Lietuvių bendrinės kalbos nekirčiuotų balsių kiekybė

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLVIII (2003), 35–47 Kvantita nepřízvučných samohlásek ve spisovné litevštině Lidija Kaukėnienė Vilniaus universitetas Kauno humanitarinis fakultetas, Kaunas Článek se zabývá kvantitou nepřízvučných samohlásek ve spisovné litevštině. Pozornost je věnována první a druhé předpřízvučné a popřízvučné samohlásce a jejich vztahu k přízvučným samohláskám. 1. To, že přízvučné dlouhé samohlásky jsou delší než odpovídající krátké, je známo a nezpochybňuje se již dlouho. Tento jev byl ve spisovné litevštině zkoumán, analyzován a prokázán (viz Vaitkevičiūtė 1960: 207–217; Svecevičius 1964: 14–32; Dambrauskaitė-Urbelienė 1967: 17–25; Pakerys, Plakunova, Urbelienė 1970: 27–28, 30). Jedna z prvních, kdo změřili a popsali kvantitu litevských samohlásek, byla Valerija Vaitkevičiūtė (1960: 207–217). Její experimenty ukázaly, že délka samohlásek závisí na přízvuku a intonaci: přízvučné samohlásky jsou delší než nepřízvučné a samohlásky s akutovou intonací jsou kratší než samohlásky s cirkumflexovou intonací. Z jejích výzkumů vyplývá, že ve spisovné litevštině jsou dlouhé samohlásky 1,5–2krát delší než krátké. Bronius Svecevičius zjistil (1964: 17), že přízvučné dlouhé samohlásky jsou 2,1–2,5krát delší než krátké. Antanas Pakerys (1982: 92–103) změřil a statisticky vyhodnotil poměry délky dlouhých a krátkých samohlásek. Jeho údaje ukázaly, že samohlásky s akutovou intonací jsou v průměru 1,7krát a samohlásky s cirkumflexovou intonací více než dvakrát delší než odpovídající přízvučné krátké samohlásky. Podle Pakeryse (1982: 94) není pro spisovnou litevštinu typická redukce kvantity nepřízvučných předpřízvučných kmenových samohlásek, všímá si však, že v jiných pozicích se mohou projevovat výraznější známky kvantitativní redukce. Vliv místa přízvuku na délku litevských samohlásek obecně nebyl téměř zkoumán a při analýze rozdílů v kvantitě přízvučných a nepřízvučných samohlásek se obvykle vycházelo pouze z jedné nepřízvučné pozice. Pouze Vaitkevičiūtė se zmiňuje (1960: 207), že čím dále je nepřízvučná samohláska od přízvučné, tím je údajně kratší. Podle Janiny Urbelienė (1967: 461) jsou dlouhé popřízvučné samohlásky ve spisovné litevštině až o 50% kratší než odpovídající přízvučné. Lilija Anusienė (1984: 19), která zkoumala nepřízvučné samohlásky v souvislé litevské řeči, zjistila, že krátké popřízvučné samohlásky se redukují o 10%, předpřízvučné o 20%; nejvíce se zkracují dlouhé samohlásky: první předpřízvučné o 50%, druhé o 40% a druhé popřízvučné o 40%. V žádné z uvedených prací věnovaných nepřízvučnému vokalismu však s výjimkou výzkumů Pakeryse nejsou experimentální údaje o kvantitě statisticky vyhodnoceny. 1.1. Tento článek popisuje a statisticky vyhodnocuje kvantitu nepřízvučných samohlásek ve spisovné litevštině a porovnává délku krátkých a odpovídajících dlouhých samohlásek v přízvučné a nepřízvučné pozici. 36 | LIDIJA KAUKĖNIENĖ K analýze byla vybrána trojslabičná slova spisovné litevštiny¹. Průměrná délka přízvučných samohlásek se počítala z první slabiky trojslabičných slov². Pro výzkum byla vybrána tato slova: fikūsas, kilimas, sinusas, tikimas, dėmonas, ēpinis, bėmolis, kàsimas, ràšimas, àtneša, pàdeda, dò noras, kò mikas, lōtosas, gùmulas, mùzika, ùbagas, džėzelis, lỹdalas, lỹrika, ēdalas, žėralas, sėlenos, tēpalas, ēžeras, lės atalas, ādāta, gātavas, bātika, dōbilas, sōminis, pōsēdis, dūminė, ūkana, rūk alas. Pro zjištění délky nepřízvučných samohlásek byla vybrána slova tak, aby se zkoumaná samohláska nacházela v těchto pozicích: první popřízvučná po krátké a dlouhé přízvučné slabice³: dūsinė, muzika, kilimas, didelis, dėbetas, kasdamas, rašdamas, čiokolis, dėmonas, rōbotas, gùmulas, rēbusu, sērumu, rùžyžė, pãcypė, alinė, aludės, ramūnės, nutūkės, kokētė, vėsinės, kolitą, komodą, vaišiną, išmoka, grobiko, merginų, saliūtų, mōtina, kūdikis, lỹrika, ēžeras, tēbelis, fākelas, ādāta, sāmaną, husāras, kárbolis, ārnotas, slālomas, ēpušė, sūnėnus, mėlynas, gydyti, daktyvi, kanāpė, kanāpės, būtybė, nutōlės, šakėlė, bokāla, pirāta, nutōlstas, pāmotė, rūk omas, bizūnų, medūzų; druhá popřízvučná po krátké a dlouhé přízvučné slabice: sifilis, didelis, ēpini, nėšimas, kàsimas, pàdeda, rēbusu, rēbusus, sērumu, būčinį, ēterį, nūlinė, ēpinės, nūlinės, fizinė, virinės, dėmong, òpera, būdino, rēbusų, rùporų, dželės, kūdikis, mōteris, dūminės, ēpušės, lỹrines, lōpeta, sāmaną, Jākobsonas, Sācharovas⁴, ām aru, āmarus, ādini, āvili, dūminė, kāpinės, pāmotė, māšinė, āšarą, lės alą, kālbingas, tōbulo, dōbilo, lāšino, būsenų; první předpřízvučná před krátkou a dlouhou přízvučnou slabikou: ekipā, didikas, kikilis, debesis, aferā, meletā, makakā, panamā, melasā, komodā, obōjus, polōnis, dykumà, ruletė, pakylà, masyvūs, satyrā, kalėdā, ēdikas, tęstinis, tasiūkas, žąsidė, motušė, odinis, cezūrā, lagūnā, radinys, kūrinys, giminė, etāpas, esybė, čemerys, banālu, arābas, alēja, morālas, bokālas, ovālas, urānas, pupelė, rutulys, utelė, byloti, pažymys, tylėnis, šėtonas, ūmedė, grėžioti, grėžioja, tašyti, tašynės, dorōti, kokybė, sūnėnas; druhá předpřízvučná před krátkou a dlouhou přízvučnou slabikou: citatā, gitarā, idilė, debesis, melasā, ekipā, aferā, banālus, pavijā, komodā, kolegā, omarū, ūlonū, rutinā, sumanūs, dykumà, gydyklā, erenā, vėsumā, tęstinių, lęšiuką, tasiukų, žąsinė, ašelė, dovanā, obelis, liūsenā, gūduma, ūdenė, giminė, židinys, birutės, čemerys, deginys, pasakys, sakinys, pašalė, kyšūkis, gyvulys, dėmesys, vėgelė, tęsinys, grėžinys, ražulys, obuolys, kosulys, būdinys, sūkurys, gonorėja, šokoladas, honorāras. 1.2. Litevská slova se zkoumanými samohláskami namluvili herci Státního akademického činoherního divadla v Kaunasu P. V. (nar. 1949) a E. L. (nar. 1976). Slova byla hercům předložena v náhodném pořadí. Každé z nich bylo třikrát opakováno. Herci měli číst běžným tempem mluvené řeči a pokud možno neutrální intonací, přičemž mezi slovy měli dělat krátké pauzy. 1.3. Průměrná délka zkoumaných samohlásek byla měřena programem PRAAT 4.0.11. Měřen- 1 Bylo prokázáno, že v textech spisovné litevštiny se nejčastěji používají trojslabičná slova (viz Karosienė, Girdenis 1990: 36–48). 2 Visų žodžių tartis tikrinta remiantis V. Vitkausko (2001) „Lietuvių kalbos tarties žodynu“. 3 Délka samohlásek před slabikami s cirkumflexovou a akutovou intonací ani po nich nebyla počítána odděleně. 4 V požadované pozici nebyla nalezena trojslabičná slova s krátkou samohláskou [ɔ], proto byly pro výzkum samohlásky převzaty ze čtyřslabičných slov. BENDRINĖS KALBOS NEKIRČIUOTŲ BALSIŲ KIEKYBĖ | 37 Výsledky byly zpracovány metodami matematické statistiky: byl vypočítán aritmetický průměr délky (x̄), směrodatná odchylka (s), variační koeficient (v), 95% interval spolehlivosti (÷). Statistická významnost výsledků byla ověřena Studentovým kritériem. Statistická analýza byla provedena programem „STUDENT“, který vytvořil Alekso Girdenis (programovací jazyk TURBO-PASCAL, v. 7.0). 2. Výsledky měření délky jsou uvedeny v tabulkách a také graficky znázorněny. TABULKA 1. KVANTITA DLOUHÝCH PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH SAMOHLÁSEK LITEVŠTINY A JEJÍ STATISTICKÉ HODNOCENÍ5 Pozice | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ > t₀,₀₀₁ přízvučné [iː] | 12 | 193 | 22 | 11,6 | 179 ÷ 207 | 2 předpřízvučné [iː] | 23 | 88 | 27 | 30,3 | 74 ÷ 101 | 11,23 >3,69 přízvučné [iː] | 12 | 193 | 22 | 11,6 | 179 ÷ 207 | 1 předpřízvučné [iː] | 19 | 106 | 19 | 17,9 | 97 ÷ 115 | 11,57 > 3,66 přízvučné [iː] | 12 | 193 | 22 | 11,6 | 179 ÷ 207 | 1 popřízvučné [iː] | 21 | 85 | 20 | 24,0 | 75 ÷ 94 | 14,23 > 3,63 přízvučné [iː] | 12 | 193 | 22 | 11,6 | 179 ÷ 207 | 2 popřízvučné [iː] | 16 | 118 | 16 | 13,4 | 109 ÷ 126 | 10,5 > 3,71 přízvučné [eː] | 16 | 229 | 30 | 13,2 | 210 ÷ 249 | 2 předpřízvučné [eː] | 19 | 76 | 25 | 33,3 | 62 ÷ 90 | 14,33 > 3,73 přízvučné [eː] | 16 | 229 | 30 | 13,2 | 210 ÷ 249 | 1 předpřízvučné [eː] | 16 | 104 | 26 | 25,3 | 88 ÷ 120 | 11,04 > 3,77 přízvučné [eː] | 16 | 229 | 30 | 13,2 | 210 ÷ 249 | 1 popřízvučné [eː] | 19 | 152 | 36 | 23 | 135 ÷ 169 | 6,21 > 3,66 přízvučné [eː] | 16 | 229 | 30 | 13,2 | 210 ÷ 249 | 2 popřízvučné [eː] | 24 | 152 | 25 | 16,4 | 142 ÷ 163 | 8,14 > 3,6 přízvučné [eː] | 14 | 246 | 29 | 11,9 | 229 ÷ 263 | 2 předpřízvučné [eː] | 27 | 119 | 25 | 21,1 | 103 ÷ 135 | 11,79 > 3,75 5 Význam symbolů uvedených v tabulkách: n – počet měření, x̄ – aritmetický průměr, s – směrodatná odchylka, v – variační koeficient, interval spolehl. – interval spolehlivosti, tₚ – vypočtená hodnota Studentova kritéria, tₐ – kritická hodnota Studentova kritéria, α – hladina významnosti výsledků. 38 | LIDIJA KAUKĖNIENĖ POKRAČOVÁNÍ TABULKY 1 Pozice n x̄ (ms) s (ms) v (%) 95% interval spolehlivosti tₚ > t₀.₀₀₁ (ms) přízvučné [eː] 14 246 29 11,9 229 ÷ 263 1 předpřízvučné [eː] 24 122 27 21,7 111 ÷ 133 13,38 > 3,58 přízvučné [eː] 14 246 29 11,9 229 ÷ 263 1 popřízvučné [eː] 24 171 47 27,6 150 ÷ 191 5,38 > 3,58 přízvučné [eː] 14 246 29 11,9 229 ÷ 263 2 popřízvučné [eː] 25 142 20 14,4 133 ÷ 150 13,06 > 3,58 přízvučné [aː] 12 245 35 14,3 223 ÷ 267 2 předpřízvučné [aː] 15 78 17 22,2 68 ÷ 87 16,27 > 3,73 přízvučné [aː] 12 245 35 14,3 223 ÷ 267 1 předpřízvučné [aː] 18 77 19 25,3 67 ÷ 86 16,98 > 3,67 přízvučné [aː] 12 245 35 14,3 223 ÷ 267 1 popřízvučné [aː] 23 132 39 29,7 115 ÷ 149 8,39 > 3,61 přízvučné [aː] 12 245 35 14,3 223 ÷ 267 2 popřízvučné [aː] 22 150 27 17,8 137 ÷ 161 8,84 > 3,63 přízvučné [oː] 13 203 22 10,9 189 ÷ 216 2 předpřízvučné [oː] 21 89 18 20,5 80 ÷ 98 15,43 > 3,67 přízvučné [oː] 13 203 22 10,9 189 ÷ 216 1 předpřízvučné [oː] 21 99 27 27,3 86 ÷ 111 11,71 > 3,62 přízvučné [oː] 13 203 22 10,9 189 ÷ 216 1 popřízvučné [oː] 19 107 36 33,6 90 ÷ 124 8,52 > 3,65 přízvučné [oː] 13 203 22 10,9 189 ÷ 216 2 popřízvučné [oː] 26 101 23 22,4 92 ÷ 110 13,27 > 3,58 přízvučné [uː] 15 182 47 25,6 153 ÷ 212 2 předpřízvučné [uː] 24 77 18 23,6 69 ÷ 86 9,09 > 3,65 přízvučné [uː] 15 182 47 25,6 153 ÷ 212 1 předpřízvučné [uː] 19 103 29 27,7 89 ÷ 117 5,90 > 3,66 BENDRINĖS KALBOS NEKIRČIUOTŲ BALSIŲ KIEKYBĖ | 39 POKRAČOVÁNÍ TABULKY 1 Pozice | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ > t₀,₀₀₁ přízvučné [u·] | 15 | 182 | 47 | 25,6 | 153 ÷ 212 1 popřízvučné [u·] | 18 | 133 | 23 | 17,3 | 121 ÷ 144 | 3,88 > 3,67 přízvučné [u·] | 15 | 182 | 47 | 25,6 | 153 ÷ 212 2 popřízvučné [u·] | 14 | 128 | 16 | 12,6 | 119 ÷ 137 | 4,11 > 3,75 Na základě získaných údajů o kvantitě byly vytvořeny dva grafy (viz obr. 1 a 2), z nichž je patrné, že dlouhé nepřízvučné samohlásky se ve srovnání s přízvučnými zkracují mnohem více než krátké nepřízvučné samohlásky. 2.1. Mezi přízvučnými dlouhými samohláskami vynikají [e·], [a·], [e·], jejichž kvantita je největší (x̄ činí 246 ms, 245 ms, respektive 229 ms). Jak je patrné, průměrná délka přízvučných samohlásek [e·] a [a·] je téměř stejná. Rozdíl v délce center přízvučných a nepřízvučných slabik je statisticky významný, jak ukazují intervaly spolehlivosti, které jsou od intervalů spolehlivosti přízvučných samohlásek více či méně vzdálené, a také získaná hodnota Studentova kritéria, která je rovněž mnohem vyšší než kritická hodnota Studentova kritéria; navíc je hladina významnosti u všech samohlásek stejná a velmi vysoká, 0,001. OBR. 1. KVANTITA DLOUHÝCH SAMOHLÁSEK (PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH) 2.2. Náš výzkum ukázal, že nepřízvučné dlouhé varianty v litevštině podléhají poměrně výrazné kvantitativní redukci. Porovnáním kvantity přízvučných samohlásek a variant v nepřízvučných pozicích se ukázalo (viz tab. 2), že nejvíce se redukují samohlásky v předpřízvučných slabikách. V těchto pozicích jsou nepřízvučné varianty 2–3krát kratší než odpovídající přízvučné. Nejvíce se zkracují druhé 40 | LIDIJA KAUKĖNIENĖ předpřízvučné [aː] a [eː]. Ve srovnání s přízvučnými dlouhými samohláskami jsou v tomto poměru: [aː]: [aː]⁶ = 1: 3,1; [eː]: [eː] = 1: 3. Velmi výrazně se zkracuje také první předpřízvučné [aː]; jeho poměr k přízvučnému je: [aː]: [aː] = 1: 3,2. Všechny zbývající nepřízvučné dlouhé varianty se v předpřízvučných pozicích zkracují 2–2,5krát. V popřízvučných pozicích je kvantitativní redukce menší. Samohlásky se zde zkracují 1,3–2,2krát. Kromě toho jsou první předpřízvučné varianty kratší než první popřízvučné a druhé předpřízvučné kratší než druhé popřízvučné. Výpočtem celkového průměru jsme zjistili, že druhé předpřízvučné varianty se zkracují v průměru 2,5krát, zatímco první předpřízvučné 2,1krát; první a druhé popřízvučné 1,6krát. Po výpočtu průměrné délky všech nepřízvučných dlouhých samohlásek jsme získali tyto výsledky: první předpřízvučné varianty ve spisovné litevštině se zkracují v průměru o 59%, druhé předpřízvučné o 53%; první popřízvučné o 42% a druhé popřízvučné o 41%. TABULKA 2. POMĚRY KVANTITY DLOUHÝCH SAMOHLÁSEK VE SPISOVNÉ LITEVŠTINĚ V PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH POZICÍCH7 Pozice / Samohlásky | 2 Pr: K | 1 Pr: K | 1 Pk: K | 2 Pk: K [iː]: [iː] | 1: 2,2 | 1: 1,8 | 1: 2,2 | 1: 1,6 [eː]: [eː] | 1: 3 | 1: 2,2 | 1: 1,5 | 1: 1,5 [ɛː]: [ɛː] | 1: 2 | 1: 2 | 1: 1,4 | 1: 1,7 [aː]: [aː] | 1: 3,1 | 1: 3,2 | 1: 1,8 | 1: 1,6 [oː]: [oː] | 1: 2,2 | 1: 2 | 1: 1,8 | 1: 2 [uː]: [uː] | 1: 2,3 | 1: 1,7 | 1: 1,3 | 1: 1,4 Průměrné hodnoty | 1: 2,5 | 1: 2,1 | 1: 1,6 | 1: 1,6 2.3. Podle délky se přízvučné samohlásky řadí takto: [eː] < [aː] < [ɛː] < [oː] < [iː] < [uː]. Již bylo uvedeno, že kvantita [ɛː] a [aː] se neliší (x̄ činí 246 ms, respektive 245 ms). Toto pořadí samohlásek ukazuje, že vztahy mezi délkou samohlásek téměř odpovídají obecnému pravidlu: samohlásky nízkého stupně otevřenosti jsou nejdelší, středního stupně kratší a vysokého stupně nejkratší. Experimentální výzkumy mnoha jazyků rovněž ukázaly, že hlásky každého stupně otevřenosti se vyznačují délkou, která se se zvyšujícím se stupněm otevřenosti zkracuje (viz Malmberg 1963; Lehiste 1970; Mohr 1971; Liepa 1979; Ščerba 1983). Již roku 1925 6 Protože jsme počítali absolutní délku dlouhých samohlásek, tj. samostatně jsme nerozlišovali délku samohlásek před slabikami s přízvukem na první části dvojhlásky a na její druhé části ani po nich, znamená vodorovná čárka nad dlouhou samohláskou, že je samohláska přízvučná. Zápis [aː] je třeba číst: „přízvučná dlouhá samohláska“. 7 V tabulkách se používají tyto symboly: K – přízvučná pozice; 2 Pr – druhá předpřízvučná varianta, 1 Pr – první předpřízvučná varianta, 1 Pk – první popřízvučná varianta, 2 Pk – druhá popřízvučná varianta. BENDRINĖS KALBOS NEKIRČIUOTŲ BALSIŲ KIEKYBĖ | 41 Richardas Ekblomas si všiml, že délka zvuků střední aukštaitštiny závisí na způsobu artikulace (Ekblomas 1925: 39). Při shrnutí práce mnoha badatelů, kteří měřili délku samohlásek spisovné litevštiny, Pakerys, Plakunova a Urbelienė (1970: 48) uvedli, že samohlásky s nízkým jazykovým zdvihem, tj. široké (otevřené), mají obvykle větší fyzickou délku než samohlásky s vysokým jazykovým zdvihem, tj. úzké (zavřené). Lze tedy směle tvrdit, že tato prozodická zákonitost je univerzální (viz Pakerys 1982: 43). Nepřízvučné dlouhé samohlásky se podle délky řadí poněkud odlišně: první před přízvukem – [eː] < [iː] < [eː] < [uː] < [oː] < [aː]; druhé před přízvukem – [eː] < [oː] < [iː] < [aː] < [uː] < [eː]; první po přízvuku – [eː] < [eː] < [uː] < [aː] < [iː] < [oː]; druhé po přízvuku – [eː] < [aː] < [eː] < [uː] < [iː] < [oː]. Téměř ve všech pozicích si samohláska [eː] zachovává své místo – je nejdelší, ostatní samohlásky však pořadí mění. Délka první samohlásky před přízvukem [aː] je nejkratší. To patrně také ukazuje, že tato samohláska podléhá výrazné kvantitativní redukci. Kromě toho jsou nejdelší první samohlásky s vysokým jazykovým zdvihem před přízvukem [uː], [iː]. Pouze pořadí dlouhých samohlásek ve druhé pozici po přízvuku téměř odpovídá univerzálnímu vztahu mezi délkou a výškou samohlásek. Obecně jsou rozdíly v délce nepřízvučných dlouhých variant menší než u přízvučných, a jsou proto zřejmě zranitelnější (viz Pakerys 1982: 47). TABULKA 3. KVANTITA PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH KRÁTKÝCH SAMOHLÁSEK SPISOVNÉ LITEVŠTINY A JEJÍ STATISTICKÉ HODNOCENÍ Pozice | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ >=<tₐ přízvučné [i] | 14 | 75 | 15 | 19,4 | 66 ÷ 83 | 2 před přízvukem [i] | 26 | 62 | 20 | 32,0 | 53 ÷ 70 | 2,08 > t₀,₀₅ = 2,04 přízvučné [i] | 14 | 75 | 15 | 19,4 | 66 ÷ 83 | 1 před přízvukem [i] | 21 | 74 | 28 | 38,0 | 62 ÷ 87 | 0,04 < t₀,₀₅ = 2,03 přízvučné [i] | 14 | 75 | 15 | 19,4 | 66 ÷ 83 | 1 po přízvuku [i] | 19 | 70 | 19 | 26,7 | 61 ÷ 79 | 0,79 < t₀,₀₅ = 2,04 přízvučné [i] | 14 | 75 | 15 | 19,4 | 66 ÷ 83 | 2 po přízvuku [i] | 24 | 82 | 27 | 33,1 | 70 ÷ 95 | 0,93 < t₀,₀₅ = 2,04 přízvučné [e] | 13 | 110 | 27 | 24,2 | 92 ÷ 128 | 2 před přízvukem [e] | 26 | 75 | 18 | 23,8 | 67 ÷ 83 | 4,47 > t₀,₀₁ = 3,65 přízvučné [e] | 13 | 110 | 27 | 24,2 | 92 ÷ 128 | 1 před přízvukem [e] | 23 | 96 | 21 | 21,3 | 87 ÷ 105 | 1,69 < t₀,₀₅ = 2,04 přízvučné [e] | 13 | 110 | 27 | 24,2 | 92 ÷ 128 | 1 po přízvuku [e] | 18 | 92 | 16 | 17,1 | 84 ÷ 100 | 2,29 > t₀,₀₅ = 2,05 42 | LIDIJA KAUKĖNIENĖ POKRAČOVÁNÍ TABULKY 3 Pozice | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ >= < tₐ přízvučné [e] | 13 | 110 | 27 | 24,2 | 92 ÷ 128 | 2 po přízvuku [e] | 26 | 102 | 20 | 19,7 | 94 ÷ 110 | 1,05 < t₀,₀₅ = 2,03 přízvučné [a] | 12 | 85 | 22 | 26,3 | 70 ÷ 100 | 2 před přízvukem [a] | 26 | 68 | 15 | 22,6 | 60 ÷ 76 | 2,35 > t₀,₀₅ = 2,06 přízvučné [a] | 12 | 85 | 22 | 26,3 | 70 ÷ 100 | 1 před přízvukem [a] | 21 | 70 | 18 | 25,9 | 62 ÷ 78 | 2,06 > t₀,₀₅ = 2,04 přízvučné [a] | 12 | 85 | 22 | 26,3 | 70 ÷ 100 | 1 po přízvuku [a] | 15 | 79 | 18 | 23,4 | 68 ÷ 89 | 0,79 < t₀,₀₅ = 2,06 přízvučné [a] | 12 | 85 | 22 | 26,3 | 70 ÷ 100 | 2 po přízvuku [a] | 27 | 90 | 21 | 23,2 | 82 ÷ 99 | 0,73 < t₀,₀₅ = 2,03 přízvučné [ɔ] | 13 | 100 | 17 | 16,6 | 90 ÷ 110 | 2 před přízvukem [ɔ] | 16 | 82 | 22 | 26,6 | 70 ÷ 94 | 2,40 > t₀,₀₅ = 2,06 přízvučné [ɔ] | 13 | 100 | 17 | 16,6 | 90 ÷ 110 | 1 před přízvukem [ɔ] | 20 | 93 | 19 | 20,5 | 85 ÷ 100 | 0,45 < t₀,₀₅ = 2,04 přízvučné [ɔ] | 13 | 100 | 17 | 16,6 | 90 ÷ 110 | 1 po přízvuku [ɔ] | 21 | 78 | 15 | 19,2 | 71 ÷ 85 | 3,9 > t₀,₀₁ = 3,62 přízvučné [ɔ] | 13 | 100 | 17 | 16,6 | 90 ÷ 110 | 2 po přízvuku [ɔ] | 16 | 78 | 18 | 22,6 | 67 ÷ 90 | 3,12 > t₀,₀₅ = 3,10 přízvučné [u] | 16 | 92 | 21 | 22,4 | 79 ÷ 106 | 2 před přízvukem [u] | 20 | 76 | 18 | 23,4 | 67 ÷ 85 | 2,21 > t₀,₀₅ = 2,06 přízvučné [u] | 16 | 92 | 21 | 22,4 | 79 ÷ 106 | 1 před přízvukem [u] | 17 | 90 | 36 | 39,7 | 71 ÷ 108 | 0,23 < t₀,₀₅ = 2,06 přízvučné [u] | 16 | 92 | 21 | 22,4 | 79 ÷ 106 | 1 po přízvuku [u] | 16 | 75 | 10 | 13,1 | 70 ÷ 81 | 2,57 > t₀,₀₅ = 2,08 přízvučné [u] | 16 | 92 | 21 | 22,4 | 79 ÷ 106 | 2 po přízvuku [u] | 22 | 88 | 23 | 26,6 | 76 ÷ 99 | 0,58 < t₀,₀₅ = 2,05 BENDRINĖS KALBOS NEKIRČIUOTŲ BALSIŲ KIEKYBĖ 43 OBR. 2. KVANTITA KRÁTKÝCH (PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH) SAMOHLÁSEK 3. Analýza údajů ukazuje, že krátké nepřízvučné samohlásky podléhají mnohem menší kvantitativní redukci než dlouhé, rozdíly v délce jsou velmi malé a statisticky nevýznamné. Z obr. 2 je patrné, že rozdíl mezi délkou přízvučných a nepřízvučných krátkých samohlásek není tak velký jako u dlouhých. I v pozicích, kde jsme zjistili statisticky významné rozdíly v délce (viz tab. 3), je vypočtená hodnota Studentova kritéria jen o málo vyšší než kritická hodnota Studentova kritéria a je možné, že při zvýšení počtu realizací by tento významný rozdíl zcela vymizel. Kromě toho je u krátkých samohlásek hladina významnosti mnohem nižší: 0,05 a 0,005; jen v několika pozicích dosahuje nejvyšší hodnoty – 0,001. 3.1. Vypočtené poměry kvantity krátkých samohlásek v přízvučných a nepřízvučných pozicích ukázaly (viz tab. 4), že nepřízvučné varianty krátkých samohlásek v litevštině podléhají jen velmi malé kvantitativní redukci. Poněkud více se zkracuje druhá samohláska před přízvukem [e]. V porovnání s přízvučnou samohláskou by její poměr byl přibližně následující: [e]: [ė] = 1: 1,4. V ostatních pozicích se nepřízvučné krátké samohlásky zkracují 1,1 až 1,2krát, případně mají stejnou délku jako přízvučné. Kvantitativní redukce druhých samohlásek před přízvukem je poněkud větší. Po výpočtu celkového průměru délky jsme zjistili, že se v průměru zkracují 1,2krát. První samohlásky před přízvukem i samohlásky po přízvuku se zkracují jen málo – přibližně 1,1krát. TABULKA 4. POMĚRY KVANTITY KRÁTKÝCH SAMOHLÁSEK SPISOVNÉ LITEVŠTINY V PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH POZICÍCH Pozice / Samohlásky | 2 před přízvukem: přízvučná | 1 před přízvukem: přízvučná | 1 po přízvuku: přízvučná | 2 po přízvuku: přízvučná [i]: [ī] | 1: 1,2 | 1: 1 | 1: 1,1 | 1: 0,91 [e]: [ė] | 1: 1,4 | 1: 1,1 | 1: 1,2 | 1: 1,1 44 | Lidija Kauķenienė TABULKA 4 – POKRAČOVÁNÍ Pozice / Samohlásky | 2 Pk: P | 1 Pk: P | 1 PoP: P | 2 PoP: P [a]: [ā] | 1: 1,2 | 1: 1,2 | 1: 1,1 | 1: 0,93 [ɔ]: [ɔ̄] | 1: 1,2 | 1: 1,1 | 1: 1,2 | 1: 1,2 [u]: [ū] | 1: 1,2 | 1: 1 | 1: 1,2 | 1: 1,1 Průměrné hodnoty | 1: 1,2 | 1: 1,1 | 1: 1,1 | 1: 1 Překvapilo, že v některých nepřízvučných pozicích jsou krátké nepřízvučné varianty o něco delší než přízvučné. To je typičtější pro druhé postakcentové samohlásky. V této pozici jsou delší než přízvučná samohláska [i], [a]. Průměrná délka postakcentového [u] je téměř stejná jako u přízvučného. Kromě toho je celkový poměr druhých postakcentových samohlásek k přízvučným 1: 1. Tato skutečnost podnítila srovnání prvních a druhých postakcentových krátkých samohlásek (viz tab. 5); srovnávat dlouhé postakcentové samohlásky není účelné, neboť z údajů v první tabulce vyplývá, že dlouhé postakcentové varianty jsou o něco delší než druhé, případně je jejich délka velmi podobná. Odlišují se pouze druhé postakcentové [iˑ] a [aˑ], které jsou delší než první. TABULKA 5. DÉLKA PRVNÍCH A DRUHÝCH KRÁTKÝCH POSTAKCENTOVÝCH SAMOHLÁSEK VE TŘÍSLABIČNÝCH SLOVECH A JEJÍ STATISTICKÉ HODNOCENÍ Pozice | n | x̄ (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | tₚ > t₀,₀₅ 1. postakcentová [i] | 19 | 70 | 19 | 26,7 | 61 ÷ 79 2. postakcentová [i] | 24 | 82 | 27 | 33,1 | 70 ÷ 95 | 1,62 < 2,03 1. postakcentová [e] | 18 | 92 | 16 | 17,1 | 84 ÷ 100 2. postakcentová [e] | 26 | 102 | 20 | 19,7 | 94 ÷ 110 | 1,71 < 2,02 1. postakcentová [a] | 15 | 79 | 18 | 23,4 | 68 ÷ 89 2. postakcentová [a] | 27 | 90 | 21 | 23,2 | 82 ÷ 99 | 1,81 < 2,03 1. postakcentová [ɔ] | 21 | 78 | 15 | 19,2 | 71 ÷ 85 2 nepřízvučné po přízvuku [ɔ] | 16 | 78 | 18 | 22,6 | 67 ÷ 90 | 0,02 < 2,04 1 nepřízvučná po přízvuku [u] | 16 | 75 | 10 | 13,1 | 70 ÷ 82 2 nepřízvučné po přízvuku [u] | 22 | 88 | 23 | 26,6 | 76 ÷ 99 | 1,71 < 2,05 BENDRINĖS KALBOS NEKIRČIUOTŲ BALSIŲ KIEKYBĖ | 45 3.2. Druhé nepřízvučné samohlásky po přízvuku (viz tab. 5) jsou ve všech pozicích delší než první; pouze délka samohlásky [ɔ] je v obou pozicích stejná, avšak získané hodnoty Studentova kritéria nejsou vyšší než kritické hodnoty tohoto kritéria; pravděpodobnost rozdílu v délce v těchto pozicích činí 80%. Tyto údaje umožňují vyvodit závěr, že ve druhé slabice po přízvuku se nachází vedlejší rytmický neboli morfémový přízvuk, protože krátká samohláska není redukována; kromě toho jsou druhé samohlásky po přízvuku delší jak než předpřízvučné, tak než první nepřízvučné krátké varianty po přízvuku. Výskyt tohoto typu přízvuku je podmíněn stavbou slova a místem hlavního přízvuku: jeho zdůraznění je nejdůležitější funkcí vedlejšího rytmického přízvuku. V námi zkoumaných slovech se objevuje v liché, tj. třetí slabice slova; zřejmě má také vliv na kvantitu nepřízvučných samohlásek. Podle pozice vzhledem k místu hlavního přízvuku se vedlejší přízvuky dělí na předpřízvučné a popřízvučné. V tomto případě jsou druhé předpřízvučné samohlásky nejkratší. Na druhou stranu tyto získané výsledky naznačují, že v litevštině jsou popřízvučné vedlejší přízvuky patrně mnohem výraznější a častější než předpřízvučné (alespoň ve trojslabičných slovech). 3.3. Po výpočtu průměrné délky nepřízvučných krátkých samohlásek jsme zjistili, že druhé krátké předpřízvučné samohlásky se průměrně zkracují o 21%, první předpřízvučné a druhé popřízvučné o 7% a první popřízvučné o 14%. Krátké samohlásky v prvních předpřízvučných a druhých popřízvučných slabikách se zkracují stejně, jde tedy o malou a nevýznamnou redukci. Největší kvantitativní redukci podléhají druhé předpřízvučné krátké samohlásky – je patrná stejná tendence jako u dlouhých samohlásek, u nichž se rovněž nejvíce zkracují druhé předpřízvučné varianty. 3.4. Podle délky lze přízvučné krátké samohlásky seřadit takto: [e] < [ɔ] < [u] < [a] < [i]. Pořadí přízvučných krátkých samohlásek zcela neodpovídá univerzálnímu modelu vztahu délky a výšky. Samohlásky střední výšky [ɔ] a vysoké výšky [u] jsou delší než samohláska nízké výšky [a]. Nepřízvučné varianty jsou podle délky uspořádány takto: první předpřízvučné – [ɔ] < [e] < [u] < [i] < [a]; druhé předpřízvučné – [ɔ] < [u] < [e] < [a] < [i]; první popřízvučné – [e] < [a] < [ɔ] < [u] < [i]; druhé popřízvučné – [e] < [a] < [u] < [i] < [ɔ]. Pořadí délky popřízvučných samohlásek téměř odpovídá univerzálnímu modelu vztahu délky a výšky. 4. Po výpočtu jsme porovnali relativní hodnoty přízvučných dlouhých a krátkých a nepřízvučných dlouhých a krátkých samohlásek ve stejných pozicích (viz tab. 6). Získané výsledky ukazují, že přízvučné krátké samohlásky jsou přibližně 2,3krát kratší než odpovídající dlouhé. Obecně jsou přízvučné dlouhé samohlásky 2–2,9krát delší než krátké. Přízvučné dlouhé [aː] je dokonce 2,9krát delší než přízvučné krátké [a] a [iː] je 2,5krát delší než [i]. 4.1. V nepřízvučných pozicích se velký rozdíl v délce dlouhých a krátkých samohlásek neutralizuje; v předpřízvučných pozicích zcela mizí a je téměř minimální: dlouhé předpřízvučné samohlásky (první i druhé) jsou v průměru jen 1,1krát delší než odpovídající krátké. Poněkud větší poměr délky si zachovávají pouze dlouhé [iː] v obou předpřízvučných pozicích; jsou 1,4krát delší než [i] a, jak ukázala statistická analýza, tento rozdíl v délce je statisticky významný. Provedená statistická analýza zbývajících předpřízvučných dlouhých a krátkých variant neprokázala významné rozdíly v délce. To vše ukazuje, že dlouhé předpřízvučné samohlásky v litevštině podléhají výrazné kvantitativní redukci, 46 LIDIJA KAUKĖNIENĖ TABULKA 6. POMĚRY KVANTITY KRÁTKÝCH A DLOUHÝCH SAMOHLÁSEK V LITEVŠTINĚ SPISOVNÉ V PŘÍZVUČNÝCH A NEPŘÍZVUČNÝCH POZICÍCH Pozice / Samohlásky | K: K | 2 Pr: 2 Pr | 1 Pr: 1 Pr | 1 Pk: 1 Pk | 2 Pk: 2 Pk [i]: [iː] | 1: 2,5 | 1: 1,4 | 1: 1,4 | 1: 1,2 | 1: 1,4 [e]: [eː] | 1: 2,1 | 1: 1,1 | 1: 1,1 | 1: 1,6 | 1: 1,5 [a]: [aː] | 1: 2,9 | 1: 1,1 | 1: 1,1 | 1: 1,7 | 1: 1,6 [ɔ]: [oː] | 1: 2 | 1: 1,1 | 1: 1,1 | 1: 1,4 | 1: 1,3 [u]: [uː] | 1: 2 | 1: 1 | 1: 1,1 | 1: 1,8 | 1: 1,5 Průměrné hodnoty | 1: 2,3 | 1: 1,1 | 1: 1,1 | 1: 1,5 | 1: 1,5 některých z nich se jejich trvání jen málo liší od trvání odpovídajících krátkých variant.8 Pokřízvučné dlouhé varianty zachovávají výraznější kvantitativní opozici: v průměru jsou 1,5krát delší než odpovídající krátké varianty. Obecně jsou pokřízvučné dlouhé varianty 1,2 až 1,8krát delší než krátké. Ve všech pokřízvučných pozicích jsou intervaly trvání dlouhých variant odděleny od intervalů krátkých variant a hodnoty získané Studentovým kritériem jsou vyšší než kritické hodnoty. Dlouhé samohlásky litevštiny se tedy vyskytují pouze v přízvučných slabikách, zatímco polodlouhé v nepřízvučných. Krátké samohlásky se mohou vyskytovat v přízvučných i nepřízvučných slabikách. Krátké samohlásky v přízvučné pozici kontrastují s dlouhými, zatímco nepřízvučné s polodlouhými. Polodlouhé samohlásky jsou alofony dlouhých samohlásek, protože mezi nimi existuje komplementární distribuce: dlouhé samohlásky se vyskytují v přízvučných, polodlouhé pak v nepřízvučných pozicích. 5. Výsledky experimentu lze shrnout takto: 1. Nepřízvučné samohlásky litevštiny spisovné nepochybně podléhají kvantitativní redukci. Zvláště se redukují dlouhé varianty: druhé předpřízvučné se v průměru zkracují 2,5krát, první předpřízvučné 2,1krát a první i druhé pokřízvučné 1,6krát. 2. Všechny nepřízvučné dlouhé varianty, první i druhé předpřízvučné, se zkracují více než odpovídající pokřízvučné varianty. Druhé předpřízvučné varianty jsou navíc kratší než první. 3. Nepřízvučné krátké samohlásky litevštiny spisovné se zkracují jen velmi málo. 8Je samozřejmě možné, že náš provedený experiment není příliš metodický, neboť kvantita samohlásek byla měřena ve slovech s odlišnou zvukovou stavbou. Jak víme, trvání samohlásek závisí na různých faktorech: na stavbě slabiky a jejím místě ve slově, kvalitě okolních souhlásek, přízvukové pozici atd. (o souhrnu těchto faktorů a jejich vlivu na kvantitu litevských samohlásek viz Vaitkevičiūtė 1960: 207–208). Pokud se při měření absolutního trvání k těmto faktorům nepřihlíží, lze někdy získat i velmi rozporné údaje. Na druhou stranu lze při zkoumání trvání samohlásek v různých pozicích sotva najít zcela ideální minimální páry. Kromě toho se velmi liší tempo řeči každého člověka i další individuální vlastnosti. Domnívám se, že toto srovnání délky přízvučných a nepřízvučných samohlásek přinejmenším ukazuje hlavní tendence kvantitativní redukce v trojslabičných slovech litevštiny spisovné. BENDRINĖS KALBOS NEKIRČIUOTŲ BALSIŲ KIEKYBĖ | 47 Druhé předpřízvučné varianty podléhají o něco větší kvantitativní redukci, v průměru se zkracují 1,2krát, první přízvučné a předpřízvučné varianty 1,1krát, zatímco druhé popřízvučné varianty se vůbec nezkracují. Statisticky významné rozdíly v délce nevykazovala ani většina námi porovnávaných nepřízvučných pozic krátkých samohlásek. Z toho vyplývá, že přízvuk ovlivňuje délku krátkých samohlásek mnohem méně než délku dlouhých. Získané údaje navíc umožňují dospět k závěru, že ve druhé popřízvučné slabice je vedlejší rytmický neboli morfémový přízvuk, neboť krátká samohláska zde téměř nepodléhá redukci. 4. Bylo zjištěno, že krátké druhé předpřízvučné varianty jsou kratší než první předpřízvučné varianty, zatímco druhé popřízvučné varianty jsou delší než první. 5. Porovnáním průměrných délek přízvučných dlouhých a krátkých samohlásek jsme zjistili, že přízvučné krátké samohlásky jsou přibližně 2,3krát kratší než odpovídající dlouhé samohlásky. V nepřízvučných pozicích se velký rozdíl v délce mezi dlouhými a krátkými variantami neutralizuje: dlouhé předpřízvučné varianty jsou v průměru jen 1,1krát delší než krátké, zatímco popřízvučné dlouhé varianty si zachovávají větší kvantitativní opozici: v průměru jsou 1,5krát delší než odpovídající krátké varianty. LITERATŪRA ANUSIENĖ [АНУСЕНЕ], L. 1984: Количественное соотношение слогоносителей как фактор ритмической структуры слов в литовском литературном языке. Автореферат канд. диссертации, Вильнюс: ВГУ. DAMbrAUSKAITĖ-URBELIENĖ [УРБЕЛЕНЕ], J. 1967: Долгие гласные современного литовского литературного языка. Автореф. канд. диссертации, Вильнюс: ВГУ. EKBLOM, R. 1925: Quantität und Intonation im zentralen Hochlitauischen. Uppsala: Lundequistiska Bokhandeln. KAROSIENĖ, V., GIRDENIS, A. 1990: Bendrinės lietuvių kalbos žodžio ir skiemens statistinė struktūra. Kalbotyra 41 (1), 36–48. LEHISTE, I. 1970: Suprasegmentals, Cambridge (Mass.) – London: M. I. T. Press. LIEPA, E. 1979: Vokālizma un zilbju kvantitāte latviešu literārajā valodā, Riga: Zinātne. MALMBERG, B. 1963: Phonetics, New York: Dover Publications. MOHR, B. 1971: Intrinsic variations in the speech signal. Phonetica 23 (2), 65–93. PAKERYS, A. 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija, Vilnius: Mokslas. PAKERYS, A., PLAKUNOVA, T., URBELIENĖ, J. 1970: Относительная длительность гласных литовского языка. Kalbos garsai ir intonacija 4, 30–53. SVECEVIČIUS, B. 1964: Простые гласные (монофтонги) современного литовского литературного языка: экспериментально-фонетическое исследование. Автореф. канд. диссертации, Вильнюс: ВГУ. ŠČERBA, L. V. 1983: Русские гласные в качественном и количественном отношении, Ленинград: Наука. VAITKEVIČIŪTĖ, V. 1960: Lietuvių kalbos balsių ir dvibalsių ilgumas, arba kiekybė. Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 207–217. VITKAUSKAS, V. 2001: Lietuvių kalbos tarties žodynas. Antrasis papildytas leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Lidija Kaučėnienė Vilniaus universitetas Kauno humanitarinis fakultetas Muitinės g. 8, 3000 Kaunas, Lietuva [email protected] Gauta 2003 03 27