upadl do téže nedbalosti. (setrvával v téže nedbalosti a lhostejnosti, kterou měl od počátku: k níž se stále vracel.) 1219 V obou případech se překladatel odchýlil od originálu: v první větě byla zachována stavba polského spojovacího výrazu, ale změnily se syntaktické vztahy mezi větnými členy, zatímco ve druhé nebyla dodržena ani podoba spojovacího výrazu, ani stavba celé věty. 3.3. Věty s a opět Částice opět dodává větě odstín ODPOROVACÍCH vztahů – věty se spojovacím výrazem a opět vyjadřují podobné významové vztahy mezi členy jako věty s a nyní. Částice zaujímá ve větném členu druhou (a), nebo třetí (b) pozici: a) užitečné a vhodné k tomu, aby nám Pán Bůh skrze ně dal zdraví a časné statky tohoto světa: a také abychom díky nim dospěli k poznání svých hříchů a k pokání. (aby nám skrze ně Pán Bůh dal zdraví a časné statky: a abychom dospěli k poznání hříchů a k pokání.) 733 b) [Ti však tvrdí] že nebyl trpělivý v protivenstvích [...] a že také nepoznal, že jsou mu dány z rukou jeho. ([Nechť se také ukáže zjevně] že nebyl trpělivý v protivenstvích [...] a že také nepoznal, že mu byly dány z jeho rukou.) 1255 [Ti pomlouvači] že je ani neučili, ani netrestali, ani nekárali, ani jim ve všem nepomáhali, jak bylo třeba: a že také neměli o ně takovou péči a starost, jakou měli mít. ([Nechť se [poví], že je neučili, netrestali, // ve všem o ně nepečovali, // jak bylo třeba: a že také neměli o ně takovou péči a starost, jakou měli mít.) 1301 74 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Použito bezprostředně po spojce ir, avšak syntaktickými vztahy spojeno nikoli se spojkou, nýbrž s jinými slovy (příslovcem nebo slovesem), slovíčko vėl opět neplní spojovací funkci mezi větnými členy a není součástí spojovacího výrazu, srov.: ... byly jsme... a... sloužily Bohu a ještě častěji bychom připomínali umučení a smrt našeho Pána Ježíše Krista. (...) 18... že... a ještě... všechny věci. (...) 2919 Podobně spojovací výraz s ir netvoří slovíčka vėl a atpenč, která jsou syntaktickými vztahy spojena se slovesem, srov.: A kolikrát jsem byl díky tvé milosti a veliké dobrotě vytržen z propasti bezbožného hříchu: a znovuznovu jsem do ní upadl, tolikrát jsem sám, ubožák, do ní vběhl. (A jak mnohokrát jsem skrze tvou velikou dobrotu byl vytržen z propasti ohavného a hanebného hříchu:aa přece jsem do ní tak často, ubožák, znovu upadl.) 14415–16 3.4. Věty s ir drauge Příslovce drauge dodává vztahům mezi větnými členy nádech PROTIKLADU, srov.: M. Co tedy je mše?// O. Je připomínkou a připomínáním pravého života, utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista: a zároveň je obětí, při níž obětují téhož Krista Pánaa zároveň (M. Co jest mše?// V. Jest památka a obchůd pravý života, mučení a smrti Pána našeho Ježíše Krista: 9914 3.5. Věty s ir labiaus Příslovce labiaus, podobně jako slovíčka dabar, vėl, dodává vztahům mezi větnými členy protikladný charakter, např.: nė ap-//firúrtawai kad’ anôii pa-//wárgele žmona [...] priłiártino [...] ir tabiėus ją pa-//łikfimnai ir padrutinai bi-//łodamas (ię nie rozgnie-//wał kiedy onáł) nędzną niewiá-//łtá [...] przybliżyłá fię [...] y owßemęs ją pociebły y po-//twierdził mowiąc) 1525 V originále v obou případech odpovídá ir labiaus spojovací výraz y owszem(es). 3.6. Věty s ir todrin(ag) Souvětí se spojovacím výrazem ir todrin(ag) vyjadřují významové vztahy příčiny, např.: To jsou příčinou a hlavou jiných hříchů/ a// proto je také hlavními nazývají (Ktore są przyczyną y głową in-//nych grzechow/ á przeṭoź ie tęź// głownymi zowią) 9114–15 DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 75 Originální ekvivalenty zkoumaných vět jsou poměrně rozmanité: ve dvou případech jde o věty se spojovacím výrazem a dlatego (a), v dalších dvou případech – a przeto (ž) (viz citovanou větu 9114–15) a v jednom případě – dlatego (b): a) M. Jak zachováme deváté přikázání?// V. Nežádajíce cizí ženy/ ani žádné jiné nečistoty: a proto přidržovat své oči/ a varovat se jiných případů (M. Jako zachowamy dźie-// wigę?// V. Nie żądając cudzej żony // áni żadney inney nie wśćiwo-//śći: á dla tego dobrze ieft [trzęs]// ocju/ y wárować ię innych// przypadkow) 8714 b) protože se to událo/ že nemá/ z čeho by se měl někdy někomu dát/ a proto jsi takovýproto zbožní (stąd pochodźij/ iż// nie máią z czego/by// ligę win-//ni dáć mieli/ dla tego si tedy příliš stěžují.) 1161–2 Je třeba upozornit, že ve všech případech kromě posledního tvoří základ spojovacích výrazů originálu spojka a, nikoli y. 3.7. Věty s ir dėl to Spojovací výraz ir dėl to, stejně jako ir todrin, užil Daukša ve větě vyjadřující příčinné vztahy, srov.: těm však nelze přičítat zásluhu, stejně jako nelze změnit černou barvu mouřenína: A proto napomínáme milé rodiče, aby své děti vedli k takovému cvičení [...] (nie mniey// im trudno zwycžay fwoły// njižli Murzynowi czar-//ność [wq odmienić. A// przeto mite rodzice nápo// minamy/ aby dzieci [we]l do takowego ćwiczenia [...] wiedli) 71–2 3.8. Věty se a tak Spojka a s příslovcem tak tvoří spojovací výraz ve větách příčinných, např.: ani podoby, ani způsobu, ani stavu, který jsi měl na zemi [...]: a tak věřímže již nebudu nazývat blahoslavenými ty, které jsem tehdy nazýval. (nelze vyjádřit [po-]kus ani řád, který jsi měl na zemi [...]: a tak věřímže nyní se budu smět dovolávat z nebe těch, kterých jsem se tehdy dovolával.) 1511 V případech, kdy věty se spojkou a vyjadřují dodatkové vztahy, příslovce není součástí spojovacího výrazu (viz 3.1.). 3.9. Věty s a… a znovu Párovou spojkou a… a znovu se spojují slovesa, která v Katechisme vystupují jako několikanásobné přísudky: [Nūdeme atáilfina] činí člověka vlažným [...] a připravuje cestu k hříchu/ časnému trestu/ a znovu [která připravuje cestu k smrtelnému hříchu. ([grzech powfędni] činí člověka vlažným [...] a zasluhuje časný trest/ a připravuje cestu k smrtelnému hříchu.) 934–6 Významové vztahy mezi spojovanými větnými členy jsou srovnávací. A ve druhé části párové spojky užité jako je nejspíše synonymum, a to zřejmě ze stylistických důvodů. Ve stejné 76 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ V této pozici, stejně jako v jiných případech u Daukši, se užívá spojka ir (srov. 1820 a 737, věty se spojkou ir a příklady s ir... ir). Spojovacímu výrazu ir... bei opět odpovídá v originále párová spojka y... y. Významové vztahy mezi větnými členy jsou v originále rovněž srovnávací. 3.10. Věty se spojkou ir… ir Větami s opakovanou spojkou ir… ir se vyjadřují SROVNÁVACÍ vztahy. Touto spojkou se spojují souřadné určité slovesné tvary (a), infinitivy (b) a vedlejší věty (c), např.: a) vžmuša/ ir nu-llmarina dūfį/ ir daro tái// iog átima lveikátą/ ir gi-llwátą ios (žábija dubęl y čynil šell ona tráći šywot lwoy)9212, 13 b) pridė-llra lėrget’ akis/ ir wągfti// kitų priepūtų/ drin’ aplau-llgoiimo birdės: ir tėkėt’ mat-ll dúmp (dobrze ieft ltrzędsll ocju/ y wiarować fię innychll przypadkow/ dla vstrzęsienia// lercá: y viékać fię do modli-lltwy)8715, 17 c) jsou povinni napodobovat skutky Krista, svého Pána a Spasitele, od něhož máte i jméno a který vám ráčil prokázat tak velikou milost.156 V posledním případě je první část spojky užita po předložkové konstrukci s vztažným zájmenem (stejně jako v originále). Ze sedmi vět se spojkou ir… ir dvě nemají předlohu v originále: M. Kodrin wadini// świętą// Mo. [...] jog wel amžinái// weli// ir waldžioię/ ir tái-llło Dwałlia świętaia. 40, bitie wilfi Diewoll atližada// ir prilłoia wętnópl// ir vž Wießpaty fau ápłūri. 777, 8 Ve dvou případech ir… ir odpovídá párové y… y (156 a 8715, 17; viz výše). Ve dvou dalších případech je spojka v originále jednoduchá y, např.: dawéi idąnt// nufsidėiueis nalrais ma-llnais palitėčtie tawė/ ir pri-llimczie/ ir walgiczie. (dozwoliłeś abych// ię ciebie grzębnymi mymi vfty// dotykał/ przyimował w ię yll pożywał.) 17111, 12 V jednom případě ir… ir odpovídá v originále a… y: Dūna mūłłu wilfu dienų// dūd’ mumus fią dieną.// Jr attáid’ mūmus mūł-llu kaltės [...] Jr nė wėd’ mūłłu ing pa-llgindima. (Chleb nás powsedni dayll nam dźisia.// A odpuść nam naše winy [...] Y nie wodź nas na poku-llfęnie.) 465, 9 3.11. Po prozkoumání souvětí se spojovacími výrazy, jejichž základem je spojka ir, je třeba věnovat pozornost těmto jejich zvláštnostem: Spojkou ir Daukša překládal nejen spojku y v originále, ale poměrně často také a, užitou ve větách vyjadřujících souřadicí, odporovací, příčinné a podmínkové vztahy. Takový překlad nejspíše odráží dobové rozdíly v užívání spojovacích spojek v litevštině a polštině. DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI 77 Daukšovy věty s jednoduchým spojovacím výrazem ir, stejně jako v současném jazyce, obvykle vyjadřují souřadicí vztahy mezi členy; protikladné, přípustkové, příčinné, podmínkové či dodatečné vztahy vyjadřují mnohem méně často. Složenými spojovacími výrazy se překladatel snažil přesněji vyjádřit stavbu spojovacích výrazů v originále a významové vztahy mezi členy: příčinné vztahy jsou vyjadřovány větami se spojovacími výrazy ir todin(ag), ir dėl to (ojedinělý případ), ir teip (ojedinělý případ); odporovací vztahy jsou vyjadřovány spojovacími výrazy ir dabar, ir labiaus (ojedinělý případ), ir drauge, ir vėl. Rozmanitost složených spojovacích výrazů v Daukšových překladech svědčí o tom, že jejich užívání dosud nebylo ustáleno. Ačkoli se složené spojovací výrazy užívají poměrně zřídka (11krát méně často než jednoduché ir) a jejich výskyt závisí na originálu, odrážejí sklon vyjadřovat významové odstíny vztahů specializovanými spojkami. Užívání spojovacích výrazů se spojkou ir v Katechisme a Trumpame Bude se liší jen nepatrně. TABULKA 3. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍCH VÝRAZŮ SE SPOJKOU ir V DK Spojovací výrazy | K | TB | Celkem ir | 91 | 108 | 193 ir dabar | 2 | 2 ir vėl | 1 | 2 | 3 ir drauge | 1 | 1 ir labiaus | 2 | 2 ir tod rin(ag) | 2 | 3 | 5 ir dėl to | 1 | 1 ir teip | 1 | 1 ir… bei vėl | 1 | 1 a… a | 6 | 1 | 7 Celkem | 113 | 119 | 232 4. SOUŘADICÍ SLOVA S SPOJKOU nei 4.1. Věty s nei Spojka nei se obvykle užívá po záporném a před kladným členem souvětí, např.: 78 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJEDIENĖ napomínání a vnuknutí tvé k dobrému jsem často neposlouchal ani nenásledoval. (napomínání a vnuknutí tvé k dobrému jsem často neposlouchal ani nenásledoval.)1878 Pouze v jednom případě spojuje dvě záporné slovesné formy: Jak naplníme sedmé přikázání, které zakazuje krást? [...] a nečiníce škodu nikomu na jeho majetku [...] ani žádnou příčinou nikoho nevedouce ke škodě druhého. (Jak zachováme sedmé? [...] aniž činíme škodu nikomu na jeho věcech [...] aniž z jakékoli příčiny někoho svádíme ke škodě druhého.)8610 Ve větách se spojovacím slovem nei se ve všech případech vyjadřují souřadicí vztahy mezi členy, srov.: [Ať si také hořce stěžuje] jestliže [...] nepoznal, že byly dány z jeho rukou k jeho prospěchu, ani mu za ně neděkoval. ([Nechť si také hořce stěžuje], jestliže [...] nepoznal, že mu byly dány z jeho rukou k jeho prospěchu, ani mu za ně neděkoval.)1257 V originále spojovacímu slovu nei v osmi případech odpovídá jednoduchá spojka ani (například v citované větě 1878), užívaná po záporných a před kladnými členy. Ve dvou případech (ve výše citovaných větách 8610 a 8514) je v originále užita opakovaná spojka ani... ani: M. Jaké léky máme užívat, abychom zachovali toto přikázání? [...] nečíst oplzlé knihy, ani mluvit neslušná slova, ani zpívat nestydaté písně. (M. Jaké léky máme užívat k zachování tohoto přikázání? [...] nečíst oplzlé knihy, ani mluvit neslušná slova, ani zpívat neslušné písně.)8514 Ve větě 8610 je první část spojky ani… ani spojena s kladným slovesem a druhá se záporným, zatímco ve větě 8514 jsou obě její části užity s kladnými členy. Jedné litevské větě se slovem nei odpovídá v originále bezespoječné souvětí: Jak naplníme osmé přikázání, které zakazuje krádež? [...] neobviňovat bližního, nemluvit nepravdu. (Jak zachováme osmé? [...] neobviňujeme bližního, nemluvíme nepravdu.)875 4.2. Věty s nei vēl Větami se spojovacím výrazem nei vēl se obvykle vyjadřují souřadné vztahy mezi větnými členy, např.: M. Jak splníme desáté přikázání?// Uč. Nezatoužíme po majetku// ani po žádné věci bližního// nečestným způsobem: ani// nebudeme závidět jeho dobro. (M. Jako zachowamy dźię-// śiąte?// V. Nie żądájąć maiętności// áni żadney rzeczy bliźniego/ nie// ſłubnym obycźáiem: áni mu zay-//rzą dobrá iego.)883 DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 79 V několika případech závisí výrazné protivné vztahy mezi větnými členy na jejich lexikálním složení, srov.: Zbožný člověk jako Bůh nikdy nechtěl zemřít ani znovu trpět. 3420 M. Co mají dělat dobří rodiče se svými syny?// Uč. Mají je vychovávat a učit bázni Boží, nedovolit jim zahálet ani znovu hýřit. (M. Coż maįą cžyníč dobry oy-//cowie ȝ łyny fwemi?// V. Maįą, ie včyȝy/ yʃpráwo-//wáč: ani nábyti karȝą/ áni ná-//ȝbyt rołpłebéłąic) 836 Postpozitivní částice vėl pouze zesiluje srovnávací nebo protivné vztahy mezi větnými členy, nemění však jejich povahu. Spojovací výraz ani opět koreluje se záporem v prvním větném členu a odpovídá opakované spojce ani … ani, kterou Daukšas ve složených větách nepoužívá (srov. originálové ani … ani). V originále nemá protějšek jedna litevská věta s tímto spojovacím výrazem (3420). Ostatním litevským větám odpovídají věty originálu s jednoduchou spojkou ani (883), opakovanou spojkou ani … ani (836) a pouze v jednom případě větě se spojkou ani teȝ: nepřistoupil k této svátosti s takovou přípravou, ani nevynaložil takovou péči při zpytování svého svědomí, jak měl. (nie przybedł do// tego Sákramentu ȝ taką przy-//prawą/ áni teȝ včynit takiey// pilność w rozbierániu fumne-//nia fwoiego/ jako był powinien.) 1203 4.3. Zkoumání souvětí se spojovacími výrazy založenými na spojce nei odhaluje zesilovací úlohu částice vėl a určité rozdíly mezi zkoumanými díly: odpovídající věty z Katechismo Daukša překládal volněji – opakované spojky v originále překládá jednoduchými, zatímco litevské postpozitivní částice v originále protějšek nemají. TABULKA 4. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍCH VÝRAZŮ SE SPOJKOU nei V DK Spojovací výrazy K TB Celkem nei 5 6 11 nei vėl 3 1 4 Celkem 8 7 15 5. SPOJOVACÍ VÝRAZY S KONJUNKCÍ o 5.1. Věty s o Souvětí s jedinou konjunkcí o nejčastěji vyjadřují SOUŘADICÍ vztahy mezi větnými členy, např.: 80 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ mitek// Pane Bože, co je ti libo, to si udělej, jako sám se sebou (mého Pána Boha nade vše, a bližního jako sebe samého) 8811 Užívání souřadicích vět s konjunkcí o v pojednávaných dílech se neshoduje se současným územ: Daukša je zvolil i v případech, kdy se dnes obvykle užívají věty s konjunkcí ir (srov. Ambrazas, ed. 1994: 568, 702), např.: Obrať⟨⟩ mě// Pane [k sobě] a ne-//hněvej se proti mně. (Náwroć mie// Panie ku tobie/ á niechćiey [ię] gniewać przeciwko mnie.) 138.11 Starejte se [o sebe [...] abyste by-//li z počtu těch// dobrých a vyvolených jeho// a abyste se nedostali// do věčných muk// pekelných. (Stároyčieß fę [ynacžkowie [...] ábyśćie bylı z licž-//by onych dobrych á wybránych jego// á żebyśćie fę nie doftáli ná męk// piekielne.) 448 duše, které umírají v Boží milosti, a nebyly dostatečně očištěny od hříchů v tomto životě (dufę ktore vmieráią w// tálfce Božey/ á nie vcžynili ná//wßem dofyć za gręchy zá fwo-//lie) 439 Užívání souřadicích vět s konjunkcí o nelze vysvětlit pouze vlivem polštiny, protože ne všechny mají předlohu. Například tuto Daukšovu větu předloha neobsahuje: stvořil a učinil zemi i všechno ostatní, co je na zemi [...] a nejenže stvořil a učinil, ale nyní o to pečuje, opatruje to a stará se [...] to všechno 318 Méně často se větami s konjunkcí o vyjadřují ODPOROVACÍ vztahy mezi větnými členy, např.: v tobě žiji, a v tobě umírám: v tobě trvám, a v tobě pomíjím (ia w tobie żywię// a w tobie vmieram: w tobie// trwam/ á w tobie przemijam) 1691, 3 ODPOROVACÍ vztahy, jak ukazuje citovaný příklad, závisejí na lexikálním složení větných členů – na antonymech, která se v nich užívají: žiji: umírám, trvám: pomíjím. Srov. také: Syn Boží na nebi nemá matku: a na zemi nemá otce. (Syn Božy ná niebie nie-//ma máłki: á ná ziemi nie ma// Oyca.) 3313 Občas se větami s konjunkcí o označují vztahy PŘÍČINY (a) nebo PODMÍNKY (b), např.: a) ty jsi sladkým posilněním mé duše [...] A kdo tě důstojně přijme, bude účastníkem a dědicem věčné slávy. (ty ieft// [łodkie pośilenie dufę moiey// [...]: á ktoryby cię godnie po-//żywał/ vcželtnikiem y dźiedźi-//cem// będźie wiecznej chwały.) 15622 b) Pojďte ke mně všichni, kteří jste unavení a obtíženi, a já vám dám odpočinutí. (Podź-//ćie do mnie wßyscy wy/ ktorzy-//ście tę wypracowáli/ y vciąženi // ieftėście/ á ia wam dam ochło-//dę.) 15012 DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 81 Ze všech Daukšových vět s konjunkcí o, které byly podrobeny rozboru, nemají předlohu v originále pouze dvě. Ve všech případech, kdy originál existuje, odpovídají větám s o polské věty s konjunkcí a. Bezprostředně po konjunkci o může následovat příslovce teip(o), které koreluje s celým prvním větným členem nebo s jeho přísudkovou skupinou. Takové věty vyjadřují DODATEČNÉ vztahy mezi větnými členy. Příslovce si v těchto větách zachovává obecný význam příslovečného určení způsobu a s konjunkcí netvoří samostatnou syntaktickou jednotku, srov.: nūdemės nu-//mazgótų/ ir ištrauktų išg// rąkų priešininkų mūſų [...] o// teip išgelbėtų/ ir atpirtkų// mūs krauiu fáwų ɓwęcźeu-//ſiu (naſ// ociyścili// z grzechow náſych/)// wyrwat nas z rąk nieprzyia-//ćieł náſych [...] á ták odkupit nas fwo-//ią kwią nadrożſzą) 34₃ dū-//ſtis mūmus malóne Diewo// [u wilſomis gamtomis/ o// teip támpamē lunumus/ ir/ téwainieis ámžinos giwá-//tos. (by-//wa nam dána táłká ӡe wßytki-//mi cnotámi: á ták ſławamy ſię// łynmi y dźiedźicámi wiecźnego// żywotá.) 96₇ Ve všech těchto případech je v originále použita konjunkce a, po níž následuje příslovce tak. V dnešní spisovné češtině těmto větám odpovídají věty s konjunkcí a, po níž následuje příslovce tak nebo synonymní spojení tímto způsobem; v Mluvnici současné litevštiny se podobné věty považují za VYTÝKACÍ (srov. Ambrazas, red. 1994: 720). V případech, kdy příslovce částečně pozbylo lexikálního významu, tvoří s konjunkcí samostatnou syntaktickou jednotku – spojovací výraz o teip(o) (viz dále). V několika případech Daukša po konjunkci použil zájmeno tai, které koreluje s přísudkovou skupinou prvního větného členu. Takovými větami se rovněž vyjadřují DODATEČNÉ vztahy mezi větnými členy: Yra Jėſus Chriſtus gel-//betóies mūſų/ [u dūbia/ ir [u// kūnu/ ir [u dèiwiltę [...] o tai// teip po paweikſtù dūnos/ // kaip ir wino (Jezuſ Chryſtus zbáwićiel// naſ// z dubaſ y z ciałem/ y z Bo-//ſtwem [...]: a to tak pod obłobą chlebá/ iá-//ko y winá) 98₁₃ Jneiei ing iſćia Mer-//gos ɓwęcźęſios Mótinos// tawós/ o tū kaip ią iškėłai// nē išžbłomofń garbēfį (Wſbełēs w// żywot Pánieńki naświętey// mátki twe y) á tak iákos ią pod-//niołſku niewymownęy chwalę) 164₅. Originály citovaných příkladů se liší: v prvním je, stejně jako v překladu, použito zájmeno středního rodu, zatímco ve druhém příslovce. V několika dalších případech se zájmeno užité po konjunkci vztahuje jako přívlastek k dějovým podstatným jménům, která opakují určité tvary prvního větného členu, např.: O láimi lábai tai yra// širdis/ ir pałáiminta dūbia// kuri tawę Wießpati Diewą// fawq/ nupėłno priimt o ta-//mė priemimę/ dwałiſką linx-//miƀę būt papildita (O ɓcźeśliwy vmyſł/ y błogo-//ſławiona dubaſ/ ktora ciebie// Páná Bogá fwego záſługuie// nabożnie przyiąć/ á w tym przy-//jęciu/ duchownymwěłelem być// nápěłniona?) 157₁₃ Takovými větami se rovněž vyjadřují DODATEČNÉ vztahy. Struktura vět v originále a v překladu se shoduje. 82 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ 5.2. Věty s o vel Ve třech větách Stručného způsobu je na třetí pozici druhého členu užita částice opět, která spolu se spojkou plní spojovací funkci mezi členy a zesiluje odporovací vztahy vyjadřované větami, např.: tókie iš mātones Die-//wo tokiolñ nūdėmelñ/ prasiradimo (kurės// pāļākem’) nė impul-//dinėja. O tu vel kitų// nė pažīta (tācy sā tālka// Bojų w takie grzechy do-//puśczenia (kto relmy po-//wiedžieli) nie wpadaią.// A tych zaś drugich nie// znajq) 11515 Takové užívání částice vėl není pro současný spisovný jazyk typické. Ve všech těchto případech závisí vėl na originálu: v něm je na třetím místě druhé větné části částice zaś. 5.3. Věty s o daugiau V Katechismu se nachází jedna souvětí se spojovacím výrazem a navíc. Vyjadřuje SOUŘADICÍ vztahy: M. Ką įſmanáí per// tūs žodžius// Tikiu// ing Diewą Tewą. // Mo. Jſſmanáu// iog tikėda-//mi turime ij mibėti. O dau-//geus iog wilſs kitūs dái-//ktus faugodami ir io ƀwe-//tiálius prīlakimus ir bewe-//lliti numirt neg ij pajėſt ku-//rime dáikte. 2722–281 Spojovací výraz je v této větě užit jako samostatná syntaktická jednotka. Tvar příslovce ve vyšším stupni je ustálený. Příslovce nemění povahu významových vztahů ve větě, pouze zesiluje syntaktickou funkci spojky. Struktura a funkce spojovacího výrazu jsou podobné jako u spojovacích výrazů bat gandžiaus, ir labiaus. V originálu tato věta není. 5.4. Věty s o zvláště Ve dvou větách v Kathechismo je bezprostředně po spojce o užito příslovce zvláště. Obě věty vyjadřují výjimku, např.: M. A když máme// žegnati se tím žegnem?// [...] když nalézáme se v nějaké potřebě// aneb potřebě/ a zvláště klekajíce// a vstávajíce (M. A kiedýž mamy vžywać zná-//mienia krzyża świętego?// [...] gdy lie náydúemy w ia-//kiey potrzebie: á ofobliwie w-//ftáiąc y kładąc łię) 187 M. Čemu rozumíš skrze// víru?// O. Vše, co vyznává // a čemu věří [...] církev Římská: a// zvláště co se uzavírá v Apo-//štolském vyznání. (M. Což rozumieſz przez wiarę?// V. Wſbytko co trzyma á wierzył [...] kościół Rzymſki: á ofo-//bliwie/ to co ſię w Kredzie zá-//myka.) 2216 V obou případech překlad odpovídá originálu: příslovce „zvláště“ je překladem polského a, které je spojeno s osobliwie. DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 83 5.5. Věty s o tak(é) V Kathechisme a Trumpame Bude bylo nalezeno několik vět, v nichž příslovce teip(o), následující po spojce o, tvoří samostatnou syntaktickou jednotku – spojovací výraz. Příslovce v těchto větách ztratilo význam způsobu a užívá se spolu se spojkou k označení PŘÍČINNÝCH vztahů, srov.: M. Co je to mše?// O. Je to připomínka [...] a zároveň je to oběť, v níž se obětuje sám Pán Kristus [...] A// proto je třeba být při mši/ s// velkou zbožností/ a pokorou. (M. A coź ieft Mβa? // V. Jeft pāmįtka [...] y źárażem ieft ofiá-//rá/ w ktorey ofiárują tegoj// Chryftufá Pána [...] á tāk trzęba przy niey// być z wielką pilnośćią/ y wćći-//wośćią.) 9917 Máš nyní také duchovními silami všemi svými [...] a proto// můžeš se vzepřít proti řádu (Ma tęj// ieβcje y duchá ze wβytkimi śiłámi fwo-// // imi [...] á tāk moje grzęβyć/ przećiw po-// rządkowi) 12611 Samostatně užité příslovce teip nemá v analyzovaných Daukšových dílech příčinný význam. Daukša neužívá spojovací výrazy *o todrin ani *o dėl to, které by nejpřesněji odpovídaly formálnímu vyjádření spojovacích výrazů v originále a dlatego, a przetoż. Spojovací výraz o teip se v citovaných příkladech užívá jako synonymum výrazů ir teip, ir todrin, ir dėl to. Odpovídající polský spojovací výraz a tak, který Daukša překládá jako o teip, je v těchto případech rovněž synonymem spojovacích výrazů a dlatego, a przetoż. To dovoluje předpokládat, že užití spojovacího výrazu o teip v Daukšově překladu přímo závisí na originálu. 5.6. Shrnutím přehledu souvětí se spojovacími výrazy založenými na spojce o lze formulovat tyto závěry: v těchto souvětích se především vyjadřují PARALELNÍ vzájemné vztahy mezi větami. Kromě toho mohou označovat vztahy ODPOROVACÍ, VYLUČOVACÍ, PŘÍČINNÉ, PODMÍNKOVÉ a DODATEČNÉ; spojka o v prozkoumaných Daukšových dílech vždy odpovídá spojce a v originále. Poměrně časté užívání této spojky místo spojky ir, které není vlastní současné spisovné litevštině, nelze vysvětlit pouze vlivem originálu; postpozitivní částice užívané se spojkou zesilují a zpřesňují významové vztahy mezi větami v souvětí; ve všech případech mají protějšky v originále; specializovaný spojovací výraz o daugi aus, užívaný podobně jako bat gandžius, a labiaus, může být typický pro tehdejší hovorový jazyk; o teip se užívá jako synonymum spojovacích výrazů ir teip, ir todrin, ir dėl to a přímo závisí na originále. 84 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ TABULKA 5. SPOJOVACÍ VÝRAZY SE SPOJKOU o V DK Spojovací výrazy K TB Celkem o 19 34 53 o opět 3 3 o více 1 1 o zvláště 2 2 o tak(o) 1 1 2 Celkem 23 38 61 6. SPOJOVACÍ SLOVO však Spojka však Daukšas použil pouze v jedné souvětí z Trumpo Budo. Spojuje jí participia vyjadřující stavy: rukou zachráněn můj / jsa takto // několikrát zasažen / || dlouho však / sužován / po-//druhé umírám. (rybář, který // tolikrát dotčen nemocí však zasažen podruhé umírám.) 1438 Vztahy mezi členy jsou ODPOROVACÍ. Spojka je použita na druhém místě členu. V originále jí odpovídá konstrukce przed się. TABULKA 6. UŽITÍ SPOJOVACÍHO SLOVA však V DK Spojovací slovo K TB Celkem však 1 1 7. SPOJOVACÍ VÝRAZ tad(a(g)) Tad(a) Daukša užívá nikoli na začátku druhé věty jako ostatní spojovací výrazy, nýbrž na druhém (a) nebo třetím (b) místě, typickém pro částice, nikoli pro spojky. Přesto se považuje za spojovací výraz, protože plní spojovací funkci mezi větami, srov.: a) K tobě přicházeli slepí || k tobě hluší/ k tobě// ochrnutí ochrnutím/ k to-//bě posedlí ďáblem/ a// nikdo z nich nebyl nevyslyšen. K tobě tedy’ a já, hříšný// a unavený, přistupuji (K tobě přicho-//dívali slepí/ k tobě hluší/ k tobě// ochrnutí ochrnutím/ k tobě// posedlí/ a nikdo z nich nebyl// nevyslyšen. K tobě tedyjá, bídný a ubohý, přistupu-//ji) 1537 Daukšos Katekizmo sudėtiniai sakiniai 85 více ty můžeš odpustit | nežli já mohu odpustit. Neodmítej mě tedy, milý Pane, od své milosti) 13712 Ve větách s touto spojkou se nejčastěji vyjadřují významové vztahy PŘÍČINY (jako v posledním příkladu). V několika případech jsou zřetelné vztahy TVRZENÍ – ZÁVĚRU považovány za jejich variantu, srov.: vůle// ochablá, která chce// stát se schopnou// jedním způsobem z těchto// dvou [...] Mezi těmito// jedním ze dvou způsobů ochabnutí/ jeden vede k činu (všechny hříchy// které se kdy// stávají// spáchanými) jedním// způsobem z těchto dvou [...] Mezi nimi tedy obojím způsobem [při// obou hříších jeden// náleží k činění) 11413 Věty se tad(a) mohou vyjadřovat také vztahy PODMÍNKY, např.: Serafíni [...] jako malí// motýlci pod tvýma očima. Jaktedy’ aϑ maličký/ a nicotný dar// odvážím se k tobě přistoupit (viděv Serafíny [...] jak se drobní motýlci// třepotají v tvé přítomnosti. Jak jsem já tedy bídný a nicotný tvor, odvážím se// k tobě přistoupit) 14819 V případech, kdy věty vyjadřují nejobecnější VZTAHY SOUŘADNOSTI nebo ČASU, tad(a) plní úlohu nikoli spojky, nýbrž částice, např.: Může přidat všechny hříchy a nedbalosti/ které pocházejí z povolání nebo úřadu [...] Když tedy dokončí takové vyznání/ ať je ukončí) 13111 Delší podoba spojky tada se vyskytuje pouze v jedné větě: chtěl bych odhalit// svou duši/ v této// svátosti nevěsty// ženichovi/ a tak// ji ukázat. Tak tedy te-//dy svou// nevěstu takto// před tebou odhaluji (chtěl bych odhalit svou duši v této svátosti, lásku ženicha k nevěstě, a tak ji ukázat: rač mi tedy dát, Pane, srdce, které je ti oddáno) 1686–7 S připojenou postpozitivní částicí byla tato spojka použita pouze jednou; stojí na prvním místě věty: M. Je tedy jeden Bůh?// V. Je.// M. Nebo jsou tři Bohové?// V. Je.// M. A Duch svatý je Bůh?// V. Je.// M. Jsou tedy tři Bohové? (M. Je Otec Bohem?// V. Je.// M. A Syn je Bohem?// V. Je.// M. A Duch svatý je Bohem?// V. Je.// M. Jsou tedy tři Bohové?) 268 Touto větou se vyjadřují významové vztahy TVRZENÍ – ZÁVĚRU. 86 | ARTŪRAS JUDŽĖNTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ V originále odpovídá spojce tad(a) ve všech případech tedy, stejně jako ve vydání překladovém, kde stojí na druhém nebo třetím místě větného členu. Formě tadag v polském textu odpovídá složená spojka a więc. TABULKA 7. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍHO SLOVA tad(a(g)) V DK Spojovací slovo | K | TB | Celkem tad(a(g)) | 3 | 7 | 10 8. SPOJOVACÍ SLOVO tai yra Ve větách se spojovacím slovem tai yra jsou v obou případech vyjadřovány UPŘESŇUJÍCÍ vztahy mezi větnými členy. [Jmenován po Kristu a od něho poučen] učedník / to jest / který po celém křesťanstvu věří v Boha / a zachovává jeho přikázání. (Jestliže někdo, kdo je pokřtěn v Krista, se obrací, věří a vyznává jeho zákon.) 1014 [může být vinen] z poznání svého srdce [z toho, že jim nevěnoval dostatečnou pozornost; ti, kdo opomenuli službu Boží, to jest že to nedělali s takovou vnitřní čistotou, kvůli samému Bohu, jak byli povinni] (může být vinen z nedbalosti své mysli, jestliže nedodržoval práva, která náležela ke službě Páně), to jest že je nečinil s takovou vnitřní čistotou pro samého Boha, jak měl) 1236 V originále nemá spojovací slovo v prvním případě žádný ekvivalent, zatímco ve druhém případě mu odpovídá to jest. TABULKA 8. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍHO SLOVA tai yra V DK Spojovací slovo | K | TB | Celkem tai yra | 1 | 1 | 2 9. SPOJOVACÍ VÝRAZ teip jog Ve dvou případech jsou větné členy souvětí v analyzovaných dílech spojeny spojovacím výrazem teip jog. Těmito větami se vyjadřují vztahy TVRZENÍ – ZÁVĚR, které jsou v tomto článku považovány za variantu vztahů PŘÍČINY: funús Diewo// když se stal člověkem v životě Panny Marie/ vykoupil nás na kříži, abychom byli přeneseni z levice na pravici: tak DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI 87 z kříže svatého/ jest jako by souhrn veškeré víry.) 1718 Jneiei v životě Panny, která má být matkou tvou, a tak jako jsi ji vyzdvihl k nevýslovné slávě, tak// že jestliže jsi dal nevýslovnou milost k jejímu posvěcení. (Vstoupil jsi do nejsvětějšího života Panny, své matky, a tak jako jsi ji pozvedl k nevýslovné slávě, také jí dáváš nevýslovnou útěchu.)1646–7 V posledním případě nemohl originál ovlivnit výběr spojovacího výrazu v překladu. Pro současnou spisovnou řeč není teip jog typické – ve významu tohoto výrazu se někdy užívá spojovací výraz podobné stavby taip kad. TABULKA 9. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍHO VÝRAZU teip jog V DK Spojovací výraz K TB Celkem teip jog 1 1 2 10. SPOJOVACÍ VÝRAZ todrin(ag) Ve větných členech spojených touto spojkou se vyjadřují významové vztahy příčiny, např.: mezi nimiž// mnohé sotva budou hříchy odpustitelnými:// přece však vždy bývá nedokonalost/ i nějaký poklesek [...] Proto tedy kdo se ubírá k dokonalosti // nemá je jen tak ledabyle opomíjet. (miedy ktoremi// wiele ich/ ledwie będaļl grzechami powbędzieni// wßakźe jednak ieft záwße// niedołkonatość/ y wyłte-/|pek iáki [...] Proto kdo kráčí k// dokonalosti/ nemá je jen tak ledabyle opouštět) 1175 Částice ir, která následuje bezprostředně po spojce, se nevztahuje ke spojce, nýbrž k zájmenu, které následuje po ní, a proto není součástí spojovacího výrazu, srov.: Sjętónas búwo graźús ifž// prigimimo. Proto tedy i my// jestliže budeme bez hříchu/ tedy také zůstaneme krásnými (bá-/|tan byt piękny z przyrodzenia.// Protože i my// będziemy bez* grzechu bę-/|dźiemy/ tedy też zoftániemy pięknemi) 5718 Spojka se obvykle užívá s připojenou postpozitivní částicí a pouze v jediné větě je užita bez ní: dawei mań// vź peną kúna táwą bŵętą// giwą/ [...] Proto tedy modlím se// abych měl dostatečnou hojnost (dateś mi za po-/|karm ciało twe żywe/ [...] Proto|| abys mi byl takový) 17116 V originále mají tyto věty dvojí ekvivalenty: se spojkami dlatego nebo przeto(ż) (viz citované příklady). V několika případech jsou v originále užity složené spojovací výrazy a przetoż (a) a a dlatego (b): 88 | ARTŪRAS JUDŽĖNTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ a) mės ėltmė willi// brólei ir lūnys teip’ gero te-llwo/ todrinąg tarime mi-//tėis kaip’ brólei ir waikai// wiéno téwo. (my wółyci iełtelmy łobie brá-//cia/ á przeztoż mamy fię miło-ll wać iako brácia a lynowie ták// dobrotliwego Oyca.) 5010 b) takových nevidíme, nepatrných, musíme si všimnout. Proto-//že není třeba se divit, // že některé zbožné osoby // nenacházejí hříchy, // z nichž by se měly uznat // vinnými, (toho, co nevidí-//me, lze jen těžko poznat). A proto se není třeba // divit, že některé zbožné osoby // nenalézají hříchy, z nichž // by se měly považovat za // vinné:) 1155–6 Tyto příklady ukazují synonymii překladových vět se spojovacími výrazy ir todrin, ir („a proto také“) i vět s jediným výrazem todrin. TABULKA 10. UŽÍVÁNÍ SPOJOVACÍHO VÝRAZU todrin(ag) V DK Spojovací výraz K TB Celkem todrin(ag) 2 5 7 11. SPOJOVACÍ VÝRAZ vienok(ig) Ve větách s touto spojkou Trumpame Bude jsou vyjadřovány ODPOROVÉ vztahy, např.: Żaizdų táwų fu Thamós-//lium’ nė wėiždžiull/ Wienók fąt Diewa // iżpąžint nė wėkdiu (3 Tomążem bliżen twoich tu niewi-//dązę // Wążkę cię wyznać żą Bogá nie-//włydązę.) 17617 V této i dalších větách je mezi větnými členy patrný také odstín VZTAHŮ PŘÍPUSTKOVÝCH, srov.: daug wós bus núdeme-//mis atáifintomis:// wienókig willadós nę-//pritėkimas ir pražegi-//mas kokłai (wiele ich/ ledwie będał// grzechámi powbędniemi // wążkę jednák iełt żąwęł niedokonáłość/ y wyfte-//pek iáki) 1171 Spojka se v tomto typu vět nachází na prvním (jako v citovaných příkladech), nebo na druhém místě větného členu: Na kříži takto přivěšen ďáble: // Ó, jsi jediný // žalostný člověče. // Oba jedno// opravdově věřící: // Modlím se, abys smrt // snášel s lítostí. // (Na kříži takto visí Bůh // A ty jsi v tobě člověčenství. // Oba zde pevně vyznávám // Se zlodějem na kříži se ti // klaním.) 17611 V posledním případě se překlad od originálu poněkud podstatněji liší: Daukša přeložil bezespojkouvou větu větou se spojkou vienok. V tomto případě se neshodují významové vztahy mezi větnými členy v překladu a originále: v polském textu jsou souřadicí. Ve větě 117 spojce s připojenou částicí vienokig odpovídá složený spojovací výraz wszakże jednak. DAUKŠOS KATEKIZMO SUDĖTINIAI SAKINIAI | 89 Spojka však se užívá také jako součást složené spojky bat však (viz oddíl 2.6). V několika případech je součástí párových spojek norint... však a norint... bat však. Částečka však může plnit také funkci částice, např.: Ir kasg̀ vienók (tu manìń// wéikśis/ malóneùfes Jéfau? (Y coǰ wždy fìę zemną ftá-//niė miłoścìwy Jezu?) 143₁₄ Poměr mezi větami se spojkou vienok(ig) a jim synonymními větami se spojkou bat nebo tačiau není jasný. Volbu jedné či druhé spojky mohly určovat odlišné spojovací výrazy v originále. TABULKA 11. UŽITÍ SPOJOVACÍHO VÝRAZU vienok(ig) V DK Spojovací výraz K TB Celkem vienok(ig) 3 3 12. ZÁVĚRY Souvětí souřadná ve zkoumaných Daukšových dílech (viz tabulku 12) v hlavních rysech odpovídají větám současného spisovného jazyka. Vztah významových poměrů, které vyjadřují, ke spojovacím výrazům ve větě je znázorněn v tabulce 13. Mezi výraznější rozdíly ve vyjadřování souřadných vztahů v Daukšových dílech a v současném spisovném jazyce patří: 1. Věty se spojkou ir, stejně jako v současném spisovném jazyce, obvykle vyjadřují nejobecnější POROVNÁVACÍ vztahy mezi větnými členy, někdy také ODPOROVACÍ a jiné. V originále jim odpovídají nejen věty se spojkou y, ale také věty se spojkou a. Tyto posledně uvedené tvoří dokonce 30 procent všech případů, kdy mají litevské příklady v originále spojkové ekvivalenty. Ve větách se spojkou o převažují POROVNÁVACÍ vztahy mezi větnými členy, méně často pak ODPOROVÉ. Tyto vztahy mezi větnými členy jsou charakteristické pro Daukšovy věty i pro věty současného jazyka se spojkou ir. V originále odpovídají větám se spojkou o věty se spojkou a. Srovnání překladu s originálem ukazuje rozdíly mezi souvětími vyjadřujícími POROVNÁVACÍ vztahy mezi větnými členy v tehdejší polštině a litevštině: vyjadřování těchto vztahů bylo mnohem typičtější pro polské věty se spojkou a (srov. Klemensiewicz e. a., 1955: 450, 471, 507) než pro odpovídající litevské věty se spojkou o. 2. Pro jazyk Daukšových zkoumaných děl je oproti současnému spisovnému úzu typičtější vyjadřování významových vztahů či jejich odstínů postpozitivními slovíčky připojujícími se ke spojkám (srov. Piročkinas 1964c: 81, 85, 98). Například věty se spojovacími výrazy ir dabar, ir vėl, ir labiau vyjadřují POROVNÁVACÍ nebo ODPOROVÉ vztahy. PŘÍČINNÉ vztahy se vyjadřují větami se spojovacími výrazy ir tod(r)in, ir taip; PŘÍPUSTKOVÉ vztahy výrazem ir vėl atpenč; DODATKOVÉ vztahy výrazem ir tai. Určit významové 90 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ Povahu vzájemných vztahů mezi větnými členy pomáhá objasnit srovnání překladu s originálem – v něm mají postpozitivní částice v překladu obvykle přesné protějšky. Přesto užívání postpozic nebylo vždy určováno originálem: to naznačuje, že bylo charakteristické i pro tehdejší mluvenou litevštinu. 3. V Daukšových překladech je patrná větší polyfunkčnost pomocných slov než dnes. Často může táž částice fungovat jako příslovce nebo částice, jako součást složené či párové spojky a sama také plnit funkci spojovacího výrazu. 4. Postpozitivní částice se v analyzovaných dílech poměrně často vyskytují nikoli na druhé, ale na třetí, nebo dokonce čtvrté pozici větného členu (srov. Hermann 1926). Jejich užívání obvykle závisí na originálu, nikoli však ve všech případech, a proto je sotva lze vysvětlit pouze vlivem polštiny. Kathechismo ir Trumpo Budo se složené souřadicí věty částečně liší inventářem spojovacích výrazů: tačiau a vienok(ig) se užívají pouze v posledně uvedeném díle. TABULKA 12. SPOJOVACÍ VÝRAZY VE SLOŽENÝCH VĚTÁCH M. DAUKŠI V KATHECHISMO IR TRUMPO BUDO SUDĖTINIŲ SAKINIŲ JUNGIAMIEJI ŽODŽIAI Spojovací výrazy K TB Celkem S arba 6 3 9 S bat 16 18 34 S ir 113 119 232 S nei 8 7 15 S o 23 38 61 tčiau 1 1 tad(a(g)) 3 7 10 tai yra 1 1 2 teip jog 1 1 2 todrin(ag) 2 5 7 vienok(ig) 3 3 Celkem 173 203 376 Daukšos Katekizmo sudėtiniai sakiniai | 91 TABULKA 13. VÝZNAMOVÉ VZTAHY MEZI VĚTNÝMI ČLENY VYJADŘOVANÉ SOUŘADICÍMI VĚTAMI V DÍLE M. DAUKŠI KATHECHISME IR TRUMPAME BŪDE Významové vztahy Spojovací výrazy Slučovací Odporovací Vylučovací Výjimkové Upřesňovací Příčinné Podmínkové Účelové Doplňovací Su arba ++ Su bat + ++ + Su ir ++ + + + + Su nei ++ + Su o ++ + + + avšak ++ tedy (a(g)) ++ + to znamená ++ takže ++ proto(že) ++ nicméně ++ + LITERATŪRA Ambrazas, V. 1972: Lietuvių kalbos prijungiamųjų sakinių struktūriniai tipai. Baltistica 8 (1), 23–48. Ambrazas, V. 1977: Lietuvių kalbos istorinės sintaksės metodo problema. LTSR MA darbai A 4 (61), 139–154. Ambrazas, V. 1982: Žodžių tvarka ir baltų kalbų sakinio tipo rekonstrukcija. Baltistica 18 (2), 100–118. Ambrazas, V. 1986: Lietuvių kalbos sakinio sintaksinės ir semantinės struktūros vienetai. Lietuvių kalbotyros klausimai 25, 4–44. Ambrazas, V., red. 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Balkevičius, J. 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Mintis. Hermann, E. 1926: Litauische Studien. Eine historische Untersuchung schwachbetonter Wörter im Litauischen, Berlin: Weidmannsche Buchhandlung. Klemensiewicz, Z., Lehr-Splawiński, T., Urbańczyk, S. 1955: Gramatyka historyczna języka polskiego, Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. Michelini, G. 2001: Itališkas Ledesmos Katechismo Dottrina Christiana: Daukšos panaudoto lenkiško teksto šaltinis. Acta Linguistica Lithuanica 44, 227–250. 92 | ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. PALIONIS, J. 1995: Pratarmė; 1595 metų Katekizmas ir jo leidimai. Mikalojus Daukšos 1595 metų Katekizmas. Parengė Vida Jakštienė ir Jonas Palionis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 7–8; 15–39. PIROČKINAS, A. 1964a: Keli ypatingesni sudėtinių sakinių tipai. Kalbotyra 10, 109–113. PIROČKINAS, A. 1964b: Место присоединения среди других видов синтаксической связи. Kalbotyra 10, 157–165. PIROČKINAS, A. 1964c: Sujungiamųjų sakinių su jungtukais ir, o, bet loginiai–semantiniai santykiai. Kalbotyra 10, 77–107. ULVYDAS, K., red. 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė, Vilnius: Mokslas. Gauta 2001 07 20 Artūras Judžentis Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected] Jūratė Pajėdienė Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected]