Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia)

JINA ŠVABARYTĖ-VALUŽIENĖ Ústav litevského jazyka Oblasti vědeckého výzkumu: analýza nářečí v písemných pramenech, nářeční lexikografie a lexikologie, sociolingvistika, syntax. DOI FONETICKÉ A MORFOLOGICKÉ ZVLÁŠTNOSTI MÍSTNÍHO NÁŘEČÍ ŽAGARĖ (KONEC 20. STOLETÍ – ZAČÁTEK 21. STOLETÍ) Fonetické a morfologické zvláštnosti místního nářečí Žagarė (konec 20th. století – začátek 21st. století) ANOTACE Autorka pokračuje ve výzkumu (popisu) joniškiských nářečí náležejících k západním aukštaitským šiauliškům. Článek pojednává o zvláštnostech fonetiky a morfologie nářečí Žagarė, posledního z popisovaných joniškiských nářečí, které se odrážejí v terénních nahrávkách pořízených na konci 20. století a na začátku 21. století (od roku 199 do roku 2003). Popisuje zaznamenané fonetické a morfologické jevy nářečí Žagarė, diskutabilní tendence v přízvukování a podává orientační popis lexikální svébytnosti. KLÍČOVÁ SLOVA: západní aukštaitští šiauliškiai, nářečí Žagarė, fonetické zvláštnosti nářečí Žagarė, morfologické vyjadřování a lexikální svébytnost nářečí Žagarė. ANOTACE Autorka pokračuje ve studiu (popisu) joniškiských nářečí, která patří k západní aukštaitské subdialektální oblasti šiaulského nářečí. Článek pojednává o fonetických a morfologických zvláštnostech žagarského nářečí, posledního joniškiského nářečí, které je zde zkoumáno Straipsniai / Articles 109 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ a které se odrážejí v nářečních nahrávkách pořízených na konci 20th. století a na začátku 21st. století (v letech 1999 až 2003). Článek popisuje zjištěné fonetické a morfologické jevy v žagarském nářečí, nejisté tendence v přízvukování a přináší pilotní popis lexikálních zvláštností. KLÍČOVÁ SLOVA: západní aukštaitská subdialektální oblast šiaulského nářečí, žagarské nářečí, fonetické zvláštnosti žagarského nářečí, morfologické vyjadřování a lexikální zvláštnosti žagarského nářečí. ÚVOD Autorka vymezila hranice žagarského nářečí, avšak jazykové jevy dosud neprojednala1. Publikaci o fonetických a morfologických jevech blízkého žagarskému skaistgirského nářečí vydala lingvistka Aušra Kikutytė2. Jednotlivé fonetické a morfologické zvláštnosti žagarského nářečí popsali dialektologové Aldona Jonaite, Aleksas Girdenis, Genovaitė Kačiūskienė a Juozas Pabrėža3. Na základě myšlenek uvedených v dialektologických pracích a vlastních postřehů autorky při poslechu nahrávek je cílem podat alespoň částečně zobecněný obraz žagarského nářečí a navrhnout směry dalšího výzkumu. Materiálem článku jsou nahrávky žagarského nářečí uložené v Nářečním archivu Ústavu litevského jazyka4. Zkoumané nářeční nahrávky pokrývají období od konce 20. století do začátku 21. století (1998–2003)5. Byli dotazováni respondenti nejstarší generace, narození v letech 1901 až 1936. Bylo pořízeno 16 kazet s nářečními nahrávkami, které obsahují přibližně 140 hodin textu. Nahrávky vznikly při dotazování respondentů a nářečním 1 Viz Švambarė 2018: 135–148. 2 Viz Kikutytė 2015: 150–173. 3 Autorka zohledňuje zvláštnosti žagarského nářečí zdůrazněné v pracích A. Kikutytė a dalších dialektologů; přizpůsobuje se struktuře publikovaných článků o joniškiském a skaistgirském nářečí; cituje (namísto parafrázování) myšlenky badatelů, aby mohla doložit, nebo naopak vyjádřit pochybnosti o tvrzeních uvedených ve vědeckých pracích. Autorka záměrně nevybírala příklady z textů žagarského nářečí k ilustraci tvrzení, nýbrž rozebrala všechny fonetické, přízvukové a morfologické projevy nářečí (včetně nesystémových). 4 Zkoumaný materiál je podrobněji popsán v článku autorky z roku 2018. 5 V Nářečním archivu Ústavu litevského jazyka jsou uloženy také nahrávky z pozdějších let, například pořízené v letech 2011–2013, autorka článku se o ně však z jednoho důvodu neopírá – kvůli věku respondentů. Nejstarší generace nejlépe odráží tradiční nářečí a právě od těchto respondentů bylo v uvedených letech pořízeno nejvíce nářečních nahrávek. 110 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) žáků, studentů a doktorandů se zkušenostmi s nahráváním řeči6. Témata rozhovorů s respondenty lze rozdělit do pěti skupin: a) historie Žagarė a její interpretace (legendy o vzniku názvu Žagarė; o Žemgalech a jejich knížatech; o panství Naryškinů a jeho lesních dozorcích (hajnými); b) průmysl a činnost průmyslových podniků (o mlékárně a továrně na knoflíky, které působily v Žagarė; o obchodování a obchodní cestě do Rigy; o pašeráctví, které vzkvétalo v pohraničí; o řemeslnících, kteří se usadili v Žagarė apod.); c) náboženství a světci (o soužití lidí různých náboženských konfesí; o kostelech ve Staré a Nové Žagarė; o Barboře Umiastauskaitė); d) věda a písemnictví (o jazycích, písemnictví a knihách); e) každodenní práce (o různých každodenních činnostech, např.: pečení chleba, péče o zahrádky, výchova dětí apod.; o různých svátcích a událostech, např.: svatbách, pohřbech, odpustcích apod.). Proč je tak důležité vymezit témata? Děje se tak proto, že každé dílo či text je výtvorem mysli a svou podstatou souvisí s životní zkušeností, která vede k člověku a k tvorbě7. Profesionalita tazatele (schopnost při kladení otázek respondentovi neskákat do řeči a minimálně zasahovat) umožňuje odhalit detaily života, v nichž se projevuje osobnost respondenta (hodnotové postoje, historické vnímání prožité doby, hodnoticí kritéria a jejich vývoj, tvůrčí poetika každodenního života). Při převyprávění respondent tvoří (nejen obnovuje, ale také přetváří, domýšlí a vytváří). Z vyprávění se pak vrací rozmanitost jazykových prostředků (hlásek a tvarů) (obraz slova, odrážející se v mikrokontextu). Nahrávky žagarského nářečí se velmi liší: v některých je zaznamenáno souvislé vyprávění, v jiných zaznívá mnoho různých otázek od tazatelů, které narušují klid, takže respondent nemůže volně vyprávět (tvořit text), ale na otázku odpovídá jen několika větami. Proto jsou k doložení tvrzení článku uvedeny různorodé příklady (od jednoho až po několik jednotlivých slov či slov ve větách). 6 V roce 1998 A. Kaikartė vyzpovídala muže (nar. 1928) a ženu (nar. 1928), zatímco studentky litevských studií S. Mickutė a S. Raicevičiūtė – muže (nar. 1930) a dvě ženy (nar. 1914 a 1936). V roce 1999 byly zaznamenány texty šestnácti respondentů (nar. 1901, 1902, 1909, 1911, 1912, 1914, 1915, 1918, 1920, 1921, 1923, 1926, 1927, 1928, 1929, 1934) a respondenta (nar. 1924); nahrávky pořídili A. Laurikė, B. Balutė, R. Vidmantaitė, J. Norkienė a S. Raicevičiūtė. V roce 2003 žáci gymnázia „Aušros“ v Joniškisu zaznamenali vyprávění respondentů narozených v letech 1923 a 1925. 7 Apie tai plačiau žr. Daujotė 1998: 69, 269. Straipsniai / Articles 111 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ Cílem článku je popsat zaznamenané přízvukové, fonetické, morfologické a lexikální rysy žagarského nářečí8. K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: a) přepsat nahrávky z expedice do Žagarė v nářeční transkripci a shromáždit materiál; b) popsat zaznamenané nářeční rysy a srovnat je (kde a nakolik je to možné) s rysy jiných joniškiských nářečí (skaistgiriského, joniškiského) nebo blízkých nářečí (žemaitského, severopanevėžišského); c) představit odrazy jazykových kontaktů (lotyštiny a litevštiny) v žagarském nářečí (v rozsahu zaznamenaném v nahrávkách). V článku se uplatňují popisná a srovnávací metoda. U některých jazykových jevů jsou formulovány hypotetické závěry, které vybízejí k dalšímu zkoumání jejich vývoje a/nebo změn. FONETIKA A PŘÍZVUK ŽAGARSKÉHO NÁŘEČÍ: POHLED A TVRZENÍ BADATELŮ Přízvuk. Žagarské nářečí je okrajové a převládá v něm všeobecné posouvání přízvuku; podle A. Kaikarė „Žagarští posouvají přízvuk z krátké i dlouhé koncovky na slabiku libovolné délky“ (Kaikarė 2015: 150). Je patrná tendence posouvat přízvuk na první slabiku, např.: vi.rìškis (muž); *žàgarė (Žagarė), piò.ks (opilec), didèsni (větší), sū.pi.ne (houpačka), aðgal (zpět), á.t-mintis (paměť). Vlivem kontaktů s lotyštinou by mělo být posouvání přízvuku ještě výraznější, dialektologové J. Pabrėža a A. Kaikarė však tvrdí, že v žagarském nářečí se přízvuk neposouvá tak často jako ve skaistgiriském, kde se přesouvá na slabiku přízvučněnou naopak. Nářeční materiál z nahrávek dovoluje předpokládat, že řeč jednotlivých respondentů se do určité míry liší: přízvukový systém obyvatel města Žagarė podporuje myšlenku formulovanou lingvisty, zatímco v okolních vesnicích (směrem ke Skaistgirys, Raistai a Juodeikiai) je posouvání přízvuku výraznější, např.: gerì / gẽri (Versiai); i(ž)_žmò.nū. / i(ž)_žmò.nū; vùs (Žg) / vùs; grù.du. / gru.dù (Žvelgaičiai). Podle uvedených lingvistů se v žagarském nářečí přízvuk obzvlášť často přesouvá z poslední slabiky tvarů sloves, příčestí, gerundií a polopříčestí na předpony (Pabrėža 1998a: 782; Kaikarė 2015: 152). Tento názor dokládají i příklady z žagarského nářečí, srov.: nežinau, užtenk, pasirink žagarų, vál(d)iojei pašikriti (Žg). Má-li sloveso dvě nebo více předpon, všímá si A. Kaikarė, přízvuk má buď předpona stojící před kořenem, nebo slabika daného slova, 8Vzhledem k příliš velkému rozsahu tohoto článku budou morfofonetické, syntaktické, frazeologické a ustálené spojení žagarského nářečí předmětem samostatného článku, který autorka připravuje. 112 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) která dostává přízvuk při časování. Podle J. Pabrėži „mohl přízvuk před kořenem slova vzniknout analogií se slovesy, jejichž předpony mají pravidelný morfologický přízvuk, např.: nebepakaba, nebepàmen“ (Pabrėža 1998a: 782; Kaikarytė 2015: 153). Bylo zaznamenáno, že „v nářečí v literatuře [...] z okolí Skaistgirys (rovněž Žagarė a Gaižaičiai), stejně jako v sousední žemaitské oblasti, se více zdůrazňuje první složka dvojhlásek s cirkumflexovou intonací (LKT chr.: 63)“ (Kaikarytė 2015: 156–157). Tento názor dokládají i příklady z textů žagarštiny, např.: pė.lns, par ta. gã.ira, pamĩ.klas9. O složitosti přízvuku napsala A. Kaikarytė toto: „Přízvukování skaistgiriského nářečí je obzvlášť smíšené – prolínají se v něm rysy takzvaného aukštaitského i žemaitského všeobecného posouvání přízvuku. Cirkumflexová intonace v polodvojhláskách se rozkládá nejednotně – jak na první složce, jako v žagarském nářečí, tak na druhé složce, jako v joniškiském nářečí“ (Kaikarytė 2015: 170–171). Dokládá to také příklad z Žagarė: nu_tai_tėn [šo-kuose] ka pri-eidava / vīsa *žagare būdava (Žg). Lze však vyslovit hypotézu, že v dvojhláskách se intenzita cirkumflexové intonace rozkládá na obě složky, např.: bã.isei, gã.ira, krã.uje, nukū.lst, skã.lbes, suĩ.rče. (Versiai, Žg). Přízvuk respondentů hovořících žagarským nářečím je tedy obtížné popsat. Je třeba připomenout, že na něj dodnes působí nejen jazykové kontakty, ale také dva jazykové standardy – lotyšské a litevské rozhlasové a televizní vysílání. Fonetika. Mezi nejvýznamnější, zvláště fonetické rysy, které dialektologové vyzdvihují, patří zachování neporušených smíšených dvojhlásek an, am, en, em, nosových samohlásek ą, ę a tvrdé výslovnosti l před samohláskami typu e, ė, ei, ę. V textech žagarského nářečí se tyto rysy zachovávají: sami.dau, tām sklēpē jām, samdīt, su.nam, izgādina ta.cansā.mbl.; žēmgalu, rand, ūland, isigāda labai, i.vairū. gandū, tēn, uždēgdavau, šventes ruōdau, rajona centrās; sod.bētas (Žg, Versiai, Žvelgaičiai, Žiūriai). Dialektologové J. Pabrėža a A. Kaikarytė si všimli, že v okolí Žagarė „se poměrně pravidelně tvrdě vyslovují skupiny le, le, lę, lei v nepřízvučných koncovkách nebo v koncovkách, z nichž byl přízvuk přesunut, zvláště ve slovech a tvarech odvozených od slovesa leisti“ (Pabrėža 1998a: 786; Kaikarytė 2015: 163). Jak si všimli 9V textech z Žagarė publikovaných od roku 1970 se tradičně u dvojhlásek a skupin samohláska + souhláska s cirkumflexovou intonací označuje přízvukovým znaménkem (vlnovkou nebo čárkou) pouze první složka, srov.: lāka, nusiāndas (Lkt 1970: 149); vā.ika, kė.lmai (Lk tch 2004: 68–69). V příkladech z popisu skaistgiriského nářečí se používají obě přízvuková znaménka: srov.: bā.isei, plē.nta, septīnta (Kaikarytė 2015: 151–152). Autorka si při přepisu textů všimla, že první složka dvojhlásek a skupin je výraznější, ale přízvuk má i druhá složka. Proto je v příkladech cirkumflexová intonace přízvučných dvojhlásek a skupin označena tak, že první složka je polodlouhá a nese vlnovku. Přízvuk má i druhá složka, která je rovněž označena vlnovkou, není však vyznačena jako polodlouhá. Straipsniai / Articles 113 J A N I N A Š V A M B A R Y T Ė - V A L U Ž I E N Ė A. Kaikarytė, v žagarském nářečí se tvrdí pouze spojení le; právě ono, stejně jako skaistgirské- giričių, žodžio viduryje nekietinamas (Kaikarytė 2010: 12; 2015: 164)10. Zdá se, že tvrzení jazykovědců jsou příliš kategorická. Tendence tvrdě vyslovovat spojení skupiny le v koncovkách je rozhodně častější, srov.: dabar nelōrȧčie nūšlȧve tuōs / rė.iše / visā(s) soi.bėlas (Žg); gatvēla tōi šēura / su_arkleis važiuodava / pri-pūstīdava (Žg); di.rbau / kaūtā(s) šērau / ka.rves mi.žau (Daukšiai); pasūdava kelinėlas (Žiūrai); aš tōi mergelėta ar būvau (Žg); palika ar tei(p)_pat_va našla (Žg); ātnešu duonas rieklą. (Žg). Ojediněle se / tvrdí i v kořeni slova, srov.: palāstuvai (Žg); an_toke taŋkė i.šlanke srūogas (Žg). A. Kaikarytė, která popsala skaistgirské nářečí, zmínila také několik rysů žagarského nářečí, které souvisejí i s rysy joniškiského nářečí (Kaikarytė 2010; 2015). Za zmínku stojí především redukce žemaitských koncovek: „Žagarští nevyslovují předlitovské krátké samohlásky v těch pádových a osobních koncovkách, které nikdy nejsou přízvučné, s výjimkou případů, kdy po vypadnutí samohlásky vzniká obtížně vyslovitelná souhlásková skupina“ (Kaikarytė 2015: 150). Toto tvrzení potvrzují v nahrávkách slyšitelné kāms, brāvas, viens, vē.lns apod. Podle jazykovědkyně „mají Žagarští místo předlitovských dlouhých *-a, *-as, *-e, *-es v nepřízvučných koncovkách krátké samohlásky [-a], [-as], [-e], [-es]“ (Kaikarytė 2015: 150). Uvedení jazykovědci si všimli, že přízvučné samohlásky hlavního přízvuku a, e se neprodlužují, nýbrž se vyslovují krátce, srov. v žagarském nářečí: vėšt, uždėt, an, brāsta, mā-na. Krátkost mohla vzniknout v důsledku jazykového kontaktu; předpokládá se, že vlivem lotyštiny (Pabrėža 1998a: 783; Kaikarytė 2015: 157). Samohlásky i, u se prodlužují na polodlouhé. J. Pabrėža si všiml, že samohlásky i, u v této pozici svou kvalitou „připomínají spíše polodlouhé samohlásky východních nářečí než krátké samohlásky suvalkijských nářečí“ (Pabrėža 1998a: 784; Kaikarytė 2015: 158). Toto tvrzení je také třeba korigovat, neboť respondenti mají tendenci uvedené samohlásky mírně prodlužovat pouze ve smíšených dvojhláskách a dvojzvucích (např.: nebedī.rp̄t, ši.ma, bū.keri., ižd.rava). V ostatních případech se výslovnost krátkých i, u různí: mohou se jak prodloužit (např.: netū.r; virš_tri.zdėsim mėtų.; pasku.nėis), tak zůstat neprodloužené (srov.: mišus [po dovršení třiceti let]; pinigus; pri_rūsū; medines (dřevěné); mišk; palāstuvai; palika [stal se]; apatini aukštai; rūdė). Žagarští mění ve slovních kořenech slovesa ei e na a, proto říkají ain. V případech, kdy se sloveso užívá s předponou nu-, su- končící na samohlásku, vypouští se v, např.: nuvēin (Žg); o_daba ta_mām(a) an_to_duonas kvepēi-ma nuvēin (Žiūrai); dāb jau_nuvē.inam an(t)_to_sūarta lā.ika (Žiūrai); i_grī-bas māmē nuvė.dava (Žvelgaičiai); kaiminai suēin ten / gimines [na výroční mši] suvažiūo (Žg); dāb viens pas_ki.ta. nė / [dříve] sueidava / pavakarōj (Žg). 10 Apie junginio le kietinimą tarmėse plačiau žr.: Kardelis 2002: 107–114; 2002: 215–222; 2008: 485–494. 114 A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) Se slovem vyslovovaným s desnìngai je slovo dlouhé, srov.: ta(i)_jū [avių] vī.na ir ī.lga (Versiai); i_ta_kā.rtis ī.lga / prikiši nagus į_supas (Žg). Do souhláskových skupin rz, lt se vkládá a nebo e, srov.: ū.dava tokes karaj-kas keturampukės / jā (Versiai); i_*_rīga. nuvažiuos / tai_suknėlė. nupī.rus / tai_pāleta. (Žg), podobně jako v M. Slančiauskasově zápisu katonas SŽ nebo kazalėkas KrŽ¹¹. Ve slově gelžis „železo“, šulinys „studna“ a jejich odvozeninách se vypouští samohláska e nebo i, srov.: prikā.l-dava tokus ge.žius su_ski.lėm pri_tu_mėžu. (Versiai); par_ta_dežete. ge.žis ėie vienām galė / i_kitam (Žg); del_tō / ka_jis [pivo] pradės ge.žė smirdėt (Versiai); šu.lin as_an_to_kampa bu.va (Žg); su_gežinu [naběračkou] negalima [pivo míchat / jā (Versiai). V nověji přejatých slovech se samohlásky mohou zcela nevyslovovat [grōdava viens kardāns ir būgnas (Versiai); vė.lėrma / bėgdavau i. kā.ima. (Žg)] nebo se nahrazují jinou samohláskou [gi.vulūku (Versiai, Žg); kā.ršt(a.) ā.kmina. ī.ded i_t(a)_ālu. (Versiai); būva acīradu(s) ski.lute. tokī / tai_vā.rai / sūka / mėz-dava(a) akmūna. i.ta_ski.lute. / tē(n) nužange.dava kas_tai (Versiai)]. Spojení jungini-va vyslovují Žagarští, podobně jako Žemaité, jako dvojhlásku uo ve slově apvalus „kulatý“, srov.: dilginėle / tokiėlaip apulū.s (Žg). Z lidové slovesnosti zaznamenané M. Slančiauskasem je známé a stále se vyslovuje také dvojslabičné in namísto dlouhé samohlásky į ve slově knyga „kniha“, srov.: tikā.jeu knī.gas nusipīrkt reikēje (Žg)¹². Šleivavimas je výrazným rysem nejen skaistgirského, ale i blízkého žagarského nářečí. O šleivavimas v okolí Skaistgirys a Žagarė psali dialektologové A. Jonaitė, Zigmas Zinkevičius, A. Girdenis, J. Pabrėža (Jonaitė 1960: 79–86; Zinkevičius 1966: 148; Girdenis, Pabrėža 1978 (= Girdenis 2000: 117–120); 2002: 229–232; Pabrėža 1998: 25–27; 1998a: 781–787). Kvůli tomuto rysu se mluvčí uvedených nářečí v odborné literatuře označují jako šleivai. Objevily se úvahy, že popisovaný jev mohl být rozšířen na větším území; jeho stopy byly zaznamenány i v přilehlé oblasti rudiškiského nářečí (Urniežiūtė 1999: 21–23; Kairytė 2015: 159). První jazykovědkyně, která o šleivavimas psala podrobněji, A. Jonaitė popsala, že ve starších variantách šleivavimas se souhlásky s a š, z a ž, c a č, dz a dž užívaly bez rozlišení (Jonaitė 1960: 79–86), kdy se místo š, ž, č, dž vyslovovalo s, z, c, dz a ve výjimečných případech místo s, z, c, dz se vyslovovalo š, ž, č, dž. V disertaci „Šaknos tarme“ (1962) A. Jonaitė poznamenala, „že ve vesnicích Gražaičiai a Domeikiai se místo s, š, z, ž spisovného jazyka vyslovují přechodné hlásky s, š a z, ž, které mají blíže k š, ž než k s, z. Závěry však jazykovědkyni neodvedly od názoru, že 11 Žr.: SŽ 2014: 282; KrŽ (rankraštis). 12 Žr. SŽ 2014: 305. Straipsniai / Articles 115 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ Archaická varianta šišlavosti je ta, při níž se místo spisovných š, ž, č, dž vyslovují s, z, c, dz“ (Kaikarytė 2015: 159). O deset let později, po expedicích do Žagarė a jejího okolí v letech 1975 a 1992, začali A. Girdenis a J. Pabrėža důrazně tvrdit, že „v několika vesnicích v okolí Žagarė (Martyniškiai, Brūžas, Žvelgaičiai, Dilbinėliai, Veršiai, Žiūriai, Stungiai, Daukšiai) se souhlásky s, z, č, dž neuchovávají, nýbrž splývají v jednu přechodnou hlásku ś, ź, ć, ǯ“ (Girdenis, Pabrėža, 1978 (= Girdenis 2000: 117–120); 2002: 229–232; Pabrėža 1998: 25–27; 1998a: 781–787). Nejčastěji, píše A. Kaikarytė, „splývají v přechodnou hlásku s, ś. Méně často z, ž, c, č a dz, dž, protože slov s těmito souhláskami je mnohem méně“ (Kaikarytė 2015: 159). A. Girdenis a J. Pabrėža již v roce 1978 konstatovali, že šišlavost v okolí Žagarė značně ustoupila (Girdenis, Pabrėža, 1978 (= Girdenis 2000: 120); Kaikarytė 2015: 162). Podle lingvistů šišlavost nepochází ze žemaitštiny. Vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné písemné památky v žemaitštině, je těžké dokázat, že sami Žemaité nerozlišovali typ s od typu žvėrbių (souhlásek typu š. Navíc nebylo prokázáno, že by litevština sama neměla dialekty, které tyto souhlásky nerozlišovaly (Girdenis, Pabrėža 2000: 231; Garša 2005: 225). Uvedení lingvisté se zmínili, že přechodné hlásky šišlavosti mohou být velmi archaické – „snad se zachovaly dokonce z dob, kdy se místo dnešních š, ž ještě užívaly hrdelní souhlásky“ (Girdenis, Pabrėža, 1978 (= Girdenis 2000: 119); Kaikarytė 2015: 163). V žagarském nářečí se stále vyskytují zbytky šišlavosti, srov.: až gižėus šu_višo.(m) / muš_tėlem (Žg); aški̇rai pasaki̇u̇; o_daba višas kaip į_ne_šava (Žg); anž di̇rba pri̇_stati̇bas (Žg); dȧba šȧke / nebedio(t) tu̇_šilu̇ (Žg); tas mažasis gȧl pėru̇ metu̇ / gȧl dȧ_nė (Žg); kaip apsivėžėu / pradėeu statis (Žg); kai̇pradėe vis_tȧi̇f / ir_nȧ pal̇aide (Žg); gatvȧta toki̇ šȧra / su̇_arkleis važiuoda / pripusi̇dava (Žg); ė̇ju̇ / kur brȧngėns alga. mok (Žg). Byly zaznamenány jednotlivé případy, kdy se žvėrbių š vůbec nevyslovuje, srov.: vȧisna [vaisno] (Žg); šli̇ba [šli̇bo] (Žg). Fonologické změny slov by neměly být způsobeny blízkou ani vzdálenou asimilací, srov.: ru̇škai (Veršiai); apsi̇plȧunu / išsi̇u̇tau čė_ta_virtuve (Žg); nu̇_iṙ_dȧugėu / kṙė̇duvom su̇_sakė / visȧ diena. kṙovėm (Žg); su̇_sude namu̇s / kitus nudėgina (Žg); netȯli pȧrkes atėje su̇_šȧutuvais i̇_nu̇vare [žydelkaitė] (Žg); išsuku̇dava tas_vi̇lnas (Žg). Bylo zjištěno, že starší představitelé žagarského nářečí, stejně jako jiných dialektů, vyslovují souhlásky ch, f, h jako k, p, g, srov.: ė̇dovom i̇_pė̇rmas (Daukšiai); tuos veršelius pȧvȧsari̇ išvȧre i̇_kitas pė̇rmas (Žg); ki̇lȯgramai bu̇dava tas mė̇ds pabė̇nas (Žg); [hrob svaté Barbory z Žagarė] išniekina kaškȯke kuliganai (Žg); dȧba i̇r pu̇dė̇mentai (Žg); pi̇rkau plenė̇lus / pasidȧrė̇u pȯ.rmas / si̇udava / si̇uva(š) šleu̇stinius (Veršiai)13. 13 Apie panašius kitimus Skaistgirio šnektoje žr. Kaikarytė 2015: 164. 116 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) 1 DIAGRAM. Přehled fonetických změn žagarského nářečí Obyvatelé Žagarė mají sklon měnit i souhlásky nebo jejich skupiny, např.: vl̥ vyslovují jako b [mana dutė / i̯ *blādas an̄ks irā mēt̄as tik jaunē̇snis (Žg)], zatímco k sykavkám šž přidávají k [bārkšči skānē išvīrti (Žg)]. Stejně jako ostatní mluvčí joniškiských nářečí mají obyvatelé Žagarė sklon vypouštět koncové souhlásky l, n, r u neohebných slov, např.: mā (man), dā (dar), vē̇ (vėl), tē̇ (ten)14. Tvrdit však, že všichni respondenti uvedené souhlásky pravidelně vypouštějí, nelze z jednoho důvodu. Kvůli nepřirozenému vyprávění (neustálému přerušování otázkami a přerušování řeči) se respondent nedokáže uvolnit a přizpůsobuje se normám spisovného jazyka. Podle A. Kaikarytė „si obyvatelé Žagarė zachovávají měkkost souhlásek na konci zkrácených slov“ (Kaikarytė 2015: 164). Děje se to velmi nedůsledně a dalo by se říci, že jen v řeči jednotlivých respondentů. Zdá se, že změkčování je častější v kořeni nebo uprostřed slova, srov.: māma būva laimīga / kad anā pā.nēse vaika.ms ta.pļta. (Žūrai); [žyd] visas krātuves būva (Žg); nu kur če visi susigrāusim [kartu gyvensim (Žg); i̇ra i̇toki diduma žūvis / i̇toki (Veršiai); prikrāus / arba naštēle. uždēs an̄pė. / eini [su mal kom] (Žūrai); pakilōji kēpala. / ka_leṅgve.nis / išimdavom (Daukšai); išmokau i̇pjē.ut / i̇vežimus krēut (Žagarė); krāutuvė būva *juodeikos pas *arl̄auka. (Žg; [rūgius] sukrāun tokies (Žg); galėjai laisvei važiuot i. *rīga. (Žg). Slova, která do nářečí pronikla nově, se přizpůsobují i foneticky: grindis įdāžītas / i̇lē̇nms išklōcs (Žg); tādā dā nebūva tokū. pāmperu. (Žg); mān balsā stīgu. 14Tamtéž. Straipsniai / Articles 117 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ matarãcie būva (Žiūriai). Existují jednotlivá slova, v nichž se t nemění v č. Podobně jako Žemaité si Žagarští ve starých výpůjčkách zachovávají přední t, srov.: *kūtes labēu švēzdava (Žiūriai); nēkina bažnītes [za Rusů] (Žiūriai). Hlavní fonetické změny v žagarském nářečí jsou uvedeny v diagramu 1. MORFOLOGIE A TVOŘENÍ SLOV V ŽAGARSKÉM NÁŘEČÍ: POSTŘEHY A TENDENCE Kategorie popisné gramatiky žagarského nářečí jsou podrobněji pojednány podle plnovýznamových slovních druhů – jmen a sloves. Funkční slovní druhy jsou zpracovány pouze částečně, neboť podle autorky je vhodnější předložkové konstrukce, užívání částic apod. vzhledem k jejich významovým zvláštnostem popsat v připravovaném článku o syntaxi žagarského nářečí. Podstatná jména žagarského nářečí jsou pojednána z hlediska morfologických tvarů a kategorií i slovotvorby. V záznamech je patrné poněkud častější užívání podstatných jmen kmenů -i a -(i)u, např.: tik_rūdenis [odíral kůži] (Žvelgaičiai); i_tadà pradē(i)e ēit juni.ms / mēškėrus usidēie ant_pėčų (Žg); jis ēdava palē pasēnu. (Žiūriai); kabinam kur i_palēpus (Žvelgaičiai); ragaĩsaus jau nēkap niēns (Žg). Ojediněle se vyskytují také tvary podstatných jmen kmene -(i)u, srov. *stāsus (Žg). Bylo zjištěno, že jednotlivá podstatná jména (kinē, sēna, cukras) mají tvary kmenů -ė a -a, srov.: par_ta_kinēs apčē [utekla] (Žiūriai); cūkra dēdam (Žvelgaičiai); imdav lā.ūkan tą(s)_sēmēnas (Žvelgaičiai). Rodová kategorie podstatných jmen v žagarském nářečí je specifická. Například názvy náboženských svátků jsou, jak bylo zjištěno, rodu mužského, např.: Šėtnis, Sekminis, Devintinis. Jednotlivé místní názvy se rovněž užívají v mužském rodě, zejména názvy míst ležících dále od Litvy (Amerikas, Argentinas), např.: *amērikē būva dēši(m) mētu. (Žg); brōle sū.nus parēies iš *argentina būva (Žg). Dodnes se užívá ženský tvar Joniškē, protože v joniškiském kraji je velmi mnoho odvozenin s příponou -iškė, srov.: viena. šī. tai *jōniškēi esū gulēius [v nemocnici] (Žg); iš_to.s *jōniškēs parsikēlem (Žg); už *jōniškēs tē.n da_devini kilometrai (Žg); išvažēves i. *jōniškē pri daktarų (Žg)¹⁵. Jak ukazují věty z vyprávění jednoho respondenta, místní název se přizpůsobuje podobě ve spisovném jazyce, srov.: i nu-ēi i. ta. *jōniškē. (Žg); nuēdavom iki *jōniškēs / nuo *jōniškēs / i. *meitēne. / i_aplinkui (Žg)¹⁶. Nářeční a další podoby místních jmen, např.: čē 15 Viz Bartkutė 2008: 36; 48; 90; 128; 158; 159; 171, 224. 16 Apie vardo formų Joniškė ir Joniškė svyravimą žr. Įpt, 2001: 37. 118 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) mū:su. *švė:dlauke [oficiálně – Švedlukis] (Žg); iš *pakruojes [oficiálně – Pakruojis] ran(a) atkėlė čė (Žg); *rōkėi būva / *miknacėi / daugā *riklācėi būva [Mikniačiai, R(e)iklačiai] (Žg); daugā paz_dėde. *gražāčuos pri_vaihe. būvau du metu [oficiálně – Gražaičiai] (Žg). Také jméno Ignas se užívá v ženském rodě: inėse mūmis tas *brōn(u)s su tuo *igne i. lōva. (Žg). Jak zjistili badatelé joniškiských nářečí, stírání rodových rozdílů je ještě výraznější u obecných podstatných jmen. Mohou se vyskytovat v mužském i ženském rodě: alyva i alyvas, saldainis i saldainė (Išpt, 2001: 37). V žagarském nářečí je opozice ženského a mužského rodu obecných podstatných jmen ještě výraznější. Podstatná jména brogė, pakė, gubė, gryba, sukė, pakulės jsou tedy ženského rodu, např.: kas_mėta. papūždeva naujōm sukem (Žg); lėdava tu. atlėkė. / brogės tos (Žg); i. su ta broge [...] i. tuoz gi.vulus pėdėva (Žg); čė pa.kei suvažodava iš *joniškė m:šnos / kiek čė žmōnū. būva (Žg); netōli pã.rkės atėję su ša.tuvais i. nuvėre [žvėldakelė] (Žg); i. gribas mamāte nuvėdava (Žvelgačiai); pėžukus tokū(s) surišam / sustātom i. gu.bes (Žg); pakulės (Žg). Podstatná jména knõpis, cukras, pagulīs, pamīkis jsou mužského rodu, např.: paspū.dė tokī. knōpi. / jeigu par_šlīpi. ein / pradėji(s) švėlpīt / tai_ein gārs laikā / tai_tādā jau gāl palėit visus rātus / ka_jis [dampis] pra_dėfu. šūk ta_māna. kūlėma. (Versiai); nūri labai stipras [alus] / gali čikra i.māisi(d)_dar (Daukšiai); alieu. dēd / ka_būtu. jis [sauganis] trupēnis / čikra. gali dēt_va (Versiai); sėnēi kilo.grams čikra būva lis (Žg); ale pagalve neduodava (Žg); mū.m tē.n pamīkis / reigdava parēit (Žg). Výběr rodu podstatného jména respondentkami lze pozorovat ve větách, v nichž se dané podstatné jméno objevilo nedávno, tedy jde o neologismus; srov. kolísání rodu podstatného jména karjeras ve vyprávění jedné osoby: tē.n karjeras kāse / tai čė pasita.tem (Žvelgačiai); karjerus kaip iškase / mūm ju nieks nepreklausa / nebe-atmōk (Žvelgačiai). Žagarské respondentky však mají sklon užívat neologismy v ženském rodě (např. mopedą), srov.: tie_vā.ikāi turēdava tokes mopedas¹⁷ (Žg). A. Kaikartė, která zkoumala joniškiská nářečí, zaznamenala tendenci ke zjednodušování deklinace podstatných jmen¹⁸. Tyto procesy jsou typické i pro žagarské nářečí: „Tendence přecházet od tří deklinačních typů ke dvěma souvisí s tendencí, která je vlastní většině flektivních jazyků, rozlišovat flektivní třídy podle rodu“ (Kaikartė 2010: 118). Přechod k obecným tvarům množného čísla podstatných jmen, např.: 17 Pokud má slovo vedlejší přízvuk, oba členy dvojhlásky se vyslovují se střední intonací. 18 A. Kaikartė při srovnání paradigmat flektivních tvarů joniškiského nářečí zjistila, že „v joniškiském nářečí je 1) více synkretizovaných pádových tvarů než ve spisovném jazyce; 2) menší počet alomorfů gramatických morfémů; 3) více jiných tvarů než ve spisovném jazyce; 4) výrazná tendence přecházet od tří deklinačních typů (mužského, ženského a smíšeného) ke dvěma typům (mužskému a ženskému)“ (Kaikartė 2010: 118). Straipsniai / Articles 119 JĀNINA ŠVAMBAR YTĖ-VALUŽIENĖ sų pã.mainom to mívalo být čtyři lidé na maşina (Versiái); a osm lidí dávalo do mašina. z.nãn strany (Versiái); dva sũ.nai (Žg); už ten * nar z.ins staré.li.ta gėrbė / i.su.nãm / i.žentãm / všichni skoro palika igulei (Žg); tak nėž dával i.dã.rba. tãsė tŏk(ž) žmõni.m / vá.lgidava [ob u lūs] (Žg); tuoz belãivos vókeči bũva žmõni.m [at idavė] / ka.dīrpu. (Žg); mašinėris pašãke žmõni.m su vėšã.krùs / tiẽ blã.un / k(a).šãrėm bũ(s) sũnu vėš [dampi] su.va.n- denu (Versiái); vã.ndene prip le žmõni.m nusipraũst / nusilúost.t (Versiái); su su-ã.ugei(ž) žmõni.m di.rba (Žiurai); ka.jeu.pietai / pavã.lgidava (Žvelgai- čiai); pėtom dauga.use srũba bũdava (Žvelgaičiai). V žagarském nářečí, stejně jako v jiných litevských nářečích, kolísá také číslo podstatných jmen. Například zmíněné tvary množného čísla podstatného jména šienai se užívají ve významu „senoseč“ nebo „posečená tráva“, což je typické také pro jižní žemaitštinu, srov.: visã pãkraštis pagal *tīrelį tė.n bũva šienai (Žg); [kolko- zel tu. šienu. nebũva / tos kã.rves pũse metų bũdava uštrukes (Žg); gi.vėnz bũa gẽr igulėm / neblõz / galėi i.gi.vus laikīt / i šienus pė.út kiek nori tė.n (Žg). Respondenti užívali jednotný tvar podstatného jména vestuvė, srov.: dvì savã.te(š) švėzdava vestù.ve (Versiái); aš tik_sava vestùvei [dariau alų] (Versiái). Jednotné tvary podstatných jmen se někdy volí k vyjádření zobecnění, srov.: drabũžį tai reikė pįrkt / o_mãsta pas pasidárdavi (Žiurai); kitõ.niska. tã.ka. gãli dėf / tiktaĩ ne gi.vulini. tã.ka. (Versiái). Ve vyprávěních respondentů se promíseně a s výraznou stylistickou motivací užívají jak jednotné, tak množné tvary. V některých případech lze rozpoznat zobecňující význam a protiklad k jinému slovu, které má význam konkrétně označující, srov. mãl- ka / ti.ęu ne_mã.lka / žãbi (Žiurai). V jiných případech lze předpokládat, že označující slova se navzájem přizpůsobují, srov. a.žvės tukai / margalinai / tãs_je nebė_i.gi.volė (Versiái). Konečně mohou respondenti vyjádřit zobecnění také tvary množného čísla, srov.: vienos moteriškos gi.vėnom / nebũva alù. dãroma (Versiái); vìrai devėdava liniùs / tai_tuos išviridava tuose šãrmuose (Žvelgaičiai). V nahrávkách bylo zaznamenáno zkracování instrumentálu a paradigmatické vyrovnávání vztahů, srov. jã / su_svi.rčė [studnu obvykle] (Žg). Předponová substantiva v žagarském nářečí se nejčastěji tvoří příponami -atis, -ėjas, -elis, -ietis, -tojas. Deriváty s příponou -atis (pravděpodobně zkrácenou podobou -aitis) označují jako vlastní jména názvy míst (místní jména), srov.: *gražũos nė. parduotùvės (Versiái); *rõ.čei bũva / *miknã- čei / daugėi *riklã.čei bũva [oficiálně – Miknaičiai, R(e)ikliai] (Žg); daugėi paz_dėdė. *gražũos pri_vai.kų. bũvai du metų [oficiálně – Gražičiai] (Žg). Deriváty téže přípony -atis (obecná slova) označují osobu podle příbuzenského vztahu, např.: mã.mė vė.rbdava tiem_ūkininkam (Žvelgaičiai); mã.mė čė su_sėse gi.vė- na (Žg); tai_da_mã.mė mė.nesi. gi.vėna (Žg); mã.mė pali.dėję (Žvelgaičiai). 120 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) U uvedených sufixálních derivátů lze rozpoznat zdrobňovací a expresivní význam, který se dokládá četnými deriváty s jinými příponami, jako jsou: -ėlis, -ičkas, -(i)ukas, -utis. Význam sufixálního substantiva se vyjevuje z mikrokontextu – věty. Respondenti volí příponu -ėlis k vyjádření emočně působivého obrazu nebo předmětu vyvolávajícího nepříjemné vzpomínky, srov.: sėubėlei / jaké to bylo těžké (Žiūriai); tehdy jsme prodali tu.laužėli. [rodičovský statek] (Žg). K označení věku a zralosti se užívá derivát s příponou -ičkas, např.: tōkez grāže(ž) ži.diekas / su_kasō.m / kai_lėtuvės / jā (Žg). V nahrávkách se nejčastěji vyskytují zdrobnělá substantiva odvozená příponou -(i)ukas, např.: jis [kombajn] pagā.un tuos_vīš grū.žukus (Veršiai); pa(r) radiuke. girdēju (Žagarė); pežukus tōkū(s) širām / sustātom i. gūbės (Žg); bužukė, šaknikės, tarpūnu, karčūkės, mėžku (Veršiai); i.negiė ta_žāžuke / i.negi.ē (Žg); leknimuose isikasem duobūke. (Žg); su_mašinuku sumalēdau tuos_ōbuolus (Žg); palika sēris vaigž dveju. meču. (Žg); senuks (Veršiai); mokinutė iš_mokiklos (Žg). Zdrobnělým odvozeným substantivem s příponou -ukas se Žagarané obracejí také na osobu, srov. nū / tēvokai / kāno. bārkšči i skanēsi / a_marčės / a_jūsu? (Žg). Substantivy s příponou -ienė označujícími vlastnost vyjádřenou jménem se pojmenovávají názvy jídel (polévek), např. šēnau bū.dava pū.sri.ti.(s) stiprē.usis / pietai irgi / vakariene / baltā sruba / kruopas / a_kleckiene / a_bulbiene (Žg). Substantiva s příponou -ėjas označující nositele slovesné vlastnosti, která vyjadřují činnost, záliby osoby apod., mají koncovku /-is/ nebo /-as/, srov.: tas pirkēis visiem skōlu. palika / dēi *vokētie / ir izdēie (Žiūriai); vīru. suvēi(s) sū.dava kōstumus (Žg); megēis tōks paplepēt (Žg); dā.pri *lietu-vos / *strāliz būva vedējis / ži.dēlis (Veršiai). Deriváty substantiv z místních názvů s příponou -ietis v žagarském nářečí, stejně jako v ostatních nářečích okolí Joniškisu, označují osoby podle místa původu nebo bydliště, srov.: āidava mūsu. žagarēi i. *lātvie. (Žg); būva kēles žagarētes (Žg). Nejčastěji se těmito substantivy označuje neurčité místo, srov.: pārsėlėv čē / i._žagarēčius (Veršiai); nē / ā i. *lātvie nēieu / āš po_žagarēčius (Žg); mān tētā būva *šupīluose / grudiēn. parāpioi (Žg); tehdy jsem šel i._tuos joniškiēčius [pracovat] (Žg). V žagarském nářečí se deriváty s příponou -(t)oj- označující osoby podle povolání mnohem častěji užívají s koncovkami /-is/ nebo /-as/¹⁹, např.: sū.nuž gī.di.tojs (Žg); mō.ki.tojs atvaži.odava (Žiūriai); būva tōks *kuprevīčuz gī.di.tojs (Žg); ir_paz_gī.di.toj būdava tē.pat (Žg); pri_*smētōna susirga / a_tu. tarnā.tojis / a_netarnā.tojis / a_tū nieka neturēi / vistiek tū turēi sumokēt 19 Podle pozorování A. Kaikarites „deriváty s příponou -(t)oj- mají v joniškiském nářečí, a pravděpodobně i v žagarském, tři koncovky – /-as/, /-is/ a /-us/“ (Kaikaraitė 2010: 43). Straipsniai / Articles 121 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ pȧżgi̇di.toji. nuvėje.s (Žg). Zdá se, že se užívala také koncovka -us, ale záznamy obsahují pouze jeden takový příklad – prašik mȯki.toje.s / lei palėi.ži.į.ū.ogas (Žg). V záznamech byl nalezen také derivát přípony -utis, která kdysi byla produktivní (M. Slančiauskas a jeho pomocníci ji častěji používali v lidových vyprávěních) a vyjadřuje vlastnost osoby [tóks vaikū.tis neblóks (Žg). To, že respondenti občas volí sufixální podstatné jméno, dokládá podstatné jméno gyvulys, které Žagarčané užívají jak jako gyvuolys [nūdėse kożgi̇-vuolis / nemėdava i.duobe. (Žg), tak jako gyalys [g̃valem nepasakisi/ turi priėnt [buroklapių, nors ir lya] (Daukšiai); iš ūkininkų atėme visus gyvulius (Žiūrai); su.gi.vales mėgau (Žg). Podstatná jména mají tendenci nahrazovat jednotlivá sufixální adjektiva nebo jejich pronominální tvary. Ze sufixálních adjektiv vyjadřujících vlastnost stojí za zmínku složenina marginukai a vyriškas, např.: tokie marginukai būdava [sijonai] (Žg); ką.rei reik turėt i.virska namūse / o.mės neturėjom (Žiūrai). Ve složeninách se vyskytují pronominální tvary adjektiv nebo zájmen, např.: svárbė.use / ka jauniesiem dárba nė (Žg); visi didiej iėom tarnáūt (Žvelgčiai); tėte kaip númire / tai mamà mažą-ses išmóke / tos mažózes tris (Žg); i.*ri̇ga. nuvažu̇os / tai suknėle. nupi.rkus / tai_pálėta. / tai_kó̇jines nupi.rkus / rė̇g dižósom (Žg). Ve žagarském nářečí se složeniny tvoří bez spojovací samohlásky z podstatných jmen [nu_būda tó.kie ku.linai didel / ne.róžes / erškėčei / erškėtrožei / krūmai (Žg); kur.lė.lėdūri pal.eide žmónis / tai_tėn tikrai būva baisu (Žg)] nebo z podstatného jména a slovesa [nu_dā tos_kártmės / aš_nenóru tókū (Žvelgčiai); daugė̇u samdava lį.nšluoti. [kdo čistí len, připravuje ho] (Žvelgčiai); pas_tos_gaspadines sėserė. / tai_tė. grini skū.rupė (Žg)]. Ve slovech, v nichž vzniká obtížně vyslovitelná skupina souhlásek, se nejčastěji vkládá spojovací samohláska a, např.: jeigu á.vi.s i.ra tubines / tókes juodburnes / juodgalves / ta(i) jū.vi.lna irá i̇.lga / o_tos ka(i)i.ra o.šavi.lnes / tai_trumpavi.lnes (Versiai). V žagarském nářečí se častěji užívají sufixální než prefixální adjektiva. Sufixem -ingas, -a se od adjektiva baus vyjadřuje zesilující, zdůrazňující význam a dosahuje se působivějšího obrazu, srov. baisingi skėplai iš móle / u.viršū būva medinis / nu i.padeg (Žg). Bylo zaznamenáno užívání derivátů s příponou -inis, -ė od základových slov, jimiž jsou podstatná jména nebo slovesa a která označují výjimečnost věci: būva veini / vandenei mulūnai (Žg); būva i.veini̇u. [mlýnů] kaip_kur (Žvelgčiai); tókus kalós taisidava lietinis (Žg); u.viršū [pastu] būva medinis (Žg); apatinei aukštai būva mūra (Žg). Adjektivní deriváty s příponou -iškas, tvořené od podstatných jmen milžinas a senovė, vyjadřují podobnost a typický rys, např.: būva mė.žiniški tvartai akmeninē (Žg); ižginda senóviška t(a)_ansā.mblė (Žg). Deminutivní a meliorativní tvary podstatných jmen i adjektiv se tvoří příponou -utis, např.: mažutis (Versiai); čiuplutis (Žvelgčiai). 122 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) V žagarském nářečí se stejně jako ve východoaukštaitských nářečích používají odvozeniny s předponou po- / pa- označující míru vlastnosti, např.: pàšars vànduo (Žg); viši pójeni / pá̇jeni (Žg). Bylo zjištěno, že v nahrávkách žagarského nářečí se používají kvalitativní přídavná jména s koncovkou -us, např.: di̇rbom / li̇ŋkmu.s / smágu.s (Daukšiai); su̇ŋku.(s) *smė́na láikai búva / nebúva lẽŋvu.s (Žg); nebúva lẽŋvu / sė́se pàklù.va i.kalė́i.ma (Žg). Složená přídavná jména se stejně jako složená podstatná jména tvoří bez spojovací samohlásky, např. bú·dava toks mẽ·li·mà·ris mùls (Žg). K vyjádření rozdílů v míře vlastnosti se v žagarském nářečí používá superlativ přídavných jmen s koncovkou -is, např.: sveikè·usi(ž) žmó·gus ėsu (Daukšiai); senù bú·dava pù·ri.ti.(s) stiprẽ·usi / pėtái rìgi / vakarìne / baltà srùba / krùopas / a_kleckiene / a_bulbiene (Žg); tẽ·n vẽl bã·luz dižẽ·us (Žg); jæ·utis dižẽ·iz búva (Žg); vaiks tók(s) sunkẽ·us vienó· rankó· (Žg). Superlativem může být také spojení zájmena pats a zájmenného tvaru přídavného jména, srov.: pàcs tas_baĩsus laik̃s ẽje / kàd žìdu(s) šáude (Žg); màtinga pàti mažóji i.rà (Žg); tai_tà [senu] irà pàti mažóji (Žiūriai). V žagarském nářečí se hojně používají zájmenné tvary přídavných jmen. Některými z nich se respondenti snaží něco vyčlenit podle vlastnosti, např.: brólis karúomenėj búva / tai_búvai taz_dìdžis dà·rbì·ks (Žg); i_mà búva blogàsis kà·nis i_sunkà·siz dà·rbz búva (Žg); ta_mèrgà dižóji bã·ige devines (Žg); mù·su dižóji švẽnte va_*pė·tri / *pó·nai (Žg); jeu_tie mažiei bról.kai / tai_tie pagaĩdava kẽtures tas_klasės (Žvelgaičiai); viši tie jeu jaunie / pà-(a)udė / jeu_pasėne (Žiūriai). V jiných případech se zájmenné tvary přídavných jmen používají k označení druhu a věku, např.: o_kìti turėdava / nežinau / a_báltoje glùšne / a_raudò·na glùšne šakė· tokė. nusipjó·vi / ir_eidava tep và·ikščiòdami và (Versiai); selėnkes i.rà smùlkos / stamboses (Versiai); nežinau kur pàika mana vi.resnó·ses / sesù / pùsere (Žg); da_vaikus mažùsos reikėdava prižùrėt (Žg). Respondenti mají sklon přizpůsobovat přídavné jméno podstatnému jménu, proto může být koncovka pádu přídavného jména nesystémová, srov. pùsere / tai an ažìž didelòs šeimòz búva (Žg). Někdy, pokud respondent při výpovědi udělá pauzu, nemusí k přizpůsobení vůbec dojít, srov. búva brañgu.ž | dúona_ta (Žg). Složené základní číslovky se v žagarském nářečí tvoří pomocí komponentu -leka, srov.: aštuonõ·leka [tūkstančių davė] / uštėmse (Žg); já·nz da·búva / sėpti.nóle·ka mẽ·tu (Žg). V diskurzu je patrné přizpůsobení základní číslovky pádové koncovce podstatného jména [mà·n dà·ve peñkus litùs (Žg); tãna·udava čė šešùs mẽ·nesus (Žg)], případně se toto přizpůsobení nevyskytuje, patrně vlivem spisovného jazyka [tri(s) šimtùz gã·nu / nu_kas tas i·rà (Žiūriai)]. Zájmenné tvary řadových číslovek nejsou časté, ale často zastupují ve větě podstatné jméno, tj. označují subjekt [o_tretẽsis / jeu_jẽm gẽ·žis / Straipsniai / Articles 123 JANA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ svázané ruce (Žg)], nebo plní atributivní funkci, tj. zastupuje přídavné jméno [první operace. / ta velká / říká / špatně / rychle jsem usnul (Žg)]. Obyvatelé Žagarė stále užívají tvary pro množné číslo. V nahrávce byla zaznamenána akuzativní forma číslovky v množném čísle, srov. [pět] dostanu dvě stě sedmdesát (Žg). Nejčastější tvary akuzativu množného čísla se vyskytují s pomnožnými podstatnými jmény metai, menesiai nebo se singulárovými formami litas, karas, např.: už je mu sto. / devadesát dva měsíce (Žg); on byl mnohem starší než máma. / přes dvacet dva měsíce (Žg); zvýšilo se o dva měsíce v téže vesnici. u dětí bývalo (Žg); to dva měsíce učí (Žg); už dva roky jsem sloužil (Žg); dávám dva lity za měsíc. často. (Žg). V nahrávkách místního nářečí se vyskytuje dvojí užití některých zájmen (zejména ukazovacího tas, ta): v některých případech uvedené zájmeno plní svou funkci, v jiných se užívá jako člen (artroid), srov. taková tedy živobytí jejich živobytí. (Žg)²⁰. V žagarském nářečí se užívají spojení zájmen. Například k vyjádření vlastnictví se používá spojení dvou zájmen (osobního přivlastňovacího savas a zdůrazňovacího pats), srov. my jsme měli několik krav, vlastní, své (Veršiai). Místo ukazovacího zájmena tas, ta respondent použije spojení podstatného jména a ukazovacího zájmena pats se zdůrazňovací částicí jau, srov. a ten člověk, právě ten (Veršiai)²¹. V textech žagarského nářečí byla zaznamenána atributivní forma ukazovacího zájmena anas, -a: oněch / ti chlapci (Žg). Slovesa joniškiských nářečí, k nimž patří i žagarské nářečí, mají jiné kmeny a paradigmata časování, srov.: oni šli / a já jsem šel vedle; on se rozšířil; každou neděli jsme chtěli [tance] / vracíme se / a hraje; nekradou / nekradou / nevrátí se ke krádeži [Cikáni]; jak jste se nestyděli mluvit jako černoši?; kolik chci / tolik uvážu [krávy v jeteli]; já jsem vychovával / dřel jsem / teď jste zůstali / odjedete / je mi líto, že máma zůstala / začal jsem mít známosti (Žg). Respondentům při vyprávění někdy uklouznou docela nečekané tvary sloves išsigąsti, išsiganda, išsigando nebo budėti, budėja, budėjo, např.: plevelné byliny od úhoru bývaly / no, že se lekneš / no, tak / že za zády / udeř ho do zad / leknout se (Žg); obleč se / polož do rakve / a bdíš (Žg). Obyvatelé Žagarė, stejně jako jejich sousedé Žemaité, přesouvají zvratnou částici na konec slova, např.: ty nezbedník (Žg); stejně to není vidět / někdo zemřel [o muži] (Žg); já jsem si to tak nezvykla (Daukšiai); neprali jsme se / a tam jste si povídali / všichni 20 Apie artroidą plačiau žr. Rosinas 1988: 59–67. 21 Spojení zájmen – ustálená slovní spojení – jsou podrobně probírána v kapitole o syntaxe. 124 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) pasìsąka (Žg); reĩ(g) gi.vẽ.nf / nikam se nedẽsies (Žg). Někdy se používají dvě zvratné částice – jedna po předponě před kořenem a druhá na konci slova, např.: apsivedęs / i̇tiek jė vãrkt / kol jė pradėd gi.vẽ.nf (Žg); kitą kaimìnę šąka / tū nesikìšis (Žg); nesigrįžes nei_tokų plėṡkų / nieka (Žg); pìrkt šenavėj nebesimòkas / ją (Žg). V žagarském nářečí se ještě užívají staré formy atematického časování, např.: mamà paliek jau tą duonę, sukramtìta su sakarìn (Žiūriai); nãkti ne-mìgtu (Žg); užmìgti / tãdà pasìlsi žmõ.gus / ir_às tãdà užmìgtu (Žg); atróda / k(a)_anc mìeti / i_ganà (Žg); [linus] pàsėãu jau juõs kū.lst / nukū.lst su_tõ.kɔ.(m) medìnem / nu_jau sukū.oj (Žg). Tvar třetí osoby minulého opakovaného času má koncovku -ai: užplìkdavai su_vã.n-dėnu / dėdavai kvìnų / išpladavai gerai (Žg); sakìdavai (Žvelgčiai); švėrì labài šluodavai tan_pėcų (Žvelgčiai); pìrma eidavai į_mokìklą ir kùngai (Žg); tai nèždavai i_dárba. tàsès tėk(ž) žmõnìm / vãlgydava [obuolius] (Žg); tìgi išeidavai i_lauką (Žg); pareidavai namìe / vãlgì.t tã.u nìeks neduos (Žg); ái / kaip grãžei šõgdavai! (Žg)²². Zachovaly se také staré tvary třetí osoby množného čísla budoucího času slovesa, které se vyskytují téměř ve všech litevských nářečích, srov.: kà jau prašai / tai atvažiuosme (Veršiai); nu_i_dàbà jau_di.rpsme ālu. (Veršiai); jis [žydas] usiràšė an_póperę / ji(ž) žina / ka_mãs atiduõsme tuos pinigus / kiek i_kaunuo / ją (Žg); paskãldi.ste kelmù. / i_susimã.lste greičiù / nereiks pagal numenì. ẽ.lės lą.ki_tadà (Veršiai); ą_jūs visada tokie būste / kad_jūs neinat i_bażnìčę.? (Žg); nuveĩme iki gãlą / i_eĩsme pagal par_žõlę. (Žg); nu_i_dàbà mẽs jau visi važiuosme (Žg); o_ta_mẽle / vã.kai / rãste / i_tu_šẽimù pri-augìnte / i_tu_vìru. / i_ãčb.s / kai_žali barščei (Žg). V žagarském nářečí se žádací způsob vyjadřuje třetí osobou přítomného času a částicí lai (řidčeji le), např. lai jūn ne-uži.rba tiek / par pūmetį, jau_jūn pràktika(š) šiek tiek i.gìe (Veršiai)²³. V nahrávkách z žagarského nářečí je patrné zkracování infinitivu slovesa, což je rys vlastní i ostatním litevským nářečím; zakončení infinitivního kmene je častější u -yti než u -inti, např. ją / àvis augìdavom / linus augìdava / augìdava kvìnus (Veršiai). Tranzitivní odvozenina se sufixem -uoti od slova mėsas označuje kauzativní sloveso vyjadřující aktivní děj, srov. reikėję mėsla. vėšt mėsłot ant laukų. (Žg). 22 Apie jas plačiau žr. Grinaveckienė 1962: 147–169. 23 Podrobněji se o tomto jevu bude pojednávat v kapitole o syntaxi (článek se připravuje). Straipsniai / Articles 125 JANA ŠVAM-BARŲĖ-VALUŽIENĖ Intransitivní sloveso se sufixem -telėti odpovídá předponovému derivátu pažaugą, pažėjȧ, např., dugė́ á.uktelė́ju / jėu̇ pradė́ju ant_ mȧšiną. di̇ṙpt (Žiūriai). Předponovými slovesnými deriváty se v žagarském nářečí mimořádně jemně vyjadřuje upřesněná povaha děje označovaného slovesem. Deriváty s předponou ap- vyjadřují opakování děje, srov. příště se může znovu osladit / znovu odkapat (Veršiai). Derivát s at- se užívá k vyjádření opakování téhož děje (po nějakém čase) a vytváří pa-/at- relativní souhru, srov. všichni odpovídají po jednom / a mně odpověděl všem (Žg). Předponový derivát s at- by tvořil významovou souhru s derivátem s už-, srov. když vykopali lomy / nikdo se nás nezeptal / ne-zaplatil (Žvelčiai). Předponový zajímavý nabývá významu „zajímat se“, např. kdo se zajímal / ten i dnes umí tu práci dělat / kterou dělávala maminka / a kdo se nezajímal / možná mu nebylo souzeno / a dodnes neví / co ta maminka dělá / jak pekla / já byl takový zvědavec / že jsem se zajímal / co mají kočky (Veršiai). Výpověď s předponou iš- od vytahovali ráno nahoru (Žg) odpovídá významu derivátu s pa-. Předponové slovesné deriváty zdůrazňují významové odstíny sloves, na něž mluvčí klade důraz. Příkladem kontaminace by mohlo být toto: není je pohřben / a není ušit [není pohřben a není šitý] (Veršiai). V žagarském nářečí jsou velmi časté deriváty s předponou nu-. Někdy takové předponové deriváty odpovídají významu derivátu s předponou su-, srov. nùdege / pupìf / užligina vi̇ṡka. / išgàdina senóvi̇ška ta_ansámblį (Žg); šùlpi. pasáude / nùsipe / ka_jaũ_darbs baiks (Veršiai); tas_ja.utiz bùva tik nušà.udics / bet_nušà.ucs (Žg); pì.ris nebuva nudėgita mùsu (Žg); šùlàde namùs / kitùs nudėgina (Žg); tie_litai jau dãbà labai nuprastėję [nízká obchodní hodnota] (Žg). Deriváty s nu- mohou odpovídat významu derivátů s pri-, srov.: [kráva] pardàuk nurisé.z bùvai / par_tóli (Veršiai). Mohou odpovídat derivátům s pa-, srov.: dã žãdi i.*šėũls nurašit [dopis] (Žg); kiek až dàba nusiklausù / až pasipiktinus esù (Žg). Někdy takové deriváty zastupují význam několika předponových derivátů, např. ap(i)-, iš-, pa-, su-, srov.: nupàsakoje / kòkes pàsekmes gal bùti (Žiūriai); kėls kai éidava / tē gróvei nùkasti (Žg). Deriváty s nu- mohou odpovídat významu derivátů s per-, srov. i_ta_bùta nuràše [dětem] (Žg). Ve větě dàba nusmì.rdi dùmais / gėr (Žg) se derivát s nu- užívá ve významu derivátů s su- nebo per-. Jemný výběr předponového derivátu ukazuje také věta se dvěma deriváty s nu-, z nichž první by odpovídal derivátu s per-, zatímco druhý by se užíval ve vlastním významu nu-, srov. tóki grãži bùva kumelėke / nùsóve visàs kė́tures kójes vàršėi / o_gì.va / màmà da_pràša to_kareive / nùsáukit / ką_áns kã.pkinaz dàbà (Žg). Předpona nu- se užívá k vyjádření intenzity děje: u_viršù bùva medìnis // nu_i_pàdege // nùdege (Žg); kita. pá.rtie gali vė́l apsalint / vė́l nutė́kint (Veršiai). Uvedené předponové deriváty mohou odpovídat významu derivátů s su- nebo pa-, 126 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) srov.: nùslęg [jablečný sýr] (Žg); taĩb dã.lei nudãra [dohladí vytvarovaný bochník chleba] (Žg). Zvratný tvar slovesa s předponou nu- vyjadřuje intenzitu děje: [syn] tēg būva nusĩ.rgęs / i̇̄tȧ.dã.kare būva kaškũr išvaži̇̄vęs (Žg); òbulũ [víno] / kȧ.nugivė.n / kȧ.gi̇.nėras (Žg). Deriváty se slovesy s nu- vyjadřují trvání děje: ãš vėl nukẽnči [chvíli mlčím] (Žg), nebo [vag] televizorū. spalvōta. išnẽ / dã.kitus nurĩ.ka (Žg). Předponové deriváty s nu- se užívají místo sloves s jinými předponami (iš-, pa-, per-, pri-, su- apod.) (viz diagram 2). 2 DIAGRAM. Protějšky slovesných derivátů s předponou nu- Předponový derivát s pa- by v žagarském nářečí odpovídal významu slovesných derivátů s iš-, srov.: sułà̇pinam / ir_pã.temam an(t)_pievos [plátno] (Daukšiai); ãš / kad_i̇vĩ.ris / dūona. išmõ.keu kẽpt / dã.pakẽpė (Versiai). Široce užívané par- jako slovesná předpona může odpovídat významům předponových derivátů s at- a iš-, srov.: pĩ.rma. lã.ška. kat nùrašeu / tãĩ pã.rsunče pinigũ. (Žg); sũ vĩ.ru parsĩkĩrė (Žg). Žagarští mluvčí užívají slovesné deriváty s předponou pri- ve zdrobňujícím významu namísto předpony už-, srov. biškẽli pripikdáva tu̇.mi̇.lu. (Versiai). Význam zvratných slovesných derivátů s předponou pri- vyjadřující završení děje by odpovídal významům sloves s předponami nu-, pa-, su-, už-, např.: įsimirša Straipsniai / Articles 127 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ [příjmení] (Žg); aš_pristebėj[e]u ar (Verze); banda. ganėu / prisilė ka.res mi.lšt / i_ka.res mi.lždavau (Žvelgaičiai). Intenzivnější děj vyjadřuje odvozenina prisukti ve významu ‘připomenout si’: kūbus vā.dėne prisugdavom i(š)_šū.ne (Žg). Přenesený význam má priknyti – ‘přidělit k práci’: dã.u.gą prikįkė pri_veršėlu (Žg). Užívají se také odvozeniny s předponou su-, např. zvratné dění vykonávané subjektem susiubagauti ve významu ‘nashromáždit, shromáždit’: susi-ubagāva tu.pingų dė̃im tūkstančių. (Daukšiai). Předponová odvozenina s už- plní význam odvozeniny s pa-, srov.: i_tas_vā.iks uskū.ne tai motinai / ka mani vā.gin (Žg); uistāčius i_namūs / paskutinę sveikata. dė̃us i_da. mán reik išeit iš namų (Žg). Ve větě negalūstis [mais-tu] (Žg) odvozenina s už- odpovídá významu ‘postěžovat si’. V jiném případě odvozenina s už- odpovídá významu slova iš- nebo synonymního prižiūrėti, srov. reikėję tas_māms / ta.gi- vėnima. užlaiki [sodybą] (Žiūrai). Žagarský dialekt je bohatý na participiální tvary. Participia činného rodu přítomného času vyjadřují možnost či schopnost, srov.: viska pe.rkam / aš jau_negalu išmaitint (Žiūrai); nu_kaip ji tur? / dvi ka.res mė.lėmas / telė / trįs pašai (Žiūrai); tas visas pāgrinds ta_būve neperkam i.ra (Žiūrai). V jiných případech participium přítomného času vyjadřuje děj, který lze vykonat, srov.: būva māsins pė.unams (Žg); kėlė tie ne-išvažuojmi (Žg); *lietuvo.s laike būdava mū.la / kokė tik norė / būdava i.dražu. skalbėma / ir burno.z būva (Žg). Participia minulého času vyjadřují složené časy trpného rodu s trpným participiem minulého jednorázového času, např.: i_nelėde lā.idot an_to.kalnuka / kur tō-giminė būva lā.idota (Žg); duobė būva / kur dū.rpes iškasta (Žg); mana manītė i_kā.pus [duona] / amžinātis (Verze). Atributivní participium přítomného času se shoduje s podstatným jménem podobně jako přídavné jméno, srov. ne-išvėgami ka.ru reik bū (Žg). Funkci příslovce v žagarském dialektu často plní zlexikalizované (adverbializované) pády podstatných jmen, nejčastěji lokál, např.: pā.rvažavū namė (Žg); pārvėž namė / nū.kuli [lněné hlávky] (Daukšiai); ganėu āvis / pietū. pareidavau namė (Žg); važiuo namė iš_tu. *mineču. išlė.idus piena. (Žg); kiek tu. bernūku. mū.m būdava namė (Žg); palikė namė / tiė jau pasidāra jaunā-sis / piršlės (Žg). Adverbializuje se také lokál jiných podstatných jmen (např. ‘sousedé’), srov.: čė / kaiminuose tokį gal nesutūpėta biški. [dívka je] (Žg); nelabai tō.li / kaimi-nuose tie_jė.vai (Žg); tē / kaiminuos / tarnava graži mergā (Žg); kaiminuose tokė ži.dėlė gi.vėna (Žg). K vyjádření neurčitého místa se užívá lokál slov joniškiečiai, žagariečiai, srov.: tēn / joniškiečios / dāve kėlė. (Žg); va_ža-gariečios / *žagārė gimsi (Žg). Zlexikalizovaným lokálem se vyjadřuje také 128 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonētinēs ir morfologinēs Žagarēs šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) čas, srov. nuo_ri̇ta atōbusas ēn / i̇piētusē / jēgu piētusē nē / tai̇k *pāne-vēžē [může přijet] (Žg). V žagarském dialektu se pro zdůraznění významu užívají adverbiální participia tvořená příponou –tain, např.: kā(s) sū galōtinai gi̇vē.n / tāz gi̇vē.n (Žg); dābā nėštinai nėš / o_dās nesidēžu nėšām (Žg); o_ta_mamā užpīle piltnai / sū.ksta. pasēme cīkraus / užpīle piltnai / ir_stō (als) (Žg). Z nahrávek žagarského dialektu je patrné, že zaznamenané tendence v morfologii a slovotvorbě odrážejí jak svébytné rysy, tak i odezvu rysů charakteristických pro litevská nářečí. LEXIKUM ŽAGARSKÉHO NÁŘEČÍ: PRŮZKUMNÝ ŘEZ Lexikum nářečí, podnářečí, mluvených variant a lokálních mluvených podob nejlépe vystihují slovníky, ale dokud je slovník joniškiských nářečí stále v rukopise, přesněji řečeno, existuje pouze jeho předběžná počítačová verze, lze provést průzkumný experiment. Autorka se rozhodla vybrat z nahrávek žagarského nářečí rozmanitější lexikální jednotky zastupující plnovýznamové slovní druhy a porovnat, jak jsou zachyceny ve Velkém slovníku litevského jazyka, z něhož čerpá slova spisovný jazyk a který obsahuje množství příkladů z nářečí; lze tedy očekávat, že zahrnuje i příklady ze Žagarė (Žg), Skaistgirys (Sk) nebo Joniškis (Jnš). Slova vybraná z nahrávek žagarského nářečí lze hodnotit podle kritérií, zda jsou ve slovníku doložena (užívaná ve spisovném jazyce), podle novosti významu, jazykového kontaktu a tvořivosti mluvčích. K přehledu bylo vybráno přes 80 slov, z nichž 74 jsou plnovýznamové a 9 neplnovýznamové slovní druhy. Z nahrávek žagarského nářečí bylo vybráno k rozboru 32 podstatných jmen. Bylo porovnáno, zda jsou tato podstatná jména a jejich významy zachyceny ve Slovníku litevského jazyka prostřednictvím ilustračních vět nebo odkazů. Uvedená publikace uvádí, že v joniškiských nářečích se užívají výrazy cicē „teta“ (např. z Jnš, Žg), dania „píseň“ (např. z Jnš), gangis „zařízení mlýna“ (např. z Jnš, Žg), manta „majetek“ (např. z Jnš), obelys „jablko“ (např. z Jnš, Žg), patangis „kdo je nepracovitý“ (odkaz Žg), podē „kmotra“ (např. ze Sk a odkaz Jnš), ratinis „kolovrátek“ (odkaz Jnš, Žg), skraitas „zástěra“ (např. z Jnš a odkaz Žg). Zastoupení podstatných jmen z žagarského a joniškiských nářečí v LKŽ tedy činí 29,03%. Některá podstatná jména jsou v LKŽ uvedena bez poznámky, že se užívají v žagarském nářečí nebo alespoň v okolí Joniškisu, např.: cirškynė „dřevěná řehtačka, klapačka“; kaledā „dávka dávaná o Vánocích duchovním či kostelním služebníkům, kteří obcházejí domácnosti“; kirpēs „člověk s nakrátko ostříhanými vlasy“ (LKŽ uvádí slovo kirpšē, ale vzhledem k tomu, jak v žagarském nářečí kolísá gramatický rod, lze tyto výrazy srovnávat); lupatas „složené, roztrhané šaty“; mergē „děvečka“; promiltis „předmlat, lehká půda“; sēdyba „usedlost“; Straipsniai / Articles 129 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ sodžius „vesnice“; suiga „spříznění rodin“. Po výpočtu procent je zřejmé, že 37,5% podstatných jmen není uvedeno jako užívaných v žagarském nářečí (ani v jiných joniškiských nářečích). Tři podstatná jména se užívají ve zcela jiných významech: kabe „sponka do vlasů“ (v LKŽ je bližší pouze význam „ulice“); pūlys „malá holčička“ (LKŽ uvádí pouze význam „malé, baculaté nemluvně“, zde se však mluví o holčičce, která už chodí); taškas „místo, kde se prodává alkohol“; trandis „popraskané a olupující se nohy“ (nejbližší význam v LKŽ je „otok nohy, paty nebo prstu“). V jiných významech se v žagarském nářečí užívá 12,9% podstatných jmen. V LKŽ vůbec není pět podstatných jmen užívaných v žagarském nářečí, např.: autokinis „obětování, dobročinnost“; drobnes „plané neštovice“; grīž „kdo se kroutí, vrtí“; liespienis „mléko bez smetany, odstředěné mléko“. Jedno slovo – lingačia „květina ze zahrádky“ – umožňuje vnímat tvořivost respondentů: poté, co vyjmenuje rostliny rostoucí na zahrádce, zakončí výpověď jakoby shrnujícím slovem, jímž označí i další květiny, které se houpají ve větru. Další dvě slova – palaidnēs „zvrhlý“ a paletis „polonizovaný Litevec“ – svědčí o kontaktech baltských národů a jazyků. Ani tato podstatná jména v LKŽ nejsou. V LKŽ tedy není uvedeno 22,58% podstatných jmen. To znamená, že jedinečnost přibližně 35,5% slov či jejich významů by mohla obohatit litevskou slovní zásobu, jazykový fond. Zvlášť je třeba zmínit podstatná jména, která v důsledku změn v životě a zániku některých nástrojů (či dřívější techniky) ustoupila z aktivního užívání, ale respondenti si je pamatují. Patří k nim aznyčia „místo, kde se klíčí nebo suší slad“ [aznīče būdava tēp / an_pintēs lubu. padarīta nu_toki dēže (Daukšiai)]; branktas „příčný trámek k zavěšení chomoutu při zapřahání koně“ [māi / būva dēi branktai / stelvogi / kai juo(s) šauk (Veršiai)]; dampis „mláticí stroj“ [tas_pēčuz būdava dā.mpis / jā (Veršiai)]; drangēs „vozík s dřevěnými koly“ [nupjove nuo_mēže va rikās tōkes kē.tures / i_padare tōkez drangikes (Žiūrai)]; grebtis „silnější konec slámy?“ a pelas „drobné stéblo slámy, osina“ [šāuds reikē atmīt / pēlis reikē atmīt / grēpčus reikē atmīt / māi / visōku. tu. darbū. būdava (Veršiai)]; maņkulis „období mlácení, výmlat“ [par_maņkulūs [eidavo i_talkas (Veršiai)]; naginēs „obuv z jednoho měkčího kusu kůže, stažená řemínky“ [sā.u nagines pati pasidārdavau (Daukšiai); žēma. tei(p)-pāt su_nagīnēlem dēvādava (Daukšiai); tūkas „dudlík“ [tūka. iz_duonites padarīdava / i.dēdava i.drobin. lupatēli. / jeigu *ulē ve.ēs / tai_tādā tū duok ta.tūkēli. // padarīta. iz_duonites ir_sakina (Žiūrai)]; žvangūčiai „řemen s rolničkami, připevňovaný koni pod krkem“ a pašorkos „popruh k zapřahání?“ [ārkli paikinti / žvaņgūčei būdava / juodas tōkes pašorkas būdava (Veršiai); ārkli kur uškinkā / juodas / šiknines / pašorkas būdava / i_pri tū pašorku kabidava tōku(ž) žvaņgūčus mažus bāluts (Veršiai)]. Některá slova, například maņkulis (v LKŽ maņkulē), ukazují, že se užívala také v Žg, 130 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) — tūkas a žvangčiai (v LKŽ žvanguliai) — jsou známé z folkloru (M. Slančiauskase) či z tvorby M. Katiliškise (beletristických děl). U většiny slov není uvedeno, že se užívají v okolí Žagarė nebo Skaistgirys či Joniškis. Z 11 uvedených slov LKŽ u pouhých 3 uvádí, že se užívají v joniškiských nářečích; u 8 takové poznámky chybějí, případně dané slovo v LKŽ vůbec není (dranges, grebis, pašerkos) (viz tabulku 1). V nahrávkách žagarského nářečí upoutávají pozornost přídavná jména nebo zájmena nabývající významu přídavných jmen, kterých je 13. Respondenti je velmi výstižně zvolili a působivě jimi popisují věc či jev, případně tvoří ustálené slovní spojení. Některá z nich, například aukštneškas „lehnout si na záda“ a vijinis „druh lišejníku“, se do LKŽ nedostala; jiná, například katras „každý“ a švakas „slabý“, jsou v LKŽ doložena příklady ze Žg. Většina těch přídavných jmen, u nichž není uvedeno, že se užívají v žagarském nářečí (nebo v joniškiských nářečích), zahrnuje: didis karas „první světová válka“; grynas „prázdný“; mattingas „hezký“; mažas „malými“; šarpus „pracovitý“; vienas žodis „nadávka, řeč plná vulgarismů“. V úplně jiném významu se užívají přídavná jména gyvas „kvasící, kyselý“ a jaukus „klidný a teplý“. V žagarském nářečí se tedy 61,5% přídavných jmen užívá osobitým způsobem (viz tabulku 2). K rozboru bylo vybráno 30 sloves (a příslovcí). Z nich je 19 sloves obsaženo v databázi LKŽ. Pouze některá se užívají v jiných významech než v LKŽ, např.: blausti „vymlouvat se“ a „hlasně volat“; išbraižyti „vyškrábat nožem (vzory na kraslicích)“; išblabėti „spadnout (o pěně)“; kvarkėti „mluvit“; minkyti „rytmicky zvedat nohy“; nusitverti „jednou žít“; spardytis „žít dobře“; skosti „být zbytečný, překážet“; susitverti „narodit se“; važiuoti „být střelen do hrudi“. Významy ostatních sloves odpovídají významům uvedeným v LKŽ, ale není doloženo, že se užívají v žagarském nářečí nebo v okolí Jn, např.: išvarti „provdát“; nudiles „nepamatovat si“; nužti „rychle odejít“; praprus „poučený“; pasikviesti „přimět, aby se k někomu přistěhoval, přemluvit k návratu“; suderėti „dohodnout se, ujednat něco“; sužiuštas „s nerovným povrchem“; šaukti „nazývat“. Obraz 11 příslovcí je poněkud odlišný – do LKŽ se nedostaly podoby atgalau „zpět“ a prietarškai „pověrčivě“. Ve zcela jiných významech se užívají juodai „velmi, silně“ a laisvai „bez zakrytí (sklem), nezaskleně“. V LKŽ není uvedeno, že se v žagarském nářečí užívají příslovce plačiai „rozšířit se po světě či Litvě“ a „bohatěji, přepychověji“; laisai „bez zakrytí (sklem)“; prastai „slabě“; tikybiškai „nábožensky“ a skurdžiai „drsně“. Pouze u výrazů ropa „po čtyřech“ a volio „otevřeně, s otevřenými dveřmi“ uvádí LKŽ příklady z Joniškisu, nikoli však ze Žagarė. Ačkoli se zdá, že slovesa (a částečně i příslovce) jsou v LKŽ zachycena dobře, některé jejich významy jsou typické pouze pro obyvatele Žagarė (viz tabulku 3). V nahrávkách žagarského nářečí upoutalo pozornost 11 neplnovýznamových slovních druhů. Pomocí citoslovcí a částic se respondenti snažili dodat vyprávění barvitost. V LKŽ není uvedeno, že expresivní slovní druhy, jako například: ar „ano Straipsniai / Articles 131 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ pat’; musent „snad, možná“; musint „možná“; plumt „označuje pád do vody“; pur „napodobuje bzučení“, se užívá také v žagarském nářečí. Jiné, např.: gan „mnoho, dost“; nemat „vůbec“; mat „kyt“, jsou uváděna jako žagarská slova. Pouze žing „napodobuje vydávaný zvuk“ se v LKŽ nevyskytuje, zatímco slova podobného významu žingt a žingu se užívají v jiných významech (viz tabulku 4). Pohled do slovní zásoby žagarského nářečí ještě více posiluje přesvědčení, že slovníky nářečí a nářečních skupin jsou nezměřitelným a nevyčerpatelným pokladem litevského jazyka. ŽAGARSKÉ NÁŘEČÍ NA KONCI 20. STOLETÍ: ZÁVĚREČNÉ MYŠLENKY Probrané změny přízvukování a nářeční gramatiky v nahrávkách žagarského nářečí pořízených v letech 1998–2003 vedou k výzkumným pracím 21. století, které budou sledovat proměny nářečí. Z hlediska přízvukování převládá v žagarském nářečí všeobecné posouvání přízvuku. Lingvisty zaznamenané zvláštnosti přízvukování smíšených dvojhlásek si zaslouží podrobnější výzkum a korekci s ohledem na uvedenou národnostní příslušnost a jazykové sebeuvědomění. Mezi další fonetické zvláštnosti patří výslovnost samohlásek a, e, i, u a souhlásek ch, f, h; užívání přidaných hlásek j, v; zajímavé je sledovat vývoj sykavkového přízvuku a měkčení či tvrdnutí souhlásek. Morfologické zvláštnosti žagarského nářečí – různé kmeny jmen, kolísání čísla a rodu, užívání duálu, zvláštní (nebo z blízkých nářečí přejaté) tvoření tvarů jmen (zájmenných, stupňovacích a zvratných) a zvláštnosti v užívání slovesných kmenů a tvarů – by rovněž měly podléhat jazykovému vývoji. Nářeční nahrávky umožňují vytvořit si představu o tom, jak se v žagarském nářečí tvoří slova. Respondentka nejčastěji užívala odvozeniny tvořené příponami a předponami a složeniny. Bylo zjištěno, že podstatná jména se tvoří pomocí přípon -atis, -ėjas, -ėlis, -ietis, -tojas, -utis. U přídavných jmen jsou častější přípony -ingas, -inis, -utis. V žagarském nářečí převládá předponové tvoření sloves, přičemž lze uvést předpony ap-, nu-, pa-, par-, pri- aj. Složeniny se v žagarském nářečí nejčastěji tvoří bez spojovací samohlásky. Přehledový průřez slovní zásobou žagarského nářečí umožňuje vytvořit si představu o lexiku, které se v nářečí přirozeně užívá. Jemně volená slova či jejich tvary, jimiž respondenti popisují představy a jevy, odrážejí pružnost mateřského jazyka a jeho schopnost vyjadřovat myšlenky současnosti. Jazykové prostředí (v tomto případě nahrávky žagarského nářečí) ukazuje, jak respondent jazykem utváří a sděluje své tvůrčí záměry. 132 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) LITERATŪRA Bartkutė Nerija 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: darbai ir raidos polinkiai. Daktaro disertacija. Šiauliai. Daujotytė Viktorija 1998: Tekstas ir kūrinys. Vilnius: Kultūra. Garšva Kazimieras 2005: Lietuvių kalbos paribio šnektos (fonologija). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Girdenis Alekas, Juozas Pabrėža 1978: Naujì šleivėjimo stebėjimai Žagarės apylinkėse. – Baltistica 14(2), 127–129. Girdenis Alekas, Genovaitė Kačiškienė 2000: Paraleliniai reiškiniai latvių ir šiaurinių lietuvių veiksmažodžio sistemose. – Kalbotyra 37(1), 21–27 [= Girdenis Alekas 2000: Kalbotyros darbai 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 307–314]. Girdenis Alekas, Juozas Pabrėža 2000: Naujì šleivėjimo stebėjimai Žagarės apylinkėse. – Baltistica 14(2), 127 it. [= Girdenis Alekas 2000: Kalbotyros darbai 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 117–120]. Girdenis Alekas, Juozas Pabrėža 2003: Sąjūgių ir žvarbių prieblasis svyravimai XX a. pradžios žagariečio tekstuose. – Baltistica 37(2), 229–232. Grinaveckienė Elena 1962: Kai kurios lietuvių kalbos tarmių ypatybės (iš 1961 metų dialektologinių ekspedicijų). – Lietuvių kalbotyros klausimai 5, 147–169. Jonaitė Aldona 1967: Latvių kalbos poveikis palatvės vakarų aukštaičių šnektų gramatinei sandarai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 9, 171–182. Jonaitė Aldona 1960: Nauji duomenys apie Skaistgirio tarmės konsonantizmą. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 79–86. Jonaitė Aldona 1972: Palatvės vakarų aukštaičių nedingos fonetikos žodžiai ir jų kilmė. – Lietuvių kalbotyros klausimai 13, 31–41. Jonaitė Aldona 1969: Palatvės vakarų aukštaičių šnektų būdvardis, skaitvardis, įvardis. – Lietuvių kalbotyros klausimai 11, 183–221. Įspt 2001 – Joniškio šnektų pratimai ir tekstai, ats. red. J. Švambarytė. Šiauliai: J. K. Vasiliausko įmonė. Kaikartė Aušra 2015: Skaistgirio šnektos ypatybės. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 3, 150–173. Kaikartė Aušra 2010: Joniškio šnektos daiktavardžio linksniavimo sistema. Daktaro disertacija. Vilnius. Straipsniai / Articles 133 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Kardelis Vytautas 2008: Dėl junginių *lė, *rė, *sė Mielagėnų areale. – Baltistica XLIII(3), 485–494. Kardelis Vytautas 2002: Dėl galinių le junginių raidos šiaurės rytų vilniškių šnekto­se. – Baltistica XXXVII(2), 215–222. Kardelis Vytautas 2002: Dėl junginių la, lė raidos šiaurės rytų vilniškių šnektose. – Baltistica XXXVII(1), 107–114. Lipartė Eivja 2000: Iliatyvo resp. prieveiksmio laukan reikšmės ir galimi sinonimai lietuvių kalbos tarmėse. – Lietuvių kalbotyros klausimai 43, 144–152. Lipartė Eivja 2000: La. not vs. mal vs. žem un lie. žemė vs. šalin semantikas atliečias literatūrā valdā un izloksnēs. – Linguistica Lettica 8, 151–179. LKŽ I 1965 – Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija, red. K. Ulvydas. Vilnius: Mintis. LKŽ II 1971 – Lietuvių kalbos gramatika 2. Morfologija, red. K. Ulvydas. Vilnius: Mintis. Lkt 1970 – Lietuvių kalbos tarmės. Vilnius: Mintis. Lktch 2004 – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija, sudarė R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, mok. red. L. Grumadienė. Vilnius: LKI. Pabrėža Juozas 1998b: Žagarės šnektos fonetinės ypatybės. – Žagarė. Vilnius: Versmė, 781–787. Pabrėža Juozas 1998a: Ar besama šleivimo pėdsakų Žagarės šnektoje? – Tarmės: tyrimas ir perspektyva (pranešimų tezės). Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla, 25–27. Rosinas Albertas 1998: Baltų kalbų įvardžiai. Vilnius: Mokslas. Švambarytė Janina 2001: Šiaurės Lietuvos paribio šnektų ištakų: struktūra ir reikšmė. – Linguistica Lettica 9, 73–84. Švambarytė-Valužienė Janina 2018: Žagarės šnektos ribos. – Acta Linguistica Li-thuanica LXVII, 135–148. Urnėžiūtė Rita 1999: Tolimosios asimilacijos reiškiniai Rudiškių (Joniškio raj.) šnektoje. – Tarmės: jaunųjų kalbininkų darbai (pranešimų tezės). Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla, 21–23. Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis. SANTRUMPOS: Jñš – Joniškis KrŽ – Katiliškio raštų žodynas 134 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) LKG I – Lietuvių kalbos gramatika, t. 1. Fonetika ir morfologija LKG II – Lietuvių kalbos gramatika, t. 2. Morfologija Lkt – Lietuvių kalbos tarmės Ltch – Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija Sk – Skaistgirys Sn – Mato Slančiausko ir jo pagalbininkų pasakojamosios tautosakos rinkinių leksika. Žodynas va – vakarų aukštaičiai šiauliečiai Žg – Žagarė PRIEDAI 1 LENTELĖ. Žagarės šnektos daiktavardžiai Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ ir LKŽ(e). Reikšmė abrė duonos rūšis? ã·bre adìnos tòki dúona (Žg) 1. Didelė gelda duonai maišyti. Nurodo Žg. Sakiniai tik iš Jnš. aukotinis labdara dã·gãu padã·da tòki aukó·tini. / ka_be_bilietų [būdavo šokiai] (Versiai); tiẽ / kur su-akó·je pinigų / tai tiẽ visi bû·davo muzikántam / jã (Versiai) LKŽ nėra ciočė teta šã·kem *julijã·na / côce / ta_mãna pó·de (Žg) Ciočė 1. Teta. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. čirškynė medinis barškalas, kleketas o_*velėkas ka_bû·dava manã·ugume / tai_žinai pasidirbdava tokẽs čìrški-nes medìnės / nu ir trrrr pù kìema. / kad eidavom tos čìrškines (Žg) 1. Medinis barškalas, kleketas, klekučiai. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. dariniai dažai i_dã·rinius i_dã·dom [kiaušinius] / darinėi / skaitos / kur_sūlus dã·ža (Žg) 1. Dažai. Pavyzdys iš Jnš. drobnė vėjaraupiai suĩ·gom drõbnėm / vẽ·raupais / kaip jãs vadina (Žg) LKŽ nėra. gangis girnų įrengimas keturį gangėi maldova giulėm (Versiai) 2. Vienerių girnų įrengimas. Pavyzdys iš Jnš ir Žg. Straipsniai / Articles 135 JANA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ ir LKŽ(e). Reikšmė grįžas kas susuktas [lin] reik padirb grįžą (Žg) LKŽ nėra. kabė seguką plaukim plá.uku(s) supine / su_kà.bem sūsege (Žg) Tokios reikšmės nėra, yra sąties reikšmė. kalėda duoklė bažnyčiai ta._kalė.da galėjęi par pakluones atvėst (Žg) 3. Kunigui ar bažnyčios tarnams, apie Kalėdas apsilankantiems, duodama duoklė. Pavyzdžių iš Žg nėra. kirpšas kas nedil iakirp tas, trumpplaukis tòkù. kirpšu. nèmačiau / kai_mana dùktė. [trumpai kirpti plaukai](Žg) Kas su trumpai nukirptais plaukais, bet žodis kirpšė. Reikšmė nefiksuota apie Žg. liespienis liesas pienas, pienas be grietinės jìs negàl tòke piẽna / lìespiene [gerti] (Žg) LKŽ nėra. lingacija darželio gėlė bùva nastùkas / serèti.s / daugėũ lingàcies tò.kes (Žg) LKŽ nėra. lupatas skuduras [tėvas] añ(s) supìrgdava senùs lupatus / ódas (Žvelgčiai) 1. Pr. Pl. sudėvi, suplėšė drabužiai. Pavyzdžių iš Žg nėra. manta turtas išvežė žmònis / ãtėme má.ntas / i._kolkòzus tas_má.nta(s) suvežė / ją (Žg) 1. Manta – turtas. Nurodytas tik Jnš. mergė samdinė às par_mẽrgę. mažai tã.rnavau (Žvelgčiai) 2. Psn. ūkininko, buožės samdoma mergina darbininkė, samdė, tarnaitė. Nenurodė, kad vartojamas Žg. obelis obuolys žì.dai pìrgdava i(ž)_žmóniù só.dnus / targà.udavo(s) su_òbelės / su_visakù (Žg) 1. Obelies vaisius. Pavyzdžiai iš Jnš ir Žg. palaidnieks pasileidėlis àn nẽ.kòs palaidnieks / a_kà. (Žg) LKŽ nėra. 136 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ ir LKŽ(e). Reikšmė palietis sulatvėjęs lietuvis (pr. likęs gyventi Latvijoje) jė tas v̇īrz būva palietis / lietuvis / bet *latvijō: tarnāva / jīz būva iš tēvų. ižbē:gis / bet *latvijō: tarnāva / i pri- sirāšė / palika par *latvijes pilieti. (Žg) LKŽ nėra. patinginas ar –is nedarbštus o_kitai tai_būva patinginē / tai_praštai gi.vēna / pas_tōkūs iš_nedavau (Žg) Tingokas, ap tingis žmogus. Nuroda Žg. podė krikštamotė pas_pō:dė / sakā / būvav (Žg); šā́kēm *julijāna / čōce / ta_mana pō:dė (Žg) 1. Krikštamotė. Nuroda Jnš, o pavydys iš Sk. promitis lengva žemė tē:n gēra žē:me / prō:smiltis / nepīger nieks (Žg) Smiltinga žemė, priemėlis. Nėra pvz. iš Žg ar Jnš. pūlys maža mergaitė i_pasita.kiauš / toks_pūlis i.eit (Žg) 3. Mažas niebus kūdikis. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. Nesutampa reikšmės. ratinis verpimo ratelis manāte vė.rūbava tiem_ūkininkam su_tuo_ratinu kaip_būdava (Žvelgačiai) Ratelis, naminis verpimo prietaisas. 1 ratinis. Nuroda Žg, Jnš. sėdba sodba sē:bo. kā.rves i.ra (Žūriai) 1. Žemė apie namus su visais trobesiais. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. skraistas sterblė pripi.le skraista. saldā.nu. / tik_nēvērk (Žg); daug labai rādom rēšūt / prisidējem i_skraistus / i_tārbs (Žg) 1. Skraitas prijuostės, sijono ar marškinių priekinė dalis, siūta kam įdėti, sterblė. Nuroda Žg, o pavydys iš Jnš. sodnas sodas mū:su. sō:dnaz būva (Žg) 1. Sodas, žemės plotas, kuriame auga vaismedžiai ir vaiskrūmiai; pats tame plote augantys vaismedžiai ir vaiskrūmiai. Yra nuoroda Sk. Straipsniai / Articles 137 JANA ŠVAMBARĖ-VALUŽIENĖ Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ ir LKŽ(e). Reikšmė sodžius kaimas ėdava kūldami par visą sožų. (Žg) 1. Sodžius, kaimas. Pavyzdžių nei iš Žg, nei iš Jnš nėra. sueiga susėjimas *pėtrai / su-eiga tu_gimini būdava (Žg) 1. Sueimas, subūri-mas, sambūris. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. taškas bet kokia vieta, kur galima nusipirkti svaigiųjų gėrimų dabā tie_taškai / ein tie_žmōni.s / gėr (Daukšiai) Žodis yra, bet vartojamas kitomis reikšmėmis. trandis skaudulys kōjos ap.ugava tōkom trandin / ne-bėgį pa-eit (Žg) 6. Kojos pado, kulno ar piršto tin(k)inys. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. varnuogė mėlynė ėdavam į_vā.nuogų. nuo *žolines (Daukšiai) 5. Mėlynė. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. 2 LENTELĖ. Žagarės šnektos būdvardžiai Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė aukštynel-kas, -a gulintis ant nugaros vā.ka. pagūdom aukštynelka. / i_važuojem (Žvelgaičiai) LKŽ nėra. didysis [kas] Pirmasis pasaulinis karas 1914–1918 gi.vė.na tōks nuo_didžeje kāra daktars / *bėrtulis (Žagarė) 1. Svarbus, žymus. Pavyzdžio iš Žagarės nėra. gyvas, -a rūgštinis, rūgštas dėi mėles / ir_jis [alus] pradėd gi.vėnti / jau_gėrus ans ir (Daukšiai) Iš dalies tiktų 1. Turintis gyvybę, bet nėra nurodyta perkeltinė reikšmė. grynas, -a tuščias dabā nieka nebė. / grini / grini lā.uki (Žvelgaičiai) 10. Tuščias. Pavyzdžio iš Žg nėra. 138 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonetinės ir morfologinės žagarės šnek tos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė katras kiekvienas o_teṗ_tai katra. pav̇asari. tv̇i.na *daugava (Žg) 2. Kiekvienas. Pavyzdžiai iš Žg ir iš Šln. j aukus, -i ramus ir šiltas v̇asara. / v̇akarai jėku.s / ateidava žmõnū. daugībes (Žvelgčiai) 3. Malonus, meilus, už brūkšnio pateikti pavyzdžiai rodytų perkeltinę reikšmę. Nėra pavyzdžių iš gyvosios kalbos, tik iš Daukanto raštų. makingas, -a šąnus màkinga pàti mažoji irà (Žg); vìrs màna bùva tok(s)_stàmbus / màtings / d.ùkšts (Žg) 2. Turintis visus reikalingus ypatumus, tinkamas, šaunus, darbštus. Pavyzdžių iš Žg nėra. mažas, -a turintis mažai žemės, mažažemis kàtras mažaz bùva / kà.ive. / á.rkli. là.ike [mažazemis] (Žvelgčiai) Iš dalies tiktų 6. Nežymios padėties visuomenėje, prastas, neturtingas. Pavyzdžių iš Žg nėra. šarpus, -i darštus tète bùva šarpus / mú.m reikė dį.rp̃t naziem (Žvelgčiai) 1 šarpus 1. Darbštus, guvus, gyvas, mitrus. Pavyzdžių iš Žg ar Iñš nėra. švakas, -a silpnas [sesuo] ar švaka i. (Žg) 1. Turintis mažai fizinės jėgos ar sveikatos. Yra 2 p vz. iš Žg, bet su prieveiksmiu švakiau ir švakýn. vienias, -a [žodis] paauglių keiksmažodis ir kalba su keiksmažodžiais istrà.uke cigaretės / blèd blèd / vienìsi tokie žõ.žei (Žvelgčiai) 2 vienias 1. // neįeinantis į daugianarę sistemą. Pavyzdžių iš gyvosios kalbos nėra, iš raštų yra. vijinis liktarnos rūšis tòkes liktà.rnas bù.dava / vìjines (Žg) LKŽ nėra. Straipsniai / Articles 139 JANINA ŠVAMBARytĖ-VALUŽIENĖ 3 LENTELĖ. Žagarės šnektos veiksmažodžiai ir jų formos (dalyviai, prieveiksmiai) Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė atgaliau atgal jį grįža tad(ą) adgalāu (Žiūriai) LKŽ nėra. bliauti atsikalbinėti mašinēris pasāke žmōnīm suvest ā.rklus / tiē blā.un / k(a)_ārklēm bū(s) sunku vest [damp] su_vā.ndenu (Veršiai) Žodis LKŽ yra, bet nėra pavyzdžių iš Žg ar Jns tokiomis reikšmėmis. garsiai šaukiant kviesti grīžū / ka_blā.un baisā.usei / kazē.i-ka / kazē.ika [šeimininkė, šeiminin-kė] (Žg) eiti tęsti, trukti ži:dai supī.rgdava liesų grī.vulus / jē.učus / kā.rves / visō.kus / rūdeni. / kōl tā(s) sezonas / nū | māždaug | apie_tris mėnesus ēdava ta(s)_še-zons / tē.n iz_būlbu. / iz_grūdu. darīdava (Žg) 4. Slinkti (apie laiką). Pavyzdžių iš Žg nėra. išbraižyti iškutinėti peiliuku (margučius) kis mokē.dava [kiaušinius] izbrā.ži.t (Žg) Iš dalies tiktų 3. Išpiešti, išbraižyti. Pavyzdžių iš Žg nėra. išsiblavėti nukristi putoms isiblavē.j tos_putas / nebē.ra jū [apie alaus darymą] (Veršiai) Žodis yra kitomis reikšmėmis. išvarto­ti išleisti už vyro dūktē būva išvarto.ta / nu_tai_tiem sū.nām žēme / išvarto.dava / apžē.ndidava / o_sū.nām ta.žēme paligdava / jā (Žg) Išleisti už vyro. Pavyzdys iš Sk. juodai atsidavusiai aš tīkin­ti / bet_ka_teip_juodai / tai_ār ne (Žiūriai) Žodis yra, bet nėra tokios reikšmės. kvarseti šnėkti šnē.kim mani / i_ã kvā.rfēsu i_kvā.rk-su (Žg) Iš dalies tiktų 3. Pr. murmëti, bambëti; piktai, stačiai kalbėti. Pavyzdžio iš Žg nėra. laisvai neap-gautai (stiklu) iš_prāžos jin būva pašarvōta teip_laisvai / o_paskum stiklinem grābe [apie Barborą Umiauskaitę] (Žg) Žodis yra, bet kitomis reikšmėmis. 140 Acta Linguistica Lithuanica LXX Fonетinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė minkyti ritmiškai kelti kojas aš teĩb gražei á.uščė / kójes mí.nki.čė (Žiūriai) Iš dalies tiktų 1. prk. mindyti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. nudilęs, -usi nebepisimėnamas o_*küpiškis tai_ļė / dabà nudile.s īr [nebepisimena] (Žg) 2. Pranykti, pradingti, prapulti; Yra nuoroda prk. Pavyzdžių iš Žg nėra. nusitverti kartu gyventi čè_jeu nebe_pirmóji / kita. mó.teriška. tūrū nusitvė.re.s / jā (Veršiai) Iš dalies tiktų 2. Tverti. 2. Kibti, kabintis, norint išsilaikyti ar sulaikyti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. nuužti skubiai nueiti mā.s / visà kẹ̇.bra nù_u.žem (Žg) 8. Greitai kur nuvykti, nubėgti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. plačiai išsiskirščius po pasaulį ir Lietuvą turtingiau màna vā.ikai gi.vė.n plačei (Žiūriai) plačēu žmó.ni.s gi.vė.n (Žiūriai) Iš dalies tiktų 2. Į visas puses nusitęsęs. 9. Nesaikingas, išlaidu s. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. praprusęs, -usi pasimokęs kur prapruše. / tai_dā kaip_nó.rs ver-čes (Žiūriai) 1. Praprūsti 1. Išprūsti, prasilavinti. Pavyzdžių iš Žg nėra. prastai silpnai kita. karta. lābai prāstai bū-n / skaud visūr (Žg) 6. Silpnas, nestiprus. Pavyzdžių iš Žg nėra. prietariškai tikint burtais prietariškai nė / nė / nebūdava [burtais netikėjo] (Žiūriai) LKŽ nėra. Straipsniai / Articles 141 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė parsikviesti įkalbėti sugrįžti, parsivadinti gyventi jìn turė́je namė́li. / mùm parsikvietė (Veršiai) Paprašyti, pavadinti, pašaukti ką kur atvykti, dalyvauti. Nėra pavyzdžių iš gyvosios kalbos, tik iš raštų. ropa ropomis aĩn paṙ darža. ró·pa / kai_reĩk ravė́t (Veršiai) 3. Ropa, ropomis, keturpėsčias. Yra du pavyzdžiai iš Įnš. skaudžiai šiurkščiai mànes tevė́lis nẽra nẽ_subaṙe.(s) skraužeĩ / nei_mùše.s (Daukšiai) 4. Šiurkštus, įžeidžiantis, užgaulus. Pavyzdžių iš Žg nėra. spardytis prabangiai gyventi kõl již di.rba / až dà spá.r̃žaus (Žiūriai) Žodis LKŽ yra, bet ne tokia reikšme. stoksoti būti nereikalingam, stovėti di.rba tas_malù·ns iki_dvidėšimt šeštu. mė·tu. // mà.le té.n su_vėju // o_paškæu stoksó·je; (Žg) Artimiausia žodžio stūksoti reikšmė 1. Būti, stovėti iškilusiam iš aplinkos. Tik čia ne tokia reikšmė. Žodis stoksoti LKŽ yra, bet pavyzdžiai tik iš raštų. sulygti suderėti nu_bet_neeĩlgai tas_kà.rs / sulí·ga tã.ĩ-ka. (Žg); kàc jau sulí·gdava / tã turė·dava dúot tam_že·nui [jauniklui] (Žg) 1 Sulygti 1. Suderėti. Pavyzdžių iš Žg ar Įnš nėra. susitverti gimti vaikai susitvė·re / užá.uga lik_septi.nù. mė·tu. / i_vužã·vom lauka [iš Latvijos] (Veršiai) Iš dalies tiktų 10. Padaryti, kad būtų, egzistuotų. Pavyzdžių iš Žg ar Įnš nėra. sušiauštas, –a nelygaus paviršiaus tõ·pùse. *vėntà / lėdù. sùšąšta (Veršiai) 1. // padaryti nelygų, neglotną, pasišiaušusį. Pavyzdžių iš Žg nėra. šaukti vadinti kaĩp kàs norė́·je / kaĩp ká.m patika / tẽ.ip šã.uke (Žg) 16. Vadinti (vardu, pavadinimu, pravarde). Pavyzdžių iš Žg ar Įnš nėra. 142 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Fonетinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė tikibiškai religiškai būvom tiki.biškai á.uklėjami (Žiūriai) Būdingas tikybai, religiškas. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. valioj pravirai, atidarytos išeinu / visoz dùri.s vã-loj (Žg) Apie ką atvertą, atvirą, atdarą (ppr. apie duris, langus, vartus). Pavyzdys iš Jnš, o iš Žg nėra. važiuoti būti pašautam į duonkepę krosnį važúoji į_pę.čių. / pé.mpe. iškėbda-vom / kuõdu(s) sutaisì.davom vaikám (Žg) Iš dalies tiktų 21. Slinkti, slysti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra viršuj sudedamasis perficientyvo dėmuo šùnis užlė.izdava viršùj (Žiūriai) LKŽ yra žodis viršuje. 4 LENTELĖ. Žagarės šnektos nesavaranķiškos kalbos dalys Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė ar taip pat *daũgava ãr baĩsei skẽnda (Žg); sme-tó:ninei lītai ti_ar būva vẽrti.ngi (Žg); senẽ:lis ar visko būva mã:tes (Žg) 3. Ar taip pat, irgi, ir. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. dui bėgimui nusakyti ãž greitai dù.i pro_dùris (Žg) Skubiam veiksmui, ppr. bėgimui, nusakyti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. džing skeidžiamam garsui imituoti džĩ.ng / džĩ.ng / džĩ.ng / džĩ.ng / ka_bė.k tie_arklei (Veršiai) LKŽ nėra. Straipsniai / Articles 143 JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Žodis Reikšmė Iliustracija Yra / nėra LKŽ(e). Reikšmė gan daug, pa- kankamai vienu mó.mentu gañ būva / pi̇́rmi- ningz būva nev.ė.de.s / agrõnoms ne- vė.des / pienininks (Žg) 1. Pakanka, užtenka pakankamai, užtek- tinai. LKŽ yra žodis gana, bet pavyzdžių iš Žg nėra. makt kyšt atė:ie viéns / mã:kt su_revó:lveru i._gė.rkle. (Žg) 1. Staigiam veiksmui žymėti c) kyšt, durst. Pavyzdys iš Žg. musent turbūt, gal mùsė.nt jeu_dabà bū̀s ta_tikrã *lietuva (Žg) Įterptinis žodis. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. musint gal mùsint toz_gegužinės tó:kos ir_į.rà (Žg) Įterptinis žodis. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. nėmaž visai màma nėmaž nemokė́ie / lã.ìkrašti. paskaĩti:dava (Žvelgaičiai) Nė kiek, visai. Pavyzdys iš Žg. pliumpt kritimui į vandenį nusakyti su_visaiž drabužukais plùmp̃p̃t [į Šve- tę] kai_silke / ir_įkrent (Žg) Kritimui į vandenį reikšti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. pur burzgimui imituoti iš_tó:la iżgìrsim / ka_pur pūr pūr / mó:ki.tojes kaškõks turė́ie motòcikla. (Žg) 3. Burzgimui žymėti. Pavyzdžių iš Žg ar Jnš nėra. Phonetic and Morphological Peculiarities of Žagarė Local Dialect (End of the 20th Century – Beginning of the 21st Century) SUMMARY In this article the author presents the continued research on Žagarė local dialect. This time the article is dedicated to the accentual, phonetic, morphological phenomena found in Žagarė local dialect and its peculiar lexical characteristics. According to the author, the accentual tendencies and dialectal grammatical phenomena apparent in the records of Žagarė 144 Acta Linguistica Lithuanica LXXX Fonетinės ir morfologinės Žagarės šnektos ypatybės (XX a. pabaiga – XXI a. pradžia) local dialect made between 1998 and 2003 lead to the works of the 21st century – the study on the change of the dialect. Dialectologists attribute Žagarė local dialect to the area of universal stress retraction. The peculiarities of accentuation of mixed diphthongs observed by linguists Juozas Pabrėža and Aušra Kaikarytė deserve a more detailed study and correction with regard to the informant’s national belonging and linguistic identity. Certain phonetic peculiarities, such as the pronunciation of vowels a, e, i, u and consonants ch, f, h, the use of additive j, v, the so called phenomenon of šlekiavimas and the softening/ hardening of consonants, reflect the dialect’s phonetic system. They can still be found in the dialectal records of the late 20th century. The morphological peculiarities of Žagarė local dialect, such as stem alteration in nominal words, number and gender variations, use of the dual number, peculiar (or borrowed from close local dialects) formation of nominal word forms (pronominal, degree, reflexive), as well as the peculiarities of the usage of verb stems and forms are still viable and satisfy the respondents’ needs for linguistic expression. Dialectal records enable us to understand how words are formed in Žagarė local dialect. The respondents mainly used suffixal and prefixal derivatives and compounds. Noun derivatives were formed with suffixes –atis, –ėjas, –elis, –ietis, –tojas, –uitis, –ingas, –inis, –utis were more common adjectival suffixes. Prefixal verb formation with prefixes ap-, nu-, pa-, par-, pri- took the lead. The speakers of Žagarė local dialect used to form compounds without a connecting vowel. The review of the lexical cross-section of Žagarė local dialect provides us with an insight into the peculiar lexis used in the dialect. The word or its form subtly selected by the respondents to describe images or phenomena shows the flexibility of the mother tongue and its suitability to express thoughts under contemporary conditions. Įteikta 2019 m. gegužės 17 d. JANINA ŠVAMBARYTĖ-VALUŽIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vilešio g. 5, LT- 10308 Vilnius, Lietuva [email protected] Straipsniai / Articles 145