Textgrammatik und frühneuhochdeutsche Gebrauchstexte aus tschechischen und slowakischen Archiven (Urbar, Satzung, Kirchenlied): Analyse und Versuch der Didaktisierung

ALECHT GREULE Universität Regensburg Vědecké oblasti výzkumu: textová gramatika, teolingvistika a duchovní píseň, onomastika, historická syntax. TEXTOVÁ GRAMATIKA A RANĚ NOVOHORNONĚMECKÉ PRAKTICKÉ TEXTY Z ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH ARCHIVŮ (URBÁŘ, NAŘÍZENÍ, DUCHOVNÍ PÍSEŇ): ANALÝZA A POKUS O DIDAKTIZACI Gramatika textu a rané texty psané ranou novou horní němčinou z českých a slovenských archivů (urbáře, nařízení, duchovní písně): analýza a pokus o didaktické využití ANOTACE Z hlediska textové gramatiky jsou analyzovány tři raně novohornoněmecké texty, které vznikly v Čechách (v Čechách a na Moravě) a na Slovensku. Tímto způsobem má být popsáno, jak se v těchto textech z 15. a 16. století, které náležejí k různým textovým třídám, zpřístupňuje příjemci textová koherence a jak je mu umožněno pochopit téma textu. Při analýze se používají především dvě strategie: stanovení ústředních textových objektů vypracováním koreferenčních řetězců a stanovení izotopických rovin extrakcí sémantických rysů. Kombinací Straipsniai / Articles 29 ALBRECHT GRULE ústředních textových objektů a izotopických rovin lze odvodit téma textů. Do pojednání jsou rovněž začleněny poznámky o tom, jak lze textověgramatickou analýzu využít ve výuce jazykových dějin. KLÍČOVÁ SLOVA: dějiny jazyka, historická textová gramatika, oborová didaktika, urbářská lingvistika, hymnologie. ANOTACE Z hlediska textové gramatiky jsou analyzovány tři raně novohornoněmecké texty pocházející z České republiky (Čech a Moravy) a Slovenska. Následuje popis toho, jak byla v těchto textech z 15. a 16. století, náležejících k různým textovým třídám, příjemci zpřístupněna textová koheze a jak mu bylo umožněno pochopit téma textu. V analýze se pro tuto ústřední otázku používají dvě strategie: stanovení ústředních textových objektů objasněním koreferenčních řetězců a stanovení izotopických úrovní extrakcí sémantických rysů. Kombinací těchto ústředních textových objektů a izotopických úrovní lze téma textů klasifikovat. Tento článek přináší doporučení, jak lze textověgramatickou analýzu využít při výuce dějin jazyka. KLÍČOVÁ SLOVA: Dějiny jazyka, historická textová gramatika, didaktika oboru, katastrální lingvistika, hymnologie. 1. ÚVOD A CÍLE Následující úvahy navazují na projekt, jehož cílem je ověřit výpovědní hodnotu textověgramatického modelu vyzkoušeného na současných novinových textech pro texty z dějin jazyka (srov. Greule, Kolbeck 2014). S ohledem na didaktiku němčiny jako cizího jazyka a na roli, kterou by v ní mohly hrát texty z dějin jazyka, vybíráme raně novohornoněmecké texty pocházející z českých a slovenských archivů, respektive vzniklé v Čechách, na Moravě a na Slovensku v 15. a 16. století. Jde o statut městské rady Košic z roku 1404, urbář knížectví Krnov z roku 1531 a kancionál (knihu církevních písní) Jednoty bratrské z roku 1531. Všechny tři prameny jsou z textovělingvistického hlediska „velkými texty“, které se však na různých hierarchických úrovních člení na „malé části“ (Greule 2012: 81–86). Tři vybrané malé části uvedených pramenů 30 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohornoněmecké úřední texty z českých a slovenských archivů (urbář, statut, církevní píseň): analýza a pokus o didaktizaci se týkají následující analytické pokusy. Nejprve je vždy pojednáno o kulturněhistorické zvláštnosti pramenných textů a nastolena otázka didaktizace historické textové gramatiky. 2. TEXTOVĚGRAMATICKÁ ANALÝZA Textověgramatický popis předložených raně novohornoněmeckých textů vzniklých v 15. a 16. století má prokázat jejich textovou kohezi. Jde o odpověď na otázku, jakými jazykovými prostředky výrazové a obsahové stránky je příjemci textu textová koheze zpřístupněna a jak je mu umožněno pochopit téma textu a jeho rozvíjení. Přicházejí v úvahu především dvě strategie: stanovení centrálních textových objektů (ZTG) vypracováním koreferenčních řetězců a stanovení izotopických úrovní extrakcí sémantických rysů, tedy tříd, které se v průběhu textu opakují. Je zřejmé, že při analýze hraje hlavní roli kvantifikace opakujících se prvků a práce na úrovni věty. Dále existuje podezření, že model je při aplikaci na textové ukázky různých textových druhů třeba odpovídajícím způsobem adaptovat a revidovat; pokud jde o rozsáhlé texty z dějin jazyka, je zde značná potřeba dalšího výzkumu (podrobně Greule 2011: 24–26; Greule, Kolbeck 2014). Přijmeme-li navíc představu, že gramatika je naukou o kombinování, která postupuje zdola nahoru a podle specifických pravidel spojuje stále větší znakové komplexy, můžeme složité „velké texty“ definovat jako komunikáty sestávající z několika malých textů, mezi nimiž musí být rovněž možné odhalit textověgramatické vztahy. 3. URBÁŘ KRNOVSKÉHO KNÍŽECTVÍ (1531) Urbář Krnovského knížectví z roku 1531 se dochoval jako původní rukopis spolu s dalšími urbáři sepsanými za vlády markrabat braniborsko-ansbašských v Zemském archivu v Opavě (Zemský archiv v Opavé). V roce 2010 jej vydali Siegfried Hanke a Rainer Vogel (Hanke, Vogel 2010: 18–100). Markrabě Jiří z Straipsniai / Articles 31 ALBRECHT GREULE Braniborsko nechal urbář sepsat v německém jazyce a v těsném navázání na předchozí urbář z roku 1523, napsaný ve staré češtině. V urbářích jsou zaznamenány pozemkové statky, práva a dávky světské či církevní vrchnosti; proto se řadí k „dominiálním textovým druhům“. O urbářství máme poměrně dobré informace. Původně lze předpokládat, že se statky a práva zjišťovaly na místě dotazováním osob povinných platit činži a poté byly písemně zaznamenány v urbáři v knížecí kanceláři. Z toho pro urbářskou lingvistiku vyplývá, že urbáře sepsané v některém z národních jazyků obsahují směs mluveného a psaného jazyka, která nebyla zachycena tak dokonalým „pravopisem“, jaký bychom očekávali dnes (Greule 2003: 58–61). Z funkčního hlediska jsou urbáře považovány za soupisy s apelovou funkcí: zaznamenávají se v nich statky a práva i příjmy z nich plynoucí, které lze na základě písemného záznamu požadovat jako plnění od osob povinných platit činži. (Greule 2003: 63) Urbář Krnovského knížectví je jako rozsáhlý text rozčleněn na soupis dávek z deseti sídel v knížectví; tyto textové celky se v rámci každého sídla dále dělí na kratší texty, které pod tematickými nadpisy uvádějí dávky v příslušném sídle. Analyse: Teiltext/Kleintext „Mayerhoff“ (Hanke, Vogel 2010: 18f.) Pokud jde o lingvistickou analýzu i didaktizaci takového textu, je třeba s ohledem na jeho komunikační funkci zpracovat jeho syntaktické struktury a lexikální potenciál (speciální slovní zásobu). Analýza syntaktických struktur se projevuje v následujícím výčtu 24 minimálních textových jednotek (MTE). Nadpis/nadtext: Mayerhoff 1: Pod hradem Lobenstein je jeden poplužní dvůr, dobře vhodný k hospodaření a rovněž dobře vystavěný, a má k tomu mnoho polí a dobře připravené pozemky, na kterých lze v zimě zasít IX měřic a v létě stejně tolik, někdy více a někdy méně. 2: Zue dem selben schlos sint viel gute wysn, wie dann Vndten Vortzaichen, schaff Vnd rindvieh ain schock, tzen wagen Zug, Reitpferd viel, 3: diesem allem ein gebürliche notdurfft geben mag. 32 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohornoněmecké užitkové texty z českých a slovenských archivů (urbář, statut, kostelní píseň): analýza a pokus o didaktizaci 4: [item] zahrady náležející k tomuto zámku jsou dobré, 5: V nich lze v kuchyni spatřit rozličnou zeleninu. 6: [item] Velká a užitečná ovocná zahrada, kterou lze využívat pro ovoce a trávu. 7: [item] dolní zahrada, v níž je mnoho stromů, 8: z téže zahrady lze užívat ovoce a trávu. 9: [item] Třetí ovocná zahrada se nachází za dvorem správce pod plotem, 10: i z ní lze užívat ovoce a trávu. 11: [item] Čtvrtá ovocná zahrada kolem zámku, nově zřízená za plotem, kterou lze využívat pro ovoce a trávu. 12: [item] Z těchto čtyř zahrad se každoročně může sklidit přibližně XXf, podle okolností více či méně. 13: [item] K zámku náleží černé a jiné lesy k prodeji, 14: jejich výnos je zde stanoven na XXf za rok, podle okolností více či méně. 15: [item] V těchto lesích jsou včelíny ze tří druhů dřeva, 16: dávají jednu měřici medu Spojovací výraz: a 17: taková měřice obsahuje čtyři čtvrtce medu. 18: Dietzs lze každoročně užívat za jeden zlatý, někdy více a někdy méně. 19: [položka] Pod hradem jsou dvě vody, v nichž se loví štiky, okouni a parmy, 20: z nich lze každoročně získat až tři zlaté, někdy více a někdy méně. [...] 21: [položka] Pod hradem je dobrý a užitečný potok, v němž se loví štiky, lipani a jiné ryby pro vlastní potřebu, 22: z nich lze každoročně získat šest zlatých, někdy více a někdy méně. 23: [položka] Pod hradem jsou velké louky 24: na nich lze za tu dobu a méně sklidit seno z devític vozů. MTE byly získány tak, že podle syntaktického kritéria bylo vyčleněno 20 jednoduchých a komplexních slovesných vět, tedy takových výpovědí, které mají jeden nebo více predikátů. Pouze čtyři výpovědi (MTE 5, MTE 6, MTE 10, MTE 21) neobsahují predikát hlavní věty a jsou hodnoceny jako takzvané výpovědní fragmenty. Další postup – také z didaktického hlediska – předpokládá porozumění textu, k němuž má přispět i jeho členění na nejmenší syntaktické jednotky. To závisí jak na komunikační funkci (zaznamenávání Straipsniai / Articles 33 ALBRECHT GRULE statků a jejich výnosu pro zeměpána) i na porozumění lexémům, zejména odborným lexémům jako malter, schock, Zuemße, geniessen, pynbeuten, mesel mehd, fahren, grund, Herlitzen, Eschen. Lze je snadno zjistit z glosáře připojeného k edici Hankeho/Vogela. Zůstávají však způsoby psaní, které ztěžují porozumění textu a které se nejen výrazně liší od dnešního německého pravopisu, ale také jen málo podporují porozumění dobové větné stavbě. Lze proto navázat jazykověhistoricky přínosným cvičením, jehož smyslem je co nejvíce přizpůsobit pravopis z roku 1531 dnešnímu pravopisu. Toto cvičení především ukazuje komunikační hodnotu psaní velkých písmen a zdvojeného psaní. Prvním krokem ke stanovení izotopických rovin, které tvoří sémantické pozadí textu, je klasifikace predikátů, které je nejlépe nejprve vyznačit podtržením. Kvantifikujeme-li opakující se predikáty ze sémantického hlediska, na základě jejich četnosti se ukazují následující izotopie s třídami „existence“ (sein, hat) a „získat/mít užitek“ (mag geniessen, mag gnossen werden, lasset geniessen, sein...zuer notdurft gebrauchen, den nutz...gesetzt, gen mag, giebt). Pozoruhodná je také potenciální modalita vyjádřená častým modálním slovesem mag „může“. U existenčních predikátů jsou dále sice uvedeni „nositelé existence“, nikoli však u predikátů užívání příjemce či příjemci užitku, ledaže prostřednictvím zobecňujícího zájmena man. To nepřekvapuje, neboť příjemcem užitku byl pozemkový pán, který dal urbář pořídit a jehož není třeba opakovaně uvádět (se všemi tituly). Od MTE 12 je příslušný užitek uváděn v (peněžních) částkách. K tématu textu ve smyslu stručného obsahu, který by mohl sloužit také jako nadpis, dospějeme stanovením ZTG, jež vyplývá z posloupnosti opakujících se referencí: mayerhoff (1) – Hinder dem mayerhoff (9) Schlos Lobenstain (1) – Zu dem selben schlos (2) – zu dem selben schlos (4) – umb das schlos (11) – Zu dem schlos (13) – Vndterm schlos (19) – underm schlos (21) – Vndter dem schlos (23) Viel gute wysn (2) – grosse wiesn (23)!! – auff den selben (24) die Gerten (4) – In den (5) – Ein...baumgarten (6) – der oder Baumgarten (7) - denselben garten (8) – Der dyte baumgarten (9) – der (10) – Der fierde baumgarten (11) – Der selben fier bawmgarten (12) Weld („Wälder“) (13) – der selben (14) – Inn den selben weldn (15) pynbeuten („Honigtrag“) (15) – ain mesel mehd (16) – soliche mesel (17) – Dietz („davon“) (18) 34 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohornoněmecké úřední texty z českých a slovenských archivů (urbář, statut, kostelní píseň): analýza a pokus o didaktizaci zway wasser (19) – der selben (20) – Ein...bach (21) – denn selben (22). Kombinací klasémů (izotopií) s ZTG lze textové téma vypracovat a formulovat takto: „Z luk, zahrad, lesů, výnosů medu a vodních ploch náležejících k poplužnímu dvoru pod hradem Lobenstein lze získat následující (podrobně specifikovaný) užitek/výnos.“ To, že téma v této formulaci není uvedeno jako nadpis (supratext), souvisí s tím, že lokalita hrad Lobenstein je zmíněna v hlavním nadpisu a poplužní dvůr v nadpisu. Zbývající část tématu by se v nadpisu rovnala členění textu a funkce textu – pojmenovat statky a jejich užitky – je z funkce urbáře jasná a známá. Pozdní opětovné uvedení kategorie „louky“ v MTE 23 naznačuje dodatek, který lze vysvětlit písařovým opomenutím. Jeho funkce nakonec zůstává nejasná, přestože jej lze z hlediska textové gramatiky specifikovat jako konektor členění item (viz také níže 4.). 4. STATUT MĚSTSKÉ RADY KASCHAU/KOŠICE (1404) Již popis rukopisu, který pořídil Ilpo Tapani Piirainen, poskytuje důležité informace o textověgramatických strukturách, jež lze sledovat v edici (Piirainen 1987: 239f.). Statut městské rady Košic/Kaschau z roku 1404 (zkráceně: statut) je homogenní komplexní text složený z drobných textů („článků“), které slouží výhradně funkci tvorby práva (textový druh „statut“) a jsou od sebe zřetelně odděleny. Kromě 47 článků, tedy drobných textů, zahrnuje celý text (rukopis) také úvod, který však rozsahem nepřesahuje drobný text. Text rukopisu je v edici otištěn diplomaticky, s přesným zachováním písmen. To se pravděpodobně týká i interpunkce, takže umístění čárek jako jediných interpunkčních znamének v edici přispívá k obsahovému porozumění textovému úryvku jen omezeně. Totéž platí pro verzálky. Větné hranice, důležité pro textověgramatickou analýzu, musí do textu interpretačně vnést analytik. Straipsniai / Articles 35 ALBRECHT GREULE Analýza 21. článku (Piirainen 1987: 246) Nadtext: Dvacátý devátý článek1 1: [Item] keyn vngebert eytelkeyt sprichwort vnnüczlich rawmen füstreten In siczenden rot sol nicht seyn, Konektor: sunder 2: yder sey geschickt zw horen was zuhandlen ist, Das dy sach nicht störung habe noch hinderniß. Konektor: Item auch 3: keyn vngeberd auswendig des rots miteinander sol seyn vor gemeynen leyten czu vormeyden ergerniß, Konektor: Vnd auch 4: keyn ander sach sol eyngetragen werden dye selbe c zeyt besunderlich uf sehen haben vf dy sach dy zu handlen ist, Konektor: vnd 5: nezapisovat ani se nedotýkat žádné jiné věci, než té, kterou právě projednávají Ačkoli je MTE 5 infinitivní konstrukcí koordinovanou s infinitivní konstrukcí v MTE 4 (besunderlich uf sehen haben...), oddělil jsem ji jako samostatnou, avšak eliptickou větu, v níž je třeba doplnit „sol men“. Koreference prostřednictvím a) identické repetice podstatných jmen: - Dy sach (2) – keyn ander sach, dy sach (4) – keynerley ander sach (5) - keyn vngebert (1) – keyn vngeberd (3) - in siczenden rot (1) – auswendig des rots (3) b) identické repetice sloves: - handlen (2) – handlen (4) - handelt (5) 1 Překlad: Stejně tak se při zasedání rady nesmí nikdo chovat nevhodně, zahálet, vykřikovat „přísloví“ (pokřikovat?), zbytečně šeptat ani dupat. Naopak každý má být připraven vyslechnout, co je třeba projednat, aby věc nebyla rušena ani mařena. Stejně tak se ani mimo radu nikdo nesmí chovat nevhodně, aby se předešlo pohoršení na veřejnosti. A nesmí se současně předkládat žádná jiná věc; je třeba soustředit se na věc, která se právě projednává. A (nemá se) zapisovat ani se dotýkat žádné jiné věci než té, kterou právě projednávají. 36 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohornoněmecké texty praktického charakteru z českých a slovenských archivů (urbář, statut, kostelní píseň): analýza a pokus o didaktizaci – eyntragen (4) – eyntragen (5) Koreference prostřednictvím kontiguity („činnosti rady“): siczenden rot (1) – handlen, dy sach (2) – sach eyntragen, handeln (4) – sach eyntragen, handelt (5) Strukturní rekurence / syntaktický paralelismus: negovaný modální predikát: sol nicht seyn (1) – (keyn...) sol seyn (3) – (keyn...) sol eyngetragen werden (4) – (sol) eyntragen noch beruren (5, elipticky). Srovnatelné jsou stavové pasivum v konjunktivu sey geschickt zw horen a opisná pasivní forma nicht störung habe (2), které lze chápat jako varianty vyjádření (namísto sol seyn geschickt, sol nicht störung haben). Izotopie třídy „(nevhodné) chování“: vngeber t eytelkeyt sprichwort vnniiczlich rawmen füstreten (1) – störung...noch hinderniβ (2) – vngeberd, ergerniβ (3) – ander sach... eyntragen (4) – ander sach eyntragen noch beruren (5) Všech pět MTE je navzájem propojeno adversativními a koordinačními konektory. Tento nález může být důsledkem textového žánru, který vyžaduje zřetelné členění. Pokusíme-li se z těchto textověgramatických informací rekonstruovat téma 21. článku, nejprve nás upoutá negovaný modální predikát, který se vyskytuje ve čtyřech MTE a je formulován téměř stereotypně jako v Desateru (např. „nepokradeš“). Pouze v MTE 2 je zákaz vyjádřen konjunktivem (sey, habe) a poněkud zmírněn. Modalita, tedy postoj mluvčího/píšícího vůči čtenáři/posluchači, zůstává stejná. Nápadné přitom je, že není jmenován žádný adresát (syntakticky: žádný agens); yder „každý“ v MTE 2 je příliš neurčité. Vzniká zde mezera, kterou lze doplnit anaforicky nebo kataforicky z 20. či 22. článku – v naději, že se tam najde „adresát“ – a která se tak stává problémem gramatiky makrotextu. Téma 21. článku lze na základě souhry textověgramatických vztahů formulovat takto: „Nejmenovaný autor X přikazuje nejmenovaným adresátům Y, aby se vyvarovali rušení zasedání rady.“ Místo a čas, kdy se tak má dít, nejsou uvedeny. Jelikož se obsah MTE 3 netýká chování během zasedání rady, nýbrž mimo něj, lze jej chápat jako vedlejší téma, které autor statutu nápadným způsobem uvádí výrazem Item, koordinačním konektorem na začátku krátkých textů. Proměnné X a Y ve formulaci tématu mají vyjádřit nesamostatnost Straipsniai / Articles 37 ALBRECHT GREULE malého textu signalizují, protože malý text je pro úplné porozumění závislý na doplněních z předtextu a potextu. 5. KANCIONÁL (KNIHA CÍRKEVNÍCH PÍSNÍ) ČESKÝCH BRATŘÍ Z ROKU 1531 K bezpečným poznatkům srovnávací hymnologie patří, že Čechy jsou vlastí zpěvníku (Greule 2012: 167), mimo jiné proto, že nejstarší evangelický církevní zpěvník v Evropě byl vytištěn roku 1501 v Praze a jediný dochovaný exemplář je uchováván v Národním muzeu v Praze. Tento poznatek nijak nevyvrací skutečnost, že brněnská medievistka Sylvie Stanovská nedávno na přednášce v saském Zhořelci zastávala názor, že píseň „Adam het vns gantz verderbet“, otištěná včetně melodie v kancionálu Českých bratří z roku 1531, představuje textovou úpravu písně „Durch Adams Fall ist ganz verderbet“, kterou Lazarus Spengler (1479–1534) složil v Norimberku roku 1520.2 K tomu přistupuje zjištění Sylvie Stanovské, že k transformaci Spenglerova textu došlo pod vlivem melodie. Melodie německé písně Českých bratří je totiž totožná s melodií české bratrské písně „Chvalmež Otce nebeskeho“ („Chvalme nebeského Otce“), doložené textovými svědky z let 1541, 1545–46 a 1564, nikoli však s melodií písně Lazaruse Spenglera. Úkolem srovnávací textověgramatické analýzy je objasnit jazykový a s ním související obsahově-teologický proces transformace. Srovnávací analýza písně „Durch Adams Fall ist ganz verderbt“ (=Text A) s písní „Adam het vns gantz verderbet“ (1. sloka) (=Text C) Adamovým pádem je zcela zkažena lidská přirozenost a bytí, tento jed jsme zdědili, takže jsme nemohli dojít uzdravení bez Boží útěchy, která nás vykupuje. 2 Albrecht Greule/Sylvie Stanovská, Transformation des geistlichen Liedes bei den Böhmischen Brüdern. Vortrag anlässlich der Tagung „Textgestaltung als Abbild der Transformationsprozesse vom 15. bis 17.Jahrhundert“, Hochschule Zittau/Görlitz, 25.–27.9.2012. 38 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohornoněmecké pragmatické texty z českých a slovenských archivů (urbář, statut, církevní píseň): analýza a pokus o didaktizaci Uvalit na sebe Boží hněv kvůli velké škodě, do níž Evu uvrhl had. Zatímco analýza souvislých textů členěných pouze na věty postupuje přes hranice vět (transfrasticky), u církevních písní je třeba, nehledě na to, že jsou součástmi tištěného makrotextu „zpěvník“, vzít v úvahu konstitutivní jednotku členění nad úrovní věty, aby bylo možné posoudit textovou koherenci slok dopsaných později, totiž slok vyznačených rytmem a rýmem. Přistoupíme-li k textům jakoby zvenčí, zjistíme, že strofická výstavba textu A se dvěma stollen, závěrečným oddílem a mužskou kadencí se nevyskytuje ani v českém textu B, ani v textu C. Strofická výstavba textů B a C (4 čtyřstopé verše se 2 rýmovými dvojicemi) se však shoduje. Syntaktická struktura se skládá ze dvou vět, z nichž jedna je jednoduchá: MTE 1 Adamovým pádem je zcela zkažena lidská přirozenost a bytí. a druhá složitá: MTE 2 Tento jed jsme zdědili, takže jsme nemohli dojít uzdravení bez Boží útěchy, která nás vykoupila z velké škody, do níž Evu uvrhl had, a přivodit na sebe Boží hněv. Ačkoli v poměrně malém rozsahu textu první sloky je zatím nelze kvantitativně postihnout, „protagonisty“ (=ZTG) tohoto dílčího textu jsou dvojice ADAM/EVA a BŮH. Často se přehlíží deixis vyjádřená zájmeny my a my, tedy odkaz na skupinu lidí, kteří píseň zpívají nebo přijímají, k níž náleží i autor, který se jinak jazykově neprojevuje. Izotopické roviny určujeme prostřednictvím sémantiky lexémů vyskytujících se v textu, již určuje kotext. Snadno tedy zjistíme, že společným „sémantickým jmenovatelem“ výrazů pád, zkažený, jed, nedojít uzdravení, velká škoda, had, uvrhl, hněv je sémantický rys (=klasém) „škodlivé (pro člověka)“. Z této konstelace ZTG a izotopie však ještě nelze formulovat téma. Z toho je třeba vyvodit závěr, že první sloka tematicky pouze připravuje půdu pro alespoň jednu či více dalších slok. Straipsniai / Articles 39 ALBRECHT GREULE A skutečně jsou ve 2. sloce dále rozvíjeny ZTG ADAM/EVA, stejně jako GOTT a deixis WIR, a také izotopie ‚(pro člověka) škodlivého‘ (Schlang, abgefallen, veracht, Bracht hat den Tod, Not); na jejím konci se však v těsné textové blízkosti ke GOTT a deixi WIR objevuje nový protagonista: SEIN LIEBER SOHN, v následujících slokách různě nazývaný CHRISTUS! Na tomto místě se – z hlediska textové gramatiky – zřetelně ukazuje intertextové „rozhraní“ s českou písní (B), v jejíž první sloce se praví: jeho syna milého „svého milého syna“ Analýza dalších slok provedená podle téhož vzoru přináší následující výsledky: protagonisté a deixis zůstávají stejní; s příchodem CHRISTUS získává vedle izotopie „škodlivého“ prostor nová izotopie, totiž izotopie „záchrany“ („vykoupení“), antonymní k izotopii „škodlivého“. V 5. sloce je pak přímo překonána nahromaděním predikací vztahujících se ke Kristu, jako jsou Weg, Licht, Pforte, Wahrheit, Leben, Rat, ewig Wort, Schutz. Zdá se, že alespoň tematicky bylo dosaženo vrcholu písně i jejího závěru. Po 5. sloce lze z hlediska textové gramatiky konstatovat ostrý předěl: v 6. sloce už není žádná deixis, ZTG je DER MENSCH obecně a izotopie přisuzovaná MENSCH (gottlos, verflucht, fern des Heils, ohne Tröster, in Teufels Gewalt) má společného jmenovatele „zavržen Bohem“. Dnešní pozorovatel se nemůže zbavit dojmu, že se za touto slokou skrývá ilokuce hrozby. Ve sloce 7 se mění pouze izotopie: MENSCH je nyní – důvěřuje-li Bohu – slíbena „záchrana“. V zásadě se v těchto dvou slokách, 6. a 7., výrazně opakují izotopie, a tím i obě témata prvních pěti slok, totiž „škoda způsobená člověku Adamem“ a „záchrana skrze Krista“. Navzdory očekávání tedy existuje tematická souvislost s dílčím textem sloek 1–5. Další předěl od sloky 8 je neméně výrazný. Začíná slovy „Ich bitt oh Herr“; performativní sloveso bitten okamžitě objasňuje, že se znovu navazuje na deixis slok 1–5, nyní však nikoli prostřednictvím plurálového WIR, nýbrž individuálního ICH, které odpovídá DU-GOTT, což je třeba vzít v úvahu. Jestliže je sloka 8 prosbou o záchranu slíbenou za určitých podmínek ve sloce 7, pak píseň ve sloce 9 končí 40 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohornoněmecké praktické texty z českých a slovenských archivů (urbář, statut, kostelní píseň): analýza a pokus o didaktizaci vycházeje z deixis ICH slovem Hoffnung, které stojí na konci výrazné izotopie „světla“ (brennende Luzerne, ein Licht, Morgensterne). Z hlediska textové gramatiky lze konstatovat, že píseň A se skládá ze čtyř vertikálně (tj. postupně) koordinovaných dílčích textů, z nichž každý má odlišnou ilokuční funkci: I: sloky 1–5, II: sloky 6–7, III: sloka 8 a IV. Část I lze označit termínem středověké exegeze „historice-mystice“ (ilokuční funkce: informace/připomenutí); část II podle téhož vzoru „moraliter“ (ilokuční funkce: hrozba); část III je prosbou; část IV se vzhledem k izotopii „světla“ přisuzované GOTT blíží doxologii (ilokuční funkce: chvála?). Na závěr následuje pokus o intertextové srovnání textu A a textu C, které je vhodné začít 1. slokou.3 Adam hett vnns gantz verderbet suᵉnd vnd schult auf vns geerbet verandert natur vnd wesen das wir nicht mochten genesen Otázka téměř technického rázu zní: Jak neznámý autor formálně přizpůsobuje text A struktuře sloky písně B? Můžeme rovnou konstatovat, že možnost srovnání vůbec poskytuje pouze gramatika prvních slok; z hlediska dějin idejí a teologie tomu může být jinak. Nejprve je třeba zaměřit pozornost na syntaktickou stavbu obou slok: zatímco sloka v textu A sestává ze dvou vět, sloková stavba písně C vystačí pouze na jednu větu. Je složitá a tvoří ji trojčlenná asyndetická řada vět, která ústí do souvětí s vedlejší větou uvozenou spojkou dass. ZTG jsou naproti tomu v obou slokách stejné: ADAM jako agens a deixis WIR jako patiens; děj se stejně jako u Spenglera odehrává na izotopické rovině, kterou lze prostřednictvím sémantického rysu (klasému) „bezvýchodné zkázy lidí“ od izotopie u Spenglera „(pro člověka) škodlivého“ jen stěží odlišit; nanejvýš je vyhrocenější a zesílenější. Autor textu C toho nejprve dosahuje opakováním (nebo převzetím) částí textu Adam, gantz verderbet, auff vns vererbet, natur und wesen a nakonec převzetím celého Spenglerova verše, totiž: das wir nicht mochten genesen. V textu C je však tento verš přesunut ze Spenglerova středu na konec sloky, čímž se dosahuje významného dramatického účinku: my, lidé, potřebujeme zachránce. 3 Text podle Thomase 1931. Straipsniai / Articles 41 ALBRECHT GREULE Od tohoto místa se píseň C teologicky ubírá zcela jiným směrem než Spenglerova píseň: protože „Spasitel“ podle křesťanské teologie přišel, respektive přichází o Vánocích, stala se z písně A vánoční píseň. 6. VÝSLEDKY Na výchozí otázky, jak textověgramatická analýza přispívá k zpřístupnění a lepšímu porozumění raně novohoch německým textům a jak ji lze účelně využít ve výuce jazyka, lze odpovědět následujícím způsobem. Prvním krokem je u rukopisných textů, jako jsou urbář a statut, práce editora rukopisů. Ten text přepisuje a přitom odhaluje, jaký hláskový stav rukopis zachycuje, respektive k jaké písařské oblasti náleží a jakou slovní zásobou je utvářen. Tato otázka by však při zvažování využití textové gramatiky na historické texty neměla být v popředí, neboť jí bylo často věnováno již v souvislosti s utvářením spisovné němčiny. Edice by měly texty zpřístupňovat také po obsahové stránce tím, že navrhnou členění na věty, což usnadní využití textověgramatické analýzy ve výuce. Uplatněním jednotlivých kroků textověgramatické analýzy (vymezení minimálních textových jednotek, jejich vnějších a vnitřních souvislostí a vypracování tématu) na vybrané dílčí či krátké texty v jazykově- a literárněhistorické výuce lze postupně budovat porozumění textu a nadto také specifické porozumění funkčnímu stylu pozdně středověkých profánních (rukopisných) a náboženských (tištěných) textových druhů (urbář, statut, duchovní píseň). Dalším krokem, který by se zaměřil na celý rozsáhlý text, ale který zde nebylo možné rozpracovat, by pak bylo možné zkoumat formální a tematické souvislosti krátkých textů, z nichž se rozsáhlý text skládá. 42 Acta Linguistica Lithuanica LXXV Textová gramatika a raně novohoch německé praktické texty z českých a slovenských archivů (urbář, statut, kostelní píseň): analýza a pokus o didaktické využití L I T E R A T U R A G r e u l e A l b r e c h t 2003: Urbare als Kanzleiprodukte und Sprachquellen. – Aufgaben einer künftigen Kanzleisprachenforschung (= Beiträge zur Kanzleisprachenforschung 3), hrsg. von Jörg Meier und Arne Ziegler. Wien, 57–67. G r e u l e A l b r e c h t 2011: Beobachtungen zur Textgrammatik des Frühneuhochdeutschen in der Ostslowakei – am Beispiel der Satzung des Rates der Stadt Košice/Kaschau von 1404. – Deutsch-Slawische Kontakte – Geschichte und Kultur, Festschrift für Mária Papsonová, Michaela Kováčová, Jörg Meier, Ingrid Puchalová (eds.). Košice, 23–32. G r e u l e A l b r e c h t 2012: Sakralität. Studien zu Sprachkultur und religiöser Sprache, hrsg. von Sandra Reimann und Paul Rössler. Tübingen. G r e u l e A l b r e c h t, C h r i s t o p h e r K o l b e c k 2014: Kanzleisprachenforschung und Textgrammatik. – Perspektiven und Desiderate der europäischen Kanzleisprachenforschung (= Beiträge zur Kanzleisprachenforschung 8), hrsg. von Jörg Meier, Wien (Praesens) (im Druck). H a n k e S i e g f r i e d, V o g e l R a i n e r (H g.) 2010: Urbare des Fürstentums Jägerndorf aus der Zeit der Markgrafen von Brandenburg-Ansbach (1531, 1535, 1554/89). Berlin, 18–100. P i i r a i n e n I l p o T a p a n i 1987: Die Satzung des Rates der Stadt Košice/Kaschau aus dem Jahre 1404. Edition und Untersuchung eines frühneuhochdeutschen Textes aus der Slowakei. – Neuphilologische Mitteilungen 88. Helsinki, 237–255. T h o m a s W i l h e l m (H g.) 1931: Michael Weiße, Gesangbuch der Böhmischen Brüder vom Jahre 1531. Wiederabdruck Kassel. Straipsniai / Articles 43 ALBRECHT GREULE Textová gramatika a raně novohornoněmecké praktické texty z českých a slovenských archivů (urbáře, statuty, kostelní písně): analýza a pokus o didaktické využití SHRNUTÍ Článek z gramatického hlediska analyzuje tři texty rané nové horní němčiny z České republiky (Čech a Moravy) a Slovenska. Zabývá se tím, jakými způsoby je v těchto textech z 15. a 16. století, náležejících k různým textovým třídám, adresátovi zprostředkována textová koherence a téma. Tato základní otázka je analyzována pomocí dvou strategií: identifikací hlavních textových objektů prostřednictvím určení řetězců koreference a vyčleňováním izotopických rovin prostřednictvím sémantických rysů. Téma textů lze klasifikovat podle kombinace těchto hlavních textových objektů a izotopických rovin. Článek uvádí doporučení, jak lze gramatickou analýzu textu uplatnit při výuce dějin jazyka. Přijato dne 15. prosince 2014. ALBRECHT GREULE Universität Regensburg Institut für Germanistik, D-93040 Regensburg. [email protected] 44 Acta Linguistica Lithuanica LXXV