Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis „Lietuviški vardai“

JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Institut litevského jazyka Směry výzkumu: analýza nářečí v písemných pramenech, nářeční lexikografie a lexikologie, sociolingvistika. RUKOPISNÝ SLOVNÍČEK MATA SLANČIAUSKASE LITEVSKÁ JMÉNA Rukopisný slovník litevských jmen od Mata Slančiauskase ANOTACE Článek poprvé představuje vědecké veřejnosti rukopisný slovníček Mata Slančiauskase Litevská jména, sestavený přibližně v letech 1911–1918. Je pojednána struktura rukopisu, popsány jednotlivé části slovníčku a provedena jazyková analýza jeho jednotlivých částí. Materiál rukopisného slovníčku Litevská jména je shrnut se zdůrazněním trvalé hodnoty práce M. Slančiauskase. Veškerý materiál rukopisu je uveden v příloze článku. ANOTACE Článek poprvé představuje akademické obci rukopisný slovníček Lithuanian Names Matase Slančiauskase. Slovníček sestavil M. Slančiauskas kolem let 1911–1918. Článek pojednává o struktuře rukopisu, představuje a popisuje jeho jednotlivé části a provádí jejich jazykovou analýzu. Materiál rukopisného slovníčku Lithuanian Names je shrnut se zdůrazněním trvalé hodnoty díla M. Slančiauskase. Veškerý materiál rukopisu je uveden v přílohách článku. ÚVOD Rukopisná pozůstalost Matase Slančiauskase (21. 2. 1850–11. 3. 1924) věnovaná jazykovým otázkám není vědecké obci ani veřejnosti dosud v úplnosti známa. Tento článek představuje rukopisný slovníček M. Slančiauskase Lietuviški vardai, uložený v rukopisném oddělení Institutu litevské literatury a folkloru v Litvě- KLÍČOVÁ SLOVA: osobní jména, deminutiva, etnonyma a názvy etnických skupin, fonetický pravopis, západní aukštaitský šiauliaiský subdialekt. KLÍČOVÁ SLOVA: osobní jména, deminutiva, etnonyma a názvy etnických skupin, fonetický pravopis, západní aukštaitský šiauliaiský subdialekt. 124 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai ského institutu literatury a folkloru. Je označen dvěma signaturami: Litevské vědecké společnosti a LLTI. Úplná signatura: LMD I 1060. 6 složek. 564. M. Slančiauskas tento rukopis nijak nepojmenoval. Autorka se domnívá, že nazývat jej Lietuviški vardai je zcela odůvodněné, protože první část začíná názvem Lietuviški vardai a dále v textu zůstává pouze číslo a slovo vardai, např.: 2 vardai, 3 vardai, 4 vardai [...] 12 vardai. Další dvě části mají názvy Kas=Kits a Vardai=ir=vadinimai (nušaukimai), jimiž se označují určité skutečnosti, takže název první části Lietuviški vardai lze použít pro celý rukopis. Rukopis M. Slančiauskase se označuje jako slovníček, protože rukopis neobsahuje pouze litevská slova (příjmení, názvy vesnic, zdrobněliny apod.), ale mnohá z nich jsou také seskupena podle povolání a část z nich je vysvětlena zobecňujícími tvrzeními. Dále se používá termín slovníček Lietuviški vardai. M. Slančiauskas neuvedl, kdy přesně byl slovníček Lietuviški vardai napsán. Je možné, že se ve stáří snažil vykonat co nejvíce práce: psal vzpomínky, sbíral folklor a sestavoval folklorní sbírky, aniž věnoval pozornost datování. Podle folkloristy Norberta Vėliuse byl slovníček Lietuviški vardai připraven v období 1911–19151. M. Slančiauskas si rád sám sešíval sešity z listů papíru určených k různým účelům2. Sešit slovníčku Lietuviški vardai je sešitý z papíru o 24 stránkách, rozděleného do sloupců. Šířka stránky je 11,5 cm, výška 17,5 cm. Na papíře je dobře čitelných a viditelných 8 podélně narýsovaných sloupců, nadepsaných rusky takto: Мѣсяцъ, Число, № Арт., Паръ (tato část je rozdělena na menší sloupce označené 1, 2, 3.). Всего паръ., Цѣна, Руб., Коп. Podélné sloupce jsou příčně rozděleny na 17 řádků. Do těchto sloupců M. Slančiauskas na každé stránce zapsal, očísloval a vlnovkou podtrhl jména (varðai). Číslování první části slovníčku Jmen začíná číslem 2 a končí číslem 13. Pokud se jména nevejdou na jednu stránku a pokračují na další, zůstává tato stránka nečíslovaná3. Druhá část slovníčku, označená číslem 14, nese název Kas=Kits, třetí část s názvem Vardai=ir=vadinimai (nušaukimai) je označena číslem 15. Následujících šest stránek není očíslováno. O jaká slova jde, když je M. Slančiauskas označuje jako jména, pojmenování a označení? Dnes bychom je mohli rozdělit do několika skupin: a) vlastní jména (osobní jména, místní jména); b) označení členů rodiny a společenských vrstev a jejich odvozeniny s deminutivními 1 Norbertas Vėlius rukopis jednoduše nazývá sbírkou, srov.: „Připravil také sbírku věnovanou jazykovým otázkám, do níž zařadil litevská příjmení, důvěrná a zdrobnělá jména členů rodiny a litevská pojmenování příslušníků jiných národností a jednotlivých společenských stavů a skupin, která shromáždil.“ Podrobněji viz Vėlius 1974: 27. 2 Plačiau žr. Švambarytė-Valužienė 2011: 53–65. 3 6 jmen a 11 jmen seznam pokračuje na dalších stránkách slovníčku. Straipsniai / Articles 125 JANINA ŠVAMBAR YTĖ-VALUŽIENĖ sufixy; c) etnonyma (názvy národů nebo etnických skupin a jejich vysvětlení); názvy sociálních skupin, označení podle náboženství, názvy užívané ve folkloru a další názvy s jejich stručnou charakteristikou. Slovníček Lietuviški vardai obsahuje celkem 382 slov, z nichž 274 je uvedeno v první části Vardai, 57 ve druhé části Kas=Kits a 51 ve třetí části Vardai=ir=vadinimai (nušaukimai). Slovníček má tři části, které jsou probírány podle stavby pojmenování objektu a vztahovány k současnému vědeckému výzkumu; přehled se zaměřuje na terminologickou povahu jazykového vyjádření slovníčku Lietuviški vardai. Cílem článku je popsat strukturu rukopisného slovníčku a provést jeho jazykovou analýzu. Za tímto účelem jsou položeny následující otázky: a) kdy a jak rukopis vznikl, b) jaké jsou jeho součásti, c) jaký jazykový materiál je v něm uveden a jakým způsobem, d) zda se odráží v pracích litevské jazykovědy a v kartotékách, e) jak lze uvedený materiál hodnotit v kontextu současného výzkumu. V článku jsou použity metody popisné, srovnávací, kvantitativní a metody strukturování materiálu. RUKOPISNÝ SLOVNÍČEK LIETUVIŠKI VARDAI – PŘEHLED Vardai4 M. Slančiauskas mezi ně řadí vlastní jména: příjmení a místní názvy z okolí Joniškisu. Na straně označené číslem 13 je v závorce připojena poznámka, v níž se uvádí, že příjmení a Vardai sodžiu „Vardai sodžių“ pocházejí ze saločské farnosti (okres Pasvalys). M. Slančiauskas seskupoval příjmení podle opakujícího se zakončení, a proto jsou na různých stránkách uvedena jména různé stavby. Všiml si nejen zakončení slov (přípon), ale také stavby slov (složenin), patrně ve snaze hledat možné původní zdroje příjmení. Na stranách 1–2 jsou příjmení u M. Slančiauskase uvedena abecedně ve sloupci, přičemž je uvedena dvojslabičná, krátká forma příjmení a varianta s příponou –ūnas. M. Slančiauskas spojuje obě příjmení = znakem, např.: Jankus = Jankunas, Mankus = Mankunas, Mickus = Mickunas, Mitkus = Mitkunas, Morkus = Morkunas, Norkus = Norkunas, Prankus = Prankunas, Ratkus = Ratkunas, Rimkus = Rimkunas, Stankus = Stankunas, Sutkus = Sutkunas, imkus = imkunas, Tautkus = Tautkunas, Vaitkus = Vaitkunas, Vaitiekus = Vaitiekunas, Vitkus = Vitkunas. Tam, kde dvojslabičné slovo 4 V této části článku jsou příjmení uvedena tak, jak je zapsal Matas Slančiauskas. Autorka článku, nakolik to materiál M. Slančiauskase umožňuje, uvádí možný způsob tvoření příjmení. 126 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Varianta nejsou uvedena, zapisují se pouze příjmení, např.: Bratkunas, Laikunas, Petrikunas, Šaikunas, Tvaskunas. Na těchto stránkách Slančiauskas zapsal také příjmení: Kaunas, Kaunys, Kunas, Perkunas. Na s. 3, nazvané 2 vardai, vyčlenil M. Slančiauskas stará dvoukmená osobní jména, jejichž koncový člen je -mantas (nářeční podoba -mantis), např.: Daumantas, Eišmantas, Jomantas, Kamantas, Lymantas, Skirmantas, Talmantas, Vidmantas, Vismantas, Žymantas ir Normantis. Na s. 4, nazvané M. Slančiauskem 3 vardai, odrážejí příjmení s -tautis: Bertautis, Butautis, Gažtautis, Viltautis, bet Bytautas, Cirtautas, Goštautas, Kontautas. kolísání koncového kmene -as ir -is. Osobní jména M. Slančiauskase spojovaná se slovem tauta, jsou uvedena tak, že -tautis se užívá jako druhý nebo první člen složeného slova, srov.: Mintautas, Nutautas, Gintautas, Žutautas ir Tautkus, Taučiunas, Tautginis, Tautkunas, Tautvaišas. Na s. 5, 4 vardai, zapsal M. Slančiauskas osobní jména s -gėla, -gėla(i)s, -gaila(ius), -gilas, -gelaitis, spojovaná se slovy gėlti, gėlà, gailėti (gaili), gailùs, např.: Daugela, Jagela; Mingelas, Jaugelis, Mangelis; Skirgaila, Songaila, Svidrigaila; Vižgailius; Norgilas; Daugelaitis. Jedno příjmení je pravděpodobně lotyšské – Kežgalins. Na s. 6, 5 vardai, M. Slančiauskas oddělil dvěma dlouhými pomlčkami příjmení, jejichž složenou složkou je akis. Nejprve zapsal ta osobní jména, v nichž je tato složka na začátku jména, např.: Akas, Akilaitis, Akunis, Akis, Akylius. Za první pomlčkou jsou uvedena příjmení, v nichž je složka -akis (-akas) na konci osobního jména, např.: Baltakas, Baltakis, Jautakis, Ylakis, Kaulakis, Ketrakis, Keturakis, Laurnakis, Mylakis, Pašakis, Plačakis, Plakis. Za druhou pomlčkou Slančiauskas uvedl tato příjmení: Rudakis, Smalakis, Spirakis, Šakis, Taurakis, Žalakis. Na s. 7–8, 6 vardai, M. Slančiauskas uvedl příjmení s -eikis, např.: Adeikis, Vijeikis, Brazdeikis, Dirbeikis, Dirmeikis, Kanteikis, Kiauleikis, Kušleikis, Lapeikis, Lydeikis, Maldeikis, Mišeikis, Petreikis, Rimeikis, Rupeikis, Rusteikis, Sereikis, Saveikis, Skabeikis, Šateikis, Šileikis. U některých příjmení M. Slančiauskas zapisuje také jejich zkrácené podoby: Alseikis = Alsys, Budreikis = Budrys, Jauneikis = Jaunys, Juodeikis = Juodis, Noreikis = Noras, Rimeikis = Rimas. Příjmení tohoto typu zapsal M. Slančiauskas mnoho, a proto se nevešla na jednu stránku. Na s. 9, 7 vardai, M. Slančiauskas menším písmem zapsal: Romas = Romutis = Romutaitis; Rimas = (Rimaitis). Jedno z příjmení je zapsáno dokonce takto: RimVydas. V zapsaných osobních jménech se složky ram-, rim-, rom- nejčastěji vyskytují na začátku slova, případně (jako složka -rimas) na konci, např.: Ramonas, Ramačiūnas = Romančionis, Rimkus, Rimkunas, Rimeikis, Rimgaila; Mantrimas, Kantrimas, Putrimas. Na s. 10, 8 vardai, M. Slančiauskas zapsal čtyři příjmení s -kantas, -kantis, spojovaná se slovem kančia, kęsti, např.: Viskantas, Daukantas, Girkantis, Žukantis. Na s. 11 M. Slančiauskas uvedl 9 ir 10 vardai. 9 vardai, kde vyčlenil příjmení se složkou -gail(a), spojovaná se slovem gailà, gailėti, které se užívá jako složka osobního jména Straipsniai / Articles 127 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ počáteční a koncový člen, např.: Gailis, Gailutis, Gailiūnas; Songaila, Rimgaila, Višgaila. 10 jmen Slančiauskas zapsal osobní jména s členy gáudyti, gūdas, -ė, např.: Gudas, Gudaitis, Gudanis (pravděpodobně lotyšské), Gelgaudas, Lygudas. s. 12–13, 11 jmen, příjmení zapsaná M. Slančiauskasem se zakončením –(i)ulis, např.: Bandžiulis, Bičiulis, Baciulis, Baltulis, Baliulis, Batulis, Beniulis, Braziulis, Bulys, Didžiulis, Gatulis, Jarulis, Jatulis, Jeniulis, Kaziulis, Keršulis, Kukulis, Liulis, Mačiulis, Matulis, Pakulis, Pečiulis, Pranciulis, Raziulis, Sabulis, Samulis, Spudulis, Staniulis, Stasiulis, Tamulis, Vaičiulis, Veniulis, Valiulis, Žigulis. Do tohoto seznamu se dostala tři příjmení se členem –(i)uolis, oddělená třemi hvězdičkami, např.: Skruolis, Šniuolis, Vijuolis. s. 14 (12 jmen) příjmení zapsaná M. Slančiauskasem se členem –(g)inis (as) a jeho nářeční podobou –(g)ins, které lze spojovat se slovem gìnti a které se užívá jako druhý člen dvoukmenového osobního jména, např.: Butgins, Dauginis, Metgins, Ogins, Tautgins, Vidginis, Virginis. Metgins a Ogins by mohla být lotyšská příjmení. U jednoho příjmení M. Slančiauskas zapsal do závorky následující: Longins (lotyšsky). s. 15 (13 jmen) příjmení a názvy vesnic z farnosti Saločiai (okres Pasvalys), které zapsal M. Slančiauskas; proto je u označení v závorce odkaz (saločių parapijoje pavardės „příjmení ve farnosti Saločiai“). M. Slančiauskas se zde nepokoušel osobní jména a místní názvy seskupovat, ale jednoduše zapsal vše, co uvedl nějaký člověk, který pravděpodobně žil v Saločiai nebo pocházel z farnosti Saločiai. Z příjmení stojí za zmínku: Meldutis, Ožela, Mičiuks, Matulions, Dulmans, Mašals, Mašaliuks, Mikaliuns, Tijunas, Užkurs, Švežiks, Putelis, Če pulis, Kepuls, Žiedelis, Verkys, Kriaučiuns, Liesvenčiuns, Liudvigs, Šaučiuns, Strielčiuns. Jedno příjmení není zapsáno zcela jasně: Kulbokas? M. Slančiauskas důsledně zapisuje koncovky příjmení zakončených na –is, ostatní zakončení zkracuje. Ze jmen stojí za zmínku Indre, Tuoms, Aleksandra, Liudvigs, Rapols, Vince. První dvě jsou uvedena u příjmení, ostatní za hvězdičkami, rozlišovacím znakem, který Slančiauskas používá. Ve druhém sloupci jsou zapsána vardai sodžiu „názvy vesnic“. Z nich stojí za zmínku: Bajorai, Baltpamušis, Dzietoniai (Dcietoniai?), Dzeltenpamušis, Gniaužei, Grybkelei, Kemenai, Kubiliunai, Sadogala, Šakarnei, Tervedenai, Žilpamušis. Lingvistický a statistický přehled oddílu Vardų V první části slovníčku Lietuviški vardai je uvedeno 240 příjmení z okolí Joniškisu, 26 z okresu Pasvalys, dále názvy Saločiai a 12 vesnic ze Saločiai. Celkem M. Slančiauskas zapsal 274 osobních a místních jmen. Osobní jména M. Slančiauskas roztřídil podle struktury⁵. Nejprve jsou uvedena dvoukmenová patronymická 5 Autorka se přidržuje názoru Vitalije Maciejauskienė na hodnocení příjmení z hlediska slovotvorby. Podrobněji viz Maciejauskienė 2001: 167–187. 128 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai příjmení původu a za znakem = jsou uvedeny jejich varianty s příponami (viz Vardai). Příjmení zapsaná M. Slančiauskasem lze spojovat jak s apelativy, tak s vlastními jmény (akis, bičiulis, Rimas, Romas). Několik příjmení (Sutkunas, Ginkunas, Juodeikis, Tautinis apod.) se stalo místními názvy6. Srovnáním příjmení se Lietuvių pavardžių žodynu (dále LPŽ) se ukázalo, že 81 příjmení je dodnes známo v okolí Joniškisu, Skaistgirisu, Žagarė a Kriukai (viz tabulku v příloze 1). Dalších 88 příjmení se rovněž uvádí v LPŽ, ale v okolí Joniškisu zaznamenána nejsou; známa jsou v okolí Šiauliai (v oblastech Meškuičiai, Gruzdžiai a Šakyna) (viz tabulku v příloze 2). 51 příjmení není v LPŽ zahrnuto, avšak ekvivalenty mnoha příjmení (nebo jejich kořenů) byly nalezeny v kartotéce historických osobních jmen oddělení Vardynas Institutu litevského jazyka (LKI VS IAK). Několik příjmení je pravděpodobně lotyšských7 (viz tabulku v příloze 3). Příjmení z farnosti Saločiai v okrese Pasvalys, kterých je 26, se dělí takto: 20 z nich se vyskytuje v LPŽ a jsou známa v oblasti Pasvalys, 2 příjmení se nacházejí v oblasti Joniškis a ekvivalenty 4 příjmení jsou doloženy v LKI VS IAK (viz tabulku v příloze 4). Nejvíce příjmení zapsaných M. Slančiauskasem má přípony –(i)ulis a –eikis, a to 36 a 328. S příponami a jejich variantami –ela, –elis a –(i)unas, –(i)unis bylo zapsáno po 6–7 příjmeních9. S příponami –aitis, –(i)uolis, –(i)ulis zapsal M. Slančiauskas po 3 příjmeních. Dvě příjmení jsou uvedena s příponou –(i)uk(a)s a po jednom příjmení s příponami –ylius, –(i)on(i)s, –an(a,i)s, –al(a)s, –ur(a, y, i)s, –ika(a)s, –okas, –ol(a)s (viz tabulku v příloze 6)10. Celkem je 148 příjmení s příponami, přičemž samotných přípon a jejich variant je 17. Kromě přípon, které uvádějí nejčastěji badatelé osobních jmen, tedy –aitis, –(i)ūnas, a zdrobňovacích přípon –elis, –elė, –(i)ukas, M. Slančiauskas uvedl také příjmení s patronymickými příponami: –eikis, –(i)unis, –(i)uolis, –ylius, –(i)on(i)s, –an(a,i)s, –al(a)s, –ur(a, y, i)s, –ika(a)s, –okas, –ol(a)s a se zdrobňovací příponou –(i)ulis (viz tabulku 1). M. Slančiauskas zapsal také stará příjmení, jejichž základem jsou dvoukmenová osobní jména (viz tabulku v příloze 7)11. V první části slovníčku Lietuviški vardai, v oddílu Vardai, se stará dvoukmenová příjmení tvoří z 9 kmenů, které stojí na prv- 6 Sutkūnai (okres Šiauliai), Ginkūnai (okres Šiauliai), Juodeikiai (okres Joniškis), Tautiniai (okres Šiauliai) 7 Podrobněji viz ЛАФ 187–191. 8 Badatelé osobních jmen vyčleňují příjmení patronymického původu s příponami –aitis, –ėnas, –(i)onis, –(i)ūnas, –elė, –elis, –ėlis, –ikas, –(i)ukas, –utis, –užis, –iška, –iškis. Podrobněji viz LPŽ 14; Maciejauskienė 1991: 230; 1994: 5, 84; Ragauskaitė 2005: 34, 37. 9 Apie pavardžių variantus plačiau žr.: Lietuvių pavardžių žodynas 1985: 17–18; Maciejauskienė 1991: 118–119; 1994: 53–63; Ragauskaitė 2005: 92. 10 Apie pavardes su mažybinėmis priesagomis plačiau žr.: Maciejauskienė 1991: 240; 1994: 12–13; Ragauskaitė 2005: 100, 103, 104. 11 Apie dvikamienes pavardes plačiau žr. Maciejauskienė 1994: 83, 91–92; Maciejauskienė 2001: 178. Straipsniai / Articles 129 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ jejich nebo druhým členem dvousložkového příjmení (celkem je uvedeno 118 příjmení). Z nich je u 25 příjmení členem etymon -kūnas; u 22 – Taut-, -tautas; u 17 – -akas, -akis; u 14 – Gail-, -gaila, -gailin(a)s, -gilas; u 12 – Ram-, Rom-, Rim-, -rimas; u 11 – -mantas, -mantis; u 8 – -ginis, -gins; u 5 – Gud-, -gudas (viz tabulku přílohy 7). Z příjmení zapsaných Slančiauskasem před více než sto lety se jich v Litvě užívá dodnes 71,1%. Historicky doložených příjmení zapsaných M. Slančiauskasem je 28,9% (viz LKI VS IAK). 1 TABULKA. Příjmení zapsaná M. Slančiauskasem s příponami a dvousložková příjmení Příjmení s příponou Počet příjmení Dvousložková příjmení Počet příjmení –(i)ulis 36 -kūnas 25 -eikis 32 Taut-, -tautas 22 -ela, -elis Po 6 -akas, -akis 17 –(i)unas, –(i)unis Po 7 Gail-, -gaila, -gailin(a)s, -gilas 14 -aitis, –(i)uolis, –(i)ulis Po 3 Ram-, Rom-, Rim-, -rimas 12 –(i)uk(a)s 2 -mantas, -mantis 11 -ylius, –(i)on(i)s, –an(a, i)s, –al(a)s, –ur(a, y, i)s, –ik(a)s, –okas, –ol(a)s Po 1 -ginis, -gins 8 Gud-, -gudas 5 V glosáři bylo 12 názvů vesnic farnosti Saločiai v okrese Pasvalys, které zapsal M. Slančiauskas, porovnáno se Slovníkem místních názvů (dále VŽ), Příručkou administrativně-územního členění Litevské SSR (dále Ž I, Ž II) a strojopisem Seznamy obydlených míst (dále LKI GVS), který uchovává LKI. Nejvíce místních názvů bylo zařazeno do částí Ž I a II, celkem 8. Tři z nich jsou zahrnuty ve VŽ. Jeden je zmíněn ve strojopisu místopisných kartotéčních záznamů uchovávaném v LKI GVS (viz tabulku v příloze 5)12. 12 O místopisných kartotéčních záznamech podrobněji viz LVŽ XVII–XVIII. 130 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Shrneme-li tuto část slovníčku Lietuviški vardai, lze říci, že změny osobních a místních jmen za více než sto let nejsou příliš výrazné, což svědčí o stabilitě užívání osobních a místních jmen. Kas=kits Na s. 16 jsou v části nazvané M. Slančiauskasem Kas=kits ve třech sloupcích uvedena slova otec, syn, dítě; matka, dcera, sestra; pán, člověk s různými zdrobňovacími příponami. M. Slančiauskas poznamenává, že pro označení dcery a sestry se užívají dvojí slova, proto se tato slova a jejich odvozeniny uvádějí se spojovníkem nebo zvlášť, srov.: Dukte – dukra, Sesuo – sesuva, Motina, Moče. Z přípon je třeba zmínit: a) -aitis, -aitė (tevaitis, sunaitis, vaikaitis, Motinaite, Dukraite, Dukraite, sesaite, seseraite, ponaitis, žmogaitis)13; b) -elis, -ela | -(i)ala, např.: tevelis, Motinela, sunelis, Duktiala – dukriala, Vaikelis, seserela, ponelis, žmogelis; c) -ytis, např.: tevytis, sunytis, Vaikytis, Motinyte, sesyte – seseryte, žmogytis; d) -utis, např.: tevutis, sunutis, Vaikutis, žmogutis, e) -utis, -(i)utė, např.: močiutė, dukrute, žmogutis, f) -(i)ukas, např.: poniukas. M. Slančiauskas uvádí také odvozeniny zmíněných slov se dvěma příponami (dvoustupňové): -elaitis (tevelaitis, sunelaitis, ponelaitis), -utelis, -utela (tevutelis, sunutelis, Vaikute-lis, močiutela), -uželis, -užela (tevuželis, sunuželis, Vaikuželis, dukružela, ponuželis, žmoguželis), -uty tis (sunutytis), -elytis (Vaikelytis, žmogelytis), -elaitis, -elaitė (seselaitė, žmog elaitis), -eliukas (poneliukas), -utėlis (ponutelis, žmogutelis). Většina dvoustupňových příponových odvozenin je vytvořena z uvedených slov v mužském rodě. Lingvistický a statistický Kas=kits – přehled oddílu Ve druhé části slovníčku Lietuviški vardai s názvem Kas=kits, přesněji na jedné stránce, zapsal M. Slančiauskas do tří sloupců 57 slov. Jde o odvozeniny od 8 jednoduchých (primárních) podstatných jmen. Šest z nich vyjadřuje příbuzenské vztahy a jsou to termíny příbuzenství, zatímco dvě označují osobu a její společenskou vrstvu. Z příbuzenských termínů, primárních podstatných jmen tėvas, sūnus, vaikas, močia, motina, duktė, dukra, sesuo, seserys, je uvedeno 43 příponových odvozenin: z nich 34 odvozenin s jednou příponou a 23 odvozenin se dvěma příponami (viz tabulky příloh 11 a 13). Čtrnáct jednorázových a dvoustupňových příponových odvozenin je uvedeno od slov žmogus ir ponas (viz tabulku přílohy 12). Proč M. Slančiaus- 13 Na celé této stránce se s velkým počátečním písmenem píší pouze první slova, avšak všechny odvozeniny slov Motina, Duktė a Vaikas autor začíná velkým písmenem. Článek zachovává pravopis M. Slančiauskase. Straipsniai / Articles 131 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Proč byla zvolena právě tato slova, lze dnes těžko říci. Jedno je jisté: v jazyce se užívala nejčastěji a slova s podobami zdrobnělými a láskyplnými, rozmanitost jejich tvoření a jejich užívání jsou zvláštností nářeční řeči, která se dodnes zachovala ve všech litevských nářečích; výjimkou nejsou ani joniškiské nářeční mluvy, v nichž M. Slančiauskas zaznamenal slova, která slýchal, do slovníčku14. M. Slančiauskas zaznamenal sufixální odvozeniny s nejčastějšími a nejoblíbenějšími zdrobňovacími příponami v litevštině -aitis, -aitė; -elis, -(ia)ela; -ytis, -ytė; -utis, -(i)ute15. Zdrobnělé odvozeniny se tvoří pomocí kombinací uvedených přípon -elaitis, -elaite; -elytis; -utelis, -utela; -utyis; -uželis, -užela16. Odvozenina s příponou -ina motina ztratila zdrobňovací význam již v 16.–17. století (Ambrazas 2000: 106–107, 195). Zdrobňovací význam dvoustupňových odvozenin tohoto slova s příponami -inaite, -inela, -inyte je zřejmý. Z hlediska slovotvorby lze rozčlenit také kolektivní odvozeninu příponou -uva, označující skupinu nositelů dané vlastnosti, sesuva (Ambrazas 2000: 51, 181). Slova s jednou zdrobňovací příponou tvoří 59,6% všech slov zaznamenaných M. Slančiauskasem. Odvozeniny s příponami -aitis, -aite a -elis, -ela tvoří 15,8%, s příponami -utis, -(i)ute 12,3% a s -ytis, -yte 10,5% všech odvozenin (viz tabulka 2). Mezi dvoustupňovými zdrobnělinami tvoří Kas=kits 40,4%. S příponami -utelis a -uželis, -užela tvoří 10,5%, s příponami -elaitis, -elaite 8,8% a s -elytis, -elyte 3,5%. Zdrobňovací přípona jako slovotvorný prvek se ne vždy užívá k vyjádření zdrobnělého významu, srov.: močiute a močiutela nebo ponelis, poniukas, poneliukas (Macienė 2005: 35–41). 2 TABULKA. Jednostupňové a dvoustupňové zdrobněliny zaznamenané Slančiauskasem. Základová slova | Jednostupňové přípony | Dvoustupňové přípony: dukra, | -aitė, | -elaite, dukte, | -aitis, | -elaitis, moč ia, motina, | -(ia)ela, | -elytis, ponas, | -elis, | -inaite, seserys, | -ina, | -inela, sesuo, | -yte, | -inyte, sūnus, | -ytis, | -utela, tėvas, | -(i)ute, | -utelis, vaikas, | -utis, | -utyis, žmogus | -uva | -užela, -uželis 14 Plačiau žr. Joniškio šnektų pratimai ir tekstai 2001: 35. 15 O četnosti zdrobnělin v litevštině a zdrobňovacích příponách podrobněji viz DLKG 87–93; Ambrazas 2000: 93, 97, 103, 108, 109, 127. 16 O odvozeninách se dvěma příponami podrobněji viz DLKG 93–94. 132 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Ve druhé části Kas=kits upoutá pozornost způsob, jakým M. Slančiauskas píše velká písmena. Každé základní slovo začíná velkým písmenem, odvozená slova malým. Pouze u tří slov – Motina, Duktė, Vaikas – a jejich odvozenin se první písmeno důsledně píše velké. Proč M. Slančiauskas psal velká písmena, lze jen hádat. Snad proto, že ve Slančiauskasově rodině vyrůstaly čtyři dcery, snad proto, že dva narození synové brzy zemřeli, snad proto, že se M. Slančiauskas po smrti své první ženy Barbory Čepulytė oženil podruhé, s Onou Zalogaitė... Ať už bychom uvažovali jakkoli, velké písmeno rozhodně nebylo náhodné. Jména=a=pojmenování (označení) Na s. 17–23 M. Slančiauskas abecedně sepsal a stručně charakterizoval etnonyma, názvy etnických skupin a různé názvy bytostí vyskytující se ve folkloru. Všechna hesla autor opatřil vlnovkou a do závorek uvedl synonyma. Každé heslové slovo M. Slančiauskas vysvětluje jednou či několika větami. Vysvětlovaná slova ve třetí části Jména=a=pojmenování (označení) lze rozdělit do několika skupin a pojednat o nich v tomto pořadí: etnonyma (názvy národů či etnických skupin a jejich výklady); názvy sociálních skupin, náboženská označení, další pojmenování a označení užívaná ve folkloru. K jejich rozboru se hodí hodnoticí opozice vlastní | našinec (nebo rozpoznatelný), vlastní | svébytný. Pro názvy národů či etnických skupin se hodí opozice vlastní | našinec. Slančiauskas užívá označení lietuvi̇ninkai a za Lietuvininka považuje Litevce z Velké i Malé Litvy, muže i ženu, a částečně také Prusa, např.: Girenai ar Giruzei, tai buk buve kita kart Lietuvininkai tuo vardu; Herulei tie patys kas Girulei.; Prusai, daug lietuvninku yra.17 Z etnických skupin v Litvě M. Slančiauskas zmiňuje pouze dvě – Dzúky a Žmuďany: Džiukai, Suvalku gubernijo vienam šmote lietuvius džiukais vadin.; Žemaitėi, tai tie patys lietuvininkai, tiktai jie kalbedami žemaičiuoja ir gyven toj pusej ant pajure žemesniojo vietoj Lietuvoj. Našinec a gudas, srov. Gudai, senoves buvo lenkai ir rusai vadinami, dabar žemaičei vadin tuos pačius lietuvius kas given ant Vilniaus toj pusej. M. Slančiauskas zmiňuje také historické kmeny: Jatvežei, Jatvingai, Juodvyžei, tai buvę Lietuvių tautos žmonelėi, bet par daug daugybes kariu juos išžudę; Scitai arba Skitai tai buvę lietuviu senoves vardas kol da lietuvoj jie negy (nebaigta); Trakai, tai musu lietuviu gimine. Vlastní a našinec je tedy člověk, který mluví trochu jinak a žije v různých oblastech Litvy či v sousedních zemích. Opozicí vlastní | snadno rozpoznatelný označuje M. Slančiauskas národy, které měly s Litvou historické vztahy, a proto podle M. Slančiauskase nepotřebují širší výklad 17 M. Slančiauskas nekonzistentně klade na konci vysvětlujících vět tečku. Straipsniai / Articles 133 JANINA ŠVAMBARytĖ-VALUŽIENĖ širší vysvětlení, srov.: Graikai – (Grekai – Grekonys), senей visur minavojami žmonys; Prancūzai, visi Žemaičei žina; Švedai, nuo senoves minavojami ir musu visiem žinomi; Turkai girdeti ir daugumai matyti žmonys; Vokėčei, labjausei pažystami musu kaimynai iš gilios senoves; Žuivedai arba Švedai netoli nuo musu už mares; Žydai teipat nuo senu laiku mums ir visame pasviety pažystama tauta. Národy, které jsou dobře (nebo poněkud méně) známé, M. Slančiauskas popisuje rovněž velmi stručně, srov.: Danai, (Dakai) Danije mums mažai ta žeme pažystama, kad ir netoli; Estai, tai tie patys kas Čiuknas; Finnai, teip pat Čiuknu veislas gyven anapus Peterburgo; Zaksai arba Saksai, Saksonijos vokelė; Igaunei, latviškai tie patys Čiuknas; Ingelčikai tai Anglikai, anglikonai; Kaklai, tai maskoliu kartos žmonys; Valakai dabar Italais vadinas apie Ryma (– Roma); Rusai (– Ruskei) tai musu karalystes Maskolei – Slavonai; Rusynai, tie gyven po Austrijos valdze Slavonu tautos žmonys. Národy M. Slančiauskas označuje také podle opozice vlastní | svébytný. Jako svébytnost je uváděna bojovnost či vojenská výjimečnost národa, např.: Tutorei arba Tatarai seniaus lietuviams labjaus buvo pažystami karesė. M. Slančiauskas si všímá také takového rysu národa, jako je přizpůsobivost, např.: Vokžydžei, tai žydai vokiškai apsirėdę ir kalba taiso po vokišku skambėjimu. Ve výkladech názvů zemí se odráží výrobní zvláštnosti, známé a ceněné v Litvě, srov.: Anglikai, (Anglikonai, Angeliškai): tie nuo senu senoves mums žinomi; iš anglies visokius geležies ir geriause pliena daiktus gaunama; Holendai – (Olandai) drobes olendriškas lenderskas drobes geresnioses perkant. M. Slančiauskas zdůrazňuje kulturní výjimečnost země a popisuje životní úroveň lidí, např.: Gotai, buvę vokiški žmonys; raštai gotiški, bažnyčias gotiška stylaus; Čiuknas, gyven už Rygas, prasni žmonelėi. Podle zvláštností způsobu života národa (například chování, které není pro Litevce typické) M. Slančiauskas zmiňuje jen několik národů: Cigonai, pas mums ir visur gerai žinomi juodi žmonys, arklių mainininkai, vagys, sukčei, šalberei; Kalmukai (Kalmikai) tie asą iš Tutorui kartos žmonys, jie esdavę kita karta žmonis, tiktai dabar juos atpratin. Z názvů sociálních skupin M. Slančiauskas uvádí pouze šlechtice, rolníky a nájemníky, které charakterizuje podle vlastnictví a hierarchické výjimečnosti, srov.: Bajorai, visiem žinoma musu aukštesnioji žmoniu karta; Ūkininkai, musu žemturei; Ynamei, tai musu grintelninkai sodiečei ir prie miesteliu pakraščių kas tur sava šioke – toke grintele arba koki mažuma žemes. Ve třetí části slovníčku Lietuviški vardai Jména=a=pojmenování (označení) jsou skupiny lidí vymezeny také na náboženském základě. Z nich stojí za zmínku žiniai a bambizai, srov.: Žinei tai senoves Lietuvių kuningai – žinei, žiniūnai – žinotojei, Bambizai, musu katalikai vadin teip kaloynus ir liuterus. K dalším označením patří názvy lidí či skupin lidí, které vyjadřují nějakou jejich výjimečnost podle vzhledu, chování, způsobu života apod. Slova zaznamenaná M. Slančiauskasem anarchistas, bačkyras, burliokas, 134 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai eidukas, šunburnis, vingras, žygūnas se vysvětlují takto: Anarchistai, tedy lidé, kteří se nyní narodili velmi nemravní, pálí a rozdělují království, bijí vládce a nadřízené; Bačkyr<...> JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ pojmenování – 7 (viz tabulku přílohy 9). Označení podle sociálního postavení aj. – 9 (viz tabulku přílohy 10). M. Slančiauskas začíná charakteristiku slovy vyjadřujícími blízkost, známost a dávné kontakty s litevským národem, srov.: žijí, ti (tedy, sami), (všichni) všem známí (znají), (knížata) naši, kteří k nám přicházejí, byli za dávných časů, to (ti, bývalí, lidé, buď, naši, Židé,), slyšet, kdysi, nejznámější. Takto M. Slančiauskas vyjadřuje opozice vlastní|svůj. Nejčastěji se užívají slova tedy, to, ti, bývalí. Charakteristika bývá podána jednoduchou rozvitou větou (někdy s několikanásobnými větnými členy), např.: Girenai nebo Giruzei, tedy kdysi byli Litevci pod tímto jménem; Cikáni, u nás i všude dobře známí černí lidé, obchodníci s koňmi, zloději, podvodníci, šejdíři. M. Slančiauskas se nevyhýbá ani obsáhlejší charakteristice jednoduchými větami, mezi nimiž je čárka, a proto je lze považovat za souřadná souvětí bez spojek, srov.: Angličané (Anglikáni, Ilgeliškai): ti jsou nám známi od pradávna; z uhlí se získávají různé železné předměty a nejlepší ocelové výrobky. Kalmukové (Kalmikové), ti jsou lidé z tatarského rodu, kdysi byli jiným národem, jenže nyní je od toho odnaučili18. Užívá se také podřadné souvětí, srov.: Skytové neboli Skythové, to byl dávný název Litevců, dokud ještě v Litvě nežili (nedokončené slovo M. Slančiauskase). Složitější text autor vytváří tehdy, když charakterizuje mytologické či pohádkové postavy. Například text o čarodějnicích a čarodějích je tvořen jednoduchými i souvětími tak, aby vznikl přiměřený popis vysvětlovaného slova (viz Jména=a=označení (přezdívky)). V pojednávané části Jména=a=označení (přezdívky) činí poměr jednoduchých vět a souvětí 39:17. Celkem je zde 56 vět. V charakteristikách tvoří jednoduché rozvité věty 69,4%, zatímco souřadná souvětí bez spojek a podřadná souvětí 30,4% všech vět. M. Slančiauskas užívá tato interpunkční znaménka: pomlčku, závorky, čárku, tečku a dvojtečku. Tečka jako znaménko konce věty se klade na konec věty, avšak nedůsledně: za osmi větami tečka chybí. Dvojtečkou M. Slančiauskas někdy odděluje vysvětlovaná slova, např.: Abrinakei: žijí kdesi daleko za mořem na ostrovech. Pomlčkou M. Slančiauskas odděluje synonyma, která se obvykle uvádějí v závorkách a oddělují pomlčkami nebo znaménkem rovnosti, např.: abrine – (vogone – skučiula); Řekové – (Grekai – Grekonys); Holanďané – (Olandai); litevská knížata – žinei, žiniūnai – žinotojei; Žygunai (= Žygunotai). Pomlčkou se odděluje předpona ne- od slovesa či slovesných tvarů (ne – nestovėdavę) nebo ustálené části slov 18 Plačiau žr. Labutis 1998: 172–177. 136 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Spojení (šioke – toke)19. Hlavním interpunkčním znaménkem, které M. Slančiauskas používal, je pomlčka, kterou odděluje: a) vysvětlující slovo; b) několikanásobné větné členy; c) souřadná souvětí bez spojek; d) podřadná souvětí, např.: Anarchistai, asą dabar kilę labai nedori žmonys, jie deginą ir partiją karalystes, mušą valdonus ir vyresnybę; Cigonai, pas mums ir visur gerai žinomi juodi žmonys, arklių mainininkai, vagys, sukčei, šalbierei; Kalmukai (Kalmikai) tie asą iš Tutoriu kartos žmonys, jie esdavę kita karta žmonis, tiktai dabar juos atpratin; Danai, (Dakai) Danije mums mažai ta žeme pažystama, kad ir netoli. Středník M. Slančiauskas použil pouze jednou v souřadném souvětí bez spojek, např.: Anglikai, (Anglikonai, Ingeliškai): tie nuo senų senoves mums žinomi; iš anglijos visokius geležies ir geriause pliena daiktus gaunama. Vysvětlivky M. Slančiauskase vycházejí z těchto hodnotících kritérií: a) vztahů k Litvě; b) výroby a kvality produkce; c) války a bojovnosti; d) náboženství a jeho šíření; e) způsobu života a chování; f) vlastností nepřijatelných z hlediska lidskosti; g) výjimečnosti charakteru a vytrvalosti; h) výjimečnosti jazyka a odívání. Vysvětlení oddílu Jména=a=označení (pojmenování) odrážejí hodnotové, kulturní, historické a komunitní zkušenosti i přirozené postoje konce 19. a počátku 20. století. PRAVOPIS A NÁŘEČNÍ ODRAZY RUKOPISNÉHO SLOVNÍČKU LITEVSKÁ JMÉNA Pravopis a nářeční odrazy Všechna písmena, která M. Slančiauskas používá, jsou stejná jako ve spisovném jazyce. Ve zvýrazněných slovech se občas vyskytuje písmeno Ž, srov.: Žygunai, Žygunotai, Žinei, Žemaičėj20. Tento pravopis je nejednotný, protože při vysvětlování zvýrazněného slova se používá písmeno ž, např.: žinei, žiniunai, žinotojei, žygiuotojei, žiniu. M. Slančiauskas dodržuje fonetický pravopis, tj. píše tak, jak sám vyslovoval21. Fonetický pravopis se nejlépe odráží v koncovkách slov, například v tvarech nominativu plurálu nebo instrumentálu, jejichž koncovka je –(i)ai po měkké souhlásce, 19 Apie stabiliausius žodžių junginius plačiau žr. Marcinkevičienė 2001: 81–98; Švambarytė-Valužienė 2013. 20 Velká písmena se ponechávají tam, kde je M. Slančiauskas napsal. 21 Více o interpunkci viz s. 11–12, část „Jména=a=označení (pojmenování)“.“ Straipsniai / Articles 137 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ zapisují se: Abrinakei, keleivei, Igaunei, Jatvežei, Juodvyžei, sukčei, šalbierei, žmonel ei, Giruzei, žemaičei, Herulei, žmonel ei, Raganei, Ruskei, Maskolei, Šunburnei, Tutorei, žemturei, Vienakei, Vokečei, Vokžydžei, Ynamei, sodiečei, Žinei, žinotojei, žygiuotojei, nešiotojei, marškineis. Dokonce i příslovečný tvar labiausei je napsán s -ei. Mezi některé rozlišovací rysy severní části šiauliaiského nářečí západní aukštaitštiny, která zahrnuje okres Joniškis, patří: a) zkracování nepřízvučných dlouhých samohlásek, b) změna počátečního e, ei ve a, ai, c) zkracování koncovek, d) tvrdé vyslovování l před samohláskami e, ę, ei, ė, e) a šlekiavimas22. Tyto rysy jsou dobře zachyceny ve slovníčku Lietuviški vardai západoaukštaitského mluvčího šiauliaiského nářečí M. Slančiauska. Samohláska -a v koncovce -as se vypouští v nominativu jednotného čísla jmenných slov a v nekonjugovaných slovesných tvarech, např.: uiltaks, „sveiks“, gerdams, Driuts, Bačkyrs, Kriaučiūns „Kriaučiūnas“, Liudvigs „Liudvikas“, Butgins „Butginas“. Koncovky -ė, -ės v nominativu a akuzativu jednotného čísla a v nominativu a lokálu množného čísla jmenných slov zapisuje M. Slančiauskas jako -e, -es, tedy se zkracují; srov.: Vince „Vincė“, Indre „Indrė“, abrine „abrinė“, žeme, žemes „žemė, žemės“, už mares „už marės, už marių“, gadynes „gadynės“, karalystes „karalystės“, senoves „senovės“, pavardes „pavardės“, drobes „drobės“, kares karese „karės, karėsė, karai, karuose“. U vlastních jmen se koncovka -ys v nominativu jednotného čísla většinou (ne však vždy) zkracuje a zapisuje jako -is; srov.: Plakis „Plakys“, Šakis „Šakys“, Liulis „Liulys“, ale také Kaunys, Verkys. Zkracování koncovek se odráží v zápisu akuzativu jednotného čísla a genitivu množného čísla jmenných slov; srov.: šioke „šiokią“, toke „tokią“, grintele „grintelę“, koki „kokį“, mažuma „mažumą“, žinogu „žmogų“, gimine „giminę“, Ryma „Rymą“, Roma „Romą“, liga „ligą“, kalba „kalbą“, samti „samtį“, je „ją“, kita karta „kitą kartą“, nakti „naktį“, mariu „marių“, saliu „salių, salų“, Suvalku „Suvalkų“, Tutoriu „Tutorių, totorių“, Slavonu „Slavonų“, miesteliu „miestelių“, žiniu „žinių“, sodžiu „sodžių“, saločiu „Saločių“. Je pravda, že ne vždy se tyto pády zapisují bez nosovky. Slovníček M. Slančiauska obsahuje tvary odrážející morfologický pravopis, srov.: vyresnybe, vandeni, karta, arkliu, Lietuviu, karviu, apšaku, musu, žmoniu, pakraščių. Lokál jednotného čísla jmenných slov a zájmen se zkracuje dvojím způsobem: užívá se buď nejkratší tvar zakončený samohláskou -o, -y, nebo poněkud delší tvar s -i; srov.: kakto „kaktoje“, gubernijo „gubernijoje“, pasviet y „pasvietyje“, žemesniojo vietoj „žemesniojoje vietoje“, senovej „senovėje“, rankoj „rankoje“, toj „toje“, pusej „pusėje“, Lietuvoj „Lietuvoje“. V příponách vlastních jmen, adjektivních slovesných tvarů – příčestí – a osobního zájmena, které je zastupuje, jis, ji, jakož i přivlastňovacího zájmena savas, -a, v nominativu a akuzativu jednotného čísla a v nominativu a akuzativu množného čísla M. Slančiauskas zapisuje samohlásky -(i)a, -o(s) jako -e nebo -a; srov.: 22 Podrobněji viz LKTCH 60–65. 138 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Danije „Dánsko“, valdze „vláda, moc“, geriause „nejlepší“, anglije „Anglie“, pliena „oceli“, maskolijes „Moskovie“, Saksonijes „Saska“, pajure „pobřeží“, olendriškas „holandské“, lenderskas „holandské“, Rygas „Rigy“, gotiška „gotického“, sava „svého“, senoses „staré“, bažnyčias „kostely“, laksty davuses „běhávaly“, atimdavusias „odnímaly“, pagadindavusias „poškozovaly“, jes „je“. Výhradně s nosovkami jsou zapisovány skloňované tvary slovesa – různé časy a rody příčestí v jednotném a množném čísle, srov.: sakydavęs, atsakydavęs, paklysta, sugavę, kilę, degina, mušą, buvę, nešiodavę, išžudę, apiburdavę, pagadindavę, nutverdavę, mesdavę, sudegindavę, varę, pamatę, čypdavę, pavirsdavę, pasiversdavę, galedavę, apsirėdę. Jen několik příčestí (atiduodavęs „pravidelně dával“, buvo „byli“, asa „prý, údajně“) M. Slančiauskas zapsal nářečně. Zkracují se nejen tvary jmen, ale také infinitivy a určité tvary sloves, např.: užduot, užgert, vaikščioj, tur, gyven, vadin, avšak girdeti „slyšet“. Zkracování koncovek je patrné i v dnešní řeči obyvatel Joniškisu23. Dlouhé samohlásky ē, ū v kořenech slov M. Slančiauskas zapisoval jako e, u; zkracování dlouhých samohlásek se tedy jako nářeční rys zachovává, srov.: sueda „sní“, driuti „trouchnivět“, musu „naše“, dziukais „kluky“, Girenai „Girėnai“, buk „buď“, esdavę „bývali“, Prusai „Prusové“, turedavus „míval“, edą „jedícího“, girdeti „slyšet“, galeda ve „mohli“, „deku“ „díky“, apsiredę „oblečení“, begdavę „bývali běželi“, nustovedavę „bývali ustaveni“, apželus „zarostlý“, Ukininkai „hospodáři“, kalbedami „mluvíce“, pajure „pobřeží“, Tevas „otec“, sunaitis „synáček“, avšak Prancūzai. Dlouhé samohlásky y, ē, ū se zkracují také v příponách slov, srov.: išpjaustitais „vyřezávanými“, apgargażejus „ožehnutý, spálená“, skambėjimu „zvoněním“, Jankunas „Jankūnas“, Gailiunas „Gailiūnas“, Kubiliunai „Kubiliūnai“, žmogutelis „človíček“. M. Slančiauskas zapisuje i další slova tak, jak se vyslovují, např.: minavojemi „zmiňovaní, připomínaní“, teip „tak“, teipat „právě tak“. Široká samohláska e se zapisuje jako ia, např.: liadais „ledem“, neprigardavus „neopíjeje se“, sesiala „sestřička, sestra“, duktiala „dceruška, dcera“, dukri a la „holčička“. Dvojhláska ie se zapisuje nářečně, tj. nahrazuje se e nebo i(y), např.: vokėčių „Němců“, toki „takoví“, pryžodis „přísloví“. Krátké i se zapisuje jako y, což ukazuje na prodlužování krátkých samohlásek, rys typický pro západní aukštaitské Šiauliškiai, např.: styliaus „stylu“, kalvynas „kalvinista“. 23 Podrobněji viz Cvičení a texty z joniškiských nářečí 2001 nebo CD, 2005. Straipsniai / Articles 139 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Místo dlouhé samohlásky y (i) píše M. Slančiauskas in, nebo naopak, srov.: grintelė „grytelė“, kuningas „kunigas“, surakytus „surakintus“. Z nářečních rysů je třeba zmínit užívání samohlásky a na začátku slova, kde se ve spisovném jazyce užívá e, srov.: asa „esą“, asąs „esąs“. Ztvrdnutí souhlásky l před hláskami typu e, ė, ei M. Slančiauskas rovněž zaznamenává, srov.: skučiula „skučiulė, nádobka vydlabaná ze dřeva a opatřená víčkem, určená k uchovávání másla, tvarohu, smetany či sádla“, veislas „veis lės“, Motinela „motinėle“, močiutela „močiutėla“, Dukterela „dukterėlė“, dukružela „dukružėlė“, Duktiala „duktelė, duktė“, dukriala „dukrelė“, seserela „seserėlė“, sesiala „seselė, sesuo“. Jako případy šlekiavování lze uvést slova: Giružei „Giružiai“, valadze „valdžia“, zmonys „žmonys, žmonės“ (jinde – žmonys), Žemaitei „Žemaičiai“, Džiukai „Džiūkai“, dziukais „džiukais, džiūkais“. Z morfologických nářečních jevů je třeba zmínit: a) směšování kmenů, tj. skloňování množných tvarů i-kmenů a e-kmenů podle paradigmatu a-kmenů, srov.: raumenai, raumenais „raumenys, raumenimis“, žmonys, žmonis „žmonės, žmonės“; b) užívání tvarů ženského rodu (ve spisovném jazyce mužský rod), srov.: za mares „už marių, marės“, saliu „salų, salės“, kares, kariu (karės, karių); c) užívání kratších tvarů slov, srov.: gelžies „geležis“, Liuterus „liuteronus“; d) užívání nezkrácených adverbiálních tvarů seniaus „seniau“, labjaus „labiau“; e) užívání zájmenných tvarů, srov.: geresnėses „geresnės“, žemesniojo „žemesnėje“. Ve slovníčku M. Slančiauskase Lietuviški vardai nacházíme také nářeční užití předložky par (par daug „per daug“), dále ant su k. l. k vyjádření místa (given ant Vilniaus toj pusej „gyvena ant Vilniaus toje pusėje, gyvena Vilniaus pusėje“), a také su su s instrumentálem k vyjádření prostředku (su vandeniu užduot „su vandeniu užduoti, vandeniu pagirdyti“). Z nářeční slovní zásoby je třeba zmínit substantiva, která se u Joniškianů užívají dodnes, např.: kelinių „kelnių“, abrine „abrinė, nádobka vydlabaná ze dřeva a opatřená víčkem, určená k uchovávání másla, tvarohu, smetany či sádla“, vogone „vogonė, viz abrinė“, skučiula „skubiulė, viz abrinė“. Je třeba zmínit i další substantiva, která se ve spisovném jazyce užívají zřídka nebo vůbec: žemturei „žemturiai, kdo má půdu“, Žygunai „Žygūnai, kdo putuje a šíří zprávy“, Žygunotai „Žygunotai, viz Žygūnai“, Žuivedai „Žuivėdai, žuvėdai, Švédové“, vald onas „valdovas, kdo vládne“. Z výraznějších sloves či jejich tvarů připomeňme: apgargažėjus „apgargažėjus, shořelý do hrudek“, partijį „pustořící“. 140 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Jak vyplývá z výše uvedených tvrzení, různé fonetické, morfologické a lexikální rysy nářečí šiauliškiai západní aukštaitštiny se ve slovníčku M. Slančiauska Lietuviški vardai odrážejí pouze proto, že autor používal fonetický pravopis. ZÁVĚRY Rukopisný slovníček M. Slančiauska Lietuviški vardai, který tvoří tři autorovy oddělené části: Vardai, Kas=kits, Vardai=ir=vadinimai (nušaukimai), je poprvé představen litevské filologické obci i veřejnosti. Rukopisný slovníček je třeba především hodnotit jako památku dějin jazyka. Pozornost si zaslouží také z několika lingvistických důvodů: kvůli průběžnému užívání osobních jmen jakožto jazykového jevu; kvůli užívání morfologických, přesněji slovotvorných formantů před více než sto šedesáti lety. Důležitý je také z psychologického hlediska: jak pro M. Slančiauskasovy vlastní axiologické postoje a vnímání světa, tak pro jeho schopnost zobecnit svébytnost jevů světa. V první části slovníčku Lietuviški vardai, Vardai, je uvedeno 274 osobních jmen a místních názvů: 240 příjmení z okolí Joniškisu, 26 z okresu Pasvalys, ze Saločia, a názvy 12 vesnic ze Saločia. Z příjmení, která M. Slančiauskas zapsal před více než sto šedesáti lety, se jich v Litvě dodnes užívá dokonce 71,1%, zatímco 28,9% je historicky doloženo. Ve druhé části Kas=kits M. Slančiauskas sepsal 57 sufixálních derivátů. Jsou utvořeny pomocí zdrobňovacích sufixů -aitis, -aitė; -elis, -(ia)ela; -ytis, -ytė; -utis, -(i)ute. Slova s jedním zdrobňovacím sufixem tvoří 59,6%. Sufixy -aitis, -aitė a -elis, -ela tvoří 15,8%, sufixy -utis, -(i)ute – 12,3%, a sufixy -ytis, yte – 10,5% všech derivátů. Dvoustupňová zdrobnělá jména tvoří 40,4% derivátů. Sufixy -utelis a -uželis, -užėla tvoří 10,5%, sufixy -elaitis, -elaite – 8,8%, a sufixy -elytis, -elyte – 3,5% derivátů. Ve třetí části rukopisu Vardai=ir=(vadinimai (nušaukimai) M. Slančiauskas popsal etnonyma (názvy národů či etnických skupin a jejich výklady); názvy sociálních skupin, náboženská označení, jiné názvy a názvy užívané v ústní lidové slovesnosti jsou poměrně vynalézavé a odrážejí autorův vlastní pohled na popisovaný objekt. Hodnoceny jsou na základě opozic savas | saviškis, savas | savitas, přičemž vystupují do popředí určité způsoby chování lidí a národů, jejich životní styl, místo, bojovnost apod. Ve slovníčku M. Slančiauska Lietuviški vardai se odrážejí nejdůležitější rysy nářečí šiauliškiai západní aukštaitštiny: l ztvrdlé před samohláskami e, ė a dvojhláskou ei; prodlužování krátkých samohlásek; vypouštění krátkých samohlásek v koncovkách; užívání některých morfologických tvarů; svébytnost lexika a syntaktického vyjadřování. Všechny uvedené nářeční rysy se tak dobře odrážejí jen proto, že M. Slančiauskas vycházel ze zásad fonetického pravopisu. Straipsniai / Articles 141 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ LITERATŪRA Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida II. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. Vytautas Ambrazas. Autoriai: V. Ambrazas, K. Garšva, A. Girdenis, E. Jasaitienė, P. Kniūkšta, S. Krinickaitė, V. Labutis, A. Laigonaitė, E. Oginskienė, J. Pikčilingis, A. Ružė, N. Sližienė, K. Alvydas, V. Urbutis, A. Valeckienė, E. Valiulytė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994. Joniškio šnektų pratimai ir tekstai 2001: Ats. red. Janina Švambarytė, sud. Nerija Bartkutė, Rasa Dumčiūtė, Aušra Kaikarytė, Lina Kazlauskaitė. Šiauliai: J. K. Vasiliausko įmonė [arba: Joniškio šnektų pratimai ir tekstai, elektroninis išteklius. Šiauliai: Dipolis, 2005]. Labutis Vitas 1998: Lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LKI GVS – Gyvenamųjų vietų sąrašai (Vietovardžių bylos). Mašinraštis. 2 knyga. LKI VS IAK – Lietuvių kalbos instituto Vardyno skyriaus Istorinių asmenvardžių kartoteka. LKTCH – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Mokslinė redaktorė Laima Grumadienė, sud. Rima Bacevičiūtė, Audra Ivanauskienė, Asta Leskauskaitė, Edmundas Trumpa. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2004. LPŽ – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, ats. red. Aleksandras Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LVŽ – Lietuvos vietovardžių žodynas I A–B, red. kolegija: Laimutė Baluodė, Grasil da Blažienė, Vytautas Kardelis, Alma Ragauskaitė, Sergejus Temčinas, Jürgen Udolph; autoriai: Laimutis Bilkis, Marija Razmukaitė, Vitalija Maciejauskienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. Maciejauskienė Vitalija 1991: Lietuvių pavardžių susidarymas. Vilnius: Mokslas. Maciejauskienė Vitalija 1994: Lietuvių pavardės: raida ir kilmė. Habilitacinis darbas. Vilnius: Lietuvos informacijos institutas. Maciejauskienė Vitalija 2001: Dėl lietuvių pavardžių vertinimo darbų požiūriu. – Acta Linguistica Lithuanica 44, 167–187. Macienė Jurgita 2005: Deminutyvų stilistika. Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla. Marcinkevičienė Rūta 2001: Tradicinė frazeologija ir kiti stabilūs žodžių junginiai. – Lituanistica 4, 81–98. Ragauskaitė Alma 2005: XVI–XVIII a. kauniečių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Švambarytė-Valužienė Janina 2011: Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Liuberiszka arba senų ubagų kalba (1892). – Baltu filologija 20(2), 53–65. 142 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Švambarytė-Valužienė Janina 2013: Frazeologijos pateikimo principai Mato Slančiausko žodyne. – Acta Linguistica Lithuanica 69, 81–89. Vėlius Norbertas 1974: M. Slančiauskas – folkloro rinkėjas. – Šiaurės Lietuvos pasakos. Vilnius: Vaga, 22–30. VŽ – Vietovardžių žodynas, vyr. red. Aldonas Pupkis, sud. Marytė Razmukaitė, Rita Miliūnaitė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2002. Ž I–II – Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 1–2, rengė Zigmundas Noreika, Vincentas Stravinskas. Vilnius: Mintis, 1974–1976. ЛАФ – Сталтмане Велта Эрнестовна. Латышская антропонимия. Фамилии. Москва: Наука, 1981. PRIEDAS 1 LENTELĖ. Pavardės, fiksuotos Lietuvių pavardžių žodyne Joniškio krašte Pavardės Slančiausko žodynėlyje, psl. Lokalizacija Joniškio krašte Adeikis 6 Jnš, Žg Alsys 6 Sk Bačiulis 11 Jnš, Sk Balakas 5 Jnš, Sk, Žg Bijėikis 6 Sk Bytautas 4 Jnš Braziulis 11 Jnš Budrys 6 Jnš Bulys 11 Jnš Butautis 4 Jnš, Sk, Žg Dapkus 1 Jnš Dauginis 12 Jnš, Žg Daukantas 8 Žg Didžiulis 11 Kri Gailiunas 10 Jnš Gatautis 4 Jnš Gintautas 4 Jnš Ginkus 1 Jnš Goštautas 4 Jnš, Sk, Žg Jarulis 11 Jnš, Žg Pavardės Slančiausko žodynėlyje, psl. Lokalizacija Joniškio krašte Jatulis 11 Jnš, Kri Jautakis 5 Žg Juodeikis 6 Žg Juodis 6 Jnš, Kri, Sk Kaunas 1 Jnš Kaziulis 11 Jnš, Žg Keturakis 5 Jnš, Žg, Kontautas 4 Žg Kukulis 11 Žg Laikunas 1 Žg Lydeikis 6 Žg Liulis 11 Žg Mačiulis 12 Jnš, Žg Mandeikis 6 Sk Mankus 1 Jnš Matulis 12 Žg Mickus 1 Jnš, Žg Morkunas 1 Jnš, Sk Norkunas 1 Jnš Norkus 1 Jnš Straipsniai / Articles 143 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Pavardės Slančiausko žodynėlyje, psl. | Lokalizacija Joniškio krašte Pakulis 12 | Jnš Pečiulis 12 | Jnš Pranciulis 12 | Sk, Žg Pranckus 1 | Sk, Žg Ramonas 8 | Jnš, Sk, Žg Ratkus 1 | Jnš Rimaitis 8 | Jnš Pavardė parašyta skliaustuose. Rimgaila 8, 10 | Kri Rimkunas 1, 8 | Jnš Rimkus 1, 8 | Jnš, Žg Romutis 8 | Jnš Sabulis 12 | Jnš Samulis 12 | Jnš Staniulis 12 | Jnš Stasiulis 12 | Jnš, Žg Stankunas 1 | Jnš, Žg Stankus 1 | Žg, Jnš, Sk Sutkus 1 | Jnš Šimkunas 2 | Jnš Pavardės Slančiausko žodynėlyje, psl. | Lokalizacija Joniškio krašte Šimkus 2 | Jnš, Sk, Žg Tamulis 12 | Jnš Tautkus 2, 4 | Jnš, Sk, Žg Tautvaišas 4 | Jnš, Sk, Žg Udrakis 5 | Žg Vaičiulis 12 | Žg Vaitkus 2 | Jnš, Žg Valiulis 12 | Jnš, Žg Vatiekunas 2 | Jnš, Sk Vatiekus 2 | Sk Vaitkunas 2 | Jnš Veniulis 12 | Sk Vitkunas 2 | Jnš Vitkus 2 | Jnš, Žg Žalakis 5 | Jnš Žygmantas 3 | Jnš, žodyne nuoroda į Zigmantas. Šlėkiavimo pavyzdys Žigulis 12 | Jnš, Sk, Žg 2 LENTELĖ. Pavardės, surašytos Slančiausko žodynėlyje, fiksuotos ir lokalizuotos Lietuvių pavardžių žodyne Šiaulių apylinkėse. Prie pavardės pažymėtas žodynėlio puslapis Alseikis 6 Akis 5 Akunis 5 Baliulis 11 Baltakis 5 Baltulis 11 Bandžiulis 11 Bartkunas 1 Batulis 11 Beniulis 11 Bičiulis 11 Brazdeikis 6 Budreikis 6 Cirtautas 4 Daumantas 3 Deikis 6 Dirmeikis 6 Eišmantas 3 Gailis 10 Gelgudas 10 Girkantas 9 Gudaitis 10 Gudanis 10 Gudas 10 Jankunas 1 Jeniulis 11 Jomantas 3 Ylakis 5 Kanteikis 6 Kantrimas 8 Kaulakis 5 Keršulis 11 Ketrakis 5 Kiauleikis 6 Kunas 1 Lapeikis 6 Laumakis 5 Lygeikis 6 Lymantas 3 Mačys 1 Mantrimas 8 Mažeikis 6 Mintautas 4 Mišeikis 6 144 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Mitkus 1 Morkus 1 Noras 6 Noreikis 6 Nutautas 4 Perkūnas 1 Petreikis 6 Pranckunas 1 Putrimas 8 Razulis 12 Rimdeikis 6 Rimas 6, 8 Rimeikis 6, 8 RimVydas 8 Romas 8 Rudakis 5 Rupeikis 6 Rusteikis 6 Saveikis 6 Sereikis 6 Skabeikis 6 Skirmantas 3 Skruolis 12 Smalakis 5 Spirakis 5 Spudulis 12 Sudeikis 7 Sungaila 10 Šaikunas 2 Šakis 5 Šateikis 7 Šileikis 7 Šniuolis 12 Talmantas 3 Taurakis 5 Tvaskunas 2 Vidginis 13 Vidmantas 3 Virginis 13 Viskantas 9 Vismantas 3 Žutautas 4 3 LENTELĖ. Pavardės, nepatekusios į Lietuvių pavardžių žodyną, bet paliudytos LKI VS IAK ar ЛАФ Pavardė Slančiausko žodynėlyje, psl. Atitikmenys LKI VS IAK ir ЛАФ Akas 5 LKI VS IAK Akatis Aklailaitis 5 LKI VS IAK Akelaycia Akylius 5 Po šia pavarde įterptos pavardės Aukštakis, Ankštakis. Bartkus 1 LKI VS IAK Bartkienė Bertautis 4 Bratkunas 1 LKI VS IAK Bratkus Butgins 13 Dapkunas 1 LKI VS IAK Dapkunas Dirbeikis 6 LKI VS IAK Дырба Gailutis 10 LKI VS IAK Gaylis, Gailus Gatulis 11 LKI VS IAK Gatulis Gažtantis 4 LKI VS IAK Gažutis Ginkunas 1 LKI VS IAK Ginkunas Jankus 1 LKI VS IAK Jankus Jauneikis 6 LKI VS IAK Jawniškis Jaunys 6 LKI VS IAK Jawnis Kamantas 3 LKI VS IAK Kaman Kaunys 1 Straipsniai / Articles 145 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Pavardė Slančiausko žodynėlyje, psl. Atitikmenys LKI VS IAK ir ЛАФ Kušleikis 6 LKI VS IAK Kulis, Kuфlene Lygudas 10 LKI VS IAK Ligučka Longins 13 ЛАФ Logins (191), Lontāns (187), Lodēns (189) Sk liausteliuose Slančiauskas prirašė: (lotynu) Mačekunas 1 Mankunas 1 LKI VS IAK Mankunas Metgins 13 LKI VS IAK Medginis; ЛАФ Metens (189) Mickunas 1 LKI VS IAK Mickunas Mylakis 5 LKI VS IAK Miǰlachicia Mitkunas 1 LKI VS IAK Mitkunas Normantis 3 LKI VS IAK Nortautis 4 LKI VS IAK Nortowt Ogins 13 ЛАФ Ogrēns (190) Pašakis 5 Petrikunas 1 LKI VS IAK Petrikucia Plačakis 5 Plakis 5 LKI VS IAK Plakis Rimigailis 10 LKI VS IAK Rymgayīa Romutaitis 8 LKI VS IAK Помутайтис Stirpeikis 7 LKI VS IAK Stypeyko Jnš yra žinoma pavardė Stripeikis Striupeikis 7 LKI VS IAK Strypeyko Sutkunas 1 LKI VS IAK Sutkunas Tautavilis 4 Taučiunas 4 LKI VS IAK Tautckunas Tautinis 4 Tautginis 4 LKI VS IAK Tawtgin Tautgins 13 LKI VS IAK Tawtgin Tautkunas 2, 4 LKI VS IAK Tawtkus Viltautis 4 LKI VS IAK Wiłtowt, Wiłtutaitis Vijuolis 12 LKI VS IAK Wijuckas, Wypuk, Wijunaycie Višgaila 10 LKI VS IAK Wisginajicia Vytautas 4 LKI VS IAK Vitautis Žukantis 9 LKI VS IAK Zukas 146 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato S lančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai 4 LENTELĖ. Saločių (Pasvalio r.) pavardės Pavardė S lančiausko žodynėlyje, psl. Atitikmuo LPŽ Nėra atitikmens LPŽ Lokalizacija Aleksandra 14 + Nežinoma apie Saločius Čepuls 14 + Žinoma Jnš, Žg Dulmans 14 + Indre 14 + Vardas? Kepuls 14 + Kraučiūns 14 + Jnš, Žg Kulbokas 14 + Liesvenčiuns 14 + Liudvigs 14 + Nežinoma apie Saločius Mašaliuks 14 Mašals 14 + Matulionis 14 + Meldutis 14 + Mičiuks 14 + Mikaliuns 14 + Nežinoma apie Saločius Ožela 14 + LPŽ Oželas apie Saločius Putelis 14 + Žinoma Saločiuose ir Sk Rapols 14 + Nežinoma apie Saločius Strielčiuns 14 + Nežinoma apie Saločius Šaučiuns 14 + Nežinoma apie Saločius Švežiks 14 + Žinoma Jnš Tijunas 14 + Nežinoma apie Saločius Tuoms 14 Užkurs 14 + Nežinoma apie Saločius Verkys 14 + Nežinoma apie Saločius Vince 14 + LKŽ Vinca, Vincius. Nežinoma apie Saločius Žiedelis 14 + Straipsniai / Articles 147 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ 5 LENTELĖ. Kaimų vardai (Pasvalio r., Saločiai) Kaimo (sodžiaus) vardas Atitikmo VŽ Atitikmuo Ž I, Ž II Atitikmo LKI GVS Bajorai Baltpamušis Ž II 85 Džietoniai (Džieto-nei?) Dzeltenpamušis Gniaužei LKI Grybkelei Gripkeliai Ž I 179 Kemenai VŽ 170 Ž II 133 Kubiliunai VŽ 184 Ž I 179, Ž II 143 Sadogala Saudogala Ž I 179, Ž II 273 Šakarnei VŽ 360 Ž I 179, Ž II 297 Tervedenai Žilpamušis Ž I 180, Ž II 361 6 LENTELĖ. Slandžiausko sugrupuotos vienkamienės pavardės Priesagos Pavyzdžiai -aitis, -elaitis Akilaitis, Romutaitis, Daugelaitis -al(a)s Mašals -an(a, i)s Dulmans -eikis Adeikis, Alseikis, Vijeikis, Budreikis, Brazdenkis, Dirmeikis, Jauneikis, Juodeikis, Kantrikis, Kiauleikis, Kušleikis, Lapeikis, Lydeikis, Lygeikis, Maldeikis, Mažeikis, Mišeikis, Noreikis, Petreikis, Rimdeikis, Rimeikis, Rupeikis, Rusteikis, Sereikis, Saveikis, Skaben kis, Striupeikis, Sudeikis, Stirpeikis, Šateikis, Šileikis -ela | -elis, -elaitis Daugela, Jagela, Mangelis, Ožela, Putelis, Žiedelis -ik(a)s Švežiks -ylius Akylius -okas Kulbokas -ol(a)s Rapols -(i)on(i)s Matulions -(i)uk(a)s Mičiuks, Mašaliuks 148 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Priesagos Pavyzdžiai –(i)ulis Bandžiulis, Bičiulis, Bačiulis, Baltulis, Baliulis, Batulis, Beniulis, Braziulis, Bulys, Didžiulis, Gatulis, Jarulis, Jatulis, Jeniulis, Kaziulis, Keršulis, Kukulis, Liulis, Mačiulis, Matulis, Pakulis, Pečiulis, Pranciulis, Raziulis, Sabulis, Samulis, Spudulis, Staniulis, Stasiulis, Tamulis, Vaičiulis, Veniulis, Valiulis, Žigulis, Čepuls, Kepuls, –(i)unas | –(i)unis Akunis, Mikaliuns, Tijuns, Kriaučiūns, Liesvenčiūns, Šaučiuns, Strielčiūns –(i)uolis Skruolis, Šniuolis, Vijuolis –ur(a, y, i)s Užkurs –utis Meldutis, Romutis, Gailutis 7 L E N T E L Ė. Slančiausko sugrupuotos dvikamienės pavardės Kamienas Pavyzdžiai –akas (–akis) Balakas, Baltakis, Jautakis, Ylakis, Kaulakis, Ketrakis, Keturakis, Laumakis, Mylakis, Pašakis, Plačakis, Rudakis, Smalakis, Spirakis, Taurakis, Udrakis, Žalakis Gail- | –gaila, –gailius, –gailin(a)s, –gilas Gailis, Gailutis, Gailiunas, Songaila, Rimgaila, Višgaila, Jagaila, Kaišgaila, Kežgailins, Skirgaila, Songaila, Svidrigaila, Višgailius, Norgilas –ginis (–gins) Butgins, Dauginis, Lingins, Mergins, Ogins, Tautgins, Vidginis, Virginis Gud- | –gudas Gudas, Gudaitis, Gudanis, Gelgudas, Lygudas –kantas (–kantis) Viskantas, Daukantas, Girkantas, Žukantis –kunas (kūnas) Bartkunas, Bratkunas, Dapkunas, Ginkunas, Jankunas, Laikunas, Mankunas, Mačekunas, Mickunas, Mitkunas, Morkunas, Norkunas, Prankunas, Petrikunas, Ratkunas, Rimkunas, Stankunas, Sutkunas, Šaikunas, Šimkunas, Tautkunas, Tvaskunas, Vaitkunas, Vaitiekunas, Vitkunas –mantas (–mantis) Daumantas, Eišmantas, Jomantas, Kamantas, Lymantas, Normantis, Skirmantas, Talmantas, Vidmantas, Vismantas, Žygmantas Ram-, Rom-, Rim- | –rimas Ramonas, Ramačiunas, Romančionis, Rimaitis, Kantrimas, Mantrimas, Putrimas, Rimkus, Rimkūnas, Rimeikis, RimVydas, Rimgaila Taut- | –tautas (is) Bertautis, Bytautas, Butautis, Cirtautas, Gatavუტis, Gažtantis, Goštautas, Gintautas, Kontautas, Mintautas, Nortautis, Nutautas, Tautkus, Taučiūnas, Tautginis, Tautkunas, Tautinis, Tautvaišas, Tautavilis, Viltautis, Vytautas, Žutautas Straipsniai / Articles 149 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ 8 LENTELĖ. Tautų, etninių grupių pavadinimai Słančiausko žodynėlyje Tautų, etninių grupių pavadinimai, psl. Aiškinimas Anglikai (Anglikonai, Ingeliškai) 17 Anglai, žymūs plieno gaminiais Cigonai 18 Juodi žmonės, vagys, sukčiai, šalbieriai, arklių mainininkai Čiuknas 18 Prasni žmogeliai, gyvenantys už Rygos Danai (Dakai) 18 Danija Džiukai 18 Džūkai, Suvalkų gubernijoje gyvena Estai 18 Tie patys, kas čiuknos Finnai 18 Čiuknų veislės, gyvena anapus Peterburgo Girenai ar Giruzei 18 Lietuvininkai Herulei 19 Tie patys, kas Girulei Gotai 18 Vokiški žmonės Gudai 19 Lietuviai, kas gyvena ant Vilniaus toj pusėj Graikai – (Grekai – Grekonys) 19 Seniai minavojami žmonės Holendai – (Olandai) 19 Olandiškos drobės gerosios perkant Igaunei 19 Latviškai tie patys Čiuknos Ingelčikai 19 Anglikai, anglikonai Jatvėžei, Jotvingai, Juodvyžei 19 Lietuvių tautos žmogeliai Kaklai 19 Maskolių kartos žmonės Kalmukai (Kalmikai) 19 Totorių kartos žmonės Prancūzai 20 Visi Žemaičiai žino Prusai 20 Daug lietuvininkų yra Rusai (- Ruskei) 20 Maskoliai, Slavonai Rusynai 20 Po Austrijos valdžia Slavonų tautos žmonės gyvena Saksai arba Zaksai 20 Vokiečių žmonės Scitai arba Skitai 20 Lietuvių senovės vardas, kol dar Lietuvoje jie negyveno Švedai 21 Nuo senovės minavojami ir mūsų visiems žinomi Trakai 21 Lietuvių giminė Turkai 21 Girdėti ir daugumai matyti žmonės Tutorei arba Tatarai 21 Lietuviams pažįstami karuose Valakai 21 Italais vadinas apie Romą Vokėčei 22 Kaimynai iš gilios senovės Vokžydžiai 22 Žydai, vokiškai apsirėdę 150 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato S lančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Tautų, etninių grupių pavadinimai, psl. Aiškinimas Zaksai arba Saksai 22 Saksonijos vokiečiai Žemaičei 22 Lietuvninkai, gyvenantys žemesnėje vietoje ant pajūrio Žuivedai arba Švedai 23 Netoli nuo mūsų, už marių Žydai 23 Nuo senų laikų mums ir visame pasaulyje pažįstama tauta 9 LENTELĖ. Tautosakiniai, mitologiniai įvardijimai Slančiausko žodynėlyje Tautosakiniai, mitologiniai pavadinimai, psl. Aiškinimas Abrin akiai 17 Vienaa kai, jūrose gyvenantys Eidukai 18 Žmonės, išpjautais raumenimis kojose, greiti, nešiodavę gromatas Raganas ir Raganei 20 Burtininkai Šunburnei 21 Apžėlę žmonės Vienakei 21 Kas Abrin akiai Vilktakai 21 Iš žmonių vilkais pavirsdavę Žinei 22 Senovės Lietuvių kuningai 10 LENTELĖ. Socialinių sluoksnių, žmonių profesinės ir socialinės veiklos įvardijimai Slančiausko žodynėlyje Socialinių sluoksnių, profesinės ir socialinės veiklos ir kt. pavadinimai, psl. Aiškinimas Anarchistai 17 Labai nedori žmonės, naikina karalystes, muša valdinkus ir vyresnybę Bačkyrai 17 Driūti žmonės, ėdą arklius, šunis, kates Bajorai 17 Aukštesnioji žmonių karta Bambizai 17 Kalvinai arba liuterai Burliokai 17 Raudonais iš kelnių išlindusiais marškiniais žmonės, ateinantys iš maskolijos Ukininkai 21 Žemturiai Vingrai 22 Žmonės, kasmet vaikščiojantys su vaistais Ynamei 22 Grintelniņkai sodiečiai ir prie miestelių pakraščių gyvenantys žmonės Žygunai (= Žygunotai) 22 Kuningai žygiuotojai, žinių nešiotojai Straipsniai / Articles 151 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ 11 LENTELĖ. Giminystės terminai (vienos priesagos vediniai, vienpakopiai) Slანčiausko žodynėlio dalyje Kas=Kits Priesagos ir kamienai | –aitis, –aite | –elis, –ela (–(i)ala) | –ytis, –yte | –utis, –(i)ute | –ina | –uva Tev– | + | + | + | + | | Sun– | + | + | + | + | | Vaik– | + | + | + | + | | Moč– | | | | + | | Mot– | | | | | + | Dukt– | + | + | | | | Dukr– | + | + | | + | | Ses– | + | + | + | + | | + Seser– | + | + | + | | | Iš viso: | 7 | 7 | 5 | 6 | 1 | 1 12 LENTELĖ. Ponas ir Žmogus vediniai Slანčiausko žodynėlio dalyje Kas=Kits Priesagos ir kamienai | –aitis | –elis | –ytis | –utis | –elaitis | –elytis | –utelis | –užėlis | Iš viso: Pon– | + | + | | + | + | | + | + | 6 Žmog– | + | + | + | + | + | + | + | + | 8 13 LENTELĖ. Giminystės terminai (dviejų priesagų vediniai, dvipakopiai) Slანčiausko žodynėlio dalyje Kas=Kits Kamienai ir priesagos | Tev– | Sun– | Vaik– | Moč–, Mot– | Dukt–, Dukr– | Ses– –elaitis, –elaite | + | + | | | | + –elytis | | | + | | | –utelis, –utela | + | + | + | + | | –užėlis, –užėla | + | + | + | | + | –utytis | | + | | | | –inaite | | | | + | | –inela | | | | + | | –inyte | | | | + | | Iš viso | 3 | 4 | 3 | 4 | 1 | 1 152 Acta Linguistica Lithuanica LXX Mato Slančiausko rankraštinis žodynėlis Lietuviški vardai Manuscript Dictionary Lithuanian Names by Matas Slančiauskas S U M M A R Y The manuscript legacy of Matas Slančiauskas (21st Feb. 1850–11th Mar. 1924), dedicated to the matters of language, is not yet known to the academic community and society. This article aims to present the manuscript dictionary Lithuanian Names by Matas Slančiauskas held in the manuscript collection of the Institute of Lithuanian Literature and Folklore and marked by two signatures: Lithuanian Scientific Society (Lith. LMD) and Institute of Lithuanian Literature and Folklore (Lith. LLTI) (Full signature: LMD I 1060. 6 sąs. 564). According to the folklorist Norbertas Vėlius, Slančiauskas compiled the dictionary Lithuanian Names around 1911–1915. Slančiauskas used to bind books from the sheets of paper of different uses. The book of the dictionary Lithuanian Names is made of 24 pages of columnar paper. Page width – 11.5 cm, height – 17.5 cm. 8 longitudinal columns can well be seen on the paper; they bear the following Russian titles: Мѣсяцъ, Число, № Арт., Паръ (this part is subdivided into smaller parts marked as 1. 2. 3.), Всего паръ., Цѣна, Руб., Коп. Longitudinal columns are drawn crosswise, each with 17 lines. In each page the columns bear the names (Lith. vardai (vardài)), which are numbered and written in winding characters. The numbering of the first part of the dictionary, Names, starts with number 2 and ends with 13. If the names do not fit in a single page and are moved into the next page, this page is left unnumbered. The second part of the dictionary Kas–Kits is marked by number 14, while the third part, Vardai=ir=vadinimai (nušaukimai) (Names=and=Callings), bears number 15. The following six pages are not numbered. Įteikta 2013 m. rugpjūčio 30 d. JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] Straipsniai / Articles 153