Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai

RIMA BAKŠIENĖ Institut litevského jazyka Směry vědeckého výzkumu: dialektologie, geolingvistika, experimentální fonetika, fonologie. DVOJHLÁSKY ZÁPADNÍCH AUKŠTAITŮ Z KAUNASKA: KVANTITATIVNÍ VZTAHY Dvojhlásky západních horalů v kaunaské oblasti: kvantitativní poměr ANOTACE Článek experimentálními metodami analyzuje kvantitu smíšených dvojhlásek ve třech nářečích západních aukštaitů z Kaunaska (VAK) – marijampolském, vilkaviškém a šakijském. Zkoumaná nářečí se vyznačují odlišnými alotonami přízvukových intonací: v marijampolském nářečí se prodlužují složky přízvučně stoupavých dvojhlásek i, u, šakijské nářečí má takzvanou průběžnou intonaci, zatímco vilkavišké nářečí nemá žádný z těchto rysů, takže prozodická struktura jeho dvojhláskových slabik je nejbližší spisovnému jazyku. Článek se rovněž zabývá interpretací a značením kvantity dvojhlásek VAK v tradici litevské dialektologie. Výsledky výzkumu ukázaly, že ve všech nářečích jsou nejdelší přízvučně stoupavé dvojhlásky se složkami a, e. V marijampolském a vilkaviškém nářečí jsou významně delší než odpovídající přízvučně klesavé dvojhlásky, zatímco v šakijském nářečí tento rozdíl v délce není významný. Celková délka dvojhlásek se složkami i, u je kratší. Ve všech nářečích je rozdíl mezi přízvučně stoupavými a klesavými dvojhláskami této skupiny velmi malý. Délka první složky je nepochybně důležitým příznakem přízvukových intonací dvojhlásek se složkami a, e v marijampolském a vilkaviškém nářečí. V šakijském nářečí nelze délku první složky považovat za zásadní příznak přízvukových intonací. To souvisí s průběžnou intonací, která se v tomto nářečí vyskytuje. Ve skupině dvojhlásek se složkami i, u délka první složky zřetelně rozlišuje přízvukové intonace pouze v marijampolském nářečí, zatímco ve vilkaviškém a šakijském nářečí tento příznak není důležitý. Složky přízvučně stoupavých dvojhlásek a, e je ve všech nářečích třeba hodnotit jako polodlouhé; složky i, u jako polodlouhé v marijampolském a šakijském nářečí a jako krátké ve vilkaviškém. Složky všech přízvučně klesavých dvojhlásek v šakijském nářečí je třeba hodnotit jako polodlouhé, prodloužené vlivem průběžné intonace. ZÁSADNÍ SLOVA: dialektologie, litevská nářečí, smíšená dvojhláska, přízvuková intonace, kvantitativní příznak. KLÍČOVÁ SLOVA: dialektologie, litevská nářečí, polodvojhláska, přízvuk slabiky, kvantitativní rys. Straipsniai / Articles 193 RIMA BAKŠIENĖ ANOTACE Článek analyzuje kvantitu polodiftongů ve třech subdialektech západních aukštaitských Kaunasanů (dále jen VAK), konkrétně v subdialektech Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai. Ve zkoumaných subdialektech se vyskytují různé alotonické varianty přízvuku slabiky: v marijampolském subdialektu se prodlužují první složky akutových diftongů s i a u; subdialekt Šakiai má takzvaný souvislý přízvuk, zatímco ve vilkaviškiském subdialektu se nevyskytuje žádná z uvedených vlastností, a proto se prozodická struktura slabik s diftongy nejvíce blíží spisovnému jazyku. Článek se zabývá také interpretací kvantity diftongů VAK a jejím značením v litevské dialektologické tradici. Výsledky výzkumu ukázaly, že nejdelší jsou akutové diftongy obsahující a a e; to je typické pro všechny subdialekty. V subdialektech Marijampolė a Vilkaviškis jsou podstatně delší než cirkumflexní varianty, zatímco v subdialektu Šakiai není tento rozdíl v délce tak výrazný. Celková délka diftongů s i a u je kratší. Rozdíl mezi akutovými a cirkumflexními diftongy této skupiny je velmi malý. Délka první složky diftongů s a a e je důležitým přízvukovým rysem v subdialektech Marijampolė a Vilkaviškis. Doba trvání první složky se v subdialektu Šakiai nepovažuje za zásadní přízvukový rys. Souvisí to s existujícím souvislým přízvukem, který v tomto subdialektu převládá. Ve skupině diftongů s i a u rozlišuje doba trvání první složky přízvuky zřetelně pouze v subdialektu Marijampolė, zatímco v subdialektech Vilkaviškis a Šakiai tento rys ztrácí na důležitosti. Složky akutových diftongů a a e se považují za polodlouhé, zatímco složky i a u se v jednotlivých subdialektech liší: v subdialektech Marijampolė a Šakiai se považují za polodlouhé, kdežto v subdialektu Vilkaviškis jsou krátké. Všechny složky cirkumflexních diftongů v subdialektu Šakiai se považují za polodlouhé a prodloužené v důsledku souvislého přízvuku. 1. ÚVODNÍ POZNÁMKY Experimentálních studií smíšených diftongů západních aukštaitských Kaunasanů1 dosud není mnoho. V pracích litevských dialektologů se jejich časové vlastnosti popisují převážně pouze na základě sluchového vnímání. Je zřejmé, že kvantita diftongů a jejich složek závisí jak na kvalitě jejich prvků, tak na vlivu intonace. Ve spisovném jazyce existuje poměrně zřetelná korelace s intonací: složky akutových diftongů a, e se prodlužují na polodlouhé; složky i, u a ę, į cizího původu zůstávají krátké2; u všech cirkumflexních diftongů se druhá složka prodlužuje na polodlouhou (podrobněji viz Pakerys 2003: 134–135, 220). V dialektologické literatuře se nejvíce diskutuje o kvantitě první složky akutových diftongů VAK. Badatelé se shodují, že složky a, e ve všech VAK 1 Článek analyzuje pouze primární diftongy; o sekundárních se nehovoří. 2 Přesto je třeba uznat, že tento model existuje pouze jako ideální cíl; mnozí uživatelé spisovného jazyka mají tendenci prodlužovat také složky akutových diftongů i, u. 194 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai v nářečích se prodlužují, toto prodloužení se však nepovažuje za stejného stupně. Ve starších pracích se častěji předpokládá, že přízvučné složky a, e se v oblasti VAK realizují jako dlouhé (kál·nas, kã·lmas). Takový zápis najdeme v mnoha publikacích z druhé poloviny 20. století (Zinkevičius 1966; 1994; LKT 1970; LKA 1982: mapa 68; Markevičienė 2001³). V novějších pracích se první složky VAK s přízvukem na první složce a, e častěji považují za polodlouhé⁴ (ká.lnas, kã.lmas) (LKTF 2003; Bacevičiūtė 2004; VAKKA 2005; ŠŠT 2006; GAT 2008; JAT 2013). Pouze v textech z východní části kauniškiai se častěji zapisují jako dlouhé a; e (Jaroslavienė 2010). Zápis těchto složek v dialektologických pracích bývá nejčastěji zobecněný a sjednocený; pouze redaktoři „Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija“ (LKTChr 2004) se snažili zaznamenat je podle konkrétní výslovnosti. V ní převažují polodlouhé složky a., e., objevuje se však i několik dlouhých. Složky přízvučných diftongů i, u se v oblasti VAK značněji různí. I v dialektologických pracích se zapisují různě. Tradičně se předpokládalo, že v severozápadní části kauniškiai se tyto složky nemění ani z hlediska kvantity, ani kvality. Tento názor a odpovídající zápis (pírmas, kúrmis) najdeme v mnoha starších pracích (Zinkevičius 1966; 1994; LKT 1970; LKA 1982: mapa 20; Markevičienė 2001). Místy se uvádí, že se na okrajových územích vyskytují i jednotlivé případy polodlouhých složek i., u.. Na počátku 21. století, po provedení dalších experimentálních výzkumů (viz níže), se začala prosazovat myšlenka, že i v této části kauniškiai se složky i, u vyslovují nikoli krátce, ale polodlouze; jsou prý pouze velmi otevřené, a proto se svou kvalitou zřetelně liší od dlouhých samohlásek (pí.rmas, kú.rmis). Tento zápis najdeme v mnoha novějších pracích (LKTF 2003; Bacevičiūtė 2004; LKTChr 2004; ŠŠT 2006; JAT 2013). V některých textech zapsaných zjednodušenou transkripcí, zejména v textech určených školám, se toto prodloužení, které je stále předmětem diskuse, nezaznamenává a zapisují se krátké složky i, u (VAKKA 2005; GAT 2008). Podle údajů starších pramenů (Zinkevičius 1966; 1994; LKT 1970; LKA 1982: mapa 20) začíná prodlužování složek i, u přízvučných diftongů (na délku dlouhých samohlásek) přibližně na linii Gražiškiai–Šunskai–Kazlų Rūdà–Agurkiškė–Kaũnas⁵ (viz obr. 1) a zahrnuje celou jihovýchodní část oblasti VAK. V novějších pracích se v těchto nářečích rovněž všeobecně zaznamenává prodloužení složek i, u, jejich délka se však různí – častější jsou dlouhé realizace, zaznamenány však byly i polodlouhé (LKTF 2003; LKTChr 2004; VAKKA 2005; Jaroslavienė 2010). 3 Ačkoli publikace vyšla již na počátku 21. století, většina textů byla nahrána na konci 20. století a její autorka se přidržuje zásad transkripce bližších starší generaci dialektologů. 4 Bohužel většina novějších pramenů byla dosud připravena pouze z oblasti severní VAK, a proto neukazují celý systém diftongů VAK. 5 Je třeba poznamenat, že Lietuvių kalbos tarmių chrestomatijos izoglosy byly v mapách zakresleny na základě map LKA. Mapy autorů LKA byly zhotoveny pouze podle údajů získaných poslechem; tehdejší experimentální výzkum se o ně neopíral. Mapy LKA (zejména ty, které zachycují fonetické rysy) proto ne vždy odrážejí skutečný stav v polovině 20. století; lokalizace mnoha izoglos se mohla změnit i ve 21. století. V budoucnu bude nutné mapy zpřesnit na základě výsledků experimentálních výzkumů. Straipsniai / Articles 195 RIMA BAKŠIENĖ 1 OBR. VAK: oblast a hlavní izoglosy6 6 Mapu zhotovila autorka článku podle mapy podřečí Krauninkai obsažené v Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija (Vilnius, 2004). 196 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai Výslovnost dvojhlásek s cirkumflexovou intonací ve VAK a jejich označování v dialektologických pracích se rovněž liší. Problémy působí severní část kauniškiai, kde se vyskytuje výrazný aloton cirkumflexové intonace – pokračující intonace (viz obr. 1). Tento aloton je popsán v mnoha pracích věnovaných danému regionu, avšak bohužel i ve starších pramenech jsou jeho rysy popsány pouze na základě sluchového vjemu. Zdůrazňuje se, že cirkumflexová intonace se táhne přes oba členy dvojhlásky či dvojzvuku, přičemž určitou artikulační sílu a prodloužení získává nejen druhý, ale i první člen (Zinkevičius 1966: 36; 1994: 32; LKT 1970: 29; LKA 1982: 125). V dialektologických pracích se tato varianta intonace dosud označovala třemi způsoby: 1) prodloužení a otevřenost členů se neoznačují7 (vilkas, kūr̃pas) (LKT 1970; Markevičienė 2001; VAKKA 2005); 2) oba členy se označují jako polodlouhé, i, u otevřenost se neoznačuje (vi.ĩ.kas, kū.m.pas) (Zinkevičius 1966; 1994); 3) oba členy jsou polodlouhé, označuje se i, u otevřenost (vi.ĩ.kas, kū.m.pas) (LKTF 2003; Bacevičiūtė 2004; LKTChr 2004; ŠŠT 2006; GAT 2008; ĮAT 2013). Většina badatelů tedy považuje oba členy těchto dvojzvuků za polodlouhé; pochybuje se pouze o otevřenosti i, u (podrobněji viz Bacevičiūtė 2005: 42). V jižní části VAK, kde se nevyskytuje pokračující intonace, se dvojzvuky s cirkumflexovým přízvukem vyslovují téměř všude stejně: zdůrazňuje se a prodlužuje druhý člen, který se většinou považuje za polodlouhý. 2. EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM DVOJZVUKŮ ZÁPADNÍCH HORNOLITEVCŮ KAUNIŠKIAI Experimentální fonetickou metodou byly dosud podrobněji zkoumány pouze dvojzvuky ze severní části VAK (šakišké nářečí). Bylo zjištěno, že vztahy mezi trváním dvojzvuků s akutovým a cirkumflexovým přízvukem (jak celkovým, tak i trváním jednotlivých členů) jsou zde proměnlivé, třebaže akutové dvojzvuky bývají o něco častěji delší. Délkové rysy nemohou být významným kritériem pro rozlišování intonací v dvojzvukových slabikách této části VAK; důležitější jsou parametry základního tónu: jeho rozsah (u akutových dvojzvuků je mnohem širší) a čas dosažení vrcholu (u akutových dvojzvuků nastává vrchol mnohem dříve) (podrobněji viz Bacevičiūtė 2004: 86–113). Větší pozornost experimentálních fonetiků byla věnována akutovým dvojzvukům ze severní části VAK s členy i, u. Tyto členy byly porovnávány se samostatnými krátkými samohláskami i, u a dlouhými samohláskami iː, uː. Bylo zjištěno, že členy dvojzvuků jsou přibližně 1,7krát delší než krátké samohlásky a jen 0,8krát kratší než dlouhé samohlásky. Badatelé docházejí k závěru, že ve většině severních nářečí VAK (stejně jako u jižních žemaitských raseiniškiai) jsou obvyklejší polodlouhé otevřené členy akutových dvojzvuků i., u. (podrobněji viz Bacevičiūtė 2001: 12–19; Bacevičiūtė 2004: 89; Bacevičiūtė, Leskauskaitė 2004: 12–14; Vaišnienė, Bacevičiūtė 2005: 292–302). 7 Někde se nad oběma členy píší dva cirkumflexové značky, jinde jedna dlouhá. Jde nejspíše o variantnost vzniklou pouze v důsledku technických možností tiskáren. Straipsniai / Articles 197 RIMA BAKŠIENĖ 3. CÍL, MATERIÁL A METODIKA VÝZKUMU Tento článek podrobně analyzuje kvantitu smíšených dvojzvuků ve třech nářečích VAK – marijampolském, vilkaviškém a šakiškém. Pro výzkum byla vybrána nářečí reprezentující oblasti VAK s odlišnými prozodickými rysy dvojzvukových slabik (viz obr. 1, tab. 1). 1 TABULKA. Prozodické rysy dvojzvukových slabik VAK RYS NÁŘEČÍ Mrj⁸ Vlkv Šk Tvp prodlužování členů i, u + − − Pokračující intonace − − + Hlavním cílem článku je podrobně popsat kvantitativní stavbu dvojzvukových slabik v západní části VAK a její korelaci s prozodickými prvky (intonacemi). Dílčí úkoly: 1) určit kvantitativní rysy dvojzvuků s členy a, e ve zkoumaných nářečích VAK; 2) určit kvantitativní rysy dvojzvuků s členy i, u ve zkoumaných nářečích VAK; 3) představit kvantitativní vztahy dvojzvuků ve třech různých oblastech a určit obecné zákonitosti kvantity dvojzvukových slabik v západní části VAK. Materiál byl zaznamenán v těchto lokalitách: v okrese Marijampolė v obci Svetlica, náležející k samosprávě Marijampolė a ležící přibližně 10 km jihozápadně od Marijampolė; v okrese Vilkaviškis v obci Trilaukis, náležející k samosprávě Pajevonys a ležící přibližně 20 km jihozápadně od Vilkaviškisu; v okrese Šakiai v městečku Lukšiai, ležícím přibližně 8 km východně od Šakiů (viz obr. 1). Výzkumu se z každé lokality zúčastnilo šest mluvčích (tři ženy a tři muži ovládající své rodné nářečí; dbalo se na to, aby mezi nimi byli zástupci mladší i starší generace). Metodika nahrávání byla následující: mluvčí, která dobře ovládala nářečí, pronesla požadovanou větu⁹ a mluvčí ji 3–5krát zopakoval. V krátkých větách byla zaznamenána tato slova s potřebnými dvojzvuky: spadl káltas pod lavici: byl velmi káltas; vyrašila mi kárpa: to dítě všechno kárpo; ty, tárnsta, pojď: už se vrátil přes tárnsą; hrana stolu je kántas ostrá: břeh je zde příkrý krántas; zde byl výtah keltas: do hrnce se vejde jen málo tèlpa; dobře 8 Zkratky jsou vysvětleny na konci článku. 9 Za pomoc při nahrávání materiálu děkujeme kolegyni Oně Aleknavičienė z Marijampolė a Sigitě Langaitienė z Vilkaviškisu. 10 V marijampolské nářeční oblasti byla místo této věty zapsána věta Megztinį tamšų nupirko, protože slovo tamsą mají Marijampolští přízvučné na předposlední slabice. 198 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai krmen to prase: s chutí štípe to dříví; brzy se teď stmívá: včera ta šňůra byla napnutá; můj zeť to udělal: jeden cent spadl; most přes řeku se rozbil: ten hrnec je ještě teplý; jí to bylo určeno: na podzim se ty ruce rozdělily; to dítě velmi chřadne: ta stěna je tvrdě vycpaná; včera jsme koupili skříň: v létě ty mouchy poletují; přímo (za)útočen 11 ten buben: přišli všichni chlapci; ta kamna už byla (za)topena: celý majetek zmizel; ten stůl byl (od)strčen: byl úplně křivý; přišel k nám Kùnca: v létě to dítě (za)hnízdí. Počítačovým programem pro analýzu zvuků PRAAT byly zvuky segmentovány a byla vypočtena celková délka dvojhlásky (ms) a délka jejího prvního členu12 (ms, procenta)13. Poté byla data přenesena do programu EXCEL, v němž byly vypočteny potřebné průměrné délky a vytvořeny grafy. 4. CELKOVÁ DÉLKA (ABSOLUTNÍ DÉLKA) Nejprve je užitečné analyzovat délkové řady dvojhlásek v jednotlivých nářečích VAK (viz tabulka 2). Lze v nich pozorovat souhru přirozené (závislé na kvalitě členů) a funkční (podmíněné přízvukovou intonací) délky dvojhlásek14 v různých nářečích. Z tabulky je patrné, že ve všech nářečích jsou nejdelší dvojhlásky s přízvukem na prvním členu a s členy a, e. Nejdelší dvojhláskou v marijampolském a vilkaviškém nářečí je él (327, 277 ms), zatímco v šakijském je to én (240 ms). V horní části tabulky lze tušit prvotní, byť nepatrné rozdíly mezi nářečími: na začátku seznamů z Marijampole a Vilkaviškisu jsou pouze dvojhlásky s přízvukem na prvním členu, kdežto v Šakiai jsou velmi dlouhé i některé dvojhlásky s přízvukem na druhém členu – ēm (240 ms), ār (230 ms). Při sestavování těchto délkových řad se očekávalo, že první osmičku nejdelších dvojhlásek ve všech nářečích budou tvořit právě dvojhlásky s přízvukem na prvním členu a s členy a, e, avšak na osmém místě se umístily dvojhlásky s přízvukem na druhém členu: marijampolská a šakijská añ (269, 213 ms), vilkavišká eñ (236 ms). 11 Při segmentaci materiálu byly odstraněny nepotřebné slovní předložky. 12 Článek se nezabývá délkou druhého členu, protože, jak vyplývá z přehledu dosavadní literatury, druhý člen dvojhlásek VAK není problematický a navíc jeho délka ve většině případů závisí na délce prvního členu. 13 Při výpočtu celkové délky se pracovalo pouze s hodnotami absolutní délky, protože zkoumané dvojice slov ve většině případů nebyly minimální, a nebylo proto možné vypočítat relativní délku dvojhlásky, tj. jakou část celkové délky slova zaujímá délka dvojhlásky. Nejsou-li k dispozici minimální dvojice, lze vypočítat pouze relativní délku jednotlivých členů dvojhlásky, tj. jakou část dvojhlásky zaujímá její člen. Tento poměr se v článku vyjadřuje a probírá v procentech. 14 Dėl savaiminės ir funkcinės prozodijos terminų žr. Pakerys 1982: 10. Straipsniai / Articles 199 RIMA BAKŠIENĖ TABULKA 2. Řady celkové délky dvojhlásek VAK (ms) Poř. č. | Celková délka dvojhlásky (ms) | Mrj | VIkv | Šk 1. | él | 327 | él | 277 | én | 240 2. | án | 305 | án | 252 | ēm | 240 3. | én | 284 | ēm | 251 | él | 233 4. | ēm | 283 | ám | 248 | ár | 232 5. | ám | 281 | én | 241 | ar̃ | 230 6. | ér | 279 | ér | 239 | án | 228 7. | ár | 279 | ál | 236 | ál | 216 8. | ań | 269 | eń | 236 | ań | 213 9. | ál | 267 | ár | 235 | eń | 213 10. | ún | 260 | ēm | 235 | ém | 211 11. | ēl | 251 | ēl | 229 | ín | 210 12. | ín | 250 | ań | 228 | am̃ | 208 13. | eń | 247 | iń | 221 | el̃ | 208 14. | íl | 247 | al̃ | 214 | ún | 208 15. | aĩ | 247 | ar̃ | 212 | uṃ | 203 16. | uṃ | 243 | iṃ | 210 | úl | 201 17. | iń | 238 | am̃ | 209 | uń | 199 18. | ír | 233 | uṃ | 209 | er̃ | 198 19. | úm | 232 | ún | 208 | iñ | 194 20. | ím | 231 | er̃ | 207 | al̃ | 194 21. | úl | 229 | ín | 207 | uł̃ | 194 22. | eṃ | 228 | uł̃ | 205 | úm | 192 23. | uł̃ | 226 | ír | 196 | úr | 192 24. | uń | 225 | ur̃ | 195 | ám | 190 25. | eṛ̃ | 222 | ím | 192 | ím | 174 26. | am̃ | 220 | íl | 192 | ur̃ | 173 27. | úr | 219 | il̃ | 191 | ér | 173 28. | ił̃ | 218 | uń | 191 | íl | 169 29. | ar̃ | 208 | úl | 183 | iṃ | 168 30 | iṃ | 206 | úm | 181 | ír | 167 31. | ir̃ | 205 | ir̃ | 179 | ił̃ | 147 32. | ur̃ | 198 | úr | 175 | ir̃ | 141 200 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai Ve druhé osmičce (ř. 9–16) se projevuje rozdíl mezi nářečími Marijampolė a Vilkaviškis: zde se ocitly marijampolské dvojhlásky s cirkumflexem se složkami a, e a dvojhlásky s akutem se složkami i, u, zatímco ve vilkaviškém nářečí pouze dvojhlásky s cirkumflexem a různými složkami. Je tedy patrné, že marijampolské dvojhlásky s akutem se složkami i, u jsou podstatně delší. Druhá osmička šakiškého nářečí je velmi pestrá a je obtížné v ní postřehnout nějaké zřetelnější tendence. Ve třetí osmičce (ř. 17–24) v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis převažují dvojhlásky se složkami i, u, zatímco v šakiškém nářečí je více dvojhlásek se složkami a, e. Ve spodní části tabulky (ř. 25–32) jsou v marijampolském nářečí patrné téměř výhradně dvojhlásky s cirkumflexem a různými složkami, ve vilkaviškém a šakiškém pak dvojhlásky s akutem i cirkumflexem, avšak pouze se složkami i, u. Nejkratší jsou marijampolské ūr (198 ms), vilkavišké úr (175 ms) a šakišké ĩr (141 ms). Shrneme-li tyto předběžné poznatky, lze říci, že řady celkové délky dvojhlásek odhalily následující tendence: dvojhlásky s akutem se složkami a, e jsou ve všech nářečích delší než odpovídající dvojhlásky s cirkumflexem, avšak v šakiškém nářečí je tento rozdíl nezřetelný; ve skupině dvojhlásek se složkami i, u jsou delší pouze marijampolské dvojhlásky s akutem, zatímco rozdíl ve vilkaviškém a šakiškém nářečí je nezřetelný. Dále je vhodné dvojhlásky probrat samostatně: se složkami a, e a se složkami i, u. Jejich kvantitativní poměry a závislost na přízvuku se ve všech třech porovnávaných nářečích VAK velmi liší. Při pohledu na celkovou délku dvojhlásek se složkami a, e (viz obr. 2–4, tabulka 3) lze pozorovat, že poměry mezi dvojhláskami s akutem a cirkumflexem v této skupině jsou podobné v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis, avšak v šakiškém nářečí jsou zcela odlišné. Dvojhlásky s akutem v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis jsou nepochybně delší než dvojhlásky s cirkumflexem. Průměrná celková délka dvojhlásek s akutem této skupiny v marijampolském nářečí činí 288 ms, dvojhlásek s cirkumflexem 236 ms (1,22: 1); rozdíl v délce je v obou případech statisticky významný. Rozdíl v délce dvojhlásek ve vilkaviškém nářečí je menší, příslušné průměry a poměry činí 247 a 221 ms (1,12: 1); statisticky průkazný je pouze rozdíl v délce dvojhlásek se složkou a. Celková délka dvojhlásek s akutem a cirkumflexem v šakiškém nářečí se prakticky neliší – 215 a 213 ms (1,01: 1), což potvrzuje i statistické hodnocení: v obou případech jsou hodnoty Studentova kritéria nižší než kritické hodnoty při 95% pravděpodobnosti. V grafech a tabulce znázorňujících celkovou délku dvojhlásek se složkami i, u vidíme zcela odlišné poměry (viz obr. 5–7, tabulka 4). Z hlediska kvantity se podle celkové délky dvojhlásky nářečí Marijampolė a Šakiai jeví podobnější. Průměrné celkové délky dvojhlásek s akutem a cirkumflexem této skupiny činí v marijampolském nářečí 238 a 219 ms (1,09: 1), v šakiškém pak 189 a 177 ms (1,07: 1). Statisticky průkazná je však pouze marijampolského nářečí Straipsniai / Articles 201 RIMA BAKŠIENĖ OBR. 2–4. Celková délka (ms) přízvukových a cirkumflexových dvojhlásek VAK se složkami a, e OBR. 5–7. Celková délka (ms) přízvukových a cirkumflexových dvojhlásek VAK se složkami i, u rozdíl v délce dvojhlásek se složkou i, ve všech ostatních případech jsou hodnoty Studentova kritéria nižší než hodnoty pro 95% pravděpodobnost. Poměr celkové délky přízvukových a cirkumflexových dvojhlásek ve vilkaviškiském nářečí je opačný – o něco delší jsou cirkumflexové dvojhlásky: 191 a 200 ms (1: 1,05), tento rozdíl v délce však také není statisticky významný. 202 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Varakų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai TABULKA 3. Statistické vyhodnocení celkové délky dvojhlásek se složkami a, e15 Nářečí | Dvojhláska | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ Mrj | áR | 24 | 288 | 15,9 | 6 | 258 ÷ 308 | t = 2,97 > t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Mrj | aR̃ | 24 | 236 | 27,4 | 12 | 192 ÷ 280 Mrj | éR | 24 | 293 | 22,6 | 8 | 257 ÷ 329 | t = 4,22 > t₍₀,₉₉₎ = 3,71 Mrj | eR̃ | 24 | 237 | 14,2 | 6 | 214 ÷ 260 VIkv | áR | 24 | 243 | 8,5 | 4 | 229 ÷ 256 | t = 4,5 > t₍₀,₉₉₎ = 4,32 VIkv | aR̃ | 24 | 216 | 8,4 | 4 | 202 ÷ 229 VIkv | éR | 24 | 252 | 17,5 | 7 | 224 ÷ 279 | t = 2,29 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 VIkv | eR̃ | 24 | 226 | 13,5 | 6 | 205 ÷ 248 Šk | áR | 24 | 217 | 18,9 | 9 | 186 ÷ 247 | t = 0,44 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | aR̃ | 24 | 211 | 14,9 | 7 | 188 ÷ 235 Šk | éR | 24 | 215 | 30,2 | 14 | 166 ÷ 262 | t = 0,03 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | eR̃ | 24 | 215 | 17,6 | 8 | 186 ÷ 243 TABULKA 4. Statistické vyhodnocení celkové délky dvojhlásek se složkami i, u Nářečí | Dvojhláska | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ Mrj | íR | 24 | 240 | 9,6 | 4 | 224 ÷ 255 | t = 2,59 > t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Mrj | iR̃ | 24 | 216 | 15,4 | 7 | 192 ÷ 241 Mrj | úR | 24 | 235 | 17,6 | 8 | 207 ÷ 262 | t = 0,94 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Mrj | uR̃ | 24 | 223 | 18,6 | 8 | 193 ÷ 252 VIkv | íR | 24 | 196 | 7,1 | 4 | 185 ÷ 208 | t = 0,35 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 VIkv | iR̃ | 24 | 200 | 18,8 | 9 | 170 ÷ 230 VIkv | úR | 24 | 186 | 14,5 | 8 | 163 ÷ 209 | t = 1,58 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 VIkv | uR̃ | 24 | 200 | 8,4 | 4 | 186 ÷ 213 Šk | íR | 24 | 180 | 20,2 | 11 | 147 ÷ 212 | t = 1,12 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | iR̃ | 24 | 162 | 23,9 | 15 | 124 ÷ 200 Šk | úR | 24 | 198 | 7,8 | 4 | 185 ÷ 210 | t = 0,78 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | uR̃ | 24 | 192 | 13,4 | 7 | 171 ÷ 213 15 Význam symbolů: n – počet zkoumaných realizací, x – aritmetický průměr délky, s – směrodatná odchylka, v – variační koeficient (dva šikmé rozměry ukazují, nakolik se hodnoty zkoumaných realizací odchylují od vypočteného průměru délky), interval spolehlivosti – interval spolehlivosti, t – hodnota Studentova kritéria, tₐ – kritická hodnota pravděpodobnosti (95 nebo 99%). Straipsniai / Articles 203 RIMA BAKŠIENĖ Po shrnutí údajů a porovnání délky diftongů ve třech nářečích VAK (viz tabulku 5) je patrné, že diftongy ve všech skupinách marijampolského nářečí bývají nejdelší, následují diftongy vilkaviškého nářečí a nejkratší bývají ve většině případů diftongy šakijského nářečí16. TABULKA 5. Průměry a poměry celkové délky ve VAK Typ diftongu Průměrná délka (ms) Poměr délek Mrj VIkv Šk Mrj VIkv Šk Tvp a, e 288 247 215 1,33 1,14 1,00 Tvp i, u 238 192 189 1,26 1,02 1,00 Tvg a, e 237 221 213 1,11 1,04 1,00 Tvg i, u 220 200 177 1,24 1,13 1,00 Nejvýraznější rozdíl mezi třemi nářečími je patrný při srovnání přízvučných diftongů s komponenty a, e. Průměrná celková délka diftongů této skupiny v marijampolském, vilkaviškém a šakijském nářečí činí 288, 247 a 215 ms (1,33: 1,14: 1). Poměry přízvučných diftongů s komponenty i, u jsou zcela jiné – odlišuje se marijampolské nářečí, v němž jsou tyto diftongy nepochybně delší než v dalších dvou nářečích VAK. Průměrná celková délka těchto diftongů v marijampolském, vilkaviškém a šakijském nářečí činí 238, 192 a 189 ms (1,26: 1,02: 1). Rozdíly mezi třípřízvukovými diftongy jednotlivých nářečí jsou menší. Průměrná celková délka třípřízvukových diftongů s komponenty a, e v marijampolském, vilkaviškém a šakijském nářečí činí 237, 221 a 213 ms (1,11: 1,04: 1), zatímco u diftongů s komponenty i, u jde o 220, 200 a 177 ms (1,24: 1,13: 1). 5. DÉLKA PRVNÍ SLOŽKY (ABSOLUTNÍ DÉLKA) Jedním z nejdůležitějších parametrů diferenciace přízvukových intonací dvojhlásek je bezpochyby délka první složky. Délkou první složky se liší také zkoumané nářeční variety západní aukštaitštiny kaunaského typu (VAK). Výsledky měření absolutní délky první složky jsou uvedeny v tabulce 6. 16 Je pochopitelné, že absolutní hodnoty celkové délky do značné míry závisí na tempu řeči mluvčích, expresivitě apod.; po výpočtu průměrné délky dvojhlásek u každého mluvčího se však opakovaly obdobné vztahy, takže se lze domnívat, že odrážejí obecné tendence tří nářečních variet. 204 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai TABULKA 6. Délka první složky dvojhlásek ve VAK (ms) Příklad | Délka první složky (ms) | Mrj | Vlkv | Šk | Příklad | Délka první složky (ms) | Mrj | Vlkv | Šk k<ál>tas: k<al̃>tas | 168 | 144 | 129 | t<íl>tas: š<íl>tas | 132 | 80 | 97 k<ár>pa: k<ár>po | 190 | 154 | 157 | sk<ír>tas: sk<ír>sta | 139 | 104 | 98 t<ám>sta: t<am̃>sq/ų | 188 | 146 | 110 | k<ím>sta: k<im̃>stas | 128 | 83 | 78 k<án>tas: kr<añ>tas | 197 | 151 | 132 | sp<ín>tq: sp<iñ>ta | 135 | 82 | 115 k<él>tas: t<el̃>pa | 212 | 174 | 122 | p<úl>tas: p<ul̃>kas | 127 | 96 | 123 š<ér>tas: k<er̃>ta | 195 | 161 | 136 | k<úr>tas: t<ur̃>tas | 135 | 94 | 103 t<ém>sta: t<em̃>ptas | 191 | 153 | 125 | st<úm>tas: k<um̃>pas | 112 | 69 | 85 ž<én>tas: c<eñ>tas | 189 | 156 | 165 | K<ún>ca: k<uñ>ta | 148 | 99 | 113 Rozdíly mezi třemi nářečními varietami jsou zřetelně patrné v grafech znázorňujících délku první složky dvojhlásek s přízvukem na první a druhé složce. Je také vhodné je probrat zvlášť: dvojhlásky se složkami a, e a se složkami i, u. Ve skupině dvojhlásek se složkami a, e (viz obr. 8–10, tabulka 7) jsou poměry mezi dvojhláskami nářečních variet Marijampolė a Vilkaviškis podobnější jak z hlediska celkové délky, tak délky první složky. Nářeční varieta Šakiai se od nich zřetelně liší. Průměrná délka první složky dvojhlásek s přízvukem na první a druhé složce této skupiny v nářeční varietě Marijampolė činí 191 a 124 ms (1,54: 1), ve varietě Vilkaviškis 155 a 116 ms (1,33: 1); v obou případech rozdíly potvrzuje i statistické hodnocení. Délka první složky těchto dvojhlásek se v nářeční varietě Šakiai téměř nelišila: 135 a 130 ms (1,04: 1); rozdíl není statisticky významný. Ve skupině dvojhlásek se složkami i, u se rýsuje zcela odlišná situace (viz obr. 11–13, tabulka 8). V nářeční varietě Marijampolė je první složka dvojhlásek s přízvukem na první složce zřetelně delší – 132 a 108 ms (1,22: 1); rozdíl v délce první složky dvojhlásek s různými přízvukovými intonacemi podporuje i statistické hodnocení. V nářečních varietách Vilkaviškis a Šakiai jsou rozdíly v délce první složky velmi malé. Je třeba poznamenat, že v nářeční varietě Vilkaviškis má nepatrně delší první složku spíše dvojhláska s přízvukem na druhé složce než s přízvukem na první složce – 88 a 91 ms (1: 1,03). V nářeční varietě Šakiai je první složka dvojhlásek s přízvukem na první složce o něco delší – 102 a 98 ms (1,04: 1), avšak tyto rozdíly nejsou v obou nářečních varietách statisticky významné. Straipsniai / Articles 205 RIMA BAKŠIENĖ OBR. 8–10. Délka prvního komponentu (ms) v západoaukštaitských kaunaských dvojhláskách s přízvukem na prvním a druhém komponentu a, e OBR. 11–13. Délka prvního komponentu (ms) v západoaukštaitských kaunaských dvojhláskách s přízvukem na prvním a druhém komponentu i, u TABULKA 7. Statistické vyhodnocení délky prvního komponentu dvojhlásek s komponenty a, e Nářečí | Dvojhláska | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≥ tₐ | Mrj | <á>R | 24 | 185 | 12,5 | 7 | 165 ÷ 205 | t = 5,93 > t₍₀,₉₉₎ = 4,32 | <a>R̃ | 24 | 122 | 17,4 | 14 | 94 ÷ 150 | | <é>R | 24 | 196 | 10,4 | 5 | 180 ÷ 213 | t = 11,37 > t₍₀,₉₉₎ = 5,96 | <e>R̃ | 24 | 124 | 7,1 | 6 | 113 ÷ 136 206 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai Nářečí | Dvojhláska | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ VlkV | <á>R; <a>R̃ | 24; 24 | 148; 110 | 4,5; 11,5 | 3; 10 | 141 ÷ 156; 91 ÷ 128 | t = 6,25 > t₍₀,₉₉₎ = 5,96 VlkV | <é>R; <e>R̃ | 24; 24 | 161; 122 | 9,2; 11,2 | 6; 9 | 146 ÷ 175; 104 ÷ 140 | t = 5,34 > t₍₀,₉₉₎ = 4,31 Šk | <á>R; <a>R̃ | 24; 24 | 132; 127 | 19,3; 13,2 | 14; 10 | 101 ÷ 162; 106 ÷ 148 | t = 0,36 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | <é>R; <e>R̃ | 24; 24 | 137; 132 | 19,6; 4,2 | 14; 3 | 105 ÷ 168; 125 ÷ 138 | t = 0,5 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 TABULKA 8. Statistické vyhodnocení délky prvního komponentu dvojhlásek s komponenty i, u Nářečí | Dvojhláska | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ Mrj | <í>R; <i>R̃ | 24; 24 | 133; 108 | 4,6; 8,6 | 4; 8 | 126 ÷ 140; 94 ÷ 121 | t = 5,21 > t₍₀,₉₉₎ = 4,32 Mrj | <ú>R; <u>R̃ | 24; 24 | 130; 108 | 15,1; 4,2 | 12; 4 | 106 ÷ 154; 101 ÷ 114 | t = 2,88 > t₍₀,₉₅₎ = 2,45 VlkV | <í>R; <i>R̃ | 24; 24 | 87; 89 | 11,2; 6,2 | 13; 7 | 69 ÷ 105; 79 ÷ 98 | t = 0,27 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 VlkV | <ú>R; <u>R̃ | 24; 24 | 89; 92 | 13,8; 10 | 15; 10 | 67 ÷ 111; 76 ÷ 107 | t = 0,29 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | <í>R; <i>R̃ | 24; 24 | 97; 86 | 15,1; 12,8 | 16; 15 | 72 ÷ 121; 66 ÷ 106 | t = 1,06 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Šk | <ú>R; <u>R̃ | 24; 24 | 106; 108 | 16,2; 18,6 | 15; 17 | 80 ÷ 131; 78 ÷ 138 | t = 0,2 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 Souhrnné údaje o délce prvního komponentu jsou uvedeny v tabulce 9. TABULKA 9. Souhrnné průměrné délky prvního komponentu v západoaukštaitských kaunaských nářečích (ms) a jejich poměry Typ dvojhlásek | Průměrná délka (ms): Mrj | VlkV | Šk | Poměr délek: Mrj | VlkV | Šk Přízvuk na prvním komponentu a, e | 191 | 155 | 135 | 1,42 | 1,15 | 1,00 Přízvuk na prvním komponentu i, u | 132 | 88 | 102 | 1,50 | 1,00 | 1,16 Přízvuk na druhém komponentu a, e | 124 | 116 | 130 | 1,07 | 1,00 | 1,12 Přízvuk na druhém komponentu i, u | 108 | 91 | 98 | 1,19 | 1,00 | 1,08 S t r a i p s n i a i / A r t i c l e s 207 RIMA BAKŠIENĖ Při porovnání délky prvního komponentu dvouhlásek s přízvukem na začátku slova v nářečích VAK jsou patrné dvě skutečnosti: ve všech nářečích mají větší tendenci k prodlužování první komponenty a, e než i, u; všechny první komponenty s přízvukem na začátku slova v marijampolském nářečí mají větší tendenci k prodlužování než v dalších dvou nářečích. Tyto tendence potvrzují průměrné délky a poměry. Průměrná délka prvního komponentu dvouhlásek s prvními komponenty a, e s přízvukem na začátku slova v nářečích Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai činí 191, 155 a 135 ms (1,42: 1,15: 1), u odpovídajících dvouhlásek s prvními komponenty i, u pak 132, 88 a 102 ms (1,5: 1: 1,16). Rozdíly v délce prvních komponentů dvouhlásek s přízvukem na konci slova jsou ve všech zkoumaných nářečích malé. Průměrná délka prvního komponentu dvouhlásek s prvními komponenty a, e v nářečích Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai činí 124, 116 a 130 ms (1,07: 1: 1,12), u odpovídajících dvouhlásek s prvními komponenty i, u pak 108, 91 a 98 ms (1,19: 1: 1,08). 6. DÉLKA PRVNÍHO KOMPONENTU (PROCENTUÁLNÍ DÉLKA) Přesnější kvantitativní poměry a rozdíly mezi zkoumanými nářečími odhaluje výzkum procentuální délky prvního komponentu. Při tomto výzkumu se počítalo, kolik procent celkové délky dvouhlásky tvoří délka prvního komponentu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 10. TABULKA 10. Délka prvního komponentu dvouhlásek VAK (v%) Příklad | Délka prvního komponentu (v%) | Mrj | Vlkv | Šk | Příklad | Délka prvního komponentu (v%) | Mrj | Vlkv | Šk | k<ál>tas: k<al>tas | 62,9 60,9 59,7 | 47,9 46,9 64,4 | t<íl>tas: š<íl>tas | 53,5 41,7 57,3 | 47,2 43,6 57,1 | k<ár>pa: k<ar>po | 68,0 65,6 67,6 | 54,1 53,5 63,0 | sk<ír>tas: sk<ir>sta | 59,7 53,2 58,6 | 57,6 54,4 60,2 | t<ám>sta: t<am>sq/ų | 66,7 59,1 57,8 | 50,5 48,4 54,3 | k<ím>sta: k<im>štas | 55,5 43,2 44,8 | 48,1 41,8 43,4 | k<án>tas: kr<an>tas | 64,4 60,1 57,8 | 55,1 54,7 60,1 | sp<ín>tą: sp<in>ta | 54,2 39,9 54,7 | 46,9 43,8 53,6 | k<él>tas: t<el>pa | 64,7 62,7 52,3 | 49,1 50,4 62,0 | p<úl>tas: p<ul>kas | 55,7 52,3 61,2 | 47,4 47,7 70,1 | š<ér>tas: k<er>ta | 69,9 67,6 78,6 | 60,1 62,1 66,7 | k<úr>tas: t<ur>tas | 61,5 53,7 53,6 | 55 50,3 58,3 | t<ém>sta: t<em>ptas | 67,6 61,1 59,2 | 50,8 47,3 53,7 | st<úm>tas: k<um>pas | 48,1 38,2 44,2 | 42,6 40,3 50,2 | ž<én>tas: c<en>tas | 66,4 64,6 68,7 | 51,5 57,3 64,7 | K<ún>ca: k<un>ta | 57,1 47,3 54,3 | 50,3 43,6 47,7 208 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai OBR. 14–16. Délka prvního komponentu dvouhlásek VAK s přízvukem na začátku a na konci slova a prvními komponenty a, e (v%) OBR. 17–19. Délka prvního komponentu dvouhlásek VAK s přízvukem na začátku a na konci slova a prvními komponenty i, u (v%) Ve skupině dvouhlásek s prvními komponenty a, e (viz obr. 14–16, tabulka 11) je procentuální délka prvního komponentu podobná v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis. První komponent dvouhlásek s přízvukem na začátku slova v nářečí Marijampolė tvoří 66,4% a u dvouhlásek s přízvukem na konci slova 52,5% (1,27: 1); v nářečí Vilkaviškis jsou příslušné hodnoty 62,8 a 52,5% (1,2: 1); tyto rozdíly potvrzuje i statistické hodnocení. V nářečí Šakiai je situace zcela odlišná. Výsledky procentuální délky ještě zřetelněji ukazují, že délka prvního komponentu v tomto nářečí není významným kritériem pro rozlišování přízvuků. První komponent dvouhlásek této skupiny s přízvukem na začátku slova v nářečí Šakiai tvoří 62,9%, zatímco u dvouhlásek s přízvukem na konci slova 61% (1,03: 1); rozdíly nejsou statisticky významné. Straipsniai / Articles 209 RIMA BAKŠIENĖ TABULKA 11. Statistické vyhodnocení trvání první složky diftongů se složkami a, e Nářečí | Diftong | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ; Mrj | <á>R | 24 | 65,5 | 2,3 | 3,5 | 61,9 ÷ 69,1 | t = 6,75 > t₍₀,₉₉₉₎ = 5,96; <a>R̃ | 24 | 51,9 | 3,3 | 6,4 | 46,6 ÷ 57,2; <é>R | 24 | 67,2 | 2,2 | 3,3 | 63,7 ÷ 70,6 | t = 5,3 > t₍₀,₉₉₅₎ = 4,32; <e>R̃ | 24 | 52,9 | 4,9 | 9,3 | 45,1 ÷ 60,7; Vlkv | <á>R | 24 | 61,4 | 2,9 | 4,7 | 56,8 ÷ 66,0 | t = 4,42 > t₍₀,₉₉₅₎ = 4,32; <a>R̃ | 24 | 50,9 | 3,8 | 7,5 | 44,8 ÷ 56,9; <é>R | 24 | 64 | 2,8 | 4,4 | 59,6 ÷ 68,5 | t = 2,67 > t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <e>R̃ | 24 | 54,3 | 6,7 | 12,3 | 43,6 ÷ 64,9; Šk | <á>R | 24 | 60,7 | 4,7 | 7,8 | 53,3 ÷ 68,2 | t = 0,09 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <a>R̃ | 24 | 60,5 | 4,5 | 7,4 | 53,3 ÷ 67,6; <é>R | 24 | 64,7 | 11,5 | 17,7 | 46,5 ÷ 82,9 | t = 0,46 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <e>R̃ | 24 | 61,8 | 5,7 | 9,3 | 52,7 ÷ 70,9 Ve skupině diftongů se složkami i, u (viz obr. 17–19, tabulka 12) se opět odlišuje marijampolské nářečí. Údaje o procentuální délce potvrzují, že v něm jsou složky diftongů s přízvukem na první složce podstatně delší. První složka diftongů s přízvukem na první složce v marijampolském nářečí tvoří 55,9%, zatímco u diftongů s přízvukem na druhé složce 49,4% (1,13: 1). Rozdíl však není statisticky významný, takže prodloužení prvních složek diftongů s přízvukem na první složce v této skupině je nepochybně menší než prodloužení složek a, e. Situace v nářečích Vilkaviškis a Šakiai je podobná; mezi prvními složkami diftongů s přízvukem na první a na druhé složce této skupiny není významný rozdíl. První složka v nářečí Vilkaviškis tvoří 46,1 a 45,8% (1,01: 1), zatímco v nářečí Šakiai 53,6 a 55% (1: 1,03). TABULKA 12. Statistické vyhodnocení trvání první složky diftongů se složkami i, u Nářečí | Diftong | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ; Mrj | <í>R | 24 | 55,7 | 2,8 | 5,0 | 51,3 ÷ 60,1 | t = 1,98 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <i>R̃ | 24 | 50 | 5,1 | 10,3 | 41,8 ÷ 58,1; <ú>R | 24 | 55,6 | 5,6 | 10,0 | 46,7 ÷ 64,5 | t = 1,78 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <u>R̃ | 24 | 48,8 | 5,2 | 10,6 | 40,6 ÷ 57,1; Vlkv | <í>R | 24 | 44,5 | 6,0 | 13,4 | 35,0 ÷ 54,0 | t = 0,34 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <i>R̃ | 24 | 45,9 | 5,7 | 12,5 | 36,8 ÷ 55,0; <ú>R | 24 | 47,9 | 7,0 | 14,6 | 36,7 ÷ 59,0 | t = 0,58 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45; <u>R̃ | 24 | 45,5 | 4,4 | 9,7 | 38,5 ÷ 52,5 210 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai Nářečí | Diftong | n | x (ms) | s (ms) | v (%) | 95% interval spolehlivosti (ms) | t ≷ tₐ Šk | <ĭ>R | 24 | 53,9 | 6,3 | 11,6 | 43,9 ÷ 63,8 | t = 0,06 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 | <ĭ>R̃ | 24 | 53,6 | 7,3 | 13,6 | 42,0 ÷ 65,2 | | <ú>R | 24 | 53,3 | 7,0 | 13,1 | 42,2 ÷ 64,4 | t = 0,53 < t₍₀,₉₅₎ = 2,45 | <u>R̃ | 24 | 56,6 | 10,1 | 17,8 | 40,5 ÷ 72,6 | Souhrnné údaje o procentuální délce jsou uvedeny v tabulce 13. TABULKA 13. Souhrnné průměrné hodnoty trvání první složky diftongů VAK (v%) a poměry Typ diftongů | Průměrná délka (v%) | | | Poměr trvání | | | Mrj | Vlkv | Šk | Mrj | Vlkv | Šk Tvp a, e | 66,4 | 62,8 | 62,9 | 1,06 | 1,00 | 1,002 Tvp i, u | 55,9 | 46,1 | 53,6 | 1,21 | 1,00 | 1,160 Tvg a, e | 52,5 | 52,5 | 61,0 | 1,00 | 1,00 | 1,160 Tvg i, u | 49,4 | 45,8 | 55,0 | 1,08 | 1,00 | 1,200 Při hodnocení procentuální délky diftongů s přízvukem na první složce ve třech nářečích (viz tabulku 7) je třeba uvést, že v tomto případě jsou rozdíly v trvání mnohem menší než při výpočtu absolutní délky (viz tabulku 5). Ve skupině diftongů se složkami a, e se trvání první složky lišilo jen nepatrně: průměrné hodnoty v nářečích Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai činí 66,4, 62,8 a 62,9% (1,06: 1: 1,002). Ve skupině diftongů se složkami i, u jsou rozdíly výraznější. Nejkratší byly první složky diftongů této skupiny v nářečí Vilkaviškis; situace v nářečích Marijampolė a Šakiai je podobná – 55,9, 46,1 a 53,6% (1,21: 1: 1,16). Poměry u diftongů s přízvukem na druhé složce jsou jiné. Trvání prvních složek diftongů se složkami a, e je v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis podobné, zatímco v nářečí Šakiai jsou podstatně delší – 52,5, 52,5 a 61% (1: 1: 1,16); u příslušných diftongů se složkami i, u činí 49,4, 45,8 a 55% (1,08: 1: 1,2). 7. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A ZÁVĚRY Podle celkové délky jsou ve všech nářečích nejdelší dvouhlásky s přízvukem na prvním členu a složkami a, e. V nářečích Marijampolė a Vilkaviškis jsou významně delší než odpovídající dvouhlásky s přízvukem na druhém členu, zatímco v nářečí Šakiai není rozdíl v délce dvouhlásek s různým přízvukem výrazný. Straipsniai / Articles 211 RIMA BAKŠIENĖ Celková délka dvouhlásek se složkami i, u je menší. Ve všech nářečích je rozdíl mezi dvouhláskami této skupiny s přízvukem na prvním a druhém členu velmi malý. V nářečích Marijampolė a Šakiai bývají o něco delší dvouhlásky s přízvukem na prvním členu, ve Vilkaviškis na druhém členu. Podle celkové délky jsou nejdelší dvouhlásky v nářečí Marijampolė a nejkratší v nářečí Šakiai. To pravděpodobně souvisí s rozdílným prodlužováním prvního členu v nářečích VAK. Ve skupině dvouhlásek se složkami a, e je délka prvního členu nepochybně důležitým ukazatelem přízvuku v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis. V nářečí Šakiai se první člen dvouhlásek s přízvukem na prvním členu významně neliší od dvouhlásek s přízvukem na druhém členu, a jeho délku proto nelze považovat za zásadní ukazatel přízvuku. To souvisí s průběhovým přízvukem, který se v nářečí vyskytuje. Ve skupině dvouhlásek se složkami i, u délka prvního členu zřetelně rozlišuje přízvuk pouze v nářečí Marijampolė, zatímco v nářečích Vilkaviškis a Šakiai tento ukazatel nevytváří významný rozdíl. Při vzájemném srovnání prvních členů dvouhlásek ve třech zkoumaných nářečích VAK byly zjištěny následující vztahy. Členy a, e dvouhlásek s přízvukem na prvním členu mají ve všech nářečích velmi podobnou délku (poměr v nářečích Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai je 1,06: 1: 1,002). Tyto členy se tedy v žádném nářečí významně neliší, a proto je lze pravděpodobně ve všech případech hodnotit jako polodlouhé17. Poměr členů i, u dvouhlásek s přízvukem na prvním členu je v nářečích Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai 1,21: 1: 1,16. V nářečích Marijampolė a Šakiai lze tedy tyto členy hodnotit jako polodlouhé, ve Vilkaviškis jako krátké. Členy a, e dvouhlásek s přízvukem na druhém členu mají v nářečích Marijampolė a Vilkaviškis zcela stejnou délku, zatímco v nářečí Šakiai jsou delší (poměr 1: 1: 1,16). Členy v nářečí Šakiai lze tedy hodnotit jako polodlouhé, prodloužené vlivem průběhového přízvuku. Poměr členů i, u dvouhlásek s přízvukem na druhém členu je v nářečích Marijampolė, Vilkaviškis a Šakiai 1,08: 1: 1,2. I v nářečí Šakiai je lze nepochybně hodnotit jako polodlouhé. ZKRATKY Mrj – Marijampolė Šk – Šakiai Tvg – cirkumflexový přízvuk Tvp – akutový přízvuk VAK – západní aukštaitští kauniští dialektu VIkv – Vilkaviškis V budoucnu by pro přesnější interpretaci délky bylo třeba je porovnat s krátkými a dlouhými samohláskami každého nářečí.17 212 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai LITERATŪRA Bacevičiūtė Rima 2004: Šakių šnektos prozodija ir vokalizmas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Bacevičiūtė Rima 2005: Keletas pastabų dėl Šakių šnektos transkripcijos. – Baltų kalbų tarmės: rašytinis palikimas. Šiauliai: Discens, 36–44. Bacevičiūtė Rima, Leskauskaitė Asta 2004: Akūtinių dvigarsių pirmųjų dėmenų i, u trukmė aukštaičių šnektose. – Baltų ir kitų kalbų fonetikos ir akcentologijos problemos. Vilnius: Vilniaus pedagoginis universitetas, 9–20. GAT 2008: Griškabūdžio apylinkių tekstai, sudarė Rima Bacevičiūtė, Vilija Sakalauskienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Jaroslavienė Jurgita 2010: Rytinių kauniškių Prienų šnektos fonologija. Daktaro disertacija. Vilnius: Vilniaus universitetas. JAT 2013: Jurbarko apylinkių tekstai, sudarė Vilija Sakalauskienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. LKA 1982: Lietuvių kalbos atlasas 2. Fonetika, ats. redaktorius Kazys Morkūnas. Vilnius: Mokslas. LKT 1970: Lietuvių kalbos tarmės: chrestomatija. Vilnius: Mintis. LKTChr 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. LKTF 2003: Daiva Atkočaitytė, Regina Rinkauskienė. Lietuvių kalbos tarmių fonetika: mokomoji knyga. Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla. Markevičienė Žaneta 2001: Aukštaičių tarmių tekstai 2. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Pakerys Antanas 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija. Vilnius: Mokslas. Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika. Vilnius: Enciklopedija. ŠŠT 2006: Šakių šnektos tekstai, sudarė Rima Bacevičiūtė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Vaišnienė Daiva, Bacevičiūtė Rima 2005: Dėl pietų žemaičių raseiniškių ir šiaurinių vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsių [i, u + l, m, n, r]. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 1. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 292–303. VAKKA 2005: Vakarų aukštaičiai kauniškiai ir Klaipėdos krašto aukštaičiai: mokomoji knyga, sudarė Rima Bacevičiūtė, Danguolė Mikulėnienė, Vilija Salienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis. Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių kalbos dialektologija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Straipsniai / Articles 213 RIMA BAKŠIENĖ The Diphthongs of West Highlanders in Kaunas Area: Quantitative Ratio SUMMARY The article analyses the quantity of semi-diphthongs in three subdialects of West highlanders in Kaunas area (hereinafter referred to as VAK) namely: Marijampolė, Vilkaviškis and Šakiai. The analysed subdialects feature various syllable accent allophones: Marijampolė subdialect elongates the first components of acute accents with i and u, Šakiai subdialect possesses the so called continuous accent, meanwhile Vilkaviškis subdialect has none of the aforementioned features thus the prosodic composition of diphthong syllables is closest to the standard language. The article also discusses the the interpretation of VAK diphthongs quantity and marking in Lithuanian tradition of dialectology. The research results showed that the longest diphthongs are the acute diphthongs containing a and e and it is typical to all subdialects. They are substantially longer in Marijampolė and Vilkaviškis subdialects than circumflex variants; meanwhile in Šakiai subdialect this difference in length is not so sharp. The common length of diphthongs with i and u is shorter. The difference between the acute and circumflex diphthongs of this group is very slight in all subdialects. The acute diphthongs tend to be slightly longer in Marijampolė and Šakiai subdialects, meanwhile circumflex diphthongs have a tendency to be slightly longer in Vilkaviškis subdialect. Apparently, this is due to different elongation of the first component in VAK subdialects. The length of the first component of diphthongs with a and e is an important accent feature in Marijampolė and Vilkaviškis subdialects. The duration of the first component in Šakiai subdialect is not considered as a crucial feature of accent. It is related to the existing continuous accent prevailing in the subdialect. In the group of diphthongs with i and u the duration of the first component clearly distinguishes accents only in Marijampolė subdialect, meanwhile in Vilkaviškis and Šakiai subdialects this feature loses importance. The components of acute diphthongs a and e are of similar length. The ratio of the components of acute diphthongs i and u in Marijampolė, Vilkaviškis and Šakiai subdialects is 1.21:1.16. Thus, in Marijampolė and Šakiai subdialects they are considered as semi long, meanwhile in Vilkaviškis subdialect they are short. The components of circumflex diphthongs a and e are of the same length in Marijampolė and Vilkaviškis subdialects, meanwhile in Šakiai subdialect they are shorter (at a ratio 1:1:1.16). Therefore, the components of diphthongs in Šakiai subdialect are considered as semi long and elongated due to continuous accent. The ratio of the components of circumflex diphthongs with i and u in Marijampolė, Vilkaviškis and Šakiai subdialects is 1.08:1:1.2. They are undoubtedly considered as semi long in Šakiai subdialect. Įteikta 2014 m. rugsėjo 30 d. RIMA BAKŠIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 214 Acta Linguistica Lithuanica LXXI