Integruotas kaitos modelis. Metmenys I

LINAS KONTRIMAS Ministerstvo kultury Litevské republiky Oblasti vědeckého výzkumu: historie, komunikace, filozofie. INTEGROVANÝ MODEL ZMĚNY. NÁČRT I ÚVODNÍ POZNÁMKY Vysvětlovat změny je zajímavé a riskantní podnikání. Některé změny lze vypočítat. Tak fungují například matematické zákony. Některé proměny lze předvídat – proto nás lákají loterie a různé zázraky. Největším zázrakem je však náš vlastní život. Ten se jen těžko vejde do výpočtů a odhadů. Ještě větší úžas nás přepadne, když začneme přemýšlet o změnách, které zahrnují události nikoli jednoho člověka, nýbrž celé generace, věku či tisíciletí. V takové chvíli není nejdůležitější otázka „proč“. Modernímu člověku musí být jasné, že se všechno pohybuje a mění. Tím spíše, že už před dobrými dvěma a půl tisíci lety hlásal moudrý Řek Hérakleitos – panta rei, všechno plyne. Čas je jako řeka, události se řítí mohutným proudem a do téže řeky dvakrát nevstoupíš. A skutečně – krásná řeka světového času se neustále mění a odtéká. Nejenže do ní nevstoupíš dvakrát, takový cíl si ani nemá cenu klást. Čas, myšlenky, přemýšlení a ideje, které máme v hlavě a v duši, však tvoří zcela jinou řeku. Touto řekou se můžeš brodit, jak se ti zlíbí, jen měj chuť a odvahu. Proč je potřeba odvaha? Protože zde je nejdůležitější jiná otázka – jak. Jak je možné, že můžeš podle libosti vstoupit do této spletité, ale tak lákavé řeky a zase z ní vystoupit? A ještě víc – jak se všechno mění? Jak se všechno prolíná, slévá, přerušuje, znovu spojuje, mění, umírá a znovu vzniká? Otázku „co mění?“ vědomě nekladu. Stejně jako je samozřejmá odpověď na otázku „proč?“ – protože se všechno pohybuje –, je mi jasná i odpověď na otázku, co všechno uvádí do pohybu: některé události se pohybují díky člověku, některé díky přírodě a některé z vůle Boží. Zde už záleží na každém, aby se rozhodl, kdo je v jeho systému lidského chápání světa hlavním hybatelem. Straipsniai / Articles 253 LINAS KONTRIMAS DĚJINY A JAZYK Téměř všechno lze vměstnat do chronologických tabulek. Každý čin má své datum. Každá věc má svůj čas, začátek a konec. Během svého života pozorujeme tisíce začátků a konců: živé bytosti i neživé entity přicházejí, pobývají a odcházejí. Zařazování do chronologií je nepostradatelnou činností historické vědy. Je nezbytné a potřebné. Věda obecně dala lidské mysli jistou stabilitu, řádnost a klidné vědění. Někdy dokonce až příliš. Když tedy píšu, že do vědeckého, uspořádaného a chronologicky sestaveného systému lze zařadit jen téměř všechno, obracím své úvahy také k tomu, co se takovému systému vzpírá. Je to sama myšlenka a pro téma, o němž nyní pojednávám, je důležité i další zásadní slovo – změna, proměna. Můžeme říci: tato věc se rozbije tehdy a tehdy. Ale je tomu tak opravdu? Není snad vědomě pochopená věc pouze koncem procesu? Totéž platí i pro historické změny. Můžeme tvrdit, že k události došlo v konkrétní den. Když však začneme hledat počátek události, zjistíme, že sama událost je pouze závěrečným okamžikem procesu nebo procesů. A také začátkem dalších procesů. Takovou neposlušnost jevů vůči historickému skokovému vývoji zvládá slovo. Jazyk je materiálním mostem mezi tím, co ještě není, a tím, co už není. Možná by bylo přesnější použít pro jazyk jinou metaforu než most: je místem setkávání. TŘI TVRZENÍ Co se v jazyce setkává? Jazyk umožňuje shromažďovat, zašifrovat a dešifrovat informace o pravdivosti faktů, teoriích a nás samotných. Jinými slovy, veškeré poznání, které prošlo vnitřním filtrem jednotlivce, vytváří z konkrétních a/nebo abstraktních faktů teorie pro pochopení a vysvětlení světa, sebe sama apod. Některé teorie bývají spolehlivé, přitažlivé a všeobecně uznávané, jiné mohou zůstat velmi lokální a silně subjektivní – například integrovaný model změny, který zde předkládám, je subjektivním teoretizováním o tom, jak by bylo možné vysvětlit změny. Takto jsou tedy věci vyjádřené a zprostředkované jazykem spojovány do určitého systému jevů a okolností. Například říkáme „renesance“, říkáme „digitální věk“, říkáme „litevská kultura“. Tímto způsobem ve skutečnosti pojmenováváme určitý systém, který má fakta a teorie, jež jej charakterizují a jsou pro něj jedinečné, a také osoby, které uznávají výjimečnost, odlišnost a jedinečnost tohoto systému. 254 Acta Linguistica Lithuanica LXXVI Integruotas kaitos modelis. Meṅes I Některé systémy se staly historií, jiné se utvářejí právě nyní. Anebo jsou cíleně vytvářeny. Může se to dít přirozeně, pozitivně, ale může to také probíhat brutálně, silou. Příkladem prvního případu může být vznik a šíření virtuálních sociálních komunit. Druhý případ ilustrují události na Ukrajině: vytvoří se neexistující teorie „Novoruska“, zkracují se či falšují, případně se vytvářejí fakta, která ji ilustrují, a tento výtvor se prostřednictvím jazyka vypustí do světa. NEVYHNUTELNÁ ZMĚNA Níže uvedený model minimalisticky znázorňuje integrovaný model změny. Všechno na světě spolu souvisí. Šipky představují oblast jazyka. Mimochodem, jazykem nemyslím jen písmena a vyslovovaná slova. Symboly, znaky i hudba jsou pro mě také jazykem. Integrovaný model změny Předloženo dne 9. června 2017. L I N A S K O N T R I M A S Ministerstvo kultury J. Basanavičiaus 5, Vilnius, Litva [email protected] Įžvalgos / Insights 255