Die prädikative Verwendung von Substantiven im Litauischen: Nominativ vs. Instrumental

ACTA LINGUISTICA LITHUANICA L (2004), 99 – 125 Predikativní užití substantiv v litevštině: nominativ vs. instrumentál* Loreta Semėnienė Lietuvių kalbos institutas, Vilnius Tento článek pojednává o užití nominativu a instrumentálu jako predikativních pádů v litevských sponových větách. Zaměřuje se na případy, kdy je pozorována morfosyntaktická variace. Tvrdí se, že ačkoli užití predikativních pádů mohou ovlivňovat sémantické i formální faktory, jejich relativní význam není v současné litevštině stejný. Sémantické faktory (trvalá versus dočasná vlastnost) nemají na volbu jedné z těchto pádových forem rozhodující vliv. Nominativ i instrumentál lze použít k označení trvalého i dočasného stavu (instrumentál se o něco častěji vyskytuje u neživotných podstatných jmen). Volbu pádových forem nejvýrazněji ovlivňují tyto faktory: flektivní forma spony (čas a způsob), určitost versus neurčitost a slovosled. Různé podoby příznakovosti (příznakové tvary času a způsobu, příznakový slovosled) přispívají k užití instrumentálu 0. ÚVODNÍ POZNÁMKY 0.1. Užívání nominativu a/nebo instrumentálu v takzvaných predikativních větách1 bylo již opakovaně zkoumáno. V těchto pracích se hledala sémantická a/nebo formální kritéria, která podmiňují užití jednoho či druhého predikativního pádu. 0.1.1. Někteří lingvisté (Jakobson 1971: 26nn.; srov. Wierzbicka 1980: xix, 2) zastávají názor, že každý pád má rozmanité významy, které lze sice na jedné straně odlišit, ale na druhé straně jsou vzájemně propojené a lze je shrnout do neměnného celkového významu. Jednotlivé významy pádu lze vysvětlit jeho celkovým významem a kontextem (srov. Wierzbicka 1980: xix). JEDNOTLIVÝ VÝZNAM pádu nelze popsat jako kontextovou variantu, protože význam pádů užívaných v různých jazycích v analogickém kontextu se může lišit. S přihlédnutím k tomu Anna Wierzbicka (1980: 157–158) navrhuje chápat jednotlivý význam pádu jako skutečnost, která... * Článek je výsledkem výzkumného pobytu na Univerzitě Carla von Ossietzkého v Oldenburgu v Německu v roce 2003. Autorka srdečně děkuje svému hostiteli a školiteli, prof. Dr. habil. Gerdu Hentschelovi, za mnohostrannou pomoc a rady. Poděkování patří Německé akademické výměnné službě, která výzkumný pobyt financovala. Za cenné připomínky a podněty bych také ráda poděkovala prof. Dr. habil. Axelu Holvoetovi. 1 V litevské gramatice se takové věty obvykle nazývají jmenné věty (vardāžodinis sakinys) (Ambrazas, red., 1996: 612). 100 | LORETA SEMENIENĖ vnitřní struktury jazyka. Celkový význam by měl být podle jejího pojetí chápán jako souhrn určitých společných sémantických komponent. 0.1.1.1. V návaznosti na sémantické chápání pádu se uvádí, že predikativní nominativ lze použít k vyjádření trvalého stavu (Balkevičius 1998: 104–105; Jablonskis 1957: 556; Jakobson 1971: 49; srov. Wierzbicka 1980: 119), případně také trvalého a dočasného stavu (Ambrazas, ed., 1997: 472; Ambrazas, Red., 1996: 505–506; Ulvydas, Ambrazas, Valeckienė, Red., 1976: 68–69, 364; Šukys 1998: 73–74, 245–248; Paulauskienė 1994: 110; srov.: Sirtautas, Grenda 1988: 69–71; Balkevičius 1963: 106–109). Predikativní instrumentál se používá k vyjádření dočasného stavu. Jinými slovy, vymezuje se sémantická opozice trvalý / dočasný, přičemž trvalý stav se vyjadřuje nominativem a dočasný instrumentálem nebo nominativem, nikoli však naopak (srov. Miliūnaitė, Hg., 2003: 75–77). 0.1.2. Jiní lingvisté zastávají názor (Pinkster 1988: 57–99; srov. Comrie 1989: 70–74, 124–127; Hentschel 1993b: 282–285), že pád je formální morfosyntaktický znak, který má ve větě diakritickou funkci, tj. ukazuje syntaktickou strukturu věty. To platí zejména pro jazyky, v nichž se také skloňovací tvary liší specifickými formami a prvky větného jádra se vyskytují v různých, nehomonymních pádech. 0.1.2.1. V návaznosti na tento názor se uvádí (Schaller 1975: 81–83), že substantivní instrumentál lze použít, chceme-li morfologicky rozlišit podmět a predikativ, například když jsou podmět i predikativ vyjádřeny substantivy. Je však zřejmé, že substantivní nominativ se často užívá i v takových případech, kdy je podmětem substantivum, a naopak: substantivní instrumentál se poměrně často užívá i tehdy, je-li podmětem zájmeno. Na druhou stranu není vždy nutné morfologicky odlišovat substantivní podmět od substantivního predikativu, srov.: (1) Todėl tai negali būti priekaištas tik vienam žmogui; M. Sleževičius nebuvo karjeros diplomatas. KT „Proto to nemůže být výtka adresovaná pouze jednomu člověku; M. Sleževičius nebyl kariérním diplomatem.“ (2) Bendramokslis buvęs išdavikas, rūpinęsis tik savimi, o vienuolyną pasirinkęs vien iš tinginystės ir pataikavimo pilvui. KT „Spolužák byl zrádce, staral se jen o sebe a klášter si vybral pouze z lenosti a z ohledu na svůj žaludek.“ 0.1.3. V novějších pracích (Hentschel 1991a, 1991b; 1992a; 1993a, 1993b; 1994) se nezřídka zastává názor, že volba pádu závisí jak na sémantických Prädikative Substantive im Litauischen | 101 může být podmíněna jak sémantickými, tak formálními kritérii: volba pádu predikativního substantiva může být na jedné straně ovlivněna například (ne)stálostí vyjadřovaného stavu nebo (ne)životností predikativního substantiva, na druhé straně nutností formálně odlišit subjekt od predikativa. To však v žádném případě neznamená, že při existenci určitých sémantických či formálních znaků musí být nutně zvolen odpovídající predikativní pád. Netvrdí se tedy, že existuje dostačující kritérium X, pro něž platí „jestliže X, pak (vždy) Y“, nýbrž se vychází pouze z tendence „jestliže X, pak přednostně Y“ (Hentschel 1991a: 224). 0.2. Uznáme-li, že pád má význam, musíme na jedné straně uznat také to, že užití jednoho z dvou (nebo více) možných pádů je podmíněno sémantickými rozdíly. Na druhé straně zůstává nejasné, co volbu pádu způsobuje, pokud nelze vysledovat žádné sémantické rozdíly. Jinými slovy, vyvstává otázka, co způsobuje výběr nominativu nebo instrumentálu k vyjádření přechodného stavu. Vycházíme-li však z předpokladu, že pád nemá význam a je pouze diakritickým znakem pro označení různých syntaktických funkcí, zůstává nejasné, proč lze v některých predikativních větách k označení téže syntaktické funkce, totiž predikativa, použít různé pády (zde nominativ a instrumentál), zatímco v jiných větách to možné není. Tím se formuluje teze, že pád substantivního predikativa ovlivňují jak sémantická, tak formální morfosyntaktická kritéria. V současné litevštině však oba vlivy nemají stejnou váhu. 0.3. Hlavní pozornost článku se zaměřuje na tendence v užívání nominativu a instrumentálu v KVALIFIKAČNÍCH VĚTÁCH. Prototypická věta má určité subjektum a neurčité predikativum, např. jis buvo mokytojas. IDENTIFIKAČNÍ VĚTY, v nichž jsou prototypicky určité jak subjekt, tak predikativum, se podrobně nerozebírají, např. ši moteris buvo mano pirmoji mokytoja2. Zde se omezujeme na pádové označování substantiv užitých predikativně. 2 Podrobněji o rozdílech mezi identifikačními větami a zde popsanými větami, jakož i o jejich možných podobnostech viz Hentschel (1991a: 223; 1992a; 1993b: 262–264); Rothstein (1986); Wierzbicka (1980: 122); Lyons (1977: 469–473). V pracích litevské lingvistiky se při popisu úlohy substantivních pádů v predikativním užití obvykle nerozlišuje mezi kvalifikačními a identifikačními větami (srov.: Valeckienė 1998: 41–42; Ambrazas, ed., 1997: 642–643). Je třeba říci, že při pojednání o identifikačních větách je tradiční opozice litevské jazykovědy přechodný / stálý irelevantní, neboť z A je identické s B plyne, že B je identické s A. 102 | Loreta Semėnienė 1. SÉMANTICKÁ KRITÉRIA, KTERÁ MOHOU OVLIVNIT PÁD SUBSTANTIVNÍHO PREDIKATIVU 1.1. Pokud jde o význam predikativních substantiv, často se hovoří o několika skupinách substantiv, které mohou ovlivnit užití nominativu nebo instrumentálu. Uvádí se, že pokud substantivum označuje národnost, pohlaví, stupeň příbuzenství, neměnnou příslušnost k určitému druhu, třídě apod., užívá se nominativ (Šukys 1998: 74, 250; 1984: 21; srov. Paulauskienė 2001: 184). Jinými slovy, nominativ se užívá, když se prostřednictvím predikativního substantiva vyjadřuje trvalý, přirozený stav, např.: (3) Po mnoha letech si Petras Klimas, litevský vyslanec v Paříži, vzpomene, že J. Baltrušaitis neustále cítil výčitky svědomí, že on, [on] jako Litevec, tvoří literaturu nikoli své země, ale ruskou. Jindy P. Klimas poznamenal, že J. Baltrušaitis byl vůbec chodící záhadou. KT „Po mnoha letech si Petras Klimas, litevský vyslanec v Paříži, vzpomene, že J. Baltrušaitis neustále cítil výčitky svědomí, protože jako Litevec netvořil literaturu své země, nýbrž ruskou literaturu. Jindy P. Klimas zmínil, že Baltrušaitis byl vůbec chodící záhadou.“ (4) Nebo předpokládejme, že římský katolík věří, že bez církve není spásy. Ptá se sám sebe: kdyby [on] nebyl katolíkem, chtěl by být důrazně vybízen k přijetí katolické víry? KT „Nebo předpokládejme, že římský katolík věří, že bez církve není spásy. Ptá se sám sebe, kdyby nebyl katolíkem, chtěl by být důrazně vybízen k přijetí katolické víry?“ (5) Liudvikas Jucevičius studoval na lékařské fakultě univerzity. Po uzavření univerzity neměl, usiluje o vzdělání, ale [on] jako syn bezzemského šlechtice, prostředky, aby mohl studovat jinde, a nastoupil do Vyššího vilniuského kněžského semináře. KT „Liudvikas Jucevičius studoval na lékařské fakultě univerzity. Po uzavření univerzity neměl, usiluje o vzdělání, ale jako syn bezzemského šlechtice prostředky ke studiu jinde, a zapsal se do Vyššího kněžského semináře ve Vilniusu.“ Do jiné třídy predikativně užívaných substantiv se řadí termíny označující povolání, veřejné funkce a další popisy činnosti. Jde přitom o dočasný (proměnlivý) stav, který lze označit jak nominativem, tak instrumentálem3 (Šukys 1998: 245; 1984: 21, 124; srov. Ambrazas, Red., 1996: 506), např.: 3 Jonas Šukys (1998: 247) meint, dass „mit vielen Formen von būti sowohl der substantivische Instrumental als auch der Nominativ möglich sind [...], der häufigere und gewöhnliche der Nominativ ist. Der Instrumental des Zustands verwendet man gewöhnlich nur, wenn man besonders den zeitweiligen, unbeständigen Zustand akzentuieren möchte. [...] Wenn man diese Akzentuierung nicht anstrebt, dann wird im Litauischen häufig der unbeständige, zeitweilige Zustand mit dem Nominativ wiedergegeben“. PRÄDIKATIVE SUBSTANTIVE IM LITAUISCHEN | 103 (6) Podívejte se, co dělá Světová banka. Tuto dohodu začali připravovat, když jsem ještě byl ministrem. Takže před 2,5 lety. Už dva a půl roku se tento projekt připravuje. Dále. KT ‘Podívejte se, co dělá Světová banka. Tuto dohodu začali připravovat, když jsem ještě byl ministrem. Takže před 2,5 lety. Už dva a půl roku se tento projekt připravuje. Dále.’ (7) Byl velmi spokojený, že vedoucím odboru školství byl jmenován právě Garbačiauskas. Jako vedoucí výtvarného kroužku všemožně podporoval Ignase a otevřeně mu fandil. A to není špatné! KT ‘Byl spokojený, že vedoucím odboru školství byl jmenován právě Garbačiauskas. Jako vedoucí výtvarného kroužku, Ignase všemožně podporoval a otevřeně mu fandil. To není špatné!’ (8) Bylo by třeba to velmi dobře uspořádat. Podívejme se... Ach, chvilku. Ještě bych se chtěl věnovat jedné věci. Když jsem ještě byl ministrem, bylo to všechno vymyšleno, ale plánovala se jedna, řekl bych, velmi dobrá věc: nejprve přijmout zákon o neziskových organizacích. KT ‘Bylo by třeba to velmi dobře uspořádat. Uvidíme... Ach, chvilku. Ještě k jedné věci. Když jsem ještě byl ministrem, už to bylo vymyšleno, ale plánovala se ještě jedna, řekl bych, velmi dobrá věc: nejprve přijmout zákon o neziskových organizacích.’ (9) Zesnulý prezident Kazys Grinius, když byl hlavou země, řekl: „Dokud Litva neposílí, nebudu pobírat plat.“ KT ‘Nyní zesnulý prezident Kazys Grinius řekl, když byl hlavou státu: „Dokud Litva neposílí, nebudu pobírat plat“.’ 1.2. Při posuzování substantiv zařazených do této skupiny je zřejmé, že označení povolání nelze spojovat s dočasným stavem. Povolání je to, co je trvalé (srov. Ambrazas, ed., 1997: 472; Ambrazas, Red., 1996: 506). To znamená, že podle výše uvedených názorů by měl být tento trvalý stav označen nominativem, např.: (10) Až dokončím magisterské studium v oboru podnikání [já] budu také profesionální manažer. KT ‘Až dokončím magisterské studium ekonomie, budu také profesionálním manažerem.’ (11) Jak tady neztratit odvahu, když se člověk rozhlíží kolem sebe. Musím dokončit institut a možná se mi to s Boží pomocí podaří; za dva roky [já] budu inženýrem, možná budu materiálně zajištěn, ale k čemu to bude dobré mé vlasti? KT ‘Jak člověk nemá být zklamaný, když se rozhlíží kolem sebe. Musím dokončit institut a možná se mi to s Boží pomocí podaří; za dva roky budu inženýrem, možná budu materiálně zajištěn, ale jaký užitek z toho bude mít má země?’ (12) Studuje řízení podnikových informací. Letos bude ve druhém ročníku tohoto oboru. „O budoucím zaměstnání zatím nepřemýšlím. Vím, že [já] budu manažerkou, přičemž možnost volby v tomto oboru je poměrně široká,“ řekla G. Us onytė. KT ‘Studuje informační management. Letos je ve druhém ročníku studia tohoto oboru…’ 104 | LORETA SEMĖNIENĖ …rok. „O budoucí práci zatím nepřemýšlím. Vím, že budu manažerkou, a možnost volby v této oblasti je poměrně široká,“ říká G. Usonytė.“ Práce nebo konkrétní činnost spojená s určitou profesí však může být dočasná, například veřejná činnost apod. (viz příklady (6)–(9)). A k označení dočasného stavu se, jak již bylo zmíněno, používá jak nominativ, tak instrumentál, např.: (13) Kaip gyvenas, kaip besiverčias? O, apie tai vėliau, pasakojimų ir kalbų bus tiek ir tiek! Tariant trumpai – jis Priekalnėje buvęs režisierius, dabar jau nieko nedirbąs, besiilsįs. Gyvenąs vienas, laisvas ir paukštis. Tuoj pat jis mane pavadino pasisvečiuoti savo namuose. KT „Jak se má, jak se mu daří? Nu, o tom později, řečí a vyprávění bude ještě habaděj! Stručně řečeno – byl režisérem v Priekalně, teď už nic nedělá, odpočívá. Žije sám, svobodný jako pták. Hned mě pozval na návštěvu do svého domu.“ (14) Mintyse (tfu, tfu, tfu) pamaniau – ar tik ne motulės „pamokos“ bus prisidėjusios? O vyro, kaip mačiau nuotraukose, būta išvaizdaus, dailiai sudėto. Buvęs aviacijos inžinierium. KT ‘In Gedanken (pfui) dachte ich mir, ob hier nicht Mütterchens “Lehren” einen Anteil hatten? Der Mann, den ich auf den Fotos sah, war ansehnlich, von guter Gestalt. Er war Luftfahrtingenieur gewesen.’ Predikativními substantivy označujícími profesní nebo veřejnou činnost lze vyjádřit také trvalý stav. Jak je však patrné z vět (15)–(18), v takových situacích se objevuje nejen nominativ, ale i instrumentál, srov.: (15) Ne visiems patiko 1941 m. kovo 13 d. A. Smetonos JAV lietuviams pasakyti žodžiai: „Aš buvau, esu ir būsiu Lietuvos prezidentas (...) Aš palieku Lietuvos prezidentas de jure“. KT ‘Nicht allen gefielen die von A. Smetona am 13. März 1941 zu den US Litauern gesagten Worte: “Ich war, bin und werde Präsident Litauens sein (...) Ich bleibe Litauens Präsident de jure”.’ (16) Apie save pasakoti yra pats nedėkingiausias dalykas. Tavo ištartus žodžius gali suprasti įvairiai, tad kalbėsiu trumpai. Pirmiausia [aš] esu ir būsiu akių gydytojas, kurio pašaukimas – padėti žmonėms, turintiems regos problemų. Gydytoju-oftalmologu pradėjau dirbti dar besimokydamas rezidentūroje. KT ‘Über sich zu erzählen ist die undankbarste Angelegenheit. Deine gesprochenen Worte können verschieden verstanden werden, daher werde ich kurz reden. Zuerst bin und werde ich Augenarzt sein, dessen Berufung es ist, Menschen zu helfen, die Probleme mit dem Sehen haben. Als Ophthalmologe fing ich schon in der Facharztausbildung an zu arbeiten.’ (17) Pomyslel sis po smrti své ženy, že se vzdáš své profese? – Ani na minutu. Kesi by ti to nikdy neodpustila. „Vždycky [ty] buď hercem,“ zněla její poslední slova. KT „Napadlo tě po smrti manželky vzdát se svého povolání?“ „Ani na minutu. Kesi by to nikdy neodpustila. ‚Vždycky buď hercem‘, zněla její poslední slova.“ PRÄDIKATIVE SUBSTANTIVE IM LITAUISCHEN | 105 (18) Zajímavé, kdybyste se stala političkou, dozvěděli bychom se o Vás mnoho kompromitujících věcí? – Nikdy [já] nebudu političkou. A skandály kolem mě?.. Žádné nejsou. Možná jsem někdy vypila příliš, vyváděla, řekla něco, co jsem neměla. – A narkotika? KT „Je zajímavé, kdybyste se stala političkou, dozvěděli bychom se o Vás mnoho kompromitujících skutečností?“ „Nikdy nebudu političkou. A skandály kolem mě?.. Žádné nejsou. Možná jsem někdy byla trochu opilá, rozjařená, neřekla jsem to, co bylo třeba“. „A narkotika?“ Substantivy označujícími práci, povolání, veřejné činnosti apod. se tedy vyjadřuje jak trvalý, tak dočasný stav, který lze zase vyjádřit jak nominativem, tak instrumentálem. Na druhou stranu se má za to, že u výše uvedených substantiv nejde ani tak o opozici dočasný / trvalý, nýbrž že užití nominativu a instrumentálu je dáno konkrétním významem substantiva. Z lexikálního hlediska tato predikativně užitá substantiva označující profesní, sociální a veřejnou činnost ztratila přímou vazbu na svůj referent, tedy osobu. Neoznačují proto tolik osobu jako spíše činnost s ní spojenou (Hentschel 1993b: 276–277, 282, 1992a; srov. Dik 1989: 170–172). Jinými slovy, takové užití substantivních predikativů není prototypické, podobně jako „skutečné“ užití predikátu (slovesa) (srov. Valeckiene 1998: 53). 1.3. Na základě údajů z jiných jazyků bylo zdůrazněno, že instrumentál se nejprve ustavuje ve spojení s predikativními substantivy, která ztratila prototypickou schopnost označovat věc, tj. osobu (podrobněji viz: Hentschel 1992a; 1993b: 277–278, 282, 285–286; 1999: 260). Při zobecnění dostupných informací lze konstatovat, že v jednoduché větě se instrumentál užívá s uvedenými predikativními substantivy častěji než s jinými substantivy. Tato tendence k užívání instrumentálu však není vůbec zřejmá, i když pomineme, že instrumentál se rozhodně neužívá častěji než nominativ (viz tab. 1). TAB. 1. VLIV VÝZNAMU PREDIKATIVNÍHO SUBSTANTIVA NA PÁDOVÉ ZNAČENÍ Substantivum Pád Počet vět (n) Nominativ Instrumentál označující 193 53 246 činnosti 78% 22% ostatní 133 18 151 88% 12% 106 | LORETA SEMĖNIENĖ Je tedy třeba na jedné straně uznat, že instrumentál se s predikativními označeními činností v litevštině příliš často nevyskytuje. Na druhé straně z tabulkového přehledu vyplývá, že instrumentál se s jinými predikativními substantivy používá jen o něco méně často. Několik příkladů: (19) Zřekl jste se své národnosti, zatímco já, třebaže jsem si ponechala matčin pas, ji kvůli byrokratickým překážkám nemohu znovu získat... Přesněji řečeno, abys byl tím, čím ses narodil, je třeba zaplatit nemalou částku za soudní spory, a to nejsem zvyklá dělat. KT „Zřekl jste se své národnosti, a já, ačkoli jsem si ponechala matčin pas, ji kvůli byrokratickým překážkám nemohu znovu získat... Přesněji řečeno, být tím, čím ses narodil, stojí při soudních sporech nemalé peníze, a na to nejsem zvyklá.“ (20) Říkáš, že když [ty] nebudeš člověkem, nechceš být červem. To je velmi pěkné, ale co je podle tebe člověk, když jím nejsi ty? Aby člověk byl, je snad nutné mít na čele nalepenou nálepku, tedy být ševcem, inženýrem, knězem či hudebníkem? KT „Říkáš, že když nebudeš člověkem, nebudeš chtít být červem. Velmi pěkné, ale co je podle tebe člověk, když jím nejsi? Je snad k tomu, aby byl člověkem, nutné mít na čele nálepku, tj. být ševcem, inženýrem, knězem nebo hudebníkem?“ (21) Buď otevřená světu, poznávání i komunikaci, snaž se žít nikoli „ve své ulici“, nýbrž ve „velkém světě“ (to znamená, [ty] buď moderní Evropankou) – k tomu rozhodně není třeba žít v Římě nebo Amsterdamu! KT „Buď otevřená světu, poznávání i kontaktům, snaž se žít nikoli „ve své ulici“, nýbrž ve „velkém světě“ (tj. buď moderní Evropankou) – k tomu rozhodně nemusíš žít v Římě nebo Amsterdamu!“ (22) Současník se stává skutečným současníkem. Nesoučasník (v bezprostředním smyslu) je však někdo pozdější, takže i někdo pozdější musí mít možnost být skutečným současníkem. KT „Současník se stává skutečným současníkem. Nesoučasník (v bezprostředním smyslu) je však někdo pozdější, takže i někdo pozdější musí být schopen být skutečným současníkem.“ (23) Předpokládejme, že Algirdas a jeho okolí reagují na veřejné přiznání Jonase nebo Antanase klidně: no tak [vy] buďte křesťany, nám je to úplně jedno. KT „Předpokládejme, že Algirdas a jeho okolí reagují na veřejné vyznání Jonase nebo Antanase klidně: no, tak buďte křesťany, nám je to úplně jedno.“ (24) Valančius visa savo būtybe tautai troško laimės ir didybės, [jis] būdamas realistu, sukūrė ir priemones šiam idealui pasiekti. Valančius pats kilęs iš savo tautos gelmių – liaudies – gerai nusimanė, kas ji yra, juto, ko jai trūksta. KT „Valančius celou svou bytostí toužil po štěstí a velikosti národa, jako realista vytvořil také prostředky k dosažení tohoto ideálu. Valančius sám pocházel z hlubin národa – z lidu – přesně věděl, co národ je, a cítil, co mu chybí.“ Z vět (19)–(24) lze vyvodit, že instrumentál (stejně jako nominativ) se v současném litevském jazyce používá také tehdy, když s PRÄDIKATIVE SUBSTANTIVE IM LITAUISCHEN 107 predikativním substantivem je označován trvalý, přirozeně daný stav osoby (nebo živé bytosti) (srov. věty (3)–(5)4. Predikativní substantivní nominativ užívaný k označení trvalého stavu samozřejmě nelze vždy nahradit instrumentálem a naopak (srov. věty (15)–(18)). Nezřídka je užití nominativu (viz (25)–(26)) nebo instrumentálu (viz (27)–(28)) dáno významem predikativního substantiva, kontextem věty apod. (viz níže) (srov. Šukys 1998: 250), např.: (25) Kromě toho, [on] jakožto intelektuál poněkud podceňuje onu neartikulovanou zbožnost, která nemá pevnou formu. KT „Kromě toho jako intelektuál poněkud podceňuje neartikulovanou zbožnost bez pevných forem.“ (26) Nutaria pats imtis savarankiško rangovo darbo – stato geležinkelio tiltus. [jis] būdamas geras savo specialybės žinovas, organizatorius ir sąžiningas darbų vykdytojas, jis greitai pelnė Rusijos susisiekimo ministerijos pagarbą. KT „[On] se rozhodne převzít sám vedení stavby – staví železniční most. Jako dobrý znalec svého oboru, organizátor a poctivý realizátor si rychle získává uznání ruského ministerstva dopravy.“ (27) Při úvahách o Hegelově názoru Berdiajev ukazuje, že pán a otrok sedí ve skutečnosti na jedné lodi a že oba jsou oběťmi otroctví. Abys byl osobou, musíš se nechat vést [=rozvíjet – L. S.] pouze svobodou svého ducha, a nikoli se uchylovat k majetku, mocenským strukturám, vášním či ovládání druhých. KT „Při rozboru Hegelova stanoviska Berdiajev ukazuje, že pán a otrok sedí skutečně na jedné lodi a že oba jsou oběťmi otroctví. Abys byl osobou, smíš se spoléhat pouze na svobodu svého ducha, nikoli na uchvacování majetku, mocenské struktury, vášně či ovládání druhých.“ (28) Pochopení tohoto úkolu, ať už v jakékoli podobě, přetrvá, dokud budou lidé lidmi. Filosofie není poprvé ostře napadána, ba dokonce zcela odmítána jako zbytečná a škodlivá. K čemu je potřeba? KT „Pochopení tohoto úkolu, bez ohledu na jeho podobu, přetrvá, dokud budou lidé lidmi. Filosofie není poprvé prudce napadána a dokonce odmítána jako nepotřebná a škodlivá. Kdo ji potřebuje?“ Srov.: (25a) *Kromě toho, [on] jakožto intelektuálem poněkud podceňuje onu neartikulovanou zbožnost, která nemá pevnou formu. (26a) *[Jis] būdamas geru savo specialybės žinovu, greitai pelnė Rusijos susisiekimo ministerijos pagarbą. (27a) *Abys byl osobou, musíš se nechat vést [=rozvíjet – L. S.] pouze svobodou svého ducha, a nikoli se uchylovat k majetku, mocenským strukturám, vášním či ovládání druhých. (28b)?Pochopení tohoto úkolu, ať už v jakékoli podobě, přetrvá, dokud budou lidé lidmi. 4 Podle odborníků na jazykovou kulturu je třeba opravit věty s instrumentálem použitým k vyjádření trvalého stavu (Paulauskienė 2001: 184; Kniūkšta, Hg., 2000: 102; srov. Miliūnaitė, Hg., 2003: 77; Šukys 1998: 250; Pupkis, Hg., 1985: 91). 108 | LORETA SEMĖNIENĖ Totéž lze říci o užití nominativu a instrumentálu k vyjádření dočasného stavu: bez ohledu na to, že k vyjádření tohoto dočasného stavu lze použít nominativ i instrumentál a že jsou oba ve větě často zaměnitelné beze změny významu (srov. (6)–(9); (13)–(14)), může volbu pádu ovlivnit kontext věty, např.: (29) Mandagiai padėkojęs Heinrich Horstmann už pasiūlymą ir patarimą pasakiau, kad tokiam svarbiam žingsniui dar nesu pasiruošęs. Gana DAŽNAI buvau vertėju. KT ‘Když jsem Heinrichu Horstmannovi zdvořile poděkoval za nabídku a radu, řekl jsem, že na tak důležitý krok ještě nejsem připraven. Docela ČASTO jsem býval tlumočníkem.’já (30) Civiliai gyventojai, anaiptol neapsaugoti, DAŽNAI būna pirmimi kovojančių jėgų taikiniu. KT5 ‘Civilisté, zdaleka nechránění, jsou ČASTO prvními oběťmi válčících stran.’ (31) Jejího muže Rusové zatkli a odvezli. Navštívil ji partyzánský velitel s krycím jménem Spyglys, který byl za vlády A. Smetony v Alytusu důstojníkem hulánů. Tehdy přišel k Štrimaitienė Z. Piečaitis a prohlásil, že je třeba 60 vajec, aby se partyzáni najedli. KT ‘Jejího muže Rusové zatkli a odvezli. Partyzánský velitel s krycím jménem Spyglys, který byl za vlády Smetony v Alytusu důstojníkem hulánů, ji navštívil. V té době přišel k Štrimaitienė Z. Piečaitis a prohlásil, že je třeba 60 vajec na nakrmení partyzánů.’ Srov.: (32) Navštívil ji partyzánský velitel s krycím jménem Spyglys, který byl za vlády A. Smetony v Alytusu důstojníkem hulánů. ‘Partyzánský velitel s krycím jménem Spyglys, který byl za vlády Smetony v Alytusu důstojníkem hulánů, ji navštívil.’ V zásadě lze ve větách typu (29)–(30) použít také nominativ. Volbu instrumentálu zde způsobuje časové určení dažnai ‘často’. Ve větě (31) však není nahrazení instrumentálu nominativem možné, protože by se tím změnil i obsah věty: příčestí buvęs ‘býval’ by bylo možné chápat jako přívlastek podstatného jména karininkas ‘důstojník’ (buvęs karininkas ‘bývalý důstojník’, viz (32)). 1.4. Z uvedeného tedy lze vyvodit, že v současné litevštině není sémantická opozice dočasný / trvalý vhodným vysvětlením; volba pádu substantivního predikativa na ní nezávisí6. 5 Zastává se názor, že z hlediska jazykové kultury je třeba opravit užití typu: Delfinai DAŽNAI esti įdomių tyrinėjimų objektu apod. a že zde má být použit pouze nominativ (Miliūnaitė, Hg., 2003: 76; Paulauskienė 2001: 184). Užívání nominativu v takových větách se vysvětluje vyjádřením trvalosti. 6 Jonas Palionis (1995: 66) wies darauf hin, dass schon in Schriften des XVI.–XVII. Jh. der Instrumental auch dann verwendet wurde, wenn mit dem Substantiv eine unveränderliche, beständige Befindlichkeit des Subjekts beschrieben wurde. Vgl. die Verwendungstendenzen der Fälle (Nominativ vs. Instrumental) des prädikativen Substantivs im Polnischen (Bogusławski 2001; Hentschel 1993b: 279–282, 1994), Russischen (Hentschel 1991a; 1991b: 304–306; Moser 1994) und in anderen Slawinen (Hentschel 1991b: 306). PRÄDIKATIVE SUBSTANTIVE IM LITAUISCHEN | 109 V současné litevštině lze v zásadě vyjádřit jak trvalé, tak přechodné stavy instrumentálem nebo nominativem. To však v žádném případě neznamená, že by bylo možné nominativ predikativního substantiva v každém případě nahradit instrumentálem (nebo naopak), ani že by užití nominativu a instrumentálu bylo rovnocenné. Lze říci, že za určitých sémantických nebo formálních syntaktických okolností je jeden či druhý pád predikativa pravděpodobnější, není však vynucen (viz níže). V případech, kdy jsou nominativ a instrumentál predikativního substantiva zaměnitelné bez změny významu, jde o MORFOSYNTAKTICKÉ VARIANTY. Jinými slovy, v pevně stanovené strukturální pozici, která vyjadřuje totožnou perspektivu na situaci, lze použít (nejméně) dvě různé morfosyntaktické formy téhož sémantického argumentu, aniž by došlo ke změně významu (Hentschel 1992a, 2001; srov. Valiulytė 1992: 50). Volba jednoho z pádů pak závisí už jen na stylistických, pragmatických a podobných nuancích. Pokud je volba pádu jmenného predikátu ovlivněna syntaktickou distribucí věty a pády v tomto kontextu nejsou zaměnitelné, fungují nominativ a instrumentál jako POZIČNÍ VARIANTY, tj. je mezi nimi další komplementární distribuce, např.: tau reikėtų būti mokytoju / *mokytojas „Měl bys být učitelem“. Ve spojení s infinitivem (s výjimkou případů s infinitivními větami probíraných v oddílu 2.2, jejichž nevyjádřený podmět koreferuje s podmětem hlavní věty) se používá pouze predikativní instrumentál. Dále se konkrétně pojednává pouze o predikátech, které podmiňují volbu nominativu a instrumentálu jako morfosyntaktických variant. 1.5. Na základě jiných jazyků se zjistilo, že volba pádu predikativního substantiva závisí na opozici živé / neživé. Uvádí se, že u predikativních substantiv označujících neživé (konkrétní či abstraktní) skutečnosti se častěji používá instrumentál. Zároveň se však ukazuje, že instrumentál substantiv označujících abstraktní skutečnosti se nepoužívá významně častěji než u substantiv označujících konkrétní neživé věci (podrobněji viz Hentschel 1991a: 226–228, 1991b: 304; 1993b: 278–279; srov. 1999: 260). Jinými slovy, častější užívání instrumentálu je relevantní z hlediska hierarchie živé / neživé, nikoli však z hlediska OSOBA < ŽIVÁ BYTOST < KONKRÉTNÍ NEŽIVÁ VĚC < ABSTRAKTNÍ NEŽIVÁ VĚC. Např.: (33) Arvi, vstaň a jdi, – šeptá jiný, tlumený hlas, – zůstat na místě znamená zahynout. Nikdy ses nezastavil, když se objevily pochybnosti. Byl jsi železo, a teď – tající vosk. KT „Arvi, vstaň a jdi“, šeptá jiný, tlumený hlas, „zůstat zde znamená zkázu. Nikdy ses nezastavil, když se objevily pochybnosti. Byl jsi železo a teď [jsi] tající vosk“. (34) Vždyť jsi pravděpodobně po dobu nejméně několika desetiletí byla tou naší „renesanční“ oporou, která 110 | LORETA SEMĖNIENĖ „statným dubem“, o jehož rameno se opírala střecha divadla. Právě tebe se kdysi mladé dívky vydávaly v zástupech podívat. KT ‚Pravděpodobně jsi po dobu nejméně dvou desetiletí byl naším sloupem „renesance“, „statným dubem“, o jehož rameno se opírá střecha našeho divadla. Kdysi proudily mladé dívky v zástupech jen proto, aby tě spatřily.‘ (35) A ty mi teď budeš vším, budeš moje bezmocné, slabé děťátko. Ničeho se neboj, Noro, buď ke mně naprosto otevřená a já budu tvou vůlí a tvým svědomím... KT ‚Teď mi budeš tím i oním, jsi moje bezmocné, slabé děťátko. Ničeho se neboj, Noro, jen mi buď otevřená a já budu tvou vůlí a tvým svědomím.‘ (36) Potom pokračoval: „Budeš-li se toho držet, budeš rovný kterémukoli králi, ale odchýlíš-li se od toho, [ty] budeš příčinou naší i své zkázy.“ Poté kníže poděkoval. KT ‚Dále řekl: „Budeš-li se toho držet, budeš roven králi, ale odchýlíš-li se od toho, budeš příčinou našeho i svého zániku.“‘ Na základě několika málo dostupných případů užití predikativních substantiv označujících neživé věci je poměrně obtížné hovořit o konkrétním vlivu hierarchie životnosti na volbu pádu. Nelze však přehlížet, že u substantiv označujících neživé věci se instrumentál používá o něco častěji (viz tab. 2). Lze tedy říci, že v litevštině není vyjádření neživosti jakožto stupně hierarchie životnosti prostřednictvím pádu gramatikalizováno, tj. substantiva označující neživé i živé entity se vyjadřují jednotně, převážně nominativem. Na druhé straně je skutečnost, že instrumentál se u substantiv označujících neživé věci nevyskytuje často, zcela přirozená. Již bylo zmíněno (viz 1.1.), že instrumentál se prosazuje především u predikativních substantiv, která ztratila svůj prototypický charakter; i v takových případech je instrumentál v litevštině málo častý. TAB. 2. VLIV HIERARCHIE ŽIVOTNOSTI NA PÁDOVÉ ZNAČENÍ PREDIKATIVNÍHO SUBSTANTIVA Pád | živé | neživé | počet vět (n) | nominativ | 335 | 74 | 409 | 82% | 18% | instrumentál | 50 | 18 | 68 | 73,5% | 26,5% Je třeba také vzít v úvahu, že nominativ se obvykle používá i tehdy, když substantiva označující neživé věci ve větě fungují jako subjekt i jako predikativ, tj. nominativ predikativního substantiva se také Prädikative Substantive im Litauischen | 111 častěji se pak používá než instrumentál, pokud jsou podmět a predikativ netypické, neživé, např.: (37) Išgerk, – pakïšo jam didelę taurę degtinės Sava, – užpilk šią smarvę nevilti. Nuo šiol tau kiekvienas stiklas bus nuostabus eliksyras, gelbstintis nuo nevilties, ir dar… adata. Patikėk manim. Tai ir yra gyvenimo kaifas. KT „Napij se,“ podal mu Sava velkou sklenici kořalky, „zalij touto břečkou beznaděj. Odteď bude pro tebe každá sklenice lahodným elixírem, který zachraňuje před beznadějí, a ještě... jehlou. Věř mi. To je životní vzpruha.“ (38) Nikdo člověka k práci nedonutí, tato hořká povinnost ztratí svou moc: svobodná práce bude ctí a radostí. My, Řád, jsme teď bratři, a až přijde Všeobecný blahobyt, všichni lidé se sbratří, všechno bude společné. KT „Nikdo nebude člověka nutit k práci, tato hořká povinnost ztratí svou moc: svobodná práce bude ctí a radostí. My, Řád, jsme nyní bratři, a až přijde Všeobecný blahobyt, všichni lidé se sbratří, všechno bude společné.“ (39) Výrazem rozhořčení je to, že okamžik je hloupost, paradox je hloupost; požadavek paradoxu spočívá v tom, aby rozum byl absurditou – teprve nyní se ozývá s rezonancí rozhořčení. KT „Výrazem hněvu je to, že okamžik je hloupost, paradox je hloupost; to je požadavek paradoxu, aby rozum byl absurditou, jenž nyní s rezonancí zaznívá z hněvu.“ Srov.: (40) Ale z této touhy, která, jsouc [touhou] dosud temným základem, je prvním projevem božské bytosti, vzniká v samém Bohu vnitřní reflexivní obraz. KT „Ale z této touhy, která je dosud temným podkladem, prvním zjevením božské bytosti, vzniká v samém Bohu vnitřní reflexivní pohled.“ 1.6. Obecně lze říci, že v litevštině nemají probíraná sémantická kritéria (dočasný / trvalý; živý / neživý) rozhodující vliv na užití pádu. 2. FORMÁLNÍ KRITÉRIA, KTERÁ MOHOU OVLIVNIT PÁD SUBSTANTIVNÍHO PŘÍSUDKU 2.1. Časovací tvar kopuly būti 2.1.0. Kopula būti, která v predikativní větě nemá samostatný lexikální význam, dodává vlastnosti vyjádřené substantivem časové a modální nuance (Ambrazas, Red., 1996: 479; Ambrazas, ed., 1997: 469; srov.: Labutis 1998: 237; Balkevičius 1963: 105). 2.1.1. Říká se, že nominativ predikativního substantiva se používá s vyjádřenou nebo pomyslnou přítomnou formou členu věty būti (Šukys 1998: 112 | LORETA SEMĖNIENĖ 247, 250; 1984: 125)7. Instrumentál predikativního substantiva může konkurovat nominativu, když je člen būti v minulém čase, v konjunktivu, imperativu apod. Je patrné, že instrumentál predikativního substantiva se s minulými tvary používá poměrně zřídka (zvýraznění L.S.), s budoucím časem – o něco častěji, s konjunktivem ne příliš často a s imperativem také ne často (Šukys 1998: 75, 245–247; srov.: Ambrazas, Red., 1996: 505–506; Sirt autas, Grenda 1988: 71; Ulvydas, Ambrazas, Valeckienė, Red., 1976: 364). Na základě takových neobratných formulací lze jen těžko něco rozhodnout o skutečných tendencích užívání substantivního instrumentálu. Předložený materiál umožňuje říci, že v predikativních větách s určitým slovesným predikátem nepřevyšuje tendence k užívání substantivního instrumentálu tendence k užívání nominativu (viz tab. 3) (srov. Hentschel 1993b: 267–268). Jestliže na druhé straně uznáme, že instrumentál predikativního substantiva se v zásadě neužívá se (skutečnou či pomyslnou) přítomnou formou kopuly (srov. příklad (30)), můžeme říci, že morfologický tvar určité kopuly ovlivňuje tendence k užívání instrumentálu. Instrumentál se užívá častěji v tomto pořadí: PŘÍTOMNOST < PŘEDČASNOST < BUDOUCNOST < KONJUNKTIV < IMPERATIV8. 7 V návaznosti na tento názor bychom očekávali, že ve větách s přítomnými tvary būti se pomocí nominativu označuje pouze trvalý stav. Jak je však patrné z příkladů, nominativem lze vyjádřit jak trvalý, tak dočasný stav. Srov.: (i) Jiems [žmonėms, kurie gyvens vėliau] irgi reikės gaivaus oro, švaraus vandens ir derlingos dirvos. Žmogus irgi yra Gamtos kūdikis, tačiau, turėdamas protą, mano, kad yra labai galingas, daug pranašesnis už kitus. KT „I oni [lidem, kteří budou žít později] budou potřebovat čerstvý vzduch, čistou vodu a úrodnou půdu. Člověk je také dítětem přírody, avšak vybaven rozumem si myslí, že je velmi mocný a mnohem lepší než ostatní.“ (ii) Alūfnė per amžius nėra buvęs koncerte. Jam tik verslai galvoje. ŠIANDIEN aš [esu] jo palydovė vienoj gedulingo j akcijoj. Pameni tą pani Zosę? – Pa. – Palaidojom ją. Prieš valandėlę išnešė iš šventos Teresės rūšio. KT „Alfune nebyla na koncertě celou věčnost. Myslí jen na obchod. DNES jsem jeho společnicí na smuteční akci. Pamatuješ si na slečnu Zose?“ „Hm.“ „Pohřbili jsme ji; před chvílí ji vynesli ze sklepa svaté Terezie.“ (iii) Gyvenu ankštame vieno kambario butelyje toleibusų linijos gale. Neturiu nei vaikų, nei vyro, netgi mašinos. O mano draugė turi viską, jau SENIAI yra katedros vedėja... Nieko gyvenime negaunu lengvai. KT „Bydlím v těsném jednopokojovém bytě na konci trolejbusové linky. Nemám děti, manžela, dokonce ani auto. A moje přítelkyně má všechno, už DÁVNO je vedoucí katedry... V životě nedostanu nic snadno.“ Není tedy příliš jasné, podle jakých kritérií lze vysvětlit užívání nominativu ve vedlejších větách s přítomnými tvary būti: tím, že ve vedlejších větách s přítomnými tvary būti nominativ vyjadřuje pouze trvalý stav (protože instrumentál se neužívá), nebo tím, že užívání nominativu je způsobeno přítomným časem predikativního slovesa (viz poznámka pod čarou 5). 8 Ačkoli lze z příkladů vyčíst, že užívání instrumentálu je zjevně častější, porovnáme-li předčasné tvary s tvary imperativu, nelze přesto jednoznačně tvrdit, že relativně malé zvýšení četnosti užívání instrumentálu s ohledem na tvary spony būti je podstatné. Jinými slovy, vyvstávají pochybnosti, zda zvýšení míry užívání o několik Prädikative Substantive im Litauischen 113 Užívání nominativu s prézentními tvary būti lze vysvětlit označováním statických vlastností. Řekneme-li „X je Y“, míníme tím, že X má v časovém (tj. současném) ohledu neměnnou vlastnost Y. Rostoucí sklon užívat instrumentál s minulými, budoucími a podobnými tvary būti lze naproti tomu vysvětlit dynamickým označováním. To znamená, že z tvrzení „X se stává Y“ vyplývá „X není (nyní) Y, ale stává se Y“. Jinými slovy lze vidět, že nominativ i instrumentál jsou v zásadě možné varianty, označuje-li finitní tvar spony proměnlivou vlastnost, tj. proces. A naopak: označuje-li finitní tvar būti neměnnou, tedy statickou vlastnost, obvykle se užívá nominativ (viz také Stassen 2001). Při podrobnější analýze lze zjistit (viz tab. 3a), že vzhledem k hierarchii tvarů spony būti roste sklon k užívání instrumentálu nejen u predikativních substantiv označujících profesní či jinou činnost, ale také u dalších substantiv. Je patrné, že ve větách s imperativem se substantiva označující profesní či jinou činnost vyskytují v instrumentálu o něco častěji než v nominativu. Tab. 3. Vliv finitní spony būti na pádové značení predikativního substantiva morfologický tvar pád počet vět (n) nominativ instrumentál buvo (jednorázová minulost) 136 93% 10 7% 146 bus (budoucnost) 115 85% 20 15% 135 būtų (konjunktiv) 43 81% 10 19% 53 būk (imperativ) 32 58% 23 42% 55 2.1.2. S tvary spony souvisí nejen čas, ale také označování větné modality reálná / ireálná (podrobněji viz Palmer 1999: 235–239). Jestliže se minulými a přítomnými tvary vyjadřuje pouze reálná modalita zde uvedených procentních bodů postačuje jako vysvětlení a zda jsou tyto údaje dostatečně důvěryhodné k formulování zobecňujících výsledků a k tvrzení o rozhodujícím vlivu na pád predikativního substantiva. 114 | LORETA SEMĖNIENĖ TAB. 3A. morfologická forma pád počet vět (n) nominativ instrumentál označení činností ostatní substantiva označení činností ostatní substantiva buvo (minulost) 86 50 8 2 146 91% 96% 9% 4% bus (budoucnost) 79 36 18 2 135 81% 95% 19% 5% būtų (konjunktiv) 17 26 5 5 53 77% 84% 23% 16% būk (imperativ) 11 21 14 9 55 44% 70% 56% 30% vyjádřeno, lze budoucím časem vyjádřit jak skutečné, tak neskutečné (srov. Ambrazas, ed., 1997: 255–256; Ambrazas, Red., 1996: 304–307) (srov. také příklady (10)–(12), (15)–(16), (18)). Srov.: (41) Jeigu bitelės manęs negils, tai užaugusi būsiu bitininkė. KT „Jestliže mě včely nepobodají, pak budu včelařkou, až vyrostu.“ (42) Buvau padaręs keletą skulptūrų, ir ten apsigyvenau su šeima, nes Vilnius man buvo pasidaręs atšiaurus miestas. Norėjau viską užmiršti. Verčiau jau būsiu skulptorius kaime negu valkata mieste. KT „Vytesal jsem několik soch a usadil se tam s rodinou, protože se pro mě Vilnius stal nepřívětivým městem. Chtěl jsem na všechno zapomenout. Raději budu sochařem na vesnici než tulákem ve městě.“ Totéž lze říci také o užívání imperativních tvarů: mohou být označeny buď jako reálné, nebo jako ireálné. Tendence přiřazovat imperativ do kategorie ireálného je však větší než u budoucího času; projevuje se to častějším užíváním instrumentálu (srov. věty (17), (21), (23)). Srov.: (43) Pasako kalbą, tarytum įkvėptą šv. Pauliaus ir šv. Tomo: „Nuo kada moterims leista išsižadėti savo lyties ir tapti vyru?.. (Prigimtis) tarė moteriai: Būk moteris. Vaikų priežiūra, namų ruoša, įvairūs motinystės rūpesčiai – štai tavo darbas“. Joms buvo uždrausta įeiti į Tarybą. KT Prädikative Substantive im Litauischen | 115 „[On] pronesl řeč, jako by byl inspirován sv. Pavlem a sv. Tomášem: ‚Odkdy je ženám dovoleno zříci se svého pohlaví a stát se mužem?... (Příroda) řekla ženě: „Buď ženou.“ Péče o děti, domácnost, různé mateřské starosti – to je tvá práce.‘ Bylo jim zakázáno vstoupit do Rady.“ (44) Jei nori turėti draugą, pats būk draugu. KT „Chceš-li mít přítele, buď sám přítelem.“ Konjunktiv se většinou řadí do kategorie ireálného, tj. vyjadřuje vztah mluvčího k možnému, avšak fakticky neuskutečněnému ději (srov. také věty (4), (19)–(20)), např.: (45) Tačiau kodėl buvo pamirštas svarbiausias menininko privalumas – kūrybos laisvė? Argi būtina deklaruoti kokią nors ideologiją, kad būtum visų pripažintu rašytoju? Galbūt ribotas kūrybinės erdvės suvokimas ir sukėlė nervingą kritikų reakciją? KT „Proč však byla zapomenuta největší přednost umělce – tvůrčí svoboda? Je nutné deklarovat nějakou ideologii, aby byl všemi uznávaným spisovatelem? Možná omezené pojetí tvůrčího prostoru vyvolalo nervózní reakci kritiků.“ Srov.: (46) Nu tai pasakok, ką žinai. Kalbėti reikia ne vien apie politiką, o apie lietuvio charakterį. Ir ne šiaip sau lietuvio, o lietuvio visuomenininko. Prabilti turi taip, tarsi pats būtum šiek tiek ne lietuvis. Kitaip nepaajusi cepelinų skonio. KT „Tak tedy povídej, co víš. Mluvit je třeba nejen o politice, ale o litevském charakteru. A ne jen tak o Litevci, nýbrž o litevském veřejném činiteli. Musíš promluvit, jako bys sám byl tak trochu nelitevský. Jinak nepoznáš chuť cepelinů.“ Je tedy zřejmé, že pád predikativního substantiva souvisí nejen s časem finitní kopuly, ale také s modalitou, kterou kopula vyjadřuje: čím více je modalita možná jako ireálná, tím pravděpodobnější je užití instrumentálu (srov. Hentschel 1993b: 268). Rostoucí užívání instrumentálu k označení ireálné modality souvisí také s referencí: zatímco reálná modalita vyjádřená nominativem předpokládá referenční označení věci, ireálná modalita označená instrumentálem vyjadřuje její nereferenční označení. 2.2. Syntaktické faktory 2.2.1. Krátce se zaměříme na užívání pádů predikativního substantiva, když jako spona slouží infinitiv nebo forma polského příčestí na būti9, např.: 9 Říká se, že substantivní instrumentál se s polským příčestím od būti používá ČASTĚJI (zvýraznění L. S.), aby se zdůraznila dočasnost stavu; pokud však jako spona stojí infinitiv būti spolu s ohýbaným tvarem modálního slovesa, pak instrumentál může KONKUROVAT s nominativem (Šukys 1998: 246–247; srov. tamtéž 75, 251). 116 | LORETA SEMĖNIENĖ (47) Osud existuje. Zdálo se mi, že bych chtěla būti aktore, porodit tři děti a mít vlastní dům. Dělala jsem pro to všechno, co jsem mohla. Výsledek – prodávám hadry v Gariūnai. KT „Existuje osud. Zdálo se mi, že bych chtěla být herečkou, porodit tři děti a mít dům. Dělala jsem pro to, co jsem mohla. Výsledek – prodávám oblečení v Gariunai.“ (48) [Herecké studio Teda Lisse]. „Chci, musím, odvážím se?“ Nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a otočila klikou. – Chtěla bych būti aktore, zašeptala jsem polohlasem. Ted už se s takovými setkal. – Opravdu? Jsi si tím jistá? KT [Herecké studio] „Chci, musím, odvážím se?“ Nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a otočila klikou. „Chtěla bych být herečkou,“ zamumlala jsem polohlasem. Ted už se s takovými setkal. „Opravdu? Jsi si tím jistá?“ (49) Jako bývalého sportovce mě velmi těší, že jsem se jako starosta nejednou setkal s úspěšnými slavnými sportovními týmy. Těší mě, že mohu pogratulovat i vám, řekl H. Tamulis. KT „Jako bývalému sportovci je mi velmi příjemné, že jsem se jako starosta několikrát setkal se slavnými sportovními týmy, které dosáhly vítězství. Těší mě, že mohu pogratulovat i vám,“ řekl H. Tamulis. (50) Začala privatizace, byly nabídky, abych si vzal 100 ha. Neudělal jsem to a dnes vlastním jen 3 ha půdy. Služebního postavení jsem nevyužíval ani būdamas meru. Pracoval jsem pouze za mzdu. Majetek jsem získal hospodařením. KT „Začala privatizace, byly nabídky vzít si 100 ha. Neudělal jsem to a i dnes mám jen 3 ha vlastní půdy. Služební pravomoc jako starosta nezneužívám. Pracoval jsem jen za mzdu. Majetek jsem získal jako zemědělec.“ Při rozboru vět typu (47)–(50) hovoříme o tendencích v užívání pádu substantiva v (substantivní či adverbiální) větě¹⁰, srov.: (47a) Aš svajojau [∅ būti aktore / aktorė]. „Zdálo se mi, že budu herečkou.“ (50a) Aš [∅ būdamas meras / meru] tarnybine padėtimi nesinaudojau. „Služební pravomoc jako starosta nezneužívám.“ Podmětem v substantivní nebo adverbiální vedlejší větě je nulový prvek, tj. podmět nemá ve vedlejší větě žádnou fonetickou realizaci, pouze sémantickou interpretaci. Nulový podmět odpovídá nominativu podmětu v hlavní větě. Předložený materiál dovoluje konstatovat (viz tab. 4, 4a), že ve větách s infinitivní sponou se substantivní instrumentál používá častěji než nominativ. V případech, kdy jako spona funguje polopříčestí slovesa būti, se nominativ a instrumentál používají téměř stejně často. Pokud však vezmeme v úvahu význam 10 Podrobnější pojednání o chápání větné stavby viz v článku Holvoeta a Judžentise (2003: 115–172), jehož se zde držíme. Prädikative Substantive im Litauischen | 117 predikativního substantiva, instrumentál s polopříčestím spony se používá o něco častěji než nominativ, pokud substantivum označuje povolání nebo jinou činnost. TAB. 4. VLIV INFINITIVNÍ SPONY NA KASUSOVÉ ZNAČENÍ PREDIKATIVNÍHO SUBSTANTIVA morfologická forma pád počet vět (n) Nominativ Instrumental būd́amas 118 106 224 (polopříčestí) 53% 47% būti (infinitiv) 7 18 25 28% 72% TAB. 4A. morfologická forma pád Počet vět (n) Nominativ instrumentál Označení činnosti jiné Označení činnosti jiné būd́amas 79 39 98 8 224 (polopříčestí) 45% 83% 55% 17% būti (infinitiv) 6 1 12 6 25 33% 14% 67% 86% 2.2.2. Z uvedených skutečností tedy vyplývá, že v současné litevštině se instrumentál predikativního substantiva užívá častěji, jsou-li přítomny infinitní tvary spony11. Konkrétněji: je patrná tendence užívat instrumentál častěji ve větě složené než ve větě jednoduché (srov. Hentschel 1993b: 268–270). 11 Šukys (1998: 247) verallgemeinert nach Behandlung der Verwendungstendenzen des substantivischen Instrumentals: „mit vielen Formen von būti sind sowohl der substantivische Nominativ als auch der Instrumental möglich. Die Grenzen sind hier unklar. Häufiger und gewöhnlicher ist der Nominativ“. 118 | LORETA SEMĖNIENĖ 2.3. Slovosled ve větě 2.3.0. Dosud se při pojednávání o užívání nominativu a/nebo instrumentálu vždy probíraly věty s neoznačeným (neutrálním) slovosledem SVX, kde S – podmět, V – kopula, X – predikativní substantivum. 2.3.1. V dříve uvedených příkladech pomáhal k rozlišení predikativa od podmětu nejen instrumentál, ale také vlastnosti typické pro podmět. Za typické vlastnosti podmětu se často považují osobní zájmena nebo vlastní jména. Říká se, že osobní zájmena první a druhé osoby, která jsou vždy definit a referential, jsou vždy prototypickými osobami (v tomto případě podměty) (Hentschel 1993a: 105; 1992b: 238; viz také Givón 1984: 145–168, 422; 1990: 960; srov. Comrie 1989: 107, 110–122, 128ff.). Jinými slovy, pokud se ve větě vyskytuje osobní zájmeno nebo vlastní jméno (skutečné či pomyslné), lze podmět od predikátu odlišit nejen užitím instrumentálu, ale také prototypickým vyjádřením podmětu. Je třeba upozornit, že ve větách, v nichž se osobní zájmena nebo vlastní jména vyskytují ve strukturálně označené pozici, tj. nikoli jako podmět, vyžadují formální označení, a to výhradní užití instrumentálu. V takových větách predikativní instrumentál nejen rozlišuje dvě syntaktické funkce – podmětu a predikativa –, ale také signalizuje nereferenční označení věci (viz také větu (20)) (srov. Ambrazas, red., 1996: 506), např.: (51) Přímo se mi vpíjela do tkání, – pochopil jsem: buď se proměním ve zvíře, nebo zešílím. – Včera jsem chtěl být tebou, – promluvil mi v mozku jakýsi plazí hlas; ucítil jsem, jak lepkavé prsty něco hledají v mém zátylku. KT „Přímo se mi vpíjela do tkání, pochopil jsem: buď se proměním ve zvíře, nebo zešílím. ‚Včera jsem chtěl být tebou,‘ mluvil mi v mozku jakýsi plazí hlas; cítil jsem, že lepkavé prsty něco hledají v mém zátylku.“ (52) V Kanadě žiji už čtyři roky a pořád mám pocit, že jsem ztratila samu sebe. Když jsem žila ve svém rodném městě Klaipėdě, [já] jsem byla sama sebou, a teď, ve 44 letech, když žiji v zahraničí, o němž sní mnoho lidí, se sama sebe mnohokrát ptám: „co tady dělám a kdo jsem“. KT „Už čtyři roky žiji v Kanadě a pořád mám pocit, jako bych ztratil sám sebe. Když jsem žil ve svém rodném městě Klaipėdě, byl jsem sám sebou, a teď, ve 44 letech, když žiji v zahraničí, o němž sní mnoho lidí, se často ptám: „co tady dělám, čím jsem“.‘ (53) Chtěl bych být Janem12. 12 Srov. následující větu, v níž je vlastní jméno označeno nominativem: V zimě jsme vystřihovali sněhové vločky, vyráběli pohlednice tak, že jsme obrázek nebo fotografii polepovali lesklou fólií. Při prvním vystoupení, ve kterém jsme zpívali, jsem byla Sýkorka. Jednou se přiřítil Děda Mráz, hlasitě udeřil holí, pořád se vyptával, zda posloucháme rodiče, a nakonec rozdal červené lesklé bonbony. „Vystřihovali jsme sněhové vločky a vyráběli pohlednice tak, že jsme obrázek nebo fotografii polepovali lesklou fólií. Při prvním vystoupení, na kterém jsem zpívala, jsem byla sýkorka. Nově příchozí Ježíšek hlasitě udeřil holí, pořád se vyptával, zda posloucháme rodiče, a nakonec rozdal červené lesklé bonbony.“ Prädikative Substantive im Litauischen | 119 „Chtěl jsem být Jonas.“ (54) Prof. Vytautas Dičius „Lietuvos ryto“ žurnalistei sake: – Pirmininku tapau ne dėl to, kad labai norėjau, bet todėl, kad niekas daugiau nenorėjo juo būti. Aš sutikau, nes reikėjo kažkam sutikti. KT „Prof. Vytautas Dičius řekl novinářce deníku „Lietuvos rytas“: „Předsedou jsem se nestal, protože bych o to zvlášť stál, nýbrž proto, že už nikdo jiný jím nechtěl být. Souhlasil jsem, protože přece někdo souhlasit musí.“’ Slovosled je důležitý tehdy, když jsou subjekt a predikativ vyjádřeny apelativy v nominativu, např.: (55) Kodėl šimtų kartų galvose gyvavo tikėjimas tuo, jog ateitį galima sužinoti ir iš to žinojimo daryti praktines išvadas šiandienai. Jei [...] pranašautojai buvo sukčiai, jei jie paprasčiausiai apgaudinėdavo žmones, suteikdavo melagingų žinių apie ateitį – kaipgi tuomet šitiek kartų jais ir toliau tikėjo? KT „Proč v myslích stovek generací přetrvávala víra, že lze poznat budoucnost a z těchto vědomostí vyvozovat praktické závěry pro dnešek? Pokud [...] proroci byli podvodníci, pokud lidi jednoduše obelhávali a poskytovali jim nepravdivé informace o budoucnosti – jak je tedy mohlo tolik generací i nadále poslouchat?“ Vgl.: (56) Daugelis nematodų rūšių, kurių galutinis šeimininkas yra žuvis, lokalizuojasi virškinamajame trakte. Tais atvejais, kada žuvis yra tarpiniai arba rezerviniai šeimininkai, nematodų lervos parazituoja kūno ląstoje (ertmėje), ant serozinių plėvių, raumenyse. KT „Mnoho druhů hlístic, jejichž konečným hostitelem jsou ryby, se usazuje v trávicím traktu. V případech, kdy jsou ryby mezihostiteli nebo rezervními hostiteli, parazitují larvy hlístic v tělní buňce (dutině), na serózních blánách a ve svalech.“ Vycházíme-li z modelu nepříznakového slovosledu SVX, mohli bychom se domnívat, že ve větách (55) a (56) jsou v první větě každého příkladu prvně uvedená apelativa (pranašautojai, šeimininkas) podměty a druhé podstatné jméno (sukčiai, žuvis) predikativem. Jak je však patrné z širšího kontextu v (56), podstatné jméno žuvis ‚ryby‘ je podmětem a šeimininkai ‚hostitelé‘ predikativem.“ Aby se předešlo nejednoznačnosti syntaktické struktury, mohli bychom předpokládat, že se ve větách uvedeného typu k rozlišení obou syntaktických funkcí častěji volí také formální znak – pád. Jak však ukazuje omezený materiál, apelativa v roli podmětu a predikativu se často neliší formálním označením (viz také věty (2), (37)–(39)). 2.3.2. Podrobnější zkoumání vět s příznakovým (inverzním) slovosledem naznačují, že k rozlišení podmětu a predikativa lze využít výše uvedené typické vlastnosti podmětu. Na druhou stranu se uvádí, že jsou-li k dispozici formální znaky, k rozlišení slovosledu, podmětu od predikativa se volí také morfologická kritéria, tj. pádové značení (Hentschel 1991a: 229–234; 1991b: 304; 1992b). 120 | LORETA SEMĖNIENĖ odlišení slovosledu, podmětu od predikativa se volí také morfologická kritéria, tj. pádové značení (Hentschel 1991a: 229–234; 1991b: 304; 1992b). Vyslovuje se teze, že ve větách s příznakovým slovosledem se k rozlišení obou syntaktických funkcí, podmětu a predikativa, využívají nejen sémantické (např. konkrétní versus obecné), ale také morfologické vlastnosti slov13, například: (57) Nuo 1929 m. firma įsteigė specialų prekybos atstovą. Tuo atstovu Lietuvoje buvau aš. 1929 m. iš Anglijos į Lietuvą atvyko anglų firmos „Vikers Amstrong Limited“ valdininkas Ross. KT „Od roku 1929 firma zřídila zvláštního obchodního zástupce. Tímto zástupcem v Litvě jsem byl já. Roku 1929 přijel z Anglie do Litvy Ross, vedoucí pracovník anglické firmy ‚Vikers Amstrong Limited‘.“ (58) Aktoriai ir aktorės rauna sau nuo galvos plaukus, rodo kruviną širdį: neduoda jiems režisierius nei Romeo, nei Džiuljetos. Tu, Leonai, pats aktoriumi buvai, turi suprasti, giltinė jau mums moja, pelenai iš klyno byra, mes nesuspėsim!.. O kuo aš jiems galiu padėti? Gal ir aš svajojau! KT „Herci a herečky si rvou vlasy, ukazují své krvavé srdce: režisér jim nedává ani Romea, ani Julii. Ty, Leone, jsi sám býval hercem, musíš pochopit, že nám už mává smrtka, popel se sype, nestihneme to!... A čím jim mohu pomoci? Možná jsem i já snil?“ (59) Mintautas Induliui atrodo žvėris, vilkas. Žvėrim aš būsiu! Sugriausių kursius! – atsako Mintautas. KT „Mintautas připadal Indulisovi jako zvíře, vlk. ‚Budu zvířetem! Rozdrtím Kurše!‘ odpověděl Mintautas.“ (60) Visi mes buvome prasti studentai, viskas mums rūpėjo, tik tai ne tas, ko mes universitete turėjome mokytis. Tokia studentė Ona nenorėjo būti. Jei kuo nors užsiimti, tai rimtai ir ligi galo. KT „Všichni jsme byli špatní studenti, zajímalo nás všechno, jen ne to, co jsme se měli učit na univerzitě. Ona nechtěla být takovou studentkou. Když už se něčemu věnovat, tak vážně a až do konce.“ (61) Kiek jau atbuvai? – Pusant­rų, pilieti viršininke. – Va, pusant­rų metų. Aš per tą laiką jefreitorium tapau, o už dvidešimt penkerių metų generolu būsiu. KT „‚Kolik už máš odslouženo?‘ ‚Jeden a půl, pane veliteli.‘ ‚Tak, jeden a půl roku. Za tu dobu jsem se stal svobodníkem a za pětadvacet let budu generálem.‘“ (62) Gyvuojų Vandeniu buvai ir visa pripildei malonėmis, ir visiems dovanas be pavydo apščiai dalinai, nes dėl tavęs, valdove, visok­s geris pasauliui buvo dovanotas. KT 13Srov.: V anglické gramatice litevského jazyka (Ambrazas, ed., 1997: 643) se instrumentál užitý v takové větě: ir grynas vandenėlis mums medumi buvo ‚a čistá vodička nám byla medem‘ vysvětluje označením dočasného stavu. Podle autorčiných vědomostí nebyl v litevské lingvistice při pojednání o predikativních substantivách zohledněn vliv slovosledu na volbu pádu. Prädikative Substantive im Litauischen | 121 „Byl jsi živou vodou a naplnil jsi všechno milostí a všem jsi štědře rozdával dary bez závisti, neboť kvůli tobě, ó Pane, bylo darováno všechno dobro světa.“ Jak je vidět z vět (57)–(60), k zdůraznění substantiva užitého predikativně se volí instrumentál, a to bez ohledu na to, že subjekt je z hlediska kategoriálních vlastností prototypický. Totéž platí i pro takové příklady, v nichž je prototypický subjekt implicitně přítomen (viz (61)–(62)). To znamená, že užití instrumentálu je v posledně uvedených případech třeba zdůvodnit neprototypickou, tj. nikoli první pozicí subjektu ve větě. Je samozřejmé, že ve větách s příznakovým slovosledem, s prototypickým subjektem, se k vyjádření predikativa užívá také nominativ, byť o něco méně často, např.: (63) Vadinsim tave „A-nu-ka“, kaip visų jauniausią mūsų brolijos narį. O jei pyksi, vadinsim „klounu“, ne artistu. Tu pažiūrėk į Zefą. Jis tikras artistas buvo. O tu – juokingas. Sunku tau su Zuza bus. KT „Budeme ti říkat Anuka, jakožto nejmladšímu členovi našeho bratrstva. A jestli budeš zuřit, budeme ti říkat klaun, ne artista. Podívej se na Zefase. Byl to skutečný artista. A ty jsi směšný. Se Zuzou to budeš mít těžké.“ Je-li ve větách s příznakovým slovosledem subjekt vzhledem ke svým kategoriálním vlastnostem méně prototypický (podobně jako v případě nepříznakového slovosledu), je užití instrumentálu k vyjádření predikativa ještě pravděpodobnější. Užití instrumentálu ve větě by tedy bylo spojeno nejen s příznakovým slovosledem, ale také s nepříznakovou formou vyjádření subjektu (srov. větu (55)) (podrobněji viz Hentschel 1993a: 106). Na druhou stranu již bylo poukázáno na to, že neprototypický subjekt ve větách se slovosledem SVX nemá na volbu pádu rozhodující vliv: ve větách SVX se obvykle užívá nominativ predikativního substantiva, a to jak při prototypickém, tak při neprototypickém subjektu. Častější užití instrumentálu ve větách s příznakovým slovosledem, v nichž je užit subjekt neprototypický z hlediska kategoriálních vlastností, je tedy třeba vysvětlit příznakovým slovosledem, např.: (64) Psichoanalitinės interpretacijos pagrindas – falinės reikšmės atradimas darbo įrankiuose, meno kūriniuose, pažinimo vienetuose, šventuose objektuose. Pirmuoju malonumų objektu, tapusiu reikšmingu betarpiško pasitenkinimo apribojimo dėka, buvo objektas visada esantis po ranka, t. y. tavo paties kūnas. KT „Základem psychoanalytické interpretace je objev falického významu v pracovních nástrojích, uměleckých dílech, poznatcích, posvátných objektech. Prvním objektem potěšení, který nabyl významu díky bezprostřednímu omezení uspokojení, byl objekt, jenž byl vždy po ruce, tj. tvé vlastní tělo.“ 122 | LORETA SEMĖNIENĖ (65) Ryby mohou být konečnými, mezihostiteli nebo rezervními hostiteli. Konečnými hostiteli mnoha hlístic jsou vodní ptáci nebo vodní savci. KT14 „Ryby mohou být konečnými, mezihostiteli nebo rezervními hostiteli. Konečnými hostiteli mnoha hlístic jsou vodní ptáci nebo vodní savci.“ Na základě zobecnění omezeného materiálu (viz tab. 5) lze konstatovat, že rozhodující vliv na volbu pádu má slovosled ve větě: při neutrálním slovosledu se obvykle užívá nominativ, zatímco ve větách s příznakovým slovosledem se častěji vyskytuje instrumentál. V posledně uvedeném případě umožňuje instrumentál substantiva snáze odlišit podmět od predikativa. Na druhou stranu právě v případech, kdy je to aktuální, tj. když je podmět z hlediska kategoriálních vlastností méně prototypický, není nominativ vzácný. Pak pomáhá rozlišit obě syntaktické funkce, podmět a predikativ, pouze kontext. TAB. 5. PÁDOVÉ ZNAČENÍ SUBSTANTIVA UŽITÉHO PREDIKATIVNĚ V JEDNODUCHÝCH PREDIKATIVNÍCH VĚTÁCH S PŘÍZNAKOVÝM SLOVOSLEDEM Model příznakového slovosledu | Pád | Počet vět (n) | Nominativ | Instrumentál | XVS | 4 | 7 | 11 | 36% | 64% | ØXV15 | 29 | 60 | 89 | 33% | 67% | XSV | 3 | 6 | 9 | 33% | 67% | SXV | 8 | 9 | 17 | 47% | 53% | VSX | 5 | 2 | 7 | 71% | 29% | Celkem: | 49 | 85 | 134 | 37% | 63% 14 Srov.: 2.1.1 a poznámka pod čarou 7. 15 Ø zde označuje nulový podmět v případech, kdy dochází k vypouštění podmětu (pro-drop). Prädikative Substantive im Litauischen | 123 3. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY (i) Po krátkém rozboru několika sémantických a formálních kritérií, která mohou ovlivnit pád predikativního substantiva, je zřejmé, že není důvod předpokládat, že se v současné litevštině užívání pádů řídí opozicí dočasný / trvalý: nominativem i instrumentálem predikativního substantiva lze označit jak trvalý, tak dočasný stav. (ii) Nelze přehlížet, že tendence k užívání nominativu a instrumentálu je do jisté míry ovlivněna opozicí živý / neživý a tím, zda predikativní substantivum označuje povolání (nebo jinou) činnost, či nikoli. U predikativních substantiv označujících neživé věci, povolání a jiné činnosti se obvykle užívá instrumentál. (iii) Na užívání pádu má vliv také užívání flektivních tvarů kopuly büti a modalita, kterou vyjadřují. Užívání instrumentálu se zvyšuje podle hierarchie přítomnost < minulost < budoucnost < konjunktiv < imperativ a reálnost/ireálnost. (iv) Pád predikativního substantiva se volí v závislosti na stavbě věty: instrumentál je častější ve větách s nefinitními tvary kopuly. (v) Kategoriální vlastnosti podmětu nemají na volbu pádu vliv, a to jak ve větách s příznakovým, tak s neutrálním slovosledem. Rozhodující vliv na pád substantiva má neprototypická pozice podmětu ve větě. Tendence je taková, že ve větách s příznakovým slovosledem se užívá instrumentál. (vi) Ve formálně příznakových větách (jednoduchá vs. složená věta, neutrální slovosled vs. obrácený slovosled) se instrumentál užívá jako diakritické znaménko k rozlišení dvou syntaktických funkcí – podmětu a predikativa. Ve větách, které jsou z formálního hlediska nepříznakové, se predikativní substantivum častěji užívá v nominativu. QUELLEN KT – Textkorpus der litauischen Gegenwartssprache des Zentrums für Computerlinguistik, Universität Vytautas Magnus, Kaunas. LITERATUR Ambrazas, V., Red., 1996: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Ambrazas, V., ed., 1997: Lithuanian Grammar, Vilnius: Baltos lankos. Balkevičius, J. 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Balkevičius, J. 1998: Lietuvių kalbos predikatinių konstrukcijų sintaksė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Bogusławski, A. 2001: Über Nominativ-Instrumental-Variation im Polnischen. Boeder, W., Hentschel, G. (Hg.), Variierende Markierungen von Nominalgruppen in Sprachen unterschiedlicher Typs, Oldenburg: Bibliotheks- und Informationssystem der Universität Oldenburg (Studia Slavica Oldenburgensia, 4), 101–133. 124 | Loreta Semėnienė Comrie, B. 1989: Language Universals and Linguistic Typology. Syntax and Morphology, Cambridge: Basil Blackwell. Dik, S. C. 1989: The Theory of Functional Grammar. Part 1: The Structure of the Clause, Dordrecht: Foris Publications. Givón, T. 1984, 1990: Syntax. A functional-typological introduction. Vol. 1, 2. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins. Hentschel, G. 1991a: Der prädikative Instrumental beim russischen Substantiv als redundantes Signal in Kopulasätzen. Grochowski, M., Weiss, D. (ed.), Words are Physicians for an Ailing Mind, München: Verlag Otto Sagner, 221–235. Hentschel, G. 1991b: Drei Strategien zur Verdeutlichung der Subjektrolle in russischen Sätzen: Zu Variation und Wandel im Russischen und zur typologischen Differenzierung slavischer Sprachen. Klein, E., Duteil, F. P., Wagner, K. H. (Hg.), Betriebslinguistik und Linguistikbetrieb, Tübingen: Max Niemeyer, 297–309. Hentschel, G. 1992a: Konstanten der Kasusvariation. Zum Nominativ-Instrumental- und Akkusativ-Genitiv-Wechsel im Russischen. Habilitationsschrift. Göttingen (Manuskript). Hentschel, G. 1992b: Zum Einfluß der Konstituentenfolge auf die Kasuswahl im Russischen. Lingua 87, 231–255. Hentschel, G. 1993a: Haben Kasus Bedeutungen oder sind sie eine diakritische Kategorie? Zeitschrift für Slavische Philologie 43 (1), 97–112. Hentschel, G. 1993b: Zur Kasusvariation des prädikativen Substantivs. Syntaktischer Wandel im Polnischen des 16. und 17. Jahrhunderts. Hentschel, G., Laskowski, R. (ed.), Studies in Polish Morphology and Syntax, München: Verlag Otto Sagner, 259–292. Hentschel, G. 1994: Zur Verbreitung des prädikativen Instrumentals im Polnischen des 16. und 17. Jahrhunderts. Polonica 16, 181–191. Hentschel, G. 1999: Die grammatischen Kategorien des Substantivs unter funktionalem Aspekt. Jachnow, H. (Hg.), Handbuch der sprachwissenschaftlichen Russistik und ihrer Grenzdisziplinen, Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 243–272. Hentschel, G. 2001: On defining “variable marking” or “marking variation with nominal groups”. Boeder, W., Hentschel, G. (Hg.), Variierende Markierungen von Nominalgruppen in Sprachen unterschiedlichen Typs, Oldenburg: Bibliotheks- und Informationssystem der Universität Oldenburg (Studia Slavica Oldenburgensia, 4), 15–28. Holvoet, A., Judžentis, A. 2003: Sudėtinio prijungiamojo sakinio aprašymo pagrindai. Holvoet, A., Judžentis, A., red., Sintaksinių ryšių tyrimai, Vilnius, Lietuvių kalbos institutas (Lietuvių kalbos gramatikos darbai, 1), 115–172. Jablonskis, J. 1957: Rinktiniai raštai 1, kompiliert von J. Palionis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Jakobson, R. 1971: Beitrag zur allgemeinen Kasuslehre: Gesamtbedeutungen der russischen Kasus. Selected Writing II, The Hague, Paris: Mouton, 23–71. Kniūkšta, P., Hg., 2000: Kanceliarinės kalbos patarimai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Labutis, V. 1998: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Lyons, J. 1977: Semantics. Vol. 2, Cambridge: University Press. Miliūnaitė, R., Hg., 2003: Kalbos patarimai, Bd. 2: Sintaksė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Moser, N. 1994: Der prädikative Instrumental. Aus der historischen Syntax des Nordostslavischen. Von den Anfängen bis zur Petrinischen Epoche, Frankfurt a. M. usw.: Peter Lang. Palionis, J. 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Palmer, F. R. 1999: Mood and Modality: Further Developments. Brown, K., Miller, J. (eds.), Concise Encyclopedia of Grammatical Categories, Amsterdam: Elsevier, 235–239. Paulauskienė, A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija: Paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Paulauskienė, A. 2001: Lietuvių kalbos kultūra, Kaunas: Technologija. Prädikative Substantive im Litauischen | 125 Pinkster, H. 1988: Lateinische Syntax und Semantik, Tübingen: Francke. Pupkis, A., Hg., 1985: Kalbos praktikos patarimai, Vilnius: Mokslas. Rothstein, R. A. 1986: Equation vs. Ascription: The Nominative/Instrumental Opposition in West Slavic. Brecht, R. D., Levine, S. (eds.), Case in Slavic, Columbus, Ohio: Slavica Publishers, 312–322. Schaller, H. W. 1975: Das Prädikatsnomen im Russischen. Eine beschreibendhistorische Untersuchung, Köln: Böhlau. (Slavistische Forschungen, 18.) Sirtautas, V., Grenda, Č. 1988: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Mokslas. Stassen, L. 2001: Nonverbal predication in the Circum-Baltic languages. Dahl, Ö., Koptjevskaja-Tamm, M. (eds.), Circum-Baltic Languages, Vol. 2: Grammar and Typology, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins (Studies in Language Companion Series, 55), 569–590. Šukys, J. 1984: Linksnių ir prielinksnių vartojimas, Kaunas: Šviesa. Šukys, J. 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa. Ulvy das, K., Ambrazas, V., Valeckienė, A., Red., 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3, Vilnius: Mokslas. Valeckienė, A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Valiulytė, E. 1992: Iš sintaksinės sinonimikos. Lituanistica 4 (12), 50–55. Wierzbicka, A. 1980: The Case for Surface Case, Ann Arbor: Karoma Publishers. Loreta Semėnienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva [email protected] Gauta 2004 04 07