Ingė Lukšaitė. „Die Reformation im Großfürstentum Litauen und in Preußisch–Litauen (1520er Jahre bis zum Beginn des 17. Jahrhunderts)“

HARALD BICHLMEIER Saská akademie věd v Lipsku Univerzita Martina Luthera v Halle-Wittenbergu Obory výzkumu: onomastika (toponymie), historická fonologie germánských jazyků, indoevropská lingvistika, aljamijádové texty. DOI: https://doi.org/10.35321/all82-11 Inġė Lukšaitė REFORMACE V LITEVSKÉM VELKÉM KNÍŽECTVÍ A V PRUSKÉ LITVĚ (OD 20. LET 16. STOLETÍ DO POČÁTKU 17. STOLETÍ) Leipzig: Leipziger Universitätsverlag GmbH 2017. Gebunden, 662 Seiten. ISBN 978–3–96023–064–9 Kniha zasloužilé historičky Inġė Lukšaitė, kterou zde představujeme, je překladem litevského vydání z roku 1999 (Lukšaitė 1999). V témže roce jako německá kniha, tedy v roce 2017, vydala táž autorka v Litvě také další, populárnější (bez poznámek pod čarou a podstatně kratší) pojednání o reformaci v Litvě (ve smyslu Malé a Velké Litvy, respektive Pruského vévodství a Litevského velkého knížectví; Lukšaitė 2017). Kniha v němčině má za sebou dlouhou historii, proto zde bude představena především povaha jejího převedení do němčiny, a méně její vlastní obsah. Přeložil ji již v letech 2002–2003 (s. 10), respektive v roce 2003 (s. 3), Gottfried Schneider, zřejmě však tehdy nebyla vytištěna, nýbrž ji později ještě „revidovala a Recenze 197 HARALD BICHLMEIER částečně nově zpracovala v roce 2016“ (přelepka na titulní straně, s. 3; původní text pod nálepkou: „Přeložily Lilija Künstling a Gottfried Schneider“). Irene Dingel pak dále prosazovala vydání (s. 11) a Jürgen Hennings nakonec sestavil seznam pramenů a literatury (s. 587–631; s. 11), ovšem „na základě poznámek pod čarou a seznamu zkratek litevského původního vydání“ (s. 587). Kniha tedy až do svého dokončení (předmluva je datována zářím 2016; s. 11) prošla několika rukama, které zřejmě nepřistupovaly k materiálu zcela jednotně: To se týká zejména nakládání s odbornou literaturou, která přibyla od sepsání litevské verze a byla začleněna do německého textu (s. 10): vlastní seznam literatury (jak již bylo uvedeno, sestavený na základě Lukšaitė 1999) bohužel neobsahuje žádný titul vydaný v roce 1998 ani později. Ty jsou citovány pouze v poznámkách pod čarou. Při opakovaném uvedení se na tyto tituly zpravidla odkazuje zkráceným názvem – chybí však odkaz na poznámku pod čarou s úplným bibliografickým údajem, takže čtenář je zde ponechán bez pomoci. Vedle toho se vyskytují i případy, kdy je dílo v poznámce pod čarou citováno celé, ačkoli je uvedeno v seznamu literatury. Dalším problémem německé redakce je způsob, jakým jsou uváděna místní a osobní jména. V Litvě, respektive v litevštině, se obvykle používají litevštěné podoby jmen nelitevského původu – i kdyby litevštění spočívalo pouze v tom, že se k jménu připojí koncovka, která je zařadí do určité kmenové třídy, a učiní je tak skloňovatelným. Takové litevštění není v německém vydání namístě. Německá odborná literatura uvádí především skutečně doložené podoby jmen. Konkrétně to znamená, že pokud se Polák, ale také Litevec z Litevského velkoknížectví (byť polonizovaný pouze písaři úřadů) v pramenech objevuje zásadně jen pod polskou (a/nebo latinskou) podobou jména, měla by se použít právě tato podoba, nikoli litevská (byť ji lze z dobrých důvodů rekonstruovat; výjimkou mohou být mezinárodně užívané [rekonstruované] litevské podoby jmen známých osobností, jako je Martynas Mažvydas atd.). Platí to tím spíše, když je litevská podoba jména v německojazyčném prostředí neobvyklá: Radziwiłł je známé jméno – ale Radvila? Ještě krajnější je to v případě Prusů (v knize důsledně: „Pru zzen“, „pruzzisch“), jimž je přiřazována zcela umělá podoba jména (byť jen v závorkách): co má znamenat pruské označení tolken Paul Megott 198 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Ingė Lukšaitė. Reformace ve velkoknížectví litevském a v Pruské Litvě (20. léta 16. století až počátek 17. století) (které snad mohl psát prušsky *Pauli[a]s *Megot[t]i[a]s, pokud to vůbec někdy udělal) umělou litevskou podobu jména Paulius Megotas? Podobný problém se týká i některých místních názvů: některá německá exonyma polských místních názvů jsou zde zcela běžná, zejména když se hovoří o 16. století, a nikoli o současnosti: Danzig, Posen, Krakau und Gnesen si zde například jasně zaslouží přednost před Gdańsk, Poznań, Kraków, Gniezno; přídavné jméno „Gniezener“ (s. 154; zřejmě vzniklé kontaminací polského Gniezno a německého Gnesen) působí velmi cize; pokud už, mělo by důsledně znít Gnieznoer. Podobným případem je název města, které je v německojazyčném prostředí známo především jako Brest (Litovsk). (Téměř důsledné) používání současné běloruské podoby názvu „Biaresce“ (vhodněji: Bjaresce < aruss. Berestьe), v Německu patrně mimo slavistické kruhy sotva známé, působí poněkud odcizujícím dojmem; spojení „Biaresce (Brester) Bibel“ (s. 579) je pak již zcela podivné. Srovnejme však také úvodní poznámky k „rejstříku osob“ (s. 633–651). Je jasné, že zacházení se jmény v překladech je vždy problematické (zejména ve [střední] a východní Evropě), protože mnohé z toho, co se jmény souvisí, je zatíženo národním (nacionalistickým) významem; v zájmu čtivosti knihy by se však měly respektovat buď zvyklosti cílového jazyka, anebo zvyklosti doby, o níž je řeč. Vilnius je dnes rozhodně běžnější podobou než Wilna, avšak Gnesen, Posen, Danzig, Krakau, Brest jsou v případě těchto polských měst, respektive běloruského města, běžné právě tyto podoby – za 50 let tomu může být jinak. Zdá se, že v překladu pokračuje také další tradice litevské historiografické literatury, jejímž cílem je širší šíření: v litevském vydání z roku 1999 jsou všechny citáty z původního textu přeloženy do litevštiny (a příslušný originál není citován ani v poznámce pod čarou). Téměř vždy tomu tak je i v německém vydání; pouze v několika případech byla uvedena původní raně novohornoněmecká textová verze (v mírně modernizovaném pravopisu). Ojediněle se originál objevuje v poznámce pod čarou, často se však uvádí pouze odkaz na edici; jazyk originálu přitom není vždy zřejmý. U takových překladů by bylo v zásadě žádoucí uvádět původní citát v poznámce pod čarou. Celkově je třeba konstatovat, že knize by prospěla důsledná závěrečná revize; pomohla by předejít i nesmyslnému dělení slov, jako je „Pr–zemyszler“ (s. 205) či „Alo–ysius“ (s. 276). Srovnatelné chyby se vyskytují také v „rejstříku zeměpisných názvů a míst“ (s. 653–662), kde se například pod heslem Breslau uvádí „Wrocław“ a Recenze / Reviews 199 HARALD BICHLMEIER pod heslem Brest je odkázáno na „Biarescie“ (s. 654) a tamtéž jsou u hesel Demme, Dnepr, Elbe uvedeny dodatky „(Fluß)“ ve starém pravopisu, zatímco kniha je jinak napsána podle nových pravopisných pravidel. Po této podrobné rozpravě o formálních náležitostech, za něž patrně odpovídají především překladatelé a redaktoři, přejděme nyní k samotné knize. Es ist eine recht getreue Übersetzung der Version von 1999, die Einteilung und Kapitelzahl wurde bis auf wenige Ausnahmen beibehalten, die Überschriften sind teils wörtliche Übersetzungen der ursprünglichen Kapitelüberschriften geblieben, teils modifiziert worden. Die Darstellung ist weitgehend chronologisch und springt zwischen den Entwicklungen im Herzogtum Preußen und denen im Großfürstentum hin und her. Die Darstellung ist (abgesehen von den o.a. Namenschwankungen u.ä.) gut lesbar und systematisch aufgebaut. Einzig die bisweilen auftretende Fülle an interagierenden Personen und Orten bereitet bisweilen Mühe – aber das liegt in der Sache begründet, nicht in der Darstellung. Der Leser erhält einen vollständigen Überblick über die Entwicklung und Wirkung der Reformation in diesen beiden Ländern (mit gelegentlichen Ausblicken auf die Entwicklung in Polen), auf die verschiedenen Richtungen innerhalb der Reformation (Lutheraner vs. Reformierte und schließlich „Arianer“) und deren jeweilige Schwerpunkte und Entwicklungslinien. Erstaunlich kurz wird die Entstehung von Büchern bzw. des Buchdrucks in Preußisch und Litauisch in Königsberg behandelt (S. 229–249), die ja doch einen Meilenstein in der kulturellen Entwicklung der Region darstellt. Sehr lesenswert und informativ ist das abschließende kulturund sozialgeschichtlich orientierte Kapitel „Die Bedeutung der Reformation“ (S. 493–586), das sich in erster Linie den Entwicklungslinien innerhalb des Großfürstentums widmet. Co knize chybí (a chybělo již v roce 1999), jsou (moderní) mapy, podle nichž by se čtenář mohl náležitě zorientovat v tom, o kterém regionu se právě pojednává. Většina německých čtenářů zajímajících se o toto téma jistě nemá problém určit polohu Gdaňsku, Královce, Klaipėdy, Kaunasu a Vilniusu – ale kde leží všechna ta venkovská sídla a vesnice s luteránskými či reformovanými kostely, které se například pro Žemaitiji (s. 275 a násl.) vypočítávají? Zatímco vývoj reformace v Pruském vévodství byl již vícekrát a někdy velmi obsáhle popsán v němčině, srovnatelná studie o Litevském velkoknížectví dosud chyběla. Nyní je k dispozici – stejně jako práce, která v plném rozsahu líčí vzájemné prolínání procesů ve vévodství a velkoknížectví od jejich počátků po dobu přibližně jednoho století. Zvláště poučné jsou zde kapitolu po kapitole podávaná srovnání souběžného i odlišného vývoje 200 Acta Linguistica Lithuanica LXXXII Ingė Lukšaitė. Reformace v Litevském velkoknížectví a v Pruské Litvě (od 20. let 16. století do počátku 17. století) uvnitř jednotlivých konfesí i mezi nimi v obou sousedních státech. Jinými slovy: kniha je zdařilá a v německojazyčném prostředí byla do jisté míry i potřebná; člověk by si však přál, aby „technické“ zpracování (v nejširším smyslu) této studie v německém znění bylo promyšlenější a pečlivější – zasloužila by si to. LITERATURA Lukšaitė Ingė 1999: Reformacija Lietuvos Didžiojoje Kunigaikštystėje ir Mažojoje Lietuvoje: XVI a. trečias dešimtmetis–XVII a. pirmas dešimtmetis, Vilnius: Baltos lankos. (Geb., 647 S.) Lukšaitė Ingė 2017: Kai tikėjimas keitė pasaulį... Reformacija Lietuvoje, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. (Geb., 239 S.) Přijato 3. dubna 2020. HARALD BICHLMEIER Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg Orientalisches Institut Seminar für Indogermanistik und Allgemeine Sprachwissenschaft Ludwig-Wucherer-Str. 2, 06108 Halle (Saale) [email protected] Sächsische Akademie der Wissenschaften Arbeitsstelle Jena Etymologisches Wörterbuch des Althochdeutschen Zwätzengasse 12a, 07743 Jena [email protected] Recenze / Reviews 201