Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse

KRISTINA RUTKOVSKA Vilniuská univerzita, Centrum polonistiky Oblasti výzkumu: fungování a stratifikace polských dialektů v Litvě, interakce litevských a polských dialektů, lexikální lituanismy v polštině, lidové zvyky v pohraničí; problémy dvojjazyčné polsko-litevské lexikografie. LITEVSKÉ VÝPŮJČKY V POLSKÝCH DIALEKTECH V LITVĚ1 Litevské výpůjčky v polských dialektech v Litvě ANOTACE Článek se zabývá lexikálními lituanismy užívanými v dialektech polštiny na území polsko-litevského a běloruského pohraničí v Litvě. Lexikální lituanismy jsou charakterizovány podle období přejímání a způsobů, jimiž tato slova pronikla do polských dialektů. Z provedené analýzy vyplývá, že většina litevských výpůjček, které se dostaly do polštiny, přišla prostřednictvím běloruštiny, což může svědčit o tom, že běloruština tvořila základ pro utváření polských dialektů v oblasti Vilniusu. ANOTACE Článek se zabývá lexikálními lituanismy užívanými v polských dialektech na polsko-litevském a běloruském pohraničí. Litevské lexikální výpůjčky jsou charakterizovány z hlediska doby a způsobů, jimiž tato slova pronikala do polských dialektů. Provedená analýza ukazuje, že většina litevských výpůjček pronikla do polštiny prostřednictvím běloruštiny, což může svědčit o běloruském základu polských dialektů ve Vilniusu a jeho okolí. 1 Článek vznikl v rámci mezinárodního projektu „Język polski pogranicza litewsko-łotewsko-biało-ruskiego na tle innych odmian polszczyzny północnokresowej“ (The Polish language of the Lithuanian-Latvian-Belorussian borderland in comparison with other variants of the Polish language in north-eastern Polish), financovaného polským Ministerstvem vědy a vysokého školství (MNiSW – Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego), nyní Národním vědeckým centrem (NCN – Narodowe Centrum Nauki; an. Ministry of Science and Higher Education, currently National Science Centre); číslo smlouvy: N104 056038. KLÍČOVÁ SLOVA: polské dialekty v Litvě, interakce dialektů, lituanismy, oblast Vilniusu. KLÍČOVÁ SLOVA: polské dialekty v Litvě, interakce mezi dialekty, lituanismy, oblast Vilniusu. 52 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse Polsko-litevskou a běloruskou příhraniční oblast charakterizuje multikulturalita a mnohojazyčnost, které utvářely složité etnolingvistické vztahy již v dávné minulosti sahající do dob Litevského velkoknížectví (LDK). Původní rozdělení na baltské a rusínské země, jakož i příliv obyvatel z Koruny a sousedních států vedly k tomu, že v době Lublinské unie (1569) a vpádu moskevského vojska (1655) existovalo na tomto území dokonce sedm etnolektů: litevština, běloruština, polština severovýchodního regionu, jazyk litevských Tatarů, jazyk karaimů v Trakai, dialekt litevských Židů a „řeč pohanů z Narewu“ (Bednarczuk 1994: 109–124). Postupem času se na území Litevského velkoknížectví počet různých etnolektů pouze zvyšoval. Po dělení Republiky obou národů začal na těchto územích sílit vliv ruštiny a změnilo se postavení i hranice užívání dalších jazyků, které zde odedávna fungovaly (Grek-Pabisowa 1997: 145–179). Na základě dosavadního popisu jazykové situace v době Litevského velkoknížectví, který vychází z analýzy historických pramenů, a výzkumu dialektů těchto příhraničních oblastí toho víme jen málo o hranicích užívání mluvené běloruštiny2 v minulosti a o užívání litevských dialektů na slovanských územích sousedících s Litvou. Geneze polských dialektů v Litvě je proto stále předmětem diskusí. V tomto článku budou na základě jazykových údajů analyzovány jevy, které by mohly pomoci určit jazykový základ, na němž se utvořily polské dialekty vilniuské nářeční oblasti. Předmětem popisu jsou litevské výpůjčky užívané v těchto dialektech. Lexikální výpůjčky z litevštiny budou charakterizovány podle rozmanitosti jejich chronologických vrstev (a souvisejících rozdílů mezi tematickými skupinami) a podle jejich rozšíření v různých nářečních oblastech. Kromě toho se s ohledem na častou shodu s obdobnými slovy užívanými v běloruských dialektech pokusíme doložit, že se tato slova dostala do polských dialektů v Litvě prostřednictvím zprostředkujícího jazyka. Tento článek se neomezuje pouze na uvedení výpůjček z litevštiny zaznamenaných na území vilniuského kraje (pol. Wileńszczyzna)3. Zohledněna budou také území vzdálená od vilniuského kraje, která však mají podobné sociolingvistické rysy v minulém i současném kontextu. Dále jsou uvedeny litevské výpůjč- 2 Dnes se tomuto problému věnuje jen několik článků. Běloruský badatel Anatolij Aksamitov píše o početní převaze Bělorusů na území Litevského velkoknížectví, o rozšířeném užívání běloruštiny (severozápadních běloruských dialektů) při kontaktu Litevců, Poláků a Bělorusů i o fungování tohoto dialektu v dalších menších komunitách (židovské, karaimské a tatarské), které se usadily v okolí Vilniusu a Trakai (Аксамитов 2000: 91–92). 3 Název této nářeční oblasti navrhla Halina Turska, která zkoumala a popsala polštinu na územích severně od Vilniusu, rozprostírajících se v širokém pásu od Kernavė až po Nové Švenčionys. Při odlišení vilniuské oblasti od dvou dalších polskojazyčných oblastí v Litvě – Smalvů a Kaunasu – zkoumala pouze okolí, která před válkou náležela Polsku (Turska 1995). Dnes by byla zapotřebí nová klasifikace polských dialektů v Litvě, neboť všechny jejich nářeční oblasti již byly prozkoumány. Navrhoval bych také chápat hranice vilniuské nářeční oblasti poněkud šířeji. Straipsniai / Articles 53 KRISTINA RUTKOVSKA ské výpůjčky byly zaznamenány v okrese Vilnius a v některých lokalitách okresů Širvintos a Molėtai, tedy na územích, která k vilniuskému kraji nepatří, protože do roku 1939 byla tato okolí součástí území Litevské republiky. Využívá se také materiál shromážděný v okrese Trakai, kde je dnes dominantním jazykem polština a jazyková situace je velmi podobná situaci ve vilniuském kraji. Zkoumány jsou tedy lokality, v nichž polština plní (a někdy plnila) funkci prvního (primárního) jazyka. Výrazy vybrané pro výzkum poskytli informanti, kteří většinou litevsky vůbec neumějí a v každodenním životě tento jazyk nepoužívají4. Potřeba zaznamenávat a zkoumat lexikální výpůjčky z litevštiny v polských dialektech v Litvě vznikla v roce 2001, kdy se začal shromažďovat materiál pro polský nářeční slovník. Prvotní analýza lexika shromážděného pro slovník5 odhalila poměrně rozsáhlou vrstvu lexika litevského původu (asi 10%). Materiál se ověřoval pomocí dotazníku sestaveného na základě slovníku během každé letní expedice (tj. v letech 2007–2012). Rozsah lexika se stále zvětšoval: dařilo se objevovat nové lexémy nebo zaznamenávat morfonologické varianty již zjištěného lexika a frazeologická spojení. V současnosti můj kartotéční soubor obsahuje více než 700 lexikálních výpůjček z litevštiny. Lze předpokládat, že nové výrazy nebo jejich varianty lze nalézt i v dosud neprozkoumaných polských nářečních oblastech, zejména v polsko-běloruském pohraničí (například v okrese Šalčininkai). Výrazy zaznamenané během letošní expedice to ostatně velmi dobře potvrdily. Rozsah článku neumožnil uvést všechny výpůjčky z litevštiny zaznamenané ve zkoumané oblasti. K doložení této teze byla proto vybrána slova, která odrážejí rozmanitost lexika jednotlivých skupin, jsou dobře doložena v dialektu zkoumané oblasti a mají mnoho morfonologických variant. Analýza slov vychází z prací litevských, běloruských a polských jazykovědců. Dosud byla největší pozornost věnována výpůjčkám z litevštiny rozšířeným v příhraničních běloruských dialektech (Urbutis 1969: 43–68; 1969a: 149–162; 1984: 30–38; 1984: 255–275; 1987: 46–52, 61–68; Гринавяцкене, Мацкевич, Романович, Чеберук 1975: 163–195; Grinaveckienė 1983: 182–204). Litevské výpůjčky v polštině zkoumali tito autoři: Otrębski 1931: 79–85; Zdaniukiewicz 1972; Zinkevičius 1974: 207–214; Grinaveckienė 1977: 133–142; 1991: 47–64; Tekielski 1980: 62–73; Smoczyński 2001: 445–460; Rutkowska 2006: 73–108, 2007: 487–502, 2010: 342–348. Při psaní tohoto článku byly využity také významné práce obecnějšího zaměření: Мартынов 1965; Чекман 1972: 147–156; Лаучюте 1973:155–164, 1975: 145–161; Zinkevičius 1984: 255–275, 1987: 46–52, 61–68; Laučiūtė 2007: 85–102; Grek-Pabisowa 1993: 54–60; Smułkowa 2002: 272–283, 2002a: 242–2576. 4 Jazyková situace v těchto oblastech je podrobněji rozebrána v několika publikacích autorky tohoto článku (Rutkowska 2008: 345–366; 2008a: 53–68). 5 Slovník obsahující lexikum ze všech oblastí rozšíření polských dialektů v Litvě vyšel ve Varšavě v roce 2006 (viz SPGL). 6 Lituanizmų tyrinėjimų apžvalga pateikta mano studijoje (Rutkowska 2006: 73–108). 54 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse SKUPINY LEXIKÁLNÍCH LITUANISMŮ Analýza výpůjček z litevštiny, provedená na základě historických slovníků, dostupných popisů lexika jazyků severní oblasti LDK a současných slovníků slovanských nářečí, umožňuje vyčlenit čtyři skupiny výpůjček7. 1. První skupina lituanismů Poměrně velkou část lexika tvoří staré výpůjčky doložené v období Litevského velkoknížectví; tyto lexémy se vyskytují ve starých pramenech psaných polsky nebo starobělorusky. Tato slova, zaznamenaná v 16.–18. století, se široce užívají a zpravidla se zachovala v několika slovanských jazycích (polštině, ruštině, běloruštině a ukrajinštině). Tvoří několik tematických skupin. Fyziografická pojmenování dyrsa ‘rostlina z čeledi lipnicovitých, polní a lesní plevel, plevel ozimů (Bromus); její stonek, zrno’: V žitě je hodně dyrsy, roste jako oves, taková metlice, prostě podobná ovsu Šv. No, to je dyrsa, ta samá žitnice, polsky žitnice, a prostě dyrsa, to ještě bělorusky dyrsa, no ona jen nemá zrnka, má jen slupku, nemá zrnka, a proto se říká: žitnice, pomocnice chleba, protože ji umeleš a přidáš do chleba. [A jak tomu tady říkali?] U nás je dyrsa i žitnice, jeden říká dyrsa, druhý říká žitnice Lent. [A dyrsy nebylo?] Dyrsy bylo, jak by ne, rostla v žitě jako metlička Vid. Dyrsa tu je, když ji necháš, taky kvete Mież. Nevím, odkud se ta dyrsa vzala. Přicházela od země, nebo od nějakého povětří Intur. Slovo dyrsa zaznamenala Grinaveckienė v okolí Bui vydžių (Grinaveckienė 1991: 50); dzırsa: Dzırsa či džyrsa, asi něco takového, co škodilo obilí Virš; dirsa: Dirsa je už hodně škodlivá. No, kvete, jakoby žlutě, vyrážejí jí takové ostré klásky, také velmi škodí obilí Šiaul. Ve starých písemných pramenech je doložena v podobách: dyrsa, dyrsouaty (Jabl 65); zaznamenána v ruských, ukrajinských a polských nářečích (Białystok, Sejny) (CB 11); funguje také v běloruských nářečích: дьірса, гірса (CBF); litev. dirse8; 7 V tomto článku se při popisu výpůjček z litevštiny používá široké pojetí lituanismu: za výpůjčky z litevštiny se považují slova litevského kořene a výpůjčky z jiných jazyků, které se do polštiny dostaly prostřednictvím litevštiny. Za lituanismy se považují také lexémy, které pronikly do polských nářečí přes jiný jazyk (v tomto případě běloruštinu). Tento způsob popisu, vycházející z takzvaného procesu lexicalizace při zkoumání etymologie výpůjček, je považován za nejvhodnější. (Srov. Walczak 1982: 172–194). 8 Ekvivalentní podoby litevských slov v jiných jazycích byly vybrány s využitím slovníku litevského jazyka: LKŽe. Složitější případy určování litevského původu slov byly analyzovány na základě etymo- Straipsniai / Articles 55 KRISTINA RUTKOVSKA dyrwan „opuštěná, neobdělávaná, zarostlá půda“: Nu na dyrwanie tylko krowy pasi sie, co na dyrwanie robić, tam na dyrwanie tylko rośni trawa i więcej nic Šv. Gospodář tak zanedbal tu půdu, zarostl ji dyrwanem Virš. Dyrwany, już za mojo pamięńcio, to ja krowa jeszcze prowadziłam na dyrwany dalej, tam koniczynka tyko, dyrwanami stała ziemia. Teraz nie zapuszczajo Vid. Dyrwany byli, ale tu tylko ta góra o dyrwan był, a tak to wszystko urabiane było STarp. Dyrwanow nie była kiedyś, byli łonki Dub. Jak pobendzie jaki dyrwan, nu to potym żyta lepiej rosła Karv. U mnie to była dobrza żyć – sucha, dyrwany Kern. Ve Vilniuském kraji slovo dyrwan zaznamenaly Turska, Ničas, Šveikovska (TurNiSzw 138, 173), v Buivydžiai Dwilewicz: dyrwan (Dwil 115); dyrwan bylo zaznamenáno v okolí Buivydžiai a Aukštadvaris (Grinaveckienė 1977: 137; 1991: 50); dyrwanek „tráva“: Nu potym pośle festu na jakimś dyrwanku robio majówka Šv; zadyrwaniały „o půdě: neobdělávaná“: Nu zadyrwaniała taka [zie-mia] Šv; dyrwaniec (SGP). Ve starých písemných pramenech jsou od 16. století doloženy tyto podoby: dyrvan (dervan, dirvan), dirvanec, dyrvanik, dyrvanowy na území Litvy (Jabl 47, 66, 67, 117, 234, 311); Zofia Kurzowa uvádí slovo dyrwan a považuje je za litevskou výpůjčku, která v polštině funguje od 17. století, ve staré běloruštině je od 16. století doložena podoba dzirwan (Kurz 353); slovo je doloženo také v ГСБМ v těchto podobách: дүрванъ, дерванъ, дървонъ, дърва, funguje v polských nářečích v okolí Pskova, Smolenska a Sejnů (СБ 29) i v pohraničních běloruských nářečích (СБГ); toto slovo v běloruských nářečích analyzoval Urbutis (1969 (1): 58); lit. dirvónas; dumblo „usazené kaly, mokré rozšlapané bláto“: Ale jest takie dumbły, że jak przewali sie, możesz przewalić sie i przepaść tam Lent. A w wodzie nu też bywa dumbła, bywa, że tam twardo, a bywa że tam jeszcze taka, że tam nogi lazo, że tam taka dumbła jeszcze Šv. [Takové bahno v jezeře?] Dumbła Rud. Ledwie ja nogi z tego dumbła wyciągnął. Ryba wielka, ale czuć dumbłem WilJaszcz. Slovo je ve starých písemných pramenech doloženo od roku 1671 (Raseiniai) (Jabl 295), rovněž jako označení bažiny v podobě Думбль od roku 1596 (Ukmergė) (Jabl 121); v ГСБМ se nevyskytuje; funguje v pohraničních běloruských nářečích: дъмбла (СБГ), stejně jako v ruských nářečích na území Litvy (СБ 54); lit. dum̃blas; krusznia 1. „hromada kamení, kamenná kupa“: Nu taka kupa kamieni to tylko nazywali krusznia, nu pozwożone, do kuczy złożone i nazywali krusznia Šv. A to bywa krusznia kamieniow, to w kamieniach też tak samo zrobio gniazdy i siedzo (szeszki) Lent. Kiedyś maj ontek był, to zbierali kamieni i walili w kruszni te Padv; chruśnia: Jak kamieni gdzie nałożona, to nazywali chruśnia Karv; 2. „ohřívací kamenná pec v lázních“: Była krusznia i tam palili, palili w tej kruszni, była taka piec, ten …nými slovníky: běloruským (ЭСБМ), ruským (ЭСРЯ), polskými (SEJP, SEJPSł), slovanskými (ЭССЯ) a litevským (SEJL), viz seznam zkratek na konci tohoto článku. 56 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse piec był zrobiony z kamieni taki i nazywała sie to krusznia Šv; kruśnia: A ta piec, na piec, co złożona z kamieni, jak polejo wodo, żeby duch ten, to kruśnia nazywała sia, na kruśnia wody chluśnisz Šv. Krusznia w łaźni liczy sie piec ta, krusznia, on jak przepali sie, to tam tylko kamuszki te rozpadajo sie Rud. W łaźni podłoga i kruśnia taka była zrobiona z kamieniow, a woda nieśli sie z chaty Intur. Chruśnia była w łaźni, to na kamieni polewali Pab. W łaźni chruśni takie z kamieni byli, takie piecy, nu i tam natieplo, te kamieni nagrzejon sie silna i potym wody lejo na te kamieni, pary nachodzi nu i tak myli sie Arn. V okolí Aukštadvaris: Kruśnia (Grinaveckienė 1977: 139), kruśnia (SGP). Kurzowa uvádí toto slovo jako litevskou výpůjčku ve staré běloruštině od 16. století, přičemž cituje Bulyku⁹ (Kurz 378); první význam je doložen také v ГСБМ; v současných běloruských nářečích (podobně jako v polštině) se užívá v obou významech: кру́шня, кру́сня ‘(akmenų) krūva, krūšnis; pirties ugniakuras’ (СБГ); také v sejnských nářečích (СБ 46); lit. krūšné ‘(akmenų) krūva, krūšnis’; krósnis ‘iš akmenų sukrautas šildomasis pirties ugniakuras’; kudra, mžb. kuderka „malý rybník zarostlý rostlinami“: To takie (miejsce), gdzie woda stoi, teraz już wodów nie ma. Ona może być i taka tyko woda, jak ta koła, ale tam błotnawa miejsca taka już, to krzaczek jaki rośnie, to co, to nazywali kuderki. Więcej z białoruskiego już te nazwania pozostali sie Rud; Jak jedzisz od Wilna, jest na lewa renka tam taka koło błotka, jeziorka, kudra nazywała sie, kudra i bizulka nazywali jej STarp; kudra, kuderka, kudżiarka mžb. (SGP). Slova kudra, kuderka jsou ve starých písemných pramenech na území Litvy doložena od 17. století (Jabl 108, 313, 332); CBM uvádí běloruský ekvivalent kỳdзерка „křoviny, hájek“ (doložený ve vilenské, kovenské a grodenské gubernii); převládá v pohraničních běloruských nářečích (СБГ); zaznamenáno také v ukrajinštině (СБ 37; Urbutis 1969 (1): 62); lit. kūdpa; lun „pohyblivá bažina, třasovisko“: W lesia taki lun był, to jezioro jest, to już tam i lun. Błota taka, kasza, ona kołyszy sie mocno. Żywioła ona do lunu tego popadnie, to nie wylezie Pab. U nas była taka łonka, nazywali luny, ale nie powiedziać, że tam bardzo taka mokra. Jak który rok, to tam koniem jechać nie można była, ale trawa tam rosła Karv. Luny byli, tylko luny byli koło rzek, tak jak idzisz, to lun ten chyla sie, można do jego upaść. Koło rzeków byli te luny Lent; lun: Jak stanisz i kołyszy sia, to lun [Kar]. Slovo je ve starých písemných pramenech na území Litvy doloženo od 16. století (Jabl 121); také v pohraničních běloruských nářečích: люн, лю́на, лю́ні, лу́ні (СБГ) a v ruských nářečích na území Litvy (СБ 32); lit. liūnas; rojst, mn. č. rojsty „bažina s rozměklou půdou porostlá křovinami nebo stromy, mokřina, slatina“: Tam taki rojst był, to możesz noga wsunonć Pab. To była taki rojst, potym trocha osu- 9 Бу́лыка А. М. 1972: Даўнія запазычанні беларускай мовы, Мінск (cit. pagal Kurz 378). Straipsniai / Articles 57 KRISTINA RUTKOVSKA … až když skončila meliorace. Dál tím směrem jsou rašeliniště, sbíráme tam brusinky. Jsou tam takové bažiny, stačí tam stoupnout a můžeš se propadnout Padv. Louky, rašeliniště, bývalo jich tam tolik. Rašeliniště byla na poli, ve vodě jako nějaké jezírko Karv. U našeho domu bylo hned rašeliniště. Nebyly tu žádné louky, byla tu jen rašeliniště STarp. Teď u nás rašeliniště vysušili meliorací Pal. Rašeliniště bývají nejčastěji v lese Kras. U nás jich v rašeliništi bylo plno, těch kal Lent. No, v rašeliništi je většinou mokro, když je rok hodně suchý, tak tam nic není, ale když je mokrý, brusinky jsou pod vodou, bez gumáků to nejde Šv. Brusinky rostly na rašeliništích Virš. Naše pole, rašeliniště, u nás jsou velmi mokrá, olše, takovým místům říkali rašeliniště, protože v Polsku tomu říkají jinak, snad tundra nebo tak, ale u nás jsou to rašeliniště, litevsky možná Vid. Tam kdysi bylo takové malé jezírko, ale pak pomalu, pomalu vyschlo a přeteklo do druhého jezírka; v Zapolcích je jezírko, když odteklo, tam bylo takové rašeliniště Paež. Jdi na rašeliniště doslova: „jdi do bažiny“: To se dá klidně říct do očí: „Tak si jdi na rašeliniště, co sis to tam vymyslel?“ Šv. U nás jsou rašeliniště taková mokrá, proto se také říkalo [jdi na rašeliniště] Vid. Turska zaznamenala podobu rojścik mžb. (TurNiSzw 176). Grinaveckienė uvádí z okolí Buivydžių a Aukštadvarisu: rojste czek mžb. (Grinaveckienė 1977: 143), rojstowy ‚rašelinný‘ (Grinaveckienė 1991: 52). Jablonskis dokládá podoby roist, raist, reist, roisto, roistro, roistuo od 16. století na území Litvy a Běloruska (Jabl 206–208, 323, 349); Kurzowa cituje Bulyku, který dokládá toto slovo v běloruštině od 15. století (Kurzowa 422); podoby tohoto slova počm, počma jsou doloženy v běloruských příhraničních nářečích (СБГ) a vyskytují se také v ruských nářečích na území Litvy (СБ 33); litevsky raistas; szlina ‘kluzký jíl vhodný na hnětení’: Hrníčky dělali, protože si je nemohli koupit, lepili je ze szliny; nebyl to jíl, ale takové šedé bahno z jezer, a ty hrníčky byly velmi dobré Mież; szlin.Slovo szlin zaznamenala Grinaveckienė v okolí Aukštadvaria (Grinaveckienė 1977: 144). Ve starých pramenech psaných bělorusky je na území Litvy doložena pouze podoba slova ślina, od konce 16. století (1591) (Jabl 233); v běloruských nářečích se užívá шлин (СБГ); litevsky šlyna, šlynai; wikswa ‘tuhá, drsná, nekvalitní pícnina z čeledi šáchorovitých (Carex)’: No, taková wikswa také roste. No a kosí se, živí se jí krávy Šv, Lent. Wikswa se kosila a sušila na podestýlku do chléva. Roste v bažinách, je to dobrá tráva. Krávy ji mají moc rády Intur; wiksztwa: Je to taková tráva, roste v blátě, je tuhá, špatná, některá kvete, ale je to špatná tráva, wiksztwa. A té už dobré trávě říkali dříve mur`ok, szarýniak; ta je ještě horší Paež. Jablonskis ji nachází doloženou v historických pramenech: vikswa, viksovaty (o loukách) (Jabl 263); v současných běloruských nářečích бік(е)а (СБГ); vyskytuje se v sejnských nářečích a také v ruských nářečích na území Litvy (СБ 28); toto slovo rozebírá Urbutis (1969 (1): 52); litevsky viksva. 58 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse Označení osob podle jejich činnosti a zaměstnání a názvy nástrojů a zařízení bitnik ‘ten, kdo chová včely společně s jinými’: On to neuměl, ale ten bitnik to uměl; neměl však za co je koupit, a tak mu koupil dva kláty se včelami, jeden pro sebe a druhý pro něj, a staral se o oba Lent. Litevsky biczoli a polsky bitniki Rud. Bitniki byli ti, kdo vytáčeli med z těch úlů Dub. Bitnik, který se přidá k hospodáři, může s ním trochu přispět na úly, ale takovému se už říká bitnik. Řekne se, že tam má také bitniky; ti se tam společně složili Vid; bitnikowski ‘bitnikův’: To jsou bitnikovy včely STarp; bitnikować ‘být bitnikem’ (SGP). Ve starých písemných pramenech je význam ‘včelař; ten, kdo chová včely společně s jinými’ doložen pouze na území Litvy, od 17. století (Jabl 5, 303, 329); ve ГСБМ, СБГ doložen není; zaznamenán v polských nářečích (Augustów) (СБ 27); litevsky bitininkas; bucz ‘síťka na chytání ryb’: A buc[z]y do rybníka; buc[z]y se stavějí také u jezera a štiky do nich vplouvají Mież. Bucz Most. A také líni, vždycky líni; postaví se buc[z]y, a jsou jich plné, ale teď už žádné nejsou Lent. Bucz byl takový, na jedné tyči a udělaný z takového proutí jako síť; myslím, že se tomu říkalo bucz Šv. Ty buc[z]y se postaví do řeky ke břehu a přivážou; bývalo v nich plno raků Pal. Takové buc[z]y se dělaly háčkem, potom se z lísky ohýbaly kolíky a navlékaly na ni; tak vznikl bucz STarp. Takové buc[z]y se dělaly, podobné mirožům; kdysi bývalo ryb hodně Intur. Bucz v okolí Aukštadvaria (Grinaveckienė 1977: 137); Buiv (Dwil 114), v buivydžském nářečí: bucz (Grinaveckienė 1991: 50); buczki mn. č. (SGP); buczanka ‘síťka na seno’: Dříve se dělaly takové buczanki, jako síť ve vodě, svázaly se. Měly velká oka; do těch buczanek se nacpalo seno, když se jelo po cestě, aby si kůň mohl vzít seno; položilo se to a kůň přes ty mřížky žral Karv. Ve starých písemných pramenech je slovo buč doloženo od 17. století (Jabl 19–20, 308–309; ГСБМ); vyskytuje se také v současných běloruských nářečích: буч (СБГ); rozbor slova podává Urbutis (1969 (1): 51–52); litevsky būčas; skierdź ‘hlavní pastýř’: Skierdź Šv, Lent. Chovali krávy a najímali skierd[z]ia, který neměl půdu ani čím pracovat; byl skierd[z]iam a smlouvalo se, kolik mu zaplatí, platili mu obilím. Když měli lidé po dvou kravách, každý z nich dva dny živil toho skierd[z]ia Kar. Skierdź zatroubí na tu trubku, už všechny ženy jsou na pastvě a vyháníme krávy STarp. Skierdź, tak se říkalo pastýři; počítá se to za ruské slovo Kras; skierdžiała ‘nedospělý pastýř’ (TurNiSzw 156); skierdziewy ‘skerdžiaus’ v okolí Aukštadvaria (Grinaveckienė 1977: 143). Ve starých pramenech psaných starou běloruštinou jsou od 17. století doloženy tyto podoby: kerd, kerdz, pouze na území Litvy (Jabl 323, 358); v 16. století se užívá ve významu ‘řezník’ (Jabl 212); doloženo v sejnských nářečích a také v ruských nářečích na území Litvy (СБ 33); rovněž v pohraničních běloruských nářečích: скѐрдъ, скѐрув (СБГ); litevsky kėrdžius, skėrdžius ‘hlavní pastýř’; také skėrdžius ‘řezník’. Straipsniai / Articles 59 KRISTINA RUTKOVSKA sklut „sekera se širokým ostřím na osekávání klád“. Takovým sklutem se více štípalo dřevo. Někdy bývala i tlustá kláda, tak ji trochu nařízli pilou a tím sklutem ji osekávali, vznikaly takové velké třísky. Potom to dokončovali sekerou Karv. Sklut z okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 143). Formy skliut, skłut, škliut jsou doloženy ve starých pramenech, v textech psaných bělorusky (na území Litvy od konce 16. století – roku 1599) a polsky od 17. století (Jabl 298); slovo je doloženo v ruských a ukrajinských nářečích (СБ 22–23); také v pohraničních běloruských nářečích: склюд, склют (СБГ); Urbutis (1969 (2): 152–153) uvedl také slovesný tvar v běloruských nářečích: склютаваць; litevsky skliūtas. Názvy masa (uzeného masa) a chleba V písemných pramenech jsou doloženy názvy potravin, jimiž se platilo, tj. potravin, které tvořily část daně nebo odměnu za práci: kumpiak „kýta, stehno (zpravidla vepřové); maso z kýty, stehna“: Nu przyszli gości, trzeba pokroić kumpiaka Śv. Szynki i kumpiaki mówio Karv. Kumpiaki solili, powędzisz i wisi do jesieni Most. Parsiuka jak zakolo, to i kińdziuki mielim i kumpiaki Kern. Monž to zawsze jak jest ten kùmpiak, to wędzili, solili Padv. Kumpiaki to my sami swoje solim Pal. Szynki, tak, zostawiali całymi kumpiakami Lent. Kumpiak z okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 139); kumpiaczek: A już kumpiaczek to kości wybierali, potym solili jego Lent; kump: Kumpi te robili, teraz to robio te winiotini, a kiedyś prosto tak kumpi. Łażni byli, nu i wendzo tam Intur. Takie świrny byli, te kumpi powieszo, takie soczyste. W świrnie najwiencej trzymalim Alion. Ve starých písemných pramenech je slovo doloženo od 16. století v těchto podobách: kump, kęp, komp, kunp na území Litvy a Běloruska (Jabl 109, 212, 275, 313); Kurzowa je uvádí v polských textech od 17. století (Kurz 380); velké množství morfologických variant je doloženo v ГСБМ; slovo se užívá v současných běloruských nářečích: кумпяк, кумпячок (СБГ); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (1): 63); litevsky kùmpis; ragojsza 1. „chléb z pohankové mouky“: Na Wszystkie Święty ragojszy pieko, zaduszny dzień, to wszystkie na mogiły ido świeczki stawio, chto idzi, to niesi tego ragojszy. Nasza mama to nie piekła. Ragojszy żytnia monka, potym gry(c)zana monka sypie, ciemny i nazywajo sie ragojszy Kar. Ragojszy z gry(c)zanej monki piekli, tak jak chleb zaroszczy- niao i potem takie bochenki piekli z gry(c)zanej monki STarp. Ragojszy piekli z gry(c)zanej monki Pal. Piekli taka ragojsza, robili taka słoducha parzona żytnia monka, a potem do dzieży takaj chlebnaj i dobawiali, miesili gryczano monka zamieszali, ona była z dwóch zbożów Rud; 2. „žitný chléb“: Ragojsza to pszenna monka i w żarnach mleta. Ragojsza nazywalim [chleb], że ona taka gruba monka Alion. Ragojszy piekli, we młynie mleli, a jeżeli nie, to w żarnach mleli na ragojszy Dub; rogojsz (SGP). V pramenech je doloženo od konce 17. století (1692), forma rogoiš pouze 60 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse na území Litvy (Jabl 297, 353); v současných běloruských nářečích pagòùu, pagòùx СБГ; toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (2): 149); litevsky ragaišis „chléb z hrubé pšeničné nebo ječné mouky, ragaišis“; skilandž „uzený výrobek z nasekaného či mletého masa napěchovaného do vepřového žaludku“: Skilandzi na zniwo trzymali, tedy już jedli Nem; skilandžia z okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 143). V pramenech psaných starou běloruštinou od roku 1506 a v polských textech od roku 1615 jsou v různých oblastech Litvy doloženy formy: skilond, skilàdz, skiliond, skilondja, skilondz, škilàdz (Jabl 65, 109, 212); v běloruských nářečích скілўндзі na území Litvy (Ignalina) (СБГ); také v různých nářečních oblastech Běloruska a v polských nářečích (СБ 35); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (2): 156); litevsky skilándis. Názvy vozů, zemědělského nářadí a pomůcek razginie pomn. „síť z provazů se dvěma oblouky na nošení krmiva“: A latam w razginiach, pierw nosili tak i teraz tak nosza, do ich nałoża, stodoła nie blisko, siana czy słoma, podściółka, mnie w ich lepiej, trzy pary mam razgini, jeszcze dawniejszych tych, bogata Šv. Razgini to bier zysz lenk, najwięcej leszczynowy i wyplatali Karv. To razgini jeden niesi, u nas i teraz jest te rezgini Pal. Razgini wyplatali sznurkami i niesiesz tymi razginiami. Jeszcze my byli tu zrobiszy, ale porwali sie i wyrzucili Alion; rezginie: Jak nakosisz, nu to jak przez taka błota żes nie weźmisz nieść, bo bardzoż cienżko, nu to na takie zrobisz jak rezgini, założy sie i końmi, i koniam wyciągujisz na brzeg Lent. Rezginie z okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 143). Rez gini Buiv (Grinaveckienė 1991: 52); rézginie: Rézgini takie byli, łuczek taki z jednej strony i z drugiej strony, i szniury takie, i tedy nosili siano Padv. Rézgini (TurNiSzw 155); rozginie (SGP). Ve starých textech je slovo doloženo v podobě rezgrini z roku 1779 (Jabl 194), ve slovníku СБМ: рѐзгины; slovo je zaznamenáno v ruštině, ukrajinštině, běloruštině a polštině; v současných běloruských nářečích рэзгіны (СБГ); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (2): 150); litevsky rėzginės; szłaje „pracovní saně na svážení dřeva a palivového dříví“: Szlaji to drzewa wozili Pol. Szlaje (SGP); szłaji (TurNiSzw 157); szłajki: Dzewniane takie i płozy, a tedy żelazem podkute i boki, ładne te szłajki wyrobione na zima Most. Szłajki (SGP); szłajka „saně pro přepravu lidí“: Jak u n`as o była taka szyrokowata, i teraz ona jest w dole, tak trzech siondo z tyłu jak ta siedzenia już o zrobiona tam, jaka tam siedzenia, sienik taki wielki uszyty i napchany pełny siana czy tam czego i taka była siedzenia i czasem ławeczka jeszcze na przedzie jest, bywa zrobiona, a nie, to tam też jaki worek kładno, jak sani nie małe, to tam i pięńciu-sześciu siondzisz i swobodnie do tej szłajki Šv. V polských písemných pramenech převládají od poloviny 18. století tyto formy: śłaje, śłajki (Jabl 233, 325); v ГСБМ nejsou doloženy; v běloruských nářečích: шляі, шляйку, шлянки (СБ 35); litevsky šlajos. Straipsniai / Articles 61 KRISTINA RUTKOVSKA Názvy budov a jejich částí świren „stavba, kam se sypalo obilí; větší sýpka“: No, ve świrni leží obilí, mouka. Šv. Když tedy někdo měl hodně půdy, měli u nich velké świrny Lent. Ve świrni byly zásobníky, všechno sypali do zásobníků, žito zvlášť, ječmen a oves zvlášť Kar. Takové świrny byly, ty kurnpi tam pověsí, takové šťavnaté. Ve świrni jsme uchovávali nejvíc Alion. U mého muže byly dvě świrny Vid; świron: U zámožnějších hospodářů to tak bývalo, takový świron měli, byly v něm zásobníky a sypali tam obilí Bars. Świron (TurNiSzw 176); świran Buiv (Grinaveckienė 1991: 52); świreń, świrna (SGP); świronek v zdrobnělé podobě: Kde byly nějaké świronki, ty odvezli Pal. Byly świrny, a teď tu máme świronak, ten je malinký, ale kdysi byl velký świron Ūta. Świronek (SGP). Ve starých běloruských a polských písemných pramenech jsou doloženy formy: svīren sveren, svieren, sviron, svirzen, švieren, šviernia, švirenec, svirenok (mnoho podobných slov), od 16. století na území Litvy a Běloruska (Jabl 217–229, 270, 370–371); Kurzowa je uvádí jako výpůjčku ze 17. století (Kurzowa 439); СБМ dokládá běloruské formy свіронь, свіронок, které se vyskytují také v příhraničních běloruských nářečích: свірan, свіронak (СБГ); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (2): 152); litevsky svī̄rnas. torp „boční prostor ve stodole určený k uložení obilí nebo sena“: Ve stranici mohly být na jedné straně i dva torpy, v jednom torpie bylo složené seno, v druhém sláma Šv; Táta vyběhl z torpa, ale nezabil se Kern. Torpy bylo třeba udusat, bylo třeba je udusat nohama (seno) Bars. Obilí ukládali do torpu Padv. Torp Buiv (Dwil 123). Torp Buiv (Grinaveckienė 1991: 53); torpa: Torpa (WilJaszcz, SGP); torf: Torfe byly, v těch torfech byl tok, takové prázdné místo. Na tom toku se tehdy mlátilo Ūta; 2. „množství obilí nebo sena, které se vejde do bočního prostoru“: Torp, to je naložené obilí Paež. V písemných pramenech je doloženo od počátku 16. století (Jabl 238–240, 325); také v ruských a běloruských nářečích mopn (СБГ, СБ 33–34); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (2): 153–154); litevsky tárpas. Člověk, jeho vzhled Historické prameny dokládají jednotlivá slova popisující lidský vzhled, přesněji řečeno zdůrazňující tělesné postižení člověka. V našem materiálu je takovým příkladem slovo kliszawy, jehož význam se v dnešních nářečích změnil: kliszawy „kulhavý, křivý“: Kliszawy znamená, že člověk tak nosí nohy, tak staví chodidla od sebe, no, tak nějak směrem ven, ty prsty; nohy přitom mohou být rovné, ale kliszawy je tak staví, šikmo Šv. Kliszawy jsou takové křivé nohy, někdy se to stává lidem od angielky, děti onemocní od angielky, z nedostatečné péče Vid. Kliszawy Šiaul. Kliszawy znamená, že při chůzi tak rozhazuje nohama Kras. A kliszawy je ten, kdo chodí kliszawie, takový člověk jde kliszawie; má rovnou nohu, nemá pod nohou to, co tam někdy bývá Lent. Kliszawy Buiv (Dwil 117). 62 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse Kliszawy Buiv (Grinaveckienė 1991: 51). Formą kłyszawy ‘luošas; šlubas; luošys’ nuo XVI a. antros pusės pateikia Kurzowa (Kurz 371); žodis dokumentuojamas ukrainiečių ir Seinų apylinkių lenkų tarmėse; baltarusių tarmėse: клыша́вы, клы-шава́ты, кліша́вы, клішава́ты ‘klisis’ (СБГ); lie. klìšas. 2. Druhá skupina lituanismů Slova tvořící tuto početnou skupinu výpůjček z litevštiny nejsou doložena ani ve starých písemných pramenech, ani v historických slovnících, a proto je poměrně obtížné určit konkrétní období, kdy pronikla do slovanských jazyků (včetně polštiny). Některá lexémata jsou široce rozšířena a užívají se nejen v příhraničních běloruských nářečích, ale také v polských nářečích sousedících s litevsky mluvícími oblastmi. K určení stáří této početné, avšak málo doložené litevské slovní zásoby by výrazně pomohly údaje lingvistické geografie10. Předpokládá se, že většina těchto výpůjček pronikla do polských nářečí v 19. století a v první polovině 20. století. Běloruské varianty těchto slov se vyskytují v současném slovníku severozápadních běloruských nářečí. Shromážděné lexikografické údaje umožňují tvrdit, že většina těchto slov není v polštině severní oblasti VLK doložena v širším rozsahu. Mohou to být nepřímé výpůjčky, které pronikly do polských nářečí přes běloruštinu, anebo nepočetná skupina přímých výpůjček, jež se svou morfonologickou strukturou liší od odpovídajících výpůjček v běloruštině. Tato slova popisují poněkud odlišné oblasti života a činnosti venkovského obyvatelstva. Vzhled člověka, chování a činnosti, které jsou pro něj charakteristické11 baladać się ‘houpat se, kývat se’: Tak zaczepio i pociągneli po wyśpie, tyko głowa balada sie Lent. Baladać sia, zabładać się v okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977 137). V polském nářečním slovníku Karłowicze: baladać się ‘houpat se, kývat se’ (SGP). Slovo se vyskytuje v polských nářečích v okolí Sejn: baldać, baldać śe ‘tlouci, bouchat; chodit; 10 Lingvistická geografická data využívá ve svých pracích také Zigmas Zinkevičius, když popisuje rozšíření lexikálních lituanismů ve východoslovanských a západoslovanských jazycích (přesněji v nářečích těchto jazyků), viz Zinkevičius 1984: 256–274, 1987: 46–52, 61–68. 11 Slova této tematické skupiny tvoří asi 25 procent všech lituanismů užívaných v polských nářečích v Litvě. Tato slovní zásoba byla zkoumána z etnolingvistického a sémantického hlediska (Rutkowska, Sawaniewska-Mochowa 2012: 99–117). Zofia Sawaniewska-Mochowa poskytla pro článek zajímavý materiál z rukopisného slovníku Antanase Jušky. Straipsniai / Articles 63 K R I S T I N A R U T K O V S K A potulovat se, toulat se’, také baldyga ‘nemotora, těžkopádný člověk, rokle’ (СБ 75); litev. baldóti, baladóti ‘tlouci (se), bouchat (se)’; balbotáć 1. ‘žvanit, tlachat’: Nu to on tylko sam mówi i mówi, czy tam prawda, czy nie prawda, ale on sam mówi, nu to już na takiego mówio, że bałbaťun, przyjdzi i bałboczy, nu bo on bałboczy i bałboczy, jedno nie kończył, drugo zaczyna Šv.; 2. ‘mluvit nesrozumitelně’: Bałbotać, nu to znaczy bałboczy, że zrozumieć nie można, co on mówi Virš; 3. ‘o krocanovi: vydávat zvuk’: Indyki takim głosem bełboczo Lent; bałbat`un ‘člověk, který hodně mluví, tlachal’: Nu bałbat`un to ten, co dużo mówi Šv. Slovo se vyskytuje v polských nářečích v okolí Sejn a Białystoku (СБ 74); v běloruských nářečích балбата̀ць (СБГ); litev. balbatúoti; balbatũnas ‘žvanil’; kropsztać się ‘něco si kutit, pomalu se chystat, dávat do pořádku’: Monž tu kropszcy się i kropszcy się przy tej altance Jon; krapsztać ‘šťourat se (v nose)...’ (Otrębski 1931: 82); krapszta hanl. ‘člověk, který se dlouho loudá a pomalu pracuje’: Krapszta ty, nadojadło już czekać, kiedy ty już zrobisz Arn. Slovo je doloženo v okrajových běloruských nářečích: кропумацьца (СБГ); litev. krapštyti(s); kuciniáć ‘lehce se dotýkat citlivých míst na těle, lechtat’, pokuciniáć: Aj zbierali sie też tam, jak młode, to jak widzo, że chto boji sie tych łaskotkow, kuciniać, to jak pokucinia, czy tam pod pachy, czy podeszwy i to nazywali, że kucinia Šv; zakuciniáć: Bywa chto bardzo boji sie, a tak z wielkich żartow czuć nie zakuciniajo, czuć aż nieżywy robi sie Šv. Slovo je doloženo v běloruských nářečích куйняць (СБГ); litev. kuténti, kutinėti; kurstać ‘pobízet, podněcovat někoho k činnosti’: Kurstać tak jego podjudzać, popędzać Maiš. Kurstać (SGP). Slovo je doloženo v okrajových polských nářečích (СБ 47); také v běloruských nářečích: курстать (СБГ); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (1): 64); litev. kùrstyti; łepaty hanl. ‘s tlustými rty’: Łempaty Paež. Łempaty człowiek Kras (TurNiSzw 147); łampaty Šiaul; łupaty: Łupaty mówią, że to już duże ma usta takie Lent. Łupaty (TurNiSzw 147); łupy ‘tlusté rty’: Łupy v okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 139), Buiv (Grinaveckienė 1991: 51); łupacz ‘člověk s tlustými rty’ (TurNiSzw 147). Slovo łupa je zaznamenáno v okrajových polských nářečích СБ 31, také v běloruských nářečích лупа́ты (СБГ); toto slovo analyzoval Urbutis (1969 (1): 64–65); litev. lū́pa ‘ret’, lūpótas ‘s tlustými rty’; sznirpać ‘fňukat’: Jak zaczyna płakać tak ot, może to będzie sznirpać. Nie, on nie płaczy, tylko sznirpi Paež. A bywa i popłakać [...] popłaczy też sznirpi, czego sznirpisz, na dzieci mówią: czego sznirpisz, przest`ań sznirpieć Šv. Czego tam sznirpisz? Lent. Sznirpać Buiv (Grinaveckienė 1991: 53), sznirpotać (TurNiSzw 157); Jaščaninův slovníček uvádí slovo sznirpy ‘hanl.: nosní dírky’ (WilJaszcz). Slovo se užívá v běloruských nářečích шниршли ‘nosní dírky’; litev. šnìrpti, nářečně šnirpóti ‘funět’; šnìrpšlės ‘nosní dírky’. 64 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse Názvy každodenních jídel brzyzgły, zbrzyzły ‘nakyslý, zkyslý (o mléce)’: Jeszcze do kwaśnięcia jeszcze nazywała sie brzyzła, brzyzła mleka, to trocha jak skwaśnijeji, ni to słodka, ni to kwasna. Nie nadaji sie, zbrzyzła mleka, prawda, że to ona ni tawo ni tamu ni nada Šv; brzyzgły: Brzyzgle mleko Rud; obrzyzły: Obrzyzłe mleko Pab; obrzygyły: Obrzygyła mleka to troszeczka jak ona tylko zacznie kwaśnieć Karv; obryzszy: Taka obryzszy, taka niasmaczna jeszcze mleka Alion; brzyły: Brzyłe mleko, to nigdzie nie jidzie takie, póki nie skwaśniej Padw; brzyznąć ‘kysnout (o mléce)’: Jak ciepło, to mleka bardzo prendko brzyźni Šv; zbrzyznąć ‘zkysnout, překysnout’: Zimo to para dni trzeba czekać, żeby ona [mleko] zbrzyzła Šv. Slovo je doloženo v běloruských nářečích брызлы, абрызлы, абрызглы (СБГ); litev. brìgzti, apibrìgzti; burložka, burloha 1. ‘nechutná polévka’. Mówili: a jaka tu dzisiaj zupa, tam buraczki czy kapusta, burlożka jakaść zgotowali Šv. Burloha, jak niesmacznie, to nazywajo: o, burlożka jakaści zrobiła Lent. Burloha na zupa nazywali, to taka jakaś nieudana zupa, za gęsta może była, może jakaś niesmaczna, nu słowem nieudana jakaś zupa, nieudanie zgotowali, to mówili, nagotowali burlohi Virš; burlunga: Tam jeden chłopak przychodzi starszy do mamy, mama, nie piecz żadnych tu blinow, bo ja cały dzień suchim jedzeniem, choć jakiej burlungi zgot uję zamiast zupy Vid; burluha: Ta zacirka bez niczego, pogotuje sie, wtenczas burluha i wydzie Rud. Je to snad kyselé mléko? Vždyť je to burluha. To je spíš nějaká burluha než polévka (WilJaszcz). burluga 2. ‘kaše’ v okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 137). Slovo se užívá v běloruských nářečích бурлага, бурлёга, бурлёнга (СБГ), srov. СБ 139; lit. burliùgà, burliùngė. Názvy rostlin, stromů a jejich částí atožėla ‘mladá větvička vyrůstající z kmene nebo kořene stromu, výhonek, odnož’: I trawa, i tam i śliwki obeszedzszy takie atożęły, i od jabłeni, i bylica ta trawa, i łapuchi, a tam szto choczysz Šv. Atożyny puska drzewo Padw. Slovo je doloženo v běloruských nářečích ато́жыла (СБГ), srov. СБ 62; litev. atžalà, nář. litev. atãžala; brunduk ‘jádro ořechu, zrníčko’: Brunduki te ciongali, te orzechi, wiewiórki do gniazdków swoich duplów Rud. Slovo se vyskytuje pouze v běloruských nářečích брунду́к, брунду́ль (СБГ), srov. СБ 99; litev. brándulas; jurginia, jurginja ‘zahradní rostlina z čeledi hvězdnicovitých s velkými květy různých barev (Dahlia variabilis)’: Jurginia, a jakże. Aj, my mieliśmy tak dużo jurginii, nowoczesnej. Bardzo oni klopotliwe, te jurginii, że te kartofelki trzeba trzymać Vid. Kiedyś jurgini a to żółta, nu i czyrwona jurginia, tam rozmaijta gatunki sadzili Šiaul. Jurginja Padw. Jurginia, piwonia sadzili Kras; jurgina: U mnie jurginy wykasowali sie, drugie to majo Intur; jorginia: [Jakie kwiaty zwykle sadzało się koło domu?] Nu Straipsniai / Articles 65 KRISTINA RUTKOVSKA różne, i jorgini, aj różne, różne kolory, chyba różne kolory, i czerwone, i różowe, i białe, i takie nu rosołkowe, i żółte, i czarne nawet, różne kolory Šv. Slovo je doloženo v okolních a ruských nářečích na území Litvy (СБ 35), také v běloruských nářečích юргіня, вягіня СБГ; litev. jurginas; łębiaki, zdrob. łębiaczki mn. ‘šťavnatý list zeleniny či byliny se silnou žilkou; silná žilka listu’: Nie ma kartofli, jedne łembiaki zrośli Virš. W runklach łambiaki i w buraczkach łambiaczki nazywajo sie Pal. A tak póki jeszcze ot łami sie to łembiaki, póki oni jeszcze rosno (řepa), to łembiaki, nu karmio świni ludzi, świniam, królikam, kuram, wszystkim dajo Lent. Slovo je doloženo pouze v běloruských nářečích ламбы (СБГ); srov. СБ 69; litev. lañbas; okot ‘osina klasu, vous’: Okot, te takie drobniańkie, wie, takie jak wońsiki. To juź oni bardzo czepkie, od jenczmieniu. I nałazi, to nazywa sie okot Vid; akoty, koty. Buiv (Grinaveckienė 1991: 50). Slovo je doloženo v běloruských nářečích akambl (СБГ); litev. akúotas; stabar ‘bezlistý stonek rostliny, silný stonek’: Gotowali te stabary, kiedý nie trzeba liściaw i być, tych nałamion sie i gotujo, maliniak ten Intur. Slovo se vyskytuje pouze v běloruských nářečích стабарок (СБГ); litev. stãbaras; žagary mn. ‘klestí, suchá větev, chrastí’: To suche žagary, które już wysechli gałęnzi, to nu to takie suche žagary palić w piecu, kiedyś palili w piecu wszystkie žagary Šv. To luchty wyczyścić wsuwam žagar i sadza wybieram Intur. Tylko ścianka jest, ale žagarow nie nosza, tylko drzewa Lent. Tutej byli takie brody, to naścielo takich žagarów żeby przejść, tu w tym o rojście STarp. Žagar (SGP). Slovo se vyskytuje v běloruských nářečích жага́ры (СБГ); srov. СБ 45; litev. žãgaras; žylwuci mn. ‘proutky šedé vrby’: Koszyczki pletli žylwuci, te łozy, z žylwuciów, to i teraz plotą koszy z takich STarp; žylbuciki Buiv (Grinaveckienė 1991: 53); žylgucie (SGP). Slovo se vyskytuje v sejnenských nářečích (СБ 110) a běloruských nářečích жългбу́ць, жългэйць (СБГ); litev. žilgas. Zemědělství a chov zvířat gil „dvilinkė, bimbalas, byzdėlė“: Hospodářům nejvíc (obtěžují) ty mouchy, komáři, a zvířata zase gili, ovádi a také komáři i pakomáři, asi nejvíc je sají gili Sv. Gili Virš. Gili siadali [na krávy], takoví velcí jako bambawozy Padv. Ty gili, ty mouchy takové velké napadaly krávy Karv. Gil Okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 137). Byli sršni, podobní těm gili Rud. Gili sají; když člověka bodnou, oteče. Teď už nejsou, ti gili vymizeli Kar. Ještě je ten gil větší než bonk. Bonki jsou také velcí, teď už ty bonki nevidím, ale kdysi, když byl roist, les, tam toho hmyzu bylo hodně Lent. Gil Buiv (Grinaveckienė 1991: 51); gilować, zagilować „honit stádo dobytka: pobíhat po pastvinách“: Krowa giluje, ogon do 66 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse góry i biega po polu Virš. Ano, když je horko a gili sají, kráva začala zagilowat, splaší se a přiběhne, ocas vzhůru a giluji, říkají, Krávy gilujo, no krávy gilujo hlavně před deštěm, už když krávy gilujo, říkají: zítra bude déšť Šv. Gilujo, když bonki sají, nebo tam mouchy, už jsem zapomněla Vid. Dřív krávy gilowali, teď je také horko, a přesto už negilujo Karv. Krowa giluje Раб. Gilować Okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 138). Gilujo, když je napadají gili [krávy], už když gili Lent. Když je léto, už zvedají ocasy a trápí se, krávy gilujo Rud. Když ti bonki bodnou, tehdy krávy gilujo, letí STarp. Gilować Buiv (Grinaveckienė 1991: 51). Slovo se vyskytuje v okolí Bals-togė a v ruských nářečích na území Litvy (СБ 29, 44); také v běloruských nářečích: гіль, гіляваць (СБГ); litevsky gylỹs, gyliúoti; grambul „brouk“: Lezou po stromech, jsou takoví rezaví, žlutí, grambuli Kar; grumbal: Grumbali bývají na pohance, když se má pohanka sít; jsou to takoví nažloutlí broučci, grumbali se tak dá nazvat skoro každý brouk Rud. Slovo je doloženo pouze v běloruských nářečích егамбўль (СБГ, srov. СБ 65); litevsky grambuolỹs; gułda „místo ve slámě, které si prasnice vylehává před porodem selat“: To je tak, jako když si prase udělá hnízdo, gułda, vystele slámou Lent. Slovo se vyskytuje v běloruských nářečích гӯлма (СБГ); srov. СБ 65; toto slovo v běloruských nářečích analyzoval Urbutis (1969 (1): 54); litevsky gùlta, gùltas; margajka „strakatá kráva“: Jak koho napadne, tak ji (krávu) nazve. Jodajka, margajka, černiucha i dwilajka. Neříkali jí tak kvůli barvě Pab. Strakaté krávě tam říkali margajka, tedy margajka, nějaká ryšavá Intur; margojka: Margojka, tedy hvězdičkovaná, strakatá Alion. Margojka nebo dwilojka je už spíš tmavá kráva Kern; margocha: Krávě se říká i černuľka, krasuľka a margocha Lent. Pamatuju, že krávě říkali margocha Kras. Krávám říkali łysocha, margocha, když měly takové skvrny STarp. Margocha, tedy černucha, krávy se nazývaly různě Lent; margula: Krasula i margula, černuľka STarp; marga Buiv (Grinaveckienė 1991: 51); margiuk „jméno strakatého psa, telátka, býka“ Buiv (Grinaveckienė 1991: 51). Jsou doloženy tyto slovní podoby: margojka, margiala, margialka na území Vilniusu (СБ 80), v běloruských nářečích pouze podoba маргёль „strakatý býk, strakoš“ (СБГ); litevsky margė „strakatá kráva“; pejsować „opakovaně vymlacovat ječmen, aby opadaly osiny“: To pejsujo jenczmien, má osiny a mlátí jimi o obilí, otloukají se ty osiny, a potom se mele Rud; pojsować, wy- pojsować dok. (SGP); pejsać Okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 142); pojsać Buiv (Grinaveckienė 1991: 52); pejsany „vymlácený“ Okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 142). Slovo je doloženo v místních polských nářečích (СБ 48); také v běloruských nářečích: нёцкаў, ноўцаваць, нзйцау (СБГ), litevsky paisýti; žaginie pomn. „dvě k sobě opřené ohrádky z kůlů, určené k sušení sena nebo obilí“: [Na čem se dříve sušil vlčí bob?] A to byli żagini, když bylo deštivé léto, sušilo se na tom i seno Karv. Kartoflanik to na ploty, stavěli takové żagini, a žito stavěli na Straipsniai / Articles 67 KRISTINA RUTKOVSKA snopki Jon. Kdysi kladli bramborový košík na žągini a sušili (je) pro krávy Šiaul. Žągini stloukali z latí, když nebylo možné (seno) usušit, položili je na ty žągini. Kaniuszyna už sušila na žągniach Pal. Žągini Buiv (Grinaveckienė 1991: 530. Slovo je doloženo v ruských nářečích v Litvě (СБ 30) a v běloruských nářečích жагіні (СБГ); o rozšíření tohoto slova v běloruských nářečích viz Urbutis 1969 (1): 59–60; litevsky žaginys ‚kmen s neosekanými větvemi; rozvětvený kůl připomínající žebřík‘, srov. další významy v LKŽ. Tradiční lidové zvyky skwierstula „čerstvé maso rozdávané sousedům nebo známým po porážce prasete; společné pohoštění po porážce“: Když se zabije sele, říká se tomu skwierstula, řekne se to a pozve se někdo, no tak přijďte dnes ke mně na skwierstulu. Kdysi zval tchán mého muže k dceři: Přijď, říkal, na skwierstulu, tehdy a tehdy budeme zabíjet Paež. Když se zabije, no tak skwierstula; když se někomu dává, už to osmaží a dá mu to jako skwierstulu Lent; skwarstula: Člověk, který pomáhal hospodáři zabít to prase, už tedy udělal tu večeři, jen tak sám pro sebe, ale říkali tomu ještě, že dostal skwarstuli. Skwarstula znamená, že mu dali kousek masa, toho vepřového Virš; skierstuli množ.: No takové pohoštění se nazývá skierstuli, musí se poslat skierstuli sestře nebo sousedce Šv. Skierstuli Buiv (Dvil 121). Skierstuli Lent; skwierstula: Přijdou na skwierstulu, no a ten jusznik uvaří z té krve takovou polévku, tam to osmaží, už pohostí tím masem STarp; skierstuwi množ.: Skierstuvi přinesou (sousedům), kousek masa Rud. Skierstuvi okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 143); skwierstuny množ. Buiv (Dwil 121); skwiarsty, skwir stuli množ. Buiv (Grinaveckienė 1991: 52); świarstuny množ.: My jsme byli u souseda na świarstunách Padv. Laučiūtė uvedla slovo skierstuny z polských nářečí okolí Vilniusu (СБ 84); vyskytuje se v běloruských nářečích: скарстуля, сквярсту-ля (СБГ); litevsky skerstuvės; ważyniać się ‚sjíždět z kopce během masopustu‘: Na masopust je třeba važyniać sie, pak budeme velcí a vyrosteme. Říká se, že se máme protahovat Mež. Takové sáně byly, když jsme si na ně sedli, pět nebo šest, a na těch saních jsme jeli z kopce; na masopust jsme se važyniali Lent. Ważyniać sia Buiv (Grinaveckienė 1991: 53). Laučiūtė dokládá slovo v běloruských a polských nářečích СБ 43; v běloruských nářečích na území Litvy se vyskytuje важаняцца (СБГ); litevsky važinėtis; wircinka „věnec navlečených předmětů, řada, prodávaná na Kaziukově jarmarku“: No a přinese takové preclíky, navlečené třeba na šňůře, na té wiercině, tomu se muselo říkat wiercinka, taková šňůra Vid. Wiercina. Říká se tomu většinou preclíky. Ó, když se jezdívalo na Kaziuka, toho tam bylo, běda, říká, koupila wiercinu, a moje teta odjela do Vilniusu, koupila wiercinu těch preclíků, a na svatého Kazimíra býval velký 68 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse bláto, ta šňůra se přetrhla a ta wiercina obarzančiků spadla do bláta Paež. Koupila jsem wiercinu obarzanek Bez. Byly větší obarzančki, tak ta wircinka byla větší STarp. Slovo se vyskytuje v běloruských nářečích: біпуіна, litevsky virtinė ‚něco zavěšeného či navlečeného na provaze‘. 3. Třetí skupina lituanismů Slova poslední skupiny se neužívají široce – jsou doložena pouze na území Litvy. Tato slova nenajdeme v běloruských slovnících; lze je vykládat jako přímé výpůjčky z litevštiny do polských nářečí. Na základě shromážděných údajů o nářeční slovní zásobě na území Litvy a vzpomínek informátorů se předpokládá, že výpůjčky pronikly do nářečí na počátku 20. století. Tvoří stejné tematické skupiny jako slova skupin probíraných výše. Chov hospodářských zvířat dźwiły „tmavě rezavý, žlutohnědý (např. o dobytku)“: Kdysi byly krávy rezavé a dźwile, srst taková tmavá, tmavá Most; dwihy (TurNiSzw 138); dwilajka „žlutohnědá kráva“: Jak přijde korn, tak ji tak nazývá [krávu]. A jodajka, i margajka i czarnucha, i dwilajka. To nenazývali podle barvy Pab. Dwilajka (TurNiSzw 138); dwilojka: Margojka nebo dwilojka, to už je tmavší kráva Kern. Dwilojka (TurNiSzw 138). Viežbovskis zaznamenal toto slovo v běloruských a polských nářečích vilniuského regionu: bělor. дзвілі, pol. dviły (СБ 45); litev. dvỹlai; inksžtyr „larva parazita skotu pod kůží“: Těch inksztyrů bylo. Takové velké boule, to jsou takové mouchy, které koušou Pab. Říkali ugr’y, když někdo říkal inksztyry. Říkali, že motýl tam nakladl vajíčka Karv. Inksztyry vymačkávali, je to takový červ, vytáhneš ho, ony, takové mouchy, bizdalki, létají a štípou, a pak se udělá boule a v té bouli bývá takový červ Ūta; jinksžtyr (TurNiSzw 143). Jinksztyr v okolí Aukštadvarisu (Grinaveckienė 1977: 138), Buiv (Grinaveckienė 1991: 51); inksztir: Inksztiry se vyskytují nejvíc, když je dobytek hubený. A teď se inksztiry také vyskytují. Dřív je vymačkávali, měla je Alion. No tady se tomu říkalo inksztiry, ony samy to tak stlačily a vycházelo to bílé, a později tam koupili nějaký lék a mazali tím, a ony vylézaly Intur; inkszczur: Říkali tomu inkszczury, takové boule, bylo třeba něčím mazat, ty červy vymačkávat, měla je telata i krávy Kras; inkszczyr: Inkszczyry vybírali, třeba špendlíkem nebo něčím takovým; když někde silně zmáčkneš, mívaly je velmi hubené krávy, ty inkszczyry Rud. СБ uvádí podobu zaznamenanou v polských nářečích Turské (СБ 78); litev. inkštìras; Straipsniai / Articles 69 KRISTINA RUTKOVSKA kukula „prase“: Kukula, kukula, i šūnina powola. Ona tedy podle hlasu hospodáře ví Pab. Otrembski dokládá slova kukucia, kukut’ka, kukcia v polských nářečích vilniuského regionu (СБ 80); litev. kukùlė; szemy „o barvě koně: šedý“: Šedým koním se říkalo siwe Jon; szamowaty „o barvě srsti koně nebo krávy: šedý“: No, takový bývá, ani šedý, ani hnědák, takový, takový szamowaty, podle mě je to takový Šv. No a takový bývá, no szamowaty, je takový a mívá srst tu bělavou, tu tmavou, takovou šedou barvu Lent. Takové šedé, szamowate krávy Kras. Šedá, taková szemowata kráva [byla] STarp; szamocha „o barvě srsti krávy: šedá“: Szamocha, to je taková tmavá vínová barva, takovou jsme měli u nás v kolchozu STarp. Bývá taková szamowata kráva, no, je taková barevně odstíněná, tomu se říkalo szamocha Lent; také szemka: Szemka, tedy šedá, taková szemowata kráva STarp; szemajka (TurNiSzw 157). Laučiūtė dokládá polská nářečí v Litvě (СБ 84); litev. šėmas. Názvy rostlin a atmosférických jevů paparč „kapradina, rostlina se sporami a velkými zpeřenými listy (Dryopteris)“: Šel hledat kapradiny do lesa Intur; paporciowy „kapradinový“ (TurNiSzw 150); litev. papartis; pušnia „závěj sněhu“: Napadalo tam takových puśni, takových závějí, že závěje byly stejně vysoké jako dům; naproti domu stojí druhý dům ze sněhu Šv. Puśni bývají, vánice, nedá se vyjít ven. Stávalo se, že s koňmi jeli kolem dokola vesnice Intur; litev. pusnìs; warnalėszy „rostlina z čeledi hvězdnicovitých se širokými okrouhlými listy a velkými háčkovitými plody (Arctium)“: Warnalėszy, warnalėszy, to jsou také ty samé bodláky Šv; warnaleszy: Warnaleszy je taková rostlina, která se zachytává ve vlasech jako knoflíky Jon; litev. varnalėša. Názvy jídel łapienia „polévka z listů (řepy nebo jiných)“: Jak vyprávěla babička, bývala polévka łapienia i szupienia. Łapienia se dělala z listů krmné řepy, no a přidalo se tam trochu brambor, někdo přidával osmaženou cibuli, někdo smetanu, někdo ji jedl postní Rud. No, łapienia se dělá z červené řepy, z jejích lístků. U nás se tomu říká botwinka. Polévka ze šťovíku, to je také łapienia Dub. Laučiūtė uvádí běloruské lexéma лапеня z okolí Vilniusu (СБ 47); litev. lapiẽnė; szupienia „kaše vařená z obilovin a podávaná nasladko“: Oves se uvařil, potom usušil a pak se v žernovech utloukl; pak vznikly takové kousky, a tak se s tím máchalo, máchalo, všechna ta osiny, slupky se oddělily, pak se to vařilo, zalévalo sladkou vodou s cukrem, no a tak vznikla szupienia Rud; szupienie (SGP). Laučiūtė dokládá výrazy pouze v polštině, opírá se o polské slovníky: szupienia, szupienie, szuponia (СБ 70 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse 84); Kurzowa dokládá toto slovo v polských nářečích Litvy (Kurz 437); litev. šiupinỹs „kaše vařená z hrachu, bobů, krup, brambor nebo žitné mouky, masa aj.“; szwilpiki pomn. 1. „knedlíček vytvarovaný z chlebového těsta“. Szwilpiki se také dělají z chlebového těsta. Vezme se těsto, trochu se posype moukou, aby se dalo vyválet, nakrájí se na kousky a vaří se ve vroucí vodě; potom se přidá tuk či máslo, tomu říkali szwilpiki, chlebové szwilpiki Mež. 2. „placky pečené z vařených brambor a mouky, s náplní nebo bez ní“. Szwilpiki nejsou bondy, u nás se mluvilo víc bělorusky, to byly kakory. Uvařily se brambory, rozmačkaly se, přidalo se trochu mouky, no a naplnily se houbami, někdo jakým masem, někdo nějakými játry, zabalily se, daly do pece a pekly; potom se osmažilo máslo nebo smetana, někdo je plnil mrkví Rud. A takhle je pekli i bez náplně (ty placky), pekly se takové tenké, szwilpiki Kras. Říkali jim szwilpiki i kakory, pekly se na plechu STarp. Szwilpiki (Wilłaszcz); litev. švilpūkai; švilpikiai. 4. Čtvrtá skupina lituanismů Poměrně rozsáhlou skupinu přímých výpůjček tvoří také nejnovější výpůjčky, které vznikají v důsledku aktivního vlivu litevštiny na polštinu. V řeči informátorů se objevují spontánně, užívají se nepravidelně a označují nejnovější jevy; tyto lexémy jsou v jazyce adaptovány jen částečně. Zde je několik příkladů: aukletoja „pedagožka, vychovatelka“ – lit. áuklėtoja; duje mn. „plyny“ – lit. dùjos; łajda „televizní pořad“ – lit. laidà; plant „silnice, cesta“ – lit. pléntas; sklip „pozemek k výstavbě domu“ – lit. sklẏpas; połapinia „stan“ – lit. palapinė. ZÁVĚRY Analýza lexikálních lituanismů užívaných v polských nářečích Vilniuské, Trakaišké, Širvintské a Molėtské oblasti ukázala, že: 1) dochovala se malá skupina výpůjček z období 16.–18. století (v nářečích převažují výpůjčky s pozměněnými významy) a 2) největší skupinu výpůjček, která se užívá v běloruských a polských nářečích na území Litvy, tvoří takzvané kontaktní lituanismy (Мартынов 1965: 90). Vytvářejí jiné sémantické kategorie než lexémy doložené v písemných pramenech a svědčí o častých kontaktech mnohonárodnostních společenství v hospodářské a kulturní činnosti (jde o slova označující lidský vzhled, typické činnosti a chování, dále o lexémy vymezující hodnoty chovu zvířat, zemědělství, duchovní a materiální hodnoty a názvy jídel). Výpůjčky z litevštiny užívané v polských nářečích dokládají staletí trvající vliv litevštiny a běloruštiny na polštinu v zkoumaných lokalitách. Většina Straipsniai / Articles 71 KRISTINA RUTKOVSKA lituanismů užívaných v polských nářečích je široce doložena v běloruských nářečích, což může svědčit o tom, že se tyto výpůjčky dostaly do polštiny prostřednictvím běloruských nářečí12. Na základě uvedených jazykových údajů lze předpokládat, že polská nářečí ve zkoumané oblasti formoval běloruský jazykový základ13. Z předložené analýzy lexikálních lituanismů vyplývá, že výpůjčky nejprve pronikly do běloruských nářečí, která se utvořila na litevském substrátu14, a teprve později přešly do polštiny. Možná by podrobnější výzkum (pokud by jej dnes ještě bylo možné provést), zaměřený na fungování staroběloruštiny v době Litevského velkoknížectví, zejména na vymezení rozšíření hovorové variety tohoto jazyka mezi venkovským obyvatelstvem, a také na stanovení hranic běloruského etnika na území Litvy, umožnil popsat význam běloruštiny v procesu polonizace litevských rolníků v polovině 19. století. ZKRATKY NÁZVŮ MÍST Alion – Aliony, okres Širvintos. Arn – Arnionys, okres Molėtai. Bars – Barskūnai, okres Širvintos. Bez – Bezdonys, okres Vilnius. Buiv – Buivydžiai, okres Vilnius. Dub – Dubingiai, okres Molėtai. Intur – Inturkė, okres Molėtai. Jon – Joniškis, okres Molėtai. Kar – Karaižiškės, okres Trakai Karv – Karvys, okres Vilnius Kern – Kernavė, okres Širvintos Kras – Krasnapolis, okres Trakai Lent – Lentvaris, okres Trakai Maiš – Maišiagala, okres Vilnius Mež – Mežionys, okres Vilnius Most – Mostiškės, okres Vilnius Nem – Nemenčinė, okres Vilnius Pab – Paberžė, okres Vilnius Padv – Padvarionys, okres Vilnius Paež – Paežėriai, okres Vilnius Pal – Paluknys, okres Trakai Rud – Rūdiškės, okres Trakai STarp – Senasis Tarpupis, okres Trakai Šiaul – Šiauliai, okres Širvintos Šv – Šventininkai, okres Vilnius Ūta – Ūta, okres Molėtai Vid – Vidugiriai, okres Molėtai Virš – Viršuliškės, okres Vilnius 12 Vincas Urbutis uvedl poznámky tohoto druhu ve svém článku, v němž se zabýval litevskými výpůjčkami v současné běloruštině; poukázal také na nestejnoměrné chronologické rozložení litevských výpůjček a jejich různorodé areálové rozšíření (Urbutis 1969 (2): 159–160). 13 Takové závěry byly formulovány v článcích Valerije Čekmona (zde jsou uvedeny odkazy pouze na publikace věnované jazykové situaci ve Vilniuském kraji a přilehlých oblastech (Чекман 1982, 1995; Čekmonas 1999). Polský vědec Janusz Rieger opakovaně vyslovil názor, že základem, který utvářel polská nářečí na území Vilniusu a Trakai, byla běloruština (Rieger 2006: 39). Zastánce této hypotézy Leszek Bednarczuk tvrdí, že územní hranice běloruštiny byly v historických dobách mnohem širší a sahaly dále než území Vilniusu a Trakai (Bednarczuk 1999: 103). 14 Otázka litevského substrátu na území Běloruska dnes již nevyvolává větší pochybnosti; viz články litevských, běloruských a ruských vědců věnované tomuto problému a rozsáhlou bibliografii v publikaci: Судник Т. М., red., 1980: Балто-славянские этноязыковые контакты. Москва: Наука. 72 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse ŠALTINIAI Jabl – Jablonskis Konstantinas 1941: Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje 1: Tekstai. Kaunas: Lietuvos istorijos draugija. Kurz – Kurzowa Zofia 1993: Język polski Wileńszczyzny i kresów północno-wschodnich XVI–XX w. Warszawa-Kraków: PWN. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, elektroninis variantas, redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. red.), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt. LKŽK – Lietuvių kalbos žodyno kartoteka su papildymais. SEJL – Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Uniwersytet Wileński. SEJP – Boryś Wiesław 2005: Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków: Wydawnictwo Literackie. SEJPSŁ – Sławski Franciszek 1952–1982: Słownik etymologiczny języka polskiego 1–5. Kraków: Towarzystwo Miłośników Języka Polskiego. SGP – Karłowicz Jan 1900–1911: Słownik gwar polskich 1–4. Kraków: Nakł. Akademii Umiejętności. SPGL – Rieger Janusz, Masojć Irena, Rutkowska Krystyna 2006: Słownictwo polszczyzny gwarowej na Litwie, Warszawa: DiG, 119–455. TurNiSzw – Zasób leksykalny polskiego dialektu ludowego Wileńszczyzny okresu międzywojennego utrwalony w pracach H. Turskiej, K. Nitscha i H. Szwejkowskiej (opracowała I. Grek–Pabisowa). – Acta Baltico–Slavica 26, 129–177. Tur – Regionalne słownictwo Wileńszczyzny okresu międzywojennego utrwalone w pracy H. Turskiej Język polski na Wileńszczyźnie (opracowała I. Grek–Pabisowa). – Acta Baltico–Slavica 26, 121–129. WilJaszcz – Rieger Janusz 1996, 1999: Słownictwo „wileńskie“ ze zbioru Leonarda Jaszc zanina. – Język polski dawnych Kresów Wschodnich 1, Warszawa: DiG, 79–109; tęsinys: Słownictwa „wileńskiego” ze zbiorów Leonarda Jaszc zanina ciąg dalszy. – Język polski dawnych Kresów Wschodnich 2, Warszawa: DiG, 57–77. Dwil – Dwilewicz Barbara 1997: Język mieszkańców wsi Bujwidze na Wileńszczyźnie, Warszawa: DiG. ГСБМ – Гістарычны слоўнік беларускай мовы: выпуск 1–32, рэд. А. М. Булыкі, А. І. Жураўскага. Мінск: Беларуская навука, 1982–2012. СБ – Лаучюте Юрате Алоизовна 1982: Словарь балтизмов в славянских языках. Ленинград: Наука. Ленинградское отделение. Straipsniai / Articles 73 KRISTINA RUTKOVSKA СБГ – Слоўнік беларускіх гаворак паўночна-заходняй Беларусі і яе пагранічча 1–5, рэд. Юзэфа Фларьянаўна Мацкевіч. Мінск: Навука і тэхніка, 1979–1986. СБМ – Насовіч Іван І. 1983: Слоўнік беларускай мовы. Мінск: Беларуская Савецкая Энцыкляпэдыя. СГБ – Сцяшковіч Таццяна Піліпаўна 1972: Матэрыялы да слоўніка Гродзенскай вобласці. Мінск: Навука і тэхніка. ЭСБМ – Этымалагічны слоўнік беларускай мовы 1978–2007: выпуск 1–12, рэд. Віктар Уладзіміравіч Мартынаў, Генадзь Афанасьевіч Цыхун. Мінск: Навука і тэхніка. ЭСРА – Фасмер Макс 1964–1973: Этимологический словарь русского языка, Москва. ЭССЯ – Этимологический словарь славянских языков 1974–2003: выпуск 1–30, ред. О. Трубачев, Москва: Наука. LITERATŪRA Bednarczuk Leszek 1994: Stosunki etnolingwistyczne na obszarze Wielkiego Księstwa Litewskiego. – Acta Baltico-Slavica 22, 109–124. Bednarczuk Leszek 1999: Litewsko-słowiańskie pogranicze językowe w pierwszej połowie XX wieku w świetle badań Olgierda Chomińskiego. – Acta Baltico-Slavica 24, 95–106. Čekmonas Valerijus 1999: O bilingwizmie polsko-litewskim i litewsko-polskim na Dence (czyli na północno-wschodnich obszarach Wileńszczyzny). – Sytuacja językowa na Wileńszczyźnie. Warszawa: Elipsa, 28–39. Grek-Pabisowa Iryda 1993: O charakterze związków języka litewskiego z gwarami rosyjskimi i polskimi. – Lietuvių kalbotyros klausimai 30, 54–60. Grek-Pabisowa Iryda 1997: Językowa rzeczywistość na Kresach północno-wschodnich. – Kresy – pojęcie i rzeczywistość. Warszawa: SOW, 145–179. Grinaveckienė Elena 1977: Lietuviškos kilmės leksika Aukštadvario lenkų šnektoje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 17, 133–142. Grinaveckienė Elena 1983: Lietuviškos kilmės leksika Lietuvos paribio baltarusių šnektose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 22, 182–204. Grinaveckienė Elena 1991: Buivydžių apylinkių (Vilniaus r.) lenkų šnektos lituanizmai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 29, 47–64. Laučiūtė Jūratė 2007: Baltiškos kilmės vardadžodžių galūnių likimas šiaurės slavų kalbose. – Res humanitariae 2, 85–102. 74 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse Otrębski Jan 1931: Litunizmy słownikowe w dialekcie polskim na Wileńszczyźnie. – Język Polski 16, 79–85. Rieger Janusz 2006: Polszczyzna gwarowa na Litwie. – Janusz Rieger, Irena Masojć, Krystyna Rutkowska. Słownictwo polszczyzny gwarowej na Litwie. Warszawa: DiG, 11–48. Rutkowska Krystyna 2006: Lituanizmy leksykalne w gwarach polskich na Litwie. – Janusz Rieger, Irena Masojć, Krystyna Rutkowska. Słownictwo polszczyzny gwarowej na Litwie. Warszawa: DiG, 73–108. Rutkowska Krystyna 2007: Z zagadnień chronologii zapożyczeń litewskich w gwarach polskich z terenu Litwy. – Prace Filologiczne 53, 487–502. Rutkowska Krystyna 2008: Świadomość narodowa a język ludności wiejskiej na pograniczu polsko-białorusko-litewskim. – Prace Filologiczne 54, 345–366. Rutkowska Krystyna 2008a: Język a tożsamość na pograniczu polsko-litewskim. – Tożsamość - język - rodzina: z badań na pograniczu słowiańsko-bałtyckim. Warszawa: SOW, 53–68. Rutkowska Krystyna 2010: O pojemności semantycznej zapożyczeń leksykalnych z języka litewskiego funkcjonujących w polszczyźnie gwarowej na Litwie. – Językowe i kulturowe dziedzictwo Wielkiego Księstwa Litewskiego. Księga jubileuszowa na 1000-lecie Litwy, red. J. Mędelska i Z. Sawaniewska-Mochowa. Bydgoszcz: Wydawnictwo Uniwersytetu Kazimierza Wielkiego, 342–348. Rutkowska Krystyna, Sawaniewska-Mochowa Zofia 2012: Zapożyczenia litewskie dotyczące człowieka w gwarach polskich na Litwie. Aspekt semantyczny i etnolingwistyczny. –Baltistica. VIII Priedas, XI Baltistų kongreso straipsnių rinkinys, 99–117. Smoczyński Wojciech 2001: Język litewski w perspektywie porównawczej. Kraków: Wydawnictwo UJ, 445–460. Smułkowa Elżbieta 2002: Białoruś i pogranicza. Studia o języku i społeczeństwie. Warszawa: Wydawnictwo UW, 242–257, 272–283. Tekielski Krzysztof 1980: Lituanizmy leksykalne w dialekcie okolic Podbrzezia i Niemenczyna. – Acta Baltico–Slavica 13, 62–73. Turska Halina 1995: O powstaniu polskich obszarów językowych na Wileńszczyźnie, wstęp i opr. V. Čekmonas. Vilnius (przedruk z r. 1939). Urbutis Vincas 1969 (1): Dabartinės baltarusių kalbos lituanizmai. – Baltistica 5, 43–68. Urbutis Vincas 1969 (2): Dabartinės baltarusių kalbos lituanizmai (tęsinys). – Baltistica 5, 149–162. Urbutis Vincas 1984: Slavų kalbų pseudobaltizmai. – Baltistica 20(1), 30–38. Straipsniai / Articles 75 KRISTINA RUTKOVSKA Walczak Bogdan 1982: Z zagadnień etymologizacji zapożyczeń romańskich w języku polskim. – Język–teoria–dydaktyka. Kielce: Wyższa Szkoła Pedagogiczna, 172–194. Zdaniukiewicz Alojzy Adam 1972: Gwara Łopatowszczyzny. Fonetyka, fleksja, słownictwo. Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich. Zinkevicius Zigmas 1974: Alojzy Adam Zdaniukiewicz, Gwara Łopatowszczyzny. Fonetyka, fleksja, słownictwo. – Baltistica 10, 207–214. Zinkevicius Zigmas 1984: Lietuvių kalbos istorija 1. Vilnius: Mokslas, 255–275. Zinkevicius Zigmas 1987: Lietuvių kalbos istorija 2. Vilnius: Mokslas, 46–52, 61–68. Аксамитов Анатоль 2000: Белорусско-литовская лексико-фразеологическая интерференция. – Acta Baltico-Slavica 25, 89–104. Гринавацкене Эляна, Мацкевич Юзефа Ф., Романович Елена М., Чеберук Елена И. 1975: Бытовая лексика литовского происхождения в Западной Белоруссии. – Lietuvių kalbotyros klausimai 15, 163–195. Лаучуоте Юрате Алоизовна 1973: Тематические особенности балтизмов в славянских языках. – Baltistica 11 (2), 155–164. Лаучуоте Юрате Алоизовна 1975: Терминология обработки дерева (заимствования из балтийских языков в славянские). – Lietuvių kalbotyros klausimai 15, 145–161. Лаучуоте Юрате Алоизовна 1982: Словарь балтизмов в славянских языках. Ленинград: Наука. Ленинградское отделение. Мартынов Виктор Владимирович 1965: Типы лексических балтизмов в белорусских диалектах. – Acta Baltico-Slavica 9, 90. Чекман Валерий Николаевич 1972: К проблеме литовско-белорусских лексических связей. – Baltistica, 8(2), 147–156. Чекман Валерий Николаевич 1982: К социолингвистической характеристике польских говоров белорусско-литовского пограничья. – Studia nad polszczyzną kresową 1, 123–138. Чекман Валерий Николаевич 1995: Предисловие. – Галина Турска. О происхождении польскоязычных ареалов в Вильнюсском крае. Vilnius: Mintis, 3–58. 76 Acta Linguistica Lithuanica LXVII Lietuvių kalbos skoliniai Lietuvos lenkų tarmėse Lithuanian borrowings in Polish dialects in Lithuania SUMMARY The subject of the description in this article is a large amount of lexical borrowings from the Lithuanian language which function in Polish dialects in Lithuania. The expressions recorded in the dense areas where the Polish language is primary, that is in the Vilnius and Trakai regions as well as in parts of the Širvintos and Molėtai regions, have been analysed. The comparative chronological analysis of lithuanian borrowings as well as the analysis on the transfer of the Baltic lexis into the Slavic dialects have been made. The verification of the historical dictionaries and vocabulary collected in the lexical studies of dialects shows that these expressions form several chronological layers (from the sparsely used 16th century borrowings till the latest borrowings that continue penetrating). The thematic comparison may indicate the variety of inter-ethnic relations on the former lands of the Grand Duchy of Lithuania. The indirect borrowings dominate due to the fact that a lot of borrowings penetrated into the Polish dialects through Belarusian. This fact may be used as a linguistic evidence confirming the thesis about the Belarusian origins of the new Polish dialects in Lithuania. Įteikta 2012 m. rugsėjo 3 d. KRISTINA RUTKOVSKA Vilniaus universitetas, Polonistikos centras Universiteto g. 3, LT-01513 Vilnius, Lietuva [email protected] Straipsniai / Articles 77