Analogija lietuvių kalbos žodžių daryboje. Potenciniai ir okaziniai dariniai

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVI (2002), 73 – 80 Analogie v litevské slovotvorbě. Potenciální a okazionální deriváty JURGITA MIKELIONIENĖ Vytauto Didžiojo universitetas, Kaunas Článek se zabývá analogií v litevské slovotvorbě, tedy tvořením nových lexikálních jednotek na základě existujících modelů. Analýza nedávného vývoje litevského lexika ukazuje, že modelem je častěji produktivní slovotvorný typ než konkrétní lexikální jednotka. Článek se pokouší ukázat podobnosti a rozdíly mezi potenciálními a okazionálními lexémy a zároveň nabídnout strukturální klasifikaci okazionálních útvarů. Na příkladech je ilustrováno uplatnění analogie při tvoření podstatných jmen označujících osoby, názvů nástrojů, abstraktních podstatných jmen aj. Pozornost je věnována pojmu produktivity slovotvorných typů. Na závěr je ukázáno, že analogie je zdrojem slovotvorné synonymie, kontaminace a slovních hříček. Aktivní procesy ve slovotvorbě a nepřetržitý příliv nových slov jsou důležitým rysem životaschopnosti a dynamiky jazyka. Analýza synchronních slovotvorných procesů je neoddělitelná od popisu podmínek a způsobů vzniku nových slov. Jedním z nejdůležitějších cílů badatelů, kteří chápou slovotvorbu jako neustále se měnící systém, je objasnit nejen existující, ale i potenciálně možná slovotvorná utvoření. Když se hovoří o nových slovech, dokonce i při vymezování neologismů se často zdůrazňují pouze extralingvistické příčiny jejich vzniku (potřeba pojmenovat nově vzniklé předměty, jevy a pojmy). Vnitřní, lingvistické příčiny, které nejsou tak zjevné, ačkoli jsou neméně důležité, se někdy opomíjejí. Tento článek se chce podrobněji zaměřit na analogii – jeden z nejmocnějších vnitřních jazykových mechanismů, které podmiňují vznik nové slovní zásoby. Ve slovotvorné teorii se analogie chápe jako tvoření nových slov podle slovotvorných modelů, které již v jazyce existují. Slova mohou vznikat podle již existujícího konkrétního slova (tak napodobováním mėnuleigis vzniklo marsaeigis). Nejčastěji se však tvoří na základě produktivních slovotvorných typů (Motsch 1999, Ferm 1994). Analýza litevských neologismů založená na současné publicistice, krásné literatuře a odborných textech ukazuje, že schopnost tvořit slova podle již existujících vzorů se projevuje jak u uzualních, tak u neuzualních (potenciálních či okazionálních) útvarů; analogie se tedy při tvorbě nových lexikálních jednotek uplatňuje velmi široce. Právě vznik slov, která se nestala součástí obecného úzu, dokládá mimořádnou sílu analogie v jazykovém systému (Zemskaja 1992: 203); právě této slovní zásobě je v článku věnována hlavní pozornost. Pojmy potenciálního a okazionálního útvaru jsou vykládány různě, stejně jako jejich vzájemný vztah. Diskutuje se o tom, zda má takové dělení neuzualní slovní zásoby vůbec smysl. „Potenciální útvary jsou slova velmi produktivních a pravidelných slovotvorných typů, která do jazyka nevstupují jako samostatné lexikální jednotky, nýbrž jsou těmito typy pouze předpokládána a v řeči mohou být 74 | JURGITA MIKELIONIENĖ realizuojami kiekvienu momentu“ (Urbutis 1978: 269). Okazionalizmai „Kalbotyros terminų žodyne“ (1990: 136) apibrėžiami kaip bendrajai kalbos vartosenai nebūdingi žodžiai, pasitaikantys tik kartą tam tikrame kontekste, darybos atžvilgiu netipiški, individualūs. Ne visi kalbininkai linkę skirti potencialinius ir okazinius darinius. Jų argumentai – ir potencialiniai, ir okaz(iniai) dariniai yra tos pačios darybinės sistemos nariai, ir vieni, ir kiti yra dvilypiai – turi griežtai apibrėžiamą struktūrą ir semantiką, todėl jiems suvokti dažniausiai neprireikia konteksto, tiek potencialinių, tiek okazinių darinių daryba remiasi analogija. Šiai nuomonei dažniausiai nenori pritarti tiriantieji atskirų funkcinių stilių okazionalizmus. Grožinės literatūros ir publicistikos neįprastų darinių okazionalumo laipsnis yra labai nevienodas. Publicistinio stiliaus okazionaliniai dariniai daug artimesni potencialiniams nei grožinės literatūros kūrėjų vaizdingi autoriniai dariniai (Ferm 1994: 92–93, Zemskaja 1992: 180–182). Takové útvary se ve slovnících nevyskytují, takže z čistě lexikografického hlediska by je bylo možné považovat za novotvary. V neologii se proto vede řada diskusí. Ve skutečnosti je nesmírně obtížné vymezit hranici mezi novotvarem a potenciálním útvarem, protože ne vždy je jasné, zda se existující slovo pouze znovu vytváří, nebo zda vzniká pokaždé znovu podle slovotvorných modelů existujících v jazyce. Nápadná a okamžitě patrná novost okazionálního útvaru je jedním z jeho nejdůležitějších rysů. Je však třeba říci, že ani kritéria jednorázovosti a individuálnosti, stejně jako zmíněný rys novosti, nejsou vždy zachována. Mnohé okazionalismy, zejména ty, které se vyskytují v publicistice, se velmi rychle šíří, vžívají se a stávají se potenciálními, někdy dokonce slovy obecného úzu. Tento článek vychází z názoru, že potenciální a okazionální útvary nelze ztotožňovat. Jejich hlavní rozlišovací rys souvisí s dodržováním či nedodržováním slovotvorných pravidel. Okazionální útvar, který je podle zdůraznění mnoha badatelů individuální, autorský výsledek nikoli tolik slovotvorby jako tvořivosti založené na analogii, nejčastěji porušuje obecné slovotvorné zákonitosti. Tvoření útvaru považovaného za potenciální je bezvadné: doplňuje slovotvorné paradigma, typ či kategorii a je systémové, přesto se však nepovažuje za uzualní. Potenciální útvary lze utvořit kdykoli, bez jakýchkoli překážek, když vznikne potřeba něco pojmenovat; často se vyskytují v písemných pramenech, přestože nejsou zaznamenány ve slovnících. Aby bylo možné objasnit úlohu analogie při tvoření potenciálních slov a zaměřit se na netypické, individuální útvary, analyzuje článek slovotvorné útvary náležející k nejpočetnějším kategoriím – názvům osob a abstraktům – i k některým méně početným, sémanticky poměrně přísně omezeným kategoriím (např. názvům masa); uvádí příklady nových sufixálních derivátů nejproduktivnějších slovotvorných typů1. Při objasňování mechanismu analogie se nevyhnutelně setkáváme s pojmy produktivity a aktivity slovotvorného typu. Na otázku, v čem se projevuje a podle čeho lze rozpoznat aktivitu slovotvorného modelu či formantu, se pokusíme odpovědět na základě příkladů z faktického materiálu získaného z počítačového korpusu současné litevštiny VDU. Je třeba říci, že produktivita slovotvorného typu či formantu hraje v analogickém tvoření slov rozhodující roli. Nelze však tvrdit, že by se slova netvořila podle neproduktivních slovotvorných 1 Sufixální způsob tvoření byl pro analýzu zvolen jako v současnosti nejproduktivnější. POTENCINIAI IR OKAZINIAI DARINIAI | 75 typům. Jako neproduktivní přípony se v gramatikách uvádějí -eika, -ėnas, -ila, -muo, -išius, -ėlius. I s nimi se však tvoří odvozeniny, např.: šnibždeika, svaidmuo, madišius, kirmėlius, žuvenas aj. Proto je třeba při uznání významu produktivity hovořit také o aktivitě či životnosti slovotvorného typu. Jinak neproduktivní slovotvorné typy se v některých obdobích mohou aktivovat a vytvořit uzualizovaná, potenciální, nebo dokonce okazionální nová slova. Všiml jsem si: oblékat se umí, ale madišius to není. Probuzený Ksaveras, aniž cokoli chápal, obešel všechny dramaticky pohledem měsíčního svitu... Dále prozkoumáme několik slovotvorných typů, tradičně považovaných za poměrně produktivní2. V současnosti jsou, jak ukazuje shromážděný materiál, také dostatečně aktivní. Většinu analyzovaných útvarů lze považovat za potenciální odvozeniny, objevují se však i příklady okazionálního tvoření. Typickým příkladem potenciálního útvaru vytvořeného na základě analogie jsou odvozeniny s příponou -iena, které patří do slovotvorné kategorie názvů druhů masa. Ve slovnících lze nalézt tato slova vytvořená z názvů zvířat a ptáků, která přešla do obecného užívání: briediena, elniena, kalakutiena, kiauliena, stirniena, šerniena, veršiena, vištiena aj. Za potenciální útvary lze považovat odvozeniny nalezené v korpusu VDU, které však DLKŽ nezaznamenává, a mají stejný slovotvorný význam: kengūriena, kurapkiena, lokiena, nutrijiena, parš eliena, smaugliena, sraigiena, strutiena, stumbriena, šuniena, varliena, varniena, vėžliena, žaltiena, žiurkiena, žvirbliena. Mnohá z nich označují maso ptáka nebo zvířete, které se jí u nás či v zahraničí. Co se jídla týče, nebyla vybíravá –... nevyhýbala se ani masu užovky a mladým vránám opečeným na žhavém uhlí. Šnečí maso se hodí do salátů s vařenými sušenými hříbky. Každý den se na trh v jižní provincii přivážejí tři tuny krysího masa. Pomocí téže přípony vzniklo několik odvozenin z názvů ryb, ačkoli gramatiky takový význam neuvádějí: lašišiena, lydekiena, žuviena. Maso z úhoře je velmi chutné, i když plné kostí... Jednodušší by bylo koupit si v obchodě uzené nebo solené lososí maso. V. Urbutis savo monografijoje (1978: 272) tokių darinių nelaiko net ir potenciniais ir juos traktuoja tik kaip darybos klaidas. Manome, kad akivaizdi tiek semantinė, tiek darybinė analogija leidžia tokius darinius priskirti jei ne potenciniams, tai bent jau okaziniams dariniams, nes „kalbos norma yra pakanti skirtingam okazionalizmų ekstravagantiškumui“ (Lykov 1976: 18). Na základě sémantické a slovotvorné struktury slova dveseliena byla vytvořena slova lavoniena, moteriena. Významem svých základových slov se tyto odvozeniny ještě více než názvy „masa“ ryb odchylují od typických příkladů analyzovaného slovotvorného typu. Skutečnými Při určování, zda je slovotvorný typ produktivní, se vychází z Gramatiky současné litevštiny (Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994).2 76 | JURGITA MIKELIONIENĖ Za okazionalismy, jejichž strukturní a sémantická deformace je mimořádně výrazná, lze považovat bulvariena, formuliena, laikraštiena, žodiena, žodeliena, žurnalistiena..., protože jejich základové slovo neoznačuje maso zvířete ani ptáka. Někdy jsou takové deriváty bližší také názvům pokrmů, které se řadí do této kategorie (srov. šaltiena), nebo vůbec názvům „masa“ nějakého tělesa, srov. uoliena, grybiena,...objekty jsou vytvořeny z jazykového materiálu – ze žodieny. U zmíněných okazionalismů je neobvyklá spíše sémantika než slovotvorba. Naše společnost byla krmena laikraštienou s jedem....má psí čich a okamžitě prchá před páchnoucí žodienou, které je teď v jejích lesích celé hory. Syntetická surovina je zvládnutý vak nicoty, zhutnělá formule. Takový materiál jsme nazvali formuliena. Výrazný vliv analogie je patrný v kategorii tvoření názvů nástrojů. Po prozkoumání derivátů se sufixem -iklis, které nejsou zaznamenány v DLKŽ, ale byly nalezeny v korpusu, je zřejmá produktivita a živost tohoto slovotvorného typu. Pomocí tohoto formantu se aktivně tvoří nové počítačové termíny (griebiklis, kauniklis, trumpiklis, valdiklis), názvy různých zařízení a přístrojů (delsiklis, gaviklis, kroviklis, lankstiklis, šaldiklis, šildiklis) a materiálů vyznačujících se vlastnostmi vyjádřenými základovým slovem (emulsiklis, ploviklis, raudviklis, rižiklis). Deriváty tohoto typu se rády tvoří také jako ekvivalenty přejatých slov, např.: místo konteinerio – talpiklis, místo mikserio – plakiklis, místo polirėlio – blizgiklis. Netypické, dokonce ani ne příliš pravidelné příklady tohoto slovotvorného typu jsou odvozeny od předponových kmenů, nejsou však vnímány jako nějaké neobvyklé, individuální výtvory, a proto je nelze považovat za okazionalismy: iškasiklis, nuėmiklis, pertraukiklis, pračiūžiklis, pranešiklis, prįdegiklis, susėgiklis. Novější a neobvyklejší jsou snad jen kvepiklis, liesiklis, reiškiklis: Aby auto vonělo, zavěste v kabině speciální kvepiklis. Tento liesiklis připravený pro hrnčířskou hlínu má stejnou hrubost jako ta, která se nachází v již vypálených hrncích....zdůraznit tyto rysy: 1) pojetí věty jako hlavního nositele myšlenky... Uvedené příklady ukazují, že ačkoli se obě skupiny derivátů opírají o analogii, pragmatika, sémantika a struktura potenciálních a okazionálních derivátů se někdy, byť jen nepatrně, přece jen liší. Vznik prvních bývá často podmíněn určitými okolnostmi (např. rozmanitostí pokrmů podávaných v restauracích), zatímco druhé jsou produktem jazykové vynalézavosti a fantazie pisatele. Potenciální deriváty tedy plní především nominativní funkci, zatímco úloha okazionálních souvisí s vyjadřováním emocionálně-expresivního hodnocení. Potenciální deriváty tedy, často po určité době přecházející do kategorie systémových derivátů, vznikají z potřeby pojmenovat nové oblasti činnosti. Podíváme se na nové deriváty typu sufixu -(inink)ystė v kategorii tvoření jmenných abstrakt. Například produktivním sufixem -ininkystė jsou tvořena, ale do slovníků dosud nezařazená označení zemědělských odvětví: grybininkystė, grūdininkystė, jautininkystė, pupelininkystė, sliekininkystė, uogininkystė, žąsininkystė. Základem těchto slov jsou názvy chovaných nebo pěstovaných živočichů a rostlin, jakož i názvy vyráběných produktů: dešrininkystė, koklininkystė, laikraštininkystė, pašarininkystė, prieskonininkystė. Jiné deriváty tohoto sufixu rovněž označují činnost, jejich základovým slovem je však povolání nebo funkce osoby: namudininkystė, operatorystė, orakuly stė, oratorystė, popiežystė, sielininkys POTENCINIAI IR OKAZINIAI DARINIAI | 77 tė, šaulystė, trenerystė, virėjystė, žygeivystė. Tyto deriváty mají často ironický nádech: premjerystė, prezidentystė, rašytojųstė. Produktivitu sufixu ilustruje také tvoření derivátů z nových výpůjček: sponsorystė, sutenerystė. Vlastnost označují takové deriváty jako autsaiderystė, kekšystė, luošystė, nemokšystė, prisitaikėlystė, verteivystė, odvozené od nenormativních slovních kořenů: šmuklerystė, šulerystė, žulikystė. Téměř všechny, s výjimkou vegetarystę, mají negativní konotaci. Mezi všemi deriváty tohoto sufixu, které se sice liší odstínem významu, je nemálo složených útvarů, jejichž první částí je název věci, na kterou je zaměřena činnost vyjádřená druhou částí: niekdirbystė, stikladirbystė, ženkladirbystė; motinžudystė, tironžudystė. Analogii při tvoření těchto slov naznačují sériové druhé části -dirbystė, -žudystė (srov. ve slovnících zaznamenaná slova kryždirbystę, broliųžudystę). Jsou odvozena od složených označení osob. Jiný případ představuje vaistažolininkystė. Ze složenin s první adjektivní složkou jsou odvozena slova naujagimystė, aklagimystė. Ojedinělé jsou brokdarystė, knygrišystė, kraugerystė, pilvapenystė, vaizdakūnystė, žiniarinkystė, žmogėdystė. Kvůli neobvyklé sémantice se již podobají okazionálním derivátům. Za okazionální lze považovat deriváty s netypickou druhou složkou (jmennou nebo adjektivní namísto slovesné): saldžiabalystė, suktagalvystė, šleivakreivystė, šventpaikystė. Ještě vzdálenější od pravidelného tvoření jsou klaidži atikystė, regėjystė, suaugystė, vidursuaugystė, televienvaldystė. A těm, kteří dávají přednost pěším výletům s batohy na zádech, centrum nabízí různé turistické trasy....souhlasil, že na sebe vezme těžké břemeno krátkého premiérství....jen knihovnice mohly pochopit mou knižní vazbu, můj ještě mladší bratr Vytas....břichopasení se mi stalo zvykem, proto se brodím kalnou bažinou. Někdy se autorská tvorba projevuje také způsobem, jakým jsou okazionalismy zasazeny do textu: objevují se společně se slovem, které napodobují a o něž se opírají: ...připlazili se hadi, olizovali jeho očička, ouška, hlavičku... Z toho pramení jasnozřivost, jasnoslyšnost a jasnomyslnost starého Prūta. Vyvede nějakou prasečinu (nebo krysinu). Derivát aiškiagirdystė lze z hlediska tvoření považovat za potenciální (odpovídá modelu aiškiai girdi, aiškiai regi), zatímco aiškiaprotystė může být také okazionální, protože druhá složka slovotvorného základu je zde substantivní (aiškus protas). Druhá složka slovotvorného základu u podobných derivátů zaznamenaných ve slovnících a utvořených ze složených substantiv, jejichž první složkou je aiškus-/aiškiai-, má slovesný charakter. Analogicky k visažinyste, byla vytvořena slova visaregystė ir visagalystė. Obecně lze rozmanitost potenciálních a okazionálních derivátů jednoho slovotvorného typu znázornit na příkladech jmenných abstrakt se sufixem -ybė. Mezi substantivy se sufixem -ybė, která nejsou uvedena ve „Slovníku současné litevštiny“ (2000), ale jsou zaznamenána v počítačovém korpusu VDU, je mnoho potenciálních derivátů, tj. takových, které jsou pouze náhradami za slova se sufixem -umas, bez jakéhokoli významového rozdílu, avšak znějí poněkud neobvykleji a nověji, např.: ribotybė, sodrybė, šlapybė, vaiskybė, vienišybė, žiaurybė: ...představme si, že náhle ztratíme všechny své znalosti, všechny teorie o viditelném světě: jaký chaos, jaká osamělost se před člověkem otevře....a ta černota toho chleba, kyselost, mokrost! – 78 | JURGITA MIKELIONIENĖ jako posrané mýdlo......v nejvyšším bodě – rajské dětství, v nejnižším – temnoty pekla....načetla si o neštěstí dnešních dnů – nesčetných zločinech, nepopsatelných krutostech. Zjevné slovotvorné protějšky nemají deriváty utvořené z nepříliš typických základových slov apstybė, jokybė, nenumatomybė, pažįstamybė, vidybė: V této povídce je vtipu živá apstybė. Jedinou ryzí kvalitou a podstatou slova je právě jeho jokybė. …budoucnost je oblastí neurčitosti a nenumatomybės. …věc, která se dostala do zorného pole teorie, neztrácí veškerou svou srozumitelnost ani veškerou svou pažįstamybės. Zajímavější deriváty švankybė, žinomybė plní ve větách funkci slovotvorných antonym předponových derivátů nešvankybė, nežinomybė. Za individuální okazionální derivát této přípony lze považovat derivát kosmosybė: Od samého počátku litevské televize byl divák zvyklý vídat v té krabici limonádovou švankybę… Tak v mysli vzniká protiklad žinomybės a neznáma. Svaz je něco neznámého, jakýsi „sojuz“, jen ne ten, který Rusové vypouštěli do kosmosybes. Dalším nápadným rysem potenciálních derivátů je, že velmi rychle rozšiřují slovotvorná hnízda, jejichž každý člen lze rovněž analyzovat na základě analogie. Často tak vzniká sloveso označující činnost vykonávanou osobou pojmenovanou základovým slovem: yrininkauti, jūrininkauti, muitininkauti. Nezřídka vzniká zároveň i název činnosti – pensininkauti, pensininkavimas; turistauti, turistavimas; verslininkauti, verslininkavimas. Vyskytují se i abstrakta bez doloženého slovesa: kilpininkavimas, kultūrininkavimas, palūkininkavimas, sąmokslininkavimas. Je zřejmé, že výskyt sloves v tisku je jen otázkou času. Lze si všimnout, že potenciální deriváty často doplňují řady slovotvorných synonym. Nejsou však ani příliš obrazné, ani stylově příznakové a lze je pokládat jen za jakýsi jazykový nadbytek či dokonce balast: například ve slovníku najdeme derivát vynininkystė, zatímco v tisku se vedle něj se stejnou příponou zaznamenávají ještě vyndarystė, vyndirbystė: Rok byl obzvlášť úspěšný pro vynininkystei: příroda byla obzvlášť příznivá pěstitelům hroznů a výrobcům vína. Velký význam pro vyndarystei mají rozmary přírody – deště, kroupy a bouře pustoší vinice... Údolí řeky Ahr je jednou z nejsevernějších oblastí vyndirbystės. Ještě častěji se vyskytují slovotvorná synonyma s jinými příponami, v tomto případě s příponami -ybė, - (išk)umas, -izmas: bergždystė, luošystė, modernystė, patriotiystė, savanaudystė (srov. bergždumas, luošybė, modernizmas, patriotizmas, savanaudiškumas). Takový typ synonymie se vyskytuje dokonce i v jedné větě: Jsme přesvědčeni, že bez duchovního základu je blaivystė slabá; v nejlepším případě se mohou objevit stoupenci pasivní blaivybės. POTENCINIAI IR OKAZINIAI DARINIAI 79 Mezi potenciálními a okazionálními útvary je mnoho hybridů. Analogie v hybridním tvoření je patrná tehdy, když se produktivní cizí afix připojí k domácím kořenům: v gramatikách se jako jedna z nejproduktivnějších přejatých přípon uvádí přípona -izmas. Analogie je výrazná tehdy, když se pomocí ní tvoří odvozeniny od vlastních jmen souvisejících s politickým, společenským nebo kulturním životem: lukašizmas, miltin'izmas, stašaitizmas, tomkizmas, urkinizmas, vydūnizmas, žiugždizmas. Je-li základové slovo obecné a označuje názvy směrů, systémů, společenských uspořádání nebo prostě nějaké vlastnosti, mohou být odvozeniny potenciální (mieščionizmas, paminklizmas, raidizmas, rūšizmas, sarmatizmas, žodizmas), jejich neobvyklá sémantika a tvoření je však často řadí k okazionálnímu tvoření (izmas, skliautizmas). Slovotvorným základem jsou jak starší, tak novější cizí výrazy (švogerizmas, ubagizmas; snoumenizmas), případně netypické základové slovo (pliugžmizmas, saldžiahy rizmas). Toužit po zázraku není žádný snoumenizmas....strach z obvinění z švogerizmu také vedl k zapsání těchto ustanovení do zákona o advokacii....vyprávění o Teklině životě je prosyceno pro litevskou prózu typickým saldžiahy rizmu („ti dva se zastavili a dlouho hleděli na rudý západ slunce“). Analogie působí i na takové útvary, které vznikají spojením částí dvou slov. I mezi nimi je mnoho hybridů. Je pravda, že kontaminaci, a to i záměrnou, někteří badatelé (Urbutis 1978: 301) nepovažují za skutečné tvoření slov; pokud však jde o okazionální útvary, domníváme se, že ji lze pokládat za netypický způsob tvoření: darboholikas, muzikoholikas, seksoholikas, šokoladoholikas; pilvokratija, pornokratija, seimokratija; maustizacija. V demokratickém světě se prosadila pilvokratija. Vykvetlá, osvícená sorta naší mládeže – kr iukiai, které lze poznat podle nízkých čel a stejných boulí, svědčících o tom, že v době maustizacijos potřebují mozkové buňky k drzosti kriukiů velmi rozvinuté, což se nedá říci o mozku pravé a levé hemisféry smegenis, a proto jim intelekt sklouzl do dolní části těla... Uplatněním analogie vzniká také slovní hříčka, jistá paronomázie, která se opírá nejen o slovotvorbu, ale také o zvukovou podobnost slov s odlišným významem. Takové útvary se obvykle liší pouze jednou hláskou, např. pliuralizmas – pliurpalizmas. ...historie připomíná a pomáhá rozpoznávat obyčejné věci. A teprve potom – pliuralizmas, pliurpalizmas a další pěkné „věcičky“. Dohoda s průmyslníky vyžaduje upřesnit, co se mělo na mysli, lobizmas či lubizmas, když se mluví o podnikatelských zájmech....privatizacija se v rukou mazaných chlapíků změnila v „prichvatizacija“. Evropské dějiny 20. století jsou dějinami všemožných bolševismů, fašismů, nacismů, „našismů“, masakrů a hrozeb demokracii. Litevský slovník se tedy neustále obohacuje o příklady nové lexiky, mezi nimiž je mnoho potenciálních útvarů. Produktivní a v současnosti aktivní slovotvorné formanty vedou také ke vzniku okazionální lexiky. Neobvyklost litevských okazionalismů se projevuje jak netypickým významem, tak slovotvorbou, která neodpovídá pravidlům, nemají však vždy charakteristickou 80 | JURGITA MIKELIONIENĖ nepomíjivou novost a neobvyklost. Mezi okazionálními útvary založenými na analogii lze rozlišit několik strukturních typů: 1) okazionální útvary vytvořené podle analogie se slovem existujícím v jazyce neporušují slovotvorná pravidla, např.: aiškiaregystė – aiškiagirdystė, uogautojas – vabalautojas, statyba – emyba; 2) okazionální útvary vytvořené na základě existujících slovotvorných modelů, které v některých případech porušují pravidla tvoření pro ně charakteristická: naivizmas, šuneliukizmas, pažadukizmas; 3) okazionální útvary vytvořené nejen podle analogie slovotvorného modelu, ale opírající se také o zvukovou podobnost napodobovaného slova, např. nacizmas – našizmas; 4) okazionální útvary vytvořené kontaminací: kauko­dromas, seksodromas (srov. kosmodromas); seksozauras, sportozauras (srov. dinozauras). V tvoření potenciálních i okazionálních slov je vliv analogie zřejmý. Právě ona způsobuje vznik mnoha nových lexikálních jednotek jak v běžném, tak v neobvyklém úzu. LITERATŪRA FERM, L. 1994: Особенности развития русской лексики в новейший период (на материале газет), Uppsala. (Acta Universitatis Upsaliensis. Studia slavica Upsaliensia, 33.) GAIVENIS, K., KEINYS, S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. LYKOV, A. G. 1976: Современная русская лексикология (русское окказиональное слово), Москва: Высшая школа. MOTSCH, W. 1999: Deutsche Wortbildung in Grundzügen, Berlin–New York: de Gruyter. (Schriften des Instituts für deutsche Sprache, 8.) URBUTIS, V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas. ZEMSKAJA, E. A. 1992: Словообразование как деятельность, Москва: Наука. Jurgita Mikelionienė Vytauto Didžiojo universitetas S. Daukanto g. 28, 3000 Kaunas, Lietuva [email protected] Gauta 2002 04 15