Laima Kalėdienė (sudarytoja). „Valerijus Čekmonas: kalbų kontaktai ir sociolingvistika“

VILJA RAGAŠIENĖ Institut litevského jazyka Směry vědeckého výzkumu: akcentologie, dialektologie, etnolingvistika, lexikografie. DOI: https://doi.org/10.35321/all81-13 Laima Kalėdienė (editorka) VALERIJUS ČEKONAS: JAZYKOVÉ KONTAKTY A SOCIOLINGVISTIKA Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2017, 1100 p. ISBN 978-609-411-201-0 V roce 2017 vydal Institut litevského jazyka knihu Valerijus Čekmonas: kalbų kontaktai ir sociolingvistika., kterou sestavila zkušená sociolingvistka Laima Kalėdienė. Publikace přináší nejvýznamnější práce lingvistického polyhistora, profesora Valerijuse Čekmonase (1937–2004), o interakci baltských a slovanských jazyků a sociolingvistické situaci ve vícejazyčných litevských areálech. Přípravu a vydání knihy podpořila Státní komise pro litevský jazyk z prostředků programu výzkumu fungování a proměn spisovného litevského jazyka, dialektů a dalších jazykových variet. Na přípravě sborníku článků odvedla mnoho práce nejen vedoucí projektu (editorka knihy a odpovědná redaktorka), prof. dr. Laima Kalėdienė, ale také redakční rada, kterou vedla – doc. dr. Irena Adomavičiūtė-Čekmonienė, dr. Nijolė Tuomienė a Rita Urnėžiūtė. Publikaci recenzovali znalci dialektů a jazykových kontaktů, prof. habil. dr. Bonifacas Stundžia a doc. dr. Edmundas Trumpa. Cílem této recenze je upozornit lingvistickou obec na reprezentativní výbor prací V. Čekmonase, pojednat o článcích a struktuře publikace, které autorka považuje za nejaktuálnější, a diskutovat o principech jejího sestavení. Knihu tvoří předmluva (s. 13–20), úvod (s. 21–58) a dvě rozsáhlé části – vědecké články Valerijuse Čekmonase (zčásti napsané se spoluautory) o kontaktech litevštiny, běloruštiny a polštiny (s. 59–584) a práce jeho žáků, kolegů a spolupracovníků z této výzkumné oblasti (s. 585–788). Recenzijos / Reviews 261 VILIJA RAGAIŠIENĖ V publikaci je zařazena bibliografie Valerije Čekmona, sestavená Naděždou Morozovovou (doplnila I. Adomavičiūtė-Čekmonienė), která je významná pro badatele zabývající se jazykovými kontakty (s. 826–845). Na konci knihy jsou uvedeny souhrny článků v litevštině a angličtině (s. 847–1056) a rejstříky tří témat – termínů, zkoumaných lokalit a autorů (s. 1057–1110). V předmluvě knihy, publikované v litevštině a angličtině, je stručně pojednáno o povaze sborníku a představen cíl jeho sestavení – odhalit metodologii výzkumu interakce baltských a slovanských jazyků, kterou vytvořil V. Čekmonas. Předmluva nejen představuje metodologii, ale také upozorňuje na výjimečné rysy vědecké práce. Sestavovatelka sborníku i dnes považuje za jedinečný badatelův postoj, podle něhož lze skutečný stav zjistit pouze tak, že se s informátorem hovoří všemi jazyky, jimiž mluví, a žádnému z nich se neprojevuje větší náklonnost (s. 15). Výzkumný materiál shromážděný podle této metodiky měl být základem víceleté encyklopedie, kterou chtěl V. Čekmonas připravit. Obsahovala by nejen autentické zvukové nahrávky, ale také různé údaje o rozšíření a užívání litevštiny, běloruštiny a polštiny, o jejich historii, jazykových postojích a kultuře. V úvodu knihy, který připravila L. Kalėdienė a který byl rovněž publikován v litevštině a angličtině, jsou pojednány dvě otázky důležité pro publikaci tohoto typu – kontext a obsah knihy. Vysvětlují se zde termíny užívané v článcích, popisují se zvukové nahrávky živé řeči (běloruské, litevské, polské a ruské) i jejich informátoři a líčí se poměrně složitá historická a sociální situace 20. století. Články publikované v knize jsou představeny velmi konkrétně, jsou rozebrány hypotézy, které v nich zaznívají, i aktuální metodologické otázky. První část knihy, rozdělená do samostatných oddílů, je mimořádně zajímavá. Tvoří ji čtyři oddíly: I – Sociolingvistika: metodologie, II – Areal, III – Gramatika ir fonologija, IV – Sentikiai. V této části je publikováno dvacet pět článků V. Čekmonase, z nichž, jak již bylo zmíněno, mnohé vznikly ve spolupráci se spoluautory. Tematika článků je poměrně široká – interakce litevštiny, běloruštiny a polštiny, rozšíření těchto jazyků v Litvě, sociolingvistická situace ve vícejazyčných příhraničních areálech Litvy a Běloruska, v někdejších či dosud existujících litevských jazykových ostrovech v Bělorusku, pojednání o obyvatelích užívajících litevské a slovanské jazyky a jejich varietych, o národním sebeuvědomění a etnickém původu atd. (viz Nijolė Tuomienė. Valerijus Čekmonas: kalbų kontaktai ir sociolingvistika, ed. Laima Kalėdienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2017, 110 p.; Gimtoji kalba 9, 2019, 24–25). První oddíl tvoří několik článků, které jsou aktuální i dnes; tři z nich stojí za zvláštní pozornost a podrobnější rozbor. Nejprve je třeba upozornit na článek V. Čekmonase, který L. Kalėdienė navrhuje považovat za programový: „Dar sykį apie rankraščių likimą, arba įvadomojo straipsnio pratarmę“ (v přehledu obsahu knihy je uveden jiný název – „Apie lenkakalbių arealų Vilniaus krašte kilmę“, s. 25). 62 Acta Linguistica Lituanica LXXI Valerijus Čekmonas: kalbų kontaktai ir sociolingvistika Jsou v něm vyloženy nejdůležitější myšlenky týkající se rozšíření polštiny v Litvě. Jde o úvod, který V. Čekmonas napsal ke knize Haliny Turské, jež v roce 1939 zmizela, při jejím opětovném vydání ve Vilniusu v roce 1995. V. Čekmonas hodnotil práci H. Turské na pozadí současného výzkumu a její přínos považoval za nezpochybnitelný. Za zvláště cenné z vědeckého hlediska jsou pokládány a podrobně komentovány tři vědecké postřehy (myšlenky, které před ní vyslovili jiní badatelé): 1) základem vilniuského nářečí je varianta spisovné polštiny, která se utvářela ve Vilniusu v 17.–19. století; 2) územní větve vilniuského nářečí pocházejí z vilniuské varianty spisovné polštiny; 3) jak rysy vilniuské varianty spisovné polštiny, tak rysy vilniuského polského nářečí vznikly vlivem běloruských a litevských nářečí (s. 93). Celá podstata Čekmonasovy teorie o interakci baltských a slovanských jazyků je vyložena v článku „Sociolingvistická charakteristika polských nářečí fungujících na bělorusko-litevském pomezí“ (К социолингвистической характеристике польских говоров белорусско-литовского пограничья). V. Čekmonas uznával, že lingvistika obvykle konstatuje výsledky jazykových kontaktů – výpůjčky –, tvrdil však, že mechanismus přejímání vysvětluje pouze sociolingvistický výklad jazykové interference a že zvláštnosti tohoto procesu závisejí na podobnosti kontaktních jazyků a jejich společenské prestiži. V závěru tohoto oddílu je uveden velmi důležitý dvoudílný Program výzkumu litevských nářečí a jejich interakce. Sociolingvistika., který připravili V. Čekmonas a L. Grumadienė. První část programu tvoří sociolingvistický dotazník sestávající z pěti dotazníků – Sociolingvistická charakteristika informátora, Sociolingvistická charakteristika situace, Sociolingvistická charakteristika lokality, Soupis živých jazyků, Výpisy z dokumentů a památek (celkem 107 otázek). Za zvláště důležitou je považována druhá část programu – Sociolingvistické schéma interakce nářečí a jazyků, které se skládá z Synchronní sociolingvistické charakteristiky sídla, Diachronní sociolingvistické charakteristiky sídla a Vývoje sociolingvistické situace (celkem 41 otázek). Jak uvádí sestavovatelka knihy, tato poslední část je kvintesencí Čekmonasovy koncepce sociolingvistického výzkumu, která dosud nebyla dostatečně využita (s. 29). Zdá se, že dosud nejdůsledněji Čekmonasovu koncepci uplatnila N. Tuomienė, když zkoumala sociolingvistickou situaci v obci Ramaškoniai v Bělorusku (viz Nijolė Tuomienė. Ramaškonių šnektos diktuaras: sociolingvistinis tyrimas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2010, 232 p.; srov. také článek Nijolė Tuomienė „Ramaškonių lietuvių sala Baltarusijoje – pereinamoji kalbų zona“, publikovaný v recenzované knize, s. 788–825). Program zakotvuje nejdůležitější vědecké zásady – shromažďovat nikoli izolovaná fakta o jazyce, který ovládá některý z místních obyvatel, nýbrž dokumentovat soubor údajů, zjistit jazykovou situaci v prostředí a shromáždit údaje o mateřském jazyce informátora a jazycích jeho rodičů, rodiny a obce, jakož i o jazyce, kterým komunikuje s cizími lidmi. Ve skutečnosti vědci Recenzijos / Reviews 263 VILIJA RAGAIŠIENĖ Sociolingvistický program, který připravil, je aktuální i dnes. V kolektivní monografii Litevská nářečí na počátku 21. století: geolingvistický a sociolingvistický výzkum (mapy a jejich komentáře), kterou v roce 2014 vydal Ústav litevského jazyka, publikované sociolingvistické otázky Daivy Aliūkaitė a L. Kalėdienė pro body LKA a informátory (viz s. 378–384) ukazují souvislost výzkumných metodik a odhalují sociolingvistické perspektivy litevského nářečí. Druhou kapitolu Areály tvoří 9 článků, které se zabývají sociolingvistickými situacemi v jednotlivých lokalitách v Bělorusku (ve Vydžích, Ažerkách, Pelasě, Ramaškonysech) a v Litvě (v Kalesninkai, v okrese Šalčininkai, v okolí Molėtai a Nemenčinė, v okresech Anykščiai a Jonava). Z prací publikovaných v této kapitole vynikají dva články založené na mimořádně podrobné a rozsáhlé analýze dat. Článek „O litevsko-běloruské fonetické interferenci v Pelase“ (К проблеме литовско-белорусской фонетической интерференции в Пелясе) uvádí, že v regionu Pelasa–Rūdninkai–Nočia jsou doloženy všechny možné fáze přechodu litevského jazyka k běloruštině. Článek „Fungování jazyků a bilingvismus (na základě nářečí z Ramaškonyse)“ (Функционирование языков и билингвизм (На материале рамащанских говоров)) na základě dat shromažďovaných po mnoho let odhaluje mechanismus jazykových změn. Pečlivá analýza velkého množství rozhovorů s místními obyvateli umožnila badateli vytvořit model ústupu funkčního zatížení litevštiny, prosazování běloruštiny a užívání polštiny v určitých situacích. Sestavovatelka sborníku L. Kalėdienė tento článek oprávněně označuje za stěžejní (s. 31). Třetí kapitolu první části knihy, Gramatika a fonologie, tvoří čtyři články, které V. Čekmonas připravil spolu se spoluautorkami. První tři články (společně s I. Adomavičiūtė) („Gramatické lituanismy v periferních polských nářečích“ (Грамматические лтуанизмы в польских периферийных говорах белорусско-литовского пограничья), „Původ a morfologický status tvarů na -(f)sy v polštině vilenského kraje“ (Образование и морфологический статус форм на -(f)sy в «польщине виленской») a „Paradigma tvarů na -(f)sy v polštině vilenského kraje“ (Парадигма казиперфектных форм на -(f)sy в «польщине виленской»)) se věnují analýze užívání gramatických tvarů v polských nářečích. Čtvrtý článek „Fonologie Ramaškonysu. 1984“, připravený spolu s L. Grumadiene-Kalėdiene, je fonologický. Zabývá se příčinami změn základních charakteristik souhlásek – tónu, intenzity a trvání. Ve čtvrté kapitole Starověrci jsou publikovány dva přehledové články věnované představení kontextu starověrců v Litvě: „Sociolingvistická charakteristika nářečí starověrců v Litvě“ (К социолингвистической характеристике старообрядческих говоров Литвы) a „O pojetí sociolingvistického areálu“ (О понятии социолингвистического ареала). Zařazení těchto článků do sborníku by nemělo vyvolávat pochybnosti. V souladu se zásadou V. Čekmonase zkoumat 264 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Valerijus Čekmonas: kalbų kontaktai ir sociolingvistika souhrn jazyků užívaných v konkrétní lokalitě a hledat projevy jejich vzájemného působení bylo třeba zařadit také práce o ruštině a starověrcích, kteří jí mluví (zejména proto, že V. Čekmonas věnoval výzkumu litevských starověrců velkou pozornost). Není jasné pouze to, proč jsou zařazeny do samostatné kapitoly knihy. Oba články se věnují především oblastem, kde starověrci žijí, a sociolingvistické situaci. Pokud by kniha důsledně dodržovala areální princip uspořádání materiálu (jak bylo zamýšleno při podání žádosti o vydání Státní komisi pro litevský jazyk), tyto práce by doplnily kapitolu Areály a ještě lépe by objasnily sociolingvistickou situaci v určitých lokalitách Litvy. Druhá část knihy se skládá z článků kolegů a žáků V. Čekmona, které jsou zařazeny do dvou oddílů – škola Valerije Čekmona a články žáků Valerije Čekmona a další články. Oddíl škola Valerije Čekmona tvoří tři články, jejichž cílem je představit V. Čekmona jako vědce. V publikaci I. Adomavičiūtė-Čekmonienė „Historie výzkumu jazykových kontaktů“ je podrobně pojednáno o vědecké biografii V. Čekmona a metodologii výzkumu kontaktů baltských a slovanských jazyků, kterou vytvořil; jsou v ní vyčleněny a popsány nejdůležitější rysy badatelské školy a uvedeny údaje o nashromážděném výzkumném materiálu (zvukových nahrávkách, dotazování respondentů aj.). Článek zdůrazňuje specifičnost výzkumu V. Čekmona, vyplývající z toho, že do oblasti výzkumu jazykových kontaktů vstoupil nejen jako dialektolog, ale také jako profesionální fonetik. Podrobnější pozornost si zaslouží článek L. Kalėdienė a N. Tuomienė „Škola Valerije Čekmonase“, který obšírně popisuje vznik Čekmonasovy školy a kontext jejího působení. Autorky článku považují jeho odborné vědecké práce za výjimečné a většinu jeho tvrzení, opřených o rozsáhlý výzkumný materiál, za nezpochybnitelnou. Přínos badatele pro baltistiku, zejména lituanistiku, popisují trojím způsobem: vytvořil koncepci, připravil metodiku a shromáždil velké množství dat (s. 616–617). Za nejvýznamnější vědeckou práci se považuje propracování, zdůvodnění a aktualizace koncepce vztahů mezi Balty a Slovany, zejména jejich jazyky. Za největší Čekmonasovu zásluhu ve vědě je považováno vytvoření metodiky výzkumu a interpretace vztahů mezi baltskými a slovanskými jazyky. Za neméně důležitý aspekt přínosu je označována rozsáhlá výzkumná práce V. Čekmonase, jeho kolegů a žáků, kteří po několik desetiletí zkoumali vztahy mezi Balty a Slovany a sbírali, shromažďovali a zpracovávali jazyková a historická data. Článek pojednává o schopnosti V. Čekmonase uplatňovat nejnovější výzkumné metody a na jejich základě dosahovat mimořádných vědeckých objevů (například proměny litevského fonologického systému v běloruský poté, co místní obyvatelé týchž vesnic přešli od jednoho jazyka k druhému). Poměrně podrobně jsou představeny zásady Čekmonasovy práce v expedicích a vysvětleno, proč a jak se mu dařilo získat tolik informací o místních obyvatelích vesnic. Autorky článku zdůrazňují mimořádnou poctivost badatele – nedělat závěry na základě jediného vyslechnutí informanta Recenzijos / Reviews 265 VILIJA RAGAİŠIENĖ interpretaci, vznesené hypotézy několikrát ověřuješ a dotazuješ se všech možných informátorů, i když máš k dispozici dostatek zkoumaného materiálu. V. Čekmonas se držel zásady, že neexistují žádné vědecké autority, jejichž teorie či hypotézy by bylo třeba přijímat bez výhrad. Článek L. Kalėdienė a N. Tuomienė, o němž byla řeč, lze považovat za práci shrnující vědecký výzkum V. Čekmonase zaměřený na interakci litevského a slovanských jazyků, která představuje školu výzkumu jazykových kontaktů, již založil, i její pracovní specifika. Tento článek, stejně jako další dvě práce publikované v oddílu Valerijaus Čekmono mokykla (zmíněná publikace I. Adomavičiūtė-Čekmonienė „Kalbų kontaktų tyrimų istorija“ a článek Mariji Krupovė „Kaip lenkams Lietuvoje išsaugoti lenkiškumą“, připravený formou rozhovoru), mohl být úvodem sborníku. Předmluvy publikované na začátku sborníku, byť jsou podrobné, však k ocenění vědecké činnosti V. Čekmonase a představení jeho osobnosti nestačí. Čtenář by měl najít hlavní akcenty na prvních stránkách knihy. Otázky vyvolává zařazení samostatného druhého oddílu Valerijus Čekmonas mokinų ir bendrąjį straipsnį, v němž je podle autorů v abecedním pořadí uvedeno devět prací. Ve skutečnosti mohly být tyto články publikovány také v oddílu Valerijaus Čekmono mokykla (tím spíše, že jejich autoři jsou tak či onak spojeni s Čekmonasovou školou). Na druhou stranu by články vědcových spolupracovníků při dodržení zásady řazení prací podle výzkumných areálů mohly doplnit i oddíly první části sborníku (v nichž, jak už bylo několikrát zmíněno, je řada prací V. Čekmonase s kolegy). Například do oddílu Sociolingvistika: metodologija by bylo možné zařadit článek Nikolaje Saviče „Dėl vienos pietrinės Vilniaus rajono dalies arealo kalbinės situacijos“ (О языковой ситуации в одном из ареалов юго-восточной части Вильнюсского района), který na základě sociolingvistického programu V. Čekmonase podrobně popisuje vztah běloruštiny, převládající v roce 1988 v areálu Kalveliai, k polštině a litevštině. Do zmíněného oddílu by pravděpodobně patřil také článek M. Krupovė „Lenkų kalbančių Lietuvos gyventojų vokalinės repertuaras ir etninė bei kultūrinė jų identifikacija“ (Repertuar wokalny a identyfikacja etniczna i kulturowa ludności polskojęzycznych terenów Litwy). Ve druhém oddílu první části, Arealai, by mohly být publikovány články I. Adomavičiūtė-Čekmonienė představující výzkum areálu středolitevské dvojjazyčnosti: „Jonavos rajone gyvenantys lenkai: jų lenkų–lietuvių dvikalbystės apibūdinimas“ (К характеристике польско-литовского билингвизма поляков Яновского района Литвы) a „Kaip jautį mokė būti miškininku (lenkiškas ir lietuviškas tekstas su komentarais iš Jonavos rajono Lietuvoje)“ (Как вола учили нянеком (польский и литовский текст из Яновского района Литвы с комментариями)). K pracím představujícím poslední etapu vědecké dráhy V. Čekmonase – výzkum starověrců – se hodí také článek N. Morozovse „Kompaktiškos 266 Acta Linguistica Lithuanica LXXI Valerijus Čekmonas: kalbų kontaktai ir sociolingvistika osady litevských starověrců v minulosti a dnes“ (Староверы Литвы: тема контактного проживания в прошлом и настоящем). Na základě rozsáhlého historického, demografického a jazykového materiálu jsou pojednány oblasti osídlení starověrců v Litvě, které místy zasahují do Běloruska a Lotyšska. Samostatně je pojednán článek N. Tuomienė „Ramaškonių lietuvių sala Baltarusijoje – pereinamoji kalbų zona“, který vychází v recenzovaném sborníku poprvé a v projektu předloženém editorkou k vydání byl zařazen do oddílu Arealai. Článek opírá současnou sociolingvistickou a etnolingvistickou situaci v Ramaškoniai o výsledky výzkumu tohoto mikroareálu, které V. Čekmonas zveřejnil v roce 1988. Velká pozornost je věnována střídání kódů, které je ve zkoumaném nářečí poměrně složité: nezřídka se dokonce v jedné větě objevují prvky tří či čtyř jazyků (litevštiny, běloruštiny, ruštiny a polštiny). Článek na dostatečném množství příkladů ukazuje nejdůležitější aspekty změn litevského nářečí za poslední tři desetiletí a uvádí výraznější změny ve fonetice a přízvuku. Z vědeckého hlediska je cenné vysvětlení příčin polyfon[g]ie, uo monoftongizace jako jevu. Důkladná analýza zaznamenává patrně nejvýznamnější změnu přízvukového systému nářečí – ustálení modelu dvou akcentových paradigmat u jmen. Z údajů uvedených v článku není vždy jasné, zda se u konkrétních slov ustálilo celé sekundární akcentové paradigma, nebo zda se přízvuk mění pouze u některých tvarů. Koncový přízvuk tvarů grūdės, langūs, šiaudūs, tėvūs by neměl být spojován pouze s morfologickým vyrovnáním paradigmatu. Některé z nich mohly být zděděny ze staršího období, tedy pocházet z oxytonického paradigmatu. Je třeba poznamenat, že zobecnění paradigmatu stálého či koncového přízvuku u podstatných jmen je patrně podmíněno nikoli jedinou příčinou, nýbrž jejich souhrnem – akcentovým a sémantickým modelem dvou plurálů, prostého a kolektivního, morfo(no)logickým vyrovnáním paradigmatu, narovnáním systému, přízvukovou analogií, měkkým kmenovým zakončením, vlivem slovanských jazyků a dalšími faktory. Jak již bylo uvedeno, na konci knihy jsou publikována podrobná shrnutí všech článků, která L. Kalėdienė připravila speciálně pro tento sborník v litevštině a angličtině (s výjimkou shrnutí, která ke svým článkům napsaly N. Tuomienė a N. Morozova). Zvolený způsob představení obsahu článků v těchto jazycích umožňuje seznámit se s pracemi V. Čekmonase a jeho kolegů, publikovanými v knize v ruštině, běloruštině, polštině a litevštině, i čtenářům, kteří narážejí na jazykovou bariéru. Není pochyb, že odborně připravená shrnutí v litevštině a angličtině přispějí k šíření Čekmonasových myšlenek i k větší známosti jeho školy. Pozornost si zaslouží také rejstříky termínů, zkoumaných míst a autorů uvedené na konci knihy. Čtenáři, který se zajímá o výzkum jazykových kontaktů v určitém areálu nebo o práce některého z vědců, by měly rozhodně usnadnit práci. Recenzijos / Reviews 267 VILIJA RAGAIŠIENĖ Na závěr této recenze se chci radovat z odvedené velké práce – z profesionálně připraveného a krásně graficky upraveného sborníku článků Valerijus Čekmonas: jazykové kontakty a sociolingvistika. Sestavovatelka knihy L. Kalėdienė nepochybně dosáhla stanoveného cíle – sborníkem článků náležitě představila metodologii výzkumu interakce baltských a slovanských jazyků, kterou V. Čekmonas vytvořil ve dvojí podobě – typologické rekonstrukce a sociolingvistické. Přijato 14. ledna 2020. VILIJA RAGAIŠIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 268 Acta Linguistica Lithuanica LXXI