Lietuvių vietovardžių su šaknimi „gal-“ (< liet. „gãlas“ ‘pabaiga, kraštas’) darybos ypatybės

LAIMUTIS BILKIS Litevský jazykový institut Směry vědeckého výzkumu: toponomastika, antroponomastika. ZVLÁŠTNOSTI TVOŘENÍ LITEVSKÝCH MÍSTNÍCH NÁZVŮ S KOŘENEM GAL- (< LIT. GÃLAS ‚KONEC, OKRAJ‘) Zvláštnosti tvoření litevských místních názvů s kořenem Gal- (< lit. gãlas ‚konec, okraj‘) ANOTACE Toponyma odvozená od litevského gãlas ‚konec, okraj‘ tvoří velmi rozsáhlou derivační skupinu a vyznačují se rozmanitostí tvoření, zejména velkým množstvím složenin a víceslovných názvů. Článek analyzuje způsoby jejich derivace se zaměřením na produktivitu slovotvorných typů, morfologický status základových slov a slovotvorný význam. Na základě tradičního popisu gramatických, respektive syntaktických vztahů pojednává o gramatických vztazích mezi složenými místními názvy a předložkovými konstrukcemi fungujícími jako místní názvy a o syntaktických vztazích mezi složkami víceslovných místních názvů, které tvoří slovní spojení. KLÍČOVÁ SLOVA: tvoření místních názvů, místní názvy s kořenem gal-, gramatické vztahy mezi složkami složených a víceslovných místních názvů. ANOTACE Toponyma odvozená od litevského gãlas „konec, okraj“ tvoří velmi rozsáhlou etymologickou skupinu a vykazují rozmanité slovotvorné vzorce i zvláštní rozmanitost složených a kompozitních útvarů. Článek se zabývá jejich slovotvornými vzorci se zaměřením na produktivitu slovotvorných typů, morfologický status základových slov a význam útvarů. S odkazem na tradiční popis gramatických, respektive syntaktických vztahů pojednává o gramatických vztazích složených toponym a předložkových konstrukcí užívaných jako toponyma, jakož i o syntaktických vztazích mezi složkami kompozitních toponym tvořených slovními spojeními. KLÍČOVÁ SLOVA: tvoření toponym, toponyma s kořenem gal-, gramatické vztahy složek složených a kompozitních toponym. 212 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Lietuvių vietovardžių su šaknimi gal- (< liet. galas ‘pabaiga, kraštas’) darbų ypatybės 1. Ve třetím svazku Lietuvos vietovardžių žodyno (G–H, viz LVŽ III) tvoří místní názvy odvozené od litevského galas „místo, kde končí nějaký delší předmět; krajní část předmětu (začátek, konec); okraj, hranice; mez“ a dalších slov se stejným kořenem a podobným významem nejrozsáhlejší heslo (slovotvorné hnízdo), které zabírá celých 15 stran1. Místních názvů s tímto kořenem je hojně i v dalších baltských jazycích, srov. lotyšská vlastní jména Gals, Galabērži, Gal-dzelme aj. (Endzelīns 1956: 292–294), pruská vlastní jména Galindo (Būga 1961: 17; Топоров 1979: 143; Vanagas 1980: 20), Galanten (Gerulis 1922: 35), *Gal-ings (Pospieszowa 1990: 243), Galitten, Galingen (Blažienė 2005: 59), a hydronym z povodí Odry Galina (Opel 1997: 336). Toponyma s gal- se vyznačují rozmanitostí slovotvorných typů a zvláštním množstvím složených a kompozitních útvarů, cílem tohoto článku je proto prozkoumat jejich derivační způsoby z hlediska produktivity slovotvorných typů, morfologického statusu základových slov a významu útvarů; na základě tradičního popisu gramatických, respektive syntaktických vztahů pak pojednat o gramatických vztazích složených místních názvů a předložkových konstrukcí užívaných jako místní názvy a o syntaktických vztazích mezi složkami kompozitních místních názvů tvořených slovními spojeními2. O syntaktických vztazích mezi složkami toponym složených ze dvou (nebo více) slov se psalo jen velmi málo a pouze okrajově. V publikacích Bronia Savukynase věnovaných analýze kompozitních hydronym se uvádí, že prvními složkami genitivních místních názvů bývá neodvozený přívlastek (Savukynas 1963: 237–238) a že kompozitní hydronyma je vhodnější klasifikovat na základě syntaktických vztahů jejich složek – na shodná a neshodná, neboli genitivní (Savukynas 1971: 167). Dalia Sviderskienė (2017: 80–81) rovněž odůvodnila takovou klasifikaci kompozitních místních názvů při analýze kompozitních místních názvů z okresu Marijampolė. V disertační práci o názvech řek a jezer Aleksandra Vanagase se uvádí, že obě slova genitivních hydronym tvoří jedinou syntaktickou vazbu, která plní funkci místního názvu, a že první složka všech kompozitních a většiny složených hydronym určuje (determinuje) druhou (Vanagas 1970: 273–274)3. Při představování výzkumu kompozitních oikonym 1 Článek se nezabývá místními názvy s kořenem gal- tvořenými prefixací; analyzuje pouze ta složená a kompozitní místní jména, v nichž se kořen gal- vyskytuje jako první složka. Místní názvy tvořené prefixací a názvy, jejichž druhou složkou je gal-, jsou rozptýleny v mnoha heslových hnízdech (a svazcích) Lietuvos vietovardžių žodyno podle prvních složek, takže jejich souhrnné zpracování a výzkum budou možné teprve po vydání celého slovníku. 2 V některých novějších pracích o syntaxi se rozlišují syntaktické a morfosyntaktické vztahy (srov. Holvoet 2009). 3 Při analýze kompozitních místních názvů dával Aleksandras Vanagas přednost klasifikaci založené na morfologickém statusu složek: při zkoumání derivace kompozitních hydronym je rozdělil na genitivní a kvalifikační, zatímco oronyma utvořená stejným slovotvorným způsobem rozdělil na genitivní a nominativní (kvalifikační) (Vanagas 1970: 258, 273; 1973: 213, 214). Straipsniai / Articles 213 LAIMUTIS BILKIS V závěrech se zdůrazňuje, že z gramaticko-syntaktického hlediska jsou jak genitivní, tak kvalifikační názvy této třídy totožné, neboť jejich první komponent, neboli člen, určuje a blíže specifikuje druhý (Razmutė 2003: 63). Při analýze fungování místních názvů s gal- je tedy mimo jiné cílem věnovat větší pozornost syntaktickým vztahům mezi členy četné skupiny složených toponymů a předpokládat, že tato data rozšíří obsah syntaktického popisu slovních spojení v litevštině. 2. Místní názvy obsahující kořen gal- byly v práci klasifikovány jako primární, odvozené (deriváty), složené (kompozita) a víceslovné. Naprostou většinu primárních toponymů tvoří místní názvy pluralia tantum Galai. Za zmínku stojí mimořádná rozmanitost denotátů toponymů vzniklých pluralizací: ve většině případů jsou Galai agronymy (názvy úhorů, polí, ladem ležící půdy, pastvin, tratí a luk), vyskytují se však i oikonymy (názvy vesnic, jejich částí a dvorů), drymonymy (názvy lesů a houštin) a helonymy (názvy bažin a močálů). Celkem bylo zaznamenáno asi 300 takových místních názvů: Galai or. Aukšt, dr. Ṡd, k. Blnk, Kzt, Rm, k. (část Ringaliů) Lm, k. (část Šadžiūnů) Lp, l. Dbn, pv. Ms atd. Tato toponyma jsou nepochybně utvořena nejen z množného čísla litevského galas „místo, kde končí nějaký delší předmět; okrajová část předmětu (začátek, konec); kraj, hranice“, ale také z litevského pomnožného apelativa galai „konec pole“. Tím lze vysvětlit i převahu agronymů: lze se domnívat, že mnohé z nich vyjadřují vztah k určitému místu a označují objekty nacházející se na koncích polí. Výrazně méně (asi 20) je místních názvů označujících primární místo, utvořených z jednotného čísla litevského galas: Galas or. Gdr, Sk, b. Pš, Vln, jezero Bsg, gn. Zp, k. Rud, k. (část Leipūškės) Ml, k. (část Peršėkininkų) Mrs atd. Za vzácné primární místní názvy s gal- lze považovat lokativní názvy míst Galūs km. Tk, Galuos b. Stk, utvořené z množného lokativu litevského galas nebo z lokativu litevského galai „konec pole“ – ve zkrácené podobě galuos a v plné podobě galuose. Tento způsob pojmenovávání se vyskytuje pouze v (top)onymii. 3. Za sufixální derivát lze považovat jedno oikonymum Gal-i̇ai vs. Nm (: galas), na druhou stranu však může jít o antroponymické oikonymum typu pluralia tantum, srov. litevská příjmení Galys, Galius (LPDB). 4. Místní názvy se sufixy byly podle kategorií tvoření rozděleny na deriváty utvořené analogicky podle tvoření deminutiv, označení nositelů vlastnosti (nomina attributa) a názvů míst (nomina loci). Nejvíce zdrobnělých místních názvů je utvořeno pomocí sufixů -ėlis a -ėliai – 12, respektive 11: Gal-ėliai k. Rz, V̇žns, k. (část Jūskėnų) Sk, km., mš. lks, pv. Bt atd., Gal-ėlis gn. Mrk, část gn. Sd, k. (část Sausinių) Brt, k. (část Krėkėnų) Krk, k. (část Griežpelių) Lksr atd. Deriváty se sufixy -aitė, -ai̇tės, -aliai, -i̇ukas, -elė, -elės, -učiai, -ukai, -utė, -utis se vyskytují v několika exemplářích nebo jednotlivě: Gal-aitė pv. Lbv, Gal-aitės pv. Lzd, Gal-aitis vs. Pp, Gal-aliai k. 214 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Lietuvių vietovardžių su šaknimi gal- (< liet. galas ‘pabaiga, kraštas’) darbōs ypatybės (část Grūšlaukės, Lazdininkų, Vaineikių Medsėdžių) dals Dr, vs. Antk, Gal-ėlė b. Rz, Gal-ėlės místo v lese Pl, Gal-iūkas l. Upn, Ut, sklp. Dgšk, Gal-učiai k. (část Ragškės) dals Lkš, Gal-ukai or. Dg, Gal-utė pv. Vdv, Gal-utis rst. KŽ. U místních názvů utvořených analogicky podle názvů nositelů vlastnosti převažují sufixy pocházející z *-no⁴. Nejpočetnější jsou deriváty se sufixy -inė a -inės – přibližně 150, respektive 100: Gal-inė or. An, b. Antz, dr. Šn, gn. Str, up. Brž, Dv, vs. Avž atd., Gal-inės k. (část Silu) dals Jsv, k. (část Purplių) dals Mrk, k. (část Kazimieravo) dals Pv, k. (část Stungių) dals Žg, 2 km. Dgč, mš. Dgln, rst. Tgn, rž. Vb, stv. Snt, vs. Btr atd. Méně místních názvů je utvořeno se sufixy -inis a -iniai – 75 a 110: Gal-iniai or. Bb, dr. Mt, km. Skp, krm. Aln, rž. Ad, sklp. dals Tgn, sd. Ign atd., Gal-iniai k. (část Birbiliškės) dals Vl, Gal-inis a. Rz, grv. Brž, kl. Ign, l. Pnd, mš. Rd, up. Jnš, Mrj, Srd, vs. Jon, Upn atd. Je třeba zmínit také deriváty se sufixy -ainė a -ina: Gal-ainė5 krtm. Vl, Gal-ina k., vs. Vdv. Do této kategorie tvoření lze zařadit také po jednom derivátu se sufixy -iškės a -u isnė: Gal-iškės gn., část gn. Kltn, Gal-uosnė kln., krm., plk., sln. Čb. Deriváty se slovanskými sufixy zřejmě rovněž vyjadřují vlastnost: Gal-enka l. Krk, Gal-iūkas pv. Ml, Gal-erka sod. Kdn, Gal-inka ėž. Dbg, k. (část Skaiterių) dals Mc, rst. Čb, Gal-inka or., pv. Msn, Gal-inkė b. Užp, Gal-ošė dr. Varn. Z toponymů, které lze zařadit do kategorie tvoření názvů míst, jsou o něco častější deriváty se sufixem -ynė (7 místních názvů): Gal-ynė dr. Lkm, krm. Stč, l. Ars, Bt, pv. Lkm, Gal-ynė (var. Pelėnė) dv. Krkn, Gal-ynė (var. Pempėnės) l. Užv. Do této kategorie patří také ojedinělé deriváty se sufixy -ava, -ija, -ijos, -yna a -ynas: Gal-ava dp., gn., l. Varn, Gal-ija pv. Trg, Gal-jos or., pv. Nmž, Gal-yna || Gal-ynas or., b., ln., mš., pv., místo u řeky (Šešuvė) Bt. Takové útvary jsou z historického hlediska považovány za konkretizované, tj. místní význam získavší kolektivní názvy (Ambrazas 2000: 51, 54). 5. Většina složených místních názvů s prvním členem gal- je determinativní a obsahuje druhý člen označující věc. Jejich převážná část náleží k poměrně malé skupině determinativních kompozit v litevštině, jejichž druhý člen určuje první, označuje jeho polohu nebo (jde-li o metaforické místní názvy) příslušnost⁶. Modely tvoření těchto kompozit jsou početné a velmi rozmanité. Souvisí to se skutečností, že i mezi obecnými složenými slovy utvořenými ze dvou podstatných jmen, jejichž ⁴ Dėl priesagų kilmės žr. Ambrazas 2000: 144–147. ⁵ Plg. ypatybės turėtojų pavadinimams priskiriamą apeliatyvą gėležanė (Ambrazas 2000: 161). ⁶ Při výzkumu litevských složených místních názvů se obvykle zdůrazňuje, že útvary ze dvou podstatných jmen (nebo jmen) jsou determinativní a jejich první člen určuje druhý (Razmukaitė 2002: 121; Siderskienė 2006: 48; Kacaitė 2008: 277). Případy, kdy je u toponym druhý člen určující a první určovaný, nebyly analyzovány. Straipsniai / Articles 215 LAIMUTIS BILKIS druhá složka určuje první, galas je jedno ze slov, která se nejčastěji vyskytují na prvním místě (srov. LKG I 441). Nejproduktivnějším modelem tvoření místních jmen je podstatné jméno s gal- (← gãlas, galai) + obecné podstatné jméno: Gal-ã-balė l., pv. Vrn, Gal-ã-balai pv. Gr, Gal-a-balýs b., pv. Ob, 2 pv. Vb, Gal-balis b. Imbr, Gal-balis (var. Klim-balė) gn., pv. Vb, Gal-bąlys k. Vb, Galia-balė kn. Klvr, Gal-ì-balė b. Dgč, dr. Šùl, pk. Kpč, Gal-ì-balė || Gal-ì-balis l., pv. Kpč, Gal-ì-balis pk. Alt, Gal-ó-balis drp., pk. Pnd, Gal-ù-balė b. Imbr, Rim, Skp, Vad, krm. Krsn, pv. Krk, Krsn, Mš, Vad, Gal-ū-balė pv. Skp, Gal-ū-balis 2 b. Gž, b. Kp, 2 b. Šmn, b. Tšk, Vb, d. Sv, drp. Mrj atd., Gal-ū-balė a. miške Dglč, ar. Sv, b. Vb: gãlas, galai + balà; Gal-ã-bendris krm., pv. Čln: bendrė, bendrė „společná louka, společné pole“⁷; Gal-a-čvertis l. Onš: čvertis „čtvrtina, čtvrtka“; Gal-a-daliai l., mš. (Liepalotų) dalis Mk, Gal-a-dalýs mš. Mk: dalis „určitý díl celku; součást nějaké věci; pozemek, pole“; Gal-a-dármai pv. DglŠ: dármas „drnoviště, bažina, močál“; Gal-a-drončia b. Dg: drončia „hranice; mez“; Gal-a-kaklelé pv. Vdn: kaklìs, srov. kãklas „zákrut, zátoka, průliv, poloostrov, výběžek“; Gal-ã-kluonė pv. Smn: kluonas „stavba na ukládání obilí, stodola; louka u stodoly, ohrada, ohrazený prostor“; Gal-a-kojs liūn. Nrg: kója; Gal-a-pūšalakís dr., pv. Žž: pūšalakís, pūšalakė „polovina valaku“; Gal-a-sląčiai kl. JnšM: sląstai „zařízení k chytání myší a zvířat, past, léčka“; Gal-a-sinė pv. Dbg: sinà „ráfek, obruč kola; obruč sanic, obložení, sinė ‚ráfek, obruč kola‘“; Gal-ã-triagė || Gal-ã-triagis kl., hranice mezi poli Trgn: triagė, triagis „mez tří brázd“; Gal-a-valakai ar. Žž, pv. Pkn, Gal-a-valakis ar., b. Kpč, Gal-ì-valakė kn. Šaul, Gal-ì-valakis l. Jk, Gal-ū-valakai l. Rtn: valakas „pozemek o rozloze přibližně dvaceti desetin; úzký pruh půdy vzdálenější od domu“; Gal-ã-ždapievel l. Eiš, Gal-ã-ždapievis ū. Drž: *ždapievelė, *ždapievis: žiõdas, píeva; Gal-i-sąrai || Gal-i-sąrali || Gal-i-svarai ar., l., pb., pv. Lp: sąra, sąras, sū́ra, sū́ras „příčný trám spojující bočnice nářadí (stavu, bran), spojovací trám“; Gal-ù-grėlis vt. v lese Rod: grėblį „mokrá cesta vydlážděná dřevem“; Gal-ù-karčiai dr., l. Rm, Gal-ù-kartės krm., pv. Vb, Gal-ù-kartis gn. Rm: kártis „dlouhý tenký strom, bidlo, prut“ nebo kártis „řádek posečené trávy v pokosu“; Gal-ù-smėlė pv. Kpr: smėlis, smėlys atd. Podle tohoto modelu vzniklo několik set složených místních jmen s různými spojovacími samohláskami; jejich základovými slovy ve druhé složce jsou také obecná podstatná jména aikštė, aikštė, akmuo, akmenas, aksnynas, apydemė ‚společný pozemek vesnice mezi dvěma usedlostmi, prostor za domem, výběžek‘, brasta, daržas, dauba, degėsis, degėsė ‚zbytek po požáru, ohořelé dřevo, ohořelý pařez‘, degėsė ‚spáleniště, místo požáru‘, dirva, ežeras, gatvė, giria, gojus ‚malý, pěkný lesík, hájek‘, 7 Významy obecných slov jsou uváděny podle LKŽe. 216 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Lietuvių vietovardžių su šaknimi gal- (< liet. gãlas ‘pabaiga, kraštas’) darbų ypatybės kãimas, kálnas, kalniùkas, kãmpas, kẽlias, ketvirtis „čtvrtina valaku“, kiẽmas, klaimãs „stavba k uskladnění obilí, stodola“, klõnis, klõnis, klõnė, klõnė, krū́mas, krū́mai, kū́lis „louka, výběžek; záhyb, zákrut; kout; okraj, kus“, lankà, laũkas, laukẽlis, lazdýnas „keř nebo strom, na němž rostou ořechy (Corylus avellana); les těchto rostlin, lískový háj“, lẽknas, liẽknas „mokrá, podmáčená louka, bažina, močál; mokré místo porostlé křovím a chudými stromy, močál; malý les, lesní mýtina; neoraný a nesekaný pozemek ponechaný k pastvě“, liẽkna, liẽknà „nízká vlhká louka bez křovin“, liẽptas, liñgas, lū́gas „prohlubeň zaplavovaná řekou; podmáčené říční rameno; louže, močál; bažina, mokřina; rybník, tůň; blátivé místo; prohlubeň na dně řeky“, mārga „míra půdy“, márgė, márgis „míra půdy; pruh půdy vzdálenější od usedlostí“, mìškas, pabalė, pabàlys, pẽlė, piẽva, plẽčius „kus země, pozemek; místo, plocha, prostranství“, plẽčius „místo, plocha, prostranství“, prū́das „rybník“, raistas, rãvas „příkop; malý potok“, salà „pevnina ze všech stran obklopená vodou; vyvýšený, suchý kousek půdy v močálu, mokřině; kousek orné půdy mezi loukami; vesnice“, *sėdimas, sėdimas „pruh půdy u usedlosti“, skardžius, skardis, skersinė „pole rozdělené příčnými pruhy; příčně zoraný záhon, příčná brázda; příčně oraná brázda; pás lesa (vykácený nebo určený k vykácení)“, skersinis „pole rozdělené příčnými pruhy“, skynimas, skynimas „vykácené místo v lese“, sodà „nerozparcelovaná vesnice“, sōdžius, sodžius „místo, kde žijí rolníci, vesnice; usedlost“, sōdas, stūkas, stūkis „pozemek, pruh, plocha“, šaknis, šilas, šniūras „dlouhý úzký pozemek, pruh“, tãkas, takelis, telẽtinkas „ohrada pro telata, pastvina pro telata, louka u usedlosti“, trãkas „vysoká suchá louka řídce porostlá keři a stromy, lesní mýtina; louka s břízami; vykácené nebo vypálené místo v lese, paseka; lesní (někdy i polní) cesta nebo pěšina“, tvorà, ūlyčėlė, ūlyčia, ūlyčia, ūlyčia, ūlyčia, ūlyčia „cesta či ulice staré vesnice; městská ulice; dvůr, prostranství před domem; ohrazená cesta pro hnání dobytka, výhon, pastvina; obecní pastvina; vesnice“, upalis, upė, upėlis, upelė, valkà „malá louže, bažina, mělká dešťovou vodou zaplněná prohlubeň na cestě, na louce, na poli, na dvoře apod.“; mokré, podmáčené, bažinaté místo, daubà, vãras, varà „tyč na stavbu plotu, prut, příčka; dřevěná zpevňující součást dveří, sloupů, tkalcovských stavů apod., spojovací trám, svorník, čep, vãtai, vodà „výběžek louky do lesa či křovin, výběžek, mýtina; neobdělávaný pruh půdy mezi poli“, žardis, žardys, žardis „ohrada pro dobytek⁸. Poměrně častý je model podstatné jméno s gal- (← gãlas, galà) + vlastní jméno, které je rovněž místním jménem (vodním jménem, oikonymem, agronymem): Gal-a-drapalys pv. Šul: Drapãlis ež., Gal-ã-dusia dr. Sr, Gal-ã-dusys || Gal-ã-dusýs of. ež. Lzd: Dusìa ež. (Kviklys 1966: 49; Vanagas 1981: 104), Gãl-a-ilgė || Gãl-a-ilgis k., vs. Mk, Gãl-igė pv. Rait: Ìlgis ež., Gal-a-ilgis pv. Gdr: Ìlgis, Ìlgis ⁸ Podrobněji viz LVŽ III 33–38. Straipsniai / Articles 217 LAIMUTIS BILKIS jezero, Gal-ã-pelėkis lesní bažina: část jezera Pėłkas (Arno), Gal-ã-suojė || Gal-ã-suojis rybník: jezero Suojỹs, řeka Suojà, Gal-ã-verkńė || Gal-ã-verkńis of. k. Grnd: řeka Vėrnė, Gal-ia-kausiaĩ k. AlksnV: ves Kausiaĩ, Gal-ilgiaĩ dr. Rim: jezera Ilgiai, Gal-ù-beržakis b., km. Vb: Bėržakė, rybník Bėržakės, Gal-u-duburė rybník Ldk, Gal-u-duburis vs. Lk: řeka Dubūris, Gal-ù-nakakė b. Kp: řeka Nakakė, Gal-ù-roveja l. Prv, Gal-ù-rovejės rybník Brž: řeka Rovejė. Druhá složka těchto složených místních názvů označuje místo výskytu a příslušnost věci pojmenované určujícími složkami. Mezi složeninami ze dvou podstatných jmen se vyskytuje také vzácný model – podstatné jméno s gal- (← galas, galai) + vlastní jméno, které je osobním jménem: Gal-aštainė louka als. Š: osobní jméno Štaina, *Štaina, *Štainys, srov. příjmení Šteina, Šteinis, Gal-ù-šėkai ar. Vb: osobní jméno Šėkas (LPDB). Osobní původ druhé složky agronyma Galùšėkai je nejpravděpodobnější proto, že se shoduje lokalizace místního názvu a osobního jména Šėkas. Oba útvary patrně vyjadřují příslušnost objektů osobám. Vzácnými, vyskytujícími se pouze v toponymii, jsou složené místní názvy utvořené z litevského galas, skloňovaného jako galan, a obecného nebo vlastního podstatného jména: Galam-põliai (Galam-põlės? (< *Galam-põliai) rybník Švrk: pol. pole ‘půda; pole’ (LLKŽ 476), rus. pole ‘pole’ (RLKŽ II 245), Galan-bala bažina Sl, Galan-balė louka Vrn, Galan-balė (< *Galan-bālė) rybník Mrk: bažina; Galan-ėžerė louka, les Rud: jezero, Galan-lyčė (< *Galan-ulyčė) rybník Pkln: ulice, ulice, ulice, Galan-kaviškis ar. Kpč: jezero Kaviškis. Neproměněný skloňovaný tvar, který tvoří první složku těchto složených místních názvů, určuje druhé podstatné jméno a označuje směr k objektu. Několik složených místních názvů může být utvořeno z podstatného jména s gal- (← galas, galai) a přídavného jména: Gal-ã-cielai dr. Pkn: cielas ‘nedotčený, neporušený; celý, úplný’, Gal-ù-konis (var. Kōnis) rybník Kp: kōnis, -ė ‘související s bojem, určený k boji’ (informátorka uvedla, že na louce byly úkryty povstalců). Druhá (adjektivní) složka těchto agronym určuje první (substantivní): ‘celé konce’, ‘bojové konce’. Tento model tvoření složených obecných podstatných jmen je velmi vzácný – vyskytují se ještě útvary pouze s druhou složkou adjektivní, odvozenou od palikis, -ė (LKG I 472). Několik toponym lze chápat jako útvary z podstatného jména s gal- (← galas, galai) a slovesa: Gal-ã-saris klv., rybník Aln: litev. sãrti (sãra, sãro) ‘činit hnědým, špinavým’, Gal-a-tvaras dr. Užp: tverti (tvẽria) ‘dělat, stavět (plot); ohraničovat plotem, obklopovat, obezdívat; stavět ohrazený útvar; rozdělovat přehradami na oddělené části, přehrazovat’, Gal-ù-sėdės (var. Galùsėdžiai) ar. Pnd: sėdėti (sėdi) ‘trvale žít (na nějakém místě)’, Gal-ù-supė gn. Vvs: (?) supinti ‘stahovat se’, Gal-verkis (var. Galvalkis, Galvalkis, Galvalkys) bažina, příkop, rybník Bsg: verkti (vẽrkia, vẽrkė) ‘ronit slzy, vzlykat z rozrušení (např. z bolesti, smutku, 218 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Litevské místní názvy s kořenem gal- (< litev. gãlas ‘konec, okraj’) slovotvorné rysy radosti); stěžovat si, naříkat; propouštět vlhkost, rosit se, prosakovat. Vztahy mezi složkami těchto místních názvů utvořených z podstatného jména a slovesa lze jen obtížně určit. První složka možná označuje místo děje: ‘set na konci’, ‘sedět na konci’, tedy být, ‘plakat na konci’, tedy hořet, prosakovat apod.; srov. útvar naktigonis ‘pást v noci’, který označuje dobu děje (LKG I 463). 6. Víceslovné místní názvy je třeba nejprve rozdělit na předložkové9 a slovní spojení. Většina předložkových místních názvů je utvořena z nářeční předložky galù, která vyjadřuje prostorové (místní) vztahy a je předložkovým užitím instrumentálového tvaru podstatného jména, a z genitivu obecných podstatných jmen: Galù bãlos (var. Galãn bãlos) rybník Luok, Galù daržo ar. Tj, louka Vr, rybník Pnt, Tj, Galù dirvóno ar. Ktk, Galù dirvós (Galùdirvas) rybník Dkš, Galù žẽro bažina Km, louka Ktk, rybník Lel, Galù gõjaus ves, louka, část řeky Km, Galù kãimo louka Pn, rybník, les Blnk, Galù kanõvos dr. Jmbr: kanóva ‘příkop; mez, brázda’, Galù kẽlio rybník Vies, Galù kluonų stodola, rybník Lel, Galù kūlio ar. Glv, Galù laũko dr. Kvr, kln. Žl, rybník JnšM, Galù lazdýno les Šmn, Galù liepų dr. Rgv, Galù lygumų rybník Žl, Galù mẽgių rybník Km, Galù miško rybník Blnk, Galù palãto ves, rybník Šmn: *palãtas, srov. palatas ‘trámová podlaha, půda’, palatai ‘postranní strop stodoly, na němž se ukládá obilí a krmivo; kůlna, dlážděná plocha’, Galù prūdo bažina, louka, rybník Pbs, Galù raĩsto močál Pg, Galù rãvo ar. Kvr, bažina Kp, rybník Krns, Galù salõs ostrov v jezeře (Alauš) Sk, Galù sėdybos les Vdšk: sėdyba ‘usedlost’, Galù sienos rybník Sv, les Ant, Galù sodybų kopec Rk, Galù sodo místo Pnm, Galù stulpelio rybník Kur: stulpẽlis, srov. stulpas ‘svisle do země zaražený kmen; kůl, kolík’, Galù šniūrelio bažina Rk, Galù šniūrų příkop Dl, rybník Blnk, Dl, Pnt, Žl, Galù telėnko (t. Galù telėnko) ar. Tj, Galù tvorõs dr. Šr, louka Blnk, pastvina Int, rybník Blnk, Mt, Pbs, Galù ūlyčios rákosina Kvr, rybník An, Galù ūlyčios (var. Raĩtas) rybník An. Je třeba poznamenat, že konstrukce označující místo s předložkou galù a genitivem podstatného jména jsou poměrně časté i v nářečích: galù kojų, iš galù kluono (Ulvydas 2000: 223), galù klaimo, galù daržinės, galù lauko, galù sodžius (LKŽ).10 Předložka galù se užívá také s genitivem vlastních podstatných jmen (místních názvů) k vyjádření polohy objektu vzhledem k jinému objektu: Galù Dėblono louka Krkn: Dėblonas řeka, Galù Išlaždo dr. Rd: Išlažas rybník, Galù Šlapių gn. Pg: Šlės ar., gn. 9 Litevské předložkové místní názvy jsou jako složené názvy označeny také v publikaci věnované inventarizaci jejich tvoření (Rabačiauskaitė 1969: 243), stejně jako v některých dalších pracích zaměřených na analýzu tvoření toponym (Endzelė 2005: 176). Jiní badatelé rozlišují dvě samostatné skupiny – složené místní názvy a předložkové místní názvy (Mickienė 2001: 123, 136; Bartkutė 2008: 165, 168). Z formálního hlediska by předložkové konstrukce měly být zařazeny do skupiny složených místních názvů; srov. také Подольская 1978: 62. 10 Novotvary s předložkovým původem se nazývají také sekundární (novotvary) (viz DLK 438). Straipsniai / Articles 219 LAIMUTIS BILKIS Protikladným místním názvům je také vlastní derivační model galù + genitiv adjektiva plnícího funkci podstatného jména: Galù laibių pv. Rgl: laibais, laibój, srov. láibas, -à, láibas, -à ‘úzký v průměru, tenký’, Galù sodybinių ar. Ktk: sodybinis, -ė ‘náležející k usedlosti, nacházející se na místě usedlosti’. Jeden protikladný místní název je utvořen z řídce užívaného novotvarového nářečního předložkového galù a genitivu obecného podstatného jména: Galù raisto pv. Lel. Tato konstrukce rovněž vyjadřuje polohu (konce) vzhledem k jinému objektu. Předložkové galù se považuje za vyvinuté z dativu podstatného jména; konstrukce s ním se vyskytují i v nářečích: galù sodo, galù lauko (viz Ulvydas 2000: 177). Velmi časté jsou předložkové konstrukce s genitivem, v nichž do předložkové kategorie přešly (nebo se k ní přiblížily) tvary jednotného čísla podstatného jména. Funkci předložky nejčastěji plní inessivní forma galẽ, s níž se obvykle pojí genitiv obecného podstatného jména: Galẽ balos b. Kpč, Galẽ beržyno m. Ds, Galẽ beržynėlio l. Pžl: beržynėlis, srov. biržynas ‘březový les’, Galẽ dármo krm. Trn, pv. Str, Galẽ daržų pv. Ds, Galẽ dėgsnio ‖ Galẽ dėgnių dr., pv. Ml: degnys ‘vypálené místo, spáleniště’, Galẽ dirvonų l. Sug, Galẽ duobelių pv. Brš, Galẽ ežerėlio pv. Sld, Galẽ ežero ar. Trgn, ẽž. (Spalio) část, ẽž. (Bebrusų) část Int, pv. Nm, část pv. Trgn, Galẽ girėlės krm. Trgn, Galẽ gõjelio d. Tj, Galẽ gõjų pv. Ssk, Galẽ grõblius l., pv. Rm, Galẽ grõblių drv. Rim: grõblius ‘násyp, silniční násep’, Galẽ kamšós pv. Auk: kamšà ‘cesta vyložená a vycpaná proutím; zasypaná, opravená jáma; přechod přes řeku; bažinaté místo’, Galẽ kẽlio pl. Rod, Galẽ kulių (var. Galas kulių) dr. Sug, Galẽ lauko ar. Rmš, dr. Str, kln. Tvr, mš. Str, pv. Rmš, Galẽ laukų pv. Všt, Galẽ lydimėlio l. Sld: lydimėlis, srov. lýdimas, lýdimas ‘vykácená nebo vypálená plocha v lese, mýtina; zorané a obdělávané pole na místě vykáceného lesa, novina’, Galẽ miško dr. Rim, Galẽ pakalnų l. Mk, pv. Dgl: pakalnė, pakalnė ‘nízko položené místo u úpatí hory, údolí; svah hory’, Galẽ pakriūtės rst. Glv: pakriūtė ‘strmý, příkrý břeh nebo horský svah; okraj řeky či jezera podemletý vodou pod drnem nebo kořeny stromů, břeh’, Galẽ pylimo ar. Tj, Galẽ priemenės dr. Šr: priemenė, priemenė ‘část obytného domu u vchodových dveří; prostor u dveří stodoly, předsíň; určitá část dvora blíže ke dveřím’, Galẽ pušynėlio mš. Sug, Galẽ raistelio gn. Tj, Galẽ salõs mš. Šnt, Galẽ salų l., pv. Aps, Galẽ sėdybų ar. Vžns, Galẽ sienos pv. Glv, Galẽ skardžio pv. Dgl, Galẽ skardžiaus dr. Trgn, pv. Sld, Galẽ smėlio dr. Lkn, Galẽ sodybos mš. Ktk, Galẽ sodybų l., mš. Sug, Galẽ šakinių l. Ign: šakinis ‘kořenová zelenina’, Galẽ šilo pv. Sv, Galẽ šniūrų dr. Aps, pv. Aps, Ssk, Galẽ trãko pv. Vdšk, Galẽ tvoros ar. Tj, dr. Glv, Vs, kdr. Tj, l. Blnk, pv. Dl, Glv, vt. Sug, Galẽ ūlyčios pv. Str, Galẽ valako pv. Lnk, Galẽ valakų l., mš. Mrc. Přechod inessivu galẽ k předložkám a jeho přimykání k nim je patrné i ve spisovném jazyce (LKG II 581; DLKG 438), ačkoli LKŽ uvádí tuto formu pouze jako příslovce. 20 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Derivační charakteristiky litevských místních názvů s kořenem gal- (< litev. gãlas ‘konec, okraj’) V toponymii se poměrně často vyskytují také předložkové konstrukce utvořené z předložkového inessivu galė a dalšího místního názvu: Galė Anãpiečio dr. Mž: Anãpietis pv., Galė Džiūriškių l. Sug: Džiūriškės kn., l., Galė Ilgėlio (var. Gãlas Ilgėlio) pv. Antž: Ilgėlis ež., Galė Karvėliškės pv. Rod – podle varianty názvu bažiny Karvėliškės *Karvėliškė, Galė Klýdlaukio pv. Tj: Klýdlaukis pv., Galė Pãkudrelio dr. Ut: Pãkudrelis rst., Galė Ramūnės mš. Krs: Ramūnė up., Galė Širvintõs (var. Gãlas Širvintõs) ar., pv., up. část (Širvintos) Vp: Širvintà up., Galė Tautėsno (var. Gãlas Tautėsno) b. Antž: Tautėsnis ež., Galė Telėtninko ar. Tj: Telėtninkas pv., Galė Trãko ar. Tj: Trãkas gn., Galė Ūpio kn. Srd: Upys up. Je třeba vyčlenit také takové předložkové místní názvy, v nichž se galė pojí se spojením dvou slov v genitivu, tvořeným osobním jménem nebo místním názvem a obecným podstatným jménem: Galė Barãbyko klõjimo ar. Tj: adv. Barãbykas + klõjimas ‘budova na uskladnění obilí, stodola’, Galė Barõno daržo ar. Tj: adv. Barõnas + daržas, Galė Burbùlio daržo ar. Tj: adv. Burbùlis, Galė Čėpų daržo ar. Tj: adv. Čėpas, Čėpys, Galė Jãkimo daržo ar. Tj: adv. Jãkimas, Galė Jutkónių tvorõs ar., pv. Pbs: Jutkónys k. + tvora, Galė Kãčko daržo ar. Tj: adv. Kãčkas, Galė Kiškių raũvo pv. An: adv. Kiškis + rãvas, Galė Kuliõvo daržo ar. Tj: adv. Kuliãvas, Galė Pranėlio daržo ar. Tj: adv. Pranėlis, Galė Smalščiaus daržo ar. Tj: adv. Smalščius, Galė Štako daržo ar. Tj: adv. Štakas, Galė Usõnio daržo ar. Tj: adv. Usõnis, Galė Žimo daržo ar. Tj: adv. Žimas. Několik konstrukcí je utvořeno z adjektiva plnícího funkci podstatného jména a genitivu příčestí činného přítomného: Galė ilgų pv. Škš: ilgasis, ilgõji, srov. ilgõs ‘daleko se táhnoucí louka’, Galė lóbines rst. Ck: *lóbė ← lóbos ‘prohlubeň, údolí, úval; úpatí svahu’, srov. lóbė ‘prohlubeň, údolí, úval; úpatí svahu’, Galė sausavìšės l. Mrk: sausavìšis, –ė ‘jehož vrchol je suchý, uschlý’, Galė sėdimų mš. Tk: sėdimasis, sėdimoji ← sėdimas, –a ← sėdėti (sėdi) ‘trvale žít (na určitém místě)’. Zvláštní skupinu tvoří předložkové konstrukce, v nichž se s genitivem obecných slov pojí inessivní forma galan plnící funkci předložky: Galan bãlos pl. Sug. pv. Tk, Galan bãlos (var. Galų bãlos) pv. Luok, Galan ẽžero (var. Galan-ežėre) l., mš. Rd, Galan lãuko kl. Ut, Galan miško l. Mrc, Galan piẽvos gn. Šln, Galan rãvo b. Mlt. Tyto konstrukce vyjadřují prostorové vztahy směru a ukazují, že pojmenovaný objekt se nachází při cestě směrem k jinému objektu. V jednom případě tvoří galan konstrukci s významem směru s dativem: Galan piẽvai gn., rst. Mrk. Složené místní názvy – slovní spojení – jsou zpravidla substantivní; jejich řídící a závislé slovo (podstatné jméno nebo zpodstatnělé Straipsniai / Articles 221 LAIMUTIS BILKIS adjektivum) jsou nejčastěji spojeny vazebným vztahem¹¹. Největší část takových místních názvů tvoří spojení s genitivem obecných podstatných jmen¹², která vyjadřují kvantitativní vztahy. Jejich řídící členy označují malé (neurčité) množství (konec, konce), zatímco závislé druhé členy označují obsah tohoto množství, tj. objekt, jehož část tvoří nebo který pojmenovávaný objekt ukončuje či prodlužuje: Galai bālų sml. Vrn, Galai dėgsnių vt. Iaukė Ml, Galai ežero ež. část Trgn, Galai ganiavos sklp. Lp: ganiva letní pastva pro dobytek, tráva, pastva; místo, kde se pase, Galai lankų pv. Dl, Galai nadų kn. Žž – srov. bělorus. nadė ‘starobylá míra plochy odpovídající několika desetinám; pozemek’ (Яцкн 1971: 118), Galai pievų l. Rtn, pv. Jz, Galai režių l. Aln, Galai skynimų l. Rtn: skynimas ‘vykácené, vysekané místo v lese’, Galai šilų mš. KzR, Galai šniūrų pv. Zk, Galai šniūrų b., dr. Dl, Galai valakų ar. Lp, Galas apušoto mš. část Sk: apušotas ‘osikový les, osikový porost’, Galas balos pv. Zk, Galas balų l. Trgn, Galas brastų dr. Lkm, Galas dãrmo l. Sd, Galas daržo l. Vrn, pv. Čln, Vrn, Galas degimo ar. Glv: degimas ‘vypálené místo (louka, bažina, les), spáleniště’, Galas dronyčios ar., gn. Prl: dronyčia ‘hranice; mez’, Galas duobės pv. Dkšt, Galas ežero ež. (Didžiulio) část Dg, ež. (Bebrusų) část Luok, gn. Tvr, mš. Klt, pv. Dg, Gdr, Sv, Galas galėlio sk. Ds, Galas galėlio || Galas galėlių ež. (Pačio) část Ds, Galas girių l. Ds, Galas gojaus pv. Rm, Galas grōblių dr., pv. Rim: grōblas ‘násyp, násep cesty’, Galas ilgų l. Ršk: ilgasis, ilgoji, srov. ilgosios ‘daleko se táhnoucí louka’, Galas kalnelio pv. Vb, Galas kalno kn., l. Ršk, rst. Ąsm, Galas kalno (var. Galė kalnas) dr., pv. Šut, Galas karklyno gn. Dkšt, Galas kelio kl. část Ms, Galas keliūtės kl. část, rst. část Sug: keliūtė ‘malá, málo používaná cesta, cestička’, Galas krūminių rst. Lkm: krūminė ‘místo zarostlé křovím, křoviny’, Galas kulio ar. Lkm, Galas kūlių (var. Galė kūlių) dr. Sug, Galas laukelio ar. Antz, Galas lauko l. Str, část l. Tvr, Galas pievos pv. Trgn, Galas pylimo dr. Lkm: pylimas ‘nízké, vlhké, bažinaté místo, mokřad; velká plocha lesa či pole’, Galas pusynėlio mš. část Pt, Galas raisto b. Mc, pv. Ck, Jž, Vrn, Galas rėvo pv. Pun, št. Trk, Galas režiu (var. Biržynė) b. An, Galas saliūtės pv. Trgn, Galas salos l. Mrk, Galas samanýkščio dr. 11 Existují syntaktické práce, v nichž se syntaktické vztahy ve jmenných spojeních klasifikují jinak než v LKG a DLKG, tj. podle požadavku, který klade řídící člen slovního spojení na připojení závislého členu. U některých jmenných spojení, která se obvykle považují za utvořená vazbou, by takové kritérium vedlo k jejich zařazení mezi jmenná spojení utvořená přimykáním. Vztah přimykání by bylo možné spatřovat také mezi genitivem s významem vlastního jména a řídícím členem slovního spojení (Rotušės aikštė), protože tento genitiv řídící člen nevyžaduje, stejně jako u některých spojení s instrumentálem či lokálem. Na druhou stranu by se vztah některých podstatných jmen k příslovcím, tradičně považovaný za přimykání, hodnotil jako vazba (viz Vaskelaitė 2003: 143–156; 2009). 12 Takový genitiv se nazývá genitivem kvantitativního obsahu (viz DLKG 512) a význam spojení se charakterizuje jako kvantitativní obsahový, doplňkový, kompletivní (Labutis 1994: 41). 22 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Tvoření litevských místních názvů s kořenem gal- (< litev. gãlas ‘konec, okraj’) LeI: samanýkštis ‘místo porostlé mechem, Gãlas skardžius mš., sk. Pln, Gãlas šeršinų l. Tv, Gãlas sodybų pv. Ktk, Žr, sod. Ign, Gãlas šilėlės gn. Mž, Gãlas šilo dr., mš., pv. Sv, Gãlas šilo (var. Kulỹs) pv. An, Gãlas šniūrų pv. Šnt, Gãlas trakėlių l. Prl, Gãlas trako ar., pv. Lkm, Gãlas Tūorõs pv. Plš, ž. Mlt, Gãlas ūlyčios l. Plš, Gãlas ūpės krm. Vb. Ve spojeních s genitivem kvantitativního obsahu bývají závislým členem poměrně často jiné místní názvy: Galai Šąčių ar. Prl: Šąčios plk., Gãlas Baluõšo ež. (Baluõšo) část, vt. v poli Trn: Baluõšas ež., Gãlas Daugų kn. Dg: Daugai mst., Gãlas Dumblio liūn. Mlt: Dumblės ež., Gãlas Duvėno pv. Užp: Duvėnas ež., Gãlas Gruodiškio (var. Gruodiškio galas) ar., ž. Lkm: Gruodiškis ež., Gãlas Ilgėlio (var. Galė Ilgėlio) pv. Antz: Ilgėlis ež., Gãlas Įlojo sl. Ds: Įlosai ež., Gãlas Jūodupio gn., pv. Rtn: Jūodupis k., Gãlas Krūvandõs dr., pv. Čk: Krūvandà up., Gãlas Rãdiškės l. Tvr: Rãdiškė k., Gãlas Širvintõs (var. Galė Širvintõs) ar., pv., up. část (Širvintos) Vp: Širvintà up., Gãlas Tautesnio (var. Galė Tautesnio) b. Antz: Tautesnis ež., Gãlas Vilkautinio paež. Kbš: Vilkautinis ež. Ve slovním spojení Gãlas Leibõko dr., pv. Grb je genitiv nejspíše osobní jméno *Leibõkas, srov. litev. leibà ‘hlupák, natvrdlý člověk; pomalý člověk’, prvd. Leibùkas (Butkus 1995: 288). V tomto případě lze spatřovat metonymicky vyjádřený kvantitativní význam: ‘pole, louka tvořící malou část (konce) Leibokovy půdy, usedlosti apod. O něco menší skupina jmenných spojení s genitivem podstatného jména vyjadřuje prostorové (místní) vztahy a ukazuje, že pojmenovávaný objekt se nachází na konci: Gãlo apušrõtas kln. Šn: apušrõtas ‘osikový les, osikový porost’, Gãlo grõvis pv. Žg, Gãlo kálnas plkn. část (Aukštaičio kalnas) kln, Gãlo krūmai km. Pg, Gãlo kūdrėlis l. Pls: *kūdrėlis ← kūdra, kūdrà + kẽlias, Gãlo lankà gn. Pkšt, Gãlo laũkas ar. Pd, l. Gr, Gãlo pieva pv. RdN, Gãlo prūdėlis tv. Onš, Gãlo skynimas l. Vs, Gãlo upėlis grv. Pšš, pv. Rtn, Gãlo vertimas l. Rtn: vertimas ‘orba, zoraná půda’, Galų balà b. Ars, Blnk, plk. Krok, pv. Krsn atd., Galų balė || Galų balė pv. Mrs, Galų balėlė b. Mlt, Galų bãlos b. Sk, Galų brãdas ar. Jz: brãdas ‘velké bláto, rozbahněná cesta, mokré místo; mělčí místo v řece, kde lze přejet, brod’, Galų dirvos dr. Skdv, Galų duobė pv. Brš, Galų ežeras pv. Ob, Galų ežerėlis ež. Prl, Galų kalnai (var. Galūkalnas) gn., část kln. Ppr, Galų kálnas ar. Šil, aukšt. Šil, kln. Plt, klv. Pdv, Rdč, l. Lkm, Galų kelėlis kl. Eiš, Galų krūmai krm. Blnk, Galų kupstynė b., pv. Krk: kupstynė ‘místo s drny, louka’, Galų lankà ln. Žmt, Galų miškėlis mš. Mlt, Galų pieva pv. Krn, Ldvn, Ln, Mlt, Vdn, Vln, Galų pievelė pv. Užp, Galų pievos mš. Žsl, Galų pylimas pv. Vdn, Galų raištai rst. Krn, Galų raistas b. Rait, klm. Tj, kms. Jz, plk. Btr, pv. Dg, rst. Lėl, Pun atd., Galų raisteliai ar., rst. Jz, Galų ravàs grv. Sem, Galų rėvas grv. Btr: rėvas ‘příkop; mezera, prohlubeň, rokle’, Galų skėriniai dr. Km, Galų šaltinis šlt. Škt, Galų šniūrai b. Antz, rž. Pln, Galų šniūreliai ž. Lp, Galų tankynė mš. část Straipsniai / Articles 223 LAIMUTIS BILKIS Jž: houština ‘místo hustě zarostlé, houští’, Galų upėlis gr. Užp, upl. Krn. Z konstrukcí s genitivem lze vyčlenit konstrukce s genitivem téhož slova: Galų galas gn. Pn, Galų galo darželis pv. Šv. Nejspíše vyjadřují zesilující vztahy s odstínem negativního hodnocení (‘velmi vzdálené, těžko dostupné, ležící v zapadlém koutě’). Trojčlenná konstrukce potvrzuje tvrzení, že taková spojení mají sklon k ustrnutí (srov. LKG III 203). Za zmínku stojí spojení vyjadřující prostorové (směrové) vztahy, s genitivem místních jmen a předložkou ant: Galų ant Rūdių vt. Klvž: Rūdių upalis up., Galų ant Vaidėno vt. Klvž: Vaidėnis up. Tato složená místní jména označují a charakterizují objekty (konce) ve vztahu k jinému objektu; naznačují, že pojmenovaná místa leží při cestě směrem k jiným objektům. Několik složených místních jmen lze patrně považovat za spojení vyjadřující místo s podstatným jménem v lokálu, v nichž první člen určuje druhý: Galė daržas ln. Šv, Galė degimas dr. Glv, Galė grėblė pv. Žm. grėblė ‘mokrá cesta dlážděná dřevem’, Galė kalnas (var. Gėlas kalno) dr., pv. Št, Galė lazdynas l. Arm, Galė laukas gn. Št, Galė lyguma dr. Ut, Galė pieva pv. Blnk, Galė valkai dr. Pkn, pv. Pun. V apelativních spojeních s lokálem bývá zpravidla určen první člen: vchod ve vesnici, služba na statku, spánek v tlačenici apod. (LKG III 209). Několik složených místních jmen – slovních spojení – je problematických a lze je vykládat dvojím způsobem. Jde o konstrukce tvořené instrumentálovým tvarem galù a nominativem podstatného jména: Galų lanką pv. Mrk, Galų laukas gn. Tj, Galų pieva pv. Pkn, Žž, Galų raistas pv. Btr, Smn, Galų raistelis pv. Mrk, Galų siena dr., km. Kvr, Galų sodyba pv. Rk, Galų šniūrai ar. Mlt, Sk, gn. Vp, l. Plš, pv. Dl, Sk, rt. Mlt, Galų ūlyčia dr. Glv. Lze se domnívat, že tyto konstrukce jsou slovní spojení vyjadřující příznak, jejichž složky jsou spojeny rekcí, přičemž podstatné jméno liet. galas je v singulárovém instrumentálu. Vzhledem k tomu, že instrumentál podstatného jména vyjadřuje vlastnost věci spolu s nezbytně závislými slovy (smrk s nakloněnými větvemi, strom s kořeny dlouhými dva metry, pole s pahorky ošlehanými větrem, viz: DLKŽ 561; LKG III 207–208), je však snazší považovat takové konstrukce za spojení podstatných jmen spojená adhezí, v nichž vystupuje adverbiální příslovce gal13. V takovém případě by vyjadřovala způsob uspořádání objektů (například ‘louka, usedlost či oblouk obrácené koncem, tedy zadní částí, určitým směrem’) nebo místo (například ‘pole, mokřina či zeď ležící na konci nějakého jiného místa’). Bez větného kontextu je sotva možné přesněji určit význam těchto spojení, neboť galų patří k takovým litevským příslovcím, která mohou vyjadřovat 13 O možnosti, že instrumentál galù funguje jako příslovce, se již před časem psalo v pracích Kazimierase Ulvy­dase (Ulvy-das 2000: 223). 224 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Zvláštnosti tvoření litevských místních jmen s kořenem gal- (< liet. gãlas ‘konec, okraj’) i místo děje, i způsob14. Je třeba poznamenat, že jmenná spojení s příslovci jsou v litevštině velmi vzácná a obvykle se tvoří se slovesnými podstatnými jmény (viz LKG II 233–234); zároveň se při popisu gramatických vlastností příslovcí uvádí, že „za určitých okolností (například v nadpisu) se příslovce mohou přimykat i k podstatným jménům, srov.: Vilnus dnes; Naše vesnice včera(zítra)“ (DLKG 410). Protože zkoumaná slovní spojení se stala samostatnými názvy, jsou prostředkem vlastního pojmenování a fungují mimo větu, je takové přimykání příslovcí k podstatným jménům rovněž zcela možné15. Jako další argument lze uvést také to, že instrumentál podstatných jmen se v příslovcích odvozených od podstatných jmen zaznamenává v mnoha gramatických pracích – uvádí se, že funkci příslovcí způsobu mohou plnit singulárové instrumentálové tvary balsu, ūmara, ratų, būriu, šonu, žaibu, pūku, stulpu apod. (Ulvydas 2000: 223; LKG II 428; DLKG 411), funkci místních příslovcí pak plurálové instrumentálové tvary pavėjais, pakraščiais, patakais (LKG II 443), vietomis, pagiriais, palubėm, palangiais (DLKG 424, 425). Vztah mezi složkami konstrukce Galūs par veršme rst. Vžs není zcela jasný. Nejspíše je třeba ji chápat jako jmenné spojení s akuzativem a služební předložkou par ‘u, při’ vyjadřující prostorový vztah (místo s odstínem omezení či konkretizace) (Galūs par veršme ← galī par veršme), srov. spojení téhož významu jabloň u cesty, chata u jezera, pozemek u silnice (LKG III 220). Nelze však vyloučit, že lokálová (inesivní) forma galūs zde již plní funkci příslovce, protože lokálové tvary, například krašte, viduryje, užpakalyje, apačioje, také mají sklon adverbializovat (viz LKG II 428). 14 Podrobněji o polysémii příslovcí viz LKG II 443, 451. 15 V některých pracích o syntaktických vztazích se pojem adheze neužívá; za typy syntaktických vztahů se považují rekce a modifikace (Holvoet, Judžentis 2003: 14), nebo komplementace, modifikace a její jemnější podtyp specifikace (Holvoet 2009: 81–94). V tomto analyzovaném případě příslovce galų patrně plní funkci modifikátoru. Straipsniai / Articles 225 LAIMUTIS BIKIS ZÁVĚRY 1. Nejčastějšími způsoby tvoření toponym s (prvním) kořenem gal- jsou pluralizace (Galai), sufixální tvoření, skládání a spojování. 2. Nejproduktivnějším typem sufixálního tvoření toponym je gal- + -inė (Gal-inė), -inės (Gal-inės), -inis (Gal-inis), -iniai (Gal-iniai, Gal-iniai). Tyto odvozeniny patří do kategorie názvů nositelů vlastnosti. 3. Největší skupinu složených místních názvů tvoří toponyma složená z galas, gali a obecných podstatných jmen. Značná část složených místních názvů je utvořena podle modelu galas, gali + další místní název. Specifickým rysem těchto determinativních složenin je, že druhá složka určuje první. 4. Předložkové místní názvy se nejčastěji tvoří z novotvarových místních předložek galų, galė a genitivu obecných nebo vlastních podstatných jmen (místních názvů a osobních jmen). Mnoho předložkových konstrukcí se tvoří také z novotvarové předložky vyjadřující směr galan a genitivu obecných podstatných jmen. 5. Většinu místních názvů tvořených slovními spojeními představují spojení vyjadřující kvantitativní (částové) vztahy, s genitivem obecných a vlastních slov (obvykle místních názvů), v nichž je složka s gal- řídící (Gālas pievas, Gālas Vīl̄autinia). O něco menší je skupina spojení vyjadřujících místní vztahy, s genitivem obecných podstatných jmen, v nichž je složka s gal- závislá (Gālo lankā, Galū šaltinis). 6. Za raritní gramatické rysy toponym s gal- lze považovat: a) lokativní primární místní názvy Galūos, Galosė; b) modely tvoření složených místních názvů gal- (← gālas, gali) + vlastní jméno (místní název, osobní jméno); + přídavné jméno; + sloveso; c) složená toponyma utvořená z ilativu galan a obecného nebo vlastního podstatného jména; d) slovní spojení, v nichž se lexicalizovaný instrumentál podstatného jména galū pojí s nominativem podstatného jména (Galū raistėlis). 7. Analýza tvoření místních názvů s gal- doplňuje a rozšiřuje popis litevské gramatiky o nová data. 226 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Lietuvių vietovardžių su šaknimi gal- (< liet. gãlas ‘pabaiga, kraštas’) darbų ypatybės ZKRATKY ODKAZUJÍCÍ NA OBJEKTY A DALŠÍ ZKRATKY a. – náměstí ar. – orná půda, obdělávaná půda avd. – osobní jméno aukšt. – vyvýšenina b. – bažina brus. – běloruský (běloruský jazyk) d. – jáma dr. – pole dp. – rašeliniště dv. – úhor dv. – statek ež. – jezero gn. – pastvina grv.– příkop k. – vesnice kdr. – rybník kl. – cesta klm. – pařezina kln. – hora kln. – údolí klv. – kopec kms. – ostřicový porost, ostřicoviště krm. – křoviny krtm. – mýtina l. – pole lat. – lotyšský lenk. – polský liet. – litevský liūn. – močál ln. – louka mst. – město mš. – les of. – oficiální paž. – rozsypal se, rozsypaná stráň pb. – písečný hřbet pkrnt. – pobřeží plk. – bažina, bažinaté místo plkn. – holý pahorek pr. – pruský prvd. – přezdívka pv. – louka pvd. – příjmení rst. – močál rus. – ruský rž. – úzký pruh půdy sav. – obecní samospráva sk. – sráz sklp. – pozemek sln. – údolí sml. – písčina sod. – usedlost stv. – hluboká tůň šl. – svah šlt. – pramen ter. – území tv. – rybník ūk. – hospodářství up. – řeka upl. – potok var. – varianta vks. – volost vrs. – vývěr vs. – samota vt. – místo, lokalita vv. – místní název ž. – země Straipsniai / Articles 227 LAIMŪTIS BILKIS ZKRATKY MÍST SROVNÁVÁNÍ MÍSTNÍCH NÁZVŮ Ad – Adutiškis (okres Švenčionys) AksnV – Aksnėnai (okres Vilkaviškis) Aln – Alanta (okres Molėtai) Alt – Alvitas (okres Vilkaviškis) An – Anykščiai Ant – Antalieptė (okres Zarasai) Ank – Ánkoptis (okres Klaipėda) Anz – Anzavė (okres Zarasai) Ap – Ąpsas (Bělorusko) Arm – Armõniškės (Bělorusko) Ars – Aristava (okres Kėdainiai) Ašn – Ašminta (okres Prienai) Auk – Aukštadvaris (Aukštadvaris; okres Trakai) Aukšt – Aukštupėnai (okres Kupiškis) Avž – Avižieniai (okres Vilnius) Bb – Bãbai (okres Kaunas) Bnk – Bãlninkai (okres Molėtai) Brš – Bìrštonas (okres Prienai) Brt – Bãrtninkai (okres Vilkaviškis) Brž – Bìržai Bsg – Baisógala (okres Radviliškis) Bt – Batakiai (okres Tauragė) Br – Butrimonys (okres Alytus) Ck – Ceikiniai (okres Ignalina) Čb – Čiõbiškis (okres Širvintos) Čk – Čekiškė (okres Kaunas) Čn – Čiulėnai (okres Molėtai) Dbg – Dubingiai (okres Molėtai) Dn – Dubėnai (okres Alytus) Dg – Daugai (okres Alytus) Dgč – Degùčiai (okres Zarasai) Dgl – Daugėliai (okres Utena) Dglč – Daugėlaičiai (okres Radviliškis) Dglk – Daugėliskiai (okres Kaunas) DglN – Naujasis Daugėliškis (okres Ignalina) Dšt – Dūkštas (okres Ignalina) Dl – Deltuva (okres Ukmergė) Dr – Darbėnai (okres Kretinga) Drž – Daržininkai (okres Varėna) Ds – Dusetos (okres Zarasai) Dv – Dieveniškės (okres Šalčininkai) Eiš – Eišiškės (okres Šalčininkai) Gdr – Giedraičiai (okres Molėtai) Glv – Gėlvonai (okres Širvintos) Gb – Grybėnai (okres Ignalina) Grg – Gargždai (okres Klaipėda) Grnd – Grendavė (okres Trakai) Gž – Gìžai (okres Vilkaviškis) Ign – Ignalina Imbr – Įmbradas (okres Zarasai) Int – Įnturkė (okres Molėtai) Jk – Jãkėnai (okres Varėna) Jnš – Jõniškis Jon – Jonavà JnšM – Jõniškis (okres Molėtai) Jsv – Jõsvainiai (okres Kėdainiai) Jz – Jieżnas (okres Prienai) Jž – Jūžintai (okres Rokiškis) Kbš – Kibyšiai (okres Varėna) Kdn – Kėdainiai Klt – Kal̃tanėnai (okres Švenčionys) Kln – Kal̃tinėnai (okres Šilalė) Klvr – Kalvarija (území samosprávy Marijampolė) Klvrž – Žemaičių Kalvarija (okres Plungė) Km – Kamajai (okres Rokiškis) Kp – Kupiškis Kč – Kãpčiamiestis (okres Lazdijai) Kr – Kuprėliškis (okres Biržai) Kd – Kirdėnai (okres Utena) Krk – Krãkės (okres Kėdainiai) Krn – Krekenavà (okres Panevėžys) Kn – Krúonis (okres Kaišiadorys) Krs – Krãunas (okres Rokiškis) Krok – Krõkialaukis (okres Alytus) Ks – Kašakìškis (okres Panevėžys) Ksn – Krosna (okres Lazdijai) 228 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX Tvoření litevských místních názvů s kořenem gal- (< litev. gãlas ‘konec, okraj’) – rysy tvoření Kt – Kùtkiškės (okr. Utena) Kur – Kurkliai (okr. Anykščiai) Kvr – Kavárskas (okr. Anykščiai) KzR – Kazlų Rūda Kzt – Kažiškis (okr. Ignalina) Lbv – Liubãvas (území samosprávy Kalvarija) Ldk – Lydõkiai (okr. Ukmergė) Ldn – Liudinãvas (území samosprávy Marijampolė) Lėl – Leliónai (okr. Utena) Lkm – Linkmenys (okr. Ignalina) Lks – Laũksodis (okr. Pakruojis) Lksr – Laũksargiai (okr. Tauragė) Lkš – Lukšiai (okr. Šakiai) Lln – Lielionys (okr. Prienai) Lm – Lomiai (okres Tauragė) Lnkv – Linkuva (okres Pakruojis) Lp – Lėpalingis (území samosprávy Druskininkai) Luok – Luokė (okres Molėtai) Lzd – Lazdijai Mck – Mickūnai (okres Vilnius) Ml – Mielagėnai (okres Ignalina) Mt – Molėtai Mc – Marcinkonys (okres Varėna) Mj – Marijampolė Mk – Merkinė (okres Varėna) Ms – Mosėdis (okres Skuodas) Msn – Musninkai (okres Širvintos) Mž̌ – Miežiškiai (okres Panevėžys) Nmč – Nemenčinė (okres Vilnius) Nmn – Nemunaitis (okres Alytus) Nmž – Žemaičių Naumiestis (okres Šilutė) Ng – Noragėliai (okres Lazdijai) Ob – Obeliai (okres Rokiškis) Onš – Onuškis (okres Trakai) Ps – Pabaiskas (okres Ukmergė) Pd – Padubysys (dnes Bazilionai) (okres Šiauliai) Pv – Pãdiėvytis (okres Šilalė) Pg – Pagiriai (okres Kėdainiai) Pkn – Pakalniai (okres Utena) Pn – Pakūnis (okres Prienai) Pkšt – Pukštakiai (okres Plungė) Pls – Pelėsà (Bělorusko) Plš – Palūšė (okres Ignalina) Plt – Plateliai (okres Plungė) Pn – Panevėžys Pnd – Pandėlys (okres Rokiškis) Pnm – Panemunėlis (okres Rokiškis) Pnt – Panoteriai (okres Jonava) Pp – Papilė (okres Akmenė) Pl – Papilys (okres Biržai) Pr – Paparčiai (okres Kaišiadorys) Prl – Perloja (okres Varėna) Pv – Parovėja (okres Biržai) Pst – Pãstovas (Bělorusko) Pš – Pašvitinys (okres Pakruojis) Pš – Pašušvys (okres Radviliškis) Pun – Punia (okres Alytus) Pv – Pivašiūnai (okres Alytus) Pžl – Pažūoliai (okres Molėtai) Rat – Ratininkai (okres Alytus) Rd – Radviliškis Rč – Rūdaičiai (okres Kretinga) RdN – Nemunėlio Radviliškis (okres Biržai) Rgl – Ragėliai (okres Rokiškis) Rgv – Raguva (okres Panevėžys) Rim – Rimšė (okres Ignalina) Rk – Rokiškis Rm – Ramygala (okres Panevėžys) Rmš – Rumšiškės (okres Kaišiadorys) Rod – Ródūna (Bělorusko) Ršk – Reškutėnai (okres Švenčionys) Rn – Rąčiai (území samosprávy Druskininkai) Rd – Rudnia (okres Varėna) Rz – Rozalimas (okres Pakruojis) Sd – Seda (okres Mažeikiai) Sdk – Sudeikiai (okres Utena) Sem – Semeliškės (území samosprávy Elektrėnai) Skdv – Skaudvilė (okres Tauragė) Skp – Skãpiškis (okres Kupiškis) Skš – Sõškiai (okres Ignalina) Sl – Salos (okres Rokiškis) Straipsniai / Articles 229 LAIMUTIS BIKIS Sd – Saldūtiškis (okres Utena) Smn – Simnas (okres Alytus) St – Sintautai (okres Šakiai) Sr – Seredžius (okres Jurbarkas) Srj – Seirijai (okres Lazdijai) Sk – Šešikai (okres Ukmergė) Stč – Stačiūnai (okres Pakruojis) Stk – Stakliškės (okres Prienai) Str – Strūnaitis (okres Švenčionys) Sug – Sugintai (okres Molėtai) Sv – Svėdasai (okres Anykščiai) Svk – Švikos (okres Švenčionys) Šaul – Šaulėnai (území obce Druskininkai) Šil – Šilavotas (okres Prienai) Šil – Šilėnai (okres Ignalina) Škt – Šaukotas (okres Radviliškis) Ščn – Šalčininkai Šl – Šilalė Šn – Šiaulėnai (okres Radviliškis) Šlv – Šiluva (okres Raseiniai) Šmn – Šimonys (okres Kupiškis) Šr – Širvintos Šš – Šešuoliai (okres Ukmergė) Št – Šėta (okres Kėdainiai) Šut – Šutai (okres Švenčionys) Šv – Švėkšna (okres Šilutė) Švnt – Šventa (okres Švenčionys) Tj – Taujėnai (okres Ukmergė) Tg – Tauragė Tgn – Tauragnai (okres Utena) Trkm – Taurakiemis (okres Kaunas) Tsk – Tiskūnai (okres Kėdainiai) Tvr – Tverečius (okres Ignalina) Upn – Ūpningai (okres Jonava) Ut – Utena Užp – Užpaliai (okres Utena) Užv – Užventis (okres Kelmė) Vad – Vadokliai (okres Panevėžys) Varn – Varniai (okres Telšiai) Vb – Vabalninkas (okres Biržai) Vdn – Videniškiai (okres Molėtai) Všk – Vidiškiai (okres Ukmergė) Vies – Viesos (okres Širvintos) Vl – Veliuona (okres Jurbarkas) Vln – Vilūnai (okres Kaišiadorys) Vp – Vėpriai (okres Ukmergė) Vdv – Veduva (okres Raseiniai) Vrn – Varėna Všt – Vištytis (okres Vilkaviškis) Vs – Vievis (území obce Elektrėnai) Vžn – Vyžuonos (okres Utena) Žk – Žūkai (okres Ignalina) Žp – Zapyškis (okres Kaunas) Žr – Zarasai Žg – Žagarė (okres Joniškis) Žl – Želva (okres Ukmergė) Žmt – Žemaitkiemis (okres Ukmergė) Žm – Žirmūnai (Bělorusko) Žsl – Žasliai (okres Kaišiadorys) Žž – Žiežmariai (okres Kaišiadorys) 230 Acta Linguistica Lithuanica LXIX Tvoření litevských místních jmen s kořenem gal- (< lit. gãlas ‘konec, okraj’) PRAMENY A LITERATURA Ambras Saulius 2000: Daktavardžių darybos raida 2. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Bartunikė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimai: darba ir raidos polinkiai. Daktaro disertacija. Šiauliai: Vytauto Didžiojo universitetas, Šiaulių universitetas. Blažienė Grasilda 200: Die baltischen Ortsnamen im Samland. Hydronymia Europaea, Sonderband 2. Stuttgart: Franz Steiner Verlag. Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Butkus Alvydas 1995: Lietuvių pravardės. Kaunas: Aesti. Gramatika současného litevského jazyka, red. Vytautas Ambras. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994. Endzelīns Jānis 1956: Latvijas PSR vietvārdi 1(1). Rīga: Latvijas PSR Zinātņu akadēmijas izdevniecība. Endzelė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Gerullis Georg 1922: Die altpreußischen Ortsnamen. Berlin und Leipzig: Vereinigung wissenschaftlicher Verleger, Walter de Gruyter & Co. Holvoet Axel 2009: Bendrosios sintaksės pagrindai. Vilnius: Vilniaus universitetas, Asociacija „Academia Salensis“. Holvoet Axel, Artūras Judžentis 2003: Sintaksinių ryšių tipai. – Sintaksinių ryšių tyrimai (Lietuvių kalbos gramatikos darbai 1), red. Axel Holvoet, Artūras Judžentis. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–35. Kviklys Bronius 196: Naše Litva 3. Boston: Nakladatelství Litevské encyklopedie. Labutis Vitas 1994: Lietuvių kalbos sintaksė 1. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LKG I – Gramatika litevského jazyka 1, hlavní red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mintis, 1965. LKG II – Gramatika litevského jazyka 2, hlavní red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mokslas, 1971. LKG III – Gramatika litevského jazyka 3, hlavní red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mokslas, 1976. LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20, 1941–2002, elektronická verze, redakční rada: Gertrūda Naktinienė (hlavní red.), Jonas Paulauskas, Rita Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Dostupné online: http://www.lkz.lt. Straipsniai / Articles 231 LAIMUTIS BILKIS LLŽ – Polsko-litevský slovník, autorka Valerija Vaitkevičiūtė. Vilnius: Mokslas, 1979. LPB – Databáze litevských příjmení. Dostupné online: http://lkis.iki.lt. LVŽ III – Slovník litevských místních jmen 3, autorky a autoři: Veronika Adamonytė, Laimutis Bilkis, Gražina Blažienė, Dalia Kačinaitė-Vrublevskienė, Milda Norkaitienė, Alma Ragauskaitė, Marija Razmukaitė, Dalia Sviderskienė. Vilnius: Litevský jazykový ústav, 2018. Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų darbas. Daktaro disertacija. Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. Pospiszylowa Anna 1990: Toponimia południowej Warmii. Nazwy terenowe. Olsztyn: Wydawnictwa Wyższej Szkoły Pedagogicznej w Olsztynie. Razmukaitė Marija 2002: Lietuvos sudurtinių oikonimų darbai brožai. – Acta Linguistica Lituanica 46, 121–130. Razmukaitė Marija 2003: Sudėtiniai Lietuvos oikonimai. – Baltu filoloģija 12(2), 63–80. RLKŽ – Rusko-litevský slovník 3, sestavila Jadvyga Kardelytė. Vilnius: Mokslas, 1984. Savukynas Bronys 1963: Kilmininkai lietuvių vietovardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246. Savukynas Bronys 1971: Kaip padaryti vandenų vardą. – Pergalė 12, 166–169. Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities sudurtiniai oronimai. – Lituanistica 68(4), 47–59. Sviderskienė Dalia 2017: Sudėtinių Marijampolės apskrities helonimų motyvacija. – Acta Linguistica Lituanica 77, 78–102. Ulvyda Kazy 2000: Lietuvių kalbos prieveiksmiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mokslas. Vanagas Aleksandras 1973: Банас А. П. Структурно-словообразовательный анализ названий гор Литвы. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija, 3(44), 209–219. Vanagas Aleksandras 1980: K. Būga – lietuvių onomastikos pradininkas. – Lietuvių kalbotyros klausimai 20, 7–46. Vanagas Aleksandras 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas. 32 Acta Linguistica Lituanica LXXIX Zvláštnosti tvoření litevských místních jmen s kořenem gal- (< litev. galas „konec, kraj“) Vaskelaitė Ramunė 2003: Lietuvių kalbos daiktavardiniai junginiai sintaksiniu ryšiu požiūriu. – Acta Linguistica Lithuanica 48, 143–158. Vaskelaitė Ramunė 2009: Sintaksinių ryšių modeliai lietuvių kalbos sakinyje. Daktaro disertacija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Vytauto Didžiojo universitetas. Опель Владимир Эммануилович 1997: Неславянская гидронимия бассейнов Вислы и Одера. – Балто-славянские исследования 1988–1996. Москва: Индрик, 332–358. Польская Наталья Владимировна 1978: Словарь русской ономастической терминологии. Москва: Наука. Топоров Владимир Николаевич 1979: Прусский язык. Словарь. Е–Н. Москва: Наука. Яшкин Иван Якуевич 1971: Беларускія геаграфічныя назвы. Мінск: Навука і тэхніка. Zvláštnosti tvoření litevských místních jmen s kořenem Gal- (< litev. galas „konec, kraj“) SHRNUTÍ Místní jména odvozená od litev. gãlas „místo, kde dlouhý předmět končí; vnější hranice předmětu (přední, nejvzdálenější část); okraj, kraj, hranice“ a další slova se stejným kořenem a podobným významem tvoří nejrozsáhlejší heslo (etymologickou slovní rodinu) třetího svazku Slovníku litevských místních jmen (G–H). Místní jména s tímto kořenem jsou hojná také v dalších baltských jazycích. Místní jména s kořenem gal- se vyznačují rozmanitými způsoby tvoření a mimořádnou rozmanitostí složených a kombinovaných útvarů; jejich analýza tvoření proto doplňuje a rozšiřuje popis mluvnice litevského jazyka o nové údaje. Lze vyčlenit následující charakteristické rysy tvoření místních jmen odvozených od litev. gãlas: 1) Nejčastějšími způsoby tvoření místních jmen s (prvním) kořenem gal- jsou tvoření množného čísla (Galai), sufixace, skládání a kompozice (předložkové konstrukce a složená místní jména); Straipsniai / Articles 233 LAIMŪTIS BILKIS 2) Nejproduktivnějším typem tvoření sufixálních místních jmen je gal- + -inė (Gal-inė), -inė (Gal-inės), -inis (Gal-inis), -iniai (Gal-iniai, Gal-iniai). Tyto deriváty náleží do kategorie nomina attributiva; 3) Největší skupinu složených místních jmen tvoří místní jména utvořená ze galas, galai a obecných podstatných jmen (Gal-ā-balė, Gal-į-dabis, Gal-ý-laukė, Gal-ù-daržis, Gal-uo-žeras aj.). Významná část složených místních jmen je utvořena podle vzorce galas, galai + další místní jméno (Gal-ā-verknė, Gal-ia-kaušiai, Gal-igiai). Tato determinativní složená jména mají specifický rys – druhá složka určuje první. 4) Předložková místní jména se nejčastěji tvoří z nových předložek vyjadřujících místo galù, galè a obecných či vlastních jmen (místních jmen a osobních jmen) v genitivu (Galù sodýbų, Galù Dėblono, Galè salų, Galè Širùntos). Řada předložkových spojení se tvoří také z nové předložky vyjadřující směr galán a obecných podstatných jmen v genitivu (Galán miško, Galán pievos); 5) Většina místních jmen tvořených slovními spojeními jsou výrazy vyjadřující kvantitativní (částové) vztahy s obecnými a vlastními jmény (obvykle místními jmény) v genitivu, v nichž je složka s gal- hlavní složkou (Gãlas pievos, Gãlas Vilkiaučio). O něco menší skupinu tvoří spojení s obecnými podstatnými jmény v genitivu, která vyjadřují místní vztahy a v nichž je složka gal- považována za závislou složku (Gãlo lankà, Galù šaltinis); 6) Za vzácné lze považovat následující gramatické vlastnosti místních jmen s gal-: primární místní jména v lokálu Galuõs, Galuõse; modely tvoření složených místních jmen gal- (← gãlas, galai) + vlastní jméno (místní jméno, osobní jméno), + přídavné jméno, + sloveso; složená místní jména utvořená z illativu galãn a obecného či vlastního jména; slovní spojení, v nichž se substantivum adverbializované v instrumentálu, galù, užívá ve spojení se substantivem v nominativu (Galù raistèlis). Přijato 30. října 2018. LAIMŪTIS BILKIS Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, Vilnius LT-10308, Lietuva [email protected] 234 Acta Linguistica Lithuanica LXXIX