Berufsnamen im Preußisch–litauischen

CHRISTIANE SCHILLER Humboldt-Universität zu Berlin Vědecké výzkumné směry: prusko-litevská lexikografie, onomastika, baltsko-německé jazykové, literární a kulturní vztahy. PROFESNÍ PŘÍJMENÍ V PRUSKÉ LITEVŠTINĚ Osobní jména související s povoláním v pruské litevštině ANOTACE Příspěvek se zaměřuje na profesní příjmení jakožto jmennou třídu, která dosud nebyla v litevském onomastickém výzkumu vymezena jako samostatná jmenná třída, na rozdíl například od výzkumu německého a anglického. Z pramene prusko-litevského původu z 18. století byla excerpována všechna příjmení klasifikovaná jako profesní a roztříděna podle derivačně-morfologických a sémantických principů. Dále byla zjištěna četnost jednotlivých profesních příjmení a jejich odvozenin, což umožňuje vyslovit závěry o rozšíření jednotlivých profesních oblastí v rámci litevsky mluvícího společenství. Závěrem jsou rozebrány problémy související s klasifikací profesních příjmení. ANOTACE Tento článek se zaměřuje na příjmení odvozená od povolání. Na rozdíl od německého a anglického výzkumu se litevská onomastika dosud nevěnovala profesním příjmením jako samostatné jmenné třídě. Základem zde prezentovaných výsledků výzkumu je prusko-litevský pramen z počátku 18. století. Z tohoto pramene byla excerpována všechna profesní příjmení a klasifikována podle derivačně-morfologických a sémantických principů. Dále byla zjištěna četnost některých profesních příjmení a jejich odvozenin, což poskytuje informace o rozšíření některých povolání v rámci litevsky mluvícího společenství. V závěru článku jsou rozebrány problémy klasifikace profesních příjmení. KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, profesní příjmení, Pruská Litva. KLÍČOVÁ SLOVA: profesní příjmení, Malá Litva, onomastika. 48 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen Profesní příjmení byla v litevské onomastice dosud jen zřídka předmětem vědeckého zkoumání. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že na rozdíl od německy psané onomastiky1 zde nejsou vyčleňována jako samostatná třída příjmení, nýbrž jsou řazena do třídy přezdívkových příjmení.2 Pro oblast Velké Litvy jsou relevantní pouze práce Zigmase Zinkevičiuse (1977: 59–62) a (2008: 539–548). V této souvislosti je třeba pro Pruskou Litvu zmínit studii Asty Urbonavičiūtė (2005). Tento příspěvek se zabývá třídou přímých profesních příjmení Pruské Litvy. Přímými profesními příjmeními se rozumějí příjmení původně utvořená z přízvisek, která se vztahují jak k hlavnímu, tak k vedlejšímu zdroji obživy, k sociálnímu postavení nebo k úřadům zastávaným nositeli jména (Kunze 1998: 107). Od nepřímých profesních příjmení se liší tím, že nejsou užívána metonymicky.3 Pramenným základem této studie je soupis Amtsbauern a Kölmerů v severním Východním Prusku kolem roku 1736, který vydal Horst Kenkel v roce 1972 (dále citováno jako K); zpracovány byly rejstříky III „Litauer“ (K 249–273) a IV „Kölmer und Erbfreie“ (K 273–282). Tento soupis zachycuje pro sledované období úplný historický soubor příjmení v Pruské Litvě. Vzhledem k tomu, že se utváření příjmení v 18. století ještě neuzavřelo, existuje přímá souvislost s povoláním, respektive činností jednotlivých nositelů jména či jejich bezprostředních předků. Zjištěná příjmení tak mohou poskytnout informace o profesních oblastech, v nichž se Litevci skutečně uplatňovali. Na rozdíl od německých příjmení, mezi nimiž přímá profesní příjmení patří k vůbec nejčastějším,4 stojí v Pruské- 1 V německy psané onomastice se příjmení obvykle dělí do pěti tříd: příjmení odvozená od osobních jmen, příjmení podle původu, příjmení podle místa bydliště, příjmení podle povolání, úřadu a společenského postavení a příjmení odvozená od přezdívek; viz Fleischer (1968: 98–120), Kunze (1998: 63), Kohlheim/Kohlheim (2008: 21–40) aj. 2 So von Zigmas Zinkevičius (2008), der, wie das Inhaltsverzeichnis (S.10) erkennen lässt, die Berufsnamen (Asmenvardžiai, susiję su žmogaus amatu) unter III. Übernamen (Pravardynas) behandelt. Aleksandras Vanagas (1999: 470f.) verzichtet in seiner Klassifikation der litauischen Familiennamen gänzlich auf die Ausgliederung der Berufsnamen. 3 U nepřímých profesních příjmení jsou osoby pojmenovávány podle nástrojů, výrobků, pracovního oděvu aj. typických pro jejich povolání, např. Mehlhose pro pekaře nebo Kupfer pro kováře. Nepřímá profesní příjmení zaujímají přechodné postavení mezi profesními příjmeními a přezdívkovými příjmeními, neboť se k povolání vztahují pouze metonymicky. Kunze (1998: 137). 4 Prvních 14 míst mezi nejčastějšími německými příjmeními zaujímají přímá profesní příjmení, viz Müller, Schmidt, Schneider, Fischer, Weber, Meyer, Wagner, Becker, Schulz, Hoffmann, Schäfer, Bauer, Koch, Richter. Teprve na 15. místě následuje přezdívkové příjmení Klein. Zdroj: TopNames 5000. Straipsniai / Articles 49 CHRISTIANE SCHILLER sko-litvě přímá profesní příjmení litevského původu konkurují patronymikům a přezdívkovým příjmením. Tyto rozdíly lze vysvětlit především odlišným vznikem obou jmenných systémů. Systém německých příjmení se utvářel převážně v souvislosti se středověkými městy, kde se vzhledem k poměrně vysoké hustotě obyvatelstva a sídelnímu uspořádání vázanému na povolání právě profese nabízela jako motiv pro pojmenování. Naproti tomu v Pruské Litvě převládala sídelní struktura tvořená menšími sídly s málo rozvinutou dělbou práce (a tomu odpovídající málo diferencovanou profesní strukturou); příjmení se zde utvářela především podle patronymických, tj. odvozených od osobních jmen, a přezdívkových vzorců. Jedinou výjimkou je příjmení Kalwis, k němuž se vrátíme níže. Při prezentaci podob jmen v korpusu je třeba vzít v úvahu, že zápis zpravidla pořizovali Němci, u nichž nelze automaticky předpokládat znalost litevštiny. Je proto nutné počítat s nepřesným, tj. foneticky neadekvátním zachycením litevských jmen. Kromě toho je třeba zohlednit aspekty začleňování litevského jmenného materiálu do německého jazykového systému na fonetické a morfologické rovině. Pruskolitevské podoby jmen jsou zde uváděny v původním pravopisu, litevský srovnávací materiál ve spisovné ortografii. Varianty způsobené dobovými okolnostmi zápisu nejsou komentovány. 1. TYPY PŘÍJMENÍ Z HLEDISKA DERIVAČNĚMORFOLOGICKÉHO A GENETICKÉHO Profesní příjmení lze na základě příslušných apelativ z derivačněmorfologického hlediska rozdělit na jednoduchá, odvozená a složená. 1.1. Jednoduchá příjmení Za jednoduché formy se zde považují všechny původní litevské lexémy, které synchronně, vzhledem ke sledovanému období (17./18. století), 50 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen nelze analyzovat ani jako odvozeniny, ani jako složeniny. Podle této definice lze v korpusu doložit jako jediné jednoduché formy jmenné podoby kálvis5 ‘kovář’, založené na profesním označení, Kalwis (K 53, K 140), Kalwies (K 20, K 32, K 35 a další), Calwis (K 131), respektive Calwies (K 35).6 Tato skutečnost svědčí o značném stáří tohoto tvoření, které je výrazem nejranější dělby práce. Významné postavení tohoto profesního oboru dokládá vysoká frekvence přímých profesních příjmení s významem ‘kovář’ ve všech evropských jazycích.7 1.2. Odvozeniny Litevština tvoří pomocí derivačních afixů -ius a -ininkas (-inykas) názvy činitelů. Jsou-li jejich derivačním základem označení nástroje nebo výrobku, fungují jako profesní označení, z nichž mohou vznikat přímá profesní příjmení. 1.2.1. -ius8. Tvoření profesních označení derivačním afixem -ius je komplexní a kromě sufixace obvykle zahrnuje také metatonii v kořeni, srov. puõdžius k púodas (Stundžia 2009: 127). Profesní příjmení odvoditelná od profesních označení tohoto typu jsou v předloženém korpusu častá. Derivačním základem příslušného apelativa může být jak zděděné slovo, jako u Bal(l)nus (K 30 a další) k litevskému bálnus ‘sedlář’ (srov. litevské bálnas ‘sedlo’), Girnus (K 20 a další) k litevskému gĩrnius ‘kameník mlecích kamenů’ (srov. litevské gìrnos ‘mlýnské kameny’), Dirszus (K 32 a další) k litevskému diržius ‘řemenář’ (srov. litevské diržas ‘řemen’), tak přejaté slovo, jako u Bludszus (K 84 a další) k litevskému bliùdžius ‘výrobce misek’ (srov. litevské bliùdas ‘miska’, z běloruského блюдо), Kubillus (K 95) k litevskému kubìlius ‘bednář’ (srov. litevské kùbilas ‘káď’, k starohornoněmeckému kubilo, středohornoněmeckému kübel). Palatalita souhlásky předcházející flektivnímu zakončení se ve zkoumaných příjmeních zpravidla neoznačuje. 5 Všechny standardní litevské referenční podoby jsou citovány podle LKŽe. 6 Sowohl Pranas Skardžius (1943 [1996]: 379) als auch LKG I (§ 530) analysieren kálvis als Ableitung aus dem Verb ká lti mit dem Suffix -vis (Skardžius -vja-). Diese Interpretation hat aus diachroner Perspektive durchaus ihre Berechtigung, wird aber dem synchronen Befund nicht gerecht, da das Suffix -vis längst nicht mehr produktiv war und dementsprechend im betrachteten Zeitraum nicht mehr zur Bildung von Nomina agentis und damit zur Bildung von Berufsnamen verwendet wurde. 7 Eine entsprechende Übersicht bietet Kunze (1998: 117). 8 Zu diesem Wortbildungstyp s. Skardžius (1943 [1996]: 78). Straipsniai / Articles 51 CHRISTIANE SCHILLER 1.2.2. -inin kas9. Apelativa s produktivní sufixem -inin kas, který se uplatňuje i v současné litevštině, tvoří základ pro množství dalších profesních jmen. Také v tomto případě mohou jako derivační základ vedle odpovídajících zděděných slov sloužit, jako u Drawenings (K 100), odvozeného od litevského draviniṅkas ‘výrobce úlů’ (srov. litevské dravė, resp. litevské draviš ‘včelí úl’), Laukenings (K 188), odvozené od litevského laukininkas ‘rolník’ (srov. litevské laũkas ‘pole’), nebo Szardinings (K 131), odvozené od litevského žardininkas ‘zahradník’ (srov. litevské žardis ‘ohrada pro koně’), ale také výpůjčky, jako u Kalkenings (K 116 aj.), odvozeného od litevského kalkininkas ‘vápeník’ (srov. litevské kálkis ‘vápno’ z dolnoněm. kalk10), Kragenings (K 122 aj.), odvozeného od litevského krāgininkas ‘konvář’ (srov. litevské krāgas ‘džbán’ z dolnoněm. krōg), nebo Murenings (K 157), odvozeného od litevského mūrininkas ‘zedník’ (srov. litevské mūras ‘zeď’ ze středohornoněm. mūr(e), resp. dolnoněm. mūre). Sufix -iniṅkas vykazuje v analyzovaných příjmeních typickou německou redukci samohlásky v nepřízvučné slabice, takže se zpravidla zapisuje jako -enings. Někdy lze doložit profesní jména, která pocházejí z apelativ odvozených od kmene pomocí obou afixů, srov. Kurpenings (K 37) z litevského kùrpininkas ‘švec’ a Kurpius (K 59 aj.) z litevského kur̃pius ‘švec’, nebo Plitzus (K 90) z litevského plyčius ‘výrobce cihel, cihlář’ a Plietenings (K 117) z litevského plytininkas ‘výrobce cihel, cihlář’. 1.2.3. -ėjas11. -ėjas představuje další derivační afix, který je dodnes produktivní a používá se k tvoření názvů činitelů. Derivačním základem je zde préteritální kmen slovesa. Profesní jména, která lze odvodit od profesních označení vytvořených tímto afixem, se však v tomto korpusu téměř nevyskytují. Podařilo se doložit pouze jedno odpovídající profesní jméno: Audeyus (K 14) z litevského audėjas ‘tkadlec’. Tento nález se z velké části shoduje s údaji Zinkevičiuse (2008: 539–548). Vedle Audėjas (541) uvádí už jen Kalejas ‘kovář’ (543). Historicky dobře doložený kmen na ių audėjus12 zřejmě následuje vzor ostatních profesních označení na -ius. 1.3. Kompozita Počet přímých profesních jmen, která lze odvodit od složeného apelativa, je nízký, což odpovídá roli kompozice v litevském slovotvorném systému 9 Zu diesem Wortbildungstyp s. Skardžius (1943 [1996]: 140–148). 10 Všechny středohornoněmecké a dolnoněmecké formy jsou citovány podle EWD. 11 Zu diesem Wortbildungstyp s. Skardžius (1943 [1996]: 83f.). 12 Kurschat (1876: 204). LKŽe führt darüber hinaus Belege aus den Wörterbüchern von Konstantinas Sirvydas und Christian Gottlieb Mielcke an. 52 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen Kompozice v rámci litevské slovotvorby. V této souvislosti je třeba uvést příjmení utvořená z odpovídajících apelativ: Rupkalwis (K 139 aj.) z litevského rùpkalvis ‘hrubý kovář’, Schaltkalwis (K 140) z litevského šáltkalvis ‘kovář za studena’, Kraule(y)dies (K 43 aj.) z litevského kraujalėdỹs ‘pouštěč žilou, baňkář’ nebo Bandszerus (K 142 aj.), patrně z litevského bandšėris ‘čeledín, který pečuje o dobytek’. Také v případě Bandszerus lze předpokládat, že pokud je interpretace jako profesního jména správná, kmen na iu byl ovlivněn ostatními profesními označeními s kmenem na iu. 1.4. Přejatá slova Samostatnou třídu přímých profesních příjmení tvoří jména, která vycházejí z označení povolání přejatých z němčiny nebo slovanských jazyků. Odpovídající apelativa přejatá z němčiny lze odvozovat jak ze středohornoněmeckých, tak ze středoněmeckých zdrojů výpůjček, srov. Zimmermons (K 123) k litev. cìmermonas < středohornoněm. zimmerman, Beckeris (K 30) k litev. bekėris < středohornoněm. nebo středodolnoněm. becker, Schipporus (K 104) k litev. šiporius < ke středodolnoněm. schipper ‚lodník‘. Přímá profesní příjmení založená na apelativech přejatých ze slovanských jazyků pocházejí jak z výpůjček z polštiny, tak z běloruštiny; v jednotlivých případech často nelze přesný zdroj určit, srov. Kawohl (K 146 aj.) k litev. kavõlis ‚kovář‘, pol. kowal, případně bělorus. кавалъ, Skambraks (K 31 aj.) k litev. skámbrakas ‚muzikant‘, pol. skomoroch nebo Kažemecks (K 90 aj.) k litev. kažemėkas ‚koželuh‘, bělorus. кажемяка. Jak ukazuje korpus Zinkevičiuse (2008: 539–548), mezi slovanskými výpůjčkami je řada profesních příjmení na -orius, která lze odvodit z odpovídajících běloruských, respektive polských útvarů na -арь, respektive -arz. Profesní příjmení tohoto typu nesloužila pouze jako vzor pro tvoření profesních příjmení v litevštině, například v případě Stiglorus (K 97) k litev. stiklõrius ‚sklenář‘13; přehodnocený derivační sufix -orius zřejmě v Schipporus (K 104) k litev. šiporius nahradil také odpovídající sufix očekávaný u výpůjček z němčiny, -eris (srov. šiùsteris ‚švec‘), případně -ėris (srov. bėkėris ‚pekař‘).14 13 Skardžius (1931 [1998]: 264) nimmt für lit. stiklorjus eine Umbildung von wruss. стекларъ auf der Basis von lit. stìklas ‘Glas’ an. 14 Slovanské zprostředkování, na které poukazuje sufix -orius, není zpočátku pravděpodobné, neboť odpovídající profesní označení přejaté z němčiny zní polsky Szyper (Linde V 633). Straipsniai / Articles 53 CHRISTIANE SCHILLER 2. TYPY JMEN Z HLEDISKA SÉMANTIKY Bereits Zinkevičius (2008: 539–548), der eine umfassende Liste der litauischen Berufsnamen darbietet, hat eine entsprechende Klassifizierung vorgenommen. Er unterscheidet vier Subklassen: 1. Soziale Stellung, 2. Amt, 3. Handwerk, 4. Militärtär. Diese Subklassifizierung lässt sich durch Differenzierung der Berufsfelder im Bereich Handwerk erweitern. An dieser Stelle soll eine modifizierte Version der von Kunze (1998: 107f.) angeführten Klassifizierung zugrunde gelegt werden. Neben den aus den Berufsbezeichnungen hervorgegangenen direkten Berufsnamen werden, wenn diese selbst nicht greifbar sind, die von diesen gebildeten patronymischen Ableitungen berücksichtigt.15 1. Zemědělská povolání, lesní a rybniční hospodářství, prvotní povolání Laukenings (K 188) z lit. laukininkas ‘sedlák’, Szemenings (K 123) z lit. žėmininkas ‘sedlák’18, Uckeninck (K 133) z lit. ūkininkas ‘(velko)statkář’, Szard inings (K 131) z lit. žardininkas ‘zahradník’, Bandszerus (K 142 aj.) patrně z lit. bandžėris ‘čeledín pečující o dobytek’, Kum(m)etz (K 154 aj.) z lit. kūmetis ‘nádeník’, Bandszus (K 50) z lit. bandžius ‘pastýř’19, Klaptschus (K 30 aj.) z lit. klāpičius ‘čeledín’, Almonaitis (K 72) patronymikum z lit. almonas ‘správce dvora’20, Drawenings (K 100) z lit. drąnininkas ‘včelař’. 15 Za kritické pročtení tohoto přehledu a podnětné poznámky děkuji paní Astě Urbonavičiūtė. 16 Protože lit. žėmininkas připouští vedle významu ‘sedlák’ také výklad ‘obyvatel pevniny’, lze tuto jmennou formu potenciálně klasifikovat i jako jméno podle původu. 17 Podle LPŽ (I 186) je u této jmenné formy vedle výkladu jako profesního jména možný také původ z běloruského rodného jména Бандзоў (k Бенедикт). 18 Lit. almonas ve významu ‘správce dvora’ je v prusko-litevských slovnících dobře doloženo, srov. Clavis Germanico-Lithvana (CIG): Hoffmann Álmonas, ó. M. (962); Hoffmutter Álmonene, ês. F. (965); Philipp Ruhig: Littauisch=Deutsches und Deutch=Littauisches Lexicon (RŽ), Hofmann bey der Pacht, ál=|| monas, ono, m. (208). LKŽe dále uvádí doklad z díla Metai Kristijonase Donelaitise: „×álmonas (vok. dial. homann) sm. (1) [K]; R208 dvaro pienininkas: Ir kaip kiaulės álmono – tik gėda sakyti – kiauliškas dainas dainuot ir žvieg į užsimanė K. Donel“. V této souvislosti je třeba u almonas, které je derivačním základem jmenné formy Almonaitis, dát přednost výkladu jako profesního jména před výkladem jako dvoukmenového osobního jména, který LPŽ (I 89) zvažuje jako možný (s odkazem Almonáitis→AÍmonas→AÍmanas). Svědčí pro to také skutečnost, že výskyty rodinných jmen Álmonas a Almonáitis uváděné v LPŽ (I 89) se vztahují především k místům bezprostředně sousedícím s historickým prusko-litevským územím, kde je doloženo apelativum almonas. 54 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen 2. Potravinářská řemesla Packawatsch (K 136) z lit. pakvočius ‘pekař’, Beckeris (K 30) z lit. bėkėris ‘pekař’, Meßeningkatis (K 166 aj.) patronymikum z lit. mėsininkas ‘řezník’, Bruweleit (K 68) patronymikum z lit. br(ī)uvėlė ‘sládek’, Piwor (K 122) z lit. pyvōras ‘sládek’. 3. Zpracování kovů Kalwis (K 20 aj.) z lit. kálvis ‘kovář’, Kawohl (K 146 aj.) z lit. kavõlis ‘kovář’, Rupkalwis (K 139 aj.) z lit. rùpkalvis ‘kovář hrubého železa’, Schaltkalwis (K 140) z lit. šáltkalvis ‘kovář za studena’, Kragenings (K 122 aj.) z lit. krãginikas ‘kotlář’, Katillus (K 32 aj.) z lit. katilius ‘výrobce kotlů’, Skauradszus (K 14) z lit. *skauradžius ‘výrobce kotlů’, Geledzus (K 64), respektive Gelleszus (K 114), z geležius ‘kovář, obchodník se železem’. 4. Zpracování dřeva Discheratis (K 27 aj.) patronymikum z lit. dišerė ‘truhlář’, Deyluaitis (K 105) patronymikum z lit. dailius ‘truhlář?’, Dilluwatis (K 77) patronymikum z lit. dielius ‘výrobce prken’, Geldszus (K 64 aj.) z lit. *geldžius ‘výrobce koryt’, Sketschus (K 37) z lit. skiečius ‘výrobce tkalcovských hřebenů’, Kubillus (K 95) z lit. kubilius ‘bednář’; Butkkeraitis (K 8 aj.) patronymikum z lit. bùtkerė ‘bednář’, Radszus (K 32 aj.) z lit. rãčius ‘kolář’, Stellmokatis (K 20) patronymikum z lit. stėl̃mokas ‘výrobce židlí’. 5. Výroba a zpracování kůží Schicksnus (K 108 aj.) z lit. šikšnius ‘koželuh’, Kaßenecks (K 90 aj.) z lit. kažemėkas ‘koželuh’, Kurpenings (K 37) z lit. kùrpininkas ‘švec’, Kurpius (K 59 aj.) z lit. kùrpius ‘švec’, Schustereit (K 33 aj.) patronymikum z lit. šiùsteris ‘švec’, Sapagus (K 759 z lit. *sopagius ‘výrobce bot’, Bal(l)nus (K 30 aj.) z lit. balnius ‘sedlář’, DirsZus (K 32 aj.) z lit. diržius ‘řemenář’. 6. Textilní a kožešnická řemesla Schneid ereit (K 9 aj.) patronymum k litevskému šneideris „krejčí“, Krautzuns (K 13 aj.) patronymum k litevskému kraučius „krejčí“, Kepurnings (K 37) k kepùrininkas „kloboučník“, Audeyus (K 14) k litevskému audėjas „tkadlec“, Kaylus (K 63 aj.) k litevskému kai̇lius „kožešník“, Kuschnerus (K 85 aj.), Kurschnorus (K 119) k litevskému kušniėrius „kožešník“. 7. Stavebnictví Muren ingk (K 157) k litevskému mūrininkas „zedník“, Zimmermons (K 123) k litevskému cìmermonas „tesař“, Zimmernings (K 10) k litevskému cìmerininkas „tesař“, Kalkenings (K 116 aj.) k litevskému kálkininkas „vápeník“, Plitzus (K 90) k litevskému plyčius „cihlář, výrobce cihel“ a Plietenings (K 117) k litevskému plytininkas „cihlář, výrobce cihel“, Stegus (K 58) k litevskému stiėgius „pokrývač“, Sticklus (K 150 aj.) k litevskému stiklius „sklenář“, Stiglorus (K 97) k litevskému stikliórius „sklenář“. 8. Ostatní zpracovatelská výroba Bludszus (K 84 aj.) k litevskému bliūdžius „výrobce lžic“, Bludenings (K 20) k litevskému bliūdininkas „výrobce lžic“, Podszus (K 30 aj.) k litevskému puõdžius „hrnčíř“, Girnus (K 20 aj.) k litevskému gìrnius „kameník vyrábějící mlýnské kameny“, Rötzus (K 158), Retschus (K 162) k litevskému rėčius „výrobce sít“ Straipsniai / Articles 55 CHRISTIANE SCHILLER 9. Služby Kartzaunings (K 113) k litevskému karčiauniṅkas „hostinský“, Kraule(y)dies (K 43 aj.) k litevskému kraujaleidýs „pouštěč žilou, baňkař“, Waßenings (K 126) k litevskému važininkas „povozník“, Maynus (K 123 aj.) k litevskému mai̇nius „podvodník, obchodník“, Kuptschus (K 157), Kubzus (K 57) k litevskému kūpčius „obchodník“. 10. Úřady Bormeistratis (K 25) patronymum k litevskému bormeistras / burmistras „purkmistr“, Golmisteras (K 154) z německého Garnmeister „pomocný úředník rybářského mistra“ (Wenskus 1990, 48), Patabuleit (K 53) pravděpodobně patronymum k litevskému patóbelis „potabel, kostelník“, Starrost (K 139 aj.) k litevskému stórasta „(místní) představený“, Lautzas (K 108 aj.) k litevskému laũčas „myslivecký dozorce“, Packmoratis (K 30) patronymum k litevskému pakamórė „správce statku“, Waßna (K 120 aj.) zřejmě k litevskému važnas „posel, herold“. 11. Vojsko Scherwenings (K 186) k litevskému šárūniṅkas „správce výzbroje“, Straltzuhns (K 49) patronymum k litevskému strėlčius, strielčius „střelec“. 12. Ostatní Schipporus (K 104) k litevskému šiporius „lodník“, Bugeningk (K 97 aj.) pravděpodobně k litevskému būgnininkas „bubeník“, Skambraks (K 31 aj.) k litevskému skámbrakas „muzikant“, Birbindschus (K 128 aj.) k litevskému birbinčius „hráč na šalmaj“. 4. FREKVENCE: 10 NEJČASTĚJŠÍCH PŘÍMÝCH LITEVSKO-PRUSKÝCH PŘÍJMENÍ PODLE POVOLÁNÍ Kvantitativní zjištění přímých příjmení podle povolání se kvůli proměnlivému pravopisu ukazuje jako mimořádně obtížné. Kromě toho lze mnoho příjmení podle povolání doložit pouze prostřednictvím příslušných patronymických útvarů. Proto se zdá účelné na tomto místě zohlednit vedle přímých příjmení podle povolání také patronymika a pentheronymika19 z nich utvořená, neboť jen tak lze zjistit slovotvornou potenci příslušného apelativa. Zohledníme-li všechny grafické podoby přímého příjmení podle povolání i všechny jeho bezprostřední patronymické a pentheronymické odvozeniny, získáme následující obraz. Jak ukazuje tabulka, s výjimkou příjmení podle povolání ve významu „kovář“, „krejčí“ a „kolář“ existuje z hlediska četnosti jen málo paralel s německými příjmeními. Zjištěný vzorec četnosti spíše odráží vesnickou sídelní strukturu pruské Litvy, v níž převládala její specifická odvětví povolání. 19Pentheronymiky se označují jmenné formy odvozené od jmenných forem tchána, které slouží k pojmenování zetě. 56 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen TABULKA 1: Nejčastější přímá příjmení podle povolání a jejich odvozeniny Celkem | Počet nositelů jména | Počet nositelů patronymických a pentheronymických odvozenin vytvořených z příjmení podle povolání 1. | KALVIS ‘kovář’ | 74 | 11 | 63 2. | ŠNEIDERIS ‘krejčí’ | 45 | 11 | 34 3. | PUODŽIUS ‘hrnčíř’ | 39 | 17 | 22 4. | BUTKERĖ ‘bednář’ | 28 | 0 | 28 5. | BALNIUS ‘sedlář’ | 21 | 19 | 3 6. | RAČIUS ‘kolář, povozník’ | 19 | 6 | 13 7. | KURPIUS ‘obuvník’ | 15 | 3 | 12 8. | KAŽEMĖKAS ‘koželuh’ | 15 | 13 | 2 9. | DIŠERĖ ‘truhlář’ | 11 | 1 | 10 10. | KUBILIUS ‘bednář’ | 10 | 7 | 3 11. | KUMETIS ‘čeledín’ | 10 | 3 | 7 5. PROBLÉMY A. Problémy s vymezením Ne všechna zdánlivá přímá příjmení podle povolání jsou motivována přímo povoláním. Vyskytují se souvislosti jak s nepřímými příjmeními podle povolání, tak s přezdívkami. U předka nositelů příjmení Klebons (K 154) nelze například uvažovat o výkonu farního úřadu, srov. litevsky klebõnas „farář“. Faráři obvykle pocházeli z privilegovaných, většinou německy mluvících vrstev, které již od rané doby měly dědičná příjmení. Jejich činnost tedy již nemohla ovlivnit vznik příjmení. Jméno Klebons lze proto vykládat pouze jako nepřímé příjmení podle povolání, například pro potabela, tj. kostelníka, anebo jako přezdívku; v posledním případě by motivem pojmenování mohla být například hluboká zbožnost nositele jména. Podobně problematické je zařazovat mezi přímá příjmení podle povolání příjmení, která údajně vyjadřují společenské postavení. Je zřejmé, že nositelé příjmení Karalus (K 43 aj.) (srov. litevsky karãlius „král“) nevykonávali královský úřad. Spíše je třeba Straipsniai / Articles 57 C H R I S T I A N E S C H I L L E R lze předpokládat, že v případě Karalus šlo o přezdívku, která svého nositele charakterizovala na základě určitých sociálních vlastností. U příjmení Bajohr (K 109), odvozeného z lit. bajōras „šlechtic“, lze vzhledem k tomu, že již v 16. století se toto přízvisko jednoznačně používalo k označení společenského postavení nositele jména,20 předpokládat odpovídající souvislost. I zde je však třeba vzít v úvahu, že příslušné přízvisko se mohlo užívat také v opačném významu, tj. k označení zvláště chudého člověka.21 Tato souvislost se zřejmě týká také některých nositelů variant příjmení Didžiūnas „šlechtic, velkostatkář“. Například Albas Dizuns hospodaří na pouhých 0,15 g (lánu), tedy zdaleka nejmenší výměře ve vsi.22 Možnost antonymického užití řadí příjmení odrážející společenské postavení do blízkosti přezdívek a svědčí proti jejich zařazování mezi přímá profesní příjmení. B. Problém krejčovství Dosud se předpokládalo, že Schneiderei je litevská patronymická formace od původně německého příjmení.23 Proti tomu však svědčí skutečnost, že toto jméno zaujímá mezi příjmeními prusko-litevského původu v Německu s 741 nositeli 5. místo, po jménech Naujoks (1432), Kalweit (915), Rudat (751) a Petereit (742),24 zatímco jiné litevské patronymické formace, jejichž základem je německé profesní označení, jsou mnohem méně frekventované. Jméno Schneider se sice vyskytuje také v rámci německého jmenného systému, a to 108291krát,25 20 In Diehlmann (2006: 237) wird die Sozialstruktur des Ortes Wittgirren (Kreis Tilsit) wie folgt beschrieben: „Zu Widdigire seint ein bayor, ein halbzinsner vnd 6 scharwergker“. Der „bayor“ wird mit dem entsprechenden Beinamen als Jacubel Baior angeführt. 21 Diese Verwendung von lit. Bajoras dokumentiert Butkus (2005: 155) ‘7. neturtingas’. 22 K 25 uvádí pro Wandlauszen (úřad Dinglaucken) následující obyvatele a lány, které obhospodařují: „Pritzck. Aredatis 2 g, Jurg Kundrugs 1 g, Ensk. Waschkuns 1,15 g. Hans Polluckatis 1 g, Albas Dizuns 0,15 g“. 23 Vgl. Vanagas (1989: 964) „Šneideraitis [...] Šneideráitis [...] – žr. Šneideris“, „Šneideris [...]. Plg. Šneidaris, Šneider ys (žr.). Iš vok. Schneider, Schneiders (M. Gottschald, 1954, p. 521; H. Bahlow, 1967, p. 464)“. Kohlheim/Kohlheim (2005: 542) „Schneiderei: ursprünglich in Ostpreußen verbreitete patronymische Bildung zu →Schneider mit dem litauischen Suffix –eit.“ Ebenso auch Schiller (2008: 40). 24 Zdroj: TopNames5000. Srov. také Schiller (2008: 40). 25 Zdroj: TopNames5000. 58 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen třetí nejčastější jméno; litevské patronymické formace u příjmení s bezprostředně podobnou frekvencí, jako jsou Müller (1.), Schmidt (2.), Fischer (4.) a Weber (5.), doloženy nejsou vůbec nebo jen ojediněle; srov. Schmittat (57), Fischereit (7).26 Proto je třeba předpokládat, že základem patronymické formace Schneidereit není německé příjmení Schneider, nýbrž profesní označení Šneideris přejaté z němčiny a z něj utvořené litevské příjmení. Vzhledem k tomu, že koncovka příjmení bývá často vypuštěna, je třeba jmennou podobu Schneider doloženou v korpusu, zvláště pokud je spojena s jednoznačně litevským křestním jménem, považovat za podobu lit. šneideris. Do skupiny prusko-litevských profesních příjmení lze proto zařadit i jiné jmenné podoby, původně identifikované jako německá příjmení, pokud se jednoznačně vztahují k litevským nositelům jména. Za zvážení stojí mimo jiné jmenné podoby Kleinschmidt (srov. Crisas Kleinschmidt, K 25) a Schuster (srov. Johnis Schuster), K 132), u nichž zřejmě nebyly zaznamenány litevské koncovky příjmení, a stupeň integrace proto nelze určit. Tato jména vypovídají o činnosti, kterou označená osoba vykonávala, a mají tedy přímý vztah k nositeli jména, případně k jeho bezprostředním předkům. Naproti tomu německá profesní příjmení, jejichž rozšíření v Prusko-litevsku je důsledkem pozdějšího přistěhování německých nositelů jmen, jak jsou mimo jiné zachycena v korpusu Urbonavičiūtė (2005), nelze vykládat v tomto smyslu. Vztah k historickému prusko-litevskému pracovnímu prostředí nemá například ani příjmení Bergmann. c. Patronymika odvozená přímo od názvů povolání Jak ukazuje seznam nejčastějších názvů povolání, mnohé z nich lze doložit pouze prostřednictvím patronymik, která z nich byla utvořena. Toto zjištění lze vykládat dvojím způsobem. Jednak tak, že tvorba a ustálení jmen byly v době sběru dat, tedy roku 1736, již z velké části dokončeny a příjmení se dochovala pouze prostřednictvím odpovídajících patronymik. Ne všechna zde zkoumaná příjmení však vykazují stejný poměr mezi názvy povolání a patronymickými útvary od nich odvozenými. Kromě toho je třeba neztrácet ze zřetele ještě druhý aspekt 26 Pramen: http://christoph.stoepel.net/geogen/v3/Default.aspx Straipsniai / Articles 59 CHRISTIANE SCHILLER že pojmenování zpravidla předcházelo zahájení výkonu povolání. Později vykonávané povolání proto při pojmenovávání zřejmě hrálo jen malou roli, pokud šlo o zavedeného, tj. nepřistěhovalého člena vesnického společenství. Při pojmenovávání dětí mělo větší význam povolání vykonávané otcem. Odpovídající označení povolání a od něj odvozené jméno podle povolání při tvorbě příslušných patronymik soupeří s primárními patronymiky, tj. odvozenými od otcova křestního jména, a s patronymiky odvozenými od otcovy přezdívky. Tato konkurence jednotlivých patronymických útvarů se projevuje například v následujícím dokladu: Tumschas Jäckstait oder Schneiderait (K 123); patronymická podoba odvozená od názvu povolání zde byla zaznamenána jako alias. SHRNUTÍ Jak ukazuje tato studie, litevská jména odvozená od názvů povolání si zaslouží větší pozornost onomastického výzkumu. Jak bylo zde zřetelně doloženo, jelikož tato jména se zpravidla užívají nemetaforicky a nemetonymicky, je třeba revidovat jejich zařazování mezi přezdívky, které je běžné v litevském výzkumu. Také zde by se naopak měla, stejně jako v německy psaném výzkumu, považovat za samostatnou třídu jmen. Díky úzké souvislosti s odpovídajícími apelativy lze jména odvozená od názvů povolání poměrně snadno identifikovat. Na základě známých vzorců tvorby označení povolání, které zde byly znovu vymezeny, lze některá z těchto shromážděných jmen odvodit od označení povolání, jež dosud nebyla zachycena v LKŽ. Tím se ukazuje potenciál, který může mít systematická evidence prusko-litevského jmenného bohatství pro litevskou lexikologii. Litevská jména odvozená od názvů povolání navíc umožňují vypovídat o profesních oblastech, v nichž Litevci působili. Ne všechna označení povolání dochovaná v prusko-litevských slovnících se objevují také v jmenném bohatství. Jména odvozená od názvů typicky městských povolání, jako například aukskalis „zlatník“ nebo ziegor(i)ninkas „hodinář“, nebyla v tomto korpusu doložena. Četnost určitých profesních odvětví zastoupených v těchto jménech naopak odráží venkovský charakter sídelní struktury Pruské Litvy. Ačkoli lze o sociální struktuře prusko-litevských obcí alespoň částečně vypovídat také na základě údajů o označeních povolání v 60 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen Ačkoli jsou možné daňové seznamy, zápisy v církevních matrikách apod., takto zprostředkovaný obraz oblastí činnosti je neúplný, neboť takové seznamy zpravidla uvádějí pouze hlavní výdělečnou činnost osoby. Množství činností vykonávaných jako vedlejší zaměstnání tak zůstává nezohledněno. Tyto činnosti se odrážejí v příjmeních, a dokumentují tak další aspekty venkovské dělby práce. Výzkum nejen pruských litevských názvů povolání tak otevírá mnohostranné perspektivy. LITERATURA Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Æsti. CIG – CLAVIS GERMANICO-LITHVANA; LMAB RS: f. 137 13–14. – Clavis Germanico-Lithvana. Rankraštinis XVII amžiaus vokiečių–lietuvių kalbų žodynas 1–2, vyd. Vincentas Drotvinas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1995–1997; 3–4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (část I ve svazcích 1 a 2; část II ve svazcích 3 a 4; Addenda [= IIA] ve svazku 4, s. 1135–1184). Diehlmann Hans Heinrich 2006: Die Türkensteuer im Herzogtum Preußen 1540. Memel–Tilsit (Sonderschriften des Vereins für Familienforschung in Ost- und Westpreußen e. V. 88/2). Hamburg: Selbstverlag des Vereins. EWD – Pfeifer Wolfgang 1989: Etymologisches Wörterbuch des Deutschen. Berlin: Akademieverlag. Fleischer Wolfgang 1964: Die deutschen Personennamen. Berlin: Akademieverlag. K – Kenkel Horst. Amtsbauern und Kölmer im nördlichen Ostpreußen um 1736 (Sonderschriften des Vereins für Familienforschung in Ost- und Westpreußen e. V. 9). Hamburg: vlastní náklad spolku, 1972. Kohlheim Rosa, Kohlheim Volker 2005: Duden. Familiennamen. Herkunft und Bedeutung von über 20 000 Nachnamen. Mannheim, Leipzig et al.: Dudenverlag. Kunze Konrad 1998: dtv-Atlas Namenkunde. Vor- und Familiennamen im deutschen Sprachgebiet. München: Deutscher Taschenbuchverlag. Linde V – Samuel Bogumił Linde. Slovník polského jazyka 5. Lvov: Zakład narodowy imienia ossolińskich, 1859. LKG I – Lietuvių kalbos gramatika 1. Vilnius: Mintis, 1965. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, elektronická verze, redakční kolektiv: Gertrūda Naktinienė (hlavní redaktorka), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. www.lkz.lt. Straipsniai / Articles 61 CHRISTIANE SCHILLER LPŽ I–II – Slovník litevských příjmení 1–2, red. Aleksandras Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. RŽ – Littauifch=Deutfches und Deutfch=Littauifches Lexicon [...] od Philippa Ruhiga, faráře a seniora ve Walterkehmen, hlavního úřadu Insterburg. K̊önigsberg, tiskem a nákladem I. H. Hartunga, 1747. S c h i l l e r C h r i s t i a n e 2008: Příjmení prusko-litevského původu ve Spolkové republice. – Zunamen 3.1, 38–58. S k a r d ž i u s P r a n a s 1998 [1931]: Die slavischen Lehnwörter im AltLitauischen. – Pranas Skardžius. Rinktiniai raštai 4. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998. S k a r d ž i u s P r a n a s 1996 [1943]: Lietuvių kalbos žodžių daryba. – Pranas Skardžius. Rinktiniai raštai 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996. S t u n d ž i a B o n i f a c a s 2009: Akcentologie spisovné litevštiny. Vilnius: Universiteto leidykla. TopNames5000. Na internetu na adrese: http://christoph.stoepel.net/geogen/v3/Software.aspx (19.03.2012). U r b o n a v i č i ū t ė A s t a 2005: Klaipėdos krašto lietuviškos ir vokiškos profesinės kilmės pavardės etnolingvistiniu požiūriu. – Filologija 10, 84–88. V a n a g a s A l e k s a n d r a s 1999: Pavardės. – Lietuvių kalbos enciklopedija, red. Vytautas Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 466–472. W e n s k u s R e i n h a r d 1990: Namengebung und Namenwechsel im nordöstlichen Ostpreußen in der frühen Neuzeit. – Altpreußische Geschlechterkunde, Neue Folge 20, 27–142. Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1977: Litevská osobní jména ve Vilniusu na počátku 17. století. Vilnius: Mokslas. Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 2008: Litevská osobní jména. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Osobní jména související s povoláním v pruské litevštině S H R N U T Í Jak ukazuje tato studie, osobní jména související s povoláním tvoří samostatnou třídu osobních jmen také v pruštině litevské. Jejich přímé, tj. nemetonymické a nemetaforické, užívání neumožňuje zařadit je do třídy přezdívek. Osobní jména přímo související s povoláním jsou odvozena od apelativ označujících povolání a ilustrují tvoření slov charakteristické pro tuto lexikální třídu, srov. deriváty s derivačními afixy –ius, –ininkas a –ėjas a složeniny. Další skupina osobních jmen souvisejících s povoláním po- 62 Acta Linguistica Lithuanica LXVI Berufsnamen im Preußisch-litauischen chází ze slovanských (polských a běloruských) jazyků a z názvů povolání přejatých v různých obdobích z němčiny. Dvanáctistupňová klasifikace osobních jmen souvisejících s povoláním, navržená v článku, umožňuje jejich rozlišení podle příslušné profesní oblasti. Statistická analýza ukázala, že osobní jména související s povoláním, která označují řemesla v oblasti výroby (např.: Schmied ‘kovář’, Schneider ‘krejčí’, Töpfer ‘hrnčíř’, Böttcher ‘bednář’, Sattler ‘sedlář’, Radmacher ‘kolář’, Schumacher ‘ševc’, Gerber ‘koželuh’ a Tischler ‘truhlář’), jsou velmi častá. Ne všechna příjmení, která lze odvodit od názvů povolání a služeb, lze interpretovat jako osobní jména přímo související s povoláním. Někdy je lze vysvětlit jako přezdívky. Doručeno 7. ledna 2012. CHRISTIANE SCHILLER Humboldt-Universität zu Berlin Institut für deutsche Sprache und Linguistik Unter den Linden 6, D-10099 Berlin, Deutschland [email protected] Straipsniai / Articles 63