Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika

JURGITA JAROSLAVIENĖ Litevský jazykový ústav Směry vědeckého výzkumu: dialektologie, fonologie, experimentální fonetika. SPEKTRÁLNÍ CHARAKTERISTIKA NOSOVÝCH SONANT V PODNÁŘEČÍ PRIENAI Spektrální charakteristiky nosovek v podnářečí Prienai A N O T A C E Na základě údajů z instrumentálního výzkumu jsou v článku analyzovány akustické rozlišovací vlastnosti nosových sonant v podnářečí Prienai východních kauniškiů. Při popisu spektrálních charakteristik zkoumaných hlásek se přihlíží k hodnotám formantů souhlásek a k rozložení energie (kvalitativní vlastnosti nosových sonantů jsou určovány formanty, pouze nejsou tak výrazné jako u samohlásek; počet formantů ve spektru nosových hlásek je navíc často mnohem větší, protože se při jejich artikulaci dodatečně zapojuje nosní rezonátor) i ke kvalitě sousedních samohlásek, hodnotám jejich formantů (zejména F2), jejich trajektoriím a struktuře. Při rozlišování spektrálních charakteristik [m], [m̂], [n], [n̂] a nosových velárních alofonů se přehledně popisují také hodnoty antiformantů vznikajících v jejich spektru. A N O T A C E V experimentální studii popsané v tomto článku byly zkoumány hlavní rozlišovací akustické vlastnosti nosovek ve východním kaunaském podnářečí Prienai. Získané údaje naznačují, že nosovky se od ostatních hlásek podnářečí Prienai odlišují na základě své formantové struktury (podobají se samohláskám tím, že je lze charakterizovat především jejich formantovými frekvencemi, liší se však tím, že formanty nejsou tak hlasité jako u samohlásek; nosovky se navíc tvoří tak, že se zablokuje průchod zvuku ústy, zatímco se mu umožní vycházet nosem, což ovlivňuje relativní amplitudu formantů) a přechodů mezi touto strukturou a kontextovou samohláskou. Protože jedním z hlavních rozdílů mezi nosovkami během nosového šumu je ústní antirezonance, nosové sonanty [m], [m̂], [n], [n̂] i nosové velární alofony jsou charakterizovány také hodnotami ústních nul. K L Í Č O V Á S L O V A: nosové sonanty, formant, antiformant, spektrální charakteristika, akustické vlastnosti. K L Í Č O V Á S L O V A: nosovky, formant, ústní nula, spektrální charakteristiky, akustické vlastnosti. Straipsniai / Articles 105 JURGITA JAROSLAVIEnĖ 0. ÚVOD Spektrální charakteristiky nosových sonantů v prienajském nářečí byly v obecných rysech popsány při instrumentálním zkoumání hláskového systému prienajského nářečí (Jaroslavienė 2010: 264–267)1. Podrobnější analýza akustických distinktivních rysů však dosud nebyla předložena; nebyl změřen přechod druhého formantu mezi hláskami (C→V) ani místo a význam antif formantů vznikajících ve spektru. To vedlo k provedení doplňujícího výzkumu nosových sonantů zkoumaného nářečí, jehož výsledky jsou popsány v tomto článku. 0.1. Cíl článku Nosové sonanty (stejně jako ostatní znělé souhlásky) mají také vlastnosti samohlásek: při jejich vyslovování převládá základní tón (proto mají znělé souhlásky zpravidla zřetelnou formantovou strukturu); jejich kvalitativní rysy, stejně jako u samohlásek, určují formanty (zejména první dva – F1, F2), u sonantů jsou však méně výrazné než u samohlásek (srov. Girdenis 2003: 221 a tam uvedenou literaturu; 224; Ladefoged, Maddieson 2002: 102–136, 182–245; Ladefoged 2005: 49–62, 84 aj.). Navíc bývá v důsledku vlivu dalšího (nosního) rezonátoru počet formantů ve spektru nosových hlásek často vyšší (viz Bacevičiūtė 2008: 10; Butkauskaitė 2010: 6, 8; Grigorjevs 2012: 267–272 a tam uvedenou literaturu). Při analýze akustických vlastností sledovaných segmentů se zohledňuje také formantová struktura a dynamika sousedních samohlásek2, neboť se předpokládá, 1 Konsonantismus litevských nářečí byl instrumentální metodou zkoumán jen málo. Kromě souhlásek prienajského nářečí (2010: 238–267; 2010a: 307–324) byly poměrně podrobně a systematicky popsány pouze spektrální (i auditivní) vlastnosti souhlásek severožemaitského nářečí a regresivní vliv souhláskové palatalizace na spektrum samohlásek (podrobněji viz Girdenis 1967; 2000: 69–78; 258–267; Kliukienė 1992; 1994: 43–52; 1995: 58–68; 1998: 79–85; 2011 aj.). Ostatní instrumentální práce se věnují především jednotlivým případům konsonantismu spisovné litevštiny: například Rytis Ambrazevičius (2010: 5–10) pomocí metody měření lokusů (angl. loci) popsal diferenční akustické rysy měkkých a tvrdých prevokalických sonantů litevštiny. Bylo zjištěno, že nejdůležitějšími rysy při rozlišování měkkých a tvrdých sonantů jsou lokusy F2. Vědec uvádí také výsledky měření lokusů F2 a F3 popisovaných souhlásek a rozebírá vliv místa artikulace a regresivní koartikulace na lokusy (srov. také Bacevičiūtė 2008: 7–19; Dereškevičiūtė 2008: 15–19; Dereškevičiūtė, Kazlauskienė 2009: 98–111; Ambrazevičius 2012a: 13–18 aj.). 2 Při vyslovování hlásek typu [m], [n] se v ústní dutině vytváří takzvaný závěr, avšak proud vzduchu plynule vychází nosem a právě tato nosní rezonance určuje určité spektrální rysy sousedních hlásek (k experimentálnímu výzkumu vlastností trvání a kvality některých nazalizovaných samohlásek spisovné litevštiny viz Ledichova 2012: 76–85; srov. také Dereškevičiūtė 2008: 15–19). Naproti tomu například při vyslovování explozivních souhlásek se v ústní dutině po určitou dobu rovněž vytváří takzvaná úplná překážka (závěr) a vzduch po náhlém rozevření mluvidel vyrazí s explozí; kvalitu explozivních souhlásek proto přesněji ukazuje začátek nebo konec formantů sousedních samohlásek: některé souhlásky je vychylují jedním směrem, jiné směrem opačným (podrobněji viz Girdenis 2003: 224; 1967; Ladefoged 2005: 50; Jaroslavienė 2010: 106 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika nosové souhlásky lze dobře rozlišit pouze podle určitých spektrálních rysů sousedních samohlásek (viz Girdenis 2003: 224 a tam uvedenou literaturu; Kliukienė 1992: 78 a tam uvedenou literaturu; 1998: 80; srov. také Bacevičiūtė 2008: 7–19; Jaroslavienė 2010: 261–262; Grigorjevs 2012: 75–80). Při rozlišování jednoho nosového sonantu od druhého – jak potvrzují i nejnovější experimentální výzkumy sonantů – je však důležité změřit také hodnoty antif formantů vznikajících ve spektru zkoumaných souhlásek (srov. Grigorjevs 2012: 275–280; 288–290; 2012a: 22–23; Butkauskaitė 2010: 6 a tam uvedenou literaturu; viz také Ladefoged, Maddieson 2002: 117–118)3. Cílem tohoto článku je na základě údajů z instrumentálního výzkumu analyzovat a popsat nejdůležitější spektrální charakteristiky nepřízvučných nosových sonantů prienajského nářečí a určit, které akustické vlastnosti odlišují zkoumané hlásky jednu od druhé. 0.2. Zkoumaný materiál a metodika práce Pro zkoumání spektra alofonů souhláskových fonémů /m/, /m̃/, /n/, /ñ/ byla vybrána tato slova užívaná ve zkoumaném nářečí: mã.ma. ~ m̃ãma, m̃ã.na. ~ mãna, nã.ma. ~ nãma, nã.ta. ~ nãta, mã.da. ~ mãda, mã.ta. ~ Mãta, dã.ma. ~ dãma, dã.na. ~ dãna, ñĩ.ko. ~ ñýko, mĩ.ñe. ~ mýñe, pĩ.ñe. ~ pýñe, mẽ.ne. ~ mẽñe, mẽ.te. ~ mẽtę, nẽ.še. ~ nẽšę, mã.-na. ~ mẽna, pã.na. ~ pẽna, mó.ko. ~ móko, nó.ko. ~ nóko atd. Při analýze spektrálních charakteristik se přihlíželo také ke struktuře a trajektoriím formantů sousedních samohlásek. Pro srovnání byly navíc zkoumány i vlastnosti spektrálního rozptylu dalších hlásek ve slovech tã.ka. ~ tãką, kã.pa. ~ kãpą, lã.pa. ~ lãpą, bã.da. ~ bãdą, pã.-da. ~ pãdą, vã.da. ~ vãdą, pĩ.ko. ~ pỹko, pĩ.lę. ~ pỹlę, sẽ.ne. ~ sẽnę, tẽ.ke. ~ tẽkę, kẽ.pe. ~ kẽpę a další. S ohledem na to, že se vedle tvrdých a měkkých souhlásek běžně užívají velmi odlišné alofony samohlásek, a také s cílem co nejobjektivněji změřit antiformanty tvrdých a měkkých hlásek (včetně nazálního palatálního sonantu), byly pro výzkum vybrány také tyto převážně nesmyslné příklady s krátkými předními a zadními nízkými samohláskami: [mama], [m̃em̃e], [nana], [ñeñe], [nan-ka], [ñeñke] a podobně. Zkoumán byl pouze první, nepřízvučný sonant těchto slov4 [m], [m̃], [n] a [ñ]; nepřízvučné velární alofony [ŋ] a [ŋ̃] byly měřeny uvnitř slova. 3 K diferenciálním akustickým rysům měkkých a tvrdých prevokalických sonantů litevštiny viz Ambrazevičius 2010: 5–10 (viz také pozn. 1). 4 Při jejich výslovnosti byla zdůrazněna (přízvučná) koncová krátká samohláska. Straipsniai / Articles 107 JURGITA JAROSLAVIENĖ Zkoumaný materiál, každý příklad třikrát v oznamovací intonaci (tj. izolovaně, jako samostatnou větu), přímo do počítače nahráli tři muži střední generace bez řečových vad a jedna žena z Prienai. Nepřirozeně vyslovené příklady nebyly do výzkumu zahrnuty. Materiál byl uložen do souborů typu *.wav. K vystřihování zkoumaných prvků byl použit počítačový program pro analýzu zvuku PRAAT (verze 5.0.34 a 5.3.23), vyvinutý vědci Amsterdamské univerzity Paulem Boersmou a Davidem Weeninkem. Při spektrální analýze byl nejprve u vystřižených segmentů (slov nebo souhlásek a sousedních samohlásek) stanoven a vykreslen přirozený zvukový spektrogram různého stupně šedi typu Visible Speech, jehož horní hranice byla nastavena na 5000 Hz. Poté byly automaticky změřeny a případně vykresleny trajektorie formantů, rovněž s horní hranicí 5000 Hz. Přirozený spektrogram a grafy průběhu formantů se často spojovaly do jednoho obrazu a přesně se vzájemně zarovnávaly z hlediska frekvence a délky. Vykreslovány byly také spektrální řezy nazálních sonantů: při měření antiformantů hlásek (neboli nulových formantů, angl. oral zeros) se do jednoho obrazu spojovaly takzvané křivky FFT a LPC (při stanovení a měření FFT a LPC a jejich spojování do jednoho grafu byla použita metodika vysvětlená lotyšským fonetikem Jurisem Grigorjevsem5). 1. PŘEHLED SPEKTRA NAZÁLNÍCH SOUHLÁSEK Dále jsou probírány a analyzovány výsledky instrumentálního výzkumu nazálních sonantů nářečí Prienai. 1.1. Formantová struktura a rozložení energie nosových sonantů prienajského nářečí Při porovnání spektrálních charakteristik nosových a nenosových souhlásek prienajského nářečí je patrné (srov. obr. 1–24, viz také pozn. 3), že energie spektra se v důsledku specifické 5 Při vytváření spektrálních řezů sonantů je nejprve třeba otevřít v pravém panelu programu PRAAT spektrogram zkoumaného slova nebo segmentu a po označení spektra nosového sonantu (jeho stacionární části) zvolit Spectrum: View spectral slice. V levém panelu programu se objeví název vyříznutého FFT spektra. Dále je třeba zvolit LPC smoothing (ve stejném – levém – panelu) a v otevřeném okně Spectrum: LPC smoothing zadat požadované koeficienty. Například Number of peaks bylo pro tuto studii nastaveno na 26 (protože zkoumaný materiál byl nahrán při vzorkovací frekvenci 44,1 kHz, polovina tedy činí 22 + 4 (nebo 5) = 26), v poli Pre-emphasis from (Hz) byla zadána hodnota 50.0 a po stisknutí OK byl automaticky vytvořen obraz spektrálního řezu LPC v podobě spektrogramu (trajektorie formantů). Později se v pravém panelu programu PRAAT již získané obrazy řezů zvuků FFT a LPC spojí do jednoho (při spojování obrazů je opět důležité správně zvolit frekvence a další potřebné parametry). 108 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika [m], [m̃], [n], [ñ]6 se artikulují v širším frekvenčním pásmu – to je jeden z akustických rozlišovacích rysů nosových souhlásek (Girdenis 1967: 249; 2003: 225; Kliukienė 1992: 134; 1998: 80). Jak již bylo uvedeno, vlivem dalšího rezonátoru bývá počet formantů ve spektru nosových sonantů často vyšší; nosová rezonance navíc ovlivňuje i spektrum sousedních hlásek: při jejich artikulaci měkké patro zcela neuzavírá vstup do nosní dutiny a část vzduchu uniká nosem (srov. Pakerys 2003: 191; Kliukienė 1998: 80; Girdenis 2003: 224; Murinienė 2007: 62 aj.). V následující kapitole proto budou popsány také zvláštnosti formantové struktury sousedních hlásek. Dosud v litevštině instrumentálně podrobněji nezkoumaný rozlišovací rys souhlásek [m], [m̃], [n], [ñ], [ŋ] a [ŋ̃] – antiformanty vznikající ve spektru nosových sonantů a jejich význam pro rozlišování jednotlivých členů této třídy – je podrobněji pojednán ve druhé části tohoto článku. V této kapitole jsou na základě získaných výsledků a s přihlédnutím k obrazům spektrogramů a trajektorií formantů nejprve popsány kvalitativní rysy [m], [m̃], [n], [ñ], které jsou určovány prvními dvěma formanty F₁ a F₂. Ty závisejí na rezonančních dutinách vznikajících v ústní dutině a částečně v nose i na jejich vzájemných vztazích (Girdenis 2003: 221). První formant nosových souhlásek (angl. nasal formant, méně často nasal zero7) vzniká v oblasti nejnižších frekvencí (viz tab. 1, srov. obr. 1–24), zatímco druhý formant úzce souvisí s kvalitou sousední samohlásky (to je důležité zohlednit při rozlišování tvrdých a měkkých členů této třídy; srov. také Kliukienė 1992: 56–57; 78–79; Bacevičiūtė 2008: 10; Ambrazevičius 2010: 8–9; Grigorjevs 2012: 275–280)8. Podle údajů z výzkumu prienajského nářečí se hodnoty F₁ nepřízvučných [m], [m̃], [n], [ñ] v izolovaně vyslovených slovech (měřena byla stacionární část sonantů) pohybují přibližně od 250 do 290 Hz (viz tab. 1): podle souhrnných výpočtů činí F₁ mužského [m] před samohláskou [a.] = 253 Hz; F₁ [n] = 276 Hz; F₁ ženského [m] = 266 Hz; F₁ [n] = 288 Hz; F₁ mužského [m̃] před samohláskou [i] = 269 Hz; F₁ [ñ] = 271 Hz; F₁ ženského [m̃] = 268 Hz; F₁ [ñ] = 275 Hz atd. Jak je patrné, vyšší bývá 6 Základem zkoumaných souhlásek jsou tónové složky, proto jsou jejich formantová pásma poměrně dobře viditelná. Při jejich artikulaci totiž měkké patro klesá, oddaluje se od zadní stěny hltanu a vzduch poměrně volně uniká nosem (tj. nedochází k explozi, protože se v ústní dutině nevytváří větší tlak vzduchu). O vlivu místa artikulace a fonetického kontextu na lokusy předvokalických sonantů litevštiny viz Ambrazevičius 2010: 8–9. O akustických rozlišovacích rysech sonantů lotyštiny viz Grigorjevs 2012: 267–292. 7 Je třeba upozornit, že někteří badatelé užívají tento anglický termín (nasal zero) ve významu antiformantu (nebo nulového formantu), zatímco F₁ nosových souhlásek označují jako nosový formant (nasal formant) (viz Ladefoged, Maddieson 2002: 117, tab. 4.6). 8 Zahraniční badatelé uvádějí (na základě údajů z některých světových jazyků), že frekvenční rozsah F₁ u [m], [n] sahá od 200, 250 nebo 300 Hz do 300, 400 nebo 450 Hz (viz Butkauskaitė 2010: 6 a tam citovaná literatura; Grigorjevs 2012: 270 a tam citovaná literatura aj.). Například Peter Ladefoged a Ian Maddieson (2002: 117) uvádějí první formanty nosových souhlásek katalánštiny: F₁ [m] = 250 Hz; F₁ [n] = 280 Hz. Straipsniai / Articles 109 JURGITA JAROSLAVIENĖ OBR. 1. Spektrogram slova mą.ma. ~ mąmą (hlas 1. muže) OBR. 2. Spektrogram slova mą.na. ~ mąną (hlas 1. muže) OBR. 3. Spektrogram slova ná.ma. ~ namą (hlas 1. muže) OBR. 4. Spektrogram slova mą.ma. ~ mąmą (ženský hlas) OBR. 5. Spektrogram slova ná.ma. ~ namą (hlas 1. muže) OBR. 6. Spektrogram slova sná.pa. ~ snąpą (ženský hlas) 110 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Spektrální charakteristika nazálních sonantů prienajského nářečí OBR. 7. Spektrogram slova ná.ma. ~ námą (ženský hlas) OBR. 8. Spektrogram slova má.na. ~ mėną (ženský hlas) OBR. 9. Spektrogram slova mė.ne. ~ mėnę (ženský hlas) OBR. 10. Spektrogram slova mā.na. ~ māną (hlas 1. muže) OBR. 11. Spektrogram slova mā.na. ~ mėną (hlas 1. muže) OBR. 12. Spektrogram slova mé.ne. ~ mėnę (hlas 1. muže) Straipsniai / Articles 111 JURGITA JAROSLAVIENĖ 13 OBR. Spektrogram slova nìko. ~ nyko (hlas 2. muže) 14 OBR. Spektrogram slova mìnė. ~ myné (hlas 2. muže) 15 OBR. Spektrogram slova móko. ~ móko (hlas 2. muže) 16 OBR. Spektrogram slova nóko. ~ nóko (hlas 2. muže) První formant tvrdého dentálního [n] je nižší než u odpovídajícího labiálního [m], zatímco hodnoty F1 měkkých sonantů jsou velmi podobné; při porovnání odpovídajících tvrdých a měkkých členů této třídy však mívají vyšší hodnoty F1 častěji [m̃] a [ñ]. První formant sonantů [m] a [n] zkoumaného nářečí vyslovených v souvislé řeči se neliší, ale vzniká v oblasti vyšších frekvencí (podle souhrnných údajů dosahuje F1 mužských [m] a [n] = 360 Hz) než u odpovídajících slov vyslovených izolovaně9. 9 Při porovnávání údajů je tedy skutečně důležité zohlednit nejen fonetické okolí zkoumaných hlásek a suprasegmentální prvky (například spektrum přízvučných souhlásek bývá často intenzivnější, hlásky jsou zpravidla mnohem delší než odpovídající nepřízvučné atd.), ale i další faktory (tempo řeči, intonaci aj.). Kvantita nosových sonantů nebyla v této práci zvlášť zkoumána; pouze bylo upozorněno na to, že při porovnání minimálních párů (tj. nikoli náhodných případů) je nepřízvučná souhláska [m] delší než odpovídající nepřízvučné [n]. 112 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika Ve severní žemaitštině se spektra měkkých i tvrdých nosových sonantů téměř neliší. Předpokládá se, že nazalizace souhlásek patrně potlačuje příznak tvrdosti a měkkosti, který je pak vnímán pouze z okolních samohlásek (viz Kliukienė 1992: 57, pozn. 44, 63, tab. 13). Má se tedy za to, že opozici [m]: [m̑], [n]: [n̑] v tomto nářečí udržují pouze samohlásky (tamtéž, 57, 78–79). 1 TABULKA. Souhrnné hodnoty prvního formantu nosových sonantů v prienaištině ve slovech vyslovených izolovaně10 Hláska | [<m>a.] | [<m̂>e.] | [<n>a.] | [<n̂>e.] | [<m>oˑ] | [<m̂>iˑ] | [<n>oˑ] | [<n̂>iˑ] Informant | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) | F₁ (Hz) Mužský hlas | 253 | 285 | 276 | 287 | 250 | 269 | 264 | 271 Ženský hlas | 266 | 287 | 288 | 289 | 264 | 268 | 268 | 275 Druhý formant (F₂) [m], [m̂], [n] a [n̂] v prienaištině ukazuje, že labiální hlásky [m] a [m̂] mají nižší tón (viz tab. 2); při porovnání pouze měkkých členů třídy [m̂] a [n̂] je však patrné, že rozsah frekvencí druhého formantu může být i zcela podobný: například před dlouhou vysokou samohláskou [iˑ] se F₂ sonantů [m̂] a [n̂] liší jen málo. F₂ hlásek [m̂] a [n̂] vyslovovaných před samohláskou [e.] s nízkým zdvihem a poziční délkou se rovněž liší jen nepatrně; byl však zaznamenán sklon vyslovovat měkkou nelabiální hlásku s poněkud vyšším tónem (viz tab. 2). 2 TABULKA. Souhrnné hodnoty druhého formantu nosových sonantů v prienaištině ve slovech vyslovených izolovaně11 Hláska | [<m>a.] | [<m̂>e.] | [<n>a.] | [<n̂>e.] | [<m>oˑ] | [<m̂>iˑ] | [<n>oˑ] | [<n̂>iˑ] Informant | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) | F₂ (Hz) Mužský hlas | 1041 | 1623(?) | 1378 | 1704(?) | 800 | 2327(?) | 1051 | 2320(?) Ženský hlas | 1126 | 1764(?) | 1309 | 1822(?) | 729 | 2463(?) | 1110 | 2499(?) 10 V tabulkách 1 a 2 označuje samohláska uvedená v hranatých závorkách samohlásku následující po nosovém sonantu; počet měřených sonantů v mužském hlase n = 36, v ženském hlase n = 12–24. 11 Otazníky v tabulce upozorňují na to, že bylo obtížné určit formant stacionární části, protože spektrum měkkých nosových sonantů bývá mnohem častěji zcela nevýrazné než u odpovídajících tvrdých; vypočtené hodnoty F₂ proto nelze považovat za spolehlivé při rozlišování spektrálních charakteristik měkkých [m̂] a [n̂]. Mnohem spolehlivější je měřit lokalizaci F₂ ve spojích typu CV, tj. na konci souhlásky a na začátku samohlásky, jinými slovy na přechodu do samohlásky; důležité je také zohlednit dynamiku F₂ samohlásek (viz tab. 3, též srov. Ambrazevičius 2010: 9, obr. 4; Grigorjevs 2012: 279, tab. 2). Straipsniai / Articles 113 JURGITA JAROSLAVIENE Sakiniuose ištartų Prienų šnektos sonantų [m], [n] (kai gretimas yra [a.] tipo balsis) antroji formantė kiek aukštesnė negu atitinkamai izoliuotai ištartuose žodžiuose: apibendrintais duomenimis, rišliosios kalbos [m] F₂ = 1190–1240 Hz, [n] F₂ = 1310–1390 Hz. Lyginant minkštuosius ir kietuosius alofonus, pasakytina, kad dažniau išblėsęs minkštųjų tiriamųjų sonantų spektras, ypač F₂, todėl patikimesniais kietųjų ir minkštųjų sonantų skiriamaisiais akustiniais požymiais laikytina priebalsio ir gretimo balsio formantčių pereiga ir dinamika (plačiau žr. kitą šio straipsnio skyrių; taip pat plg. Ladefoged, Maddieson 2002: 116–117; Ambrazevičius 2010; 2012). Třetí formanta nosových sonantů (srov. zejména obr. 2, 5–7, 10, 15, 19 aj.) bývá v důsledku působení dalšího rezonátoru někdy zcela zeslabená. Statistické výpočty ukázaly, že F₃ měkkých sonantů bývá častěji vyšší než u odpovídajících tvrdých sonantů. Dále jsou rozebrány spektrální rysy nosových sonantů a sousedních samohlásek (struktura a dynamika formant a přechod C→V F₂). 1.2. Spektrální rysy nosových sonantů a sousedních samohlásek Analýza více než 500 spektrogramů (příklady viz obr. 1–24) ukazuje především zřetelně, že struktura a dynamika formant odpovídajících samohlásek sousedících s nosovými sonanty se poněkud liší od samohlásek sousedících s nenosovými souhláskami. Například v důsledku nosové rezonance při vyslovování [m] a [n] klesá druhá formanta [a.], zatímco třetí je o něco vyšší a obvykle zeslabená (srov. také Ladefoged, Maddieson 2002: 299–300). První formanta samohlásky má rovněž sklon být méně výrazná a o něco vyšší vlivem nosové formanty (srov. tamtéž, s. 117, 299–300; Girdenis 2003: 225; Ladefoged 2005: 55–56, 84–85 aj.). Zdá se proto, že obě první formanty nasalizované [a.] jsou velmi blízko u sebe (přibližně na hranici 1000 Hz). Zvláště důležitá je dynamika druhé formanty samohlásek: například mezi tvrdými nosovými souhláskami bývá druhá formanta samohlásek zadní řady (zejména nízké polohy jazyka) často nižší po celou dobu výslovnosti; vedle jedné nosové souhlásky F₂ samohlásek téže kvality a neznělých souhlásek obvykle klesá jen po určitou dobu (viz Jaroslavienė 2010: 261–264). Výsledky tohoto výzkumu ukazují, že vlivem nosových sonantů mívají sousední samohlásky zadní řady obvykle nižší tónovou kvalitu a artikulaci posunutou dozadu než odpovídající samohlásky vedle nenosových souhlásek (srov. také Ledichova 2012: 79–85). Vedle měkkých sonantů jsou první a třetí formanta samohlásek přední řady více zeslabené než vedle měkkých nenosových hlásek (srov. obr. 11, 12–14 aj.), nebylo však zaznamenáno výrazné snížení druhé formanty jako u samohlásky [a.]. Dále jsou rozebrány konkrétní příklady, tj. spektrální charakteristiky samohlásek mezi měkkými nebo vedle měkkých [m̃], [ñ] a tvrdými [m], [n] a vliv nasalizace na rozložení energie ve formantách samohlásek a jejich dynamiku. Například ve slovech mã.da. ~ mądą (srov. obr. 17), mã.ta. ~ Mątą (srov. obr. 19), ná.ta. ~ natą (srov. obr. 23), sná.pa. ~ snąpą (srov. obr. 6) druhá formanta první [a.] for- 114 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Spektrální charakteristika nosových sonantů prienai­ského nářečí 17 OBR. Spektrogram slova mã.da. ~ mãdą (hlas 3. muže) 18 OBR. Spektrogram slova bã.da. ~ bãdą (hlas 3. muže) 19 OBR. Spektrogram slova mã.ta. ~ Mãtą (hlas 3. muže) 20 OBR. Spektrogram slova bã.ta. ~ bãtą (hlas 3. muže) 21 OBR. Spektrogram slova kã.pa. ~ kãpą (hlas 3. muže) 22 OBR. Spektrogram slova tã.ka. ~ tãką (hlas 3. muže) Straipsniai / Articles 115 JURGITA JAROSLAVIENĖ 2 3 O B R. Spektrogram slova ná.ta. ~ nãta (hlas 3. muže) 2 4 O B R. Spektrogram slova dã.ta. ~ dãta (hlas 3. muže) je snížená po celou dobu trvání hlásky nebo častěji po její část (většinou uprostřed hlásky), zatímco třetí je častěji vyšší a méně zřetelná než odpovídající formanta vedle dvou nenazálních souhlásek ve slovech bá.da. ~ bãdą (srov. obr. 18), bá.ta. ~ bãtą (srov. obr. 20), tá.ka. ~ tãką (srov. obr. 22), dá.ta. ~ dãtą (srov. obr. 24), ká.pa. ~ kãpą (srov. obr. 21). Nejvíce se samohláska [a.] nazalizuje mezi dvěma nosovými sonanty, tj. ve slovech má.ma. ~ mãmą (srov. obr. 1, 4), ná.ma. ~ nãmą (srov. obr. 3, 5, 7), má.na. ~ mãną (srov. obr. 2, 10) atd. Stupeň nazalizace ukazují nejen první dvě formanty samohlásky [a.], které jsou blízko sebe (F₂ je po celou dobu výslovnosti nižší, zatímco F₁ vyšší), ale také intenzita jejich energie: čím silnější je nazalizace, tím méně zřetelná (a vyšší) je třetí formanta nazalizované samohlásky. Při zkoumání spekter dalších dlouhých a krátkých samohlásek vedle nosových i nenosových souhlásek bylo rovněž zjištěno, že samohlásky jsou nejvíce nazalizovány mezi dvěma nosovými sonanty: třetí formanta samohlásek je častěji vyšší a intenzita první formanty je poněkud méně výrazná¹². Mnozí badatelé si všimli, že nosové souhlásky mají sklon nazalizovat všechny odpovídající samohlásky ve slovech (Kliukienė 1998: 80; Pakerys 2003: 191–192; Murinienė 2007: 62 a další, srov. také Ledichova 2012: 79–85). Souhrnné parametry dynamiky formantů nazalizovaných [a.], [e.], [o.], [i̇] (tj. nacházejících se vedle nebo mezi nosovými souhláskami; měřily se hodnoty F₂ samohlásek na samém začátku zvuku neboli v náběhu a uprostřed) jsou uvedeny v tabulce 3. Jak je patrné (viz tab. 3), trajektorie druhé formanty se u ženského a mužského hlasu mírně liší: trajektorie F₂ u samohlásek vyslovených mužem jsou plynulejší než u ženy (formantové hodnoty ženského hlasu jsou navíc většinou vyšší než mužského). Je třeba připomenout, že lokalizace počátku F₂ (tj. konce souhlásky a začátku samohlásky) úzce souvisí s místem artikulace nosového sonantu a sousední samohlásky. ¹² Srov. také odpovídající spektrální charakteristiky při výzkumu nazalizovaných samohlásek některých světových jazyků (Ladefoged, Maddieson 2002: 298–300). 116 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika TABULKA 3. Formanty na začátku (F₂_pr.) a uprostřed (F₂_vid.) některých samohlásek prienajského nářečí (v hertzech)¹³ Následující samohláska [a.] [e.] [o˙] [i˙] Sonanta F₂_pr. F₂_vid. F₂_pr. F₂_vid. F₂_pr. F₂_vid. F₂_pr. F₂_vid. [m] muž. 1095 1267 860 724 žen. 1191 1334 928 711 [m̃] muž. 1717 1828 2371 2563 žen. 1770 1850 2569 2679 [n] muž. 1339 1304 904 762 žen. 1452 1293 964 773 [ñ] muž. 1764 1807 2455 2500 žen. 1840 1723 2600 2645 Porovnáním spektrálních vlastností alofonů tvrdých a měkkých nosových sonant, struktury a kvality formantů i rozložení energie a trajektorií formantů sousedních hlásek (zejména F₂) lze vyvodit několik zobecňujících závěrů: • v spektru nosových sonant jsou pásma formantů určující kvalitu poměrně dobře patrná; počet formantů bývá ve spektru nosových hlásek často větší; nosové sonanty se vyznačují rozptylem energie spektra v širším frekvenčním pásmu v důsledku vlivu dalšího rezonátoru; • nosové sonanty se vyznačují první, tedy nosovou formantou s mimořádně nízkou frekvencí (podle souhrnných údajů činí u izolovaně vyslovených slov [m], [n], [m̃], [ñ] F₁ = 250–290 Hz); • lokalizace druhé formanty nosových sonant souvisí s kvalitou sousední samohlásky ([m̃], [ñ] jsou zvuky s mnohem vyšším zabarvením než odpovídající tvrdé [m], [n]); • energie formantů nazalizovaných samohlásek (zejména F₃) bývá často zeslabená a snížená u F₂ samohlásek s nízkým stupněm otevření; • vlivem nosových sonant jsou sousední samohlásky, zejména zadní hlásky, obvykle méně vysoké a mají zadnější artikulaci než hlásky stojící vedle příslušných nenosových souhlásek; tento vliv však není stejný: mezi nosovými sonantami se samohlásky nazalizují více než vedle jedné nosové sonanty; vedle dvou, a zejména mezi dvěma nosovými sonantami, bývá třetí formanta samohlásek většinou vyšší a první formanta mírně zeslabená a má sklon být vyšší (tj. v důsledku vlivu nosové formanty se více přibližuje k F₂). 13 Hodnoty formantů byly měřeny v týchž izolovaně vyslovených slovech jako v tabulkách 1 a 2, viz také pozn. 10. Je třeba poznamenat, že segmentace souhlásky, přechodu mezi souhláskou a samohláskou a začátku samohlásky je poměrně problematická. Při určování hodnot formantů se nejprve přihlíželo k akustickému vjemu souhlásky a samohlásky, k oscilogramům apod. Hodnoty F₂ a jejich hodnocení u izolovaných samohlásek a samohlásek v souvislé řeči prienajského nářečí viz Jaroslavienė 2011: 65–86. Straipsniai / Articles 117 JURGITA JAROSLAVIENĖ 2. AKUSTICKÉ DISTINKTIVNÍ RYSY NOSOVÝCH SONANTŮ Přehled spekter nosových souhlásek ukázal, že z ostatních hlásek prienajského nářečí se zkoumané souhlásky odlišují především rozptylem spektrální energie v širším frekvenčním rozsahu, který je typický pro nosové sonanty, a spektrálními charakteristikami sousední samohlásky: hodnotami a dynamikou formantů (zejména druhého formantu), intenzitou, rozložením energie apod. Bylo zjištěno, že první formant nosových sonantů se vytváří v oblasti nízkých frekvencí (viz tab. 1), zatímco druhý úzce souvisí s kvalitou sousední samohlásky (viz tab. 2, 3). Akustické distinktivní rysy měkkých a tvrdých zkoumaných sonantů lze popsat nejen spektrálními charakteristikami souhlásek a přechody formantů C→V (nebo odpovídajícím způsobem V→C¹⁴ a jejich dynamikou (viz tab. 3, srov. také výše uvedené obrázky), ale také hodnotami antiformantů (viz tab. 4). Jinými slovy, chceme-li přesněji rozlišit [m], [m̃], [n], [n̂], [ŋ] a [ŋ̂]¹⁵, je třeba vzít v úvahu ještě jeden velmi důležitý rys – antiformanty, které lze ze spektrogramů a obrázků trajektorií formantů uvedených výše jen obtížně určit. Proto byly vykresleny společné grafy spekter FFT a trajektorií LPC (například viz obr. 25–30). Umístění antiformantů (Z₁) tvrdých a měkkých [m], [m̃], [n], [n̂], [ŋ] a [ŋ̂] v spektru úzce souvisí s jejich artikulačními vlastnostmi (místem artikulace), které jsou do jisté míry závislé i na následujících samohláskách; hodnoty Z₁ sonantů vyslovených muži a ženami se také mohou lišit, vždy se však zachovávají stálé vztahy (srov. Grigorjevs 2012: 267–272 a tam uvedenou literaturu, 276–278; srov. také Ladefoged, Maddieson 2002: 116–118; Butkauskaitė 2010: 6 a tam uvedenou literaturu aj.). TABULKA 4. Hodnoty antiformantů (Z₁) nosových sonantů prienajského nářečí v hertzech¹⁶ Sonant [m] [m̃] [n] [n̂] [ŋ] [ŋ̂] Informant (souhrnné údaje) Muž 600–900 1000–1250 900–1300 1400–1800 1900–2300 3200–4000 Žena 600–800 900–1300 1000–1400 1600–2000 2100–2400 2800–3700 Podle souhrnných údajů z výzkumu zkoumaných souhlásek prienajského nářečí se hodnoty antiformantů stejných tvrdých či měkkých nosových sonantů vyslovených mužskými a ženskou informantkou liší — Přechod a dynamika formantů ve spojeních typu VC nejsou v tomto článku podrobněji analyzovány. Před předními jazykovými, zubními [ŋ] ([ŋ̂]) se před zadními jazykovými [k], [g] (a středními jazykovými [k̂], [ĝ]) vyslovuje jako zadní jazyková, velární [ŋ] (nebo odpovídajícím způsobem střední jazyková, palatální [ŋ̂]) (Pakerys 2003: 134). Je třeba připomenout, že antiformanty nazálních sonantů byly měřeny nejen vedle dlouhých, ale také vedle krátkých samohlásek (podrobněji viz kapitolu „Zkoumaný materiál a metodika práce“). 118 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika Intervaly formantů (v hertzech) se výrazně překrývají (často jsou hodnoty Z1 u mužských výslovností nazálních sonantů nižší, s výjimkou [m] a velární [ŋ]), avšak ve všech případech jsou tendence podobné: Z1 retného [m] se vytváří v pásmu nižších frekvencí než u odpovídajícího nezaokrouhleného sonantu [n], zatímco [ŋ] v pásmu vyšších frekvencí než odpovídající [ɲ]. Antiformanty velární [ŋ] a [ɲ] leží v pásmu nejvyšších frekvencí (viz tab. 4). Že se antiformanty [m], [ɲ], [n], [ɲ], [ŋ] a [ɲ] liší, je jasně patrné ze spektrálních řezů pre-vokálních úseků výpovědí zkoumaných osob (tj. ze společných grafů spektra FFT a trajektorie LPC), v nichž se vznikající větší či menší prostor mezi trajektorií LPC a spektrem FFT odráží v poloze a hodnotě Z1 (srov. obr. 25–30). OBR. 25. Spektrální řez tvrdého [m] (vlevo výslovnost ženy, vpravo výslovnost muže) OBR. 26. Spektrální řez měkkého [m] (vlevo výslovnost ženy, vpravo výslovnost muže) Jak je patrné z příkladů na obr. 25 a 26, antiformanta tvrdého [m] se vytváří přibližně na 700 Hz (výslovnost ženy) a 750 Hz (výslovnost muže), zatímco měkkého Z1 začíná na hranici 1100 Hz (výslovnost ženy) nebo 1000 Hz (výslovnost muže)17. 17 V některých jazycích se antiformanta nazálního sonantu [m] vytváří v pásmu podobných frekvencí (srov. Grigorjevs 2012: 270 a tam uvedenou literaturu, 278; Butkauskaitė 2010: 6 a tam uvedenou literaturu). Straipsniai / Articles 119 JURGITA JAROSLAVIĖNĖ 2 7 OBR. Spektrální řez tvrdého [ŋ] (vlevo vysloveného ženou, vpravo mužem) 2 8 OBR. Spektrální řez měkkého [ŋ̇] (vlevo vysloveného ženou, vpravo mužem) Z obrázků 27 a 28 je patrné, že antiformant vysloveného mužem [ŋ] začíná přibližně na 1000 Hz, zatímco u [ŋ] vysloveného ženou na 1100 Hz, tj. výše než při vyslovení retného sonantu. Z1 měkkého [ŋ̇] začíná přibližně na 1600 Hz – také výše než u odpovídajícího [m]. Antiformanty měkkých a tvrdých nosových velárních alofonů se rovněž neshodují: na obrázku 29 se Z1 [ŋ] vytváří přibližně od 2000 Hz, zatímco antiformant [ŋ̇] je vyšší – začíná nad 3000 Hz (viz obr. 30). Výzkumný materiál ukazuje, že frekvenční rozsah antiformantů téhož (tj. tvrdého nebo měkkého) sonantu se může poněkud lišit v závislosti na kvalitě (a kvantitě) sousední (následující) samohlásky: hodnoty [ṁ] a Z1 [ŋ̇] jsou o něco vyšší před napjatou dlouhou samohláskou vysokého zabarvení [i̇] než před odpovídající krátkou [i], a před [a] bývá Z1 sonantů [m] a [ŋ] často vyšší než před [u] a podobně. Při vyslovování nere tných [ŋ], [ŋ̇] a zejména [ŋ̩], [ŋ̩́] jsou antiformanty vyšší než u retných sonantů – to závisí především na místě artikulace: na velikosti rezonanční dutiny ústní (a částečně nosní) a poloze jazyka v ústech a 120 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika 29 OBR. Spektrální řez velárního [ŋ] (vlevo vysloveného ženou, vpravo mužem) 30 OBR. Spektrální řez velárního [ŋ̃] (vlevo vysloveného ženou, vpravo mužem) posunu (vpřed–vzad), který je do jisté míry ovlivněn také artikulací sousední samohlásky (srov. také Grigorjevs 2012: 269 a tam uvedenou literaturu, 276–279). Antiformant nosového zvuku je nejvyšší při vyslovení velárních [ŋ], [ŋ̃], tj. když je rezonanční dutina ústní nejkratší a střední část jazyka se posouvá dozadu směrem k patru. Stručně shrneme-li výsledky zkoumání akustických rozlišovacích rysů, lze konstatovat, že: • při popisu akustických rozlišovacích rysů nosových sonantů prienovského nářečí je třeba zohlednit jak formanty určující kvalitativní vlastnosti samotných sonantů, tak spektrální charakteristiky sousedních zvuků a druhý formant CV (jeho přechod a dynamiku). Přechod a dynamiku druhého formantu CV je třeba považovat za jeden z nejdůležitějších rozlišovacích rysů místa artikulace měkkých a tvrdých nosových sonantů. To vše rozlišuje popisované souhlásky a odlišuje je od ostatních zvuků; • při rozlišování [m], [m̃], [n], [ñ], [ŋ], [ŋ̃] jsou velmi důležité také hodnoty antiformantů, které závisejí především na místě artikulace zvuku (rezonanční dutině ústní Straipsniai / Articles 121 JURGITA JAROSLAVIENĖ velikosti a tvaru dutiny, posunu jazyka a některých dalších artikulačních vlastností při vyslovování sonantu): ve všech případech je antiformanta retného [m] nižší než u příslušného neretného sonantu ([n̪]) a zejména palatálního alofonu [ŋʲ]; shrneme-li tato data, nejméně se liší hodnoty Z₁ u [m] a [n] vyslovených mužem; V prienajském nářečí mají ze všech zkoumaných nosových souhlásek nejvyšší antiformanty palatální alofony; při srovnání měkkých a tvrdých souhlásek je patrné, že vyšší jsou hodnoty Z₁ příslušných [m̃], [ñ] a [ŋ̃]. 3. HLAVNÍ ZÁVĚRY Výsledky instrumentálního výzkumu nosových sonantů prienajského nářečí ukazují, že zkoumané souhlásky lze rozlišovat podle jejich akustických vlastností a spektrálních charakteristik souhlásek a sousedních samohlásek: Kvalitativní vlastnosti sonantů určují zejména první (neboli nosová) formanta nízkých frekvencí a druhá formanta sonantů a začátků sousedních samohlásek (neboli přechodová formanta) a její dynamika; důležitá je také formantní struktura, počet, intenzita a spektrální rozptyl zkoumaných souhlásek a sousedních hlásek. Pro nosové sonanty je typický rozptyl spektrální energie v širším frekvenčním pásmu v důsledku působení dodatečného rezonátoru. První formanta samohlásek vedle nosových souhlásek nebo mezi nimi je často poněkud zeslabená a vyšší (vlivem nosové formanty); často je vyšší také třetí formanta sousedních samohlásek. Samohlásky mezi dvěma nosovými sonanty jsou nazalizovány více než samohlásky vedle jediného nosového sonantu: například mezi tvrdými nosovými souhláskami je druhá formanta zadních samohlásek (zejména nízké výšky) nižší po celou dobu výslovnosti, zatímco vedle jediné nosové souhlásky se F₂ u souhlásek stejné kvality a kvantity obvykle snižuje jen po určitou dobu. Při rozlišování nosových sonantů [m], [m̃], [n], [ñ], [ŋ] a [ŋ̃] je mimořádně důležitá antiformanta Z₁, která se vytváří v jejich spektru. Shrnutím těchto údajů lze konstatovat, že ve všech případech mají antiformanty retných sonantů nižší hodnoty než odpovídající antiformanty neretných sonantů. Při srovnání měkkých a tvrdých souhlásek bylo zjištěno, že hodnoty antiformant odpovídajících měkkých [m̃], [ñ] a [ŋ̃] jsou vyšší. Nejvyšší antiformanty má v prienajském nářečí nosový palatální sonant. LITERATŪRA Ambrazevičius Rytis 2010: Differential Acoustical Cues for Palatalized vs Nonpala- talized Prevocalic Sonants in Lithuanian. – Žmogus ir žodis 1, 5–10. 122 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika Ambrazevičius Rytis 2012: Akustiniai priebalsių palatalizacijos požymiai. – Kalbų studijos: Lingvistika (21), 5–13. Prieiga internete: http://dx.doi.org/10.5755/j01.sal.0.21.2073. Ambrazevičius Rytis 2012a: Loci of Palatalized vs Nonpalatalized Prevocalic Plosives in Lithuanian. – Žmogus ir žodis 1, 13–18. Bacevičiūtė Rima 2008: Dėl lietuvių kalbos minkštųjų priebalsių junginių (eksperimentinis tyrimas). –Perspectives of Baltic Philology. Poznań, 7–19. Butkauskaitė Edita 2010: Nazalizacija: samprata ir tyrimai. – Lietuvių kalba 4 (prieiga per internetą: www.lietuviukalba.lt). Dereškevičiūtė Sigita 2008: Dėl lietuvių kalbos sklandžiųjų priebalsių kiekybės. – Žmogus ir žodis I, 15–19. Dereškevičiūtė Sigita, Kazlauskienė Asta 2009: Dusliųjų sprogstamųjų priebalsių spektrinė analizė ir jų sprogimo trukmė. – Garsas ir jo tyrimo aspektai: metodologija ir praktika. Sud. Leskauskaitė A., Meiliūnaitė V. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 98–111. Fant Gunnar 1970: Sound, Features, and Perception. – Proc. of the 6th Intern. Congr. of Phonetic Sciences. Prague, 49–60. Girdenis Aleksas 1967: Mažeikių tarmės fonologinė sistema (Filol. m. kand. dis.). Vilnius: Vilniaus universitetas. Girdenis Aleksas 2000: Kalbotyros darbai 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Girdenis Aleksas 2003: Teoriniai lietuvių fonologijos pagrindai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Grigorjevs Juris 2008: Latviešu valodas patskaņu sistēmas akustisks un auditīvs raksturojums. Rīga: LU Latviešu valodas institūts. Grigorjevs Juris 2012: Acoustic characteristics of the Latvian sonorants. – Baltistica XLVII (2), 267–292. Grigorjevs Juris 2012a: Relation of the locus equations to the place of articulation of the Latvian consonants. – Profesoriaus Alekso Girdenio (1936–2011) atminimo konferencija, Vilniaus universitetas, 2012 m. spalio 18–20 d., Pranešimų tezės. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 22–23. Jaroslavienė Jurgita 2010: Rytinių kauniškių Prienų šnektos fonologija (Daktaro disertacija). Vilnius: Vilniaus universitetas. Jaroslavienė Jurgita 2010a: Prienų šnektos sprogstamųjų priebalsių spektro sklaida ir kitos skiriamosios ypatybės. – Baltistica XLV (2), 307–324. Jaroslavienė Jurgita 2011: Prienų šnektos izoliuotieji ir rišliosios kalbos balsiai: akustiniai ir artikuliaciniai požymiai. – Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV, 65–86. Straipsniai / Articles 123 JURGITA JAROSLAVIENĖ Jassem Wiktor 1973: Podstawy fonetyki akustycznej. Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe. Kliukienė Regina 1992: Šiaurės žemaičių tarmės konsonantizmo akustinės ir audicinės ypatybės (Filol. m. kand. dis.). Vilnius. Kliukienė Regina 1994: Šiaurės žemaičių priebalsių spektrai ir akustinės priebalsių klasės. – Kalbotyra XLIII (1), 43–52. Kliukienė Regina 1995: Šiaurės žemaičių intervokalinių priebalsių trukmė. – Kalbotyra XLIV, 58–68. Kliukienė Regina 1998: Šiaurės žemaičių priebalsių diferenci­nių požymių sistema. – Kalbotyra XLVII, 79–85. Kliukienė Regina 2011: Šiaurės žemaičių tarmės konsonantizmas: akustinės ir audicinės ypatybės. Vilnius: Vilniaus universitetas. Ladefoged Peter 2005: Vowels and Consonants: (An Introduction to the sounds of Languages). 2nd Edition. University of California, Los Angeles: Blackwell Publishing. Ladefoged Peter, Ian Maddieson 2002: The Sounds of the World’s Languages. Malden: Blackwell Publishers. Ledichova Edita 2012: Lietuvių bendrinės kalbos nazalizuotųjų balsių [aⁿ], [oⁿ], [uⁿ] trukmės ir kokybės ypatybių eksperimentinis tyrimas. – Žmogus ir žodis I, 79–85. Murinienė Lina 2007: Rytinių šiaurės žemaičių fonologija: vokalizmas ir prozodija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vilniaus pedagoginis universitetas. Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika. Vilnius: Enciklopedija. The spectral characteristics of the nasals in the subdialect of Prienai SUMMARY The main distinctive spectral features of the nasals in the subdialect of Prienai have been investigated in the experimental study described in the present article. The obtained data suggest that the nasals can be distinguished from the other sounds of the subdialect of Prienai on the basis of their set of acoustic parameters (formant structure) and transitions between it and the context vowel. Nasals are like vowels in that they can be characterizes largely in terms of their formant frequencies (one of the main properties of nasals is low first formant), but they differ in that the formants are not as loud as they are in vowels; besides, the nasals are made by blocking the sound from coming out of the mouth while allowing it to come out through the nose, and 124 Acta Linguistica Lithuanica LXVIII Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika this affects the relative amplitude of the formants (both for consonants and context vowels). For example, the first two formants of that context vowel [ɑː] are very close together with the center between them being at about 1000 Hz. Usually the first formant of that nasalized vowels are weaker than the second due to the incidence of a nasal zero, and the third formant moves up if the nasalization increases or in case the vowel is fully nasalized. Since the main distinction between nasals during the nasal murmur is provided by the oral anti-resonance (oral zeros or anti-formants whose frequencies are determined by place of articulation), the nasal sonorants [m], [m̃], [n], [ñ] as well as nasal-velar allophones are characterized by the frequency values of the oral zero. The region of the oral zero was searched taking into account the length of the oral rezonator as well as the tongue configuration affected by the context vowel. The results show that the frequency of the oral zero differs because of articulatory habits and gender differences of the informants. Įteikta 2012 m. lapkričio 19 d. JURGITA JAROSLAVIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] Straipsniai / Articles 125