Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai

JURGITA JAROSLAVIENĖ Lietuvių kalbos institutas Směry vědeckého výzkumu: dialektologie, fonologie, experimentální fonetika. SAMOHLÁSKY PRIENAIŠŤINY V IZOLACI A V SOUVISLÉ ŘEČI: AKUSTICKÉ A ARTIKULAČNÍ RYSY Akustické a artikulační vlastnosti samohlásek prienaišťiny vyslovovaných izolovaně i ve větách ANOTACE Článek popisuje nejdůležitější akustické a artikulační rysy samohlásek prienaišťiny vyslovovaných izolovaně a v souvislé řeči. Výsledky výzkumu ukazují, že samohlásky prienaišťiny vyslovené izolovaně a v přirozeném toku řeči se liší, avšak vzájemné vztahy mezi samohláskami zůstávají stejné. Akustické a artikulační vlastnosti většiny samohlásek vyslovených izolovaně jsou výraznější než vlastnosti odpovídajících hlásek vyslovených ve větách. Srovnání spektrálních charakteristik izolovaných samohlásek prienaišťiny a kardinálních samohlásek Daniela Jonese umožňuje tvrdit, že některé samohlásky prienaišťiny se svými akustickými a artikulačními vlastnostmi jen málo liší od odpovídajících primárních kardinálních hlásek. Porovnáním kvalitativních rysů izolovaných hlásek z prienaišťiny východních kauniškých, jižních aukštaitských Kuciūnů, západních aukštaitských šiauliškých Pašūsvia, severních kauniškých Lukšiů, východních aukštaitských vilniškých Svirků, jižních žemaitských raseiniškých Eržvilku a severních žemaitských telšiškých Akmenė bylo zjištěno, že izolované samohlásky prienaišťiny se nejméně odchylují od odpovídajících primárních hlásek D. Jonese. ANOTACE Článek analyzuje hlavní akustické a artikulační vlastnosti samohlásek prienajského nářečí vyslovovaných jak izolovaně, tak ve větách. Izolované samohlásky se liší od těch KLÍČOVÁ SLOVA: samohláska, zvuk, formant, spektrum, akustické a artikulační vlastnosti. KLÍČOVÁ SLOVA: samohláska, zvuk, formant, spektra, akustické a artikulační vlastnosti. Straipsniai / Articles 65 JURGITA JAROSLAVIENĖ vyslovovanými v přirozeném proudu řeči v prienajském nářečí, avšak vzájemné vztahy mezi samohláskami zůstávají nezměněny. Akustické a artikulační vlastnosti většiny zvuků vyslovovaných izolovaně jsou výraznější ve srovnání s odpovídajícími zvuky vyslovovanými ve větách. Srovnání spektrálních charakteristik izolovaných samohlásek prienajského nářečí s kardinálními samohláskami Daniela Jonese umožňuje konstatovat, že některé izolované samohlásky prienajského nářečí je třeba srovnávat s primárními samohláskami. Při porovnání kvalitativních vlastností izolovaných zvuků z jihoaukštaitského kučiūnského nářečí, pašušvyského nářečí západoaukštaitského šiaulského dialektu, lukšiaiského nářečí severokaunského dialektu, švirkiského nářečí východoaukštaitského vilniuského dialektu, eržvilkaského nářečí jižní žemaitské raseinské oblasti, akmenėského nářečí severní žemaitské telšské oblasti a východokaunského prienajského nářečí bylo zjištěno, že izolované samohlásky prienajského nářečí se od svých protějšků podle D. Jonese odchylují nejméně. 0. ÚVOD 0.1. Cíl výzkumu Cílem této studie je pomocí počítačového programu pro analýzu zvuků PRAAT, který vytvořili vědci Amsterdamské univerzity P. Boersma a D. Weenink, prozkoumat a popsat akustické a artikulační vlastnosti izolovaných1 samohlásek prienajského nářečí, získané údaje porovnat se všeobecně uznávanými etalony kvality samohlásek vyslovenými stejným způsobem – kardinálními samohláskami Daniela Jonese2, s plynulou řečí prienajského nářečí a s dalšími nářečími – lukšiaiským západoaukštaitským kaunským nářečím (Bacevičiūtė 2000: 13–17; 2004: 158–174), pašušvyským západoaukštaitským šiaulským nářečím (Kazlauskaitė 2002a: 64–67; 2002b: 69–71), kučiūnským jihoaukštaitským nářečím (Leskauskaitė 2000: 89–93; 2004: 85–96), švirkiským východoaukštaitským vilniuským nářečím (Urbanavičienė 2004: 65–80; 2005: 76–93), akmenėským severožemaitským telšským nářečím (Murinienė 1998: 91–105; 2007: 109–127), 1 Akustické a artikulační charakteristiky izolovaně vyslovených samohlásek jsou obecnější, výraznější a lépe ukazují povahu samohlásek, protože při jejich vyslovování se lze snáze odprostit od vlivu ostatních zvuků, stejně jako od intonace, tempa řeči a dalších faktorů. 2 Hodnoty formantů kardinálních samohlásek Daniela Jonese byly převzaty z díla polského fonetika Wiktora Jassema o akustické fonetice (1973: 190, tab. 13.1). Jak známo, Jassemovy hodnoty formantů byly vypočteny podle starší metodiky. Před sedmi lety byly formanty kardinálních samohlásek přepočítány programem Praat4.1.14 a bylo zjištěno, že hodnoty formantů vypočtené různými metodami se neshodují; přestože vzájemné poměry kardinálních samohlásek zůstávají stejné, za spolehlivější je třeba považovat Jassemova data (podrobněji viz Jaroslavienė, Kaukėnienė 2004: 25–38). 66 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai pietų žemaičių raseiniškių Ežžvilko (Atkočaitytė 2002: 169–173)3 – izoliuotai ir frazėse ištartų balsių duomenimis. 0.2. Zkoumaný materiál a metodika práce Pro výzkum izolovaných samohlásek a samohlásek v souvislé řeči byla zvolena tato slova užívaná ve zkoumaném nářečí: tiːsė. ~ tišė, tẽtė. ~ tėtė, tẽse. ~ tęse, tãːsto. ~ tęsto, tãːso. ~ tašo, stõːtu. ~ stōtu „stōtú“, pũːstu. ~ pūstu „pūstū“, kẽːpe. ~ kėpė, kãːpto. ~ kėpto, kãːso. ~ kąso, tiksi ~ tiksi, kèpsi ~ kèpsi, kèps ~ kèps, kàst ~ kàst, kòstas ~ Kòstas, skùst ~ skùst. Pro zkoumání samohlásek v souvislé řeči byly z těchto slov sestaveny souvislé věty, převážně o třech až čtyřech slovech, které byly v polofonetickém zápisu náhodně seřazeny na listech; srov. Vaikai tąso tą šunį, Greitai kepsi tą žuvį, Vaikai tęse tą darbą atd. Zkoumaný materiál pro experiment se samohláskami v izolované výslovnosti a v souvislé řeči tři muži z Prienai ze starší generace, kteří neměli žádné řečové vady, při běžném tempu řeči třikrát až pětkrát přímo nahráli do počítače. Takzvané izolované samohlásky mluvčí protahovali přibližně na 1 s. Věty a slova byly uloženy do paměti počítače. K analýze byly vybrány nejzdařilejší pokusy. Materiál byl uložen jako soubory typu * wav. K vyjímání zkoumaných prvků byl použit počítačový program PRAAT 5.0.34, přičemž byly zvoleny možnosti Formant & LPC, následně – To Formant, Track a Down to TableOfReal; hodnoty formantů byly určeny ve středu stacionární části segmentu (zaokrouhleny na nejbližších 10 Hz). Spektra zadních vysokých samohlásek byla před měřením filtrována, tj. byly odstraněny frekvence vyšší než 3500 Hz4. Při spektrální analýze byla nejprve u vystřižených zkoumaných segmentů stanovena a vykreslena přirozená spektrograma zvuku nebo slova typu Visible Speech s různými stupni šedi, přičemž nejvyšší zvolená frekvence činila 3500 Hz. Poté byly automaticky změřeny a podle potřeby vykresleny formantové trajektorie; i zde byla jako nejvyšší zvolena frekvence 3500 Hz. Přirozený spektrogram a grafy formantové dynamiky se často spojovaly do jednoho obrazu a přesně se vzájemně synchronizovaly z hlediska frekvence a trvání. Hodnoty formantů izolovaných samohlásek byly vyhodnoceny a kvalitativní vlastnosti segmentů 3 V pracích věnovaných uvedeným nářečím byly spektra izolovaných nářečních samohlásek zkoumána pomocí počítačového programu pro analýzu zvuku PRAAT. Důležité je, že v uvedených výzkumech nářečí, s výjimkou popisu nářečí Svirkai východních aukštaitských vilniškých, byla za hodnotu formantu považována průměrná hodnota všech formantů izolovaného segmentu. Stejně jako v popisu nářečí Svirkai byla i v této práci měřena střední – nejčistší – část izolovaného zvuku (srov. Urbanavičienė 2005: 76–77 a tam cit. lit.). Stacionární část segmentu byla získána vyříznutím úseku o délce 500 ms ze zvuku uměle prodlouženého přibližně na 1 s. 4 Vysoké frekvence byly odstraněny týmž programem pro analýzu zvuku PRAAT výběrem možností Spectrum, To Spectrum a Edit, následně – Publish band-filtered sound a znovu Edit. Straipsniai / Articles 67 JURGITA JAROSLAVIENĖ parametry (kompaktnost (C), bemolovost (b), tonalita (T) a napětí (įt)) byly vypočteny programem Alekse Girdenise FORMANT2.PAS, vytvořeným podle vzorců Raimonda Piotrovského (Piotrovskij 1960). V tabulkách tohoto článku jsou uvedeny průměrné hodnoty středních formantů téhož zvuku u všech informantů; dále jsou zde zobrazeny grafy vytvořené programem EXCEL2007. 1. VÝSLEDKY VÝZKUMU IZOLOVANÝCH SAMOHLÁSEK Níže jsou probrány a analyzovány výsledky instrumentálního výzkumu izolovaných samohlásek a samohlásek v souvislé řeči v nářečí Prienai. 1.1. Akustické a artikulační charakteristiky izolovaných samohlásek v nářečí Prienai Příklady spektrogramů izolovaných samohlásek nářečí Prienai jsou uvedeny na obrázcích 1–13. Na základě získaných výsledků (viz tab. 1) a s ohledem na spektrogramy lze samohlásky nářečí Prienai klasifikovat jak z akustického, tak z artikulačního hlediska. Nejprve jsou přehledně představeny akustické vlastnosti izolovaných samohlásek. Podle výšky zabarvení, která závisí na rezonanční dutině ústní, se izolovaně vyslovené [i̇], [i], [ė], [e], [e̞], [e] považují za zvuky vysokého zabarvení: jejich druhý formant je vyšší než 1500 Hz a indexy tonality jsou podstatně vyšší než u izolovaných samohlásek nízkého zabarvení [ɑ], [ȧ], [a], [ȯ], [ɔ], [u̇], [u] – druhý formant těchto samohlásek nedosahuje 1500 Hz (srov. obr. 1–13). U všech zvuků nízkého zabarvení, s výjimkou krátkého [a], je stupeň tonality OBR. 1. Spektrogram izolovaně vyslovené samohlásky [i̇] OBR. 2. Spektrogram izolovaně vyslovené samohlásky [u̇] 68 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai 3 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené samohlásky [e̜] 4 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené samohlásky [o̜] 5 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené samohlásky [e̜] 6 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené samohlásky [a̜] 7 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené samohlásky [e̜] 8 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené samohlásky [a̜] záporný. Samostatně vyslovené [e̜], [e̜] a [e̜] zaujímají v akustickém prostoru ve srovnání se samohláskami vysokého a nízkého zabarvení mezilehlou polohu: jejich druhé formanty mají hodnoty 1770 Hz, 1710 Hz a 1820 Hz a jejich indexy tonality jsou mnohem nižší než u [i̜], [i̜], [e̜], Straipsniai / Articles 69 JURGITA JAROSLAVIENĖ 9 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené hlásky [j] 10 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené hlásky [u] 11 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené hlásky [e] 12 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené hlásky [ɑ] 13 OBR. Spektrogram samostatně vyslovené hlásky [ɔ] 14 OBR. Spektrogram hlásky [ɔ] v souvislé řeči ale výrazně vyšší než u [ɑ], [a.], [ɑ], [o], [ɔ], [u], [u]. Tyto [e]-ové alofony jsou často považovány za mezilehlé hlásky i v jiných nářečích (srov. Bacevičiūtė 2004: 166; Kazlauskaitė 2002b: 56; dále srov. Girdenis 2001: 341; Urbanavičienė 2005: 78 aj.). 70 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai TABULKA 1. Formanty a hodnocení izolovaných samohlásek prienajského nářečí5 V F₁ (Hz) F₂ (Hz) F₃ (Hz) C b T nap. [iˑ] 280 2460 3210 712 107 828 1890 [i] 390 2020 2720 772 107 585 850 [ɛˑ] 360 2390 2780 750 107 756 1310 [eˑ] 640 1770 2540 850 106 285 450 [eː] 670 1710 2610 859 106 223 490 [e] 560 1820 2650 829 106 349 530 [aˑ] 780 1270 2530 915 106 −88 540 [aː] 790 1300 2590 914 106 −83 580 [a] 710 1330 2430 895 107 11 450 [oˑ] 410 730 2210 890 113 −231 1150 [ɔ] 480 910 2300 885 111 −125 810 [uˑ] 330 660 2090 868 115 −200 1420 [u] 400 870 2320 862 112 −89 910 Nejvyšší tónovou výšku má ve zkoumaném nářečí izolovaná [iˑ] (F₂ = 2460 Hz, T = 828), nejnižší pak dlouhé [uˑ] (F₂ = 660 Hz, T = −200) a [oˑ] (F₂ = 730 Hz, T = −231). Je třeba říci, že samohláska s nejnižší tónovou výškou má nejvyšší index labializace (115), což znamená, že při její výslovnosti by měly být rty nejaktivnější. Podle akustické klasifikace patří tato samohláska do třídy labializovaných samohlásek. Za labializované lze považovat také izolované [oˑ], [ɔ] a [u], srov. příslušně: b = 113, 111, 112. Je třeba poznamenat, že izolované samohlásky s vyšší tónovou výškou v prienajském nářečí se vyslovují s vyšší tónovou výškou a samohlásky s nižší tónovou výškou s nižší tónovou výškou než například v nářečí severních kaunaských mluvčích v Šakiai (srov. Bacevičiūtė 2004: 160). Akustické vlastnosti hlásek podle rozložení spektra souvisejí se svislým pohybem jazyka nahoru nebo dolů (srov. Girdenis 2003: 193–195; Pakerys, 2003: 23): čím níže jazyk při vyslovování izolované samohlásky klesá, tím vyšší je její první formanta. Jak je vidět, v oblasti nejnižších frekvencí se nachází první formanta [iˑ] a [uˑ] (obr. F₁ = 280 Hz, 330 Hz), u ostatních izolovaných samohlásek – [i], [ɛˑ], [oˑ], [ɔ] a [u] – se F₁ pohybuje od 360 do 480 Hz. Zajímavé je, že první formanta dlouhého [eˑ] je nižší než u krátkých [u] a zejména [i] (obr. F₁ = 360 Hz, 400 Hz, 390 Hz). První formanta samohlásek s nízkou tónovou výškou [aˑ], [aː] a [a] je nejvyšší (obr. F₁ = 780 Hz, 790 Hz a 710 Hz), což znamená, že při jejich výslovnosti je jazyk spuštěn nejníže (srov. obr. 1–13). 5 Význam symbolů uváděných v této a dalších tabulkách: F₁, F₂, F₃ – hodnoty prvních tří formantů střední části samohlásky zaokrouhlené na 10 Hz, C – index kompaktnosti, b – index labializace, T – index tónovosti, nap. – index napětí. Straipsniai / Articles 71 JURGITA JAROSLAVIENĖ S přihlédnutím k poloze obou formantů lze izolované samohlásky rozdělit podle stupně difuznosti, neboli kompaktnosti⁶. Jak je patrné z tabulky 1, nejkompaktnější jsou samohlásky s nízkou tónovou výškou a původní délkou [ɑ], dále [ɑː] a [ɑ] (obr. C = 915, 914 a 895)⁷: jejich první dvě formanty (F₁ a F₂) jsou v akustickém prostoru od sebe i obecně od centrální části spektra jen málo vzdálené (viz obr. 6, 8, 12). Na samých okrajích spektra se nacházejí [i] a [u], u nichž jsou obě první formanty F₁ a F₂ – jde o nekompaktní, neboli nejdifuznější samohlásky. Podle indexu napětí lze snadno zjistit, že dlouhé samohlásky se vyslovují mnohem napjatěji než odpovídající krátké, srov.: [i] nap. = 1890, [i] nap. = 850; [uː] nap. = 1420, [u] nap. = 910; [oː] nap. = 1150, [ɔ] nap. = 810. Napětím se v prienajském nářečí nejméně liší [eː], [e.] a [e] a [ɑː], [ɑ.] a [ɑ], srov.: [eː] nap. = 450, [e.] nap. = 490; [e] nap. = 530; [ɑː] nap. = 540, [ɑ.] nap. = 580, [ɑ] nap. = 450), dokonce, jak je patrné, index napětí krátkého [e] je vyšší než u [e.] a [eː]. Dále je podána artikulační interpretace izolovaných samohlásek nářečí. Hlásky s vysokou tónovou výškou [iː], [i], [i̞ː], [eː], [e.], [e] je třeba považovat za přední; při jejich výslovnosti je jazyk posunut do přední části ústní dutiny. Za zadní je třeba považovat [ɑː], [ɑ.], [ɑ], [oː], [ɔ], [uː], [u] – vyslovují se s jazykem posunutým do zadní části ústní dutiny. I při vyslovování samohlásek téže řady se však poloha jazyka liší: ze všech samohlásek je [iː] nejpřednější, zatímco [uː] a [oː] jsou nejzadnější. Podle výšky se izolované hlásky nářečí dělí na samohlásky vysoké ([iː], [i], [uː], [u]) a nízké ([ɑː], [ɑ.], [ɑ], [eː], [e.], [e]). K vysokým samohláskám se řadí také izolovaná [ɛː]; samohlásky [oː] a [ɔ] je třeba považovat spíše za přechodné – hlásky střední výšky, ačkoli F₁ u [oː] se od první formanty [u] a [i] liší pouze o 10–20 Hz. Z hlediska otevřenosti úst je v nářečí nejzavřenější dlouhé [iː], nejotevřenější jsou [ɑː] a [ɑ.]. Potenciální artikulační vlastnosti a vztahy izolovaných samohlásek přímo znázorňuje schéma akustického prostoru (viz obr. 15), na jehož ose x jsou vyneseny rozdíly druhé a první formanty (F₁–F₂) a na ose y hodnoty první formanty (F₁) (srov. Ladefoged 1975: 173 a násl.; Clark, Yallop 1999: 268; Ladefoged, Maddieson 2002: 284–286; Girdenis 2008: 31, pozn. 18 aj.). Ze schématu je patrné, že vzdálenosti mezi izolovanými předními hláskami jsou podstatně větší než mezi zadními: levá strana trojúhelníku znázorňující vztahy samohlásek přední řady od [i] po [e.] je zřetelně delší než pravá, spojující samohlásky zadní řady od [ɑ.], [ɑ] po [u] (srov. Fant 1964: 114; Murinienė 1998: 103 aj.). Větší vzdálenosti mezi samohláskami přední řady ukazují, že jejich horizontální posun jazyka směrem k zubům bývá výraznější než u samohlásek zadních. Dlouhé 6 Dėl kompaktiškumo indekso dar žr. Urbanavičienė 2005: 79, 102 išn. 7 Taip pat žr. Pakerys 2003: 26. 72 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai OBR. 15. Izolované samohlásky prienajského nářečí v akustickém prostoru [i˙] – zvuk s nejpřednější artikulací; při jeho vyslovování je jazyk posunut co nejvíce do přední části úst. Izolované [o˙] a [u˙], [ɔ] a [u] se téměř neliší stupněm zadnosti: [o˙] a [ɔ] jsou jen o něco zadnější než [u˙], respektive krátké [u]. Nejvíce ze všech zvuků jsou do zadní řady posunuty dlouhé [o˙] a [u˙]. V některých jiných nářečích, jejichž izolovaný vokalismus byl analyzován podle podobných zásad, zaujímají krajní pozici rovněž [o˙] (v pašūsvském nářečí) a [u˙] (v nářečích lukšiském a kučiūnském) (viz Leskauskaitė 2004: 93; Kazlauskaitė 2002b: 62; srov. však Crothers 1978: 97; Urbanavičienė 2005: 83). U nízkých [a˙], [a.] je ve srovnání s probíranými [o˙], [ɔ], [u˙] a [u] zadnost nejmenší – samohláska přirozené délky [a˙] je poněkud „tmavší“. 1.2. Srovnání spekter izolovaných samohlásek prienajského nářečí a kardinálních samohlásek Daniela Jonese Dále je vokalismus nářečí vyslovovaný izolovaně srovnáván s kardinálními samohláskami anglického fonetika Jonese, které se skládají z primárních (₁[iː], ₂[eː], ₃[ɛː], ₄[aː], ₅[ɑː], ₆[ɔː], ₇[oː], ₈[uː]) a sekundárních (₉[yː], ₁₀[øː], ₁₁[œː], ₁₂[ɶː], ₁₃[ɒː], ₁₄[ʌː], ₁₅[ɤː], ₁₆[uː], ₁₇[iː]) Straipsniai / Articles 73 JURGITA JAROSLAVIENĖ a ₁₈[u̟])⁸. Primární samohlásky ₁[i̞], ₂[e̞], ₃[ɛ̞], ₄[a̞], ₅[ɑ̞] jsou nezaokrouhlené, ₆[ɔ̞], ₇[o̞], ₈[u̞] jsou zaokrouhlené. Sekundárním samohláskám odpovídají z hlediska postavení rtů samohlásky opačně: ₉[y̞], ₁₀[ø̞], ₁₁[œ̞], ₁₂[ɛ̞], ₁₃[ɒ] jsou zaokrouhlené, zatímco ₁₄[ʌ̞], ₁₅[ɣ̞], ₁₆[ɯ̞] jsou nezaokrouhlené. ₁₇[ɨ̞] a ₁₈[ɯ̞] jsou samohlásky středního vysokého stupně: první je nezaokrouhlená, druhá zaokrouhlená. Kvalitativní parametry těchto samohlásek jsou uvedeny v tabulce 2 (Jassem 1973: 190, tab. 13.1). Kardinální samohlásky Jonese jsou teoretické konstrukty, a proto se přesně neshodují s odpovídajícími zvuky žádného konkrétního jazyka ani nářečí. Jejich sluchový dojem a přibližnou podobnost se zvuky litevštiny a dalších jazyků nejpodrobněji popsal Girdenis (2008, 29–30; viz také Girdenis 2001: 340–343 a Murinienė 2007: 116–117). Tyto kardinální samohlásky poslouchala i autorka tohoto článku (srov. Jaroslavienė, Kaukėnienė 2004: 33; Jaroslavienė 2010: 146–147). Posluchač zaznamenal, že ₂[e̞], ₇[ɔ̞] připomínají [ɛ̞] [o̞] jižních západoaukštaitských nářečí (zejména zanavských), zatímco ₁[i̞], ₈[u̞] připomínají [i̞] [u̞] téhož nářečí. Kardinální ₅[ɑ̞] se poněkud podobá zanavskému [ɑ]; ₃[ɛ̞] připomíná [e̞] spisovného jazyka (jen není tak otevřené). Porovnáme-li kvalitativní parametry zvuků (viz tab. 1 a 2) a přihlédneme-li ke srovnávacímu schématu systémů kardinálních a izolovaných samohlásek nářečí (viz obr. 16), lze konstatovat, že izolované nezaokrouhlené neploché [i̞] a [ɪ] tohoto nářečí se nevyznačují krajní přední a vysokou artikulací odpovídajících kardinálních samohlásek. Dlouhá samohláska se odchyluje jak od primární nezaokrouhlené ₁[i̞], tak od sekundární zaokrouhlené ₉[y̞]. S první [i̞] se dlouhá [i̞] shoduje pouze stupněm neplochosti (srov. b = 107 a 107). Stupněm neplochosti se od této kardinální samohlásky neliší ani krátká [i̞], avšak ona ([i̞]) je ještě více než dlouhá samohláska posunuta ke středu akustického prostoru samohlásek. Krátká [i̞] je tedy zvuk tmavšího timbru, zadnější a nižší než [i̞]. Potvrzují to také akustické znaky [i̞] a [ɪ] (viz tab. 1). Je třeba poznamenat, že izolované [ɛ̞] tohoto nářečí je přednější a vyšší než [i]. Tato dlouhá samohláska se v nářečí vyslovuje s velmi napjatými mluvidly. Podobné tendence byly zaznamenány i v lukšiském nářečí. Z těchto důvodů by bylo možné [ɛ̞] považovat za samohlásku vysokého stupně (srov. také Bacevičiūtė 2004: 160, 166; Girdenis 2003: 222). Z hlediska napětí a kompaktnosti zaujímá izolované [ɛ̞] mezilehlou pozici mezi primární odpovídající kardinální nezaokrouhlenou ₂[e̞] a sekundární zaokrouhlenou ₁₀[ø̞]. V akustickém prostoru samohlásek je dlouhé [ɛ̞] přesto posunuto blíže k sekundární ₁₀[ø̞] (srov. u [ɛ̞] a ₁₀[ø̞] F₁ = 360 a 350 Hz, F₂ = 2390 a 2320 Hz); tyto samohlásky se vůbec neliší stupněm neplochosti (srov. u [ɛ̞] a ₁₀[ø̞] b = 107 a 107). Je třeba poznamenat, že izolované [ɛ̞] a ₁₀[ø̞] se nejvíce liší napětím – napjatější je samohláska nářečí (srov. u [ɛ̞] a ₁₀[ø̞] nap. = 1310 a 1070; u ₂[e̞] nap. = 1800). 8 K popisu systému kardinálních samohlásek a planimetrických modelů viz Jaroslavienė 2010: 146, 153 pozn.; Jaroslavienė, Kaukėnienė 2004: 25, pozn. 1. 74 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai 2 T A B U L K A. Formanty a indexy kardinálních samohlásek Daniela Jonese V F₁ (Hz) F₂ (Hz) F₃ (Hz) C b T nap. 1. [iː] 210 2750 3500 667 107 1012 2540 2. [eː] 380 2630 3050 748 105 776 1800 3. [ɛː] 590 2280 2700 818 105 514 1070 4. [aː] 870 1750 2700 892 104 115 820 5. [ɑː] 800 1050 2720 947 107 −295 970 6. [ɔː] 550 850 2500 917 110 −279 700 7. [oː] 400 730 2300 886 113 −237 1070 8. [uː] 270 615 2200 845 117 −196 1415 9. [yː] 220 2550 3100 680 108 979 1930 10. [øː] 350 2320 2600 751 107 772 1070 11. [œː] 520 1950 2500 815 106 466 470 12. [ɶː] 790 1650 2600 885 105 122 540 13. [ɒː] 710 900 2850 952 108 −398 1160 14. [ʌː] 570 940 2700 907 109 −241 830 15. [ɤː] 450 850 2500 883 111 −192 700 16. [ɯː] 280 850 2250 810 115 59 1120 17. [ɨː] 240 1550 2400 730 112 613 370 18. [ɤː] 270 1370 2500 756 112 444 360 Obtížněji lze určit, kterým kardinálním samohláskám odpovídají kompaktní přední izolované [eː], [eː] – značně se vzdalují nejen od primární kardinální ₃[ɛː], ale také od sekundární kardinální ₁₁[œː]. Pouze z hlediska bemolovosti se tyto samohlásky shodují s jedenáctou [œː] (b = 106), ostatní kvalitativní parametry se od příslušných Jonesových hlásek liší. Je třeba poznamenat, že [eː] má poněkud vyšší polohu jazyka, je zavřenější a přednější než samohláska odpovídající poziční délce (srov. Bacevičiūtė 2004: 166). Krátké [e] je ve srovnání s [eː] a [eː] přednější a má vyšší polohu jazyka; polohou prvního formantu se [e] (F₁ = 560 Hz) jen málo liší od primární třetí [ɛː] (F₁ = 590 Hz) a zadní sekundární samohlásky ₁₄[ʌː] (F₁ = 570 Hz). Druhým formantem se [e] (F₂ = 1820 Hz) nejméně vzdalují od primární ₄[aː] (F₂ = 1750 Hz) a sekundární ₁₁[œː] (F₂ = 1950 Hz). Podle akustických a artikulačních vlastností je třeba [eː], [eː] a [e] této nářeční oblasti (srov. obr. 5, 7, 11) považovat za nejzadnější samohlásky přední řady; podle vertikálního posunu jazyka je lze zařadit mezi samohlásky střední výšky. Kompaktní nebemolové samohlásky nízkého zabarvení [ɑː], [ɑː], které se nacházejí ve spodním hrotu trojúhelníku samohlásek nářeční oblasti vyslovovaných izolovaně, zaujímají ve spektru mezilehlou Straipsniai / Articles 75 JURGITA JAROSLAVIENĖ 16 OBR. Izolované samohlásky prienajského nářečí (●) a kardinální samohlásky D. Jonese (○) polohu mezi primární nezaokrouhlenou [ɑː] a sekundární zaokrouhlenou [ɔː]. Tyto samohlásky nářeční oblasti a Jonesovy samohlásky jsou si nejblíže prvním formantem, neboli vertikálním posunem jazyka; druhým formantem se [a.], [aː] posouvají blíže k primární zadní nezaokrouhlené [ɑː], srov.: [aː] F₁ = 780 Hz, F₂ = 1270 Hz, [a.] F₁ = 790 Hz, F₂ = 1300 Hz a [ɑː] F₁ = 800 Hz, F₂ = 1050 Hz, [ɔː] F₁ = 790 Hz, F₂ = 1650 Hz. Je třeba poznamenat, že ze všech samohlásek typu [a] v nářečí má nejnižší druhý formant dlouhé [aː] nazálního původu (srov. [aː], [a.], [a], jejich F₂ = je 1270 Hz, 1300 Hz, 1330 Hz). Tyto samohlásky se liší také prvními formanty – nejvyšší F₁ má [a.] poziční délky, takže při jeho vyslovování by měl být jazyk nejníže; hodnota F₁ krátkého [a] je nejnižší (srov. obr. 6, 8, 12). Je pozoruhodné, že z hlediska vertikálního posunu jazyka se krátká samohláska zcela shoduje s třináctou kardinální [ɒ] (F₁ obou = je 710 Hz). Kompaktností se nářeční [a.], [aː] (obr. C = 914, 915) více blíží primárním zadním Jonesovým samohláskám, srov.: [ɑː] a [ɒ], jejich C = je 947 a 917. Krátké [a] je v tomto ohledu zavřenější (C = 895); lze se domnívat, že při jeho artikulaci se ústa otevírají méně. Tónalita izolovaných [aː], [a.], [a] je velmi nízká, avšak vyjádřená hodnotami, které nejsou tak nízké jako u kardinálních [ɒ] a [ɑː]. S primární pátou [ɑː] se krátké [a] shoduje stupněm bemolovosti (107); [aː], [a.] mají bemolovost menší (106). 76 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai Souhrnně lze říci, že izolované [ɑˑ], [ɑ.], [ɑ] nářeční oblasti jsou zadní nízké nezaokrouhlené samohlásky. Podle spektrálních vlastností je lze srovnávat nejen se sekundárními, ale také s primárními kardinálními samohláskami, avšak neshodují se ani s jedněmi, ani s druhými. Ze všech hlásek vyslovených izolovaně v nářeční oblasti se nejvíce odlišuje samohláska nízkého zabarvení a s bemolovým příznakem [ɔˑ] (srov. obr. 4) – jak je vidět, artikuluje se ve stejné části úst jako její primární kardinální protějšek, zaokrouhlená ₇[ɔˑ]: srov. [ɔˑ] F₁ = 410 Hz, F₂ = 730 Hz; ₇[ɔˑ] F₁ = 400 Hz, F₂ = 730 Hz. Podobné jsou také kvalitativní parametry těchto samohlásek, srov. [ɔˑ] a ₇[ɔˑ], jejich T = je −231 a −237, b = 113 a 113, C = 890 a 886, nap. = 1150 a 1070. Pro [ɔˑ] nářeční oblasti je tedy charakteristická krajní zadní artikulace; podle vertikálního posunu jazyka je třeba tuto samohlásku považovat za hlásku střední výšky. Krátké [ɔ], které patří k periferii nářečního systému, je rovněž samohláskou nízkého zabarvení, střední bemolové kvality, má však vyšší zabarvení než [ɔˑ] (srov. obr. 4, 13); navíc [ɔ] není tak napjatá a má menší bemolovost než odpovídající zmíněná dlouhá samohláska. Z hlediska bemolovosti, kompaktnosti a tónality se krátké [ɔ] nejméně liší od sekundární patnácté [ɣˑ] (b = 111 u obou, odpovídající C = 885 a 883, T = −125 a −192). Z hlediska napětí je však pojednávaná samohláska třeba srovnávat se sekundární ₁₄[ʌˑ]. S ní i s třináctou Jonesovou samohláskou lze [ɔ] spojovat také podle stupně horizontálního posunu jazyka směrem dolů (srov. ₁₃[¤], ₁₄[ʌˑ], [ɔ], jejich F₂ = je 900 Hz, 940 Hz, 910 Hz). Podle vertikálního posunu jazyka zaujímá [ɔ] mezilehlou polohu mezi sekundární ₁₅[ɣˑ] a primární kardinální ₆[ɔˑ] (jejich F₁ = je 480 Hz, 450 Hz, 550 Hz). Mezi izolovanými samohláskami nářeční oblasti se odlišuje také samohláska nízkého zabarvení, nekompaktní, s bemolovým příznakem [uˑ] (srov. obr. 2). Nejprve je třeba uvést, že stejně jako v případě [ɔˑ] a [ɔ] jsou oba její první formanty nižší než u odpovídající krátké [u] (srov. obr. 10). Dlouhé [uˑ] má tedy výrazně nižší zabarvení a je více labializované. Tónalitou a napětím je tato samohláska velmi blízká odpovídající primární kardinální ₈[uˑ], například: T – −200 a −196, nap. – 1420 a 1415 (srov. [u] T = −89, nap. = 910). Pouze podle bemolovosti lze [uˑ] srovnávat se sekundární Jonesovou samohláskou ₁₆[uˑ] (b = 115). Krátké [u] má bemolovost mnohem menší (b = 112) – v tomto ohledu se [u] shoduje se sekundárními nezaokrouhlenou ₁₇[ɨˑ] a zaokrouhlenou ₁₈[ɯˑ]. Z hlediska polohy v akustickém prostoru samohlásek se druhý formant dlouhého [uˑ] více blíží primární osmé [uˑ]; prvním formantem, tedy z hlediska vertikálního posunu jazyka, zaujímá [uˑ] mezilehlou polohu mezi osmou [uˑ] a sekundární přední ₁₀[øˑ], srov. [uˑ] F₁ = 330 Hz, F₂ = 660 Hz, ₈[uˑ] F₁ = 270 Hz, F₂ = 615 Hz, ₁₀[øˑ] F₁ = 350 Hz, F₂ = 2320 Hz. Krátké izolované [u] (F₁ = 400 Hz F₂ = 870 Hz) se v akustickém prostoru samohlásek nejméně vzdaluje od primární kardinální ₇[oˑ] (F₁ = 400 Hz) a sekundární ₁₅[ɣˑ] (F₁ = 450 Hz F₂ = 850 Hz). Na základě přehledu údajů z výzkumů odpovídajících izolovaných samohlásek v jiných litevských nářečích lze obecně říci, že v kučiūnském nářečí jižních aukštaitských jsou samohlásky vyslovované izolovaně podle akustických vlastností rovněž srovnatelné jak s primárními, tak se sekundárními Straipsniai / Articles 77 JURGITA JAROSLAVIENĖ kardinálními samohláskami. Izolované samohlásky nářečí Pašušvys západních aukštaitských šiauliškých jsou v tomto ohledu nejbližší sekundárním Jonesovým samohláskám. Výrazná krajní artikulace není typická ani pro nářečí Lukšiai severních kauniškých. Totéž platí také pro nářečí Svirkai východních aukštaitských vilniškých, Akmenė severních žemaitských telšiškých a Eržvilkas jižních žemaitských raseiniškých. Srovnávací analýza údajů ukazuje, že izolované vysokotónové samohlásky nářečí Prienai se vyslovují vyšším tónem, zatímco nízkotónové nižším, než například v nářečí Šakiai severních kauniškých. 2. VÝSLEDKY VÝZKUMU SAMOHLÁSEK V SOUVISLÉ ŘEČI Izolované samohlásky nářečí Prienai jsou dále srovnávány s odpovídajícími hláskami vyslovenými v přirozeném proudu řeči. Pro výzkum byly vybrány tytéž alofony jako při experimentu s izolovanými hláskami. Zkoumány byly také poměrně diftongoidní hlásky vyslovené v přirozeném proudu řeči [æː], [æ.] a [e]. Tabulka 3 uvádí průměrné hodnoty mediánů všech zkoumaných realizací. 2.1. Srovnání akustických vlastností izolovaných samohlásek a samohlásek v souvislé řeči Izolované samohlásky i samohlásky v souvislé řeči mají kromě počáteční a koncové, tj. přechodové části, také stacionární zvukovou část, která může v přirozeném proudu řeči z různých subjektivních důvodů zcela zaniknout (zejména u samohlásek vyslovených rychlejším tempem a také v nepřízvučné pozici). Nejvíce ovlivňují sousední hlásky přechodovou část samohlásek – začátek a konec zvuku (v tomto ohledu srov. Jaroslavienė 2010: 238 a násl., viz také Ladefoged, Maddieson 2002 aj.). To názorně ukazují příklady spektrogramů (viz obr. 14, 17–20; spektrogramy izolovaně vyslovených samohlásek viz obr. 1–13).9 Výsledky experimentu ukazují, že izolované samohlásky a samohlásky vyslovené v přirozeném proudu řeči se víceméně liší (viz tab. 1, 3, srov. také obr. 1–14, 17–20). Podle zabarvení (srov. F2) se hlásky souvislé řeči nejprve dělí na samohlásky s vysokým zabarvením ([iː], [i], [eː], [eˑ], [e.], [e], [æː], [æ.], [e]) a s nízkým zabarvením ([ɑː], [ɑ.], [ɑ], [oː], [ɔ], [uː], [u]), stejně jako samohlásky izolované. Je třeba poznamenat, že vysokotónové [iː], [i], [eː] 9 Daugiau rišliosios kalbos balsių spektrogramų pavyzdžių žr. Jaroslavienė 2010: 74 tt. Diftongoidų [ie], [uo] ir žemutinių [a], [e] tipo balsių spektrogramų pavyzdžių ir kokybės bei kitų požymių tyrimą žr. Jaroslavienė 2010: 158 tt. 78 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai OBR. 17. Spektrogram slova tĩsę. ~ tĩsę OBR. 18. Spektrogram slova tìksi ~ tìksi OBR. 19. Spektrogram slova tãso. ~ tãso OBR. 20. Spektrogram slova tẽsę. ~ tẽsę druhá formanta je o 140 Hz, 40 Hz a 110 Hz nižší, zatímco [eˑ], [eˑ], [e] o 60 Hz, 40 Hz a 40 Hz vyšší než u odpovídajících izolovaných hlásek. V tomto ohledu je vyšší také F₂ všech samohlásek s nízkým zabarvením. S ohledem na rozptyl spektra se všechny samohlásky rozdělují takto: nejvyšší první formantu (od 510 Hz do 780 Hz) mají samohlásky souvislé řeči [a], [aˑ], [a] a [eˑ], [eˑ], [e], [æˑ], [æˑ], [e], nejnižší pak [iˑ], [i], [uˑ] a [u] (od 330 Hz do 450 Hz). Stejně jako u izolovaných samohlásek je poměrně nízká také F₁ samohlásky souvislé řeči [eˑ] (srov. F₁ izolované a souvislé [eˑ] = 360 Hz a 380 Hz). F₁ izolovaných [aˑ], [aˑ], [a], [eˑ], [eˑ], [e] a [i] je vyšší. U ostatních samohlásek je první formanta vyšší u samohlásek vyslovených v souvislé řeči. Je třeba poznamenat, že nemollové [oˑ] a [ɔ] v souvislé řeči (stejně jako při izolované výslovnosti) zaujímají střední polohu, srov. F₁ [oˑ], [ɔ] = 440 Hz, 500 Hz. Stejně jako u izolovaných samohlásek mají nejvyšší tonalitu a jsou nekompaktní, tedy nejvíce difuzní, samohlásky [iˑ], [eˑ], [i] (srov. T = 740, 679, 612, C = 739, 759, 764); nejnižší stupeň tonality mají [o] a [uˑ] (srov. T = -202, -166), nejkompaktnější jsou nízkotónové samohlásky nářečí [aˑ] a [aˑ] (srov. C = 909, 908). Straipsniai / Articles 79 JURGITA JAROSLAVIENĖ TABULKA 3. Formanty a hodnocení samohlásek v souvislé řeči v prienajském nářečí V | F₁ (Hz) | F₂ (Hz) | F₃ (Hz) | C | b | T | nap. [iˑ] | 330 | 2320 | 2970 | 739 | 107 | 740 | 1460 [i] | 360 | 1980 | 2660 | 764 | 108 | 612 | 780 [ɛˑ] | 380 | 2280 | 2870 | 759 | 106 | 679 | 1270 [ɛ] | 570 | 1830 | 2670 | 830 | 106 | 343 | 570 [eˑ] | 630 | 1750 | 2690 | 848 | 106 | 257 | 570 [e] | 510 | 1860 | 2640 | 815 | 106 | 410 | 510 [æˑ] | 610 | 1620 | 2660 | 851 | 106 | 209 | 390 [æ.] | 670 | 1640 | 2680 | 862 | 106 | 175 | 490 [e] | 570 | 1730 | 2700 | 835 | 106 | 289 | 500 [aˑ] | 770 | 1310 | 2580 | 909 | 106 | −64 | 540 [a.] | 780 | 1340 | 2530 | 908 | 106 | −41 | 470 [a] | 700 | 1370 | 2600 | 889 | 106 | 13 | 430 [oˑ] | 440 | 790 | 2260 | 890 | 112 | −202 | 1010 [ɔ] | 500 | 1040 | 2190 | 874 | 110 | −5 | 770 [uˑ] | 350 | 720 | 2170 | 866 | 114 | −166 | 1260 [u] | 450 | 920 | 2240 | 873 | 112 | −76 | 890 Samohlásky v souvislé řeči se stejně jako izolované samohlásky liší mírou zaokrouhlenosti: za zaokrouhlené lze považovat [u] a [uˑ] i [ɔ] a [oˑ] (srov. obr. b = 112 a 114 i 110 a 112), avšak u odpovídajících izolovaných samohlásek jsou indexy zaokrouhlenosti zřejmě v důsledku aktivnější činnosti rtů vyšší (srov. [uˑ], [ɔ], [oˑ] b = 115, 111, 113), což znamená, že jsou více labializované. Zaokrouhlenost [u] vysloveného izolovaně a v přirozeném proudu řeči je stejná. Ve srovnání s izolovanými [u], [uˑ], [ɔ], [oˑ] je u odpovídajících samohlásek vyslovených v přirozeném proudu řeči nižší také stupeň napětí; poměr napětí dlouhých a krátkých samohlásek je v tomto ohledu mírně snížen, srov.: nap. [uˑ] a [u] = 1260 a 890; nap. [oˑ] a [ɔ] = 1090 a 770. Napětí není tak vysoké jako u izolovaných a vysokých [i], [ɛˑ], a zejména [iˑ] (indexy napětí samohlásek viz tabulky 1 a 3). Nejnapjatější ze samohlásek vyslovovaných izolovaně i v souvislé řeči je dlouhé [iˑ] (srov. izol. a souvislá řeč [iˑ], nap. = 1890 a 1460). U ostatních samohlásek, tj. typu [a], [e], není znak napětí pro dlouhé, krátké a polodlouhé samohlásky tak důležitý, liší se však další kvalitativní parametry – to vážně vybízí k pochybnostem, zda lze délku samohlásek skutečně považovat za distinktivní fonémový rys. Tento názor zastávají i další badatelé nářečí (viz Murinienė 2007: 127 a další). Shrneme-li, výraznější jsou převážně akustické rysy samohlásek vyslovovaných izolovaně. Výjimku tvoří pouze [e], [eˑ], [e] – při izolované výslovnosti těchto samohlásek 80 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai je více zdůrazněno místo otevřenější artikulace; s tím zřejmě souvisí nižší hodnota druhého formantu odpovídajících samohlásek vyslovovaných v přirozeném proudu řeči. Právě z tohoto důvodu bylo upuštěno od zkoumání izolovaně vyslovovaných [æˑ], [æː], [ę̄]. 2.2. Artikulační interpretace samohlásek v souvislé řeči Následuje artikulační interpretace samohlásek v souvislé řeči. Zvuky souvislé řeči jsou ve vztahu k izolovaným samohláskám znázorněny v akustickém prostoru na obrázku 21. Srovnáním izolovaných samohlásek a samohlásek souvislé řeči (srov. obr. 21) lze pozorovat, že se za podmínek přirozené řeči podle horizontálního posunu jazyka oddělují tytéž samohlásky zadní řady – takzvané zvuky nízkého zabarvení [ɑˑ], [ɑː], [ɑ], [oˑ], [ɔ], [uˑ], [u], při jejichž výslovnosti je jazyk zatažen do zadní části úst. Obr. 21. Izolované samohlásky (●) a samohlásky souvislé řeči (▲) v prienajském nářečí Straipsniai / Articles 81 JURGITA JAROSLAVIENĖ Všechny mají, jak již bylo uvedeno, velmi nízkou tonalitu a kromě [a] je vyjádřena zápornými čísly. Při artikulaci takzvaných vysokých tónů [i], [i], [ę̇], [e], [e.], [e], [æ], [æ.], [e] je jazyk posunut do přední části úst, takže je třeba je považovat za přední – tonalita všech je vyjádřena kladnými čísly; za nejpřednější je rovněž třeba považovat [i]. Je třeba poznamenat, že [i], [i] a [ę̇] v souvislé řeči jsou hlásky se zadnější artikulací, zatímco [e], [e.], [e] jsou přednější než odpovídající izolované hlásky. Podle pořadí jsou [æ], [æ.], [e] hlásky se zadnější artikulací než [e], [e.], [e] a přednější než [a], [a.], [a]. Z hlediska vertikálního posunu jazyka je třeba [u], [u] považovat za zadní vysoké samohlásky a [i], [i] za přední. K samohláskám této výšky by měl být zařazen také [ę̇], není však tak úzký a zavřený jako dlouhé [i], a proto se formálně považuje za samohlásku střední výšky. K středním se řadí také [o], [ɔ]. Ostatní samohlásky – [e], [e.], [e], [æ], [æ.], [ę], [a], [a.], [a] – je podle výšky jazyka třeba považovat za nízké; například [a], [a.], [a] však nejsou svými artikulačními vlastnostmi z hlediska výšky a řady tak výrazné jako odpovídající izolované hlásky. Je zajímavé poznamenat, že se více či méně liší nejen kvalita izolovaných samohlásek, ale i samohlásek nízké výšky nosového původu a samohlásek prodloužených přízvukem, vyslovených ve větách. Například samohláska [a] v souvislé řeči má poněkud zadnější artikulaci a je temnější než [a.]. Je možné, že tato samohláska poziční délky podléhá většímu vlivu sousedních hlásek, protože při přirozené výslovnosti je poněkud kratší než dlouhé [a] (podrobněji viz Jaroslavienė 2006: 245–264; 2010: 173–188). Totéž platí i pro přední samohlásky nízké výšky: samohláska přirozené délky je nižšího zabarvení než [æ.]; v případě [e] a [e.] je za hlásku nižšího zabarvení třeba považovat [e.] poziční délky (srov. rovněž odpovídající výsledky pro nářečí Lukšiai (viz Bacevičiūtė 2004: 176)10). 3. ZÁVĚRY S přihlédnutím k akustickým a artikulačním vlastnostem izolovaných samohlásek a samohlásek souvislé řeči v nářečí Prienai, jakož i k rozdílům a podobnostem mezi Jonesovým systémem kardinálních samohlásek a systémem samohlásek zkoumaného nářečí (viz obr. 16, 21 a tab. 1–3), a po porovnání údajů z odpovídajících výzkumů nářečí Prienai a dalších litevských nářečí lze formulovat několik zobecňujících závěrů: • Z hlediska akustických i artikulačních vlastností lze některé izolované samohlásky nářečí Prienai ([o], [u]) srovnávat s primárními ([₇øː], [₈uː]), jiné ([i], [i], [ę̇], [a], [a.], [a], [ɔ], [u]) pak s primárními i sekundárními, nebo pouze se sekundárními Jonesovými kardinálními samohláskami, 10 Srov. také Girdenis 2000: 349; 2003: 194; 2005: 45–55. 82 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai kardinálními samohláskami. Většina samohlásek je vzhledem k primárním kardinálním samohláskám více či méně posunuta směrem ke středu akustického prostoru (srov. zejména izolované [e˙], [e˙.], [e]). • Extrémní artikulace z hlediska řady a výšky je nejcharakterističtější pro zadní samohlásku střední výšky [o˙] nářečí Prienai – její spektrální vlastnosti se téměř zcela shodují s vlastnostmi primární samohlásky ₇[o˙]. K extrémní artikulaci se poněkud méně blíží také zadní samohláska vysoké výšky [u˙] – její primární kardinální protějšek ₈[u˙] je však výraznější. • Porovnáním kvalitativních rysů izolovaných hlásek v nářečích Kuciūnai jižních Aukštaitů, Pašušvys západních Aukštaitů Šiauliškiai, Lukšiai severních Kauniškiai, Svirkai východních Aukštaitů Vilniškiai, Eržvilkas jižních Žemaitů Raseiniškiai, Akmenė severních Žemaitů Telšiškiai a Prienai východních Kauniškiai byla zjištěna společná tendence – sklon vyhýbat se extrémní artikulaci kardinálních samohlásek. Izolované samohlásky nářečí Prienai se přesto od odpovídajících primárních hlásek Jonesova systému odchylují nejméně. • Izolované samohlásky nářečí Prienai se liší od samohlásek vyslovených v přirozeném proudu řeči, jejich vzájemné vztahy však zůstávají stejné: [i˙], [i], [e˙], [e˙], [e.], [e], [æ˙], [æ.], [e] je třeba považovat za přední, [a˙], [a.], [a], [o˙], [ɔ], [u˙], [u] za hlásky zadní řady. Podle hodnot prvního formantu se [i˙], [i], [u˙], [u] vyčleňují jako samohlásky vysoké výšky, k nimž se přimyká také [e˙]; samohláskami střední výšky jsou [o˙], [ɔ], za nízké je třeba považovat [e.], [e˙], [e], [æ˙], [æ.], [e], [a˙], [a.], [a]. • Akustické a artikulační vlastnosti většiny izolovaně vyslovených samohlásek jsou výraznější než u odpovídajících hlásek vyslovených ve větách. Byla zjištěna obecná tendence vyslovovat vysoké samohlásky souvislé řeči otevřeněji a nízké zavřeněji než odpovídající izolované samohlásky. Přední samohlásky souvislé řeči (s výjimkou [e˙], [e.], [e]) jsou navíc poněkud zadnější a nízké samohlásky přednější než odpovídající izolované samohlásky. Pouze samohlásky [e˙], [e.], [e] v souvislé řeči mají přednější artikulaci a poněkud světlejší zabarvení než odpovídající samohlásky vyslovené izolovaně. Ve zkoumaném nářečí, stejně jako v ostatních západních aukštaitských nářečích Kauniškiai, jsou [æ˙], [æ.], [e] hlásky se zadnější artikulací než [e˙], [e.], [e] a přednější než [a˙], [a.], [a]. L I T E R A T U R A A t k o č a i t y t ė D a i v a 2002: Pietų žemaičių prozodija ir vokalizmas. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. B a c e v i č i ū t ė R i m a 2000: Výzkum izolovaných samohlásek v lukšské nářeční mluvě. – Kalbotyra 48–49(1), 5–18. B a c e v i č i ū t ė R i m a 2004: Šakių šnektos prozodija ir vokalizmas. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Straipsniai / Articles 83 JURGITA JAROSLAVIENĖ Clark John, Colin Yallop 1999: An Introduction to Phonetics and Phonology. Oxford, Cambridge: Blackwell. Crothers John 1978: Typology and Universals of Vowels Systems. – Universals of Human Language 2, ed. by J. H. Greenberg. Stanford (Calif.): Stanford University Press, 95–152. Fant 1964 – Фант Гуннар. Акустическая теория речеобразования. Москва: Наука. Girdenis Aleksas 2000: Kalbotyros darbai 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Girdenis Aleksas 2001: Kalbotyros darbai 3. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Girdenis Aleksas 2003: Teoriniai lietuvių fonologijos pagrindai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Girdenis Aleksas 2005: Adutiškio šnektos balsių [aː]/[aː] trukmė ir spektrai. – Baltistica 40(1), 45–55. Girdenis Aleksas 2008: Frydricho Kuršaičio priegaidės: (Akustinė rekonstrukcija). – Baltistica 43(3), 381–404. Jaroslavienė Jurgita 2006: Prienų šnektos žemutinių balsių kiekybė ir kiti skiriamieji bruožai. – Baltistica 41(2), 245–264. Jaroslavienė Jurgita 2010: Rytinių kauniškių Prienų šnektos fonologija (Daktaro disertacija). Vilnius: Vilniaus universitetas. Jaroslavienė Jurgita, Kaukėnienė Lidija 2004: Danielo Joneso kardinalinių balsių spektrinės charakteristikos. – Kalbotyra 53(1), 25–38. Jassem Wiktor 1973: Podstawy fonetyki akustycznej. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe. Kazlauskaitė Rūta 2002a: Pašūšvio šnektos fonologinė sistema: vokalizmas ir prozodija (Humanit. m. dr. disert.). Vilnius: Vilniaus universitetas. Kazlauskaitė Rūta 2002b: Pašūšvio šnektos izoliuotų balsių spektrų tyrimas. – Kalbotyra 51(1), 61–78. Ladefoged Peter 1975: A Course in Phonetics. New Yourk etc.: Harcourt & Jovanovich. Ladefoged Peter, Ian Maddieson 2002: The Sounds of the World’s Languages. Malden: Blackwell Publishers. Leskauskaitė Asta 2000: Kučiūnų šnektos izoliuotų balsių spektrinės charakteristikos. – Kalbotyra 48–49(1), 83–94. 84 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai Leskauskaitė Asta 2004: Pietų aukštaičių vokalizmo ir prozodijos bruožai. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Murinienė Lina 1998: Akmenės šnektos izoliuotų balsių spektrinė analizė. – Kalbotyra 47(1), 91–105. Murinienė Lina 2007: Rytinių šiaurės žemaičių fonologija: vokalizmas ir prozodija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vilniaus pedagoginis universitetas. Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika. Vilnius: Enciklopedija. Piotrovskij 1960 – Риотровский Раймонд Г. Ještě jednou o diferenčních znacích fonému. – Otázky jazykovědy 6, 24–38. Urbanavičienė Jolita 2004: Svirkų šnektos izoliuotų balsių akustinė analizė. – Kalbotyra 53(1), 65–80. Urbanavičienė Jolita 2005: Svirkų šnektos (Rytų aukštaičių vilniškių) fonologinė sistema: Vokalizmas ir prozodija (Humanit. m. dr. disert.). Vilnius: Vytauto Didžiojo universitetas, Lietuvių kalbos institutas. Akustické a artikulační vlastnosti samohlásek prienajské podnářeční mluvy vyslovovaných izolovaně i ve větách SHRNUTÍ Článek analyzuje hlavní akustické a artikulační vlastnosti samohlásek vyslovovaných izolovaně i ve větách východokaunaské prienajské podnářeční mluvy. Výzkumný materiál byl nahráván v uzavřených prostorách přímo pomocí počítače (s využitím směrového mikrofonu). Každá věta nebo slovo byly při přirozeném tempu řeči nahrány 3–5krát. Mluvčí vyslovovali izolované samohlásky přibližně po dobu jedné sekundy. Věty a slova byly následně přeneseny do paměti počítače a uloženy ve formátu souboru .wav. Segmentace analyzovaných prvků byla provedena pomocí softwaru pro zpracování a analýzu zvuku PRAAT (verze 5.0.34), který vyvinuli výzkumníci Amsterdamské univerzity P. Boersma a D. Weenink. Kromě softwaru pro analýzu zvuku PRAAT byly k vyhodnocení experimentálních dat použity i další programy. Výsledky výzkumu ukazují, že izolované samohlásky se v prienajské podnářeční mluvě liší od samohlásek vyslovovaných v přirozeném řečovém proudu, jejich vzájemné vztahy však zůstávají nezměněny: [i̇], [i], [ė], [e], [e̩], [ɛ], [æˑ], [æ.] a [e̩] je třeba považovat za přední a [ɑˑ], [a.], [a], [ȯ], [ɔ], [u̇] a [u] za zadní samohláskové zvuky. Vysoké samohlásky jsou [i̇], [i], [u̇], [u]; zvuk [ė] k nim přiléhá; střední samohlásky jsou [ȯ] a [ɔ] a za nízké je třeba považovat samohlásky [e̩], [ė], [e], [æˑ], [æ.], [e̩], [ɑˑ], [a.] a [a]. Straipsniai / Articles 85 JURGITA JAROSLAVIENĖ Akustické a artikulační vlastnosti většiny hlásek vyslovovaných izolovaně jsou výraznější ve srovnání s odpovídajícími hláskami vyslovovanými ve větách. Byla zaznamenána obecná tendence, že vysoké samohlásky se v souvislé řeči vyslovují otevřeněji a nízké samohlásky jsou naopak zavřenější než odpovídající izolované samohlásky. Kromě toho jsou přední samohlásky (s výjimkou [ɛ], [e.] a [e]) v souvislé řeči mírně posunuty dozadu a nízké samohlásky jsou posunuty více dozadu ve srovnání s jejich izolovanými protějšky. Pouze samohlásky [ɛ], [e.] a [e] mají přednější artikulaci a mírně světlejší zabarvení než odpovídající samohlásky vyslovované izolovaně. Provedené srovnání spektrálních charakteristik izolovaných samohlásek podřečí Prienai s kardinálními samohláskami Daniela Jonese umožňuje konstatovat, že některé izolované samohlásky podřečí Prienai ([o̞], [u̞]) je třeba porovnávat s primárními samohláskami (₇[oː], ₈[uː]), zatímco jiné ([iː], [i], [ɛ], [a], [ɑ], [ɐ], [ɔ], [ʊ]) s primárními i sekundárními, případně sekundárními kardinálními samohláskami podle Jonese, a to jak z hlediska jejich akustických, tak artikulačních vlastností. Je obtížné určit, které kardinální samohlásky by mohly odpovídat izolovaným samohláskám [ɛ], [e.] a [e], neboť se podle míry otevřenosti nacházejí ve střední části akustického prostoru hlásek. Ve srovnání s primárními kardinálními samohláskami je většina samohlásek posunuta směrem ke středu akustického prostoru. Extrémní artikulace z hlediska horizontální i vertikální polohy jazyka je nejtypičtější pro zadní střední samohlásku středního vzestupu [oː] v prienaiském podřečí východokaunaského nářečí, protože její spektrální vlastnosti se téměř zcela shodují s vlastnostmi primární samohlásky ₇[oː]. Zadní vysoká samohláska vysokého vzestupu [uː] se k extrémní artikulaci přiklání jen o něco méně – její primární protějšek ₈[uː] je ještě výraznější. Po porovnání kvalitativních vlastností izolovaných hlásek z kučiūnaiského podřečí jihoaukštaitského nářečí, pašušvyského podřečí šiauliaiského nářečí západní aukštaitštiny, lukšiaiského podřečí severokaunaského nářečí, svirkajského podřečí vilniuského nářečí východní aukštaitštiny, eržvilkaského podřečí raseiniaiského nářečí jižní žemaitštiny, akmenėského podřečí telšiaiského nářečí severní žemaitštiny a prienaiského podřečí východokaunaského nářečí byla zaznamenána obecná tendence, totiž sklon vyhýbat se extrémní artikulaci kardinálních samohlásek. Izolované samohlásky v podřečí Prienai se však od odpovídajících hlásek podle Jonese odchylují nejméně. Přijato 24. října 2011. JURGITA JAROSLAVIENĖ Institut litevského jazyka P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Litva [email protected] 86 Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV