Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija

DALIA SVIDERSKIENĖ Institut litevského jazyka Směry výzkumu: onomastika (výzkum tvoření vlastních jmen, jejich původu a motivace). MOTIVACE SLOŽENÝCH HELONYMŮ MARIJAMPOLSKÉHO OKRESU Motivace složených helonym Marijampolského okresu ANOTACE Článek analyzuje motivaci helonym Marijampolského okresu zaznamenaných v dotaznících k názvům půdy z meziválečného období, utvořených skládáním. Tento pramen je pro výzkum toponymizace zvláště vhodný, neboť se v dotaznících dochovaly popisy objasňující zaznamenanou onomastickou situaci i komentáře poskytovatelů místních názvů, které umožňují nahlížet na toponymický materiál prizmatem zkušeností a hodnocení příslušníků etnické oblasti. Ve snaze odhalit zákonitosti pojmenovávání bažinatých míst se analýza místních názvů opírá o princip nominace topoobjektů, založený na vyčleňování krajinných rysů, místních a vlastnických vztahů i vztahů kulturně-historických. Pozornost je věnována také deklaraci vlastního já příslušníka jazykového společenství (národa) v jazykových jednotkách. Poprvé jsou také v litevské toponymii vyčleněna a pojednána situační helonyma, u nichž typizovaná situace či událost označuje málo známý, nedostatečně známý objekt. KLÍČOVÁ SLOVA: místní názvy, hydronyma, helonyma, složeniny, motivace, situace pojmenování, principy nominace, meziválečné období. ANOTACE Článek analyzuje motivaci helonym z Marijampolského kraje utvořených skládáním a zaznamenaných v dotaznících „Názvy pozemků“ v meziválečném období. Jde o vynikající zdroj pro výzkum toponominace, protože dotazníky zaznamenávají popisy vysvětlující onomastickou situaci a komentáře informátorů uvádějících místní názvy, které nám umožňují nahlédnout na 243 DALIA SVIDERSKIENĖ toponymický materiál prizmatem zkušeností a hodnocení představitelů etnického regionu. Aby bylo možné zjistit tendence v pojmenovávání bažinatých míst, analýza místních názvů vychází z rozlišení principů nominace topoobjektů podle krajinných rysů, místních, vlastnických a kulturněhistorických vztahů. Pozornost se věnuje také vyjadřování sebe člena jazykového společenství (národa) v jazykových jednotkách. Poprvé jsou v litevské toponymii rozlišeny a pojednány také situační helonyma, v nichž typizovaná situace nebo událost označuje málo známý a málo povědomý objekt. KLÍČOVÁ SLOVA: místní názvy, hydronyma, helonyma, složeniny, motivace, pojmenovací situace, principy nominace, meziválečné období. 0. ÚVOD Analýza motivace helonym (názvů bažinatých míst)1 utvořených skládáním v určité oblasti navazuje z hlediska zpracování a původu na dřívější výzkumy místních názvů meziválečného Marijampolského kraje. Be Laimučio Bilkio vykdytų lietuvių helonimų tyrimų (Bilkis 2008), kelių Lietuvos plotų helonimija analizuota regioninės toponimikos studijose (Mickienė 2001; Endzelytė 2005; Bartkutė 2008) ir atskirame straipsnyje (Adamonytė 2013). Dalis sudurtinės toponimijos – oikonimų ir oronimų – taip pat yra sulaukusi mūsų tyrėjų dėmesio (Razmukaitė 2002; Sviderskienė 2006; Kačinaitė 2008). Atsižvelgiant į esamą pelkėtų vietų ir kitų klasių (poklasių) sudurtinių vietų vardų tyrimų padėtį2, tenka konstatuoti, kad vieno darbo būdo toponimų motyvacijos analizė ne tik papildytų iki šiol aktualiais ir įprastais (darbo ir kilmės) aspektais vykdytus lietuvių toponimijos tyrimus, bet atsižvelgus į kalbos vartotojų kalbinės sąmonės duomenis, padėtų atskleisti tam tikro ploto vietovardžių motyvaciją. Tarpukario Žemės vardų anketos3, kaip šaltinis, nominacijos tyrimams ypač tinkamos, nes jose yra išlikę užfiksuoti onomastinę situaciją paaiškinantys aprašai, vietovardžių pateikėjų komentarai, leidžiantys pažvelgti į toponiminę medžiagą per etninės srities atstovų patyrimo, vertinimo prizmę. Be to, motyvaciją kalboje suprantant ir kaip tam tikros atrankos mechanizmą, šį tyrimą ypač paremia Prano Skardžiaus sudurtinių žodžių vertė 1 Dėl termino žr. Bilkis 1997: 35–57. 2 Dėl helonimų tyrimų padėties plačiau žr. Bilkis 2008: 27–29. 3 Plačiau dėl tyrimui naudojamos medžiagos dar žr. Sviderskienė 2015: 170. 244 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija argumenty na podporu tohoto tvrzení: „svou povahou se většinou hodí k přesnějšímu, kondenzovanějšímu a bohatšímu, významově plnějšímu způsobu vyjadřování. Proto mají složená slova velmi často mnohem bohatší, obsahově plnější a zároveň specifičtější obsah než jednotlivé části slovních skupin, které ještě nebyly apercipovány jako celek“. „Složená slova tak představují jeden z hlavních prostředků zvláštního vyjadřování <...>, <...> nejčastěji obsahují něco vybraného“ (Skardžius 1943: 396–397). Důležitý je také lokální aspekt prováděného výzkumu. Jeho základem není identifikace areálů významů helonym, nýbrž určení motivačních rysů a vyzdvižení jejich hierarchie, protože „pravidelné opakování motivačních rysů odráží určité sklony národa, jeho pozornost věnovanou té či oné sféře skutečnosti“ (Gudavičius 2007: 221). Předkládaný přístup podporuje myšlenka vyslovená Alexandrem Vanagem v souvislosti s výzkumem sémantiky hydronym, která platí i v kontextu výzkumu motivace helonym: „je těžké si představit, že by areály vytvářely samy sémantické fenomény“. „Vždyť nejdůležitější významy hydronym jsou svou povahou „antiarealním“ jevem, nepochybnou hydronymickou univerzálií. Hovořit lze nanejvýš o kvantitativním (v jistém smyslu také kvalitativním) poměru různých sémantických kategorií“ (Vanagas 1981: 124). Cílem článku je objasnit motivaci helonym určité oblasti utvořených skládáním, odhalit zvláštnosti kategorizace fragmentu skutečnosti v jazyce, vyzdvihnout hierarchii motivů vzniku názvů bažinatých míst a určit tendence v pojmenovávání. Na zkoumaný materiál se uplatňují metoda slovotvorné analýzy toponym, metoda interpretace komentářů informátorů místních názvů zkoumané etnické oblasti, metoda komponentové analýzy a popisná metoda s prvky metody srovnávací. Nejprve byl zkoumaný materiál hodnocen podle strukturně-gramatické klasifikace vytvořené A. Vanagem pro výzkum třídy hydronym (podrobněji viz Vanagas 1970: 21–27), kterou lze, jak ukazují výzkumy litevské toponymie, snadno uplatnit také při analýze názvů míst jiných tříd (podtříd). Takto byly vyčleněny determinativní4 útvary, jejichž prvními členy jsou apelativa (podstatná jména, přídavná jména aj.) a propria (v našem případě se vyskytla pouze osobní jména). Vzhledem k tomu, že zkoumané místní názvy byly zaznamenány z živého jazyka, byly za patrně nejdůležitější zdroj k objasnění významů apelativ, z nichž byly utvořeny, považovány komentáře informátorů místních názvů zkoumané etnické oblasti, které doprovázejí místní názvy zaznamenané v dotaznících Žemės vardų. Zkušenost však ukazuje, že komentáře nejsou absolutním ukazatelem. Uživatelé jazyka se často snaží vymyslet sémantickou souvislost a použít ji k odůvodnění výkladů motivace místních názvů. Proto základních 4 Dėl termino žr. Urbutis 1978: 173. Straipsniai / Articles 245 DALIA SVIDERSKIENĖ Výklad významů slov (apelativ) vycházel z dokladů užívání toho či onoho slova v jiných pramenech – v terminologických slovnících5, Slovníku litevského jazyka (dále LKŽe). Důležitým pramenem, který podpořil výzkum motivace toponym, byl soubor místních názvů zaznamenaných v různých obdobích z živého jazyka (Kartotéka místních názvů; dále VK), uložený ve fondech onomastiky LKI6. Hlavními prameny osobních jmen byly slovníky litevské antroponymie Slovník litevských příjmení (LPŽ), Slovník původu litevských křestních jmen (LVKŽ)7 a abecední kartotéka historických osobních jmen uložená ve fondech onomastiky Litevského jazykového institutu (IAK). Výzkum ukázal, že při hledání apelativ a osobních jmen jako základových slov (etymonů) se nebylo možné obejít bez polských slovníků8. Druhé komponenty vyčleněných složenin jsou -bal-, -pelk-, -plyn-, -raist-, které dokládají jejich příslušnost k vybranému podtypu názvů mokřadních míst. Pelkė znamená ‚bažinaté místo se stojatou vodou, močál‘. Jak je patrné, fyziografický termín pėlkė užívaný v tomto významu náleží k určitému sémantickému paradigmatu – označení mokřadních míst vyjadřují příbuzný pojem a zahrnují další fyziografické termíny pojmenovávající druhové pojmy: bala ‚bažinaté místo, obvykle se stojatou vodou; bažina, močál; louže, mokřina‘, plynė ‚bažina, močál‘, raistas ‚bažinaté místo porostlé křovinami či stromy, bažina, mokřina‘. Do zkoumaného materiálu byla zahrnuta také jména objektů s druhou komponentou -kamp-, utvořenou z apelativa litev. kañpas ‚okraj‘, označující část určitého prostoru – jeho kraj, okraj (v našem případě část mokřadních míst, jak dokládají objektové poznámky – b., rst. – zaznamenané v dotaznících). Při analýze materiálu z hlediska motivace se vycházelo nejen z praxe domácí onomastiky, tj. ze sémantické klasifikace vodních názvů A. Vanagase (podrobněji viz Vanagas 1981: 4–153), ale také z příkladů klasifikace uplatňovaných ve výzkumu ruské toponymie (ke kvalifikaci a klasifikaci viz Sviderskienė: 2014). Tento článek se neomezuje pouze na vyčlenění motivů vzniku helonym. Rozlišení principů pojmenování topoobjektů poskytlo dodatečné sémantické kritérium pro objasňování motivace místních názvů. Názvy mokřadních míst se tedy v článku třídí také podle principů pojmenování: 1) podle vlastností objektů, 2) podle vztahu objektů k jiným objektům, 3) podle vztahu k člověku. Tato klasifikace proprií je dána vlastnostmi a znaky samotných reálií. V průběhu výzkumu se jako problematické ukázalo určení lexikálního statusu první určující komponenty některých helonym – zda jde o apelativní, nebo onymickou komponentu (v našem 5 Viz jejich seznam v pramenech na konci článku. 6 Plačiau apie šią kartoteką žr. Maciejauskienė 2002: 57; 2002a: 103–105; LVŽ I: XIII–XIX. 7 V článku se od těchto zkratek upustilo kvůli jejich častému opakování. 8 Viz jejich seznam v pramenech na konci článku. 246 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija případě – antroponymická). Vyskytly se také obtížnější případy jiného typu při objasňování motivace, související s polysémií a homonymií první apelativní komponenty. Komentáře nezaznamenané v dotaznících místních názvů tento problém jen prohloubily. Metaforické vyjádření motivačního znaku je, jak známo, založeno na přirovnání, které na jedné straně poskytuje asociační směr, na druhé straně však ponechává prostor pro interpretaci. Proto nezbývalo, při absenci dalších údajů zaznamenaných v dotaznících, než odůvodněně odhadovat, která vlastnost daného místa podnítila vznik místních názvů v přeneseném významu. Protože se materiál z hlediska jasnosti a nejasnosti různí, rozlišují se v článku dvě kapitoly helonym utvořených skládáním: helonyma s jasnou motivací (I) a helonyma s dvojím (vícenásobným) výkladem, tedy s dnes ne zcela jasnou motivací (II). 1. SLOŽENÉ HELONYMY S JASNOU MOTIVACÍ 1.1. Podle vlastností objektů 1.1.1. Helonyma motivovaná názvy zvířat – jsou nejpočetněji doloženými reprezentanty názvů analyzovaných míst: Anč-balė b. Ss⁹; Anč-plynė b. KzR: lit. ántis; Avin-a-raistis b. Gdl: lit. ãvinas ‚samec ovce‘¹⁰; Barsūk-raistis rst. Gdl: lit. barsūkas; Bùl-ia-raistis rst. Brb: lit. bùlius ‚samec skotu‘¹¹; Gaidž-ia-raistis b. Ss: lit. gaidỹs; Géru-a-balė rst. Igl; Gerv-a-raistis 9 Nominativní sémantické skupiny jsou řazeny podle počtu reprezentantů v každé z nich. Helonyma se v oddílech článku obvykle uvádějí v abecedním pořadí; jinak tomu je, vyžaduje-li to specifika analyzovaného materiálu. Jednotlivé komponenty složenin se oddělují spojovníkem. Místní názvy, u nichž je přízvuk spolehlivě zaznamenán v dotaznících Zemės vardai, se opatřují přízvukem. Pokud toponymum podle údajů z meziválečného období přízvuk nemá nebo je jeho přízvuk nejasný, v článku se přízvuk nevyznačuje. Je-li přízvuková intonace nejistá, podtrhává se základ přízvučné slabiky. U všech názvů míst se uvádějí odkazy na pojmenovávané objekty a jejich lokalizaci. Seznam těchto odkazů i zkratek odkazů na objekty nebyl znovu sestavován; vycházelo se z již sestavených podkladů pro Litovský slovník místních názvů (dále LVŽ). Seznam zkratek používaných v článku je uveden na konci článku. 10 Viz též LVŽ I 244–245. 11 Viz LVŽ I 612–613, kde se vedle možnosti apelativního původu názvů se stejným kořenem připouští také jejich souvislost s osobními jmény. Slovotvorný základ helonym Bulinė plk. Gir, Pdv; Buliùkas b. Pkn je patrně nejasný (viz též Bilkis 2008: 48, 185). Straipsniai / Articles 247 DALIA SVIDERSKIENĖ rst. Brb: lit. gérvė; Karõs-balė 2 b. Klvr; Karos-balė b. Klvr: lit. karõsas ‚kostnatá ryba z čeledi kaprovitých (Cyprinidae), karas obecný (Carassius ca-rassius); Kiaũl-ia-balė b. Igl, Mrj12: lit. kiaũlė; Kiel-a-balė b. Mrj; Kiel-ia-balė b. Ldvn: lit. kielė; Krek-a-balė b. Prn: lit. krėkė ‚karas obecný (Carassius carassius); Kumél-balė b. Lbv, Ss; plk. Ss; Kumel-balė b. Brb: lit. kumelỹs ‚dorostlý kůň; hřebec‘, kumėlė ‚domácí pracovní zvíře – samice (Equa); Kùrk-a-balė b. Mrj: lit. kùrka ‚krůta‘; Ož-ia-raistis rst. Prn, Vv: lit. ožỹs ‚kozel‘13; Õžk-a-raistis rst. Brb: lit. ožkà; Pãrp-plynė (< *Pãrpl-plynė) plk. KzR: lit. par-plỹs ‚cvrček‘14; Pelėd-balė b. Ss: lit. pelėda; Šárk-a-balė b. Lbv; Šark-a-raistis rst. Prn: lit. šárka; Špók-a-raistis b. Ss: lit. špókas ‚špaček obecný (Sturnus vulgaris); Stirn-a-plynė b. KzR: lit. stirna; Varn-a-balė b. Klvr; Varn-a-balė b. Klvr; Várn-a-plynė b. KzR; Varn-ā-plynė rst. KzR; Varn-a-plynė b. KzR: lit. várna ‚pták z čeledi krkavcovitých se šedým a černým peřím (Corvus corone)‘, var̃nas ‚velký černý pták z čeledi krkavcovitých, krkavec velký (Corvus corax)‘; Višt-a-balė b. Mrj: lit. vištà; Žalč-ia-balė b. Brb: lit. žaltỹs ‚nejedovatý plaz podobný hadovi (Natrix); jakýkoli živočich patřící mezi hady‘; Žvirbl-ia-raistis rst. Brb: lit. žvirblis. 1.1.2. Ve zkoumaném území bylo zaznamenáno několik helonym pojmenovaných podle jejich rozlohy (rozměrů): Didž-balė b. Igl, KzR, Mrj; rst. KzR; Didž-plynė b. KzR – v dotazníku Velniakalnio lesní správy je u názvu lokality Didžbalė KzR v oddílu odkazu na objekt uvedeno velká bažina. Na základě této informace o denotátu lze předpokládat, že základové slovo místního názvu, lit. didis, -ė (‑ė, -i, didžia), znamená ‚významný svou rozlohou, rozměrný‘. Přídavné jméno ilgas má kromě sématu prostoru také sémat množství. Patrně právě z tohoto důvodu A. Vanagas váhal při určování a klasifikaci hydronym utvořených od tohoto přídavného jména: zda je pokládat za reprezentanty konfiguračního významu (jako protáhlé vodní objekty), nebo významu rozlohy (rozměrnosti)15. Vycházíme-li z toho, že topoobjekt lze označit jako ilgas nezávisle na jeho poloze v prostoru, neboť důležitější jsou kvantitativní poměry mezi částmi objektu, jsou helonyma (stejně jako hydronyma), jejichž první komponentou je ilg-, v článku klasifikována jako pojmenovaná podle rozlohy (rozměrů): Īlg-a-balė b. KzR, Lbv, Prn; rst. Igl; Ilg-a-balė b. Lbv; Ilg-a-plynė rst. KzR; Īlg-a-raistis rst. Gdl; 12 „Užakūsi; dříve se zde brzy na jaře pásla prasata“ – uvádí se v dotazníku obce Dambrauka. 13 Protože název rašeliniště byl zaznamenán v dotazníku lesní správy Prienai-Ašminta girininkijos, nelze vyloučit možnost souvislosti s lit. ožỹs ‚srnec‘. 14 Dėl pelkėvardžio darybos dar žr. Bilkis 2008: 296. Čia jis vertinamas kaip priesagėtasis. 15 Dar žr. Vanagas 1981: 108. 248 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Ilg-a-raistis b. Prn; 2 rst. Prn, rst. Šil; Ilg-a-kampis b. KzR: litev. ilgas, -à ‚co se táhne do délky, daleko (v prostoru)‘. Dalšími reprezentanty analyzované sémantické skupiny jsou helonyma motivovaná malým množstvím vody16: Saūs-balė rst. Igl; Saūs-plynė b. KzR; 3 rst. KzR; Saus-plynė 2 rst. KzR: lie. saūsas, -à „bez vlhkosti, bez vody, nesmočený, vyschlý“. Zaznamenáno je pouze jedno helonymum motivované velkou hloubkou vody – Gil-ì-balė b. Lbv. Přídavné jméno gilùs (stejně jako ilgas) má kromě sému prostoru (srov. giliai) také sém množství. V tomto případě byla nejspíše aktualizována právě tato druhá. 1.1.3. Su augalų pavadinimais susijusios motyvacijos helonimai gausumu mažai nusileidžia „gyvūniniams“: Alksn-io-balė b. Prn: lie. ãlksnis; Bérž-balė b. Klvr: lie. béržas; Buil-ia-raistis b. Brb: lie. builỹs ‘augalas, augantis pelkėtose vietose’ (DKŽ 39), lie. builė ‘balos žolė, panaši į samanas’, lie. builis, builỹs ‘skėtinių šeimos augalas (Chaerefolium); pelkinis gailis (Ledum palustre)’; Gail-ia-raistis b. Krsn: lie. gailė ‘pelkių pušynų, durpynų stipriu kvapu augalas (Ledum palustre)’; Geguž-balė b. Krsn: lie. gegužė ‘tokios žolės, augančios pūdymuose’; Yv-ā-raistis rst. Šil – galbūt sietinas su le. iwa ‘gluosnis’ (SJP II 116, VII 587), ‘gluosnių rūšis (Salix caprea)’ (LLKŽ 162); Kanā-plynis (< *Kanāpl-plynis) b. Prn: lie. kanāplė ‘kultūrinis augalas, iš jo stiebo gaunamas pluoštas, o iš sėklų spaudžiamas aliejus (Cannabis sativa)’; Karkl-a-balė b. Mrj: lie. kar̃klas; Nendrin-balė b. Mrj: lie. néndrinis, -ė, nendrinis, -ė, plg. nèndre ‘varpinių šeimos vandens augalas ilgu tuščiaviduriu stiebu (Phragmites communis)’; Plov-a-balė b. Krsn: lie. plovà, plõvos ‘vandenyje augančios žolės, maurai’; Pùp-a-balė b. Igl; Pùp-a-raistis rst. Brb: lie. pupà. K této podskupině lze přiřadit balové jméno s poněkud odlišnou sémantikou: Lapìn-balė Mrj: litev. lapinė ‚olistěný prut, větev‘. Podle údajů z dotazníku lesní správy Šunskai je bažina porostlá černými olšemi. Z motivace17 vyplývá, že pojmenovávací rys je zde vyjádřen metonymicky na základě vztahu celku a části: název části rostliny (olistěného prutu, větve) zastupuje název celé rostliny (černé olše). První část dalšího helonyma pochází z místního názvu označujícího skupinu objektů18: Beržýn-balė b. Krsn: litev. beržýnas ‚březový les‘, beržỹnė ‚březový les; místo, kde roste mnoho bříz‘ (motivace – dříve tam byl březový háj). 16 Dėl tokio hidronimų semantinio kvalifikavimo ir klasifikavimo dar žr. Vanagas 1981: 108–110. 17 Konkre­tūs motyvacijos atvejai nusakomi terminu motyvuotė (dėl jo žr. Drotvinas 1987: 33). 18 Podle A. Vanaga mají hydronyma odvozená od názvů rostlin s kolektivním významem význam místa, kde těchto rostlin roste mnoho. Toto místo však nemusí být samotná voda, neboť nejde o vodní rostliny. Každopádně jsou top objekty tohoto druhu charakterizovány podle rostlin <...> (viz také Vanagas 1981: 90). Straipsniai / Articles 249 DALIA SVIDERSKIENĖ 1.1.4. Helonyma s fyziografickou motivací. Sémantika názvů těchto mokřadních míst souvisí s fyziografickými charakteristikami dna a povrchu (pokryvu) (tvar, konfigurace apod.)19. 1.1.4.1. Jsou zaznamenány dva topoobjekty, které získaly svá jména kvůli vlastnostem dna: Grįst-a-balė 2 b. Ss20: lie. grįstas „kláda tvořící podlahu mostu (cesty, podlahy...), podlaha“ (motivace – kdysi vyložená dřevem). Vedle těchto názvů lze zřejmě probrat i další názvy analyzovaných objektů, vzniklé na základě vlastností povrchu, protože povrch je v případě helonym nejčastěji zároveň i dnem21. Jak bude patrné dále, jedním z určujících členů některých složenin lze vyjádřit nerovné dno / povrch (1) Kūpst-a-balė b. Vv: lie. kūpstas (motivační rys je vyjádřen přímo); Park-a-balė b. Ss: lie. párkai „taková kožní nemoc, svrab, strupy“22 (motivační rys je vyjádřen metaforicky – nerovnosti, vyvýšeniny připomínající strupy)23 a kvalita povrchu / dna (2) Šlyn-a-raistis rst. Brb: lie. šlȳnas „šedavě modrý nebo bělavý mazlavý jíl s příměsí organických látek <...>“. 1.1.4.2. Dále budou probrány topoobjekty pojmenované podle tvaru. U mnoha z nich je motivační rys vyjádřen metaforicky. Bažinatá místa nejspíše získala jména Bõsiaraistis a Plaučiabalė. kvůli vypouklému povrchu. Vypouklý, „nafouklý“ povrch mohl být způsoben rostlinným pokryvem nebo vrstvou rašeliny24. Bõs-ia-raistis rst. Šil25: litev. bõsas ‚sud, káď‘26 – tento výklad motivace místního jména podporuje také věta zaznamenaná v živém jazyce ve zkoumané oblasti: Išsipūtus karvė kaip bõsas Gs27. Ve stejné skupině stojí za zmínku balové jméno Plauč-ia-balė Krsn; základem jeho motivace je název vnitřního orgánu (litev. plaučiai ‚dýchací orgán‘). Toto užité 19 Srov. stanovisko A. Vanaga k motivaci hydronym: hydroobjekt lze sice fyziograficky charakterizovat různými způsoby, avšak mezi nejdůležitější vlastnosti hydroobjektu patří konfigurace a kvalita dna (srov. Vanagas 1981: 67). 20 Místní jména byla zaznamenána v dotaznících obcí Nuoragėliai a Pavengliškė. 21 Autorka článku za toto upozornění děkuje anonymnímu recenzentovi. 22 Podle svědectví informátora v dotazníku obce Serbentiškės. 23 Ve výzkumu A. Vanaga jsou hydronyma charakterizující topoobjekty podle porostu břehů určitým rostlinstvem, holých břehů apod. zařazena do pododdílu hydronym s významem charakterizujícím okolí (viz Vanagas 1981: 112–113). 24 Dėl šio teiginio dar žr. Jaras̄ius 2012: 60. 25 Podle údajů v dotazníku obce Liepalotas tam dříve rostlo mnoho silných olší, z nichž se vyráběly sudy. Toto svědectví informátora je skvělým příkladem přechodné motivace, kdy je motivační rys (nafouklý) představiteli etnické oblasti připisován jinému denotátu (nikoli topoobjektu, nýbrž olším rostoucím na daném místě). 26 Viz také LVŽ I 541. Zkratky ve větách dokládajících výklady motivace, jako LKŽe. Samostatně se nevysvětlují. 27 250 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija při utváření místního názvu v přeneseném významu, zdá se, nejen kvůli asociaci podle tvaru, ale také podle funkce. Podskupinu doplnilo několik objektů zkoumané oblasti pojmenovaných na základě jejich rozmístění (konfigurace) v prostoru: Kryž-balė b. Prn: litev. kryžius „útvar tvořený křížícími se liniemi“ (DŽe); Kuk-ia-balė b. Prn: litev. kūjis „hák, udice“. U jednoho názvu bažiny je motivační znak vyjádřen přídavným jménem: Kūm-balė (< *Kūmp-balė) b. Lbv: litev. kūmpas, -à „křivý, zahnutý“ (KzRŠŽ II 405), „ohnutý, zakřivený, křivý“28. 1.1.5. Několik dalších objektů dostalo názvy podle barvy povrchu / dna / vody. Protože nebyla zaznamenána svědectví informátorů dokládající vznik názvu rašeliniště Raudón-plynė KzR, pokoušíme se motivaci objasnit na základě motivace názvu bažiny se sufixem Raudõnė Krsn, zaznamenaného ve zkoumané oblasti: půda u bažiny má načervenalou barvu a v bažině se tvoří rez. Z toho lze usuzovat, že raudõnu, -à (rausvù, -à) se nejspíše nazývají mokřadní místa s rozpuštěnou železnou rudou a nekvalitní bažinatou půdou s příměsí rašeliny. Stejně jako v popsaném případě dostal topoobjekt název podle barvy, kterou měl povrch pravděpodobně díky šedavě modrému jílu, Palš-a-raistis rst. Brb: litev. pálšas, -à, pãlšas „šedavý“ Mrj (srov. Šlýnarais­tis rst. Brb: litev. šlýnas „šedavě modrý nebo bělavý mazlavý jíl s příměsí organických látek <...>“). Tuto skupinu doplnily místní názvy s prvním komponentem juod-: Júod-balė b. KzR; Júod-a-raistis rst. Brb; Júod-a-raistis plk. Igl; Juod-raistis rst. Vv; rst. Šil. Komentáře doprovázející poslední dva místní názvy jsou zaznamenány v dotaznících: zarostlé olšemi, ale mokré – uvádí se v dotazníku z vesnice Skriaudžiai (Vv); podle údajů z dalšího dotazníku (Šil) je půda rašeliniště černá – rašelina. Jak známo, barva rašeliny je tmavě hnědá; litev. júodas, -à znamená „uhelně černý, tmavý“ (LKŽe). Toto vysvětlení motivace nejlépe podporuje patrně souběžný název rašeliniště Júodraistis a Rūd­raistis, zaznamenané v dotazníku z vesnice Mauručiai – Júod-raistis || Rūd-raistis Vv. Z zaznamenané dvojice helonym vyplývá, že lexém júodas znamená nejen „uhelně černý, tmavý“, ale také různé odstíny tmavých barev (v našem případě tmavě hnědé). Názvy obou typů objektů s determinačním komponentem juod- tedy mohly být dány podle tmavé barvy vody nebo půdy29. 28 Na druhou stranu je možná i výklad motivace místních názvů založený na jiném významu litev. kūmpas, -à – „s vyvýšeninou, pahorkem, nerovností“. Od této domněnky bylo třeba upustit, protože se ve zkoumané oblasti nepodařilo v živém jazyce zaznamenat doklady užití uvedeného přídavného jména v tomto významu. V dotazníku rovněž nebyla zaznamenána svědectví informátorů. 29 I. S. Prosvinnina, která zkoumala zvláštnosti ruských složených místních názvů, upozorňuje, že hydronymum Juoda upelė (Черная речка) se terminologizovalo. Toponymický termín juoda upelė (черная речка) označuje řeky s černou vodou, které odvádějí vodu z bažin, řeky tekoucí odlehlými místy, jakož i pramenité řeky nezamrzající v zimě a řeky, jejichž ústí tvoří prameny. Výzkumnice se zde opírá o názor dalšího badatele ruské toponymie E. M. Murzajeva: černých potoků je mnoho, ale není ani jedna velká řeka (viz také Просвирнина 2001: 47). Straipsniai / Articles 251 DALIA SVIDERSKIENĖ Balovardis Rūd-balė KzR: litevské rùdas, –à „tmavě žlutý“ bylo pravděpodobně pojmenováno podle hnědé barvy vody / dna objektu barvy30. 1.1.6. Helonyma s démonologickou motivací. Mokřadní místa se hodnotí podle určitého ustáleného názoru: kde jsou bahna, tam nebude nouze o čerty. Zástupci této skupiny jsou: Vaidyk-raistis rst. Vv: litevské vaidýklė „zdánlivě neexistující bytost viděná jako přízrak, strašidlo, bubák“ (srov. sémantiku s hydronymem Vaidenýčia zaznamenaným v dotazníku z obce Šatinskai, lokalita Klvr – dříve tam strašívalo); Vėln-ia-balė obec KzR31; Mrj32; Vėln-ia-balė 2 obce Krsn; obec KzR33; Vėln-ia-plynė plk. KzR34: litevské vėlñias „bůžek země a podsvětí, čert, ďáblík; v náboženstvích zlý duch, ďábel“35. Zde je zaznamenáno také balonymum Vėln-ia-bliūdis Prn. Tuto podobu jména tvoří dva znaky, nikoli jeden: jedna část se opírá o pojmenování mytické bytosti, druhá o nádobu36. Metaforicky vyjádřená druhá část (bliūdas „mísa; množství, které se do ní vejde“) dodává místnímu jménu emocionální a konotační náboj. Etymon balonyma Pėkl-ia-raistis Šil – slovo peklà, které znamená „peklo“37, implikuje propast, bezednou hloubku apod., a tím ovlivňuje obrazový obsah jména. Ne- 30 Jak ukázala analýza motivace dalších helonym, dno a voda mohly být hnědé kvůli rzi, která se v bažině tvořila. 31 Hydronymum je zaznamenáno v dotazníku lesní správy Runkių. 32 Podle údajů z dotazníku lesní správy Šunskų zarostlá stromy. 33 Hydronymum je zaznamenáno v dotazníku lesní správy Velniakalnio. 34 V dotazníku lesní správy Jūrės se píše: prý se tu straší. 35 Jelena L. Berezovič, která zkoumala část toponymie ruského severu spjatou s lexémem velnias (чёрт), poznamenává, že jeho četnost převyšují jiná „démonologická“ a „sakrální“ toponymická lexémata. Uvedené toponyma byla zkoumána s cílem zjistit zákonitosti: které objekty tato jména dostávají a jaká je jejich motivace. Po doplnění dostupného materiálu o údaje shromážděné při terénním výzkumu v letech 1999–2015 vyplynulo z motivačních popisů, že čert je především vnímán jako vodní duch. Vznik „čertovských“ toponym je spojován také s mýcením lesů. Tyto práce mohly být pekelně náročné, a proto se spojovaly s čertem. Když se pak plochy proměnily v ornou půdu a byly „vydobyty“ z bažin a lesů, zemědělské pozemky zůstávaly obklopeny „zlými duchy místa“, protože půda rychle vysychala a stávala se neúrodnou, což vedlo k tomu, že byla spojována s čerty. Výzkumnice zde předpokládá, že významy „zemědělský“ a „démonický“ mohly vzniknout postupně, nebo jako důsledek překódování, původně však měly ochranný význam. J. L. Berezovič upozorňuje na další jazykový fakt, který v ruské toponymii určuje motivaci „čertovských“ jmen: asociativní vztahy mezi slovy velnias ↔ juodas (чёрт ↔ чёрный), které se projevují tím, že „čertovská“ toponyma označují tmavá místa (zákoutí) v lese, bezedná jezera a řeky se špinavou vodou. Místa pojmenovaná „čertovskými“ jmény se vyznačují nerovným, zpravidla mokrým povrchem; zemědělské využití je zde nemožné nebo vyžaduje značné, tedy pekelné úsilí (viz také Березович 2010: 47–57; 2015: 187–206). 36 Dėl struktūrinio modelio panašumo lietuvių frazeologijoje žr. Jasiūnaitė 2007: 112. 37 Srov. také větu zaznamenanou v živém jazyce: Vytáhni z vody okurku – a pak je peklà (černá) se stane Jrb; z folkloru: Temno jako v pekle (velmi temno) [zvýraznění moje – D. S.]; také další 252 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Je obtížné přehlédnout, že metaforické pojmenování je výraznější a účinnější; toto jméno působí nejen na rozum, ale také emocionálně zprostředkovává informace o místě38. První složka složeného místního jména pekl- činí místní jméno živějším, protože má výraznější hovorový odstín. Spojení tohoto jména s hovorovým jazykem dokládá i frazeologismus gyvà peklà. Význam tohoto ustáleného slovního spojení je „(něčeho) velmi, nesmírně mnoho“. Tedy peklà je místo, kde je mnoho čertů, jakési „obydlí“ čertů. Nelze také ztrácet ze zřetele možnost, že determinativní složka pekl- je užita z eufemistických důvodů39. 1.1.7. Helonyma motivovaná kvalitou vody jsou různorodá. Mnohá z nich označují nějakou vlastnost vody (1), vyjádřenou přídavným jménem (a) nebo podstatným jménem (b): a) Klamp-ā-balis b. KzR: lit. klampùs, -i „pomalu tekoucí, táhlý (o kapalinách)“; Skýst-a-balė Mrj: lit. skýstas, -à „mající vlastnost téci, proudit, tekutý; obsahující mnoho vody, vodnatý, podmáčený“; b) Pūsl-ia-raistis b. Gdl: lit. pūslẽ̇ „vzduchem naplněná koule vznikající v kapalině (a na jejím povrchu) nebo v tekuté hmotě“ (mokřadní objekt byl pojmenován podle podmáčené půdy, z níž vystupují vzduchové bubliny40); Tūrl-a-balė b. Igl: lit. tūrlẽ „tekuté bláto“ (DKŽ 154)41. Podle průzračnosti vody byl topoobjekt metaforicky pojmenován Cidabr-a-balė b. Brb: lit. cidãbras „stříbro“. Jiní představitelé této sémantické podskupiny charakterizují vodu nikoli podle její vlastní vlastnosti, ale podle názvů látek a předmětů, jichž je ve vodě hojnost / které se v ní nacházejí42 (2): Rūd-balė b. Ss: lit. rūdys „železná ruda rozpuštěná v bažinách“; Žagar-balė plk. Klvr: lit. žãgaras „bezlistá (obvykle suchá) větvička, chrastí“. 1.1.8. V helonymii této oblasti utvořené skládáním se vyskytly případy, kdy byly topoobjekty pojmenovány podle své polohy v prostoru. Význam názvu Aukšt-a-raistis v Balovardži, Krsn, je „nacházející se vysoko“. Další dva představitelé podskupiny Významy slova peklà v LKŽė: „velmi odlehlé, vzdálené místo; špatná, bídná cesta, bažina“. 38 Dėl panašių metaforų kūrimo tikslų dar žr. Gudavičius 2009: 115. 39 Tato úvaha potvrzuje výzkum žemaitských formulek klení Birutė Jasiūnaitė (viz Jasiūnaitė 2007a: 257–262). Podle vědkyně v peklo, tradičním místě posmrtného trestu, přebývají, žijí čerti [zvýraznila autorka – D. S.] – mučitelé hříšníků. To ví každý příslušník venkovské kultury, a proto je taková „topografická“ substituce zcela pochopitelná. Mluvčí tak zčásti jedná i z eufemistických důvodů a vyhýbá se tomu, aby vyslovením jména nebezpečné bytosti přivolal její hněv (viz také tamtéž, 260). 40 Podle Leona Jarašiuse (pracovníka Centra pro výzkum přírody, Botanického ústavu) vytlačuje velké množství vody v půdě vzduch, čímž se zhoršuje provzdušnění a začínají se hromadit škodlivé produkty anaerobního dýchání (viz také Jarašius 2012: 61). 41 Co se týče sémantiky, srov. název jezera Purvinis zaznamenaný ve zkoumané oblasti, Lbv (LUEV 130), který A. Vanagas probírá v pododdílu hydronym označujících kvalitu vody (viz Vanagas 1981: 102). 42 Podle A. Vanagase tyto vlastnosti nevyplývají z podstaty vody, jsou pozdější a druhotné (viz také Vanagas 1981: 103). Straipsniai / Articles 253 DALIA SVIDERSKIENĖ Púodž-ia-plynė močál KzR a Púodž-ia-raistis rašeliniště KzR znamenají „ležící nízko“. Zde se aktualizuje sémantická složka vertikality, vzdálenosti, pohybu vzhůru a pohybu dolů od povrchu, obsažená v základních slovech. Tento předpoklad potvrzuje i svědectví informátora z dotazníku lesního revíru Papilvis: Púodžiaplynė je planina obklopená kopci, Púodžiaraisтис je hluboké rašeliniště. Motivační rys je zde vyjádřen (i) metaforicky. 1.1.9. Motivace popisující fyzický stav vody Název rašeliniště Sklydž-ia-raistis Gdl lze spojovat s litevským sklydėti, sklydi, -ėjo „rozlévat se, rozlévat se do šířky, rozprostírat se“, srov. Vanduo sklydi lankose DŽ¹ (zkratku pramene viz LKŽė). 1.2. Podle vztahu k jiným objektům 1.2.1. Motivace posesivity a místa helonyma⁴³: Bùkt-a-raistis rašeliniště Igl: litevské buktà, bùktas „zátoka řeky, jezera či tůně; záliv; hluboké místo vyhloubené vodním vírem“; Darž-a-balė močál Klvr: litevské daržas; Degim-balė močál Ss: litevské degìmas, dẽgimas „vypálené místo (louka, bažina, les), spáleniště“; Degìn-balė močál Mrj – první část složeného názvu degìn- se považuje za vzniklou z *degìm-, místní název se nejspíše pojí s litevským degìmas⁴⁴; Dúá-raistis (< *Dváŕ-raistis) rašeliniště Prn: litevské dvãras „<...> hospodářství, usedlost; dvůr; usedlost“; Eglyn-balė louka Ldvn: litevské eglýnas, eglýnė „smrkový les“; Ežer-balė louka Klvr: litevské ẽžeras; Lank-a-balė močál Prn: litevské lankà „rozlehlá rovná louka, obvykle u řeky, za povodní zaplavovaná vodou“; Lyg-plynė močál KzR: litevské lygė, lỹgė „lesní mýtina, paseka⁴⁵; Naujien-balė rašeliniště KzR: litevské naujìena, naujienà „nově zoraná půda; úhor“; Plyn-balė močál Brb: litevské plýnė „bažina, rašeliniště⁴⁶; Prūd-balė rašeliniště Igl: litevské prūdàs; Rubež-balė močál Ss: litevské rubẽžius „hranice území, mez“; Šaltin-balė močál Ss: litevské šaltìnis „pramen vody vytékající ze země“; Trāk-balė močál Mrj: litevské trãkas „vysoká, suchá louka porostlá řídkými keři a stromy,“ ⁴³ A. Vanagas tato hydronyma rozebírá v oddíle Významy místa výskytu hydrologického objektu. Uvádí, že původní významy názvů vodních objektů souvisely nejen s vlastnostmi samotných hydrologických objektů, a dokonce ani ne tolik s nimi, jako s apelativními významy popisujícími okolí řek a jezer (Vanagas 1981: 104). Většina z nich vznikla z apelativ fyzickogeografického nebo podobného významu (tamtéž, 105). Protože helonyma mohou mít stejně jako ostatní hydronyma jak místní, tak posesivní význam (mohou například označovat majetek celého panství, vesnice apod.), je však obtížné toto rozlišit a určit, nazvali jsme oddíl poněkud jinak. ⁴⁴ K výkladu názvu bažiny viz také LVŽ II 182. ⁴⁵ Název Balovardis je zaznamenán v dotazníku lesního revíru Agurkiškė. ⁴⁶ Výklad motivace místního názvu potvrzují údaje z dotazníku lesního revíru Balbieriškis bažina, která nikdy nevysychá, a dokládá jej věta zaznamenaná v živém jazyce ve zkoumané oblasti: Ajerai auga plý nėse, kur jau niekad neišdžiūsta Jrb. 254 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija lesní mýtina; louka, kde rostou břízy’ (podle údajů z dotazníků lesní správy Šunskai, bažina porostlá stromy). 1.2.2. Motivace charakterizující okolí: etymony prvních složek složených helonym jsou názvy staveb (1), míst podél staveb (2) a názvy vyjadřující další vlastnosti okolí topoobjektů (3). 1) Būd-baliai b. Klvr; Būd-baliai b. Klvr: lit. būdà, būdė ‘stan, přístřešek, domek (hlídače, pastevce apod.); Tilt-a-balė b. Krsn: lit. tiltas ‘most’; 2) Pakluon-raistis rst. Gdl: lit. pakluonė ‘místo podél stodoly’. 3) Helonyma s atributivním významem, označující vlastnost místa podle toho, co se na něm nachází: Kiaušin-raistis rst. Vv: lit. kiaušinis ‘vejce’ (podle údajů z dotazníku z obce Būdelė, divoké kachny prý kladly vejce na kopečky); Lāuž-a-plynė b. Mrj: lit. lãužas ‘hromada prutů, roští, větví a kusů dřeva47; Spal-iā-kampis rst. KzR: lit. spãliai ‘množství takových třísek’, srov. lit. spãlis, spalỹs ‘tříska z dřevnatého stonku lnu či konopí, která se při lámání odděluje od vlákna’. 1.3. Podle vztahu k člověku Helonyma vzniklá v důsledku majetkových a kulturněhistorických vztahů. První složky dále probíraných helonym se liší z hlediska původu. Jedny vznikly z apelativ (1), jiné z proprií (2). 1) Zástupci této skupiny se také liší: (a) názvy vodních ploch odvozené od apelativních pojmenování osob: Čypl-ia-balė b. Lbv – nejspíše souvisí s lit. čyplė ‘člověk, který příliš mnoho mluví’48; Duidž-ia-balė b. Prn: lit. duidė ‘poněkud hloupá, přihlouplá žena, hlupačka’49; Kerždž-ia-balė b. Mrj: lit. kerždžius ‘starší mezi pastýři’; (b) od etnonym: Cigōn-raistis b. Vv lit. cigōnas, -ė ‘cikán, cikánka’; Maskōl-raistis rst. Vv: lit. maskõlis, maskõlius ‘voják carské armády; Rus’. Stopy francouzské éry, tedy tažení francouzské armády vedené Napoleonem přes Litvu na počátku 19. století, dokládá název bažiny zaznamenaný v dotazníku lesní správy Runkių Prancūz-bales KzR s poznámkou: říká se, že tam byl tábor. Tento místní název je třeba chápat jako svědectví etnokulturní paměti. 47 Podle údajů z dotazníků lesní správy Šunskai je bažina porostlá stromy. 48 Zdá se, že tento předpoklad podporuje i varianta názvu bažiny Čypliabalė Lbv užívaná v živém jazyce, zaznamenaná v LVŽ na základě údajů VK: Čipliabalė (viz LVŽ II 70). Od osobního jména odvozené složené slovo s posesivním významem ‘patřící Čipliovi’ se užívá v paralele Čypliabalė. První složka determinativního útvaru čypl-, jak již bylo uvedeno, souvisí s apelativním pojmenováním osoby čyplė ‘člověk, který příliš mnoho mluví’. Snadno lze postřehnout, že základové slovo jednoho místního názvu je lexikálně neutrální, zatímco druhé má negativní emocionální konotaci. 49 Srov. věty zaznamenané v živém jazyce na zkoumaném území: Co se té hlupačky ptáš! Vv; S takovou hlupačkou není o čem mluvit Vv. Straipsniai / Articles 255 DALIA SVIDERSKIENĖ 2) Z osobních jmen: Agot-plynis pln. Vv: v. Agôtė, Agotà; Bãkš-a-balė b. Ldvn⁵⁰: Bakšà; Baniōn-balė b. Prn: avd. Baniōnis⁵¹; Bãrtk-a-balė b. Lbv: pvd. Bãrtkus; Bruzɡ-a-raistis rst. Šil: pvd. Brùzgas; Čekausk-a-balė (t. Čekauckabalė) b. Lbv: pvd. Čekãuskas, Čekãuskas; Čiùkn-a-raistis b. Šil: pvd. Čiùknà; Daniēl-plynė b. KzR⁵²: avd. Daniēlius; Gerùl-raistis rst. Vv: pvd. Gerùlis; Gìb-a-balė b. Lbv: pvd. Gìbas; Grìg-a-raistis rst. Gdl: pvd. Grìgas; Grìšk-a-raistis b. Brb: pvd. Grìškà; Grùm-balė b. KzR: pvd. Grùmas; Jōn-balė plk. Mrj: v. Jōnas; Kačērg-ia-rais-tis rst. Gdl: pvd. Kačērgis; Kajãck-a-raistis b. KzR: pvd. Kajãckas; Kaũn-a-balė b. Klvr: pvd. Kaũnas; Kazl-ã-plynė b. KzR: pvd. Kãzlas; Kirvãl-balė rst. Ss – pravděpodobně apelativum osobního původu, související s příjmením Kirvėlis⁵³; Klim-a-balė b. KzR: pvd. Klìmas; Kliùč-balė b. Mrj: pvd. Kliùčius; Kundok-raistis rst. Vv: pvd. Kuñdoka, Kundõkas; Lañdž-ia-balė plk. Klvr⁵⁴: avd. *Landys, srov. příjmení Lañdžius; Luck-a-balė b. Klvr: pvd. Lùckus; Mauš-ia-raistis rst. Vv: avd. *Maušius nebo pan., srov. avd. Woiciech Mauszas z roku 1662 (IAK); Micùt-raistis plk. Gdl: pvd. Mìcu-ta, Micutà; Nãik-a-raistis rst. Brb: avd. Naĩkus; Pataš-a-raistis rst. Krsn: pvd. Patašius, srov. pol. příjmení Pat asz (SNP VII 224); Paũl-ia-balė b. Ldvn: avd. Paũlius; Pečk-a-balė b. Ss: avd. Pečkỹs nebo pan.; Rač-balė b. Klvr: pvd. Rãčius; Ramõšk-a-balė b. Mrj: pvd. Ramõškà; Señk-a-balė b. Ldvn: pvd. Señkus; Šãb-a-balė b. Mrj: pvd. Šãbas; Šaln-a-plynė b. KzR: pvd. Šalnà; Vasiliáusk-a-raistis rst. Brb: pvd. Vasiliáuskas; Valent-raistis rst. Gdl: avd. Valentà nebo pan. 1.4. Situační helonyma Toponyma odrážející typizovanou situaci (ta může být nereálná, smyšlená nebo běžným jevem) spjatou s objektem by bylo možné nazývat situačními55: 50 V ní měla dívka dítě – píše se v dotazníku z obce Ąžuolynas. Srov. lit. apturėti, àpturi, -ėjo ‚porodit‘ [Merga apsiturėjo Mrj]. Dále srov. strukturu prvního členu balovardisu s lit. bakščioti, -iója, -iójo ‚šťouchat, šťárat, píchat‘. Takové jevy v jazyce popsala Birutė Kabãšinskaitė. Podle ní se uživatel jazyka snaží vymyslet sémantický vztah a podložit jej zvláštními výklady (Kabãšinskaitė 2013: 73). Z námi nalezeného příkladu je patrné, že na základě formální podobnosti názvu Bãkšabalė nacházejí obyvatelé zkoumaného území sémantickou asociaci s uvedeným slovesem. 51 Za každým představitelem litevské antroponymie se neuvádí odkaz na jeho pramen (LPŽ I, II; LVKŽ). Lze je najít na konci článku v seznamu pramenů. 52 Podle údajů z dotazníku lesní správy Papilvys zde žil Danielius, po němž byl pojmenován i sousední les a paseka. 53 Podle údajů LPŽ žily v okolí Sasnavy dvě rodiny s tímto příjmením (viz LPŽ I 1003). 54 V dotazníku se píše: „Před sto lety zde žil hospodář Landys“. 55 Dėl termino ir šių vv. dar žr. Березович 1998: 136–142. Čia rusų mokslininkė pastebi, kad toponimų vidinė forma neturi situacinių žymiklių, kurie yra akivaizdūs motyvuotėse, taigi 256 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Mėrg-a-raistis rst. Vv: močál. mergà „dospělá neprovdaná žena, dívka; dívka najímaná hospodářem, kulakem, dělnice, nádenice, služka“. Mergos maudy-dvosi, viena prigėrė – píše se v dotazníku. Žyd-balė močál v obci Juodaraisčio – podle údajů v dotazníku z obce Šil, vyprávějí, že se utopil Žid s kobylou. Situace či událost tedy může označit málo známý, nedostatečně poznaný objekt56. 1.5. Toponymický komplex (mikrosystém) V dotaznících z meziválečného období je zaznamenána také mikrosoustava helonym57. Ať už kvůli nepříjemnému zápachu, rozšířenému tvaru58, nebo z nějakých jiných možných příčin59, jeden z prvků tohoto mikrokomplexu dostal jméno Šikn-ã-balė plk. KzR. V témže dotazníku lesní správy Jūrė je zaznamenáno jméno mokřadu Uodegėlė KzR. V dotazníku se píše: Je to výběžek Šiknãbalė. Odtud také název. Sémanticky související názvy vznikají nejčastěji jako výsledek představ o objektech: v procesu nominace při vytváření toponymického systému se nejprve „načrtávají“ obrysy krajiny a teprve později, po bližším seznámení s topoobjekty určité oblasti a jejich osvojení, se začínají podrobněji rozlišovat (srov. Березович 1991: 77). Zdá se, že právě to se stalo i v tomto případě. Nominativní proces probíhal poměrně specificky. Vlastnosti topoobjektů kvůli konfiguraci (rozmístění vzájemně souvisejících objektů) připadaly nominátorovi propojené60, a tak byl nejprve prvnímu prvku mikrosoustavy přidělen název Šiknãbalė (jak již bylo uvedeno, z důvodů, které dnes přesně neznáme) a teprve poté dostala jméno sousední bažina61 – Uodegėlė: litevsky uodega „zužující se část pozemku, louky, pole či lesa“. Zkoumaný materiál tedy zachycuje mikrosoustavu – Šiknãbalė a Uodegėlė – jako výsledek lidské snahy o srovnání, propojení a konkretizaci. U situačních místních názvů je třeba zdůraznit nerovnováhu mezi nominací a motivací (tamtéž, 142). 56 Dėl šio teiginio dar žr. Березович 2008: 278. Čia minimos ir nekalbinės situacinių toponimų atsiradimo priežastys. Sėslus gyvenimo būdas, anot kalbininkės, lemia gana uždarą gyvenseną uždaroje erdvėje, kuri ir parodo žmogaus ir erdvinių realijų vienpusį ryšį. Be to, pasakojimai (mitai) formuojasi apie visus dalykus, apie kuriuos trūksta informacijos. 57 Sémanticky související místní názvy nazývá J. L. Berezovič (Jekatěrinburg) sémantickými mikrosystémy. O nich v ruské toponymii viz Березович 1991: 75–90. 58 Srov. litevské nářeční šiknà „zadní část či spodek nějaké věci“ Mrj. 59 Dále srov. kaĩp šiknojė nářečně „velmi, úplně tma“ Šk. 60 Dėl šio nominacinio komplekso elementų semantinių ryšių dar žr. Sviderskienė 2015: 178–179. 61 J. L. Berezovičová si všimla, že toponymické mikrosoustavy mohou být tvořeny dvěma či několika toponymy, které spojují různorodé vztahy lexikální systémovosti (podrobněji viz Березович 1991: 75–90). Straipsniai / Articles 257 DALIA SVIDERSKIENĖ 2. SLOŽENÉ HELONYMY S NE ZCELA JASNOU MOTIVACÍ V souladu s jednotnými analytickými východisky vyloženými v úvodu článku a uplatněnými u reprezentantů první skupiny se pokoušíme interpretovat motivaci těchto helonym. V některých případech se vzhledem k nedostatku dalších informací podporujících tu či onu verzi výkladu motivace omezujeme pouze na konstatování možnosti. 2.1. Ne zcela jasná je lexikální povaha slovotvorného základu prvního členu složených slov a jeho příslušnost ke třídě apelativ či antroponym: Barōn-plynė rst. KzR: lit. barōnas „beran, skopec“ /62 příjmení Barōnas, lit. plýnė „bažina, mokřina“63; Mōrk-a-balė b. KzR: lit. morkà, mōrkas / příjmení Mōrkus64; Ragaiš-balė rst. Prn: lit. ragaišis „chléb z hrubé pšeničné či ječné mouky, karaišis“65 / příjmení Ragaišis; Rož-balė b. Mrj66: lit. rožė „leknín (Nymphaea)“, z hlediska sémantiky srov. vodní názvy s Rožýnas b. Dg (VK), který by zřejmě mohl souviset s lit. rožė „totéž“67 / příjmení Rōžas, srov. příjmení Rožēnas. 2.2. Další skupina místních názvů s možnou dvojí motivací je rovněž nepočetná. Motivaci helonym lze zde vykládat na základě jednoho i druhého významu výchozího slova: Bais-raistis b. Vv: lit. baisùs, -ì ‘budící strach, děsivý’ – helonym s významem emocionálního hodnocení68 / lit. baisùs, -ì ‘velmi velký’ – motivace podle parametrů objektu (velikosti); Čyst-a-balė b. Lbv; Čyst-a-balė b. Igl: lit. čýstas, -à ‘čistý, neznečištěný’ – místo dostalo jméno 62 Vzhledem k tomu, že obě možnosti výkladu motivace jsou pravděpodobné, jsou uváděny vedle sebe a odděleny konvenčním znakem /, který znamená „na druhé straně možná motivace z“. Tato volba byla vedena snahou vyhnout se velmi častému užívání tohoto slovního spojení v článku a zbytečnému rozšiřování jeho rozsahu. 63 Viz také LVŽ I 379–380, kde se patrně uvádí další verze původu – z lit. barōnas ‘šlechtický titul nižší než hraběcí; osoba s tímto titulem’. 64 Podle údajů LPŽ bylo ve zkoumané oblasti zaznamenáno příjmení Morkūnas (viz LPŽ II 271); v blízkosti lokalizace zkoumaných toponym také Morkėlis (viz tamtéž, 270). 65 V případě apelativního původu je podle ruského badatele N. V. Ovčiara (Sverdlovsk) motivační rys spojen s množstvím ryb ve vodní nádrži (podrobněji viz Овчар 1991: 62, 71). Na druhou stranu lze možná motivaci názvu mokřiny vysvětlit také pravděpodobně kruhovým tvarem topoobjektu. 66 Podle informátora zde dříve hospodařil sedlák Rožēnas. Údaje LPŽ to potvrzují – toto příjmení bylo zaznamenáno v blízkosti lokalizace zkoumaných toponym (viz LPŽ II 625). 67 Jinak L. Bilkis – spojuje se s lit. rožýnas ‘místo, kde se pěstují růže’ (viz Bilkis 2008: 282). 68 Dėl emocinio vertinimo reikšmės hidronimų dar žr. Vanagas 1981: 115–116. 258 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija kvůli kvalitě vody69 / litevsky čỹstas, -à „prázdný“70– název místa mohl být dán z jiného důvodu: bažina bez ryb71; Degùs-balė b. Klvr: litevsky dẽgus apod., srov. dẽgti „být vystaven ohni, shořet v ohni, plápolat“72 [Rašelina z rašelinišť dobře hoří, jen nehřeje Gs; Bažiny hoří, co bys chtěl, aby hory nehořely Dkš] (možné vysvětlení motivace – vypálená bažina) / litevsky dẽgti „zářit, lesknout se, třpytit se, svítit“, srov. Jau dega žaromis saulėleidžio kraštai V. Myk-Put. (možné vysvětlení motivace – kvůli vlastnostem vody v bažině). Tams-plynė b., plk. KzR: litevsky tamsùs, -ì „který nemá světlou barvu, načernalý“. Na základě tohoto významu základového slova lze usuzovat, že helonyma dostala svá jména kvůli určitým vlastnostem vody, tj. kvůli neprůhledné vodě. Protože název bažiny byl zaznamenán v dotazníku lesní správy Runkių, je možná i jiná verze vysvětlení motivace – podle osvětlení / neosvětlení topoobjektu. V tomto případě by místní název mohl souviset s významem litevského tamsùs, -ì „slabě osvětlený nebo neosvětlený“. 2.3. U lexémů se stejnou formou, ale různými významy (litevsky kulė, kūlė „dřevěný nástroj k mlácení cepem“ / litevsky kulė, kūlė „vak uprostřed vlečné sítě, do něhož vplouvají ryby; rybářský podběrák“), které mohou vystupovat jako první člen determinativního složeného útvaru Kùl-ia-raistis, název rašeliniště v KzR, je možné dvojí vysvětlení jeho motivace. Různé významy lexémů umožňují odlišná vysvětlení motivace: podle tvaru (konfigurace) nebo podle hloubky. V druhém případě by základ metaforického prostorového pojmenování tvořila složka vertikality, vzdálení, pohybu od povrchu dolů, srov. Púodžiaplynė b. KzR a Púodžiarais­tis b. KzR (viz I. 1.1.8). Bohužel bez přesnějších údajů o denotátu, geografických krajinných charakteristikách a situaci pojmenování nelze přesně určit, který z uvedených znaků inspiroval vznik místního názvu Kùliarais­tis. 2.4. Z hlediska formy jsou svérázné také další dvě bažinná jména Lašin-balė b. Mrj: litevsky lašiniai „podkožní vrstva tuku na jatečně upraveném těle (obvykle prasete); žert. hanl. tělesný tuk“; Smeton-balė b. Prn: litevsky smetonà „zakysaná smetana; smetana“. K sémantice těchto helonym srov. Sviestăkalnis kopec Klvr, Sviestinė lokalita Lbv. Význam slova sviestas je „tuhý tuk získávaný ze smetany“, srov. větu zaznamenanou z drobné lidové slovesnosti Žemė kai sviestas „půda je úrodná, dobře obdělávaná“. Z významu je patrné, že máslo, stejně jako slanina a smetana, je tuk, a riebùs, -ì znamená „mající hojně73 69 Dále srov. čỹstai. Čỹstai nusimazgoja rankas Kt. 70 Dále srov. Nė gyvulio, nieko nėr – čysta žemė Prn; Oi sunku sunku dideliam medeliui vidur cysto laukelio Mrs. 71 Dėl tokio vandenvardžių motyvacijos aiškinimo rusų toponimijoje dar žr. Овчар 1991: 62, 71. 72 K tvoření a původu místních názvů viz také LVŽ II 191. 73 Doklady (zkratky) jako v LKŽe se samostatně nevysvětlují. Straipsniai / Articles 259 DALIA SVIDERSKIENĖ živin pro rostliny, hnojný, pohnojený (o půdě), srov. Riebūs kai Šakių laukai (z písemných pramenů), „úrodný, tučný, bujný“, k čemuž srov. také název louky Taukióji Mrj (litev. taukióji, srov. taukùs, –i „bujný, tučný“). Na druhou stranu se takový výklad zdá být sémanticky bližší názvům pozemků (dále srov. Lašinýnas drb. ž. Klvr). K vysvětlení motivace názvů mokřadních míst jsou pravděpodobně vhodnější souvislosti s kvalitou vody74 či množstvím ryb75, případně také s kvalitou povrchu / dna (jako vrstvy). Ať se potvrdí kterákoli verze výkladu motivace, jedno je jasné: v pracovním strukturním uspořádání balovardžių Lašinbalė, Smetonbalė (jejich vnitřní formě) bylo využito vyjádření přenesených vlastností z výchozí oblasti metafor (názvů potravin)76 s cílem zdůraznit kvalitu povrchu / dna / vody. 2.5. Balovardis s ne zcela jasnou motivací Skálk-a-balė KzR lze s největší pravděpodobností spojovat s popelavě zbarveným *skalka, srov. litev. skalà „štípaná louč, která se pálí, aby poskytovala světlo nebo k rozdělání ohně, tříska“. Po stránce sémantiky srov. název kopce Skalkakalnis KzR, zaznamenaný v témže dotazníku lesní správy Velniakalnio, jehož motivací je „uprostřed rozdělený“. Posledně uvedené místní jméno lze tedy na základě výše zmíněného svědectví informátora považovat za pojmenování motivované tvarem a zařadit je mezi toponyma s konfiguračním významem. Protože motivace balovardis není v dotazníku zaznamenána, lze pouze hypoteticky usuzovat, že snad označuje topografický objekt rozvětveného tvaru, případně uvažovat o jiných důvodech vzniku této nominační jednotky. Ve struktuře názvu rašeliniště Smal-ia-raistis Šil, v jeho vnitřní formě, je zaznamenáno lexéma smalà77. A. Vanagas hodnotí názvy vodních objektů, jejichž slovotvorným základem je smalà, jako hydronyma vyjadřující kvalitu vody (viz Vanagas 1981: 102)78. Toto rozhodnutí onomastika vedl jeden z aktualizovaných rysů – vlastnost kvality vody, její viskozita; srov. větu z Lietuvių tautosakos rankraštyno: Tu jojamas rasi plačią upę, smala tekančią Ls (k této větě viz LKŽe), dále srov. litev. klampùs, –i „tekoucí pomalu, viskózní (o kapalinách)“. Domníváme se, že při pojmenování rašeliniště mohla být patrně aktualizována jak konzistence smoly, tak… 74 Srov. hydronymum Riebgalỹs Dt zaznamenané v jiné oblasti (LUEV 135), které Vanagas řadí mezi hydronyma vyjadřující kvalitu vody (viz Vanagas 1981: 102). 75 Srov. Mėsinė rst. Žž (VK). 76 „Etnografické výzkumy potravinových systémů dokládají, že významy jídla zasahují do všech oblastí lidského života“ (Mintz Du Bois, cit. podle Čepaitienė 2013: 255). Podle etnoložky se navíc při slavnostních příležitostech jedlo lepší jídlo, které bylo podle selského pojetí tučnější a vydatnější: více tuku, smetany a másla (viz také tamtéž, 266). 77 Litev. smalà „pryskyřice získávaná zahříváním, dehet“, „pryskyřice“ (DKŽ 129). Podle údajů LKŽe se v jiné litevské oblasti užívá apelativum smãlis, smalỹs „ďábel, nečistý (v nadávkách)“: Na, kurgi tavę dabar smãlis neša? D1. 78 Dále srov. také vodní názvy se slovotvorným základem dervà; tento badatel je sémanticky hodnotí stejně – jako názvy vod vyjadřující kvalitu vody (viz také Vanagas 1981: 101). 260 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija tj. jak její viskozita, tak její barva79, tj. tmavost80. Bez svědectví informátorů zaznamenaných v dotazníku lesní správy Pajiesys je tedy obtížné přesně říci, který denotační rys (nebo snad oba) – fyzické vlastnosti, či barva – byl při procesu nominace zohledněn81. Dalším případem, který není z hlediska nominace zcela jasný, je název močálu Vargõn-balė KzR: litev. vargõnai ‚dechový klávesový hudební nástroj‘. Protože nebyla zaznamenána žádná svědectví informátorů, srov. větu zaznamenanou z živé řeči v LKŽe: Mūs klebonas kap vargõnas gieda Vlk82, srov. však také litev. vargonadantis, -ė ‚ten, kdo má nevzhledné, velké zuby‘ [Pažinom brolius vargonadančius Btr], litev. vargonėliai přen. ‚záhyby oděvu‘ Sn83. Zůstává tedy nejasné, zda byl topoobjekt pojmenován Vargõnbale podle přeneseného názvu hudebního nástroje kvůli zvukům vydávaným vodní plochou, jejímu tvaru, nerovnému povrchu dna, nebo z nějakých jiných (v současnosti neznámých) důvodů. 2.6. K odůvodněnému vysvětlení motivace helonym s mešk- by bylo zapotřebí svědectví informátorů. Bohužel v dotaznících nebyly zaznamenány žádné komentáře kromě toho, že medvědi vodívali děti. Vzhledem k tomu, že podle litevského přírodovědce Tada Ivanauskase byl poslední medvěd v Litvě zastřelen roku 1883 a medvědi sem jen občas zabloudí odjinud (srov. cit. z Papaurėlytė-Klovienė 2007: 91), je poslední argument pro souvislost místních názvů Mėšk-a-balė b. Mrj; Mešk-ã-balė b. Klvr; Mėšk-a-raistis močál Gdl; 2 rybníky Krsn84; Mešk-a-raistis močál Brb s místy, kde toto zvíře žilo, zřejmě nejméně přesvědčivý. V nominačních jednotkách s 79 Při zařazování helonym k sémantickému typu podle barvy se má na mysli barva způsobená druhem zemského povrchu či barvou vody – srov. reprezentanty I. 1.1.5. 80 Srov. také litev. smalinis, -ė ‚přen. černý, tmavý‘. 81 V témže dotazníku lesní správy Pajiesys je zaznamenán název močálu Juodvandenis Šil. Proč byl tento reálný objekt takto pojmenován, jasně ukazuje jeho vnitřní forma – kvůli černé vodě. 82 A. Vanagas zaznamenal více než 85 hydronym s významem zvuků vody (k nim viz Vanagas 1981: 114–115). Nedaleko lokalizace zkoumaných místních názvů jsou ve veršovaném díle „Gudo šalis“ zpěváka Petera Zalanskase z Mardasavas, oslavujícím „krásy“ rašeliniště Čepkeliai, zmíněny „bublající tůně“ [zvýraznění moje – D. S.] – podrobněji viz Vaitekėvičienė 2012: 34, 35. Badatelka článek připravila na základě předneseného referátu „Slyšet místo a být slyšen“. 83 Konstantinas A. Heinas (Rusko), který zkoumal toponyma Vologdské oblasti, upozorňuje, že přirovnání topoobjektů k hudebním nástrojům mohou být inspirována samotným tvarem topoobjektu nebo vzhledem zemského povrchu, daným způsobem obdělávání půdy. Například topoobjekty s kopcovitým reliéfem a rozvětvenými břehy se označují jako Armonika, Armonikos (Гармошки, Гармонь); pozemek nepravidelného lichoběžníkového tvaru lze nazvat Guslėmis (Гусли) [gusle jsou ruský lidový strunný nástroj, podobný citře; mají obdélníkový, křídlový a další tvary – D. S.] apod. (podrobněji viz Гейн 2014: 73). 84 Podle údajů z dotazníku v obci Išlandžiai prý místní název medvědi vodí děti. Straipsniai / Articles 261 DALIA SVIDERSKIENĖ medvěd, pravděpodobně, mohou být zaznamenány jiné vlastnosti tohoto zvířete – související s větším než obvyklým rozsahem reálií (v tomto případě hydroobjektů) rozsahů85. Jaké další motivační znaky mohly inspirovat vznik místního názvu, je dnes těžké říci86. Rašeliniskový název Mėšk-a-kampis KzR není vzhledem k tomu, že se nedochovaly popisy vysvětlující motivaci, rovněž výjimkou. Podle Alexandry J. Baranové je místní název Медвежий Угол (sémanticky „blízký“ našemu Meškakampis) v ruské toponymii poměrně častý. Podle badatelky znamená Медвежий „odlehlý, zapadlý“ (глухой, отдалённый), přičemž угол (угол) je zde užito v přeneseném významu „zapadlý kout“ (местность, обычно глухая) (viz také Баранова 2012). Další ruská lingvistka I. S. Prosvirnina upozorňuje, že těsné sémantické vztahy mezi složkami složených toponym mohou vést k jejich frazeologizaci (Просвирнина 2001: 44)87. S ohledem na uvedené a na to, že „ekvivalentní slova v různých jazycích mohou vyvolávat odlišné asociace“ a „lexikální pozadí má národní specifika“ (Gudavičius 2009: 101), je místní název Meškakampis z hlediska motivace zatím třeba hodnotit jako nejasný. Jedno je zřejmé – sémantika jak litevského místního názvu, tak jeho reprezentantu v ruské toponymii má komplexní povahu. Tuto skupinu zřejmě doplňují místní názvy s prvním členem žyd-. Podle údajů z dotazníku pro vesnici Trempiniai dostala tůň Žyd-balė Lbv své jméno kvůli sekané divoké [= nekvalitní – D. S.] trávy. Z podobných důvodů mohly být pojmenovány i další topoobjekty zaznamenané v meziválečných dotaznících. Jelikož v dotaznících nejsou zaznamenány údaje, které by umožňovaly posoudit implicitní hodnotící motivaci, zůstává otevřená i další možnost výkladu motivace – helonyma Žyd-balė b. Lbv, Krsn, Mrj, Šil; rst. KzR; Žyd-balė b. Klvr; Žyd-a-raistis b. Krsn, zapsaná v pozemkových jmenných dotaznících, by mohla být považována za místní názvy s posesivním významem, jejichž etymonem prvního členu je lit. žydas, –ė „člověk židovské národnosti“. Tuto verzi podporují demografické údaje vztahující se ke zkoumané oblasti: zkoumaná etnická oblast je v meziválečném období charakterizována jako národnostně smíšené prostředí; podle údajů sčítání lidu z roku 1923 žilo v Marijampolském okrese 6,42% Židů88. 85 Srov. místní názvy ze zkoumaného území: Kurapkelis kl. Gdl: litev. kurapkà; Rupužkelis kl. KzR: litev. rupùžė. Jak ukazují tyto nominační jednotky, živí tvorové koroptev a ropucha jsou malí; možná právě proto byla jejich pojmenování při pojmenovávání použita k vyjádření menších než obvyklých rozměrů topoobjektů (cest) (srov. Sviderskienė 2015: 182). 86 K motivaci složených názvů hub s komponentem mešk- v nominačním systému litevských mykonym viz Lubienė 2012: 111–112. 87 Zdá se, že to platí i v tomto případě. 88 Dėl šių ir kitų demografinių duomenų dar žr. Sabačius 2009: 228. 262 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija V této podskupině se probírají také složeniny Šùn-a-balė b. Klvr; Šùn-ia-balė b. Mrj; litev. šuõ, šùns89; Vilk-a-balė 2 b. Brb: litev. vìlkas90. Ačkoli nebyly nalezeny záznamy v dotaznících, které by umožňovaly usuzovat na implicitní hodnotící motivaci, uvedená část místních názvů ji pravděpodobně obsahuje91. Negativní hodnocení míst je nejspíš dáno špatnou kvalitou půdy – podmáčeností, nevhodností pro zemědělství, neužitečnou vegetací těchto míst apod. 3. PROJEDNÁNÍ VÝSLEDKŮ 3.1. Největší rozmanitost nominace vykazují helonyma utvořená skládáním podle vlastností objektů (192 / 64%). Názvy zvířat inspirovaly pojmenování 38 (20%) bažinatých míst. Analyzovaný materiál ukázal, že „živočišná“ toponyma se vyznačují znaky implicitní motivace – konotací a velikostí. Jak známo, tyto znaky pomáhají odhalit svědectví informantů. Vzhledem k jejich nedostatečnému množství mohly některé znaky zůstat neodhaleny. Počet reprezentantů této podskupiny proto pravděpodobně není přesný. Podle rozlohy (rozměrů) (podle délky1292, velikosti5, hloubky1, malého množství vody, tj. suchosti7) bylo pojmenováno 25 (13%) bažinatých míst. Výjimečně často se zaznamenává délka. Názvy rostlin inspirovaly pojmenování 14 (7%) bažinatých míst. Vzhledem k výjimečným fyziografickým vlastnostem (vlastnostem dna / povrchu5, tvaru / prostorovému uspořádání5) získalo jména 10 (5%) objektů. V názvech topoobjektů utvořených skládáním na zkoumaném území jsou doloženy tyto reprezentanty barevné kategorie: černý6, hnědý2, červený1, plavý1 (celkem 10 (5%)). První tři jsou mnohoznačné. Označují barvu povrchu / dna / vody bažinatých míst. 89 K motivaci složených názvů rostlin s komponentem šun- v nominačním systému litevských fytonym viz také Gritėnienė 2010: 163–181. Podle Jūratė Lubienė je v litevštině zoonymum šuo nejtypičtějším prostředkem k vyjádření zvláště negativní konotace v systému mykonym (srov. Lubienė 2012: 111). 90 Název řeky Волчьи Воды (Rusko) má pejorativní význam, který naznačuje, že její voda není vhodná k pití (viz také Березович 1991: 86). Podle Lubienė se „negativní emocionální hodnocení ruských fytonym a mykonym obzvlášť zřetelně vyjadřuje právě názvem vlk; jedovaté rostliny či houby se nazývají ‚vlčí‘“ (Lubienė 2012: 111). 91 Toto rozhodnutí podporuje tvrzení Aloyse Gudavičiuse, že „zvířata jsou v jazyce obvykle hodnocena negativně“ (Gudavičius 2007: 87), jakož i výzkumy motivace litevských fytonym a mykonym (podrobněji viz Gritėnienė 2006; 2010: 163–181; Lubienė 2012: 99–122). 92 Číslo dole udává počet reprezentantů. Straipsniai / Articles 263 DALIA SVIDERSKIENĖ 9 (4,5%) pojmenování souvisejících s lexémy ďábel, peklo, strašidlo je nejspíše podmíněno specifiky samotné třídy (podtřídy) názvů mokřadních míst93. S přihlédnutím ke kvalitě vody v mokřadních místech bylo pojmenováno 7 (4%) topobjektů: podle viskozity (lepivosti) vody1, tekutosti1, průhlednosti1 a dalších vlastností (celkem 5). Další pojmenování vznikla na základě popisu vody v mokřadních místech podle názvů látek a předmětů, které se ve vodě hojně vyskytují / nacházejí2. Byly zaznamenány 3 (1,5%) helonymy označující polohu v prostoru. Význam jednoho z nich je „nacházející se vysoko“1, ostatních „nacházející se nízko“2. Jeden případ dokládá, že mokřadní místo bylo pojmenováno na základě fyzického skupenství vody. 3.2. Podle vztahu k jiným objektům se mokřadní místa pojmenovávají mnohem méně často (23 / 13%). Z nich jsou hojněji doloženy helonymy motivované posesivitou a místem15. Právě ty dominují této významové kategorii (65%). Méně často se vyskytují helonymy s motivací popisující okolí4 a helonymy označující vlastnost místa podle toho, co se v něm nachází4. 3.3. Ještě intenzivnější je pojmenovávání analyzovaných objektů podle vlastnických a kulturně-historických vztahů (43 / 23%). Naprostá většina případů souvisí s vlastnictvím. 3.4. Sémantickou osobitostí se vyznačuje mikrosystém Šiknābalė a Uodegėlė zaznamenaný ve zkoumaném materiálu, který vznikl na základě prostorového uspořádání vzájemně souvisejících objektů, a situační helonymy, vzniklé v důsledku nedostatečné znalosti objektů. Diskuse o výsledcích ukázala, že výzkum odhalil rozmanitost motivací helonym vytvořených skládáním, svébytnost kategorizace výseku skutečnosti v jazyce a hierarchii motivů vzniku názvů mokřadních míst. 93 „V případech, kdy má kulturní prostor teritoriální povahu, je vlastní a uzavřený, bývá za kulturní a bezpečný prostor obvykle považována lidská osada, která stojí v protikladu k tomu, co leží za jejími hranicemi (lesu, <...>) – cizímu, otevřenému nekulturnímu prostoru“ (J. Lotman, cit. podle Masiulionytė 2008: 77). Na základě analýzy shromážděného materiálu lze tedy opatrně vyvodit, že bažiny, močály, rašeliniště a další mokrá místa vnímají příslušníci národa pravděpodobně jako přechodnou zónu otevírající se jinakosti. Virginija Masiulionytė, která se snažila zjistit, zda lze v litevské kultuře hovořit o symbolech hranice označujících přechod z jednoho prostoru do druhého (autorka užívá termíny šiapus a anapus nejen pro svět živých a mrtvých, ale také k označení prostoru vlastního a cizího), upozorňuje, že jak ve folkloru, tak ve frazeologii „se lidé setkávají se zástupci jiného světa u vodních krajinných objektů: v lesích u bažin, močálů, rašelinišť apod.“, „mokřady jsou předsíní jiného světa“ (podrobněji viz Masiulionytė 2008: 77–91). Protože téma a stanovený cíl tohoto článku s uvedenými otázkami přímo nesouvisejí, spokojíme se s poznámkou, že širší folklorní a etnologický kontext by v budoucnu podpořil výzkum toponymie tohoto typu a pomohl přesněji odhalit specifika a zákonitosti motivace. 264 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija 4. ZÁVĚRY Analýza názvů bažinatých míst je podmíněna vzájemnými vztahy mezi jazykovou stavbou (strukturou) této třídy (podtřídy) a souhrnem extralingvistických faktorů historické, etnické a sociální povahy. Přihlížení k nim je nezbytnou podmínkou pro zdůvodnění výkladů motivace místních názvů. Analýza motivace helonym vytvořených skládáním (viz také 3. Projednání výsledků) pomohla odhalit tendence v pojmenovávání bažinatých míst v určité oblasti. Bylo zjištěno, že 64% objektů bylo pojmenováno na základě vlastností samotných reálií, 23% na základě vztahu k člověku a 13% na základě vztahu zkoumaných reálií k jiným objektům. Dominanty každé z těchto skupin vypovídají o pozornosti představitelů jazykového společenství věnované té či oné oblasti skutečnosti. Převaha nominačního principu souvisejícího s vlastnostmi krajiny je spojena se specifikou samotné reálie – bažinatých míst. Výběr názvů bažinatých míst byl podmíněn vizuálními (zrakovými) vjemy. Vlastnosti objektů, které je nejvýrazněji odlišují jak od okolí, tak od skupiny jiných toponymických objektů, jsou vyjadřovány přímo a nepřímo. Metaforické pojmenování působí přesvědčivěji a vyvolává další asociace. Jako základ přenesení se volí nejtypičtější „nositel“ té či oné vlastnosti (průhlednosti – stříbro, viskozity či tmavosti – smůla atd.), snadno srozumitelný představitelům jazykového společenství. Takto se zachycuje po staletí utvářený obraz světa národa, spojený s materiální i duchovní kulturou příslušníků etnické oblasti (národa). Názvy Pėklaraistis, Vaidykraistis, Vėlniaplynė aj. (celkem 4,5%) vyjadřují stereotypní, emocionálně zabarvenou představu o místě a jeho negativní hodnocení, aniž se přihlíží ke specifickým rozlišovacím vlastnostem pojmenovávaných míst. Bylo zjištěno, že většina složenin s veln- v první složce byla zaznamenána v dotaznících lesních správ. Zdá se, že se tak v jazykových jednotkách (v našem případě místních názvech) zachycují hranice prostorů „vlastních“ a „cizích“. Podle svých fyzických a funkčních charakteristik jsou zkoumané toponymické objekty uživateli jazyka vnímány jako mající vnitřní prostor (Vėlniabliūdis: vėln̄ias, bliū̄das ‘mísa; množství, které se do ní vejde’ aj.) a jako prostory samy, které jsou ve vztahu k okolí: (a) k jiným objektům (Beržýnbalė, Daržabalė, Tiltabalė aj.) a (b) k člověku (Duidžiabalė, Jõnbalė, Kerāžiabalė, Micùtraistis aj.). Při výzkumu byl zaznamenán jev, kdy lexém juodas, který vystupuje jako určující složka složeniny, znamená nejen ‘barvy uhlí, tmavý’, ale také odstíny tmavých barev (v našem případě tmavě hnědé), zatímco lexém rūdas znamená ‘černý, tmavý’ aj.; tento jev lze interpretovat jako polymotivaci. Analýza názvů bažinatých míst z hlediska motivace pomohla odhalit postoj pojmenovatele (uživatele jazyka, představitele jazykového společenství určité etnické oblasti) ve vztahu k heloobjektům: objektivní – podle jeho skutečných existenčních vztahů k bažinatým místům (lokativních, posesivních aj.), a subjektivní – podle Straipsniai / Articles 265 DALIA SVIDERSKIENĖ vyjádření vlastního vztahu (nejčastěji hodnotícího) k tomu či onomu prvku krajiny. Deklarování vlastního já představitelem jazykového společenství (národa) v názvových jednotkách vybízí k tomu, aby byly v budoucnu provedeny určité úpravy klasifikace místních názvů, založené na vyčlenění principů nominace topoobjektů a motivů jejich vzniku, tj. aby byla klasifikace doplněna o prvky umožňující obsáhnout rozmanitost toponymie. V této klasifikaci najdou své místo situační místní názvy, mikrosystémy místních názvů, které byly v litevské toponymice poprvé (pokud je známo) vyčleněny a pojednány. OZNAČENÍ OBJEKTŮ A DALŠÍ ZKRATKY avd. – osobní jméno b. – bažina drb. ž. – obdělávaná půda k. – vesnice kln. – hora plk. – bažina pv. – louka pvd. – příjmení rst. – močál t. – říká se v. – jméno vv. – místní název 266 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ODKAZŮ Brb – Balbieriškis (okres Prienai) Brt – Bartninkai (okres Vilkaviškis) Dg – Daugai (okres Alytus) Dl – Deltuva (okres Ukmergė) Dmk – Domeikava (okres Kaunas) Ds – Dusetos (okres Zarasai) Dt – Dotnuva (okres Kėdainiai) Gdl – Gudėliai (území samosprávy Marijampolė) Gir – Girininkai (okres Tauragė) Grš – Griškabūdis (okres Šakiai) Igl – Igliškėliai (území samosprávy Marijampolė) Jrb – Jurbarkas Jrgž – Jurgežeriai (území samosprávy Kalvarija) Klvr – Kalvarija (území samosprávy Marijampolė) Krsn – Krosna (okres Lazdijai) Kt – Keturvalakiai (okres Vilkaviškis) KzR – Kazlų Rūda Lbv – Liubavas (území obce Kalvarija) Ldvn – Liudvinavas (území obce Marijampolė) Lp – Leipalingis (území obce Druskininkai) Mrj – Marijampolė Pdv – Padievytis (okres Šilalė) Pdvn – Padovinys (území obce Marijampolė) Pkn – Pakūonis (okres Prienai) Prn – Prienai Ss – Sasnavà (území obce Marijampolė) Šil – Šilavotas (okres Prienai) Šn – Šunskai (území obce Marijampolė) Vlkv – Vilkaviškis Vv – Veiveriai (okres Prienai) Žž – Žiežmariai (okres Kaišiadorys) Straipsniai / Articles 267 DALIA SVIDERSKIENĖ ŠALTINIAI DKŽ – Labutis Vitas. Daukšių krašto žodynas. Vilnius: Alma littera, 2002. DŽe – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Prieiga internete: http://www.lki.lt/dlkz/. IAK – Istorinių asmenvardžių kartoteka. Lietuvių kalbos instituto Vardyno fondas. KzRŠŽ I – Pupkis Aldonas. Kazlų Rūdos šnektos žodynas 1. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. KzRŠŽ II – Pupkis Aldonas. Kazlų Rūdos šnektos žodynas 2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas (I–XX, 1941–2002), redaktorių kolegija: G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, Z. Šimėnaitė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, elektroninis variantas (antras elektroninis leidimas). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013. LLKŽ – Vaitkevičiūtė Valerija. Lenkų–lietuvių kalbų žodynas. Vilnius: Mokslas, 1979. LPŽ I–II – Vanagas Aleksandras, Maciejauškienė Vitalija, Razmukaitė Marija. Lietuvių pavardžių žodynas 1–2. Vilnius: Mokslas, 1985–1989. LUEV – Lietuvos TSR upių ir ežerų vardynas, atsak. red. E. Grinaveckienė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1963. LVKŽ – Kuzavinis Kazys, Savukynas Bronys. Lietuvių vardų kilmės žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2007. LVŽ I – Lietuvos vietovardžių žodynas 1, redaktorių kolegija: L. Balode, V. Blažek, G. Blažienė, V. Kardelis, A. Ragauskaitė, S. Temčinas, J. Udolph. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. LVŽ II – Lietuvos vietovardžių žodynas 2, autoriai L. Bilkis, G. Blažienė, M. Norkaitienė, A. Ragauskaitė, M. Razmukaitė, D. Sviderskienė, atsak. red. L. Bilkis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014. SJP I–VIII – Słownik języka polskiego 1, Warszawa: Nakładem prenumeratorów, 1900; 2–6, Warszawa: Nakładem prenumeratorów i Kasy im. Mianowskiego, 1902–1915; 7, Warszawa: Przez K. Króla i W. Niedźwiedzkiego, z zapomogami Kasy im. Mianowskiego, 1919; 8, Warszawa: Wydawnictwo Kasy im. Mianowskiego, 1927. SNP I–X – Słownik nazwisk współcześnie w Polsce używanych 1–10. Kraków: Polska Akademia Nauk, Instytut Języka Polskiego, 1992–1994. VK – Vietovardžių iš gyvosios kalbos kartoteka. Lietuvių kalbos instituto Vardyno fondas. 268 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija L I T E R A T Ū R A A d a m o n y t ė V e r o n i k a 2013: Daujėnų valsčiaus vietovardžiai. Prieiga internete: http://www.ll.lt/pdf/dauj enai/daujenai-1_kalba-2013.pdf (žiūrėta 2016-07-04). B a r t k u t ė N e r i j a 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai (daktaro disertacija). Šiaulių universitetas ir Vytauto Didžiojo universitetas. B i l k i s L a i m u t i s 1997: Lietuvių helonimai: termino teikimas, sąvoka, vieta toponiminėje sistemoje. – Lituanistica 1(29), 35–57. B i l k i s L a i m u t i s 2008: Lietuvių helonimų daryba: priešaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Č e p a i t i e n ė A u k s u o l ė 2013: Gyvenimo etnografija: vietos, struktūros ir laikas. Vilnius: LII leidykla. D r o t v i n a s V i n c e n t a s 1987: Lietuvių kalbos leksika ir frazeologija. Vilnius: LTSR aukštojo ir specialiojo vidurinio mokslo ministerija. E n d z e l y t ė R e n a t a 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai (daktaro disertacija). Lietuvių kalbos institutas ir Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. G r i t ė n i e n ė A u r e l i j a 2006: Augalų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. G r i t e n i e n ė A u r e l i j a 2010: Sudurtiniai augalų pavadinimai su sandais šun- ir kal-. – Leksikografija ir leksikologija 2, 163–181. G u d a v i č i u s A l o y z a s 2007: Gretinamoji semantika. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. G u d a v i č i u s A l o y z a s 2009: Etnolingvistika (Tauta kalboje). Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. J a r a š i u s L e o n a s 2012: Lietuvos pelkių būklė ir ateities perspektyvos. – APLINKA: Darna. Atsakomybė. Apsauga 11, 58–62. J a s i ū n a i t ė B i r u t ė 2007: „Velnio kėdė“ (mitologinių personažų aplinka frazeologijoje: namai, sodyba, bažnyčia). – Baltistica 42(1), 89–115. J a s i ū n a i t ė B i r u t ė 2007a: Žemaičių formul iniai keiksmai. – Tautosakos darbai 34, 257–262. K a b a š i n s k a i t ė B i r u t ė 2013: Etimologija: istorijos ir teorijos bruožai lietuvių kalbos kontekste. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. K a č i n a i t ė D a l i a 2008: Lietuvių sudurtinių oronimų darybos bruožai. – Baltistica 43(2), 275–288. Straipsniai / Articles 269 DALIA SVIDERSKIENĖ Lubienė Jūratė 2012: Žvėrių pavadinimai lietuvių kalbos mikonimų motyvacijos sistemoje. – Res Humanitariae 12, 99–122. Maciejauskienė Vitalija 2002: Lietuvių vietovardžiai – visuomenei ir mokslui. – Kalbos kultūra 75, 56–65. Maciejauskienė Vitalija 2002a: „Lietuvos vietovardžių žodynas“: pobūdis ir sandara. – Lituanistica 2(50), 102–117. Masiulionytė Virginija 2008: Riba tarp šiapus ir anapus bei ją ženklinantys simboliai lietuvių tautosakoje ir frazeologijoje. – Filologija 13, 77–91. Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų daryba (daktaro disertacija). Lietuvių kalbos institutas ir Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. Papaurelytė-Klovienė Silvija 2007: Lingvistinės kultūrologijos bruožai. Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Razmukaitė Marija 2002: Lietuvos sudurtinių oikonimų darybos bruožai. – Acta Linguistica Lituanica 46, 121–130. Skardžius Pranas 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Subačius Kęstutis 2009: Marijampolės miestas. Priešistorė, miesto ištakos, istorija, mintys, kūrėjai. Marijampolė: Piko valanda. Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities sudurtiniai oronimai. – Lituanistica 4(68), 47–59. Sviderskienė Dalia 2013: Sintautų valsčiaus vandenvardžiai. – Sintautai 2. Vilnius: Versmė, 2011–2022. Sviderskienė Dalia 2014: Dėl Marijampolės apskrities žemėvardžių semantinės motyvacijos (kvalifikavimo ir klasifikavimo problema). Tarptautinės mokslinės konferencijos „Onomastikos dabartis: inovacijos ir tradicijos“ tezės 2014 m. lapkričio 20–21 d., Vilnius. Prieiga internete: http://www.lki.lt/LKI_LT/images/Instituto_darbai/Konferencijos/onomastikos_dabartis_tezės.pdf (žiūrėta 2015-08-14). Sviderskienė Dalia 2015: Dėl pragmatinės lingvistinės vietovardžių analizės (remiantis Marijampolės apskrities vietovardžiais). – Acta Linguistica Lituanica 73, 166–199. Urbutis Vincas 1978: Žodžių darybos teorija. Vilnius: Mokslas. Vaitkevičienė Daiva 2012: Apie savas vietas lietuvių prigimtinėje kultūroje. – Liaudies kultūra 4(145), 30–49. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mintis. 270 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų semantika. – Lietuvių kalbotyros klausimai 21, 4–153. Баранова А. Ю. 2012. Топонимия как средство актуализации ментальности в русско-адыгской лингвокультуре. Prieiga internete: http://www.vestnik.adygnet.ru/files/2012.3/2017/baranova2012_3.pdf (žiūrėta 2013-10-14). Березович Е. Л. 1991: Семантические микросистемы топонимов как факт номинации. – Номинация в ономастике: Вопросы ономастики 19, 75–90. Березович Е. Л. 1997: О специфике топонимической версии этнокультурной информации. – Известия Уральского государственного университета 7, 90–106. Березович Е. Л. 1998: Семантическая типология русских топонимов: проблемы, возможности, перспективы. – Ономастика и диалектная лексика. Екатеринбург: Издательство Уральского университета, 129–148. Березович Е. Л. 2008: Русская топонимия в этнолингвистическом аспекте: Пространство и человек, под ред. А. К. Матвеева. Москва: Книжный дом ЛИБРОКОМ. Березович Е. Л. 2010: Русская топонимия в этнолингвистическом аспекте: Мифопоэтический образ пространства. Москва: КомКнига. Березович Е. Л. Макарова А. А., Муллонен И. И. 2015: „Демонологические“ названия в русской и субстратной топонимии Русского Севера и Карелии (на материале основ черт- и hiisi-). – Linguistica 55, 187–206. Гейн К. А. 2014: О некоторых проблемах идеографического описания топонимического материала. – Вопросы ономастики 2(17), 68–77. Просвирнина И. С. 2001: Особенности семантики русских составных топонимов. – Известия Уральского государственного университета 20, 35–48. Straipsniai / Articles 271 DALIA SVIDERSKIENĖ Motivation of Compound Helonyms of Marijampolė County SUMMARY The motivational analysis of the helonyms formed through compounding enabled the distinction of the tendencies of naming swampy places in a certain area. It was determined that 64 per cent of the objects were nominated according to the peculiarities pertaining to specific realia (when the name is given according to dimensions with length (Lith. ilgīs) predominating in linguistic units); 23 per cent of the objects were nominated by their relationship to the human being (an absolute majority of them pertain to ownership); 13 per cent of the objects were nominated with reference to the relationship of the realia in question with other objects (helonyms of possessiveness and place motivation were mentioned most commonly). The dominants of each of them testify to the attention paid by linguistic community members to one or another sphere of reality. The domination of the principle of nomination associated with landscape peculiarities is most likely related to the specificity of the realia – swampy places – themselves. The selection of names for swampy places was determined by visual observations. The features of objects which best distinguish them from the environment and a group of other topobojects are expressed both directly and indirectly. Metaphorical nominations are more persuasive; they trigger additional associations. The most typical ‘expresser’ of one or another property easily understood by the linguistic community is selected as the basis of the transfer (transparency – silver; viscosity, darkness – tar). In this way, the nation’s worldview developed through ages and concerned with the material and spiritual culture of its representatives is recorded. Nominative units such as Pėkliaraistis, Vaidykraistis, Vėlniaplynė and others (a total of 4.5 per cent) reflect a stereotypical, emotionally shaded perception of the place and its negative evaluation without regard to the distinctive properties of the places being nominated. It was observed that the majority of compounds including veln- in the first component were recorded in the questionnaires completed by forestry officers. It seems to be a way to record the boundaries of “familiar” and “unfamiliar” spaces in place names. By their physical and functional characteristics the topobojects under analysis are perceived by language users as having an internal space (Vėlniabliūdīs: vēlnias, bliūdas ‘bowl; the quantity it can contain’) and as being spaces themselves interacting with the environment: (a) other objects (Daržabalė, Tiltabalė) and (b) the human being (Jōnbalė, Micūtraistis). The phenomenon identified during the study according to which the lexeme júodas used as a defining component in a compound does not only mean ‘of coal colour, dark’ but also the shades of dark colours (dark brown) and the lexeme rùdas also implies ‘black, dark’, etc. should be interpreted as polymotivation. 272 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Sudurtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija A microsystem recorded in the material under analysis, which resulted from naming the interrelated objects arranged in space, as well as situational helonyms resulting from the lack of knowledge on the objects stand out by their peculiar semantics. The analysis of swampy place names from the perspective of motivation helped to reveal the position of the name-giver (language user, member of a linguistic community from a certain ethnic region) in relation to topoobjects: objective – based on the actual relationship of his/her existence with the places (locative, possessive, etc.) and subjective – based on the expression of the personal relationship (usually evaluative) with one or another landscape element. The analysis of helonymy is determined by the relationships between the linguistic composition (structure) of the system of this class (subclass) as well as the entirety of extralinguistic factors of historical, ethnic and social nature. Their consideration is a prerequisite for validating the interpretations of the motivation of place names. Įteikta 2016 m. spalio 14 d. DALIA SVIDERSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT-10308, Lietuva [email protected], [email protected] Straipsniai / Articles 273