Postpozicinių vietininkų sistema Chylinskio Naujojo Testamento vertime

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA XLIX (2003), 33 – 49 Systém postpozičních lokálů v Chylinského překladu Nového zákona Gina Kavaliūnaitė Litevský jazykový ústav Článek se zabývá strukturou systému lokálů ve staré litevštině, jak se odráží v Chylinského překladu Nového zákona. Tvrdí se, že tradiční popisy litevského systému lokálů by měly být v několika důležitých ohledech revidovány. Jak bylo ukázáno v dřívějších publikacích, inessiv a adessiv nejsou protikladné z hlediska významu pádu; jejich distribuce závisí na kategoriálních vlastnostech jmenné fráze (životnosti a individualizaci). Ani v podsystému lativních pádů neexistuje protiklad mezi vnitřním (illativem) a vnějším (allativem) pádem. V tomto ohledu je označen pouze illativ; allativ je ve skutečnosti obecný lativní pád, neoznačený z hlediska protikladu „vnitřní: vnější“. Systém lokálů je tedy ve skutečnosti trojčlenný: sestává z jednoho lokativního pádu se dvěma variantami (inessiv pro neživotná a adessiv pro životná substantiva) a ze dvou lativních pádů, z nichž jeden je navíc označen jako illativ. Článek navazuje na výzkum užívání lokálů v Chylinského jazyce; první výsledky byly publikovány v dřívějších studiích (Kavaliūnaitė 2001, 2002). Nejprve bylo zkoumáno užívání inessivu a adessivu (Kavaliūnaitė 2001). Výzkum potvrdil domněnky Zigmasa Zinkevičiuse (1982) a Wojciecha Smoczyńského (2001) o souvislosti adessivu s kategorií životnosti a upřesnil povahu této souvislosti. Ve zmíněném článku bylo ukázáno, že adessiv a inessiv se užívají v souladu s hierarchií životnosti formulovanou Silversteinem; vztah mezi těmito pády popisuje komplementární distribuce určovaná sémantickými rysy. V pozdější publikaci (Kavaliūnaitė 2002) bylo pojednáno o užívání lativních pádů – illativu a allativu. Bylo zjištěno, že životnost má určitý význam i v systému lativních pádů, ale allativ má funkce, které s životností přímo nesouvisejí. Tento článek zpřesňuje dříve formulované závěry a vymezuje obecné rysy struktury systému lokálů. Jak bylo zjištěno již dříve, užívání inessivu a adessivu určují pozice substantiva nebo jeho zájmenného náhradního výrazu v hierarchii životnosti. Substantiva označující neživé objekty (místa apod.) mají pouze tvar inessivu, zatímco tvar adessivu mají výhradně substantiva označující živé bytosti nebo jiná jména zaujímající vysoké místo v hierarchii životnosti (podrobněji o tom a o hierarchii životnosti viz Kavaliūnaitė 2001). Jelikož užívání pádových tvarů podmiňují kategoriální vlastnosti jména, mezi těmito pádovými tvary neexistuje sémantický protiklad. Nabízí se otázka, zda podobné faktory určují také užívání odpovídajících lativních pádů – illativu a allativu. Z 34 | GINA KAVALIŪNAITĖ prvního pohledu se zdá, že zde souvislost s životností existuje: užívají se pouze illativy jmen bez rysu životnosti. Níže jsou uvedeny statistické údaje znázorňující rozložení illativu a allativu. Aby bylo možné je porovnat s rozložením inessivu a adessivu, nejprve se opakuje tabulka z předchozího článku, která ukazuje, jak adessiv souvisí se slovními druhy a jejich podkategoriemi (srov. Kavaliūnaitė 2001: 99): TABULKA 1. ČETNOST UŽÍVÁNÍ ADESSIVU V CHNT PODLE SLOVNÍCH DRUHŮ A JEJICH PODKATEGORIÍ Kategorie Doložené formy Adessivy zájmen první osoby j. č. manimp (44x), mn. č. musimp (21x) Adessivy zájmen druhé osoby tavimp (21x), mn. č. jusimp (59x) Adessivy zvratného zájmena savimpi (61x) Adesivy vlastních jmen Kristusiep (65x), Viešpatiep (55x), Jėzusiep (47x), Dieviep (44x), Tėviep (11x), Sunumpi (4x), Simon iep (4x) atd., celkem 177 adesivů vlastních jmen Adesivy ukazovacích zájmen a zájmen třetí osoby v jámě, v tůni, v jiné jámě (90×) Adesivy vztažných zájmen v které jámě, v jámě (23×) Adesivy označení osob žmogumpi (8x) Adesivy přídavných jmen gyvampi (1x), tikrampi (1x), išmint ingampi (1x) Adesivy označení živých bytostí (kromě lidí) a neživých věcí není Celkem 507 Pokud jde o závislost inessivních tvarů na kategoriálních vlastnostech jména, je důležité zdůraznit, že v překladu ChNT se téměř neužívají inessivy slovních druhů zaujímajících vysoké místo v hierarchii živosti; neobjevuje se ani jediný singulárový inessiv zájmen 1. a 2. osoby, která v hierarchii živosti zaujímají nejvyšší místo. Z několika tisíc inessivů v ChNT označuje pouhých 17 živé bytosti, z toho 14 je v plurálu- CHYLINSKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 35 Tyto inesivy, které zaujímají nízké místo na hierarchické škále individualizace (o těchto výjimečných případech podrobněji viz Kavaliaunaitė 2001: 101–103). Není doložen ani jeden inesiv osobního jména, zájmen já, ty ani lexémů Bůh, Otec, Ježíš, Kristus apod. TABULKA 2. UŽÍVÁNÍ INESIVU V CHNT PODLE SLOVNÍCH DRUHŮ A JEJICH SUBKATEGORIÍ Kategorie Doložené formy Celkem Inesivy názvů neživých věcí 1234× sg., 383× pl. 1617× Inesivy ukazovacích zájmen a zájmen třetí osoby aname (45× sg., 27× pl.), jame (1×), 216×; joje (7×), jose, tame (77×), tose (22×), šiame (6×), šiose (1×), tokiame (2×) 216× Inesivy místních jmen 142× 142× Inesivy zobecňujících zájmen cielame (9×), kožname (5×), kožnoje (3×), niekame (1×), tūlame (2× sg., 2× pl.), visoj (26×), visose (41×), visokiame (25×) 114× Inesivy tázacích a vztažných zájmen katroj (6×), kitame (1×), kitoj (3×), kok iame (3×), kokioj (2×), kuriame (38×), kurioje (19×), nekuriame (2× sg., 2× pl.) 76× Inesivy přídavných jmen 47× sg., 20× pl. 67× Inesivy číslovek 52× 52× Inesivy názvů živých bytostí 1× sg., 15× pl. 16× Inesivy příčestí 11× 11× Inesiv zdůrazňovacího zájmena pačiame (1×) 1× Inesivy zájmen 1. a 2. osoby nejsou doloženy Celkem 2312 36 | GINA KAVALIŪNAITĖ V tabulkách 3 a 4 zopakujeme příslušně seskupené údaje ilustrující užívání ilativu a allativu (Kavaliūnaitė 2002: 84–86): TABULKA 3. UŽÍVÁNÍ ILatinivu V CHNT PODLE SLOVNÍCH DRUHŮ A JEJICH SUBKATEGORIÍ Kategorie Doložené formy Celkem Ilativy označení neživých předmětů 611x 611x Ilativy vlastních jmen (místních názvů) 212x 212x Ilativy přídavných jmen 22x 22x Ilativy ukazovacích zájmen a osobních zájmen 3. osoby jan (9x), juosna (3x), anan (1x), šian (1x), tokian 1x 15× Iliativy číslovek 11× 11× Iliativy tázacích a vztažných zájmen kurian (5×), kuriosna (1×), katrian (2×), katriosna (1×) 9x Iliativy neurčitých zájmen kitan (4×), nekurion (1×), nekuriosne (1×), cielon (1×) 7x Iliativy příčestí 2x 2x Iliativy přivlastňovacích zájmen savon (1×) 1x Iliativy označení osob žmogun (1×) 1x Iliativy označení živých bytostí (nikoli osob) žádné – Iliativy zvratných zájmen a osobních zájmen 1. a 2. osoby není – Celkem 891x CHYLINKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 37 TABULKA 4: UŽÍVÁNÍ ALIATIVU V CHNT PODLE SLOVNÍCH DRUHŮ A JEJICH SUBKATEGORIÍ Kategorie Doložené formy Celkem Aliativy ukazovacích zájmen a osobních zájmen 3. osoby jop (344x), josp (33x), jump (305x), anop (11x), top (23x), tosp (2x), tump (16x), topgi (1x), tokiop (1x) 736x Aliativy označení neživých předmětů 327x 327x Aliativy vlastních jmen (osobních jmen) 235x 235x Aliativy označení osob 164x 164x Aliativy osobních zájmen 2. osoby tavėsp (20x), jūsump (99x) 119x Aliativy zvratného zájmena savėsp (57x) 57x Aliativy osobních zájmen 1. osoby manėsp (40x), mūsump (7x) 47x Aliativy neurčitých zájmen kitop (9×), kitump (14×), visop (2×), visump (7×), cielop (2×), nekuriosp (2×), nekuriump (2×), niekop (3×) 41x Aliativy přídavných jmen 37× 37× Aliativy vztažných zájmen kuriop (12×), kuriump (2×), kop (8×), katrop (2×) 24× Aliativy příčestí 16× 16× Aliativy číslovek 10× 10× Aliativy přivlastňovacích zájmen savump (1×), saviškiump (1×), tavump (1×) 3x Aliativy názvů živých bytostí (nikoli osob) 2x 2x Celkem 1818× 38 | Gina Kavaliūnaitė Tyto údaje se zčásti shodují s údaji získanými při porovnání užívání adesivu a inessivu. Iliativy osobních zájmen 1. a 2. osoby, která zaujímají v hierarchii životnosti vysoké postavení, nejsou doloženy. Iliativy podstatných jmen označujících živé bytosti rovněž nejsou doloženy: zaznamenána je zde pouze jedna výjimka – ilativ člověkun (viz Kavaliūnaitė 2002: 95). Na druhou stranu bije do očí jeden výrazný rozdíl: poměrně vysoký počet alativů pojmenování neživých předmětů (inanimata) (327). Jak je patrné z tabulky 1, adesivy takových podstatných jmen doloženy nejsou. Význam tohoto rozdílu bude dále rozebrán v tomto článku. Z tabulek je patrné, že kategorie životnosti ovlivňuje rozložení vnitřních a vnějších lokálových pádů. Skutečnost, že podstatná jména označující živé bytosti (animata) nemají ilativ, ukazuje, že užívání ilativu, podobně jako inessivu, souvisí s rysem [–živý] jména. Protože adesiv souvisí s označením [+ živý], očekávali bychom, že podobně bude označen i alativ. Pro alativ však takové omezení neplatí. Lze tedy očekávat případy, kdy jedno podstatné jméno bude mít podobu ilativu i alativu. Takových případů je skutečně mnoho. V textu ChNT jsou doloženy tyto formy: garbèn a garbèsp: Lk 9,26 ChNT atevǫ garben fawo, ir (garben) Tewa, ir βwentu Anjehu StB wanneer hy komen fal in fijne heerlickheyt / ende [in de heerlickheyt] des Vaders / ende der heylige Engelen GdB gdy przyjdźie w chwale fwey / y w Ojcow[k]iey / y świętych Anjołow Jn 11,4 ChNT liga n’eft fmertiefp, bet garbefp Diewo StB Defe kranckheyt en is niet tot der doot / maer ter heerlickheyt Godts GdB Tá chorobá nie jeft ná śmierć / ále dla chwaty Božey do království a ke království: Lk 18,24 ChNT Jak nesnadno ti, kdo mají majetek, vejdou do království Božího StB Jak nesnadno vejdou ti, kdo mají majetek, do Božího království GdB Jak těžko ti, kdo mají peníze, vejdou do Božího království APD 1,3 ChNT a bezjazyčně → jazykem <ed>amaõ o věcech náležejících → které náležejí Božímu království StB a mluvíce o věcech, které se týkají Božího království GdB a mluvíce o Božím království ke stromu a ke stromu: Řím 11, 24 ChNT Jestliže jsi přirozeně [...] proti přirozenosti [...] naroubován na dobrou olivu: StB Vždyť jestliže jsi [...] proti přirozenosti [...] naroubován na dobrou olivu CHYLINSKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 39 GdB Vždyť jestliže jsi byl proti přirozenosti naroubován na dobrou olivu LK 17, 6 ChNT řekli byste tomuto fíkovníku: Vykořeň se a přesaď se do moře, a poslechl by vás StB přikázali byste tomuto morušovníku: Vykořeň se a zasaď se do moře; a on by vás poslechl GdB a řekli byste tomuto lesnímu fíkovníku: Vytrhni se z kořene a vsaď se do moře; poslechl by vás do záhuby a k zahynutí: LK 8,31 ChNT Prosili ho tedy, aby jim nepřikazoval jít do propasti StB A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do propasti GdB Tedy ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít odtud do propasti HEBR 10,39 ChNT My však nejsme z těch, kteří ustupují k záhubě, nýbrž z těch, kteří věří k zachování života StB Ale my nejsme z těch, kteří ustupují ke zkáze, nýbrž z těch, kdo věří k zachování duše GdB My však nejsme z těch, kteří se uchylují k záhubě, nýbrž z těch, kteří věří k získání duše k životu a života: 1Jn 3,14 ChNT Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry StB Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry GdB Víme, že jsme přeneseni ze smrti do života, protože milujeme bratry 2Kor 2,16 ChNT Těmto je vůní smrti ke smrti, oněm vůní života, k životu StB Ten je jednomu vůní smrti k smrti; jinému však vůní života k životu GdB Jedněm vůní smrti k smrti / druhým však vůní života k životu Jsou případy, kdy se volba přinejmenším na první pohled zdá záviset na tom, zda podstatné jméno označuje živou bytost, nebo neživou věc. Takovým příkladem je slovo kostel, které může označovat buď budovu, nebo společenství věřících. Je-li míněna budova, užívá se ilativ, zatímco při oslovení věřících tímto slovem se užívá alativ: ApD 13,14 ChNT a přišli do kostela v sobotní den, sedli si StB a když přišli do synagogy v den sobotní / usedli 40 | GINA KAVALIŪNAITĖ APR 3,6 GdB a přišli do synagogy v sobotní den / usedli ChNT Kdo má uši, ať slyší, co Duch praví církvím StB Kdo má uši / ať slyší, co Duch praví shromážděním GdB Kdo má uši, nechť slyší, co Duch praví sborům V tomto případě však nelze tvrdit, že protiklad mezi ilativem a alativem vychází pouze z živosti či neživosti. Je obtížné určit, jaké faktory určují volbu pádu ve frázi mluví církvím. Konstrukce se slovesem mluvit, tedy predikáty mluvení, přinejmenším v prototypických případech předpokládají živost adresáta, takže jejich význam zahrnuje směs rysů určitého směrování (zaměření řečového aktu na adresáta) a živosti adresáta; proto není snadné určit, který konkrétní faktor podmiňuje užití alativu. Chceme-li tedy omezit počet rozlišujících rysů a určit „minimální pár“, na jehož základě by bylo možné stanovit kritérium volby pádu, je třeba nejprve prozkoumat alespoň několik příkladů, v nichž se alativy substantiv označujících neživé věci pojí s čistými slovesy pohybu (aby se předešlo směsi směrového významu a živosti, typické například pro predikáty mluvení). Za účelem prozkoumání funkčního vztahu mezi alativem a ilativem bylo vybráno několik častěji užívaných podstatných jmen s prostorovým významem. Probereme příklady podstatných jmen hrob a peklo. Alativ tohoto slova, k hrobu, se vyskytuje desetkrát, ilativ do hrobu osmkrát. Všechny ilativy s výjimkou jednoho případu1 odpovídají nizozemským konstrukcím s předložkou in a označují situace, kdy je tělo zesnulého (nejčastěji Ježíše) ukládáno do hrobu, nebo kdy učedníci jdou k Ježíšovu hrobu, který se nachází v jeskyni. V obou případech je zřejmé, že cílový bod pohybu leží uvnitř hrobu: Mk 6,29 ChNT přišli a vzali jeho tělo a uložili je do hrobu StB šli a odnesli jeho mrtvé tělo / a položili je do hrobu GdB přišli a vzali jeho tělo / a položili je do hrobu Jn 20,6 ChNT Šimon Petr pak přišel a šel za ním a vstoupil do hrobu StB Simon Petrus tehdy následoval za ním / a vešel do hrobu GdB Přišel také Simon Petr / jda za ním / a vešel do hrobu Případy užití allativu odpovídají nizozemským konstrukcím s předložkami naar a tot. Jsou zde popsány situace, kdy učedníci putují na místo, kde se nachází Ježíšův hrob. Takovou lokalizaci bychom mohli považovat za allativní (přiblížení), tj. za případ, kdy je koncovým bodem místo u hrobu: Mk 16,2 ChNT přišly velmi brzy k hrobu, když vycházelo slunce 1 ApD 8.2: odnesli Štěpána (společně) graban (ChNT), droegen Stefanus te samen [ten grave] (StB), Y pogrʒebli Sʒczepana (GdB). CHYLiNSKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 41 StB přišly k hrobu, když vycházelo slunce GdB přišly k hrobu, když vyšlo slunce O několik vět dále se popisuje, jak učedníci, kteří přišli na místo hrobu, vstupují přímo do hrobu: Mk 16,5 ChNT A když vešli do hrobu, uviděli mládence sedícího po pravé straně (oblečeného v bílém) StB A když vešli do hrobu / spatřili mládence / sedícího po pravé straně GdB A když vešly do hrobu / spatřily mládence sedícího po pravé straně Tyto příklady nejsou v rozporu s předpokladem, že illativ vyjadřuje směr, jehož koncový bod pohybu se nachází uvnitř objektu, zatímco allativ označuje jako koncový bod pohybu místo u objektu. Je však třeba upozornit, že tento význam nemá protějšek v systému statických lokálů, neboť adesiv nevyjadřuje přítomnost u objektu. Této skutečnosti si již povšimla odborná literatura (Gelumbeckaitė 2002:120) a potvrzují ji také Chylinského údaje. Odpovídající význam se v Chylinského jazyce vyjadřuje předložkou pas s akuzativem2: Jan 20,11 ChNT Ó Maria stovějo ore and → pas graba verkdama, kad tada verkie, pasižvalgė į hrob StB A Maria stála venku u hrobu / plačíc. Když pak plakala / nahlédla do hrobu GdB Ale Maria stála u hrobu venku a plakala. A když plakala / naklonila se do hrobu Lk 24,22 ChNT Ale také některé ženy z našeho středu nás vyděsily; časně ráno byly u hrobu StB Ale také nás některé ženy z našich řad znepokojily; byly časně ráno u hrobu. GdB Ale i některé ženy z našich řad nás vyděsily; časně ráno byly u hrobu. 2 Předložka pas se v ChNT vyskytuje celkem 41krát: 26krát s neživotnými podstatnými jmény (inanimata) a 15krát s podstatnými jmény označujícími osoby (animata) nebo jejich zájmennými náhradami. Když je předložka pas užita se jménem osoby, její význam se patrně blížil významu adesivu, neboť nacházíme: idad hume → ume ßyrdies at ßliktu Wießpatiep → paſ Wießpati ChNT (Sk 11,23); met een voornemen des herten by den Heere souden blijven (StB); w przedsęwzięciu serca trwali przy Panu (GdB). Adesiv Wießpatiep jinak téměř vždy odpovídá konstrukci in den Heere ‘èv χωρίῳ’, srov. kalbedami draƒew Wießpatien ChNT (Sk 14,3), vrymoediglich sprekende in den Heere (StB), beſpiecżnie mowiąc w Panu (GdB); gjate vienok Dievuy CHriſtujiep Jeſujiep Wießpatien mufi ChNT (Řím 6,11), maer Gode levende zijt in Christo Jeſu / onſen Heere (StB), áłeſcie żywymi Bogu w CHryſtuſie IEſuſie PAnu náßym (GdB) a podobně. Mezi adesivem a předložkovou vazbou s pas jisté rozdíly nepochybně byly; adesiv se užívá, když se mluví o bydlení v něčím domě, a tento odstín je patrný také v 2 KOR 5,8: gieydżiame → welijame giwent iß → nog kuna, ó giwent Wießpatien (ChNT), hebben meer behagen om uyt het lichaem uyt te woonen / ende by den Heere in te woonen (StB), wolemy ráčey wyniść z ciała / á iść ná mięßkanie do Pana (GdB). Zdá se, že Chylinskis rozlišoval „(pře)bývání v něčím domě“ jako variantu inessivu od nahodilého, dočasného „bytí u (vedle) něčeho“ – tento druhý význam vyjadřuje konstrukce s předložkou pas. 42 | Gina Kavaliūnaitė Neexistuje-li statický pád vyjadřující „pobývání u něčeho“, není důvod domnívat se, že by aliativ kromě směrového významu měl označovat také „pobývání u něčeho“ jako koncový bod pohybu. Mnohem přesvědčivější je předpoklad, že aliativ označuje místo jako cíl pohybu. Toto místo je určeno podle určitého referenčního objektu (reference object), avšak pád neupřesňuje, zda se koncový bod pohybu nachází uvnitř tohoto objektu, či nikoli. Podobný význam vyjadřuje také předložka v nizozemském originále naer (tot), podobně německé nach, zu, anglické to a podobně. Tuto interpretaci potvrzuje také užívání tvarů eldijos, eldijon. Zde je poměr četností jiný než u tvarů graban, grabop: ilativ slova eldija byl užit 19krát³, zatímco aliativ pouze dvakrát (Jan 6,19 a SK 20,13). Z příkladů je patrné, že většina případů užití ilativu souvisí se slovesy s předponou į-. Ilativ eldijon v Chylinského NT pojí slovesa įeiti (12 případů), įžengti (2 případy), įimti (1 případ). Stejný pohyb s koncovým bodem uvnitř objektu vyjadřuje předložka in v nizozemském originále. Tam, kde se v nizozemském textu vyskytuje naer, je v jednom případě užit aliativ: SK 20,13 ChNT Ale my jsme se vydali napřed eldyofp, vypluli jsme do Assu StB Ale my, kteří jsme šli napřed na het ſchip, jsme odpluli do Assu GdB My, kteří jsme se vydali napřed do okrętu, pluli jsme do Assu Z celé věty je v tomto případě zřejmé, že Pavlovi společníci nejen dorazí na místo, kde se nachází jejich loď, ale také na ni nastoupí, aby pokračovali v plavbě. To byl cíl pohybu, avšak překročení hranice objektu (nastoupení na loď) není vyjádřeno. Na jiném místě, kde má nizozemský originál předložku naer, je však užit ilativ: SK 20,38 ChNT a doprovodili ho eldyon StB a doprovodili ho na het ſchip GdB A doprovodili ho do okrętu Tentokrát je zohledněna i poslední fáze pohybu, nastoupení na loď. Zdá se, že systém latyvinových pádů umožňoval Chylinskiui v takových případech užívat jako cíle pohybu buď zobecněný latyvinový pád označující referenční objekt, nebo nesyvinový pád označující jako cíl pohybu bod uvnitř referenčního objektu. Svou volbu mohl opřít o předložku užitou v nizozemském textu, ale nečinil tak vždy. Nejde tedy o úplnou závislost na konstrukci v nizozemském textu. Podobný význam měly jednoduše nizozemské konstrukce s naer a litevský aliativ. 3 Ve skutečnosti 20krát, ale v jednom případě (Jan 6,16) patrně omylem, protože v originále je na zee „u moře“: Učedníci jeho odešli eldyon (ChNT); gingen ſijndecipſelen af na de zee (StB); učedníci jeho odešli do morża (GdB). Ačkoli se v Jan 6,17 ilativ užívá při překladu konstrukce s předložkou in: A když vešli eldyon (ChNT); A in het ſchip vstoupili (StB); A vstoupivše v łodź (GdB). CHYLINSkIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 43 Když se místo nevymezuje podle referenčního objektu, ale používá se prostě podstatné jméno s abstraktnějším významem vieta, měl by být protiklad „být uvnitř“ a „být u něčeho“ neutralizován. V Chylinského textu jsou však doloženy tvary vieton a vietosp: první tvar zdůrazňuje dosažení cíle, zatímco druhý pouze směr (není známo, zda bude cíle dosaženo): Mk 14,32 ChNT A přišli tehdy wieton [jehož jméno bylo Gethlemane → nazývali Gethlemane StB Ende ɫy quamen in een plaetje / welcker name was Gethlemane GdB Y Prʒyšli ná miejʒce ktore ʒwano Getſemáne G καὶ ἔρχονται εἰς χωρίον οὗ τὸ ὄνομα Γεθσημανί Filip 3,14 ChNT a snažím se o to, co je přede mnou, běžím → běžím pažymetoɫp wietosp užtąsymiɫop pabałkima Diewo StB ende ɫtreckende my tot het gene dat voren is / jage ick na het wit / tot den prijs der roepinge Gods GdB á do tego się co prʒede mna jeft ɫpieją / bieżę do krefu ku ʒáktądowi powołania onego Bożego G τοῖς δὲ ἔμπροσθεν ἐπεκτεινόμενος, κατὰ σκοπὸν διώκω εἰς τὸ βραβεῖον τῆς ἄνω κλήσεως τοῦ θεοῦ Konstrukce s ilativy a aliativy abstraktních podstatných jmen se v ChNT užívají hojně a mohly by jen nepatrně změnit nebo doplnit definice získané zkoumáním konstrukcí s konkrétními podstatnými jmény. Pokud budeme považovat za správný předpoklad, že aliativ označuje místo jako cíl pobytu, není-li uveden konečný bod, mohli bychom snadno vysvětlit, proč je aliativů abstraktních podstatných jmen tak mnoho. Význam cíle neříká, zda bylo cíle dosaženo úplně, nebo se k němu pouze přiblížilo, např.: 1Tes 4,7 ChNT Nepovolal nás Bůh neczyſtatoɫp, bet ʒwentibeɫp StB Want God en heeft ons niet geroepen tot onreynigheyt / maer tot heylighmakinge GdB Bo nas nie powołał Bog ku nieczyſtości / ále ku poświęceniu Hebr 6,11 ChNT Přejeme si však, aby každý z vás projevoval tutéž horlivost tobutop nuſitykynimop naděje, až do konce StB Maer wy begeeren / dat een yegelicx van u deſelve neerſtigheyt bewiſje / tot de volle verſekerheyt der hope / tot den eynde toe GdB A ʒądámy/ áby káždy ʒ was toʒ ɫtáránie pokázował / ku nábyćiu ʒupełney nadźieje áż do końcá 2Tes 3,5 ChNT Kéž Pán vede vaše srdce meyeɫp k Boží lásce a kantribeɫp k vytrvalosti Kristově StB Doch de Heere rechte uwe herten tot de liefde Gods / ende tot de lijdtſaemheyt Christi 44 | GINA KAVALIŪNAITĖ GdB A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k trpělivému očekávání Krista 2Kor 9,11 ChNT A abyste byli bohatí ve všem wiſokioſp gieribeſp → gieradeiſteſp, což → co skrze nás působí díkůvzdání diewop StB Abyste ve všem oplývali veškerou dobročinností / která skrze nás působí díkůvzdání Bohu GdB A abyste byli všemožně obohaceni k veškeré upřímnosti / která skrze nás působí, aby byly vzdávány díky Bohu Obecně lze říci, že iliativ označuje přechod do nového, odlišného stavu, zatímco aliativ cíl, jehož lze, ale také nemusí být dosaženo. Takový popis odpovídá témuž schématu, které bylo uvedeno při popisu konstrukcí s konkrétními podstatnými jmény. Při volbě jedné či druhé interpretace (a odpovídajícím způsobem jednoho či druhého pádu) v každém jednotlivém případě Chylinskiemu pomáhal nizozemský text, v němž se užívaly předložky in (vyjadřovaná iliativem) nebo tot (vyjadřovaná aliativem). Řecký originál má zpravidla ve všech případech tutéž předložku eis, která Chylinskiemu nemohla poskytnout důvod k volbě mezi dvěma pády. Volba jedné či druhé interpretace se často odráží už v předponě připojené ke slovesu; například předpona į- přirozeně souvisí s iliativem: Mt 25,21 ChNT Jeyk linxmiben Wieβpatieç tawo StB Gaet in in de vreughde uwes heren GdB wnidӡ do rádosći páná twego G Vejdi do radosti svého pána 1Tim 6,9 ChNT Bet tie kurie nori but bagotejo, impola pagundyniman → ing pagundynima ir (ing) ∠ ing ≥ ſpáſt[us] StB Doch die rijck willen worden / vallen in verſoeckinge / ende [in] den ſtrick GdB Bo ktoryӡ chcą bogátymi bydӡ / wpadają w pokubienie / y w sidło G Ti však, kdo chtějí zbohatnout, upadají do pokušení. Takové ilativy lze považovat za vyžadované slovesy: pojí se s nimi slovesa vyjadřující přechod do jiného stavu (nikoli náhodou mají předpony į-, at-). Aliativy abstraktních podstatných jmen slovesa obvykle nevyžadují⁴ a vystupují jako příslovečná určení účelu: 4 Existují ovšem případy, kdy lze aliativ považovat za vyžadovaný slovesem, například u sloves s předponou pri-, např. Lk 9,62: Zednaǧ kurſey prydeſi ſąka ſawo jungop (ChNT); Niemand die ſijne hant aen den ploegh ſlaet (StB); Žaden ktoryby pryłoӡył rękę ſwoję do pługa (GdB). CHYLIŃSKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 45 Ef 1,14 ChNT Která je zaslíbená otcovství → otcovství naše, igitop iβ<pirkimop> → vykoupení a βłoweʒ jeho slávy StB To je závdavek našeho dědictví / až do nabytého vykoupení / k chvále jeho slávy GdB Který jest závdavkem dědictví našeho / na vykoupení nabytého vlastnictví / ke chvále jeho slávy G což je závdavek našeho dědictví, k vykoupení vlastnictví, ke chvále jeho slávy 1 Pt 1,22 ChNT Očistivše tedy své duše [...] k nepředstírané bratrské lásce StB Očistivše své duše [...] k nepředstírané bratrské lásce GdB Ponieważeście duβę wáβe oczyścili [...] ku nieobłudney bráterſkiey miłości G τὰς ψυχὰς ὑμῶν ἡγνικότες [...] εἰς φιλαδελφίαν ἀνυπόκριτον Tento abstraktnější význam cíle odpovídá u konkrétních podstatných jmen konstatovanému významu směru, zatímco význam přechodu do nového stavu odpovídá významu proniknutí dovnitř objektu. Protiklad ilativu a allativu lze formulovat takto: oba pády označují směr, avšak ilativ má dodatečný sém – označuje také překročení hranic objektu a proniknutí do jeho nitra. Allativ označuje objekt jako cíl směru (pohybu), avšak neupřesňuje, zda budou hranice objektu překročeny a konečný bod pohybu bude uvnitř objektu, či nikoli. Ve srovnání s dosavadními definicemi funkcí ilativu a allativu se tento popis liší z hlediska příznakovosti⁵. Dosavadní definice charakterizovaly protiklad ilativu a allativu jako symetrický (ekvipolentní): konečný bod pohybu se nachází uvnitř objektu (ilativ), nebo mimo něj (allativ) (srov. Zinkevičius 1980: 254–261; Range 1995: 96–102). Ve skutečnosti je allativ v tomto ohledu nepříznakový. Na rozdíl od ilativu, který jednoznačně ukazuje, že konečný bod leží uvnitř objektu, allativ takovou informaci neposkytuje. Konečný bod pohybu se často nachází u objektu, to však není znakem významu allativu. Typologicky je takový sémantický vztah mezi iativními pády zcela běžným jevem. Dobrým příkladem jsou anglické předložky to a into: první označuje objekt jako cíl pohybu a tento rys je obsažen i ve významu předložky into; odráží se to v tom, že samotná předložka to jakožto součást vstupuje do předložky in-to. Druhá je příznakovým členem protikladu, protože k obecnému významu předložky to přidává ještě allativní význam předložky in. Nyní můžeme upřesnit vztah ilativu a allativu k živosti. V tomto případě, na rozdíl od toho, co bylo zjištěno při zkoumání užívání inessivu a adessivu, nemá živost pro rozlišování pádů zásadní význam. V případě příznakového ilativu je sémantika pádu zřejmě se živostí špatně slučitelná, pravděpodobně proto, že pádový význam – pohyb, jehož konečný bod se nachází uvnitř nějakého prostorového objektu – se na živé bytosti 5 Na rozdíl v příznakovosti upozorňuje pouze Hamp (1997). 46 GINA KAVALIŪNAITĖ obvykle nevztahuje (ačkoli v současných nářečích je metaforické vyjádření kitan žmogun neįlisi ‚do jiného člověka se nevnoříš‘ zcela možné). Absence přímé souvislosti se však ukazuje v tom, že se užívá allativ podstatných jmen bez rysu živosti. Význam allativu s hierarchií živosti nesouvisí. S ohledem na vše uvedené lze tvrdit, že vztah statických a dynamických lokálů je asymetrický. Jak bylo zjištěno v předchozím článku, protiklad inessivu a adessivu se opírá o živost, nikoli o povahu označovaného prostorového vztahu. Volba tedy závisí na kategoriálních vlastnostech jména. Je-li tomu tak, inessiv a adessiv v zásadě nejsou odlišné pády. Potvrzují to i čistě morfologická fakta. Jak se uvádí v odborné literatuře, inessiv a adessiv mohou být užity v rámci jedné jmenné fráze; například ze dvou slov, jejichž syntaktický vztah (např. vztah přídavného jména k podstatnému) vyžaduje shodu, může mít jedno tvar inessivu a druhé tvar adessivu. Takové případy jsou doloženy v Daukšově Postile: nė regi Dwasios s. žmogup atgimdėtame DP 25535–36 žmonele bediewiufém͂p ir neybtikumūlémp DP 4452–53 (Příklady jsou citovány podle: Palionis 1967: 170) Místa, kde se adessiv a inessiv užívají v rámci jedné jmenné fráze, lze nalézt také v Chylinského jazyce: Ef 4,6 ChNT Wienų Diewaś ir Tewaś wifu, kurſey yra and wilo, ir per wiś, ir juſimp wiſoſe StB Jeden Bůh a Otec všech / který je nade všemi / a skrze všechny / a ve všech vás GdB Ieden Bog y Ocėc wʒbyſtikich / ktory jeft náde wʒbyſtko / y po wʒbyſtikich / y we wʒbyſtikich was To znamená, že inessiv a adesiv jsou varianty jednoho pádu. Adesiv je variantou inessivu, charakteristickou pro substantiva s rysem životnosti. Z hlediska formálního složení zahrnuje ukazatel adesivu jako svou součást také ukazatel inessivu a pro účely kongruence stačí, aby bylo substantivum označeno ukazatelem inessivu společným oběma variantám. Tímto způsobem vznikají jmenná spojení, v nichž má ukazatel pádu přiřazeného celému spojení pouze jeden člen. Tento typ pádového značení, zcela běžný v aglutinačních jazycích, není jinak pro litevštinu typický. Postpoziční lokály se zpravidla užívají jako všechny pády – jsou jimi označeny všechny členy jmenného spojení (např.: anon eldyon ChNT Jn 6,22; top katnop ChNT Mk 11,23; neweydamayniβkoβp broliβkoβp meitęβp ChNT 1PETR 1,22; tump źmoniump ChNT APD 28,26 atd.). Proto jsou případy, kdy se druhý ukazatel adesivu -p(i) ukazuje jako fakultativní a požadavkům kongruence vyhovuje užití inessivu vedle adesivu, skutečně významné a svědčí o zvláštní blízkosti inessivu a adesivu. Vztah ilativu a alativu je zcela odlišný. Bezpochyby jde o různé pády. Z hlediska pádové sémantiky tvoří jasný protiklad. Jedno substantivum proto může mít obě pádové formy, ilativ a alativ, a mezi nimi existuje sémantický CHYLINSKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 47 protiklad, který lze připsat právě samotným pádům, neboť se neopírá o kategoriální vlastnosti substantiva. Prisiminkime ankstesniame straipsnyje (Kavaliaūnaitė 2001: 104) cituotą Wojciecho Smoczyńskio apibrėžimą (Smoczyński 2001: 215): „Pozoruje se souvýskyt (I) illativu s lokativem a (II) allativu s adesivem, a to v závislosti na významu základu: u neživotných názvů míst – (I), u životných (zejména osobních) a u názvů osob – (II). Neexistuje však takový základ, od něhož by se tvořil jak loc[ativus] a ill[ativus], tak ade[ssivus] a all[ati-vus]. Ve skutečnosti tedy máme co do činění se dvěma izofunkčními páry forem s komplementární distribucí, která se řídí sémantikou substantiva“. První část tohoto tvrzení o inessivu a adesivu je zcela správná, druhou část – o ilativu a alativu – však údaje z Chylinského jazyka nepotvrzují. Zda lze Smoczyńského zobecnění o užívání ilativu a alativu vztáhnout na jazyk jiných starých písemných památek nebo na ta litevská nářečí, v nichž se ještě vyskytují zbytky postpozičních lokálů, se tento článek nepokouší rozhodnout. Atsižvelgiant į šio ir ankstesnių straipsnių (Kavaliaūnaitė 2001, 2002) duomenis, Chylinskio NT vertime vartojamų postpozicinių vietininkų sistemą galima apibūdinti taip: funkciniu požiūriu ši sistema iš esmės yra trinarė, t. y. ji susideda iš trijų funkciškai (linksnių semantikos atžvilgiu) diferencijuotų linksnių. Vienas, statinis, turi du vardažodžio kategorinių savybių sąlygojamus variantus – inesyva (gyvumo požymio neturintiems vardažodžiams) ir adesyva (gyvumo požymį turintiems vardažodžiams). Pagal požymį „statiškas: dinamiškas“ (arba „vieta: kryptis“) jam galima priešinti du linksnius: iliatyvą, kuris be bendros krypties reikšmės turi dar „įsiveržimo į objekto vidų“ reikšmę, ir aliatyvą, kuris turi tik bendrą krypties reikšmę, be papildomo „išorinės lokalizacijos“ (lokalizacijos prie objekto) semos. Šį linksnį būtų tiksliau vadinti „liatyvu“ negu „aliatyvu“. Schematiškai ChNT vartojamų postpozicinių vietininkų sistemą galima pavaizduoti taip: 1 SCHÉMA. SYSTÉM LOKÁLŮ V CHYLINSKÉHO JAZYCE 48 | GINA KAVALIŪNAITĖ Jak je vidět, výsledky funkční analýzy se liší od obrazu struktury systému lokálů, který bychom si mohli vytvořit mechanickým přenesením morfologických rysů na sémantickou rovinu. Na první pohled je systém postpozičních lokálů čtyřčlenný a symetrický. Opírá se o dva rysy: proti sobě stojí lokály statické a direktivní, podle dalšího rysu se rozlišují lokály vnitřní a vnější. Ve skutečnosti tato poslední sémantická opozice v Chylinského jazyce neexistuje. Význam vnější lokalizace („pobývání u nějakého objektu“) je nepodstatný, případně může zcela chybět. ZKRATKY ChNT – CZESŁAW KUDZINOWSKI, JAN OTRĘBSKI, red., Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament 2, Tekst, Poznań: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1958. G – NESTLE-ALAND, Hrsg., Novum Testamentum Graece, 27. Aufl., Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1975. GdB – Biblia święta, Tho jest, Księgi Stárego y Nowego Przymierza z Żydowskiego y Greckiego Języka ná Polski pilnie i wiernie przetłumáczone [...], [Dantzig], 1632. StB – Bible, to jest celé Písmo svaté, obsahující všechny kanonické knihy Starého a Nového zákona. Na příkaz nejvznešenějších pánů generálních stavů Spojených nizozemských provincií [...] věrně přeloženo z původních jazyků do našeho nizozemského jazyka [...] a společným usnesením nizozemských církví opraveno na tiskové chyby a omyly nalezené v prvním vydání. V Amsterdamu, vytištěno u vdovy po zesnulém Paulu Aertszovi van Ravesteijnovi [...] Roku 1657. ZNAČKY [...] kupúra člověk[us] doplněná zkratka → chybně na ⌜ začátek opravy ∠ vymazáno〉 vymazáno LITERATŪRA GELUMBECKAITĖ, J. 2002: Linksnių ir prielinksnių konstrukcijų sintaksė Jono Bretkūno Biblijos Evangelijoje pagal Luką, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. (Opera Linguistica Lithuanica, 1.) HAMP, E. P. 1997: The in- and ad-forms of case in XVI and XVIII c. Baltic. Baltistica 32 (1), 40. KAVALIŪNAITĖ. G. 2001: Adesyvas Chylińskio Naujojo Testamento vertime. Acta Linguistica Lithuanica 45, 93–111. KAVALIŪNAITĖ, G. 2002 [2003]: Die postpositionalen Lokalkasus in Chylinskis’ Übersetzung des Neuen Testaments. Linguistica Baltica 10, 81–97. KUDZINOWSKI, Cz. 1964: Biblia Litewska Chylińskiego. Nowy Testament 3, Indeks, Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe. LAIGONAITĖ, A. 1957: Pašalio vietininkai dabartinėje kalboje. Lemchenas, Ch., red., Kai kurie lietuvių kalbos gramatikos klausimai, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 21–39. PALIONIS, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. RANGE, J.-D. 1995: Allativ und Adessiv in altlitauischen Texten des 16. Jahrhunderts. Linguistica Baltica 4, 96–102. SMOCZYŃSKI, W. 2001: Przypadki lokalne języków bałtyckich. Id., Język litewski w perspektywie porównawczej, Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego, 214–216. CHYLINSKIO POSTPOZICINIŲ VIETININKŲ SISTEMA | 49 ZINKEVIČIUS, Z. 1980: Lietuvių kalbos istorinė gramatika, Vilnius: Mokslas. ZINKEVIČIUS, Z. 1982: Lietuvių kalbos postpoziciniai vietininkai. Baltistica 18 (1), 21–38. Gina Kavaliaūnaitė Gauta 2003 10 04 Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva [email protected]