Daiktavardžių kamienų kaitos tendencijos XIX amžiaus raštuose rytų aukštaičių patarme

REGINA RINKAUSKIENĖ Litevská univerzita pedagogických věd Oblasti vědeckého výzkumu: dialektologie, morfologie, staré písemnosti. TENDENCE VE STŘÍDÁNÍ JMENNÝCH KMENŮ V PÍSEMNÝCH PAMÁTKÁCH 19. STOLETÍ VE VÝCHODOAUKŠTAITSKÉM NÁŘEČÍ Tendence změn substantivních kmenů v textech z 19.th století psaných východním aukštaitským nářečím ANOTACE Článek se podrobně zabývá otázkami morfologie v písemnostech 19. století psaných ve východoaukštaitském nářečí. Je v něm podán přehled jazyka náboženských textů několika tehdejších představitelů písemnictví – Mykolase Cerauskase, Laurynase Bortkevičiuse, Henrikase Balevičiuse, Mykolase Smolskise, Tada Lichodzejauskase, Kazimierase Michnevičiuse-Mikėnase, Antanase Kitkevičiuse a Andriuse Benediktase Klungyse. Největší pozornost je věnována otázkám morfologie podstatných jmen. Článek pojednává o tendencích ve střídání kmenů podstatných jmen. Bylo zjištěno, že mnoho kolísání kmenů podstatných jmen je typických i pro dnešní východoaukštaitské nářečí. KLÍČOVÁ SLOVA: 19. století, náboženské texty, východoaukštaitské nářečí, kmeny podstatných jmen, mísení. ANOTACE Článek se zabývá otázkami morfologie textů z 19th století psaných ve východoaukštaitském nářečí. Přináší přehled jazyka náboženských textů napsaných několika tehdejšími autory – Mykolasem Cerauskasem, Laurynasem Bortkevičiusem, Henrikasem Balevičiusem, Mykolasem Smolskisem, Tadasem Lichodzejauskasem, Kazimierasem Michnevičiusem-Mikėnasem, Antanasem Kitkevičiusem a Andriusem Benediktasem Klungysem. Zaměřuje se na otázky morfologie podstatných jmen a pojednává o tendencích ke kolísání kmenů substantiv. Bylo zjištěno 220 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Daiktavardžių kamienų kaitos tendencijos XIX amžiaus raštuose rytų aukštaičių patarme že ve většině případů jsou změny kmenů substantiv charakteristické také pro současné východoaukštaitské nářečí. KLÍČOVÁ SLOVA: 19th století, náboženské texty, východoaukštaitské nářečí, kmeny substantiv, mísení. Mísení kmenů podstatných jmen je jev vlastní nejen všem nářečím litevštiny, ale také spisovnému jazyku. Cílem tohoto článku je podat přehled případů kolísání kmenů podstatných jmen, které se vyskytují v textech 19. století napsaných ve východoaukštaitském nářečí. Materiál byl shromážděn z knihy Kazimierase Michnevičiuse-Mikėnase Šventas Izidorius artojas (1859), z knihy litevských hymnů Antanase Kitkevičiuse Hymny ojców świętych (1848), z bookletu Andriuse Benediktase Klungyse Litanijos su maldomis (1842), z knihy Laurynase Bortkevičiuse Giesmės apie keturiolika stacijų (1810), z bookletů Mykolase Cerauskase Senas katekizmas (1803) a Kozonis padėkavonės (1803), z knihy Mykolase Smolskise Uovogos apie išganymą dūšios (1823), z kázání Tadasa Lichodzejauskase Gailus atminimas (1841) a z bookletu Henrikase Balevičiuse Keliavedys (1857)1. Při analýze materiálu byly použity deskriptivní a srovnávací metody. KMENY MUŽSKÉHO SKLOŇOVÁNÍ Do systému mužského skloňování patří produktivní a stabilní kmeny a, ia, įa a méně stabilní kmeny u, iu, které mají sklon přecházet do jiných kmenů a směšovat se s nimi. 1 Při určování přesného původu autorů, tedy toho, ke kterému konkrétnímu východoaukštaitskému nářečí je lze přiřadit, jsme vycházeli z několika zdrojů (Biržiška 1963; Zinkevičius 1990; Vanagas 1996; LE 1954; LE 1963). Mykolas Cerauskas a Laurynas Bortkevičius jsou původem východní Aukštaitové z oblasti Panevėžys, Henrikas Balevičius a Tadas Lichodzejauskas východní Aukštaitové z oblasti Utena a Mykolas Smolskis a Antanas Kitkevičius východní Aukštaitové z oblasti Anykščiai. O nářečí Kazimierase Michnevičiuse-Mikėnase lze jen těžko něco přesného říci. Poznámka Z. Zinkevičiuse, že zmíněný autor pochází z okolí Anykščiai, neposkytuje jasnou odpověď, protože v okolí Anykščiai se může mluvit nářečím z oblastí Anykščiai, Utena i Širvintos. Ani nářečí A. B. Klungyse nelze snadno přesně určit, neboť jako místo narození je uvedeno „někde nedaleko Lotyšska“. Jako místa studia se uvádí okres Alūkšta (lot. Ilūkste). Lze se pouze domnívat, že A. B. Klungys mohl být východní Aukštaita z oblasti Utena, neboť ostrůvky uteniškijského nářečí se dodnes nacházejí také na území Lotyšska: v okolí Aknystů a Subačia a v západní části okolí Daugavpilsu. Straipsniai / Articles 221 REGINA RINKAUSKIENĖ V písemných památkách z 19. století se tendence k vzájemnému přecházení kmenů mužského skloňování, doložené ve východních aukštaitských nářečích, znázorňuje na obrázku 1 (viz obrázek 1). a a įia įa įa įia u įu įu įia OBR. 1. Vzájemné přecházení kmenů mužského skloňování Nejen neproduktivní a nestabilní kmeny snadno přecházejí do stabilních a produktivních, ale byly zaznamenány i opačné procesy. U podstatných jmen kmene a sapnas, dugnas byly zaznamenány tvary kmene įia: regėjos jog par sapni diedas 17₁₅ ABK; tumsiben inmes be dugnia 125₂₁ MS. Podstatná jména sapnys, dugnys jsou typická pro východní aukštaitská nářečí: v Litevském slovníku (www.lkz.lt) jsou obě podstatná jména doložena téměř ve všech východních aukštaitských nářečích. Byl nalezen i opačný případ: świeta paleyśtuwas 40₇ MS. Jednotlivé tvary instrumentálu singuláru kmene u u podstatných jmen kmene a (Ju tarnum tawa 82₂ LB; buwa <...> Klabonum² tas bažniczias 19₁₈ TL) je třeba vysvětlovat jako trvalé střídání kmenů a a u, typické pro mnoho aukštaitských nářečí. Nejen v nářečích, ale i ve spisovném jazyce často dostávají podstatná jména kmene u v plurálovém paradigmatu koncovky kmene a, například: sūnai, sūnams, sūnais, turgai, turgams, turgais atd. Zřejmě z tohoto důvodu vznikly i tvary nominativu singuláru podstatných jmen kmene u: da liji lietas³ 10₃ MC; žmogas⁴ unt Diewa ažmiršta 100₁₁ MS. V písemnostech z 19. století byly nalezeny tvary lokálu plurálu kmene a podstatného jména dangus v singuláru: kuris ira Danguosia 18₁₆ ABK; Ir dungúosna ataduótu 227₁₆ AK; kuris ira dangose 45₂ LB; jeygu nieturietu dunguosie ta Tiewa 15₂₃ TL. Toto podstatné jméno označuje místo, kde podle představ věřících přebývá Bůh (nebo bohové), andělé, svatí a duše dobrých lidí, tedy ráj, nebe. Jediný tvar nominativu plurálu kmene a byl zaznamenán i v církevních textech v Litevském slovníku (Tesidžiaugia dangai, ir žemė tesilinksmina brš.). Podobné procesy lze pozorovat také mezi kmeny ia, įia a įu. Bylo zaznamenáno několik podstatných jmen kmene įu, která získala tvary kmene įia. Tvar amžis, náležející ke kmeni įia, se u podstatného jména amžius vyskytuje například ve spojení (vienas umžis <...> mumis tieks 18₂₆ MS; per 2Stejný tvar je zaznamenán v pohádkách J. Basanavičia: Tapęs klebonumi kunigas Monkevičius Šeduvoje, atvažavęs į Raginėnus, pašventė laukus BsMtIII193. 3 V Litevském slovníku (www.lkz.lt) je doloženo pouze přídavné jméno lietas ve významu ‚deštivý‘. 4 tvar podstatného jména kmene a žmogas je znám z rukopisného východního slovníčku uloženého v rukopisném oddělení Ústavu litevské literatury a folkloru. 222 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Daiktavardžių kamienų kaitos tendencijos XIX amžiaus raštuose rytų aukštaičių patarme wiffą umži musu 827 MC) je ze všech východních hornolitevských nářečí typické pouze pro panevėžské nářečí5. V 19. století se toto podstatné jméno mohlo užívat v širším rozsahu, jak dokládají tvary použité v dílech M. Cerauska, M. Smolskise a T. Lichdžejauska6. Tvar podstatného jména karalius iia kmene byl nalezen pouze v knize M. Cerauska: ku Dowidas karalis rafza8 MC. Ve Slovníku litevského jazyka je uveden příklad z oblasti utenišského nářečí Arelis, visų paukščių karalis, visa pundavojo (d.) (Užp.). V důsledku stálého kolísání kmenů ia, iia a iu získávají podstatná jména kmenů ia nebo iia koncovky kmenů iu: pagal parsiergeima Įžganitojaus8 TL (srov. Įžganitois Jezus Kristus183 TL); negale but mokitinium 7320 LB; begdami nog viena križielous 8425 MS. To je zvláště typické pro podstatná jména s příponou -toj-: pamietiem Tiewu, palinksmintoi, wienatii apda-rytoi musu niedalas 1025 TL; Įžganitojau mana 2014 TL. V textech 19. století se nachází tvar kmene ia jaučias (tu nie jauczias ir nie ar-klis 9511 MS). Materiál publikovaný Ž. Markevičienė ukazuje, že podstatné jméno jaučias se užívá také v anykštėnském nářečí (Markevičienė 2001: 18). Byl zaznamenán pro panevėžské nářečí typický tvar kmene kraujas iia: tikra kuna Jawa, ir Kraujj 869 LB. KMENY ŽENSKÉHO SKLOŇOVÁNÍ Všechny tři kmeny systému ženského skloňování ā, iā, ē jsou poměrně stabilní a produktivní. V textech z 19. století psaných ve východním hornolitevském nářečí byly zaznamenány následující tendence k vzájemnému míšení kmenů ženského skloňování (viz obr. 2). ā ↕ ē ē ↓ iā OBR. 2. Vzájemné míšení kmenů ženského skloňování Velmi časté je vzájemné míšení kmenů ā a ē: iszłasidawa del ju geriausiu ganikly 1312 KMM; ing umžynų palaymę 149 MC; palaymes žmoniu iejzka 313 MC; aszmenies strielos ira asztesniey 803 MS. Podstatná jména ganyklė, palai̇mė ⁵ Z. Zinkevičius dar mini keletą žemaičių tarmės punktų (Zinkevičius 1966: 255). ⁶ V díle T. Lichdžejauska se vedle sebe užívají dvě podoby podstatného jména amžius, a to s kmeny iia a iu, srov.: jaunam ir stipram umži ar pacziau senutuwiey 1318 TL; niežiuri <...> niey umžiaus 1423 TL. Straipsniai / Articles 223 REGINA RINKAUSKIENĖ se v oblasti východních aukštaitských nářečí neužívají, jsou známy ze starých písemných památek. Podstatné jméno strėlė mohlo získat tvar s kmenem a vlivem spojení le, lė, která se ve východních aukštaitských nářečích vyslovují tvrdě. Slovník litevského jazyka uvádí větu Jonase Biliūnase s tvarem s kmenem a (Když jsem odměřil deset kroků, zastavil jsem se, sundal si z ramen luk, napjal šíp a začal mířit. J.Bil.). M. Smolskis je rovněž původem z Anykščiai. Z. Zinkevičius navíc zmiňuje Linkmenys, kde má podstatné jméno strėlė podobu s kmenem a strėla (Zinkevičius, 1966: 229). V pracích mnoha autorů je zaznamenáno také podstatné jméno s kmenem iā eilia: té éjlos Mėrgėlu stoja 239₈ AK; ajlu <...> pasatatiti pa liepam 33₂ KMM; niepastatik mani wienoy eyloy 44₉ MS, které se v současnosti široce užívá v oblasti východních aukštaitských nářečí. KMENY ŽENSKÉHO → MUŽSKÉHO SKLOŇOVÁNÍ Při zkoumání jazyka písemností z 19. století bylo zjištěno, že kmeny ženského skloňování mají tendenci se mísit nejen navzájem, ale také s kmeny mužského skloňování (viz obrázek 3). ā ↓ iā ↓ ē ↓ a (i)ia (i)ia 3 OBR. Mísení kmenů ženského skloňování s kmeny mužského skloňování Nejvíce podstatných jmen kolísá mezi kmeny ā a a: pėda / pēdas⁷ (bus palayrninti piedey 10₁₅ HB; buczioł szwintus piedus 10₁₁ HB; užusżoka nietikietey pedus giwenima 14₁₅ TL; eytumem Jo pedeys 84₈ MS); pabaiga / pabaigas⁸ (pabeyguy priżadu 72₁₁ HB); żabangos / żabangai (užkludijim żabangus welnia 58₁₀ LB; żmoniu żabungus 236₁₃ AK; perk albe imaj ira kajp żab un gaj 29₂ KMM); narsa / narsas (korojj iżz nopikantos, iżz narła 3₆ MC). Několik příkladů vybraných z textů M. Smolskise lze s největší pravděpodobností spojovat nikoli s jiným podstatným jménem ⁷ Z. Zinkevičius uvádí podstatné jméno mužského rodu pėdas z mnoha míst v oblasti východních aukštaitských nářečí (Zinkevičius1966: 214). ⁸ Tvar mužského rodu je ve Slovníku litevského jazyka zaznamenán pouze z Postily Jonase Bretkūnase Postilės: Pabaige svieto sumišimai bus krūvoje bei geri, bei pikti BPI208. 224 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Daiktavardžių kamienų kaitos tendencijos XIX amžiaus raštuose rytų aukštaičių patarme kmenů a s odrazy nářeční fonetiky v tehdejším pravopisu9: Wisus dowanus nog Diewa 31 MS (srov. dowanom Tawi Diewas apweyzdi 129 MS)10; bedus ir wargus <...> kinczia 616 MS (srov. bedos ir wargey 2822 MS); turi <....> giediszkus kalbus ir mislīs 2224 MS; runkus ir kojas kapotu 4611 MS; tas bedus, ligas ir suspaudimus 4926 MS; par kitu maldus ir potierius 508 MS. Tento jev mohou dokládat formy užité vedle sebe, srovnejme: runkus ir kojas kapotu 4611 MS a runkus, koius apkoleczija 9915 MS. Je třeba zmínit případy kolísání kmenů īa a (i)ia. Podstatná jména marios / mariai (dideli Mariey kruta 810 MC); žarija / žarijas (žarijus ugnetus jukuopſi 2224 MC) mohou být výsledkem překladu, jednoduše převzatým z jednoho náboženského spisu do jiného, protože například Lietuvių kalbos žodynas uvádí tuto větu: Žarijus ugnėtus sukuopsi ant galvos (katechismus z roku 1680). Případy mísení kmenů ē̄ a (i)ia byly nalezeny pouze dva: arba su meliniejis unt kuna 4612 KMM; efme dulkiéys ir pelenais 124 MC). KMENY MUŽSKÉHO → ŽENSKÉHO SKLOŇOVÁNÍ V textech z 19. století je zaznamenán také opačný proces: kmeny mužského skloňování mají tendenci se mísit s kmeny ženského skloňování. Tendence tohoto mísení jsou znázorněny na obrázku (viz obrázek 4). a ↓ a ↓ (i)ia ↓ (i)ia ↓ ā ē iā ē OBR. 4. Mísení kmenů mužského skloňování s kmeny ženského skloňování Nejčastěji jsou zaznamenána podstatná jména kolísající mezi kmeny (i)ia a ē, například: atsiartina unt Kunigu be gailestes 675 KMM; barnesų be perstogies 972 MS; warejas girditi unt czistas upeles 1314 KMM; su didely rupiesty 643 HB. 9 Tento typ redukovaných samohlásek je charakterističtější pro nářečí širvintišků a jižních panevėžiškiů (ŠT 2009: 35; RAP 2014: 29). Podle údajů Ž. Markevičienėové mohou být na rozhraní anykštėnského nářečí s panevėžiškým místo krátkých a, e na konci slova vyslovovány zřetelné nebo poněkud zastřené samohlásky u, i (Markevičienė 2001: 29). 10 Podstatné jméno kmene a dowanas je ve slovníku „Lietuvių kalbos žodynas“ doloženo pouze z děl B. Vilenta (16. století). 11 Z. Zinkevičius uvádí podstatné jméno kmene barnė z příbuzného uteniškého nářečí, z lokality Užpaliai (Zinkevičius 1966: 219). Straipsniai / Articles 225 REGINA RINKAUSKIENĖ Ostatní případy míšení kmenů byly doloženy pouze po jednom příkladu: nu̇stume galinus nog ʃoſtos 239 LB; wienoy Leywiej12 sedietu 747 MS; kusciomis muſztas 172 LB. Podstatná jména sosta a kumščia nejsou pro východní Aukštajty typická. Lietuvių kalbos žodynas (www.lkz.lt) je uvádí ze starých písemných památek nebo z žemaitské oblasti. Protože vydavatelé písemností z 19. století nepsali jednotným čistým nářečím, lze se domnívat, že tato podstatná jména mohla být převzata z jiných podnářečí. SMÍŠENÉ SKLOŇOVÁNÍ Kmeny i a C patřící ke smíšenému skloňování jsou nejméně stabilní a mají sklon přecházet ke kmenům silného mužského nebo ženského skloňování. Tendence k míšení kmenů smíšeného skloňování zaznamenané v písemnostech 19. století jsou znázorněny na obrázku (viz obrázek 5). im ↓ | if ↓ | if ↓ | if ↓ | if ↓ | Cm ↓ | Cm ↓ | Cf ↓; iā | i̇ā | ē | ā | (i)i̇a | im | (i)i̇a | if 5 OBR. Tendence k míšení kmenů smíšeného skloňování Bylo zaznamenáno mnoho podstatných jmen s kmenem i, která nabyla tvarů jiných kmenů: širdis (szirdžiu nabażnu 109 HB; karsztu szirdžiu 5918 MS; Netiktev žinksneys, bet [zirdziu 108 LB; ir asz suspaustas szirdžiu atsilepiu 1026 TL; dekawoiu tau [zirždžia karſzcziausia 303 MC; Isz wisas szirdes sawa 43 KMM; wisu szirdžiu tikraj Jam tiki 362 KMM; atidodu szirdžiuy Tawa 11318 MS; idant futrinta szirde <...> atrasciau 1110 LB); tulžis (tilžiu <...> but girditu 709 HB; tulžiu pagirdžiau 1205 MS; su tulži, pritaise gierima 769 LB); akis (po akiu tiek swieta 145 LB; po akiu wisa świeta 4115 MS); viltis (džaugias tuo saldžiu wilcziu smertes 7116 KMM); žvėris (wiſſi žwerey lauka giartu 816 MC; Wiſſi Žwerey unt Lauka 75 MC; tuos Žwerius giariausiey yžleyka Diewas 811 MC); ugnis (nog ugnies 817 LB; dega ugniu 819 LB; ne perła-jstu tawi <...> ładeis, ugni, liggu 608 KMM; dabar <...> karsztoy ugniey 4512 MS); kandis (po tawim gules kundžios 10119 MS); dalis13 (dala pirma 71 MC; kiatwirtą dalą meatu 1024 MC); šaknis (daug runda [zakniu 1121 MC); smegenys (diega smagienos 984 MS). 12 Podle údajů Z. Zinkevičiuse bylo podstatné jméno laivė zaznamenáno v oblasti nářečí panevėžiškiai, kupiškėnai a uteniškiai (Zinkevičius 1966: 229). 13 Takové podstatné jméno s kmenem i̇ā dalia (dalis) se užívalo již na počátku 16. století v díle K. Sirvydase Punktai sakymų (Zinkevičius 1966: 247). 226 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Daiktavardžių kamienų kaitos tendencijos XIX amžiaus raštuose rytų aukštaičių patarme Podobné procesy působí také u souhláskových kmenů skloňování, které nejčastěji směřují k podobě silných kmenů mužského nebo ženského skloňování: šuo (Szunies krauju wadina 34₇ KMM; keȳp nog szunia pasiutusia 21₂₁ MS); vanduo (unt wiena undienia 55₂₉ MS; idant undieniey <...> nieuzupiltu 20₁₁ HB); piemuo (pa waldziu wiena péménia 11₂₈ ABK); mėnuo (pirmuoasias menesis pagivenima sawa, wiras ir pati, karszcziausiu <...> turi mejly 41₅ KMM; du menesej perejna 41₈ KMM); ašmuo (aszmenies strielos ira asztresniey 80₃ MS); akmuo (ażukluwa naragas ažu akmenia 34₁₁ KMM; akmenies pliszta 112₁₇ MS); ruduo (ilgais rudenia wakarajs 28₁₄ KMM); sesuo (Izydorius ir ja sužadeta, giwena kajp brolis su seseri 39₁ KMM). Je patrný i opačný proces, tj. kmeny silného skloňování se smísily s podstatnými jmény kmene i: barnis (wilßos barnis rundas 16₁₃ MC); rūpestis (Keip didžiaujia ira, to mana rupeftis 1₁₅ MC; rupefties ne turi 24₂₈ MC); žmonės (burtiniku, žmonis wilojenti 8₇ ABK); malonė (taj ira malonis 68₈ KMM; malonis Jezusą <...> kas Tawi apsakis 13₂₃ MS); krikščionis (nepradieiey but Krikščionim 32₂₀ LB). V textech z 19. století byla nalezena forma ženského rodu podstatného jména žveris¹⁴ (bekim ir saugokimes, kaip nog pikto žalggczia ir žweries sztrosznos 64₂₂ MS); nominativ souhláskového kmene podstatného jména geluonìs¹⁵ (gielo unt pacziu szirdi preyna 79₂₇ MS) a forma mužského rodu podstatného jména kmene i avis (senas szuwa, jautrus awja sargas 16₁₄ KMM). ZÁVĚRY Texty z 19. století odrážejí archaičtější obraz morfologie východoaukštaitského nářečí. Zaznamenané případy smíšení jmenných kmenů vycházejí především ze skutečností v rodných nářečích autorů. Stejně jako v současném východoaukštaitském nářečí neproduktivní kmeny snadno přecházejí v produktivní nebo přejímají jejich tvary (u → a, Cₘ → (i)ia apod.), ačkoli existují i opačné případy (a → u; (i)ia → iu). Změna jmenných kmenů je patrná nejen mezi podstatnými jmény téhož rodu (iu → ia, ā → ē), ale také mezi podstatnými jmény mužského a ženského rodu (ā → a, ē → ia). Zvlášť vzácný případ byl nalezen v práci K. Michnevičiuse-Mikėnase: senas szuwa, jautrus awja (= avio) sargas 16₁₄. 14 Ve Slovníku litevského jazyka (www.lkz.lt) jsou tvary ženského rodu uvedeny pouze z oblasti jižních aukštaitských nářečí. 15 Podle názoru Z. Zinkevičiuse nejde u tohoto podstatného jména o starý souhláskový kmen, nýbrž vzniklo později. Je doloženo v mnoha východoaukštaitských nářečích (Zinkevičius 1966: 266). Straipsniai / Articles 227 REGINA RINKAUSKIENĖ ZKRATKY ABK – Andrius Benediktas Klungys AK – Antanas Kitkevičius HB – Henrikas Balevičius KMM – Kazimieras Michnevičius-Mikėnas LB – Laurynas Bortkevičius MC – Mykolas Cerauskas MS – Mykolas Smолskis TL – Tadas Lichodzejauskas LITERATŪRA Biržiška Vaclovas 1963: Aleksandrynas: senųjų lietuvių rašytojų, rašiusių prieš 1865, biografijos, bibliografijos ir biobibliografijos 2. Čikaga: JAV LB Kultūros fondas. LE – Lietuvių enciklopedija 2, red. Vaclovas Biržiška. Boston: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1954. LE – Lietuvių enciklopedija 28, red. Jonas Grinius. Boston: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1963. Markevičienė Žaneta 2001: Aukštaičių tarmių tekstai 2. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002. Elektroninė versija, redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga per internetą www.lkz.lt. RAP – rytų aukštaičiai panevėžiškiai, sud. Violeta Meiliūnaitė, Vida Marcišauskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014. ŠT – Širvintiškių tekstai, sud. Žaneta Markevičienė, Valdimantas Markevičius, Aurimas Markevičius. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009. Vanagas Vytautas 1996: Lietuvos rašytojų sąvadas. Vilnius: Lietuvos rašytojų sąjungos leidykla. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis. Zinkevičius Zigmas 1990: Lietuvių kalbos istorija 4: Lietuvių kalba XVIII–XIX a. Vilnius: Mokslas. 228 Acta Linguistica Lithuanica LXXIII Daiktavardžių kamienų kaitos tendencijos XIX amžiaus raštuose rytų aukštaičių patarme The Tendencies of Substantive Stem Alteration in 19th Century Texts Written in the Eastern Aukštaitian Dialect S U M M A R Y The analysis of the texts of the 19th century religious authors written in the Eastern Aukštaitian dialect (the following little-studied authors were selected for the research: Henrikas Balevičius, Laurynas Bortkevičius, Andrius Benediktas Klungys, Mykolas Cer- auskas, Antanas Kitkevičius, Tadas Lichodzejauskas, Mykolas Smोलskis and Kazimieras Michnevičius-Mikėnas) reveals the following tendencies of substantive stem alteration: ā → a (bus palayminti piedev 1015 HB; pabeyguy prižadu 7211 HB; užkludijim žabangus welnia 5810 LB); ā → ē (iszlasidawa del ju geriausiu ganikly 1312 KMM; ing umžyną palaymę 149 MC); iā → ia (dideli Mariey kruta 810 MC); ia → iā (kusciomis mufztas 172 LB); ia → ē (atsiartina unt Kunigu be gajl estes 675 KMM; barnes be perstogies 972 MS; warejas girditi unt czistas upeles 1314 KMM); a → ā (nuſtume galingus nog foſtos 239 LB); a → ia (regiejos jog par sapni diedas 1715 ABK; tumsiben innes be dugnia 12521 MS); ē → ia (arba su meliniejis unt kuna 4612 KMM); ē → iā (té éilos Mérgélu stoja 2398 AK); iu → ia (vienas umzīs <...> mumis tieks 1826 MS; ku Dowidas karalis raſza 88 MC). The nouns of non-productive stems often acquire the forms of productive stems, for example: szirdžiu nabażnu 109 HB; tilžiu <...> but girditu 709 HB; po akiu tiek swieta 145 LB; džiaugias tuo saldžiu wilcziu smertes 7116 KMM; keep nog szunia pasiutusja 2121 MS; su pilnu wilcziu 2111 TL; pa waldziu wena pémenia 1128 ABK; unt wena undenia 5529 MS; ilgais rudenia wakarajs 2814 KMM. Opposite cases were also identified, for example: łu tarnum tawa 822 LB; pagal parsiergieima Ižganitojaus 89 TL; buwa <...> Klabonum tas bažniczias 1918 TL; aszmėnies strielos ira asztsreniey 803 MS; begdami nog wena križielous 8425 MS. Įteikta 2015 m. balandžio 2 d. R E G I N A R I N K A U S K I E N Ė Lietuvos edukologijos universitetas Taraso Ševčenkos g. 31, LT-03111 Vilnius, Lietuva [email protected] Straipsniai / Articles 229