Uteniškių kaimas yra ne „Narkūnai“, o „Norkūnai“

Pastabos Vesnice Uteniškiai se nejmenuje Narkūnai, nýbrž Norkūnai Vesnice ležící 3 km jihozápadně od Uteny, u potoka Utenaitė, je v příručce administrativně-územního členění uvedena jako Narkūnai5. Tato vesnice (a její název) je poměrně široce známá především díky dvěma slavným hradištím, z nichž jedno se nazývá Velké, neboli Utenisův hrad, a druhé Malé, neboli Utenisův hrob6. Místní obyvatelé vyslovují název této vesnice jako na.rkúnai – s polodlouhým a v první slabice7, proto je třeba psanou podobu Narkūnai ve spisovném jazyce považovat za chybnou a nářeční výslovnost transponovat do podoby Norkūnai. (Kdyby bylo v první slabice krátké [a], slyšeli bychom je jako poněkud redukované [Λ], ale nyní slyšíme zřetelné [a], což mnohé mate – zdá se, že lze psát „tak, jak se vyslovuje“, a proto se mohou zmýlit i jazykovědci, jejichž mateřským nářečím je jiné nářečí. Je důležité si uvědomit, že polodlouhé samohlásky utenišského nářečí nelze ve spisovném pravopisu přímo, bez transpozice, nijak zapsat, protože utenišské nářečí má trojí délku samohlásek, zatímco spisovný jazyk pouze dvojí.) Vladas Žulys Tako g. 1–7, LT–53356 Akademija Kauno r., Lietuva O vztahu příjmení Žiulys a Žulys Ve Slovníku litevských příjmení není příjmení Žiulys vysvětleno, pouze se odkazuje na příjmení Žulys8. Zřejmě se mělo za to, že Žiulys je druhotné, pozdější příjmení, zatímco Žulys je původní (vztah by byl podobný jako například mezi výpůjčkami župonas a žiūponas). Fakta o utenišském nářečí, která znám, mě vedou k jinému výkladu tohoto vztahu. Většina utenišských rodin Žiuliů a Žiuliů žila před druhou světovou válkou poměrně skromně kom- 5 Příručka administrativně-územního členění Litevské SSR 1. Vilnius: Mintis, 1974, 320. 6 Litevská sovětská encyklopedie 8. Vilnius: Mokslas, 1981, 92 (heslo Narkūnų piliakalniai). 7 Tak mluvila i moje matka Rožė Cibaitė-Žulienė, pocházející z nepříliš vzdálené vesnice Vosgėliai. 8 Lietuvių pavardžių žodynas L–Ž. Vilnius: Mokslas, 1989, 1340 (Žiulys), 1348 (Žulys). 159