Lietuvos sudurtinių oikonimų darybos bruožai

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVI (2002), 121–130 Tvoření složených oikonym v Litvě MARIJA RAZMUKAITĖ Institut litevského jazyka, Vilnius Složená oikonyma (názvy usedlostí) nejsou v Litvě příliš častá. Tvoří přibližně 5% všech litevských oikonym. Skládají se ze dvou částí, z nichž druhá je obvykle zeměpisný nebo botanický termín, méně často toponymum. První částí může být obecné či vlastní jméno, přídavné jméno nebo (vzácně) číslovka. Mezi oběma částmi může být spojovací samohláska, ale také může chybět. Většina těchto složenin je doložena v západní Litvě. 1. ÚVODNÍ ČÁST Tvoření litevských oikonym je zkoumáno již po mnoho desetiletí (Balčikonis 1978: 339–349; Razmukaitė 1981: 199–205; 1983: 146–153; 1988: 88–104; 1989: 138–147; 1991: 53–60; 1993: 133–165; 1997: 111–116; 1999: 159–201; 2001: 142–150). Nejširší pozornost byla věnována jedné z největších skupin oikonym – odvozeninám se sufixy (Razmukaitė 1998). Tento článek si klade za cíl představit tendence tvoření patrně nejmenší skupiny odvozenin – složených oikonym. Složená oikonyma neboli kompozita nejsou v litevské oikonymii produktivním způsobem tvoření; představují pouze 5% všech dnes oficiálně evidovaných názvů sídel. Mnohem produktivnější jsou jiné způsoby tvoření – afixace a tvary pluralia tantum. Složená oikonyma lze zkoumat z několika hledisek. Jejich části lze posuzovat podle slovních druhů, podle způsobů jejich spojování, spojovacích samohlásek apod. Vzhledem k tomu, že při tvoření místních jmen skládáním se zpravidla mění i kmenová koncovka neboli koncovka, lze o kompozitech hovořit také jako o jistém typu odvozenin vzniklých smíšeným způsobem tvoření (současně i pomocí koncovky) (podrobněji o těchto odvozeninách viz Urbutis 1978: 290). Při vyzdvihování nejvýraznějších rysů tvoření oikonym skládáním je třeba především zdůraznit, že litevská oikonymie se vyznačuje dvoučlennými neboli dvoudílnými kompozity. Jde o determinativní odvozeniny (k termínu viz Ulvydas, red. 1965: 441; Gaivenis, Keinys 1990: 196), utvořené na toponymické rovině ze dvou samostatných lexémů, např.: Kvieč-laukis: kviečiai, laukas; Merg-ù-trakis: mergà, trá kas; Šil-a-galys: šìlas, gãlas apod., nikoli odvozeniny od strukturálně složeného slova, jako např.: Aukštakalniai: aukštakalnis; Galūlaukis: galūlaukis; Vidūlaukiai: vidūlaukis apod. Na rozdíl od složených hydronym a názvů hor, které zpracoval A. Vanagas (Va- 1 Zde se mají na mysli údaje z „Adresáře administrativně-územního členění Litevské SSR“ (2. díl, Vilnius, 1976). 122 | MARIJA RAZMUKAITĖ nagas 1970: 226–257; 1973: 213), kurių abiejų sandų leksemos gali būti iš įvairių kalbos dalių: daiktavardžių, būdvardžių, skaitvardžių ir net veiksmažodžių, gyvenamųjų vietų vardų leksemomis dažniausiai eina bendriniai ir tikriniai daiktavardžiai, būdvardžiai, retais atvejais – skaitvardžiai. Tai, žinoma, nulemta pačių vietovardžių semantinės specifikos. Protože, jak již bylo uvedeno, jsou litevská oikonyma vzniklá skládáním determinativní útvary, v nichž první složka složeniny určuje nebo označuje druhou, pozornost se obvykle nejprve obrací k určované, tj. druhé složce². Touto složkou oikonym bývají nejčastěji obecná podstatná jména. Jde o různé geografické, fyziografické a geobotanické termíny i o názvy objektů souvisejících s každodenním a kulturním životem člověka. Nejvíce složenin (~14%) má ve druhé složce lexém laukas, např.: Darb-ā-lau-kis, Švab-a-laukis, Pust-ā-laukiai aj. Složka -lauk- je rozšířena ve struktuře složených oikonym různých míst v Litvě³. Obzvláště oblíbená je v oikonymech z okolí Ignaliny, Kelmė, Šiauliai, Tauragė, Vilniusu, Vilkaviškisu a Zarasai. Na druhém místě z hlediska produktivity (~9%) jsou složeniny s lexémy galas a kalnas, např.: Jack-a-galys, Birj-ā-gala, Aukšt-i-galiai, Šiūkšč-ia-kalnis, Gir-kalnis aj. Menší počet složenin (po 4%) je utvořen s lexémy girìa, kiẽmas⁴, vietà, např.: Gáil-ia-kiemis, Pìkt-a-kiemis, Arl-ō-vietė, Šak-vietis, Karál-giris, Degūt-giris aj. Ještě řidší jsou složeniny s druhou složkou kàimas⁵, sodà (sõdžius) a dalšími méně častými či dokonce ojedinělými lexémy: balà, béržas, būdà, kãmpas, márgas, pjaunỹs, rãgas, šìlas, valãkas, tùltas aj., kterých bylo zaznamenáno přes sto. Velmi zřídka se jako druhá složka vyskytuje jiné místní jméno, např.: Raudón-pamušis: raudónas + Pamušis k.; Naũ-stremeniai: naũji + Stremėniai k.; Viršū-ro-dukis: viršùs + Ródūka k.; Skìrs-nemunė: (s)kirsa + Nẽmunas up. aj. Bylo zjištěno, že některé lexémy druhých složek, jak nejčastější, tak méně časté – galas, girìa, vietà, kàimas, kiẽmas – se vyskytují areálově. Například lexém galas je oblíbenější ve složených oikonymech střední části Litvy (okresy Anykščiai, Jonava, Kėdainiai, Kelmė, Panevėžys, Pasvalys a Radviliškis), girìa v okresech Kelmė, Kėdainiai, Šilalė, Jurbarkas a Šakiai, vietà v okresech Kelmė, Šilalė, Kėdainiai, Tauragė, Šilutė, Šakiai, Marijampolė, Prienai a Anykščiai a Utena, kàimas v okresech Jurbarkas, Kėdainiai, Raseiniai a Vilkaviškis, kiẽmas v místních jménech okresů Kaišiadorys, Prienai, Šalčininkai, Trakai a Varėna. Kromě toho je při pojednání o složkách složenin z jednotlivých míst (okresů) Litvy třeba zdůraznit také to, že v rámci téhož okresu nebo starostenského obvodu se nejčastěji opakují stejné lexémy druhých složek: okres Akmenė – laukas, okres Alytus – laukas, okres Anykščiai – galas, okres Biržai – galas, okres Ignalina – laukas, salà, okres Jonava – galas, okres Joniškis – laukas, okres Jurbarkas – girìa, okres Kaišiadorys – kiẽmas, okres Marijampolė – kalnas, būdà, ² Tento způsob tvoření zahrnuje také sufixaci; tímto způsobem bylo v Litvě utvořeno přibližně 30% oikonym (srov. Razmukaitė 1998: 16). ³ Tento systém se používá také při pojednání o složeninách obecné slovní zásoby (Ul vydas, ed., 1965: 437–471). ⁴ V Malé Litvě bylo zaznamenáno nemálo oikonymů (~27%) se složkou -lauk- – podrobněji viz Deltuvienė (2001: 14). ⁵ Nejproduktivnějšími složeninami Malé Litvy jsou ty s lexémy kàimas a kiẽmas (~35%) (Deltuvienė 2001: 14). LIETUVOS SUDURTINIŲ OIKONIMŲ DAR YBOS BRUOŽAI | 123 Okres Kaunas – kiemas, galas, okres Kėdainiai – galas, kiemas, okres Kelmė – kalnas, laukas, okres Klaipėda – galas, okres Kretinga – galas, okres Kupiškis – galas, okres Molėtai – laukas, okres Pakruojis – laukas, okres Panevėžys – galas, laukas, okres Pasvalys – galas, laukas, okres Plungė – girìa, okres Prienai – kiemas, vieta, okres Radviliškis – galas, okres Raseiniai – kaimas, galas, okres Rokiškis – galas, okres Skuodas – laukas, okres Šakiai – būda, kalnas, vieta, okres Šalčininkai – kiemas, okres Šiauliai – laukas, okres Šilalė – laukas, okres Šilutė – girìa, vieta, okres Širvintos – laukas, okres Švenčionys – dvaras, laukas, okres Tauragė – laukas, vieta, okres Telšiai – laukas, kalnas, okres Trakai – bala, kiemas, laukas, okres Ukmergė – kalnas, okres Utena – kalnas, kiemas, okres Varėna – kiemas, okres Vilkaviškis – laukas, bala, kaimas, vieta, okres Vilnius – laukas, kalnas, okres Zarasai – polis, laukas, kalnas. To již částečně vypovídá o fyziografické, geografické či podobné situaci toho či onoho místa. Níže jsou přehledně uvedeny typy složenin rozdělené do skupin podle jejich složek⁶. Těchto skupin je několik. Samotných složenin je přibližně 1200. 2. TVARY ZE DVOU PODSTATNÝCH JMEN 2.1. Oba komponenty z obecných slov: Akmeṅ-tiltis vs. (BvdžV)⁷: kámen (kameny), most; Aļksn-ia-kiemis k. (AŠMN): olše, dvůr; Alksn-ia-pievís k. (ČLN): olše, louka; Anč-laukas k. (BRT): kachna, pole; Ašv-a-raistis k. (ŠUT): ašva, bažina; Bajor-kampis k. (ZB): bajōras, kout; Bažnyt-giris k. (GRŠ): kostel, hvozd; Berž-a-polis8 k. (KRKL): bříza, výpůjčka polis (< řec. πόλις „město“); Berž-a-ragis k. (PLŠ): bříza, roh „výběžek“; Berž-a-tiltis vs. (TRGN): bříza, most; Berž-a-pelkis k. (LL): bříza, bažina; Blindž-ia-kupstis k. (SKRD): blindė, kupa; Blūd-i-kalnis vs. (BZD): nář. blūdas „blouznění, bloudění; pošetilost“; Bób-a-raistis k. (GLT): bóba, bažina; Bób-kalnis k. (KVR): bóba, hora; Bób-laukis k. (ALVT, KBR): bóba, pole; Bríed-laukis k. (IMBR): brėdis, pole; Bríed-pjaunys k. (JNP): brėdis, pjaunys; Būd-a-viečiai k. (GŽ): būda, místo aj. (celkem asi 230). 2.2. První komponent z osobního jména, druhý z obecného slova: Antan-ò-polis vs. (GRŽ): Antānas10 polis; Ar-iò-gala11 vs. (AR): Arỹs, galas; Arl-ō-vietė vs. (AND): Arlà, vietà; Aušr-ā-kaimis k. (LKŽ): Aušra, ves; Bagdon-giris k. (MŠK): Bagdōnas, hvozd; Bałk-a-sodis k. (MRS): Bálkus, vesnice; Bāč-galiai k. (BČN): Bāčis, Bačỹs, Bāčius, konec; Baltr-a-murgis k. (PRN): Báltras, Báltrus, murgas „barevná míra, jednotka výměry“; Barbōr-laukis k. (DMS): Barborà, pole; Barč-ia-laukis vs. (AŽL): Barčỹs, Barčius, pole; Bart-laukė k. (RDN), Bart-laukis k. (VARN): Bartas, pole; Bat-ė- 6 Darinių grupės sudarytos remiantis A. Vanago (1970: 25) sudarytaja lietuvių vandenvardžių struktūrinės gramatinės klasifikacijos lentele. 7 Zkratky lokalizačních údajů, jako jsou LKŽ a LPŽ; ty, které se v těchto zdrojích nevyskytují, jsou uvedeny na konci článku. 8 Dėl tokių darinių su antruoju sandu -polė, -polis dar žr. Vanagas (1995: 229–233). 9 Významy některých slov jsou vysvětleny; významy jsou doloženy ze svazků akademického Slovníku litevského jazyka (LKŽ). 10 Dėl tekste teikiamų asmenvardžių žr. LPŽ ir Kuzavinis, Savukynas (1987). 11 Šio vietovardžio kilmę ir darybą detaliai yra aiškinęs A. Vanagas (1996: 23–29). Dėl oikonimų su antruoju sandu -gala dar žr. Vanagas (1988: 8). 124 | MARIJA RAZMUKAITĖ gala k. (Dms): Batís, Batỹs, gãlas; Baũs-giris vs. (Klm): Bausỹs, girià; Bein-ã-šilis k. (Int): Beĩnius, Beinỹs, šilas; Beĩš-trakiai k. (Plm): Beĩšys, trãkas; Beñč-ia-kiemis k. (Jz): *Beñčius, *Beñčys, srov. Bencévičius, kiẽmas; Birj-ã-gala k. (Rz): *Birjus, srov. Birjotas, gãlas aj. (celkem asi 430). 2.3. První komponent z místního jména, druhý z obecného slova: 1) první komponent z názvu vesnice: Dambãv-a-ragis k. (Vrbj): Dambavà k. (Jz), rãgas „špičatý kus země vybíhající do moře, jezera či lesa, poloostrov; kout, roh“; Kreting-sodis k. (Rdč): Kretingà město, sodà „nerozdělená vesnice, ves“; Prien-laukỹs k. (Šil): Prienai město, laũkas; Minč-ia-kampis vs. (Šmt): Minčia k. (Trgn), kampas; 2) první komponent z názvu řeky: Jūdr-a-rūdė k. (Všr): Jūdrė ř. (Kzr), rūdà, rūdė „železářská huť“; rūdà, rūdė „špatná bažinatá půda s příměsí rašeliny, rašeliniště“; Jies-trakis k. (Šil): Jiesià ř. (Grl), trãkas; Jūost-a-viečiai k. (Sdl): Jūosta ř. (Pn), vietà; Leit-giriai k. (Jkn): Leĩtė ř. (Šlu), ginà; Šyš-giriai k. (Kin): Šyšà ř. (Šlu), girià; Gilãnd-viršiai k. (Lksr): Gilãndė ř. (Pgg), viršùs „horní, vyvýšená část“; Meldik-viršiai k. (Trg): *Meldikė¹² ř., srov. Meldikupė, Meldė ř. (Trg), viršùs. 2.4. První komponent z obecného slova, druhý z místního jména: 1) druhý komponent z názvu vesnice: Virš-ù-rodukis k. (Vrn): viršùs „horní, vyvýšená část“, Róduka k. (Mrk); 2) druhý komponent z hydronyma: Gal-ã-verknis k. (Tlk): gãlas, Verknė ř. (Jz); Róž-iakmenis (<*Róž-ia-akmenis) k. (Glt): rõžė (rõžės), Akmenà ř. (Pb). 3. DERIVÁTY Z ADJEKTIVA A SUBSTANTIVA 3.1. Druhý komponent z obecného slova: v oikonymech je doloženo asi 30 adjektivních lexémů; derivátů utvořených s nimi je asi 300: ãštras, -à ‘ostrý’, aštrùs, -ì: Aštr-ã-kalnis ves (Baib), Aštr-iã-kalnis ves (Graz); druhý komponent z kálnas; ãukštas, -à: Aukšt-ã-dvaris ves (Rm, Sdrv, Vdn, Zb), vesnice (Kul, Skm, Vdn); Aukšt-a-girė ves (Lkv); Aukšt-ã-giris vesnice (Švnčl); Aukšt-ã-gūnis (<*Aukšt-a-eglynis) vesnice (Kzt, Šmt); Aukšt-a-gojis ves (Pmp); Aukšt-ã-kaimis ves (Upn) atd. (celkem 50); druhé komponenty jsou odvozeny od: dvaras, eglýnas, gãlas, girià, sl. gojus, kãimas, kálnas, kiẽmas, laũkas, liẽpa (liepos), mìškas, pamedė (pamedỹs) ‘lesní okraj’, sala ‘ves, vesnice’, šìlas, trãkas; baĩsus, -ì: Bais-ó-gala¹³ městys; druhý komponent z gãlas; báltas, -à: Balt-ã-dvaris ves (Vdn), vesnice (Pbrd); Bált-biržis ves (Kzt); Bált-kalnis ves (Lkv); Bált-miškiai ves (Alksnp) atd. (celkem 6); druhé komponenty jsou odvozeny od: biržė, biržė ‘určitý úsek lesa; průsek v lese’, dvaras, kálnas, mìškas; dìdis, -ė, -ì: Did-kiemis ves (Pj); Did-laukė ves (Pd); Didž-ia-balis vesnice (Lbn); Didž-ia-dvaris ves (Pkns); Didž-ia-kaimis ves (Kur); Didž-ia-salis ves (Nmž); Didž-ia-šilis vesnice (Kz); Didž-prūdžiai ves (Ants) atd. (celkem 13); druhé komponenty jsou odvozeny od: balà, dvaras, kãimas, kiẽmas, laũkas, prūdas, salà, šìlas; 12 Dėl tokios ankstesnės ar buvusios gretiminės upėvardžio lyties plg. Vanagas (1981: 209). 13 Plačiau žr. Vanagas (1996: 34–36). LIETUVOS SUDURTINIŲ OIKONIMŲ DARYBOS BRUOŽAI | 125 dùbs, -ì: Dùb-a-klonis ves. (KBŠ, NDž); druhá složka z klónis; gražùs, -ì: Graž-ià-vietė ves. (KUR); druhá složka z vietà; ìlgas, -à: Ilg-a-bradà ves. (AN); Ilg-a-kiemis ves. (GRL, KŠ); Ilg-a-laukiai ves. (RK, VB); Ilg-a-pievis ves. (SMAL); Ilg-a-trakis ves. (TJ); Ilg-brastė ves. (SV); Ilg-viečiai ves. (KŽ) aj. (celkem 13); druhé složky z: bradà ‚velké bláto, bahnitá cesta, mokré místo‘, brastà, kiẽmas, laũkas, piẽva, trãkas, vietà; jáunas, -à: Jaun-à-daris ves. (ŠUT); Jaun-à-kampis ves. (JNŠM); Jáun-zemė ves. (SMLB); druhé složky z: darà ‚konání, práce‘, kãmpas, žẽmė ‚země‘; júodas, -à: Júod-a-kampis ves. (MND); Júod-a-klonis ves. (ONŠ); Júod-a-laukis ves. (GRB, GRIG); Júod-a-purvis ves. (LBN, SUG, ZB); Júod-a-raistis ves. (ŠIL); Júod-balai ves. (TRAKS); Júod-būdis ves. (VY); Juod-laukys ves. (ŠMN) aj. (celkem 20); druhé složky z: balà, būdà, dvãras, kãmpas, klónis, laũkas, liẽknas, pjaunỹs, pùrvas, raĩstas, šìlas, valkà ‚mokré, bahnité, bažinaté místo, prohlubeň‘; klẽvinis, -ė: Klevin-kalnis ves. (GUOB, GVLT); druhá složka z kálnas; lỹgus, -i: Lýg-ia-laukis ves. (PB, ŠŽ); Lýg-laukiai ves. (BRŽ); druhá složka z laũkas; lìnksmas, -à: Lìnksm-a-kalnis ves. (BGT); Linksm-à-kalnis ves. (GRL, SKM), ves. (VDŠK, ŽMT); Linksm-à-vietė ves. (BERŽ, KUR) aj. (celkem 7); druhé složky z: kálnas, vietà; naũjas, -à: Naũ-dvaris (<*Nauj-dvaris) ves. (KLM, NJ, SLV, ŠLV, UŽV), ves. (VŠVL); Nauj-à-dalis ves. (TR), ves. (BLN); Nauj-à-kaimis ves. (GŽ, PDVN); Nauj-à-kampis ves. (R); Nauj-à-kiemis ves. (ASN, ŠLCN), ves. (DGL, VSL, VŽNS aj.); Nauj-à-laukis ves. (LGM, PLM), ves. (AUK, KMB, PNV) aj. (celkem asi 90); druhé složky z: dalis ‚pozemek, pole‘, dvãras, kãimas, kãmpas, kiẽmas, laũkas, piẽva, pilìs, salà ‚ves, vesnice‘, sėdà ‚sezení‘, sodà ‚ves‘, germ. šìkas ‚krčma‘, triobà ‚stavení‘, slov. ùlyčia, ùlyčia ‚stará vesnická cesta, ulice; ves, vesnice‘, most; pìktas, -à: Pìk-pelkis (<*Pikt-pelkis) ves. (UŽV); Pikt-a-galis ves. (TRS); Pikt-a-galỹs ves. (KVR, ŠMNŠ); Pikt-a-kiemis ves. (KTV); Pikt-a-raistis ves. (DBG); druhé složky z: gãlas, kiẽmas, pẽlkė, raĩstas; plìkas, -à: Plìk-a-kalnis ves. (BZD); druhá složka z kálnas; slov. pùstas, -à ‚pustý, bez ničeho, prázdný‘: Pùs-dvaris ves. (<*Pùst-dvaris) (TT); Pùst-a-giris ves. (TJ); Pùst-à-kiemis ves. (ŽSL); Pùst-à-laukiai ves. (SKM); Pùst-à-laukis ves. (SDRV); Pùst-à-polis ves. (AR) (celkem 6); druhé složky z: dvãras, girìà, kiẽmas, laũkas, polis; raudónas, -a: Raudón-a-laukis ves. (BLN); Raudón-balė ves. (AVŽ); Raudón-dvaris ves. (KVL, NMČ, PKLNŠ aj.) aj. (celkem 11); druhé složky z: balà, dvãras, laũkas, plỹnė; reĩbùs, -ì ‚strakatý‘: Reĩb-kalnis ves. (GRMZ); druhá složka z kálnas; saũsas, -à: Saus-a-laukė ves. (SV); Saus-à-raistis ves. (BLC); Saus-balìai ves. (PLV); Saus-girỹs ves. (VEL) aj. (celkem 11); druhé složky z: balà, laũkas, raĩstas, šìlas; sẽnas, -à: Sen-à-būdis ves. (KLVR); Sen-à-dvariai ves. (GLV, OB); Sen-à-laukis ves. (PNV); Sẽn-a-salis ves. (RKN) aj. (celkem 11); druhé složky z: būdà, dvãras, salà; skaistùs, -ì ‚krásný, skvělý‘: Skaist-à-kaimis ves. (GL); Skaist-a-šìlas ves. (MGN); Skaist-balỹs ves. (VB); Skaist-kalnis ves. (KRKN) aj. (celkem 8); druhé složky z: balà, girìà, kãimas, kálnas, šìlas; skẽrsas, -à: Skẽrs-a-balė ves. (BBRV); Skẽrs-a-balai ves. (BZD, NJN); Skers-à-balis ves. (ŪTN); druhá složka z balà; 126 | MARIJA RAZMUKAITĖ šáltas, -à: Šalt-a-laūkai ves. (AN); druhá složka z laukas; šlãpias, -ià: Šlap-a-balė ves. (ARN); Šlap-ia-šilis ves. (Sv); druhé složky z: balà, šilas; šventas, -à: Švent-a-kalnis ves. (ZB); Švent-ragis ves. (IGL); Švent-vakariai ves. (PRK); Švent-valkis ves. (PVN); druhé složky z: kalnas, rãgas, vakarai, valkà; šviesùs, -ì: Švies-laukis ves. (KLS); druhá složka z laukas; trumpas, -à: Trump-ragys ves. (RGV); druhá složka z rãgas; žãlias, -ià: Žal-iā-klonis ves. (DČN); Žal-iā-pieviai ves. (STN); Žāl-ia-šilis ves. (KLVL, LVR); Žal-šīlē ves. (NV); Žāl-medžiai ves. (MGČ); druhé složky z: klōnis, mēdis (mēdžiai), pieva, šilas. 3.2. Druhá složka odvozená od místního jména: 1) druhá složka odvozená od hydronyma: Auš-bikavis (<*Aukšt-bikavis) ves. (VN): áukštas, -à, Bikavà ř. (VN); Grãž-jūris ves. (KV): gražùs, -ì, Jūra ř. (TRG); 2) druhá složka odvozená od oikonyma: Juod-a-žeimiai ves. (JnSM): juodas, -à (juodi), Žeimiai ves. (JnSM); Nauj-ā-pamūšis ves. (LGM): naujùs, -à, Pamūšis ves. (LGM); Nauj-a-ro-džiai ves. (PTR): naujùs, -à (nauji), Rōdai ves. (PTR); Naũ-stremeniai (<*Nauj-stremeniai) ves. (US): naujùs, -à (nauji), Stremeniai ves. (US); Naũ-stubriai (<*Nauj-stubriai) ves. (KTČ): naujùs, -à (nauji), Stubriai ves. (KTČ); Raudōn-pamūšis ves. (GSTG): raudōnas, -a, Pamūšis ves. (GRŽ). 4. TVAROVÉ VÝTVORY Z ČÍSLOVKY A OBECNÉHO SLOVA Devyn-ia-viršė vs. (SLD): devyni, viršùs; Ketūr-kaimis k. (JDP): keturi, kãimas (kãimai); Ketūr-naujiena k. (SNT): keturi, naujiena, naujienà „nově zoraná půda, úhor, mýtina“; Penk-valākiai k. (PLV): penki, valākas (valākai); Tri-kalnis k. (SMAL): trýs, kálnas; Tri-laukys k. (PJV): trýs, laũkas. Jak vyplývá z výše uvedeného materiálu, v litevské oikonymii převažují typy složenin podstatné jméno + podstatné jméno (asi 700); svou vyšší produktivitou se mezi nimi vyznačují složeniny struktury osobní jméno + obecné slovo (asi 430). Způsoby spojování složek litevských složených oikonym se neliší od způsobů spojování složek složených obecných slov ani toponym jiných tříd (srov. Vanagas 1970: 225–255; 1973: 213); nová oikonyma se tvoří se spojovacími samohláskami (i)a, ai, ē, i, y, (i)o, (i)u i bez nich, např.: Rūčk-ā-kiemis, Nauj-ā-triobiai, Mazg-ai-galis, Plink-ai-galis, Bat-ē-gala, Aukšt-ī-galiai, Vėt-y-gala, Daukš-io-gala, Diev-ō-gala, Vardž-ū-kiemis, Vyž-ū-kalnis, Šar-kaimys, Vilk-ragis aj. Kromě toho jsou možné i složeniny spojené jiným způsobem, např.: Dubōs-giris: dubà „samostatný statek, obydlí, usedlost“, girià; Šilo-karčemà (starý název Šilutė): šilas, karčemà aj. Ve složeninách se vyskytují také případy metatonie, např.: Anč-laukis ves. (BRT): ántis (ántys), laũkas; Eln-ia-kampis ves. (SDRV): élnìas, kãmpas; Minč-kampis ves. (TRGN): Minčia ves., kãmpas; Jies-trakis ves. (ŠIL): Jiesià řeka, trãkas aj. Jak již bylo zmíněno, při tvoření složenin hraje nemalou roli také koncovka (zde platí tytéž procesy paradigmatizace jako v obecné slovní zásobě): jak ukazují mnohé z dříve uvedených příkladů, při tvoření oikonym ze dvou složek se obvykle mění zakončení kmene druhé složky, a tím i koncovka, např.: Liekšn-a-gala: liekšnas + galas; Kāpč-ia-miestis: Kāpčius osobní jméno + miestas; Vyšn-ia-laukis: vyšnia + laũkas apod. LIETUVOS SUDURTINIŲ OIKONIMŲ DARYBOS BRUOŽAI | 127 Často získávají nová oikonyma z důvodu analogie rodů pluralia tantum koncovky množného čísla, např.: Plėv-a-galiai, Šalt-a-laukiai, Juost-a-viečiai aj14. Ačkoli podíl složenin není vysoký, bylo zjištěno, že ani v celé Litvě nejsou stejně rozšířené. Litevské okresy lze podle produktivity tvoření složenin seřadit takto (v závorkách jsou uvedeny podíly složenin): okres Šilutė (9,3%), okres Vilkaviškis (9%), okres Kėdainiai (7,5%), okres Prienai (6,7%), okres Šakiai (6,5%), okres Pasvalys (6,4%), okres Varėna (6%), okres Kaunas (5,8%), okres Panevėžys (5,8%), okres Jonava (5,4%), okres Kretinga (5,4%), okres Tauragė (5,3%). V okresech Biržai, Mažeikiai, Plungė a Telšiai tvoří složeniny pouze 5%. V ostatních okresech je podíl složenin nižší než 5%; jen něco přes 3% složenin bylo zaznamenáno v okresech Ignalina, Kupiškis, Molėtai, Rokiškis, Širvintos, Šalčininkai, Ukmergė a Zarasai. Velmi málo složenin je v okresech Akmenė (2,7%), Švenčionys (2,6%) a Joniškis (2%). Regiony s nejvyšším podílem složenin se nacházejí v západní a jihozápadní části Litvy, tedy v okresech sousedících s oblastí Malé Litvy nebo ležících nejblíže k ní, kde jsou složená oikonyma poměrně produktivními útvary (Deltuvienė 2001: 14; Górnowicz 1980: 299). Tvoření složených toponym je různě rozšířené i v jiných jazycích. V lotyšské oikonymii se rovněž vyskytují složeniny; složeniny jsou známé také ve slovanských jazycích. Složeniny se jako samostatný slovotvorný typ vyčleňují v západoslovanských jazycích (viz Šrámek 1988: 69–71), zatímco ve východoslovanské oikonymii jsou málo rozšířené a vysvětlují se spíše vlivem německé jazykové struktury (viz Górnowicz 1980: 295). Takové jsou hlavní slovotvorné rysy a tendence tohoto neproduktivního typu oikonym; jejich podrobné pojednání by mělo být v budoucnu zahrnuto do celkového přehledu a analýzy slovotvorných typů celé oikonymie. ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ODKAZŮ ALKSNP – Alksnėnai (Plungės r.) ARN – Arniōnys (Molėtų r.) ASN – Ausieniškės (Trakų r.) AŠMN – Ašmintà (Prienų r.) AVŽ – Avižieniai (Vilniaus r.) AŽL – Ažulaukė (Vilniaus r.) BAIB – Baibiai (Zarasų r.) BBRV – Bobruvkà (Trakų r.) BČN – Bučiūnai (Joniškio r.) BERŽ – Beržai (Jonavos r.) BLC – Balčeriškės (Trakų r.) BGT – Bagótojai (Marijampolės r.) BVDŽV – Buivydžiai (Vilniaus r.) BZD – Bezdōnys (Vilniaus r.) 14 Tvary s koncovkami množného čísla mohou vyvolávat mylný dojem, že dotyčné útvary nejsou složeninami, nýbrž oikonymy odvozenými od složených označení obyvatel. 128 | MARIJA RAZMUKAITĖ ČLN – Čiulėnai (okres Molėtai) DČN – Daugčiūnai (okres Šalčininkai) DMS – Dūmsiai (okres Jonava) GLT – Glitiškės (okres Vilnius) GRB – Grybėnai (okres Ignalina) GRIG – Grigaičiai (okres Vilnius) GRMZ – Grimziai (okres Kelmė) GUOB – Guobai (okres Marijampolė) GVLT – Gaváltuva (okres Marijampolė) INT – Įnturkė (okres Molėtai) JKN – Juknàičiai (okres Šilutė) JNP – Janãpolė (okres Telšiai) KBŠ – Kibýšiai (okres Varėna) KLVL – Kalvėliai (okres Vilnius) KMB – Kimbartiškė (okres Zarasai) KUL – Kulva (okres Jonava) KVL – Kavoliškės (okres Zarasai) LKSR – Lauksargiai (okres Tauragė) LVR – Lavoriškės (okres Vilnius) MGČ – Magùčiai (okres Zarasai) MGN – Magūnai (okres Švenčionys) MND – Mindūnai (okres Molėtai) NJN – Naujenà (okres Marijampolė) NMŽ – Nemėžis (okres Vilnius) PDVN – Padovìnis (okres Marijampolė) PKLNŠ – Pakalniškiai (okres Radviliškis) PKNŠ – Pakniškės (okres Zarasai) PNV – Piniavà (okres Panevėžys) RDČ – Rūdaičiai (okres Kretinga) SDRV – Sudervė (okres Vilnius) SMLB – Smilgiai (okres Biržai) STN – Stoniškiai (okres Šilùtė) SŽ – Sužionys (okres Vilnius) ŠMNŠ – Šeimyniškiai (okres Anykščiai) ŠMT – Šeimatis (okres Utena) ŠUT – Šutai (okres Švenčionys) TRAKS – Senieji Trākai (okres Trakai) ŪTN – Naujōji Ūta (okres Prienai) VRBJ – Verebėjai (okres Alytus) VSL – Visalaukė (okres Vilnius) VŠVL – Viešvilė (okres Jurbarkas) ZB – Zibalai (okres Širvintos) LIETUVOS SUDURTINIŲ OIKONIMŲ DARYBOS BRUOŽAI | 129 DALŠÍ ZKRATKY avd. – osobní jméno germ. – germánský gr. – řecký k. – vesnice r. – okres skol. – výpůjčka sl. – slovanský up. – řeka vs. – samota LITERATŪRA Balčikonis, J. 1978: Gyvenamųjų vietų pavadinimai iš ežerų ir upių vardų. I d., Rinktiniai raštai 1, sudarė A. Pupkis, Vilnius: Mokslas, 339–349. Deltuvienė, D. 2001: Mažosios Lietuvos oikonimai (XIV–XVIII a.) (daktaro disertacijos santrauka), Kaunas. Gaivenis, K., Keinys, S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. Górnowicz, H. 1980: Toponimia Powiśla Gdańskiego, Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich. (Pomorskie monografie toponomastyczne, 4.) Kuzavinis, K., Savukynas, B. 1987: Lietuvių vardų kilmės žodynas, Vilnius: Mokslas. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–19, Vilnius, 1968–1999. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, red. A. Vanagas, Vilnius: Mokslas, 1986–1989. Razmukaitė, M. 1981: Priesaginės darybos Lietuvos TSR gyvenamųjų vietų vardai iš hidronimų. Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 199–205. Razmukaitė, M.1983: Asmenvardiniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonimai. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 2 (83), 146–153. Razmukaitė, M.1988: Apeliatyviniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonimai. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 3 (104), 88–104. Razmukaitė, M. 1989: Būdingesnės Lietuvos TSR oikonimų darybos priesagos. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 3 (108), 138–147. Razmukaitė, M.1991: Lietuvos oikonimai, išversti iš kitų oikonimų. Lituanistica 2 (6), 53–60. Razmukaitė, M.1993: Oikonimų, atsiradusių iš asmenvardžių su patroniminėmis priesagomis, paplitimas Lietuvoje. Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 133–165. Razmukaitė, M.1997: Priesaginiai Lietuvos oikonimai iš asmenvardžių. Baltistica 32 (1), 111–116. Razmukaitė, M. 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai (daktaro disertacija), Vilnius. Razmukaitė, M. 1999: Priesaginiai oikonimai iš asmenvardžių ir apeliatyvinių asmenų pavadinimų. Acta Linguistica Lithuanica 41, 159–201. Razmukaitė, M. 2001: Kelios pastabos dėl oikonimų derivatų su priesagomis -inink- (tarm. -inyk-), -nink- (tarm. -nyk-) paplitimo Lietuvoje. Linguistica Lettica 8, 142–150. Šrámek, E. 1988: Strukturtypen der slawischen Ortsnamen, Leipzig: Karl-Marx-Universität. Ul vydas, K., red. 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis. Urbutis, V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas. Vanagas, A. 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba, Vilnius: Mintis. Vanagas, A. 1973: Структурно-словообразовательный анализ названий гор Литвы. Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A ser. 3 (44), 209–219. Vanagas, A. 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius: Mokslas. 130 | MARIJA RAZMUKAITĖ VANAGAS, A. 1988: Ariogala, Ramygala, Vaikšnėgala. Gimtasis kraštas, sausio 14–20, 8. VANAGAS, A. 1995: Сложные ойконимы Литвы со вторым компонентом -polė, -polis. Kondratiuk, M., red., Badania dialektów i onomastyki na pograniczu polsko-wschodniosłowiańskim, Białystok, 229–233. VANAGAS, A. 1996: Lietuvos miestų vardai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Marija Razmukaitė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 2055 Vilnius, Lietuva Gauta 2002 03 13