Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a.

JONAS PALIONIS Směry vědeckého výzkumu: dějiny litevského spisovného jazyka, kultura spisovného jazyka, vydávání a výzkum starých litevských písemných památek, onomastika. OIKONYMA FARNOSTI NEMAJŪNAI A JEJICH PROMĚNY V 19. STOLETÍ Oikonyma farnosti Nemajūnai a jejich proměny v 19. století ANOTACE Článek pojednává o jednapadesáti oikonymech farnosti Nemajūnai doložených v písemných pramenech 19. století. Analýza původu a tvoření názvu každého sídla ukazuje, že v 19. století v této farnosti převažovala oikonyma odvozená od osobních jmen. Většina z nich byla utvořena příponou –iškės. Méně bylo doloženo názvů sídel odvozených od osobních jmen pomocí přípon –ūnai, –onys, –ėnai. V matrikách farnosti Nemajūnai z 19. století bylo nalezeno také několik oikonym odvozených od apelativ. Podle morfematické struktury jsou posledně uvedené názvy sídel základní nebo složené. Kromě lingvistických poznatků jsou u každého oikonyma v článku uvedeny také komentáře historického rázu. ANOTACE Článek pojednává o jednapadesáti oikonymech farnosti Nemajūnai doložených v písemných pramenech 19th století. Analýza původu a tvoření názvu každého sídla ukazuje, že v 19th století ve farnosti převažovala oikonyma odvozená od osobních jmen. Převládaly deriváty s příponou –iškės. Méně bylo názvů sídel odvozených od osobních jmen s příponami –ūnai, –onys, –ėnai. V matrikách farnosti Nemajūnai z 19th století bylo nalezeno také několik oikonym, jejichž původ lze vysledovat k apelativům. Podle morfematické struktury lze posledně uvedené rozdělit na základní nebo složené názvy sídel. Kromě lingvistických poznatků je každé oikonymum doprovázeno také komentáři historického rázu. KLÍČOVÁ SLOVA: farnost Nemajūnai, oikonyma, původ, tvoření slov. KLÍČOVÁ SLOVA: farnost Nemajūnai, oikonyma, původ, tvoření slov. 64 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a. 1. ÚVODNÍ POZNÁMKY Farnost Nemajūnai1 (nyní náležející k okresu Prienai) je poměrně nová: od dříve existující velké farnosti Punia byla oddělena teprve roku 1788 (Palionis 2003: 12). Jak ve Státním archivu Litvy, tak v archivu kostela v Nemajūnai se nachází řada pramenů, které umožňují rekonstruovat poměrně autentický synchronní a diachronní obraz oikonym2 této farnosti v 19. století. Ve Státním archivu Litvy jsou uloženy matriky křtů, sňatků a úmrtí (fondy 669 a 1044), v církevním archivu pak řada seznamů farníků, kteří přistoupili ke zpovědi, s údaji o místech, kde žili, a jejich osobními jmény (křestními jmény a příjmeními). Tyto seznamy pocházejí z let 1834, 1842–1847, 1852–1857 a 1888. Seznam z roku 1834 je psán polsky a nese název Spis Parafjan Koscioła Niemonunskiego (Sp). Pozdější seznamy (1852, 1853, 1854, 1855, 1856, 1857, 1888) jsou psány rusky (kyrilicí)3. Pro určení kvantity a kvality oikonym farnosti Nemajūnai v 19. století jsou důležitější pozdější seznamy, neboť v nich jsou názvy sídel uvedeny v nominativu. V matrikách se obvykle uvádí jejich genitiv (v polsky psaných z předložkou z / ze, w; v ruských pak lokál s в, ов). Proto se ve slovníčku oikonym z 19. století uvedeném v tomto článku vychází především z výše zmíněných seznamů, zatímco údaje z matrik sloužily pouze jako doplňkový pramen. V těchto seznamech jsou zaznamenána nejen jména a příjmení lidí, kteří vykonali zpověď, a jejich bydliště, ale také druh sídla (panství, dvůr, vesnice, městečko, galudvaris „zascianka“, samota, šlechtická ves „okolica“); v seznamu z roku 1834 je navíc uveden počet usedlostí („dýmů“) v sídle. Zmíněné seznamy jsou tedy velmi informativní nejen z lingvistického, ale i z historického hlediska. Z hlediska statistiky jsou cenné počty obyvatel farnosti Nemajūnai za jednotlivé roky 1852–1857, uvedené na konci seznamů: roku 1852 – 2200, 1853 – 2143, 1854 – 2053, 1855 – 2060, 1856 – 2000, 1857 – 1949 lidí (potvrzeno děkanem z Merkinė, knězem Petrem Kaminskim (Каминский). Níže je uveden abecední slovníček téměř všech oikonym zaznamenaných v seznamech4 s lingvistickými a historickými komentáři připojenými ke každému 1 O původu a historii názvu Nemajūnai viz Palionis Jonas. Dėl vietovardžio Nemajūnai istori jos ir kilmės. – Archivum Lithuanicum 12, 241–248. 2 Oikonymy se zde rozumějí názvy sídel, srov. Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys. Kalbotyros terminų žodynas. Kaunas: Šviesa, 1990, 136. 3 Straipsnyje daugiausia remiamasi 1834, 1852–1857 ir 1888 m. sąrašais, nes 1842–1847 m. sąrašuose nepastebėta ryškesnių oikonimijos pakitimų. 1852–1857 m. sąrašai sudėti į knygą, pavadintą Книга Исповѣдающих и Причащающихся Римско-Католической Церкви (Kn). 1887 m. atskiras sąrašas toliau žymimas Spp. Autorius yra didžiai dėkingas Birštono ir Nemajūnų klebonui monsinjorui Jonui Danilevičiui už leidimą naudotis šiomis knygomis. 4 Vynechán byl pouze nejasný název galudvaris ze seznamu z roku 1888 ДАГЛЕБЪ (= Dagiliai?). Straipsniai / Articles 65 JONAS PALIONIS oikonymu. Vysvětluje se v nich bezprostřední původ oikonyma, tj. z jakého dřívějšího vlastního či obecného jména oikonymum vzniklo, zpravidla bez rozboru jeho geneze, která je úkolem zvláštního etymologického výzkumu toponomastiky, nikoli oikonymie. U řady oikonym se navíc uvádí jejich vztah k odpovídajícím názvům doloženým v matrikách farnosti Punia z druhé poloviny 17. až první poloviny 18. století (obvykle se uvádí rok nejstaršího výskytu daného oikonyma). Za tímto účelem byly využity práce autora tohoto článku (Palionis 2003 a Palionis 2008). Pozornosti neunikla ani souvislost oikonym farnosti Nemajūnai z 19. století se současností: výskyt či nevýskyt každého oikonyma byl ověřen porovnáním s údaji seniūnije Birštonas, k níž náleží většina sídel této farnosti5. 2. SLOVNÍČEK OIKONYM Slovníček oikonym farnosti Nemajūnai doložených v pramenech z 19. století je zde sestaven v obvyklém abecedním pořadí. V heslových záhlavích jsou uvedeny autentické litevské nominativní formy rekonstruované z oikonym zapsaných polsky nebo rusky, případně formy považované za autentické (vytištěné tučným písmem). Za nimi jsou v kulatých závorkách uvedeny protějšky z pramenů a dále komentáře uvedeného typu, delší či kratší podle množství dostupných údajů o oikonymu. Z důvodu úspory místa jsou literatura a prameny použité v komentářích označeny určitými zkratkami, jejichž seznam je uveden na konci článku. Protože se seznamy z let 1852–1857 psané rusky od sebe téměř neliší, v komentářích se nejčastěji uvádí seznam z roku 1852; odlišnosti v ostatních seznamech, kterých je velmi málo, jsou zvlášť vyznačeny. V některých případech je rekonstrukce heslových forem problematická. Takových případů je však málo, protože: 1) mnoho oikonym zaznamenaných v zkoumaných pramenech z 19. století se dochovalo až do současnosti a jsou uvedena ve druhém svazku příručky Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinyno vydané v roce 1975 (LATSŽ II), a 2) mnoho z těchto oikonym bylo možné ověřit na území starostenství Birštonas, které zahrnuje většinu někdejší farnosti Nemajūnai. Kromě toho část oikonym zná autor tohoto článku, který se v této farnosti narodil a v mládí zde žil. K problematicky rekonstruovaným heslovým formám oikonym patří tyto (označené otazníkem): BERŽINĖ? // BERŽYNĖ?, DUBIAI?, částečně také ŽIŪKAI. O existenci posledního oikonyma v mluvě obyvatel vesnic z oblasti velkého meandru Nemunu není pochyb: sám jsem je slyšel od místních lidí. Není však jisté, zda existovalo v 19. století. 5 Za informační pomoc, kterou mi poskytl při psaní tohoto článku, jsem velmi vděčný starostovi Birštonasu JONASI KĖDERIUI. 66 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonomai ir jų kaita XIX a. jako náhrada za Dzingeliškiai (viz slovníček), nejsou k tomu k dispozici žádné údaje6. O oikonymech BERŽINĖ či BERŽYNĖ rovněž nelze nic jistého říci, stejně jako o litevských ekvivalentech ruského názvu ДУБЯ. BABRAVIČIAĨ (Bobrowicze Sp, Бобровиче Kn) – název panského dvora, který se nacházel na levém břehu Verknė nedaleko zámečku Stanislawa Morawského, známého spisovatele z první poloviny 19. století. Tento název je doložen již v zápisu č. 70 z matriky křtů farnosti Punia z roku 1659, v němž je uvedeno také jméno Mykolase Babravičiuse (Bobrowicz), které ukazuje na původ názvu panského dvora. Babravičiai jsou zmiňováni také v pozdějších matrikách Punie (viz Palionis 2003: 159; Palionis 2008: 191, 261). V předválečné nezávislé Litvě se užívala a dodnes se užívá litevská, respektive politevštěná podoba názvu vesnice Babrónys, která je zaznamenána také v LATSŽ II 21. BERŽINĖ?, BERŽYNĖ? (Бржезина Kn) – název vesnice zaznamenaný v roce 1852 dvakrát, avšak neuvedený v Sp; není znám ani z matrik farnosti Punia ze 17.–18. století. Možná jde o vesnici, jejíž název je v LATSŽ II 33 a LVŽ I 449 uveden z okolí Butrimonys v okrese Alytus? Na území současné farnosti Nemajūnai taková vesnice není. Původ jejího názvu souvisí s obecným slovem beržas ‘bříza’. BUČIŪNAI (Buczuny Sp, Бучунь Kn) – název vesnice osobního původu, odvozený od příjmení BUČIŪNAS, které samo vzniklo z příjmení Bùčius nebo Bučỹs (LPŽ I 326). Spíše však od druhého z nich, který je doložen v zápisu č. 202 z matriky SM v Punii z roku 1664. Zajímavé je, že toto oikonymum je doloženo již roku 1555 v pramenech z Malé Litvy (viz Deltuvienė 2006: 133). Tento název se dochoval až do současnosti. BŪDÀ (Buda Sp, Буда Kn) – název vesnice související s obecným slovem būda ‘malá chatrč’. Tento název je poměrně častý a používá se nejen pro vesnice, ale také pro označení jezer, hor, lesů a dalších míst (LVŽ I 588–590), rovněž jako příjmení (LPŽ I 327). Zajímavé je, že v seznamech Kn z let 1853, 1854 a dokonce 1888 jsou zaznamenány dvě Būdos: BŪDA TOLIMOJI (Буда дальша) a BŪDA ARTIMOJI (Буда ближша). To zřejmě vedlo k tomu, že se v 19. století ustálila dnešní množná podoba názvu vesnice BŪDOS (LATSŽ II 42; LVŽ I 588). CEGĖLNIA (Цегельня Kn) – název vesnice, v níž se patrně nacházela cihelna. Jde o zjevnou výpůjčku z polského cegielnia, doloženou již v seznamu z roku 1888, avšak nezaznamenanou v matrikách farnosti Punia ze 17.–18. století. Patrně po zániku cihelny na počátku 20. století zaniklo i toto místní jméno (není uvedeno ani v LATSŽ II). DIMŠEVIČIAĨ (Dymszewicze Sp, Дымшевиче Kn) – název vesnice, který nepochybně pochází z příjmení DIMŠA, jež, jak dokládají matriky farnosti Punia, nebylo ještě ve druhé polovině 17. století popolštěno (Palionis 2008: 83–84). Její 6 Je pravda, že je zaznamenáno na polské mapě z roku 1921, avšak poměrně daleko severně od vesnice Dzingeliškiai. Straipsniai / Articles 67 JONAS PALIONIS Proces polonizace již v té době začal. V roce 1659 je v KM č. 119 zaznamenán původ Štěpána Dimši de Dинфжевич, a v roce 1665 v SM č. 210 – de Dинsze-wicze (Joanne Dymßa), avšak ještě v roce 1697 č. 342 Dymsze, č. 397 – de Dymszy; vesnice se tedy nazývala Dimšiai nebo Dimšos. Tuto dvojí podobu názvu vesnice pravděpodobně odrážejí i různě popolenizované podoby názvu, které se vyskytují v matrikách Punie: SM č. 161 de Dimßwicz(e) // SM č. 210 de Dimszewicze. Později, jak dokládají i zkoumané prameny (přinejmenším v oficiálních písemnostech), se více ustálila druhá podoba. V živé řeči se však vedle Dimšių a Dimšų mohla užívat také současná podoba názvu vesnice DÌMŠIŠKĖS, zaznamenaná v oddací matrice farnosti Punia z roku 1738 (SM⁴ č. 103): de Dymsyłzki. *DUBIAI? (Дубія Spp) – problematický název drobného statku („zostinek“), který se objevuje pouze v seznamu z roku 1888 a v dřívějších seznamech z 19. století není zaznamenán. Takový název (de Dube) je znám již z aktu Punie SM č. 59 z roku 1658, pocházejícího z druhé poloviny 17. století, a poměrně často se vyskytuje i v pozdějších aktech sepsaných v první polovině 18. století (Palionis 2003: 162; Palionis 2008: 262). Proč však není zaznamenán v zkoumaných starších pramenech z 19. století, lze zatím pouze odhadovat. Byl snad tento drobný statek velmi malý, nebo jeho obyvatelé dříve patřili k jiné farnosti? Anebo zapisovatelé seznamu z roku 1834 při psaní jednoduše vynechali název jedné osady, který nezahrnuli ani pozdější sestavovatelé seznamů. Dnes takový oikonym v nemajūnské farnosti není znám. *DUOBĖS (Ямы Kn) – název samoty zaznamenaný pouze v seznamu z roku 1854. Jde nejspíše o překlad pořizovatele seznamu; zde je uvedena jeho rekonstruovaná litevská podoba. V seznamu se uvádí, že na této samotě žili 3 lidé. DVARĖLIŠKĖS (Dworalyszki Sp, Дворалишки Kn) – název staré vesnice se zcela zřejmým původem, odvozený od obecného podstatného jména dvarėlis, patrně kdysi ve vesnici přítomného. Vesnice s tímto názvem je doložena již ve druhé polovině 17. století (1660 KM č. 87, 88 aj.) a patřila k farnosti Punia; později byla začleněna do území nemajūnské farnosti. Zachovala se až do současnosti, patří však k farnosti Jieznas. DŽINGELIŠKĖS (Zuki lub Dzingieliſzki Sp, Дзынгелишки Kn, Spp) – název vesnice zaznamenaný v soupisu křtů z roku 1825, oddavek z roku 1831 (ze wsi Dzingeliszek) a v seznamu z roku 1834 jako alternativa k názvu ŽIUKAI; v pozdějších seznamech se již nevyskytuje. Název bezpochyby pochází z příjmení DŽINGELIS⁷, které samo vychází z DŽINGA (LPŽ I 556). Z tohoto posledně uvedeného jména je v matrikových aktech KM z roku 1669 č. 952 a SM z roku 1679 č. 652 (Palionis 2003: 160) doloženo také místní jméno DZIN-GIŠKĖS (v „Rejstříku místních jmen“ v Palionis 2008: 321 je chybně vytištěno 7 Polonizované podoby tohoto příjmení DZINGIELOWA, DZINGIELEWICZ jsou doloženy z území náležejícího k farnosti Punia v KM³ z let 1723, 1725 a 1727 (viz Palionis 2008: 103). 68 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oიკonimai ir jų kaita XIX a. DZIŅGELIŠKĖS namísto DŽINGIŠKĖS)8. Alternativní odkaz v seznamu Sp je rovněž patrně chybný: DZIŅGELIŠKĖS a ŽIŪKAI měly být, jak dokládají pozdější prameny, samostatné vesnice; viz ŽIŪKAI. DŽERVAI (Drzerwy9) viz MIŠIŠKĖS. FŪRMONIŠKĖS (Formaniszki Sp, Фурманишки Kn) – starý název panství a vesnice nelitevského původu, doložený v matrikách kostela v Punii již roku 1659 (KM č. 27) a zachovaný až do poloviny 20. století. Dnes již zanikl, neboť není uveden v LATSŽ II. V seznamu z roku 1852 je nazván „имѣніе Фурманишки“, tedy panství, stejně jako v seznamu z roku 1888. Název pochází z příjmení německého původu Fùrmonas = Fuhrmann ‘vozka’ (srov. LPŽ I 600). Jako název panství je toto oikonymum v LAV zapsáno jako KURMONIŠKĖS (s. 16). Tento název je zaznamenán také v seznamu z roku 1844 (KURMANISZKI). GELĖŽŪNAI (Giełazuny Sp, Гелажуны Kn) – starý název vesnice odvozený od příjmení, uváděný v SM č. 9 z roku 1658. Pochází z příjmení GELĖŽŪNAS (nářečně GELAIŽŪNAS, LPŽ I 646), které samo vychází z GELĖŽUS (nářečně GELAIŽIUS). Název se v této podobě zachoval až do současnosti. GLINIŠKĖS (Gliniβki Sp) – název drobného statku doložený pouze v seznamu z roku 1834. Uvádí se, že tam byl jen jeden dūmas, tj. jedna žijící rodina. Tento název nebyl zaznamenán ani v matrikách ze 17.–18., ani z 19. století. Možná je odvozen od příjmení, vznikl z *GLINIUS či *GLINYS (srov. příjmení GLINĖVIČIUS, GLINICKAS – LPŽ I 683) a existoval jen krátce. Nenajdeme jej ani v SG, ani v LATSŽ II. Je pravda, že vesnice GLINISZKI je v SG doložena z augustovské farnosti, avšak sotva odtud do nemajūnské farnosti přišel nějaký přistěhovalec. GŪJUS (Tau Spp) – drobný statek zaznamenaný pouze v seznamu z roku 1888. Jak vyplývá z uvedeného ruského ekvivalentu, jde o přejatý název – slavismus odvozený od běloruského či polského obecného slova gaj ‘hájek, lesík’. Je zaznamenán v LATSŽ II 88 a dosud se zachoval. JACKEVIČIAI (Jackiewicze Sp, Яцкевиче Kn) – název vesnice uváděný ve všech zkoumaných seznamech s výjimkou seznamu z roku 1888; vznikl z příjmení JACKĖVIČIUS (LPŽ I 781), které má zjevně slovanský původ. V matrikových aktech Punie je takový název vesnice doložen již roku 1665 v SM č. 226, později byl (pravděpodobně ve 20. století) politevštěn na JACKŪNYS a zachoval se až do současnosti (je uveden také v LATSŽ II 100). 8 DŽINGISZKI je jako název vesnice a folvarku uveden u farnosti Daukšiai v kalvarijském okrese (SG 1881: 296). 9 Tento název se vyskytuje pouze v matrikových aktech nemajūnské farnosti z poloviny 19. století (v období 1830–1870), např.: w Zascianku Dzerwy (GM 1833), w Zascianku Dzerwach (KM⁰ 1835). Někdy je tam užita také jiná podoba: w zascianku Dzerwa (KM⁰ 1830). V zkoumaných seznamech nebyla vesnice nazvána ani Dzerwy, ani Dzerwa. Straipsniai / Articles 69 JONAS PALIONIS JÙNDILIŠKĖS (Jundziliški Sp, Юондзилишки Kn) – starý název vesnice, zaznamenaný ve všech zkoumaných pramenech z 19. století. Zmiňuje se již roku 1659 v Punioské KM č. 99 a v pozdějších matričních zápisech této farnosti. Název se dochoval dodnes, ale vyslovuje se JÙNDELIŠKĖS. Nepochybně pochází z příjmení JÙNDILA (LPŽ I 854). V něm se dz namísto d nejspíše objevilo vlivem polské výslovnosti (u Dzūků v důsledku nářeční výslovnosti). V této vesnici, na levém břehu Verknė, stál také proslulý statek Ustronė (viz dále USTRONĖ), jehož dřevěný obytný dům se dochoval dodnes. *KLEBŌNIŠKĖS (Плебанишки Kn) – název samoty zaznamenaný v seznamech z let 1853 a 1854. V seznamu z roku 1888 již není. Název slovanského původu existoval patrně velmi krátce, neboť se nevyskytuje v LATSŽ II. Zde je uveden s počátečním K, protože P Litevci sotva mohli užívat (P se zřejmě objevilo pod vlivem polštiny, srov. pol. pleban). KARVĖLIŠKĖS (Карвелишки Spp) – název panského dvora zaznamenaný pouze v seznamu z roku 1888; jako název vesnice je uveden v LATSŽ II 125 z okolí Jiezna. Ve starších pramenech ze 17.–18. století a první poloviny 19. století nebyl zaznamenán. Jeho původ je, stejně jako u většiny ostatních, rovněž odvozen od příjmení – od KARVĖLIS (LPŽ I 396). Vesnice s tímto názvem dnes náleží k farnosti Jieznas. MARTINŌNYS (Martynione Sp, Мартынанце Kn) – název staré vesnice odvozený od křestního jména, které se stalo příjmením MÁRTINAS (LPŽ I 167). Tento název je doložen roku 1675 v SM č. 561 a nachází se téměř ve všech zkoumaných seznamech, s výjimkou seznamu z roku 1888 (který snad jeho autor přehlédl). Je uveden také v LATSŽ II 173. MATIĖŠIONYS (Matyaßance Sp, Матешанце // Матешанцы Kn) – rovněž název staré vesnice, také odvozený od příjmení vzniklého z křestního jména. Je možné, že tento název vznikl z podoby *MATIĖŠIONIS < *MATIĖŠIUS (srov. pol. Maciej „Matěj“). V Punioské KM č. 3 se zmiňuje již roku 1659 a v pramenech z 19. století, které jsou předmětem zkoumání, se vyskytuje velmi často. Jak známo, z této vesnice pochází náš významný jazykovědec Jonas Kazlauskas (1930–1970)10. MIŠIŠKĖS (Misiszki, Misziszkj Sp; Мисишки Kn) – panský dvůr a vesnice, které vznikly ve druhé polovině 18. století. V inventáři Punioského starostenství ze 6. února 1767 se tento název ještě nevyskytuje11. V matričním zápisu Punioské farnosti č. 450 z 11. května 1782 je však již zmíněna Ieva, dcera Stepa Paukštyse (Ptaszynski) a Kateriny (Catharinae) z Mišiškės (de Misiszki)12. Mišiškės jsou zmíněny také v křestních matričních zápisech z let 1783, 1784 a v pozdějších zápisech. 10 Plačiau žr. Palionis 2001: 77. 11 Originál inventáře se nachází v rukopisném oddělení Knihovny Wróblewských Litevské akademie věd, F136–75. 12 Kniha křestních matrik, dochovaná v archivu kostela v Punii. 70 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a. Ves Mišiškės se skládá ze dvou částí oddělených lesem Vėžiongirė: východní – na levé straně lesa (při pohledu od severu) a západní – na pravé straně, při pravém břehu Nemunu. Posledně jmenovaná se v 19. století nazývala dvojím způsobem: v polovině tohoto století DŽERVAĪS a na jeho konci ŽŌSTINKOMIS13. Za samostatné Litvy se místo tohoto názvu, typického pro řeč obyvatel nelitevské vesnice, užíval i oficiální název MIŠIŠKIŲ ANTRŲJŲ (v písemnostech označovaný římskou číslicí II)14. Název MIŠIŠKIŲ lze odvodit od MIŠKIŠKIŲ15 a vypadnutí prvního [k] vysvětlit jako výsledek disimilace, tím spíše, že tato dvojdílná ves vznikla na vykácených plochách lesa Vėžiongirė. Nyní postupně zaniká a v tzv. ZOSTINKOSE, odkud pochází i autor tohoto článku, už nezůstali žádní stálí obyvatelé; tato místa, která postupně zarůstají lesem, byla přičleněna k rovněž velmi zpustlé vesnici PELĖŠIŠKIAI (viz dále). MŌIBELĖS (Мойбалы Kn, Молбиело Spp) – název zaznamenaný v soupisu z roku 1852 jako označení samoty (односеле), v soupisu z roku 1888 jako označení výměnku (застѣнок) a ve 20. století jako název vesnice (LATSŽ II 189). Původ tohoto názvu je nejasný, patrně není litevský. V SG není zaznamenán. MŪLIŠKĖS (Muliβki Sp, Мулишки Kn) – stejně jako Moibelės je v letech 1834 a 1852 doložen jako název samoty, v roce 1888 jako název výměnku a později jako název vesnice (LATSŽ II 191). Není pochyb, že má přezdívkový původ a je utvořen od MULYŠ nebo MŪLIUS (viz LPŽ II 280). Takto pojmenovaná ves dosud nezanikla. NARÃVAI (Навары Spp) – název vesnice, která ležela mimo hranice farnosti Nemajūnai, ale byla zahrnuta do soupisu této farnosti z roku 1888. Její ruský název byl v soupisu chybně zapsán v důsledku metateze. Tehdy měla patřit k farnosti Balbieriškis. Její původ je patrně příjmení: od přezdívkového jména NARÃVAS (LPŽ II 295). *NAUJAKURIAI (Новосіолки Spp) – název výměnku, který není doložen v dřívějších soupisech a není znám z pozdějších pramenů (není ani v LATSŽ II). NEČIŪNAI (Nieczuny Sp, Нечуны Kn) – jde o jeden z nejstarších názvů vesnic, zapsaný již v roce 1658 v aktu č. 19 SM z Punie. Soudě podle četnosti jeho výskytu v matrikách musela být ves již v 17. století poměrně velká. V soupisu z roku 1834 13 Název ŽŌSTINKOS pochází z polského Zaścianki ‚místo za zdí‘ (jako litevský ekvivalent určité územní jednotky zaścianek používám galūdvaris). 14 Takto je zaznamenán také na polské mapě z roku 1921 (list Prienai 023): MISISZKI II. Podrobněji viz Pa-lionis 2010: 41–45. 15 Oikonymum MIŠKIŠKIAI je doloženo v matrikách farnosti Molėtai z let 1685 a 1688, viz Gar liauskas 2004: 163. Straipsniai / Articles 71 JONAS PALIONIS uvedeno 8 dýmů (usedlostí). Původ názvu je odvozen od příjmení – od NEČIŪNAS (LPŽ II 313). Zachoval se dodnes, a to v poměrně nezměněné podobě. Takové oikonymum existovalo také v Malé Litvě (Deltuvienė 2006: 170). NEMAJŪNAI viz NEMANIŪNAI. NEMANIŪNAI (Niemaniuny Sp, Немонюны Kn) – je sousední název kostelní vsi a panství v pojednávané farnosti, který vznikl namísto názvu NEMAJŪNAI, šíře užívaného v matrikách 17.–18. století a používaného místními obyvateli až do současnosti. Předpokládá se, že forma NEMANIŪNAI mohla vzniknout tak, že některý písař matrik spojil název NEMAJŪNUS s názvem řeky NIEMAN, který užívala místní polsky mluvící šlechta (podrobněji viz Palionis 2010). V soupisu z roku 1834 je zmíněn majitel panství NEMANIŪNAI J. W. Romuald Dan­kiewicz, ve věku 42 let. PABERŽIAI (Побержи Kn) – samota, zaznamenaná pouze v soupisu z roku 1852, v jiných pramenech z 19. století nepovšimnutá. Pravděpodobně tedy existovala jen krátce. Původ názvu je zjevně odvozen od příjmení – od PABĖRŽIS (LPŽ II 358). PADVARIŠKĖS (Подворушки Kn) – starý název obce odvozený od příjmení PADVARIŠKIS, zmiňovaný již v roce 1658 v SM č. 16. Z neznámého důvodu chybí v soupisu z roku 1834 (snad tehdy nepatřila k farnosti Nemajūnai?), ale figuruje v soupisu z roku 1888. PANARTIŠKĖS (Ponartybki Sp, Панартышки Kn) – název samoty, doložený v oddacím záznamu z roku 1828 (z Panartyszek), v soupisech z let 1834 a 1852, později se stal také názvem obce (LATSŽ II 224). Zřejmě nejde o příliš starý název, protože v matrikách farnosti Punia ze 17.–18. století nebyl zaznamenán. Jeho původ je pravděpodobně odvozen od příjmení (srov. PÂNORA, PÂNORAS, LPŽ II 390). PANEMŪNĖ (Poniemunie Sp, Понемуне Kn) – název panství, dvora a obce, který se vyskytuje ve všech zkoumaných soupisech. Jeho původ je jasný, souvisí s řekou NEMUNAS. Obec s tímto názvem existuje i dnes. PAVERKNIAI (Pow iechnia Sp, Повер хние Kn) – název předměstského statku, dvora a později také obce, původem spojený s řekou Vėrknė. Má dlouhou historii: v matrikách Punia je doložen v roce 1670 a zachoval se až do současnosti. Vyskytuje se v soupisech z let 1834 a 1852. Z polonizované formy by bylo možné rekonstruovat také název PAVERKNĖ, avšak vzhledem k tomu, že takové tvoření není pro litevštinu typické (s nezměněnou koncovkou), a s ohledem na současnou podobu i tehdejší proměnlivost transliterace je za autentickou třeba považovat mužskou podobu množného čísla (takto je zaznamenána také v LATSŽ II 235). PELĖSIŠKĖS (Pieleszy ski Sp, Пелешушки Kn) – šlechtická osada oddělená malým lesíkem od jižní části kostelní vsi Nemajūnai, která má rovněž dlouhou historii. Původ jejího názvu není jasný. Soudě podle poměrně častých místních názvů ve farnosti Nemajūnai s formantem -iškės, odvozených od příjmení, lze předpokládat, že 72 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a. Tento název je odvozen od příjmení (snad z *Pelėšius, srov. např. PELĖČKAS, PELÝS, PĖLIS, pol. Feliś – LPŽ II 425, 426). Název je starý, v Punios KM č. 88 je doložen již roku 1659. V seznamech z 19. století se u něj však objevují různé poznámky: okolica „osada drobné šlechty, šlechtická ves“, v seznamu z roku 1834 je rozdělena na dolní (околиця дольне) a horní (околиця гурне)16, zatímco roku 1888 je označována jako vesnice (деревня). V meziválečném období se vesnice takto nerozdělovala a byla středně velká; dnes z ní zůstalo jen několik usedlostí. K této vesnici je nyní přiřazena také západní část vesnice MIŠIŠKĖS (bývalý dvůr, oficiálně nazývaný v letech předválečné nezávislé Litvy 2-osios MIŠIŠKĖS, místními obyvateli nejčastěji ZOSTINKOS). PLEBONIŠKĖ, viz KLEBONIŠKĖS. PUZÓNYS (Puzance Sp, Пузанье // Пузанцы Kn) – název vesnice odvozený od příjmení, vzniklý z podoby PŪZAS (LPŽ II 545). V Punios SM⁴ č. 348 je zaznamenán teprve roku 1750 (Puzany). Dochoval se až do současnosti (je zaznamenán také v LATSŽ II 254). SIPAVIČIAI (Sipowicze Sp, Сиповиче Kn) – název někdejšího velkého panství a vesnice. V 19. století šlo také o největší vesnici v takzvaném Velkém ohbí Němenu (seznam z roku 1834 uvádí, že tehdy měla 20 dvorů). Je snadné pochopit, že její název je odvozen od příjmení. Dřívější podoba příjmení mohla být SIPÓNIS, později však byla slavizována. Příjmení neodmyslitelně souvisí s podobou SÌPAS, dochovanou až do naší doby (viz LPŽ II 720). Nejstarší zápis SIPOWICZE se nachází v Punios SM č. 12 z roku 1658. Dnes se užívá podoba SIPÓNYS, obnovená či politevštěná patrně na počátku 20. století. SKAISTABALIAI (Скайстабале Kn) – název samoty zaznamenané v seznamu z roku 1853. V seznamu z roku 1857 se objevuje složená podoba „Скайста бала“; v seznamu z roku 1888 se místo ní nachází název dvora (Скайстабали). V LATSŽ II není zaznamenán žádný z těchto názvů (nezná je ani současný starosta obce Birštonas). Na mapě z roku 1921 je však ještě doloženo SKAISTOBOLE (jižně od Sipavičių (Siponių)). ŠALTINĖNAI (Szaltyniance Sp, Шалтыянаны Kn) – název vesnice, která je zmíněna již v Punios SM č. 82 z roku 1659 a dochovala se až do naší doby. Často se objevuje jak v zkoumaných seznamech, tak v matričních knihách farnosti Nemajūnai z 19. století. Její původ je pravděpodobně odvozen od příjmení – od ŠALTINIS, které samo souvisí s obecným podstatným jménem šaltinis „pramen vody vyvěrající ze země“ (LPŽ II 883). Název však může být také fyziografického původu. ŠILAĪČIAI (Szyłaycie Sp, Шилауйие Kn) – název dvora přiléhajícího k lesu Vėžiongirė, později vesnice. V dřívějších pramenech ze 17.– 16 Toks skirstymas yra ir SG 1887: 84. Straipsniai / Articles 73 JONAS PALIONIS XVIII a. šaltiniuose, todėl laikytinas nelabai senu (fiksuotas 1834, 1852 m. sąrašuose). Jo kilmė taip pat turbūt pavardinė – iš ŠILAITIS, kuri neatsietina nuo pavardės ŠILAS (LPŽ II 924). Pavadinimas įtrauktas ir į LATSŽ II 304, bet kaimas jau baigia išnykti (1 gyventojas). ŠILĖNAI (Szyłany Sp, Шиланы Kn) – název staré šlechtické vesnice sousedící se Šilaičiai, zmiňované již roku 1658 v Punios SM č. 5. Vesnice se dochovala dodnes, třebaže po druhé světové válce značně zpustla. Její název je zaznamenán ve všech zkoumaných pramenech. Dnes už ve vesnici nežijí žádní potomci starých šlechtických rodin. Původ názvu je podobný jako u ŠILAIČIAI: vznikl z příjmení ŠILĖNAS, které zase pochází z ŠILAS (LPŽ II 924–925). ŠIMELIŠKĖS (Szymieliszki Sp) – název dvora zaznamenaného pouze v seznamu z roku 1834. Jde patrně o oikonymum typu hapax legomenon, které existovalo krátce a do pozdějších seznamů se už nedostalo. Jeho původ je zcela jasný – z podoby ŠIMĖLIS < ŠIMAS (LPŽ II 929). U názvu je uvedeno, že dvůr měl 2 dvory. ŠŪTUPIS (Szutupie Sp, Шутупъ Kn) – název dvora (v křestní matrice z roku 1825 a v seznamu z roku 1834) a samoty (v seznamu z roku 1852), později vesnice (LATSŽ II 311). V dřívějších stoletích není doložen. Dochoval se až do současnosti. Nepochybně pochází z názvu potoka ŠŪTUPIS (LUV 168). TAULIŪKAI (Tawluki Sp, Тавлюки Kn) – název vesnice zděděný z dávných dob, doložený již roku 1658 v Punios SM č. 32, ve všech zkoumaných pramenech z 19. století a dochovaný až do současnosti. Je odvozen od příjmení TAULIŪKAS, které pochází z podoby *TAULIUS (srov. také TAULIUKAITIS, KM z roku 1662, č. 304 – Palionis 2003). Do LAV pronikla chyba: místo TAULIUKŲ je vytištěno TAULINKIŲ (s. 16). TRAKĖLIAI (Trokiele Sp, Тракелие Kn) – také starý název vesnice, doložený již roku 1662 v Punios SM č. 129. Vesnice existuje dodnes, i když značně zpustla. Už v 19. století byla poměrně malá (seznam z roku 1835 uvádí 7 dvorů). Název vznikl z příjmení TRAKĖLIS, které zase pochází z příjmení TRĀKAS, neoddělitelného od slova trākas „místo v lese, kde stromy samy padly nebo bylo vykáceno“ (LPŽ II 1059). USTRŌNĖ (Ustronie Sp, Устроніе Kn) – název panství Jundeliškės, který vymyslel jeho majitel, komoří Apolinario Moravskis17; je doložen již v seznamu z roku 1834 a také seznam z roku 1888 jej uvádí pod tímto názvem (polské obecné podstatné jméno ustronie znamená „odlehlé místo“). Později název zanikl. VAĪTIŠKĖS (Woytyszki Sp, Во̄йтышки Kn) – starý název vesnice, doložený v listině Punios KM z roku 16951 č. 133 a dochovaný až dodnes. Vznikl z příjmení VAITIŠKIS (LPŽ II 1140), které zase pochází z VAĪTAS (LPŽ II 1138); obě 17 Žr. Morawski 1858: 77. Tačiau tai ne naujadaras: kaimų bei palivarkų, taip pavadintų, tada buvo daug Lenkijoje, žr. SG 1892: 846. 74 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a. souvisejí s polským obecným slovem vaītas „představený městské nebo vesnické obce, starosta“ (LSI VI, 376–377). Název této vesnice se vyskytuje ve všech pramenech zkoumaných v článku. VANAGAI (Ванаги Kn) – starý název vesnice, zaznamenaný již v roce 1662 v SM č. 132, který se dochoval až do současnosti. Vyskytuje se v pramenech z roku 1852 i v pozdějších zkoumaných pramenech. Jeho původ je zcela zřejmý: pochází z přezdívkového příjmení VĀNAGAS (LPŽ II 1158–1159). VĖŽIŪNYS (Wiezance Sp, Въжанце, Въжанцы Kn) – název jedné z nejstarších a největších vesnic (dodnes je tato vesnice poměrně velká). Poprvé je zmíněna roku 1661 v Punioské SM č. 105. V seznamu z roku 1834 se uvádí, že v ní bylo 14 dýmů. Název pochází z příjmení VĖŽIŪNIS, které samo pochází z přezdívky VĖŽYS. Od názvu této vesnice vznikl také název nedalekého lesa VĖŽIŪNGIRĖ. *ŽALIOJI? (Zielonka Sp) – název samoty s jedním dýmem, zaznamenaný v seznamu z roku 1834, patrně přeložený z litevského názvu ŽALIOJI. Ten je častý na různých místech východní i západní Litvy (LATSŽ II 356–357). Slovanská podoba se v 19. století často vyskytovala také na jiných místech Litvy (SG 1895: 601–603). ŽIŪKAI (Zuki Sp) – název zaznamenaný v matrikách Punioské farnosti z první poloviny 18. století (Palionis 2008: 207, 270); v seznamu z roku 1834 je uveden jako náhrada za DZINGELIŠKIAI, v pozdějších seznamech se již nevyskytuje. Z mapy z roku 1924 (list Prienai 023) je patrné, že vesnice ŽIŪKAI ležela několik kilometrů severně od DZINGELIŠKIAI. Do seznamu se tedy mohla vloudit chyba. Nyní se místo oikonyma ŽIŪKAI užívá NAUDŽIŪNAI (tento název je vyznačen v závorce dole jako ŽŪKI a také na mapě z roku 1924). ŽUVINKAI (Zuwiniki) – název usedlosti na okraji panství, zaznamenaný pouze v křestní matrice z roku 1830 (KM018), do seznamů však nebyl zařazen. Tuto usedlost dobře znám, protože ležela nedaleko mého rodného domu. Ještě v polovině 20. století stály dvě usedlosti, jejichž obyvatelé měli příjmení totožné s tímto názvem. Nyní toto sídlo zcela zaniklo. ŽVIRGŽDĖNAI (Zwirgzdany Sp, Звиргжданы Kn) – název panského dvora (v seznamu z roku 1834), šlechtické vesnice (v seznamech z let 1852 a 1888) a později (LATSŽ II 364) vesnice. O stáří tohoto názvu lze jen obtížně usuzovat, protože jsou známa dvě taková oikonyma. Jedno, zaznamenané již roku 1666 v Punioské KM č. 254 (později náleželo k vesnici v Alytuské farnosti), a druhé (patrně názvem mladší vesnice) v Nemajūnské farnosti (srov. LATSŽ II, tamtéž). Původ obou je jasný – pocházejí z přezdívkového příjmení *ŽVIRGŽDENAS < ŽVIRGŽDAS (LPŽ II 1354). 18 KM0 = Křestní matrika Nemajūnské farnosti z 25. října 1830 (F 669). Straipsniai / Articles 75 JONAS PALIONIS 3. SHRNUTÍ ÚDAJŮ SLOVNÍČKU Ve slovníčku je celkem uvedeno 51 oikonym. Z nich je 28 zděděno z předchozích století. V matrikách Punia z druhé poloviny 17. až první poloviny 18. století jsou již zaznamenána tato oikonyma, která se zachovala i v 19. století: BABRAVIČIAI, BUČIŪNAI, BUDÀ, DIMŠEVIČIAI, DUBIAI?, DVARĖLIŠKĖS, FŪRMONIŠKĖS, GELEŽŪNAI, JACKEVIČIAI, JŪNDILIŠKĖS, MARTINŪNYS, MATIĖŠIONYS, NEČIŪNAI, NEMANIŪNAI, PADVARIŠKĖS, PAVERKNIAI, PELĖŠIŠKĖS, PUZŪNYS, SIPAVIČIAI, ŠALTINĖNAI, ŠILĖNAI, TAULIŪKAI, TRAKĖLIAI, VAIŠTIŠKĖS, VANAGAI, VĖŽIŪNYS, ŽIŪKAI, ŽVIRGŽDĖNAI. Zbývajících 23 vzniklo pravděpodobně v zkoumaném století nebo přibližně v té době, v neprobádané druhé polovině 18. století: BERŽINĖ, CEGELNIA, DZINGELIŠKĖS, DŽERVAI, GLINIŠKĖS, GŪJUS, KARVĖLIŠKĖS, KLEBONIŠKĖS, MIŠIŠKĖS, MŌIBELĖS, MŪLIŠKĖS, NARAVAI, PABERŽIAI, PANARTIŠKĖS, PANEMŪNĖ, SKAISTABALIAI, ŠILAIČIAI, ŠIMELIŠKĖS, ŠŪTUPIS, USTRŌNĖ, *ŽALIOJĮ?, ŽUVINYKAI. Některá z nich (např. KARVĖLIŠKĖS, NARAVAI) v 19. století nemohla patřit k farnosti Nemajūnai19, do slovníčku však byla zařazena proto, že jsou zaznamenána v seznamech této farnosti. Většinu oikonym farnosti Nemajūnai v 19. století tvoří útvary odvozené od příjmení (asi 30), menší část fyziografická pojmenování (asi 13) a zbývající jsou ne zcela jasného nebo nelitevského původu: GLINIŠKĖS, MŌIBELĖS, PELĖŠIŠKĖS. Ke slovům přejatým a překladovým patří: *DUOBĖS, CEGELNIA, USTRŌNĖ, *ŽALIOJĮ? Z hlediska morfematické stavby převažují mezi oikonymy farnosti Nemajūnai odvozenými od příjmení z 19. století útvary s příponou –iškės20. Ve zkoumaných pramenech bylo nalezeno celkem 14 oikonym s touto příponou. Obecně lze říci, že v jihozápadní Litvě byla tato přípona se svými variantami jednou z nejcharakterističtějších oikonymických přípon a pravděpodobně jí zůstává dodnes. Oikonyma s –iškės tvořila v 19. století ve farnosti Nemajūnai 24%, tedy čtvrtinu odvozených útvarů. Na druhém místě z hlediska počtu jsou oikonyma odvozená od příjmení s –ūnai (množné číslo přípony –ūnas, 4 případy), zděděná z předchozích- 19 NARAVAI, vesnice ležící na levém břehu velkého oblouku Nemunu, tehdy patřila k farnosti Balbieriškis, zatímco KARVĖLIŠKĖS nejspíše k farnosti Jiezno. 20 V matrikách Punia z druhé poloviny 17. až první poloviny 18. století tvořila oikonyma s touto příponou přibližně 17%. Tvrzení Jana Safarewicze, že rozšíření oikonym s příponou –iškės se omezuje na východní a jižní oblasti, je proto nepřesné: „[...] zasieg ich ograniczony jest do obszarow wschodnich i południowych“ (Safarewicz 1956: 55). Přesnější by bylo: „do obszarow wschodnich i południowo - zachodnich“. 76 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a. století. Na třetím místě jsou rovněž staré zděděné názvy s *-onys (3 případy) a -ėnai (2 případy). Morfematická stavba oikonym neodvozených od příjmení není příliš rozmanitá. Patří mezi ně jak názvy totožné s obecným slovem, které tvoří základ oikonyma (BERŽINĖ?, BŪDÀ, GÕJUS, PANEMŪNĖ, ŽUVINKAI), tak složeniny (SKAISTABALIAI, ŠŪTUPIS). K oikonymům neodvozeným od příjmení, fyziografického původu, se řadí také výpůjčky: CEGELNIA, USTRÕNĖ, ZELIONKA, jejichž morfematická stavba není litevská. Není pochyb o tom, že stejně jako v každé době docházelo i v 19. století k určitým změnám oikonym. Již bylo zmíněno, že v tomto století lze předpokládat vznik 22 nových oikonym. Tento počet je však pouze odhadovaný: jednak proto, že oikonymie oblasti farnosti Nemajūnai z druhé poloviny 18. století nebyla prozkoumána, jednak proto, že se do zkoumaných seznamů, jak již bylo uvedeno, dostala také oikonyma jiných farností. Navíc si nemůžeme být stoprocentně jisti, že v těchto seznamech nechybějí žádné mikrotoponymické názvy samot a panských dvorů. O tom, že v uvedeném století docházelo ke změnám tohoto druhu, svědčí také srovnání seznamu z roku 1834 (Sp) se seznamem z roku 1888 (Spp). Na jedné straně v posledně jmenovaném již nejsou oikonyma jako BERŽINĖ AR BERŽYNĖ, DŽERVAI, GLINIŠKĖS, JACKEVIČIAI, KLEBONIŠKĖS, PABERŽIAI, ŠILAIČIAI, ŠIMELIŠKĖS, která jsou zaznamenána v Sp, na druhé straně však Spp obsahuje také nová oikonyma, v předchozích seznamech nezaznamenaná: DUBIAI?, GÕJUS. Oikonymum ŠILAIČIAI se do Spp možná nedostalo z nedopatření nebo kvůli malému počtu obyvatel. Toto oikonymum dosud nezaniklo (LATSŽ II 305 je uvádí jako náležející k okolí Jiezna, nyní se však nachází na území samosprávy Birštonas). K mnoha různým změnám v oikonymii farnosti Nemajūnai docházelo a stále dochází i po 19. století. V předválečné nezávislé Litvě vznikly namísto BABRAVIČIŲ názvy BABRÓNYS, namísto BŪDÀ – BŪDOS, namísto DIMŠEVIČIAI – DIMŠIŠKĖS, namísto JACKEVIČIAI – JACKÓNYS, namísto JŪNDILIŠKĖS – JŪNDELIŠKĖS, namísto SIPAVIČIAI – SIPÓNYS a namísto ŽIŪKAI – NAUDŽIŪNAI. Na území dnešní farnosti se již nenacházejí tato oikonyma: BERŽINĖS nebo BERŽYNĖS, CEGELNIOS, *DUBIŲ, GLINIŠKIŲ, PABERŽIŲ, SKAISTABALIŲ, USTRONĖS, *ŽALIOSIOS, ŽUVINKŲ. Mnoho dalších sídel s tradičními (starobylými) oikonymy je dnes rovněž zpustlých nebo postupně zaniká. K tomuto procesu významně přispělo násilné rušení venkovských usedlostí za sovětské éry (stěhování obyvatel do městeček a větších sídel) a v obnovené nezávislé Litvě masové vystěhovalectví obyvatel do ciziny (do Irska, Anglie, Španělska, USA, Německa aj.). Hrozí proto vážné nebezpečí, že mnohá oikonyma farnosti Nemajūnai, stejně jako jiných farností, zcela zaniknou. Straipsniai / Articles 77 JONAS PALIONIS SEZNAM OIKONYM Babravičiai Beržinė? Beržynė? Bučiūnai Būdà Cegelnia Dimševičiai *Dubiai? Dvareliškės *Duõbės Džingeliškės Džervai Fùrmoniškės Geležūnai Gliniškės Gõjus Jackevičiai Jùndeliškės *Kleboniškės Karvėliškės Martinónys Matiėšionys Mišiškės Mòibelės Mūliškės Nečiūnai Naravai Nemaniūnai Paberžiai Padvariškės Panartiškės Panemūnė Paverkniai Pelėšiškės Puzónys Sipavičiai Skaistabalai Šaltinėnai Šilāičiai Šilénai Šimeliškės Šūtupis Tauliūkai Trakėliai Ustrõnė Vaičiškės Vanagai Vėžiónys *Zelená Žiūkai Žuvinýkai Žvirgždėnai ŠALTINIAI KM – XVII a. antrosios pusės Punios parapijos krikšto metrikų knyga (žr. Palionis 2003). KM3 – XVIII a. pradžios Punios parapijos krikšto metrikų knyga (žr. Palionis 2008). KM0 – XIX a. Nemajūnų parapijos krikšto metrikų knygos, esančios Lietuvos istorijos archyve (F 669, 1044). Kn – Книга о Исповѣдающих и Причащающихся (1852, 1853, 1854, 1855, 1856, 1857 m. sąrašai, esantys Nemajūnų bažnyčios archyve). SM – XVII a. antrosios pusės Punios parapijos santuokos metrikų knyga (Palionis 2008). Sp – Spis Parafian Kościoła Niemoninskiego, 1834 (Nemajūnų bažnyčios archyvas). Spp – Списокъ прихожан, 1888 (Nemajūnų bažnyčios archyvas). Ž – 1924 m. lenkiškas Prienų apylinkių topografinis žemėlapis (Vilniaus universiteto Geologijos ir mineralogijos katedra). LITERATŪRA Deltuvienė Daiva 2006: Baltiški Mažosios Lietuvos XIV–XVIII a. oikonimai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Garliauskas Vidas 2004: XVII a. Molėtų bažnyčios krikšto ir santuokos metrikų knyga, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. LATŠŽ II – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 2. Vilnius: Mintis, 1976. 78 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Nemajūnų parapijos oikonimai ir jų kaita XIX a. LAV – Lietuvos apgyventos vietos. Kaunas, 1925. LPŽ I–II – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LSł IV – Słownik języka polskiego przez Samuela Bogumiła Linde 4. Lwów, 1860. LVŽ I – Bilkis Laimutis, Maciejauskienė Vitalija, Razmukaitė Marija. Lietuvos vietovardžių žodynas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. Maciejauskienė Vitalija 2009: Oikonimai Lankeliškių parapijos XVII amžiaus bažnytinėje knygoje. – Archivum Lithuanicum 11, 159–188. Morawski Stanisław 1858: Od Merecza do Kowna. – Teka Wileńska 6, 77. Palionis Jonas 2001: Prof. Jono Kazlausko gimtinės apylinkių vietovardžiai XVII a. metrikose. – Baltistica 36(1), 77–80. Palionis Jonas 2003: XVII a. antrosios pusės Punios parapijos asmenvardžiai ir vietovardžiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Palionis Jonas 2008: XVII a. pabaigos–XVIII a. pirmosios pusės Punios parapijos asmenvardžiai ir vietovardžiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidyba. Palionis Jonas 2010: Mišiškių kaimas. – Dainava 2(20), 41–45. Safarewicz Jan 1956: Litewskie nazwy miejscowe na –iszki. – Onomastica 2, 15–63. SG – Słownik geograficzny Królestwa Polskiego i innych krajów słowiańskich. Warszawa: nakł. Filipa Sulimierskiego i Władysława Walewskiego, 1880–1914. Oikonyms of the Nemajūnai Parish and Their Change in the 19th Century SUMMARY Based on the baptism, marriage and death record books stored in the Lithuanian State Archives and the lists of parishioners going to confession dating back to 1834, 1844–1847, 1852–1857 and 1888 which are kept at Nemajūnai Church Archives, the article analyses the 19th century oikonymy of Nemajūnai Parish. In the analysis of the 19th century names of settlements, the author mostly relied on the lists of parishioners going to confession as they provide the names of settlements in the nominative case (the record books usually indicate their genitive case). What is more, the afore-mentioned lists do not only include the names, surnames, places of residence of the people going to confession but also the type of a residential area (village, small town, single-homestead rural settlement, etc.), and the list of 1834 also specifies the number of homesteads in a settlement. Therefore, the said lists are highly informative in both linguistic and historical terms. Straipsniai / Articles 79 JONAS PALIONIS The analysis of the origin of 51 oikonyms of Nemajūnai Parish recorded in the 19th century written sources leads to a conclusion that the majority of the names of settlements from this parish can be traced to the onyms deriving from personal names (around 30); the number of derivatives which can be traced to physiographic terms is slightly lower (around 13), while others constitute the place names of obscure or non-Lithuanian origin. In terms of morphemic structure, the oikonyms with the suffix –iškės deriving from personal names prevailed in Nemajūnai Parish in the 19th century. In total, 14 names of settlements with this suffix were found in the sources under analysis. The recorded number of the names of settlements with the suffixes –ūnai, –onys, –ėnai deriving from personal names is lower: –ūnai – 4 cases, *–onys – 3 cases and –ėnai – 2 cases. By their morphemic structure, the oikonyms deriving from appellatives can be divided to primary and compound. Įteikta 2011 m. gegužės 5 d. JONAS PALIONIS Vilniaus universitetas Juozo Tumo-Vaižganto g. 9-27, LT-01108 Vilnius, Lietuva 80 Acta Linguistica Lithuanica LXVI