Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos

LOÏC BOIZOU Univerzita Vytautase Velikého Oblasti výzkumu: počítačová lingvistika, srovnávací lingvistika, korpusová lingvistika. JOLANTA KOVALEVSKAITĖ Univerzita Vytautase Velikého Oblasti výzkumu: korpusová lingvistika, frazeologie, lexikologie a lexikografie. ERIKA RIMKUTĖ Univerzita Vytautase Velikého Oblasti výzkumu: korpusová lingvistika, počítačová lingvistika, automatická morfologická a syntaktická analýza, jazyková kultura, morfemika, ustálená spojení. GRAMATICKÉ KATEGORIE DVOUČLENNÝCH USTÁLENÝCH SPOJENÍ V LITEVŠTINĚ Gramatické kategorie litevských víceslovných výrazů o dvou slovech ANOTACE Tento článek analyzuje dvouslovná ustálená spojení, která jsou uvedena ve dvou a více formách v Slovníku litevských jmenných frází. Jsou v něm pojednány zvláštnosti užívání gramatických forem těchto spojení, která lze považovat za typické kolokace. Cílem výzkumu je podrobně analyzovat gramatické kategorie dvouslovných spojení, přičemž největší pozornost je věnována pádům; popsat, jak spolu souvisejí pády a jimi vyjadřované syntaktické vztahy. Článek uvádí statistické údaje o rozložení gramatických kategorií sloves a jmenných slov a porovnává je s užíváním gramatických forem v korpusech psané a mluvené litevštiny. KLÍČOVÁ SLOVA: litevština, ustálená spojení, gramatické kategorie, Slovník litevských jmenných frází. Straipsniai / Articles 115 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ ANOTACE Tato studie se zaměřuje na víceslovné výrazy o dvou slovech, které jsou vyjádřeny několika gramatickými formami ve Slovníku litevských jmenných frází. Analyzujeme rozložení gramatických kategorií v těchto dvouslovných víceslovných výrazech, které jsou chápány především jako typické kolokace. Cílem studie je podrobně zdokumentovat užívání gramatických kategorií se zvláštním důrazem na kategorii pádu a ukázat souvislosti mezi jednotlivými pády a konkrétními syntaktickými funkcemi. Článek přispívá k popisu gramatických vlastností litevských víceslovných výrazů tím, že uvádí kvantitativní údaje o rozložení slovesných a jmenných kategorií, které jsou následně porovnány s užíváním týchž kategorií v korpusech psané a mluvené litevštiny. KLÍČOVÁ SLOVA: litevština, víceslovné výrazy, gramatické kategorie, Slovník litevských jmenných frází. 1. ÚVOD Ustálená spojení (dále PJ) v litevštině byla zkoumána poměrně rozsáhle: pokud se omezíme pouze na studie analyzující strukturu a gramatiku různých typů PJ, lze zmínit práce Justiny Bagdonaitė (2010), Agnė Bielinskienė (2010), Giedrė Jarašiūnaitė (2004), Jolanty Kovalevskaitė a Eriky Rimkutė (2010), Rūty Marcinkevičienė a Ginarės Grigonytė (2005) a dalších. Tento článek navazuje na cyklus věnovaný gramatice dvouslovných ustálených spojení s podstatným jménem v Lietuvių kalbos daiktavardinių frazių žodyno (dále LKDFŽ nebo slovník1): autoři této studie pojednali o obtížích spojených s automatickým určováním heslových podob ustálených spojení obsažených v LKDFŽ (Boizou ir kt. 2015a), popsali morfologické a syntaktické vlastnosti dvouslovných PJ v LKDFŽ (Boizou ir kt. 2015b) a analyzovali gramatiku a sémantiku dvouslovných PJ uvedených v LKDFŽ v jediné podobě (Rimkutė ir kt. 2015). Tento článek analyzuje dvouslovná spojení, která jsou v LKDFŽ uvedena ve dvou či více podobách, nejsou rozšířená ani zkrácená; celkem jde o 19 816 spojení. Nejpočetnější jsou mezi nimi spojení dvou podstatných jmen (např.: dauguma gyventojų, daugumos gyventojų; aukso amžiumi, aukso amžius, aukso amžių; Baltijos 1 LKDFŽ je první slovník PJ litevštiny sestavený na základě korpusu. Obsahuje často společně užívaná smysluplná a gramaticky správná spojení a fráze, v nichž se vyskytuje alespoň jedno podstatné jméno (více o LKDFŽ a zásadách jeho sestavení viz Marcinkevičienė 2010; Rimkutė ir kt. 2012; Boizou ir kt. 2015b). 116 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos kelias, Baltijos kelią, Baltijos kelyje), dále ve spojeních tvořených přídavným jménem a podstatným jménem (rimta problema, rimtų problemų; gryni pinigai, grynieji pinigai), slovesem a podstatným jménem (atveria kelią, atvėrė kelią; priimant sprendimą, priims sprendimą). V předchozí studii (Boizou ir kt. 2015b) byla tato dvouslovná spojení na základě Dabartinės lietuvių kalbos gramatika (1996) rozdělena do těchto skupin: 1) vztahy vzájemné závislosti: a) objektové (0,08% všech spojení), b) subjektové (0,33%); 2) souřadná spojení (0,16%); 3) podřadné vztahy: a) objektové (3,42%), b) subjektové (0,16%), c) příslovečné (0,30%) a d) příznakové (95,55%)2. Tato studie se zaměřuje především na zvláštnosti užívání gramatických tvarů, které se projevují v dvouslovných spojeních z LKDFŽ (jež lze považovat za typické kolokace). Článek uvádí statistické údaje o rozložení gramatických kategorií všech sloves a jmenných slovních druhů a ukazuje, jak se určitá gramatická kategorie užívá při vytváření syntaktických vztahů. Zvláštní pozornost je věnována pádům; pojednává se o korelaci mezi pády a syntaktickými vztahy, které vyjadřují. Rozložení slovních druhů a pádů v dvouslovných PJ z LKDFŽ bylo porovnáno s údaji z mluveného a psaného jazyka na základě korpusů těchto dvou jazykových variet, zatímco ostatní gramatické kategorie byly porovnány s psaným jazykem, protože nebyly nalezeny údaje o rozložení všech gramatických kategorií v mluveném jazyce. Psaný jazyk zastupuje milionslovný morfologicky anotovaný korpus litevštiny (viz Rimkutė 2006, dále jen korpus), mluvený jazyk Sakytinės lietuvių kalbos tekstynas (Dabašinskienė 2009). Předpokládá se, že porovnání rozložení gramatických kategorií PJ v psaném a mluveném jazyce pomůže určit, co je charakteristické pro ustálený jazyk tvořený PJ (angl. formulaic language, viz Wray 2002); do jaké míry se v ustáleném jazyce odrážejí gramatické zákonitosti litevštiny a jaké rozdíly a podobnosti lze pozorovat. 2. ROZLOŽENÍ SLOVNÍCH DRUHŮ A GRAMATICKÝCH KATEGORIÍ Z tabulky 1 je zřejmé, že mezi analyzovanými dvouslovnými PJ z LKDFŽ převládají podstatná jména – tento poměr slovních druhů je dán tím, že do slovníku 2 Kiti autoriai, pavyzdžiui, Vitas Labutis (1998), laikosi kiek kitokios klasifikacijos: šiame darbe prijungiamojo ryšio požymio junginius atitinka V. Labučio atributiniai junginiai, o tarpusavio sąsajos ryšio objektinius – predikatyvų (Labutis 1998: 90–94). Straipsniai / Articles 117 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ zahrnout pouze tyto kombinace, ve kterých je alespoň jedno podstatné jméno (nemusí však být hlavním členem kombinace)3. Při analýze dvouslovných PJ tedy nebylo možné očekávat jiné výsledky a vůbec se nepodobají údajům z psaného a mluveného jazyka – v korpusu psaného jazyka tvoří podstatná jména přibližně 39% (Rimkutė 2006: 27), v korpusu mluveného jazyka 16,2% (Dabašinskienė 2009: 9). Vzhledem k vysokému počtu podstatných jmen je mezi analyzovanými PJ mnoho přídavných jmen (protože se shodují s podstatnými jmény) – je jich dvakrát více než v korpusech (v korpusu psaného jazyka 7,33%, v korpusu mluveného jazyka 2,8%). Zastoupení ostatních slovních druhů rovněž neodpovídá údajům o psaném a mluveném jazyce, srov. slovesa – 20,5 / 22,84%, číslovky – 0,96 / 1,9%, zájmena – 8,7 / 16,9%. Z hlavních slovních druhů se počet sloves poměrně výrazně liší, protože ve zkoumaném materiálu je velmi málo slovesných spojení. Ačkoli, jak bylo zjištěno v článku (Boizou ir kt. 2015b: 121), model sloveso + podstatné jméno tvoří 9,99%, četností přesto výrazně zaostává za dvěma nejčastějšími modely – podstatné jméno + podstatné jméno (49,07%) a přídavné jméno + podstatné jméno (32,2%). 1 TABULKA. Zastoupení slovních druhů Slovní druh Počet Procenta Podstatná jména 29559 74,55 Přídavná jména 6388 16,11 Slovesa 2061 5,20 Číslovky 738 1,86 Zájmena 640 1,61 Neohebná slova 31 0,08 Zkratky 234 0,59 Celkem 39651 100,00 Z neproměnných slovních druhů se ve dvouslovných PJ vyskytly pouze příslovce, předložky a částice. U příslovečných PJ by se stejně jako u přídavných jmen pravděpodobně dalo očekávat 3 Ankstesniame tyrime (Boizou ir kt. 2015b: 123) nustatyta, kad pagal pagrindinį dėmenį junginiai pasiskirsto taip: daiktavardiniai – 96,4 proc., veiksmažodiniai – 3,59 proc., būdvardiniai – 0,02 proc. 4První číslice ukazují, kolik výskytů určitého slovního druhu bylo nalezeno v korpusu psaného jazyka; číslice za lomítkem udávají, kolik jich bylo použito v korpusu mluveného jazyka. 118 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos více, pokud by výzkumný materiál obsahoval spojení podle modelů příslovce + přídavné jméno a příslovce + sloveso. Předložky a částice se používají především ve víceslovných konstrukcích nebo ve spojeních s nejasnými syntaktickými vztahy (v tomto článku nejsou podrobněji rozebrána). Předložky, příslovce a částice tvoří 0,08% dvouslovných PJ, v korpusu psaného jazyka více než 13%; ještě větší podíl – 26,4% – představují v korpusu mluveného jazyka. V dvouslovných PJ je velmi málo neproměnných slovních druhů, což je dáno tendencemi ke kombinování slovních druhů: ve významových dvouslovných spojeních, v nichž je jednou složkou podstatné jméno, může být druhou složkou nejčastěji pouze jméno nebo sloveso. V korpusu tvoří téměř 2% zkratky (akronymy a zkrácené formy) zařazené mezi slovní druhy; v analyzovaných spojeních jich je pouze 0,59%, přesto tyto lexikální jednotky zaujímají mezi ostatními slovními druhy poměrně značný podíl. Lze to vysvětlit tím, že zkratky se vyskytují ve spojeních vytvářejících různé syntaktické vztahy, např.: nosiči HIV, země EU, členství v NATO, B-lymfocyty, skupina C. Nejčastěji se používají jako přívlastek. Po analýze rozmanitosti slovních druhů vyskytujících se v různých syntaktických vztazích (viz také Boizou a kol. 2015b) lze učinit následující shrnutí: ve slučovacích spojeních se vyskytují pouze podstatná jména; ve vzájemných subjektových a objektových spojeních a také v podmětných spojích podřadicího vztahu se vyskytují pouze podstatná jména a slovesa. Větší rozmanitost slovních druhů byla zjištěna mezi příslovečnými spojeními podřadicího vztahu: kromě podstatných jmen a sloves se v nich vyskytla také příslovce a zkratky; v objektových spojeních podřadicího vztahu převažují podstatná jména a slovesa, ale vyskytují se i přídavná jména, číslovky a zájmena. Všechny slovní druhy uvedené v tabulce 1 (s výjimkou neproměnných) byly nalezeny v příznakových spojeních podřadicího vztahu; v tomto typu spojení dominují podstatná jména. To, že rozložení slovních druhů v analyzovaných dvouslovných PJ neodpovídá zákonitostem užívání psané a mluvené litevštiny, vede k poměrně odlišným výsledkům rozložení gramatických kategorií (ve srovnání s korpusovými daty). V některých případech (zejména u pádů) je však patrné velmi podobné užívání (podrobněji viz oddíly 2.1 a 2.2). 2.1. Slovesné tvary 2.1.1. Rozložení osobních a neosobních tvarů Do analyzovaných dvouslovných spojení patří 379 osobních tvarů a 280 neosobních tvarů. Upozorňujeme, že mezi neosobní Straipsniai / Articles 119 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ slovesné tvary se nezapočítávají participia: ta se nejčastěji užívají jako shodné členy, a proto jsou započítána mezi přídavná jména.5 Z neosobních tvarů byly nejčastěji nalezeny infinitivy (viz tabulku 2), nejméně často se užívají polopříčestí. Ve srovnání s korpusem psaného jazyka lze pozorovat podobné užívání: v korpusu se nejčastěji užívají infinitivy (nepočítají-li se participia) a tvoří 76,73%, druhá nejčastější jsou přechodníky – tvoří 14,61%, třetí jsou polopříčestí – 8,56%. Mnohem vyšší podíl přechodníků mezi analyzovanými slovníkovými spojeními než v korpusu lze vysvětlit tím, že se tento gramatický tvar užívá v různých spojeních: v podřadicích spojeních subjektových, objektových i příslovečných. Lze předpokládat, že nižší frekvence užívání polopříčestí je dána tím, že v LKDFŽ musí být jedním z členů podstatné jméno (takové bylo totiž zvoleno jako kritérium výběru PJ), takže se do souboru dostala pouze ta polopříčestí, která nejčastěji řídí podstatná jména (např.: ležící v posteli, mající cíl, poskytující rozhovor), ale nikoli ta, která se pojí s příslovci – a taková spojení jsou v litevštině poměrně častá (např.: běžící rychle, nesoucí těžce). TABULKA 2. Rozložení neosobních tvarů Tvar Počet Procenta infinitivy 196 70,0 přechodníky 71 25,4 polopříčestí 13 4,6 Celkem 280 100,0 Nejvíce infinitivů (189) bylo užito v objektových podřadicích spojeních, např.: získat peníze, převzít závazky. V těchto typech spojení se nejčastěji užívaly také přechodníky (38 případů), např.: po dokončení studia, po spáchání trestného činu. Pouze o několik tvarů méně často (nalezeno 32 případů) se přechodníky užívají v subjektových podřadicích spojeních, např.: jak čas plynul, po nehodě. Polopříčestí jsou rovněž častější v objektových spojeních, např.: poskytující rozhovor, mající cíl. O tom, s jakými pády se užívají slovesné tvary, viz oddíl 2.2.1. Dále jsou pojednány osobní tvary a jsou uvedeny statistické údaje o rozložení gramatických kategorií typických pro slovesa. 5 Je pochopitelné, že příčestí lze použít nejen jako shodné přívlastky, ale také jako řídící slova, např.: ištiktas šoko, sukandęs dantis. Zařazovat taková příčestí mezi přídavná jména není přesné, případů tohoto užití je však poměrně málo, a proto výsledky významně neovlivňuje. 120 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos 2.1.2. Kategorie času V tabulce 3 jsou uvedeny pouze časy určitých slovesných tvarů; časy polovětných tvarů a příčestí zde nejsou započítány. Tyto údaje lze porovnat s údaji z morfologicky anotovaného korpusu (viz Rimkutė 2006: 35). Vyniká jeden důležitý rozdíl: mezi analyzovanými dvouslovnými PJ z LKDFŽ převažuje minulý čas prostý (téměř 53%), zatímco v uvedeném korpusu tvoří podobný procentní podíl (52,5%) čas přítomný. Druhé nejčastější časy jsou rozloženy takto: u dvouslovných PJ jde o čas přítomný (40,85%), v korpusu o minulý čas prostý (37,8%). Budoucí čas je mnohem méně častý: u dvouslovných PJ 6,2%, v korpusu 7,9%. Nejméně častý je minulý čas opakovací; v korpusu představuje 2,7%, zatímco u dvouslovných PJ méně než jedno procento. 3 TABULKA. Rozložení časů Čas | Počet | Procenta minulý čas prostý | 190 | 51,9 přítomný | 153 | 41,8 budoucí | 22 | 6,0 minulý čas opakovací | 1 | 0,3 Celkem | 366 | 100,0 2.1.3. Kategorie způsobu Rozložení způsobů slovesných tvarů použitých ve dvouslovných PJ v LKDFŽ (viz tabulku 4) odpovídá pravidelnostem současné psané litevštiny – více než 96% tvoří tvary oznamovacího způsobu (srov. v morfologicky anotovaném korpusu tvoří 91,5% (Rimkutė 2006: 35). Nejvíce (290) tvarů tohoto způsobu bylo nalezeno v objektových spojeních s podřadným vztahem, např.: turėjo įtakos, šventė Eucharistiją. 63 tvarů oznamovacího způsobu bylo použito v podmětových spojeních se vzájemnou vazbou: atėjo metas, skambėjo muzika. Tvary podmiňovacího i rozkazovacího způsobu se vyskytují v objektových a příslovečných spojeních s podřadným vztahem (např.: sudarytų sąlygas, atidėkite rytienai) a v podmětových i objektových spojeních se vzájemnou vazbou (např.: atsirastų galimybė, būk žmogus). Straipsniai / Articles 121 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ TABULKA 4. Rozložení způsobů Způsob Počet Procenta oznamovací 366 96,6 rozkazovací 7 1,8 podmiňovací 6 1,6 Celkem 379 100,0 2.1.4. Kategorie čísla a osoby Jak již bylo zmíněno (viz také tabulku 4), nejvíce tvarů indikativu bylo nalezeno v objektových víceslovných spojeních s podřadným vztahem, a proto zde bylo nalezeno také nejvíce tvarů osoby. Z tabulky 5 je zřejmé, že převažuje třetí osoba – tento trend je typický i pro morfologicky anotovaný korpus, kde třetí osoba tvoří 81,3% (Rimkutė 2006: 35). 286 případů třetí osoby bylo nalezeno v objektových víceslovných spojeních s podřadným vztahem, např.: myje nádobí, kroutí hlavou. 62 případů bylo zjištěno v podmětových víceslovných spojeních vzájemné souvislosti, např.: naskytla se příležitost, konference se bude konat. 11 tvarů třetí osoby bylo nalezeno v příslovečných víceslovných spojeních s podřadným vztahem, např.: zúčastní se voleb, držel v rukou. TABULKA 5. Rozložení čísla a osoby Číslo a osoba Počet Proc. 3. os. 359 94,7 j. č. 1. os. 8 2,1 mn. č. 1. os. 5 1,3 mn. č. 2. os. 5 1,3 j. č. 2. os. 2 0,5 Celkem 379 100,0 7 případů první osoby jednotného čísla bylo nalezeno v objektových víceslovných spojeních s podřadným vztahem, např.: měl jsem příležitost, přednášel jsem. Druhá osoba jednotného čísla se užívá méně často, oba případy byly nalezeny v objektových víceslovných spojeních vzájemné souvislosti: buď mužem, buď člověkem. První osoba množného čísla je častější v objektových víceslovných spojeních s podřadným vztahem, např.: máme možnost, věnujeme pozornost. Všechny případy užití druhé osoby množného čísla byly nalezeny v objektových víceslovných spojeních s podřadným vztahem, např.: stiskněte tlačítko, nepropásněte 122 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos příležitosti. Jak je patrné z příkladů, mezi jednotným a množným číslem druhé osoby dominují tvary rozkazovacího způsobu. Rozložení zvratných a nezvratných tvarů ve dvouslovných ustálených spojeních v LKDFŽ odpovídá obecným zákonitostem psaného jazyka: ve slovníku tvoří zvratné tvary 10,6%, v korpusu 12,3%; nejpočetnější jsou nezvratné tvary jak ve slovníku, tak v korpusu – 89,4, respektive 87,7%.6 Shrneme-li údaje uvedené v oddílu 2.1.1, lze konstatovat, že užívání gramatických tvarů sloves v zásadě odpovídá zákonitostem užívání litevského jazyka. Z přehledu kategorií způsobu a osoby je však patrné, že převažující člen obvykle zaujímá větší podíl než nejčastěji užívané tvary v korpusu (například minulý jednorázový čas v ustálených spojeních). Lze předpokládat, že tyto výsledky jsou dány tím, že analyzovaná ustálená spojení buď mají příliš malý počet gramatických tvarů na to, aby se projevilo výraznější užívání. 2.2. Jmenné tvary 2.2.1. Kategorie pádu Dále je popsáno, jak se rozložení užívání jednotlivých pádů liší podle toho, jaký syntaktický vztah vyjadřují. Při počítání pádů se nepřihlíželo k slovnímu druhu, rodu, číslu ani dalším gramatickým rysům (například zda je podstatné jméno vlastní, nebo obecné, zvratné, či nezvratné; zda je příčestí zájmenné, nebo nezájmenné; zda bylo užito přídavné jméno v pozitivu, nebo komparativu apod.). Nejprve uvádíme souhrnnou tabulku četnosti pádů ve dvouslovných vícetvarých a jednotvarých ustálených spojeních v LKDFŽ a četnosti pádů slov užitých v korpusu psaného jazyka. Ačkoli tento článek analyzuje dvouslovná ustálená spojení užitá v několika flektivních tvarech, při rozboru rozložení pádů bychom chtěli upozornit také na dvouslovná spojení užitá v jediném tvaru7. Porovnání pádů vícetvarých a jednotvarých ustálených spojení je zajímavé proto, že užívání pádů u vícetvarých ustálených spojení, 6 Počítaly se všechny slovesné tvary, včetně deverbálních substantiv. 7 Za jednotvará se považují taková ustálená spojení, která jsou v LKDFŽ zaznamenána v jediném flektivním tvaru (podrobněji viz Rimkutė a kol. 2015). Některá jednotvará spojení jsou ve skutečnosti zcela zafixovaná a jako ustálená spojení se užívají v jediném tvaru (dėmesio centre, konkurso keliu); jeden člen těchto spojení (nejčastěji druhý) je zafixovaný, což podmiňuje stabilitu celého spojení. Některá jednotvará spojení jsou v LKDFŽ zaznamenána pouze v jediném (obvykle nejčastějším) tvaru, ačkoli se v užívání mohou skloňovat či časovat, např.: skristi lėktuvu, atrankos rungtynių, Šventajame Rašte. Straipsniai / Articles 123 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ pravděpodobně bude bližší psanému jazyku a užívání jednotlivých pádů u jednopádových PJ by se mělo lišit, protože odrážejí více ustálený jazyk. TABULKA 6. Rozložení pádů Pád | Vícepádová spojení | Jednopádová spojení | Korpus psaného jazyka Počet | Proc. | Počet | Proc. | Počet | Proc. Nominativ | 7170 | 18,66 | 5103 | 22,19 | 95075 | 26,38 Genitiv | 19074 | 49,64 | 12160 | 52,89 | 147308 | 40,88 Dativ | 2088 | 5,43 | 467 | 2,03 | 14664 | 4,07 Akuzativ | 5770 | 15,02 | 2255 | 9,81 | 59432 | 16,49 Instrumentál | 1719 | 4,47 | 1628 | 7,08 | 22520 | 6,25 Lokál | 2549 | 6,63 | 1310 | 5,70 | 19346 | 5,37 Vokativ | 49 | 0,13 | 63 | 0,27 | 1714 | 0,48 Ilativ | 3 | 0,01 | 6 | 0,03 | 286 | 0,08 Celkem | 38422 | 100,00 | 22992 | 100,00 | 360345 | 100,00 Jak je patrné z tabulky 6, užívání pádů u jednopádových spojení se od vícepádových spojení příliš neliší. Lze zmínit několik rozdílů: nejčastější pády, tj. nominativ a genitiv, se vyskytují u jednopádových spojení častěji než u vícepádových, avšak akuzativ jednopádových spojení je téměř dvakrát méně častý než u vícepádových; dativ se v jednopádových spojeních užívá mnohem méně často. Je třeba upozornit na mnohem častější užívání instrumentálu u spojení užitých v jediném tvaru. To lze vysvětlit tím, že instrumentál druhého substantivního členu se často užívá jako postpozice, tj. ustálený tvar, např.: audros metu, direktoriaus teigimu, Rusijos atžvilgiu, rangos būdu, konkurso keliu. Aldona Paulauskienė (1989: 55) uvádí, že adverbializace určitého pádu závisí na lexikálním významu podstatného jména. Například instrumentál ve spojení šaukė balsu má sklon k adverbializaci, protože toto podstatné jméno označuje nikoli konkrétní předmět, nýbrž abstraktní věc. Pád se mění v příslovce (nebo postpozici), když objektový význam zcela zanikne a hlavním se stane význam adverbiální. Takové ustálené podstatné tvary A. Paulauskienė (1989: 56) nazývá neparadigmatickými – mezi jednopádovými dvouslovnými PJ je takových tvarů mnoho. Vokativních případů je u jednopádových spojení mnohem více než u vícepádových, protože spojení ve vokativu obvykle nejsou flektivními tvary určité PJ (proto jich je mezi dvouslovnými PJ užitými v několika tvarech poměrně málo), nýbrž specifickými lexikálními jednotkami, které plní určitou komunikační funkci: 124 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos oslovení, citového vyjádření, např.: Jūsų didenybe / ekscelencija / eminencija; pone prezidente; Jėzau, Marija; padėk, Dieve; o, siaube. Bylo nalezeno několik spojení užitých ve vokativu, doložených v názvech děl, např.: Lietuva brangi; Lėk, sakalėli; Ave Marija. Méně často užívané pády (vokativ a výše zmíněný instrumentál) se tedy častěji vyskytují ve více ustálených spojeních. Dále porovnejme rozložení pádů u dvouslovných vícepádových PJ (jako běžnějších, typičtějších) s užíváním pádů podstatných jmen v psaném jazyce (viz tabulku 6) a v mluveném jazyce (vycházet budeme z materiálu, který uvedla Ineta Dabašinskienė (2009), z Korpusu mluvené litevštiny). Jak uvádí I. Dabašinskienė (2009: 10), gramatické pády se užívají častěji než pády sémantické, a to v mluveném i psaném jazyce. V korpusech mluveného i psaného jazyka se pády podle četnosti užívání dělí do dvou skupin: základní (nominativ, genitiv, akuzativ) a periferní (dativ, instrumentál, lokál, vokativ). Pořadí základních pádů v mluveném jazyce podle četnosti je následující: nominativ (singulárový nominativ tvoří 31,6%, plurálový nominativ 30%), akuzativ (singulárový akuzativ tvoří 26%, plurálový akuzativ 22,8%), genitiv (singulárový genitiv tvoří 22,9%, plurálový genitiv 33,5%); v psaném jazyce je pořadí genitiv, nominativ, akuzativ (viz Dabašinskienė 2009: 10 a tabulku 7). Při srovnání těchto dvou jazykových variet je patrné, že nominativ podstatných jmen je nejčastějším pádem v mluveném jazyce, zatímco v psaném jazyce je nejčastější genitiv. Jak je patrné z tabulky 6, nejčastějším pádem, který tvoří téměř polovinu všech analyzovaných pádů PJ (49,64%), je genitiv; druhý nejčastější je nominativ a třetí akuzativ. Ve srovnání s četností genitivu v psaném jazyce (40,88%) jsou hodnoty poměrně podobné. Užívání pádů u dvouslovných vícepádových PJ v LKDFŽ je bližší psanému než mluvenému jazyku; není to překvapivé, protože většinu Korpusu současné litevštiny, z něhož byly čerpány údaje pro LKDFŽ, tvoří texty psaného jazyka. Tak časté užívání genitivu mezi dvouslovnými spojeními LKDFŽ (a obecně v psaném jazyce) lze vysvětlit tím, že genitiv se užívá jako neshodný přívlastek. Toto tvrzení potvrdí také níže uvedené údaje o četnosti užívání všech pádů roztříděných podle toho, zda vyjadřují určitý syntaktický vztah (viz tabulky 7–12). Užívání nominativu se u dvouslovných PJ a v korpusu výrazně liší: 18,66% oproti 26,38%. Lze to vysvětlit tím, že pouze malou část spojení podmětu a přísudku lze považovat za ustálenou, a proto se do slovníku dostalo poměrně málo nominativních případů; většina z nich byla užita ve spojeních s příznakem připojovacího vztahu. Dále je podrobně popsáno užívání všech pádů: jak se určitý pád rozkládá ve spojeních s určitým syntaktickým vztahem, na které pozici – vlevo, nebo Straipsniai / Articles 125 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ vpravo – užívá se. V předkládaných tabulkách jsou pády uvedeny a dále v textu probírány podle nejvyššího počtu výskytů v konstrukcích s určitým syntaktickým vztahem. 2.2.1.1. Nominativ Vzhledem k tomu, že nominativ je často užívaným pádem a že mezi všemi analyzovanými dvouslovnými spojeními dominují spojení vyjadřující znak vztahu podřazování, není časté užívání nominativu překvapivé. TABULKA 7. Rozložení nominativu Poř. č. Syntaktický vztah Levá strana, počet8 Levá strana,% Pravá strana, počet Pravá strana,% Celkem Podíl ze všech spojení,%9 1 Podřazovací: přívlastek 2159 30,9 4823 69,1 6982 18,7 2 Vzájemný vztah: subjekt 15 23,4 49 76,6 64 100,0 3 Podřadicí: objekt 52 98,1 1 1,9 53 6,6 4 Vzájemná souvislost: objekt 16 47,1 18 52,6 34 100,0 5 Souřadicí 14 50,0 14 50,0 28 37,8 6 Podřadicí: okolnost 8 88,9 1 11,1 9 11,4 Celkem 2264 4906 7170 Jak je patrné z tabulky 7, nominativ se ve dvou třetinách případů používá vpravo, např.: administrativní pracovníci, esperanto, zatímco levým členem je neshodný přívlastek, nejčastěji vyjádřený genitivem podstatného jména. Ve spojeních, v nichž jsou užity shodné přívlastky, jsou obě slova plně shodná, např.: oba týmy, inženýrské sítě. Samozřejmě zde může 8 Levá označuje levý člen PJ, pravá pravý člen. V tabulkách pádů jsou procenta vypočtena jako podíl, který daný pád tvoří v určitém syntaktickém vztahu při výskytu v levém a pravém členu. 9 V posledním sloupci této a dalších tabulek pádů je v procentech uveden podíl, který daný pád zaujímá mezi všemi analyzovanými dvouslovnými PJ spojeními tvořícími určitý syntaktický vztah (viz také tab. 13). 126 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos mohou být užita i jiná pádová čísla (viz příklady u ostatních pádů). U některých spojení se mohou měnit gramatické tvary prvního i druhého členu, např.: spotřební daňové sazby, sazba spotřební daně. Jak se očekávalo, pouze nominativ se užívá ve spojeních subjektu vzájemné souvislosti. Jak ukazuje tabulka 7, nominativ se obvykleji užívá vpravo, tj. obvyklé pořadí slov v takových spojeních je sloveso + podstatné jméno, např.: stala se nehoda, prší déšť. Existují však i příklady (jsou ovšem mnohem vzácnější), v nichž se nominativ užívá vlevo: děti rostou, slunce svítí. V některých spojeních se užívají neměnné10 tvary, např.: slunce vychází; v jiných se mění tvary slovesa nebo podstatného jména, např.: konference se bude konat / konala, hrozilo / hrozí nebezpečí; člověk / lidé žije / žijí, člověk / lidé se snaží / snaží. Po sečtení rozložení pádů překvapilo poměrně časté užití nominativu v objektových spojeních s podřadným vztahem – bylo jich nalezeno 53 (třetí nejčastější typ spojení). Jak ukazuje tabulka 7, nominativ zde stojí vlevo, např.: většina obyvatel, množství lidí, devatenáct let, milion litasů. Z příkladů lze usoudit, že nejde o zcela typická objektová spojení (jako jsou například spojení s participii: se zakloněnou hlavou, obhájiv disertaci); částečně by je bylo možné považovat za příklady příslovečného určení způsobu (míry). V Gramatice současné litevštiny (1996: 512) se uvádí, že podstatná jména s významem množství, substantivní číslovky, zájmena a příslovce množství tvoří objektová spojení a jimi řízený genitiv se nazývá genitiv kvantitativního obsahu. Na základě gramatiky byla tedy dříve zmíněná spojení zařazena mezi objektová spojení s podřadným vztahem. Pouze nominativ se užívá v objektových spojeních vzájemné souvislosti, kterých je téměř o polovinu méně než subjektových – 34. Většina příkladů odpovídá modelu podstatné jméno + participium, např.: hlasování se zahajuje, rozhodnutí bylo přijato. Jak je patrné z uvedených příkladů, podstatné jméno i participium jsou v nominativu; podstatné jméno může stát vpravo i vlevo. Pouze ve třech spojeních se mění číslo podstatných jmen a participií, např.: otázka se řeší / otázky se řeší; výzkum se provádí / výzkumy se provádějí. Vzhledem ke specifikům souřadného vztahu musí být oba členy shodné v pádě, např.: levá, pravá; marxismus, leninismus. Může se měnit číslo podstatných jmen, např.: muži, ženy; muž, žena (měnit se mohou i pády, viz pododdíly věnované rozboru ostatních pádů). 10Tím se míní, že v LKDFŽ se určité spojení užívá pouze v jedné podobě, případně že jeden člen má vždy neměnný tvar. Je třeba upozornit, že různé tvary téhož spojení mohou být zařazeny k různým syntaktickým vztahům: například lyja lietus (prší déšť) je zařazeno mezi subjektová spojení vzájemné souvislosti, zatímco lyjant lietui (když prší déšť) mezi subjektová spojení s podřadným vztahem (podrobněji viz Boizou a kol. 2015b: 126). Straipsniai / Articles 127 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ U příslovečných spojení s podřadným vztahem není nominativ rovněž příliš typický – jde o nejméně častý typ spojení s nominativem, např.: přibližně polovina, válka v Čečensku, členství v NATO, velvyslanec v Litvě / pro Litvu. V tomto typu spojení se nominativ téměř vždy užívá vlevo. 2.2.1.2. Genitiv Neshodné přívlastky bývají nejčastěji vyjádřeny genitivem, proto vysoký počet případů genitivu ve spojeních příznaku s podřadným vztahem – téměř 19 tisíc (50,4% všech PJ) – není vůbec překvapivý (viz tabulka 8). Neshodný přívlastek obvykle stojí vlevo; tento pravidelný jev potvrzují i dvouslovná spojení v LKDFŽ, např.: přechod pro chodce, rozhlasové přijímače. Jsou-li oba členy spojení ohebné a jsou-li tyto ohýbané tvary v LKDFŽ zaznamenány jako tvary téhož spojení, může být genitiv i vpravo, např.: okres Radviliškis, lidské tělo. TABULKA 8. Rozložení genitivu Poř. č. | Syntaktický vztah | Vlevo, počet | Vlevo,% | Vpravo, počet | Vpravo,% | Celkem | Podíl ze všech spojení,% 1 | Podřadný: příznak | 12444 | 66,2 | 6358 | 33,8 | 18802 | 50,4 2 | Podřadný: objekt | 41 | 17,7 | 191 | 82,3 | 232 | 28,8 3 | Souřadný | 14 | 50,0 | 14 | 50,0 | 28 | 37,8 4 | Podřadný: okolnost | 10 | 83,3 | 2 | 16,7 | 12 | 15,2 Celkem | 12509 | | 6565 | | 19074 | Z tabulky 8 je patrné, že druhým nejčastějším typem spojení s genitivem jsou objektová spojení s podřadným vztahem. Prvním členem bývají nejčastěji různé slovesné tvary, např.: přidělit peníze, nezbylo místo, častá jsou však i spojení, v nichž genitiv vyžadují substantiva vyjadřující množství, např.: v mnoha státech, deseti minutám, patnácti let. V těchto spojeních převažuje genitiv užitý vpravo; vlevo se genitiv vyskytuje tehdy, je-li prvním členem substantivum vyjadřující množství, např.: mnoha zemí, devatenácti let. 128 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos Spojovacích vztahových spojení je téměř desetkrát méně než objektových spojení podřadného vztahu. Vzhledem ke specifikům spojení tohoto vztahu musí být první i druhý člen vyjádřen stejným pádem. Jako příklady s genitivem lze uvést: starosty, rady; ovoce, zeleniny. Několik příkladů, kdy se genitiv užívá ve spojeních okolnostního významu podřadného vztahu: rok co rok, války v Čečensku. Jak ukazuje tabulka 8, v těchto spojeních se genitiv častěji vyskytuje vlevo. Pouze ve dvou případech je genitiv užit vpravo: roky dlouho, včerejšího dne. 2.2.1.3. Dativ Jak v mluveném, tak v psaném jazyce patří dativ k nejméně užívaným pádům; je poměrně vzácný i mezi dvouslovnými PJ z LKDFŽ – tvoří zde pouze 5,43% všech pádových tvarů (viz tabulka 6). Již bylo zmíněno, že v tomto slovníku je nejvíce spojení vyjadřujících příznak podřadného vztahu, a proto nepřekvapí, že nejvíce případů dativu je zaznamenáno právě v těchto spojeních. Jak ukazuje tabulka 9, ve dvou třetinách případů se dativ vyskytuje vpravo, např.: dluh celnímu úřadu, věčný život. Jsou-li užita spojení se shodnými přívlastky, mají oba výrazy tvar dativu. Jak již bylo uvedeno, velmi častá jsou spojení s neshodnými přívlastky, což způsobuje, že se dativ vlevo vyskytuje méně často než vpravo. TABULKA 9. Rozložení dativu Poř. č. | Syntaktický vztah | Vlevo, počet | Vlevo,% | Vpravo, počet | Vpravo,% | Celkem | Podíl ze všech spojení,% 1 | Podřadný: příznak | 649 | 32,7 | 1337 | 67,3 | 1986 | 5,3 2 | Podřadný: objekt | 35 | 58,3 | 25 | 41,7 | 60 | 7,5 3 | Podřadný: subjekt | 4 | 12,5 | 28 | 87,5 | 32 | 100,0 4 | Podřadný: okolnost | 2 | 33,3 | 4 | 66,7 | 6 | 7,6 5 | Spojovací | 2 | 50,0 | 2 | 50,0 | 4 | 5,4 Celkem | 692 | | 1396 | | 2088 | Pro objektová spojení podřadného vztahu je typické, že se v nich dativ může vyskytovat vlevo i vpravo, ačkoli obvyklejší je jeho užití vlevo, např.: Straipsniai / Articles 129 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ zastupovat stát, na několik dní, financovat projekt. Je-li dativ užit vlevo, většinou jde o spojení vyjadřující množství, jejichž prvním členem je jméno (jako v příkladu několika dnům). V subjektových spojeních podřadného vztahu je dativ obvyklejší vpravo, např.: s příchodem jara, při dešti. Taková spojení jako při růstu dítěte, za svitu slunce podle řídkých údajů zřejmě nejsou v litevštině obvyklou strukturou pro vyjadřování subjektových vztahů. Bylo nalezeno pouze šest případů, kdy jsou dativem vyjádřeny příslovečné výrazy: přibližně polovině, členství v EU / NATO, odložte na zítřek, proto nelze vyvozovat podrobnější závěry o užívání dativu v tomto typu spojení. Stejně často se dativ vyskytuje také ve slučovacích spojeních, např.: bratrům, sestrám; starostovi, radě. 2.2.1.4. Akuzativ Jak již bylo nejednou zmíněno, vzhledem k tomu, že mezi dvouslovnými PJ převažují spojení vyjadřující příznak podřadného vztahu, nejčastěji se akuzativ užívá právě v tomto typu spojení (viz tabulku 10), např.: značné částky, litevskou společnost. To, že ve dvou třetinách případů stojí akuzativ vpravo, lze vysvětlit tím, že převažují spojení s neshodnými přívlastky, takže se může skloňovat pouze druhý člen, např.: litevskou společnost / společnosti / společnosti / společnost. TABULKA 10. Rozložení akuzativu Poř. č. | Syntaktický vztah | Vlevo, počet | Vlevo,% | Vpravo, počet | Vpravo,% | Celkem | Podíl ze všech spojení,% | 1 | Podřadný: příznak | 1880 | 35,3 | 3442 | 64,7 | 5322 | 14,3 | 2 | Podřadný: objekt | 39 | 9,1 | 390 | 90,9 | 429 | 53,3 | 3 | Souřadný | 5 | 50,0 | 5 | 50,0 | 10 | 13,5 | 4 | Podřadný: okolnost | 3 | 33,3 | 6 | 66,7 | 9 | 11,4 | Celkem | 1927 | 3843 | 5770 Srovnáme-li užívání všech pádů (viz tabulku 13), je zřejmé, že akuzativ je nejtypičtějším pádem pro objektová spojení podřadného vztahu (tvoří 53,3% všech PJ tohoto vztahu). Je třeba zmínit, že více než 90% 130 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos případů stojí akuzativ vpravo, protože nejčastější spojení tohoto typu mají strukturu sloveso + podstatné jméno, např.: zabránit cestě, měl příležitost. Vlevo se akuzativ užívá, když je prvním členem jméno vyjadřující množství, např.: sto let, tisíc litasů. Bylo nalezeno několik méně typických spojení, v nichž je akuzativ užit vlevo: vliv na životní prostředí (protože řídí podstatné jméno), problém řešit (kvůli obrácenému slovosledu). příslovečných spojení s podřadným vztahem bylo nalezeno pouze 9, zatímco spojení se souřadným vztahem – 10 příkladů; tato spojení ilustrují následující příklady: účty v bankách, včera ráno (příslovečná) a okna, dveře; ruce, nohy (souřadná). 2.2.1.5. Instrumentál Většina spojení vyjadřujících příznak podřadným vztahem se skloňuje, proto se vyskytují také v instrumentálu, např.: poskytovanými potěšeními, polským králem. Jak již bylo uvedeno, převažují spojení s neshodným přívlastkem, proto se instrumentál vyskytuje dvakrát častěji vpravo než vlevo (viz tabulka 11). Z předložených souhrnných údajů pro všechny pády (viz tabulka 13) vyplývá, že instrumentál (kromě vokativu) je nejméně častým pádem pro vyjádření příznakových spojení, protože tento pád tvoří pouze 4,5%. TABULKA 11. Rozložení instrumentálu Poř. č. Syntaktický vztah Vlevo, počet Vlevo,% Vpravo, počet Vpravo,% Celkem Podíl na všech spojeních,% 1 Závislostní: příznak 628 37,2 1060 62,8 1688 4,5 2 Závislostní: objekt 3 10,7 25 89,3 28 3,5 3 Závislostní: okolnosti 1 33,3 2 66,7 3 3,8 Celkem 632 1087 1719 Vzhledem k řídkému užívání instrumentálu bylo nalezeno pouze 28 případů tohoto pádu objektových spojení se závislostní vazbou. Nejčastější struktura těchto spojení je sloveso + podstatné jméno, např.: uznat vinnými, pokrčil rameny. Bylo nalezeno několik příkladů, v nichž slovesná podstatná jména vyžadují instrumentál, např.: bytí sám sebou, důvěra v sebe sama. Vlevo se instrumentál užívá pouze ve spojeních vyjadřujících množství, např.: na sto procent. Je třeba zmínit, že mezi příslovečnými spojeními se závislostní vazbou v instrumentálu byly nalezeny dvě ustálené fráze vyjadřující čas: měsíce za měsíci, rok co rok. Straipsniai / Articles 131 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ Dalším spojením, v němž je instrumentál použit vlevo, je ambasadoriumi Lietuvoje. 2.2.1.6. Lokál Při klasifikaci dat pro studii popsanou v Boizou a kol. 2015b vyvstalo mnoho otázek, kam zařadit spojení s lokálem – tyto nejasnosti způsobila skutečnost, že byla analyzována dvouslovná spojení. Kdyby byla analyzována trojslovná spojení, pravděpodobně by se u mnoha z nich vyskytovala slovesa, jejichž významy by umožnily přesněji určit typ spojení. Při klasifikaci dvouslovných spojení s lokálem, jak je patrné z tabulky 12, byla většina z nich zařazena mezi spojení vyjadřující příznak podřadicího vztahu prijungiamojo ryšio požymio raiškos junginiams, např.: grožio konkursuose, viršutinėje dalyje, universalinėje parduotuvėje. Na první pohled se může zdát, že jde o spojení vyjadřující místo. Tak by tomu bylo, kdyby se vedle nich vyskytovala slovesa, např.: dalyvauti grožio konkursuose, pirkti universalinėje parduotuvėje. Na druhou stranu jsou tato spojení autonomní, lze je považovat za typické kolokace, a proto jsou chápána jako flektivní tvary spojení vyjadřujících příznak. Všechny tvary spojení vyjadřujících příznak (bez ohledu na pád) byly tedy zařazeny k uvedenému typu spojení, např.: trečia vieta, trečioje vietoje, trečioji vieta, trečiojoje vietoje, trečios vietos, trečiosios vietos, trečią vietą, trečiąją vietą, trečiąsias vietas. Z tohoto důvodu se mezi spojení vyjadřující příznak podřadicího vztahu dostala i spojení s lokálem. Jak je patrné z výše uvedených příkladů, lokál se používá ve spojeních jak se shodnými, tak s neshodnými přívlastky; tento pád se častěji vyskytuje vpravo. TABULKA 12. Rozložení lokálu Poř. č. Syntaktický vztah Vlevo, počet Vlevo,% Vpravo, počet Vpravo,% Celkem Podíl ze všech spojení,% 1 Podřadicí: příznak 716 28,6 1786 71,4 2502 6,7 2 Podřadicí: okolnosti 2 5,0 38 95,0 40 50,6 3 Souřadný 2 50,0 2 50,0 4 5,4 4 Podřadný: objekt 3 100,0 0 0,0 3 0,4 Celkem 723 1826 2549 Jak se dalo očekávat, lokál byl nejčastěji ze všech pádů užit v příslovečných spojeních s podřadným vztahem – tvoří 50,6 procenta (viz 132 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos (tabulky 12 a 13). Téměř ve všech případech stojí lokál vpravo; může být řízen jak slovesy, tak podstatnými jmény, např.: ležící v posteli, účty v bankách, visí ve vzduchu, ponechal v klidu, majíc na mysli. Vlevo se vyskytuje pouze ve dvou formách jednoho spojení: v projektu se předpokládá / předpokládalo. Mezi analyzovanými dvouslovnými PJ s lokálem byly nalezeny čtyři příklady souřadicího vztahu: ve Vilniusu, v Kaunasu; v Lotyšsku, v Estonsku. Jak je z příkladů patrné, ve všech případech se vyjadřuje konkrétní místo. Byly nalezeny pouze tři objektová spojení s podřadným vztahem s lokálem: v mnoha státech, v mnoha zemích, v listu Římanům. Jak již bylo uvedeno, ačkoli by tato spojení bylo možné považovat za vyjádření místního určení, s ohledem na význam celého spojení (nikoli pouze některého z jeho skloňovaných tvarů) jsou taková spojení zařazena mezi objektová. 2.2.1.7. Ostatní pády Protože vokativ je jedním z nejméně užívaných pádů litevštiny (srov. v korpusu psaného jazyka tvoří 0,48%, v korpusu mluveného jazyka tvoří vokativ plurálu 0,3% a vokativ singuláru 3,3%), nepřekvapuje, že v LKDFŽ bylo celkem nalezeno pouze 49 výskytů tohoto pádu. Všechny byly nalezeny ve spojeních vyjadřujících příznak podřadného vztahu, např.: vážený pane předsedo, milý čtenáři, Pane Bože, milí kolegové. Ve 24 případech byl vokativ užit vlevo a ve 25 vpravo, což znamená, že téměř ve všech případech se vokativ užívá ve spojeních se shodnými přívlastky. Byly nalezeny tři případy ilativu (odlišené od lokálu), rovněž ve spojeních vyjadřujících příznak podřadného vztahu, např.: do vlastnictví obce, do vlastnictví státu. 2.2.1.8. Shrnutí užívání pádů Shrneme-li výsledky užívání pádů (s výjimkou vokativu a ilativu), tabulka 13 ukazuje, které pády převažují v určitých typech spojení. Jak již bylo uvedeno, protože mezi dvouslovnými spojeními v LKDFŽ převažují spojení vyjadřující příznak podřadného vztahu, statistické údaje o užívání pádů jsou ovlivněny užíváním tohoto typu spojení; přesto lze vyvodit závěry o užívání pádů také k vyjadřování jiných typů spojení než spojení vyjadřujících příznak. Z tabulky 13 je patrné, že pouze nominativ byl v dvouslovných PJ v LKDFŽ užíván k vyjádření vzájemných vztahů jak subjektových, tak objektových spojení. Lze to vysvětlit tím, že podle klasifikace DLKG se tato spojení nejčastěji tvoří pouze s nominativem. Subjektová spojení s podřadným vztahem tvoří pouze dativ. Na základě údajů o dvouslovných PJ v LKDFŽ lze tvrdit, že nejtypičtější Straipsniai / Articles 133 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ Strukturu podřadných subjektových spojení tvoří přechodník + substantivum v dativu. Pokud bychom se nedrželi klasifikace uvedené v tradiční DLKG, mohli bychom vzájemně související subjektová a objektová spojení, stejně jako podřadná subjektová spojení, klasifikovat společně, čímž by se lépe zvýraznily pády vyjadřující subjektové vztahy: nominativ a dativ (s přechodníky). Tyto tři typy spojení spojuje také skutečnost, že se skládají pouze z podstatných jmen a sloves. Nejzřetelnější jsou spojení s podřadným vztahem (s výjimkou subjektových), v nichž je rozložení pádů nejlépe patrné. V objektových, okolnostních a příznakových spojeních se výrazně uplatňuje jeden dominantní pád (tvořící více než polovinu všech výskytů; jde postupně o akuzativ, lokál a genitiv). V objektových spojeních s podřadným vztahem dominuje akuzativ – tvoří více než 53%. Druhý nejčastější je genitiv (28,8%), třetí dativ (7,5%). Jak již bylo uvedeno, užití nominativu v objektových spojeních poněkud překvapilo (zde nominativ tvoří 6,6%), lze je však vysvětlit tím, že se vyskytují spojení vyjadřující množství. Pokud bychom se nedrželi tradičního gramatického přístupu a spojení vyjadřující množství klasifikovali jako okolnostní, rozložení pádů v objektových spojeních by bylo zřetelnější a konzistentnější. Více než polovinu okolnostních spojení s podřadným vztahem tvoří spojení s lokálem; druhým nejčastějším pádem je genitiv (15,2%), následují nominativ a akuzativ (oba pády tvoří po 11,4%). Užití nominativu při tvoření okolnostních spojení je poněkud překvapivé, ale kvůli malému počtu spojení (celkem bylo nalezeno pouze 77 okolnostních spojení) se v těchto typech spojení pravděpodobně neprojevují pravidelnosti v užívání pádů. Pro okolnostní spojení je také charakteristické, že jeden člen (nejčastěji levý) se skloňuje nebo časuje (mění se pád, případně čas, číslo a osoba), zatímco druhý člen (nejčastěji lokál, někdy příslovce) zůstává neměnný, např.: zastoupení / zastoupení v Litvě; účastnil se / účastnit se / bude se účastnit voleb; včera ráno / ráno; přibližně polovina / polovinu. Slova užitá v jiných typech spojení se vyznačují větší ohebností. Ve spojeních s podřadným vztahem vyjadřujících příznak jsou zastoupeny všechny pády, protože tento typ spojení byl nalezen nejčastěji (tvoří více než 95% všech spojení), a lze zde tedy pozorovat pravidelnosti v užívání pádů. Potvrzují (a téměř přesně kopírují) údaje v tabulce 6 o rozložení pádů ve dvouslovných víceformních P] a podle četnosti jsou pády seřazeny takto: genitiv – 50,4%, nominativ – 18,7%, akuzativ – 14,3%, lokál – 6,7%, dativ – 5,3% a instrumentál – 4,5%. 134 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos Jak již bylo několikrát uvedeno, převahu genitivu v těchto i jiných spojeních způsobuje skutečnost, že dvouslovná spojení v LKDFŽ se nejčastěji tvoří s neshodnými přívlastky. Četnost ostatních pádů potvrzuje četnost pádů v mluvené a psané litevštině popsanou v předchozích výzkumech. Souřadný vztah mohou vyjadřovat všechny pády; je pravda, že se v tomto typu spojení nevyskytuje instrumentál, to však neznamená, že by takové užití instrumentálu nebylo možné. Dvouslovná spojení se souřadným vztahem s tímto pádem se do LKDFŽ jednoduše nedostala kvůli jeho vzácnému užívání. Protože pro souřadná spojení není charakteristické specifické vyjadřování gramatických tvarů, lze zde hovořit pouze o obecných pravidelnostech četnosti pádů (ty odrážejí spíše užívání pádů v korpusu než ve slovníku). Tyto pravidelnosti potvrzují také údaje uvedené v tabulce 13: nejčastější jsou nominativ a genitiv (téměř po 38%) a akuzativ (více než 13%). 2.2.2. Ostatní kategorie jmen V této podkapitole jsou rozebrány kategorie rodu, čísla, stupně a určitosti. Při počítání zmíněných kategorií byly někdy zahrnuty také některé slovesné tvary. Jak již bylo uvedeno, největší část analyzovaných dvouslovných PJ tvoří ta, která jsou zařazena mezi spojení s podřadným vztahem vyjadřující příznak, a právě tento typ spojení tedy v zásadě určuje rozložení dále probíraných gramatických kategorií. 2.2.2.1. Kategorie rodu Při počítání kategorie rodu substantiv a adjektiv byly zahrnuty také údaje o příčestích a polovětných příčestích, protože tyto formy se v analyzovaných dvouslovných PJ nejčastěji používaly jako shodné členy. Rozložení rodů dvouslovných spojení v LKDFŽ je uvedeno v tabulce 14. TABULKA 14. Rozložení rodových forem Rod Počet Proc. mužský 21039 54,58 ženský 17500 45,4 střední 6 0,02 Celkem 38545 100,00 Četnost forem mužského rodu se téměř neliší od údajů z korpusu – zde tvoří 57,2%, výrazně se liší užívání ženského a středního rodu – v korpusu tvoří 36,6, respektive 2,6% (Rimkutė Straipsniai / Articles 135 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ TABULKA 13. Souhrnné rozložení pádů (šedým podkladem je označen jediný nebo nejčastěji užívaný pád tvořící určitý syntaktický vztah) Syntaktický vztah / pád N., počet N., procenta G., počet G., procenta D., počet D., procenta A., počet A., procenta Ins., počet Ins., procenta Lok., počet Lok., procenta Celkem, počet 1 U vzájemného vztahu: subjekt 64 100,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 64 2 Vzájemná souvislost: objekt 34 100,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 34 3 Podřadné: subjekt 0 0,0 0 0,0 32 100,0 0 0,0 0 0,0 0 0,0 32 4 Podřadné: objekt 53 6,6 232 28,8 60 7,5 429 53,3 28 3,5 3 0,4 805 5 Podřadné: okolnost 9 11,4 12 15,2 6 7,6 9 11,4 3 3,8 40 50,6 79 6 Podřadné: příznak 6982 18,7 18802 50,4 1986 5,3 5322 14,3 1688 4,5 2502 6,7 37282 7 Souřadné 28 37,8 28 37,8 4 5,4 10 13,5 0 0,0 4 5,4 74 Celkem 7170 19074 2088 5770 1719 2549 38370 136 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos 2006: 31–32). Tyto výsledky byly způsobeny tím, že do kategorie rodu byly v korpusu zahrnuty také ty tvary zájmen a číslovek, pro něž kategorie rodu není typická (např.: kas, mano, aš, dešimt, penkiolika, dvejetas¹¹) – tyto tvary tvoří 3,6%. Lze však tvrdit, že rozložení rodů dvouslovných PJ odpovídá zákonitostem užívání těchto tvarů v psaném jazyce. 2.2.2.2. Kategorie čísla Při počítání tvarů jednotného a množného čísla nebyly zahrnuty číselné tvary určitých slovesných osobních forem, protože jsou pojednány spolu s kategorií osoby (viz tabulka 5), zatímco tvary příčestí a polopříčestí byly započítány. Dvě třetiny dvouslovných víceformních PJ v LKDFŽ tvoří tvary jednotného čísla, viz tabulka 15. TABULKA 15. Rozložení číselných tvarů Číslo Počet Proc. jednotné číslo 25650 66,95 množné číslo 12665 33,05 Celkem 38315 100,00 Čísla uvedená v tabulce 15 jsou téměř totožná s údaji z korpusu psaného jazyka: v tomto zdroji tvoří jednotné číslo 67,27% a množné číslo 32,73% (Rimkutė 2006: 32). Pokud jde o množné číslo, je důležité zdůraznit, že některá PJ se užívají právě pouze v množném čísle, srov. Jungtinės Tautos, mirties aplinkybės, meteorologinės sąlygos (Boizou ir kt. 2015a: 46). V korpusu byly nalezeny také tvary dvojného čísla a číselné tvary netypické pro některá jména (např.: dešimt, dvylika, keliolika – v korpusu jsou vyčleněny do samostatné skupiny), proto nelze údaje o analyzovaných dvouslovných PJ a korpusová data zcela přesně porovnávat. Pokud však v korpusu sečteme pouze tvary jednotného a množného čísla podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek, příčestí a polopříčestí, je patrné, že údaje o kategorii čísla dvouslovných PJ a korpusu se téměř zcela shodují. 2.2.2.3. Kategorie stupně Část PJ se užívá pouze v jedné podobě stupně (např.: Nejvyšší soud), část lze užívat v několika podobách stupně (např.: různé způsoby, nejrůznější způsoby) (Boizou a kol. 2015a: 47). Stupňové podoby analyzovaných dvouslovných PJ ¹¹ O rodech těchto a dalších tvarů (a také o dalších gramatických kategoriích) existují různé názory (srov. Paulauskienė 1994; Judžentis 2012). Vycházelo se z údajů morfologického anotátoru litevštiny (viz http://tekstynas.vdu.lt/). Straipsniai / Articles 137 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ odpovídají pravidelnostem užívání této kategorie v psaném jazyce – převažují tvary komparativu, viz tabulka 16. TABULKA 16. Rozložení tvarů stupňování Stupeň | Počet | Proc.; pozitiv | 6300 | 95,93; superlativ | 135 | 2,06; komparativ | 132 | 2,01; Celkem | 6567 | 100,00 Procentuální zastoupení podob stupňování se však mezi analyzovanými spojeními z LKDFŽ a podobami užitými v korpusu značně liší: pozitiv tvoří v korpusu 87,5%, mezi dvouslovnými PJ mají komparativ a superlativ téměř stejné zastoupení, zatímco v korpusu se projevuje větší rozdíl – komparativ tvoří 8% a superlativ 4,5% (Rimkutė 2006: 36). 2.2.2.4. Kategorie určitosti Jak se dalo předpokládat, mezi analyzovanými spojeními převažují neurčité tvary, viz tabulka 17. TABULKA 17. Rozložení určitých a neurčitých tvarů Tvary | Počet | Proc.; neurčité | 6714 | 81,9; určité | 1480 | 18,1; Celkem | 8194 | 100,0 Palyginus su rašytinės kalbos tekstyno duomenimis (Rimkutė 2006: 33), matyti, kad vartosenos dėsningumai tokie patys, bet procentinė išraiška gana skirtinga: tekstyne neįvardžiuotinės formos sudaro 93,6 proc., o įvardžiuotinės – 6,4 proc. Šiuos skirtumus gali lemti tai, kad, kaip minėta poskyrio pradžioje, giminės, skaičiaus, laipsnio, apibrėžtumo kategorijas iš esmės lemia prijungiamojo ryšio požymio raiškos junginių gramatinės kategorijos, taip pat tai, kad tarp dvižodžių PJ labai dažnas morfologinės struktūros modelis būdvardis + daiktavardis ir retesnis modelis skaitvardis + daiktavardis (Boizou ir kt. 2015b: 121). Tiek būdvardžiai, tiek kelintiniai skaitvardžiai gali būti įvardžiuotiniai ir tai galima laikyti priežastimi, dėl ko tarp analizuotų dvižodžių PJ gana daug 138 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos zájmenných tvarů. Vyšší četnost zájmenných tvarů je dána také tím, že mezi dvouslovnými PJ uvedenými v LKDFŽ je mnoho termínů, označení pracovních funkcí a názvů institucí, které se obvykle užívají v zájmenném tvaru, např.: obytný dům, lehká atletika, prvního místostarosty, Červený kříž. Ze shrnutí gramatických kategorií probíraných v podkapitole 2.2.2 vyplývá, že dvouslovné PJ analyzované v tomto článku mají podobné rozložení gramatických tvarů jako v korpusu psaného jazyka. Procentuální zastoupení některých kategorií se však lišilo, protože v korpusu byly nalezeny rozmanitější tvary (například duálové tvary, tvary bez kategorie čísla či rodu apod.), zatímco mezi analyzovanými dvouslovnými PJ byla tato rozmanitost tvarů mnohem menší nebo takové tvary nebyly nalezeny vůbec. Kromě toho jsou rozdíly v některých tvarech dány vlastnostmi PJ (termíny, názvy institucí apod.). 3. ZÁVĚRY 1. V dvouslovných PJ uvedených v LKDFŽ a analyzovaných v tomto článku dominují podstatná jména (74,55%), druhá nejčastější jsou přídavná jména (16,11%) a třetí slovesa (5,2%). Rozložení slovních druhů neodpovídá zákonitostem psaného ani mluveného jazyka. Odlišné užívání je dáno principem sestavování slovníku (každé spojení musí nutně obsahovat jedno podstatné jméno) a skutečností, že byly analyzovány dvouslovné ustálené výrazy, v nichž proto nemůže být velká rozmanitost slovních druhů. 2. V analyzovaných spojeních se častěji vyskytovaly určité slovesné tvary; z neurčitých slovesných tvarů dominují infinitivy (70%). Více než polovinu všech určitých slovesných tvarů tvoří préteritum, zatímco přítomný čas představuje přibližně 42%. Většinu slovesného způsobu tvoří indikativ (96,6%); převažuje třetí osoba (94,7%). Užívání gramatických tvarů sloves v analyzovaných spojeních se příliš neliší od údajů korpusu psaného jazyka, ačkoli dominantní člen příslušné kategorie tvoří o něco větší podíl než v korpusu (to platí i pro gramatické kategorie jmen). 3. Užívání častěji a méně často používaných pádů potvrzuje zákonitosti četnosti pádů v mluvené a psané litevštině popsané v předchozích výzkumech. V analyzovaných PJ se nejčastěji užívají tyto pády: genitiv (49,64%), nominativ (18,66%), akuzativ (15,02%). Dominance genitivu je dána tím, že dvouslovná spojení v LKDFŽ jsou nejčastěji tvořena neshodnými přívlastky vyjádřenými genitivem. V jednovariantních dvouslovných PJ se projevuje mnohem častější užívání instrumentálu a vokativu (než Straipsniai / Articles 139 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ u vícevariantních PJ). Méně často užívané pády jsou tedy běžnější ve více ustálených spojeních. 3.1. Pouze nominativ byl v dvouslovných PJ z LKDFŽ užíván k vyjádření vzájemného vztahu jak subjektových, tak objektových spojení. Subjektová spojení s podřadným vztahem tvoří pouze dativ. 3.2. V objektových, okolnostních a příznakových spojeních s podřadným vztahem se projevuje jeden dominantní pád, který představuje více než polovinu veškerého užití; jde postupně o akuzativ, inessiv a genitiv. 3.3. Spojení se souřadným vztahem odrážejí zákonitosti užívání pádů v korpusu psaného jazyka více než spojení podřadná nebo vzájemně propojená, a nikoli zákonitosti jejich užívání ve slovníku: nejčastější jsou nominativ, genitiv a akuzativ. Počet těchto PJ ve zkoumaném materiálu je však příliš malý na to, aby bylo možné vyvozovat spolehlivější závěry. 4. Rozložení ostatních gramatických kategorií jmen se většinou shoduje s údaji korpusu: většinu tvoří tvary mužského rodu (54,58%), jednotného čísla (66,95%), pozitivu (95,93%) a neurčité (81,9%). Některé kategorie, například zájmenné tvary, se však užívají častěji, protože mezi analyzovanými PJ je mnoho termínů. LITERATURA A PRAMENY Bagdonaitė Justina 2010: Lietuvių kalbos samplaių sintaksinės funkcijos. Bakalauro darbas. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Bielinskienė Agnė 2010: Sujungiamojo ryšio semantika, pragmatika ir vartosenos ypatumai. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Boizou Loïc, Kovalevskaitė Jolanta, Rimkutė Erika 2015a: Automatic Lemmatisation of Lithuanian MWEs. – Proceedings of 20ₜₕ Nordic Conference of Computational Linguistics NODALIDA 2015. NEALT Proceedings 23, 41–49. Boizou Loïc, Kovalevskaitė Jolanta, Rimkutė Erika 2015b: Lietuvių kalbos dvižodžių junginių morfologinių ir sintaksinių ypatybių sąsajos. – Darbai ir dienos 64, 115–131. Gramatika současné litevštiny, red. V. Ambrazas. Vilnius: Nakladatelství věd a encyklopedií, 1996. 140 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos Dabašinskienė Ineta 2009: Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės. – Acta Linguistica Lithuanica 60, 1–15. Jarašiūnaitė Giedrė 2004: Morfologinių samplaikų semantika ir gramatika. Magistro darbas. Kaunas: VDU. Judžentis Artūras 2012: Lietuvių kalbos gramatinės kategorijos. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Kovalevskaitė Jolanta, Rimkutė Erika 2010: Sudėtinės ir suaug­tinės lietuvių kalbos morfologinės samplaikos. – Kalbų studijos 16, 79–88. Labutis Vitas 1998: Lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Marcinkevičienė Rūta, Grigonytė Gintarė 2005: Lexicogrammatical Patterns of Lithuanian Phrases. – Proceedings of 2nd Baltic Conference on Human Language Technologies, 299–305. Marcinkevičienė Rūta 2010: Lietuvių kalbos kolokacijos. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Paulauskienė Aldona 1989: Gramatinės lietuvių kalbos vardažodžių kategorijos. Vilnius: Mokslas. Paulauskienė Aldona 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Paskaitos lituanistams. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Rimkutė Erika 2006: Morfologinio daugiareikšmiškumo ribojimas kompiuteriniame tekstyne. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Rimkutė Erika, Bielinskienė Agnė, Kovalevskaitė Jolanta (sud.) 2012: Lietuvių kalbos daiktavardinių frazių žodynas. Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla. Prieiga internete: http://donelaitis.vdu.lt/lkk/pdf/ daikt_fr.pdf. Rimkutė Erika, Kovalevskaitė Jolanta 2015: Lietuvių kalbos daiktavardinių frazių žodyno vienaf or miai pastovieji junginiai. – Darbai ir dienos 64, 155–169. Wray Alison 2002: Formulaic Language and the Lexicon. Cambridge: Cambridge University Press. Straipsniai / Articles 141 LOÏC BOIZOU, JOLANTA KOVALEVSKAITĖ, ERIKA RIMKUTĖ Gramatické kategorie litevských víceslovných výrazů o dvou slovech SHRNUTÍ Tato studie se zaměřuje na víceslovné výrazy o dvou slovech, které se vyskytují v několika gramatických tvarech v Dictionary of Lithuanian Nominal Phrases. Analyzujeme rozložení gramatických kategorií ve víceslovných výrazech o dvou slovech, které jsou chápány především jako typická kolokace. Cílem studie je podrobně zdokumentovat užívání gramatických kategorií, se zvláštním důrazem na kategorii pádu, a ukázat souvislosti mezi jednotlivými pády a konkrétní syntaktickou funkcí. Údaje o užívání gramatických kategorií jsou porovnány s údaji z korpusů psané a mluvené litevštiny. Analýza ukázala, že ve výzkumných datech mezi slovními druhy převládají podstatná jména (74,55%), po nichž následují přídavná jména (16,11%); slovesa jsou podle četnosti na třetím místě (5,2%). Údaje z korpusů psaného a mluveného jazyka ukazují odlišnou situaci, kterou lze vysvětlit tím, že analyzujeme víceslovné výrazy skládající se alespoň z jednoho podstatného jména a pouze dvouslovná spojení; nelze tedy očekávat, že by tyto výrazy vykazovaly vysokou variabilitu slovních druhů. Ve výzkumných datech se častěji užívají určité slovesné tvary než neurčité. Analýza určitých a neurčitých kategorií přinesla tyto výsledky: nejčastější kategorií je infinitiv (70%); více než polovinu všech určitých tvarů tvoří tvary minulého času a 42% tvary přítomného času. Kategorie způsobu je vyjádřena oznamovacím způsobem (96,6%) a převládá 3rd. osoba (94,7%). Lze konstatovat, že gramatické kategorie analyzovaných víceslovných výrazů se poměrně podobají úzu v psaném jazyce, avšak nejčastější člen příslušné kategorie tvoří ve slovníku větší podíl než v korpusu. Rozložení častěji a méně často užívaných pádů potvrzuje podobné tendence v psaném a mluveném jazyce, doložené v předchozích studiích. Nejčastější jsou tyto pády: genitiv (49,64%), nominativ (18,66%) a akuzativ (15,02%). Výzkumná data vysvětlují mimořádně časté užívání genitivu: více než polovinu víceslovných výrazů ve slovníku tvoří atributivní spojení s neshodným přívlastkem vyjádřeným podstatným jménem v genitivu. U víceslovných výrazů, které jsou ve slovníku uvedeny pouze v jednom tvaru, mají pády jako instrumentál a vokativ vyšší četnost, než je pro tyto pády obvyklé. To znamená, že výskyt méně častých pádů je ve frazeologických spojeních vyšší. V závislostních podmětných spojeních i závislostních předmětných spojeních se užívá pouze nominativ. Podmětná spojení se vztahem podřazenosti zahrnují pouze podstatná jména v dativu. Vztah podřazenosti vykazuje převahu těchto pádů: genitiv u atributivních spojení, akuzativ u předmětných spojení a lokativ u adverbiálních spojení. Na rozdíl od spojení s podřadným vztahem vyjadřují spojení se souřadným vztahem 142 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Lietuvių kalbos dvižodžių pastoviųjų junginių gramatinės kategorijos Pádové tvary se užívají v podobném pořadí jako v korpusu, nikoli ve slovníku: nejčastěji se užívá nominativ; následuje genitiv a třetí místo podle četnosti zaujímá akuzativ. Rozložení ostatních jmenných kategorií odpovídá užívání pozorovanému v korpusových datech: největší podíl tvoří kategorie mužského rodu (54,58%), jednotného čísla (66,95%), pozitivu (95,93%) a určité formy (81,9%). Doručeno 12. července 2016. LOÏC BOIZOU Vytauto Didžiojo universitetas Kompiuterinės lingvistikos centras Vlადო Putvinskio g. 23-216, LT-44243 Kaunas [email protected] JOLANTA KOVALEVSKAITĖ Vytauto Didžiojo universitetas Kompiuterinės lingvistikos centras Vlადო Putvinskio g. 23-216, LT-44243 Kaunas [email protected] ERIKA RIMKUTĖ Vytauto Didžiojo universitetas Kompiuterinės lingvistikos centras Vlადო Putvinskio g. 23-216, LT-44243 Kaunas [email protected] Straipsniai / Articles 143