Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas

LAURA BRAZAITIENĖ Institut litevského jazyka ORCID iD: orcid.org/0000-0003-1930-1762 Oblasti vědeckého výzkumu: areálový výzkum baltských jazyků, dialektologie, geolingvistika, perceptivní dialektologie. DOI: doi.org/10.35321/all91-08 NÁŘEČNÍ JAZYKOVÉ OBRAZY MLADÝCH VÝCHODNÍCH HORSKÝCH ŽIVCŮ – ANYKŠTĚŇŮ, KUPIŠKĚŇŮ A UTENIŠKĚŇŮ –: HRANICE A OBJEKTIVNÍ NÁŘEČNOST Nářeční obrazy mladých východních Aukštaiťanů z Anykščiai, Kupiškis a Uteny: hranice a objektivní nářečnost ANOTACE Článek představuje výzkum nářečních jazykových obrazů mladých východních horských živců – anykštėňů, kupiškěňů a uteniškěňů. Výzkumný materiál tvoří údaje o postojích gymnazistů shromážděné pomocí dotazníku vypracovaného na základě metodologických principů perceptivní dialektologie. Analýza údajů ukazuje, že za nejaktivnější uživatele nářečního kódu se považují mladí uteniškěňové (zkoumaní z Uteny a Rokiškisu). Anykštėňové (žáci z Anykščiai) se přiznávají k tomu, že mluví nářečím. Kupiškěňové (gymnazisté z Kupiškisu) mají sklon se od tohoto způsobu vyjadřování distancovat. Podobné postoje zkoumaných osob odhalují kreslené (mentální) mapy nářečí. Mladí východní horští živcové rozpoznávají osobu hovořící nářečím především podle zvukových rysů. Systém znaků objektivní nářečnosti zkoumaných osob zahrnuje nejen nevýrazné, ale také charakteristické a rozlišovací rysy analyzovaných podnářečí. Nářeční jazykové obrazy míst a rysů, které se vyjevily z postojů mladých uživatelů a hodnotitelů jazyka, umožňují identifikovat zkoumané členy jazykového společenství nejen jako východní horské živce, ale také jako anykštėňské, kupiškěňské a uteniškěňské východní horské živce. KLÍČOVÁ SLOVA: perceptivní dialektologie, mentální mapa, tradiční nářečí, hranice, objektivní nářečnost. 198 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas ANOTACE Článek představuje výzkum představ o nářečí, jímž hovoří mladí východní Aukštaiťané z Anykščiai, Kupiškis a Uteny. Výzkumný materiál tvoří údaje o postojích školáků získané z jejich odpovědí na otázky v dotazníku sestaveném a provedeném podle metodologických principů percepční dialektologie. Analýza údajů ukazuje, že mladí východní Aukštaiťané z Uteny (respondenti z Uteny a Rokiškisu) se považují za nejaktivnější uživatele nářečního kódu. K nářečnímu mluvení se přiznávají také východní Aukštaiťané z Anykščiai (školáci z Anykščiai). Východní Aukštaiťané z Kupiškisu (školáci z Kupiškisu) mají tendenci se od tohoto kódu distancovat. Podobné postoje respondentů odhalují také zakreslené (mentální) mapy nářečí. Mladí východní Aukštaiťané rozpoznávají člověka, který mluví nářečím, především podle zvukových charakteristik. Systém objektivních rysů nářečnosti zkoumaných mluvčích zahrnuje nejen nezřetelné, ale také charakteristické a rozlišující rysy analyzovaných podnářečí. Představy o nářečnosti (místech a rysech), které vyplynuly z postojů mladých uživatelů jazyka a hodnotitelů, umožňují identifikovat zkoumané členy jazykového společenství nejen jako východní Aukštaiťany, ale také jako východní Aukštaiťany z Anykščiai, Kupiškisu a Uteny. KLÍČOVÁ SLOVA: Percepční dialektologie, mentální mapa, tradiční nářečí, hranice, objektivní nářečnost. ÚVOD V posledních letech byla diskurzu percepční dialektologie věnována nejedna publikace (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 89–120; 2016b: 17–33; 2019: 1–22; Geržotaitė 2016: 321–339; 2019: 175–198; Geržotaitė, Čepaitienė 2016: 84–100; Kardelytė-Grinevičienė 2018: 1–12; Aliūkaitė 2019: 1–22; 2020a: 85–100; 2020b: 1–22; 2021: 262–292; Brazaitienė 2020: 267–291; Mikulėnienė ir kt. 2023 a další). Kromě mnoha článků byly vydány dvě vědecké monografie. Do první z nich byly shrnuty výsledky výzkumu geolingvistické kompetence mladých členů jazykového společenství, který zahrnoval jazykovou domovinu, nářečí a spisovný jazyk1 2 ¹ Geolingvistická kompetence běžných členů jazykového společenství je definována jako znalosti a schopnosti rozpoznat jazykovou variabilitu a spojit ji s určitými geografickými, sociálními a kulturními areály (Diercks 2002: 52–53; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 92). ² Jazyková domovina (angl. linguistic homeland) se označuje jako jazykové prostředí jedince a je spojována s jazykovými rozdíly a prostorovými vzdálenostmi tohoto prostředí (Diercks 2002: 51; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 92). Straipsniai / Articles 199 LAURA BRAZAITIENĖ otázky lokalizace kódu a další otázky (Aliūkaitė et al. 2017). Ve druhé studii byly s cílem prozkoumat geolingvistickou kompetenci mladých lidí analyzovány souvislosti mezi rysy nových nářečních útvarů a jejich jazykovou hodnotou na jedné straně a představou chybné spisovné řeči (kvazistandardu) na straně druhé (Aliūkaitė et al. 2020). Získané výsledky potvrzují význam postojů odhalujících objektivní nářečnost z pozice běžného uživatele jazyka pro životaschopnost a kontinuitu jazykových variant⁴. Novost a aktuálnost. Z hlediska nářeční životaschopnosti zůstávají percepce představitelů silného uteniškého subdialektu a anykšténského i kupiškénského subdialektu, které jsou jím ovlivněny, téměř neprozkoumané. Snad jediná studie zaměřená na posouzení životaschopnosti kupiškénského subdialektu analyzovala pouze část postojů mladých Kupiškénů a Utenišků (Geržotaitė 2019: 175–198). Dosud nebyl analyzován rozsáhlý shromážděný materiál, který by pomohl odhalit souvislosti mezi hranicemi nářečí upevněnými v sebeuvědomění představitelů všech tří subdialektů a charakteristikami jazykových místních variant a umožnil předložit prognostická hodnocení těchto subdialektů. Cílem tohoto článku je tedy na základě modelu výzkumu percepční dialektologie popsaného v předchozích studiích analyzovat představy o nářečním jazyce (hranicích a rysech) gymnazistů zastupujících východní horní litevské subdialekty kupiškénský, anykšténský a utenišký a posoudit životaschopnost těchto tří subdialektů. Předmětem článku jsou představy o nářečnosti žáků z Anykščiai, Kupiškis, Rokiškis a Uteny. Zkoumaný soubor tvoří žáci čtyř gymnázií ve věku 15–18 let (informace o respondentech viz tabulka). TABULKA. Charakteristika zkoumaných mladých lidí z Anykščiai, Kupiškis, Rokiškis a Uteny ³ Kvazistandardem se označuje chybná představa o jazykové (nářeční) variantě, např. nářeční varianta může být rozpoznána jako nenářeční a naopak (viz Long 1996: 118–135; Aliūkaitė 2009a: 168; 2016: 67–68; Mikulėnienė 2016: 340–346); ⁴ Je třeba rozlišovat dvojí nářečnost: objektivní neboli na rysech založenou a subjektivní neboli spojenou s hodnotou (rysu, jazykové varianty nebo uživatele této varianty) (Aliūkaitė 2019: 67–69). 200 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Gymnazisty lze zařadit do jedné věkové skupiny, pokud jako kritérium rozlišení zvolíme nikoli jejich biologický věk, nýbrž jazykovou, kulturní a sociální zkušenost (Eckert 1997: 151–167; Aliūkaitė 2007: 145). Během výzkumu byli žáci dotazováni na základě anonymního dotazníku vědomých postojů „Hodnocení nářečního a spisovného jazyka“, představeného v několika předchozích pracích a připraveného v rámci projektu „Místo spisovného jazyka v mentální mapě litevského jazyka“ realizovaného v letech 2014–2016 (podrobněji viz Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 97–99). V jeho úvodní části jsou zaznamenány sociodemografické údaje respondentů (pohlaví, věk, místo původu a bydliště) a uvedeny otázky zaměřené na znalost nářečí a aktivitu jeho užívání i na rozšíření jazykových variant. Hlavní část tvořil úkol s mentální mapou zaměřený na lokalizaci nářečního a spisovného jazyka a doplňující otázky otevřeného typu, v nichž byli respondenti požádáni, aby uvedli asociace spojené s člověkem hovořícím nářečně a spisovně, vyjmenovali rysy typické pro člověka hovořícího nářečím apod. (viz Aliūkaitė, Mikulėnienė 2016a: 97–99; Aliūkaitė et al. 2017: 51–59). Výzkumný materiál tvoří 390 dotazníků. Z nich 119 vyplnili žáci Gymnázia Lauryna Stuoky-Gucevičiuse v Kupiškisu v rámci projektu „Místo spisovného jazyka v mentální mapě litevského jazyka“ realizovaného v letech 2014–2016⁵. Tyto údaje doplnilo 131 dotazníků, které autorky článku shromáždily na Gymnáziu Jonase Biliūnase v Anykščiai před vyhlášením celosvětové pandemie COVID-19 v Litvě, dále 72 dotazníků z Gymnázia Juozase Tumo-Vaižgantase v Rokiškisu a 68 z Gymnázia Adolfa Šapoky v Uteně⁶. Část údajů shromážděných v Kupiškisu a Uteně, o něž se tento článek opírá, konkrétně prototypické areály nářečního jazyka v mentálních mapách, již byla publikována (podrobněji viz Aliūkaitė et al. 2017: 78–102, 140, 185, 263; Geržotaitė 2019: 175–198). K vymezení obrazů nářečního jazyka utvořených v sebeuvědomění mladých východních Aukštaiťanů byly stanoveny tyto úkoly: 1) projednat údaje z odpovědí žáků na otázky dotazníku zaměřené na znalost nářečního kódu a aktivitu jeho užívání; 2) analyzovat materiál z map respondentů zastupujících všechny tři podnářečí, v nichž měli vyznačit, kde se mluví nářečím, a 3) analyzovat údaje z odpovědí gymnazistů na otevřenou otázku dotazníku, v níž měli uvést jazykové rysy, podle nichž lze rozpoznat člověka hovořícího nářečím. ⁵ Projekt byl realizován z prostředků Státní komise litevského jazyka (smlouva č. K-5/2014). Vedoucí projektu prof. dr. Daiva Aliūkaitė. Více o jeho výsledcích viz Aliūkaitė et al. 2017. ⁶ Dotazníky vyplněné na gymnáziu v Kupiškisu jsou uloženy v Institutu jazykových, literárních a překladatelských studií Kaunaské fakulty Vilniuské univerzity, zatímco dotazníky z gymnázií v Anykščiai, Rokiškisu a Uteně jsou uloženy v Nářečním archivu Centra geolingvistiky Litevského jazykového institutu. Straipsniai / Articles 201 LAURA BRAZAITIENĖ Zkoumané nářečí na počátku 21. století: objektivní nářečnost. Jak již bylo uvedeno, zkoumaná nářečí se z hlediska nářeční vitality liší. Geolingvistickými výzkumy provedenými před deseti lety a dříve bylo zjištěno, že pro anykštėňany je charakteristická výslovnost přízvučné prodloužené kmenové samohlásky a jako o su a odstínem, např. rō.tas ‚kolo‘, která se zaznamenává stále méně často (Aliūkaitė ir kt. 2014: 184). Od výrazného nářečního rysu kupiškėňanů (samohlásek e, ę na konci slova a před tvrdou souhláskou realizovaných jako různě dlouhé a, např. dā.da. ‚dědeček‘) se má tendenci upouštět (tamtéž: 188; Balčiūnienė ir kt. 2017: 54–55; 2019: 214). Rozlišovacím rysem východních aukštaiťanů-utenčanů je realizace nepřízvučných ē a ie jako e., méně často o a uo – a., např. te.vė.li.s ‚tatínek‘, pe.ne.li.s ‚mlíčko‘, a.ba.li.s ‚jablko‘ – která je téměř důsledně zachována v řeči příslušníků všech generací (Aliūkaitė ir kt. 2014: 176; Balčiūnienė ir kt. 2017: 54–55; 2019: 214). Bylo konstatováno, že se kupiškėňané a anykštėňané svými jazykovými rysy přibližují sousedním nářečím panevėžyských a utenčanů, která jsou nadále považována za silná. Na základě nářečí utenčanů badatelé zaznamenávají formující se nový rozsáhlejší místní jazykový útvar – regiolekt východních východních aukštaiťanů (s přitažlivým centrem v Uteně) – který zahrnuje nejen území samotných utenčanů, ale i okolní oblasti anykštėňanů a kupiškėňanů (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261; Geržotaitė, Mikulėnienė 2014. XII. mapa a komentář; Mikulėnienė, Meiliūnaitė 2017: 169–195). Tento areál spojuje a stabilitu nového útvaru ukazuje užívání dalších rysů, které uživatelé jazyka neidentifikují jako nářeční, např. výslovnost nepřízvučného o jako a (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261; Geržotaitė 2019: 190–191). Údaje o percepci areálů (ne)n ařečního jazyka a nářečních rysů, které jsou pro ně charakteristické, shromážděné v oblastech východních Aukštaiťanů-anykštėnů (na gymnáziu v Anykščiai), kupiškėnů (Kupiškis) a uteniškėnů (Rokiškis a Utena), tedy umožní vytvořit podrobnější obraz varianty užívané v oblasti zkoumaných podnářečí, jak se utvořil v sebeuvědomění místních žáků, a předpovědět její budoucnost. 1. (NE)AKTIVITA UŽÍVÁNÍ NÁŘEČNÍHO KÓDU Z POHLEDU MLADÝCH ANYKŠTĖNŮ, KUPIŠKĖNŮ A UTENIŠKĖNŮ Analýza údajů ukazuje, že gymnazisté zastupující všechna tři podnářečí východních Aukštaiťanů uvedli, že nářečí ovládají (umějí mluvit nářečím) (viz tabulku). Nejvíce těch, kteří je ovládají, je mezi respondenty z Uteny (73,53%), méně mezi respondenty z Rokiškisu (47,22%) a Anykščiai (38,17%), nejméně pak mezi respondenty z Kupiškisu (23,53%). 202 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Na otázku, jakým nářečím umějí mluvit, mladí východní Aukštaičané s výjimkou Kupiškėňanů nejčastěji uvedli aukštaičtinu (Ut_M01, Rk_M18, Rk_M01, An_M02), aukštajsky (Ut_M05, Rk_V18, An_M17), aukštajské nářečí (Rk_V10, An_M16)⁷. Nejeden žák z Kupiškisu svou odpověď upřesnil, například napsal, že umí kupiškėnsky (Kp_1(4)_M01, Kp_1(4)_M58), kupiškėnské nářečí (Kp_1(4)_M17), kupiškėnské (Kp_1(4)_M28) nebo kupiškėnsky (Kp_1(4)_M47). Takové odpovědi byly zaznamenány i mezi gymnazisty dotazovanými v Rõkiškisu. Tvrdili, že umějí například severovýchodní aukštaičtinu (Rk_M10), severovýchodní aukštaičtinu (Rk_V39), aukštajsky, rokiškėnsky (Rk_V18), rokiškėnskou aukštaičtinu (Rk_V41), rokiškėnské nářečí (Rk_M06), rokiškiské (Rk_M17), rokiškisky (Rk_V48), rakiškisky (Rk_V07, Rk_V08), rokiškėnsky (Rk_V12). Respondenti z Uteny a Anykščiai své nářečí upřesňovali méně často, například utenštinu (Ut_V04, Ut_V05), anykštėnsky, aukštajsky (An_M49). Podobné postoje se projevily nejen ve vztahu ke znalosti nářečí, ale i k jeho užívání (viz tabulku). Za osoby hovořící nářečím se považují představitelé východních aukštaičských utenišských podnářečí (z Uteny a Rõkiškisu). Nářeční vyjadřování je vlastní také značné části anykštėňanů. Z hlediska užívání nářečního jazyka je za nejpasivnější považovat Kupiškėňany. Všichni mladí lidé dotazovaní v oblastech tří východoaukštaičských podnářečí tedy nářeční kód nejen ovládají, ale podle všeho jej v různé míře také užívají. Utenišské podnářečí je podle dostupných údajů třeba považovat za nejvitálnější, zatímco kupiškėnské za ohrožené zánikem. 2. OBRAZY NÁŘEČNÍHO JAZYKA V KRESLENÝCH MAPÁCH MLADÝCH ANYKŠTĖŇANŮ, KUPIŠKĖŇANŮ A UTENIŠŤANŮ Výsledky znalosti a užívání nářečního kódu doplňují zakreslení mladých východních Aukštaičanů v kreslených (mentálních) mapách nářečí⁸. Z nich nářeční obraz nejvýrazněji odhalují a podle již provedených výzkumů v Litvě zároveň početně nejpočetnější skupinu tvoří mapy prototypických areálů nářečního jazyka. ⁷ V práci se používají tyto zkratky míst: Anykščiai – An, Kupiškis – Kp, Rõkiškis – Rk, Utena – Ut; písmeny M a V je uvedeno pohlaví zkoumaných osob; čísla označují čísla dotazníků. ⁸ Ve výzkumech perceptivní dialektologie má úloha kreslené (mentální) mapy dva typy: zkoumané osoby v mapách pouze lokalizují známé dialekty, nebo v mapách označují areály textů-stimulů nářečního jazyka (či jiných variant), které poslouchaly (Aliūkaitė ir kt. 2020: 54). Straipsniai / Articles 203 LAURA BRAZAITIENĖ Více než třetina uteniškiů (žáků z Uteny a Rokiškisu), jak vyplývá z jejich označení v mapách, považuje za nejtypičtější nářeční oblast především Panevėžys (39,29%), který leží v oblasti sousedních východních aukštaitských panevėžiškiů (viz obr. 1).⁹ Tito mladí lidé uznávají nářečnost svých jazykových domovů – Uteny (30,71%) a Rokiškisu (30%) –, za nářečnější však označují lokality v oblasti západních aukštaitských a žemaitských nářečí, vymezené dřívějšími výzkumy: Marijampolė (37,86%), Plungė (36,43%), Mažeikiai (32,14%) a Telšiai (31,43%). OBR. 1. Nejtypičtější nářeční jazykové zóny mladých východních Aukštaiťanů uteniškiů S nářečností spojovala sousední Anykščiai jen čtvrtina mladých uteniškiů. Kupiškis se z označení těchto respondentů v mapách vyprofiloval jako zóna nízkého stupně nářečnosti. Jazyk užívaný jak v Uteně, tak v Rokiškisu je podle místních žáků hezký, ale nesprávný (Rk_M01); o Uteně, Molėtai, ba i Kėdainiai se hovoří jako o hezkém jazyce (Rk_M13) atd. Dodejme, že za hezký a správný se považuje nejen jazyk rodného okolí, ale i jazyk obyvatel sousedních oblastí kolem Anykščiai a Kupiškisu (Rk_M14), Anykščiai, Kupiškisu, Biržai a Panevėžys (Rk_M14) (viz obr. 2). ⁹ Dřívější výzkum shrnující údaje o označeních žáků v mentálních mapách nářečí, shromážděné pouze v Uteně, tedy v jediné lokalitě oblasti utenišského subnářečí východních Aukštaiťanů, ukázal sklon respondentů považovat za nejtypičtější nářeční jazykovou zónu svůj jazykový domov (Geržotaitė 2019: 185). 204 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Rk_M01 Rk_M14 Straipsniai / Articles 205 LAURA BRAZAITIENĖ Ut_M11 Ut_M13 OBR. 2. Příklady označení jazykového domova mladých východních Aukštaiťanů uteniškiů mezi dalšími prototypickými nářečními jazykovými zónami v mapách Jazykové domovy nebo jejich okolí mladí východní Aukštaiťané uteniškiové hodnotí jako jedny z nářečně výraznějších oblastí ve východní části litevského jazykového území, např. nejvýrazněji zdůrazněné nářečí a svébytnost: Jurbarkas, Šiauliai, Panevėžys (Ut_M05); užívané nářečí je označováno jako aukštaitské nářečí. Nesprávné. Hezké (Rk_M15), a jeho uživatelé jako Aukštaiťané – hezcí, jsou v něm chyby (Rk_V09). 206 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Mladí anykštéňané (studenti z Anykščiai) spojují s nářečím tytéž lokality, liší se pouze jejich elitnost (viz obr. 3). Jako nejvíce nářeční se na jejich mapách vyznačil Marijampolė (53,44%), dále Panevėžys (45,04%), Telšiai (45,04%) a Plungė (44,27%). OBR. 3. Nejtypičtější nářeční jazykové zóny mladých východních Aukštaiťanů – anykštéňanů Stejně jako v případě Uteny se podle místních gymnazistů podobným stupněm nářečnosti vyznačuje i jazyková domovina v případě Anykščiai (označení tvoří 38,93%). K místům s méně výrazným nářečním charakterem mladí anykštéňané řadí Kupiškis. Nářečí užívané v rodném a/nebo sousedních okolích, konkrétně v Panevėžys, Kupiškis, Rokiškis a Utena, označují zkoumaní jako Aukštaičių taisyklinga (mapa An_M04, viz obr. 4, An_M06), aukštaičių, graži, taisyklinga (An_M07, An_M11) (viz obr. 4). Straipsniai / Articles 207 LAURA BRAZAITIENĖ An_M04 An_M49 OBR. 4. Příklady označení jazykové domoviny mladých východních Aukštaiťanů – anykštéňanů mezi jinými prototypickými zónami nářečního jazyka na mapách 208 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Na některých mapách gymnazistů z Anykščiai není jazyková domovina pouze označena jako zóna nářečního jazyka, ale hodnotí se i jazyk její a okolních oblastí, např. Anykščių r. – graži, netaisyklinga, Panevėžio r. – negraži, netaisyklinga (An_M72), [Biržų, Rokiškio, Kupiškio, Anykščių, Utenos] aukštaičių. Tarmė graži, taisyklinga (An_V06). Na jiných mapách je jazyková domovina označena jako zóna nářečního jazyka, ale komentuje se pouze jazyk jejich okolí, např. Panevėžio (aukštai­ čių) tarmė yra netaisyklinga, Utenos (aukštaičių) tarmė yra netaisyklinga, bet graži (An_M59). Existují také mapy, na nichž je vyznačen a hodnocen pouze jazyk okolí jazykové domoviny, např. Panevėžio r. tarmė nelabai graži ir nelabai tai­ syklinga (An_M69). Jak je z příkladů patrné, v percepcích mladých anykštéňanů se výrazněji prosazuje jazyková varianta užívaná v oblasti uteniškiů. Podle některých respondentů se krásným aukštaitským nářečím, a tedy pravděpodobně také správným a bližším spisovnému jazyku, nemluví jen v Anykščiai, Uteně, Panevėžys a Biržai, ale také v Kaunasu (An_M08). Z pohledu výzkumníka, neboli etic10, lze konstatovat, že na základě podnářečí uteniškiů se formuje vznikající regiolekt východních východních Aukštaiťanů, zahrnující oblasti sousedních anykštéňanů a kupiškéňanů, který vědci označují za nový útvar v areálu východních Aukštaiťanů nejbližší spisovnému jazyku (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 261). Jazyk této regiolektální zóny, stejně jako jazyk představitelů regiolektu jižních Aukštaiťanů, je podle výsledků předchozích percepčních výzkumů mladými východními Aukštaiťany hodnocen jako nejpodobnější spisovnému jazyku (Kardelytė-Grinevičienė 2018: 5–6). Mladí kupiškéňané (studenti z Kupiškis), jak ukazují výsledky již provedeného výzkumu, na kreslených mapách nářečního jazyka nejprve vyčlenili západní Aukštaiťany – Marijampolė, poté žemaiťanské Telšiai, Plungė a další zóny (Aliūkaitė ir kt. 2017: 140; Geržotaitė 2019: 188) (viz obr. 5). 10 Podrobněji o emic a etic neboli o rozdílu mezi subjektivní a objektivní perspektivou (viz Cramer 2018: 62–79; Aliūkaitė 2020a: 85–100; 2020b: 1–22; 2021: 262–293; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2019: 1–22; Aliūkaitė ir kt. 2020: 27–29, 49–58). Straipsniai / Articles 209 LAURA BRAZAITIENĖ OBR. 5. Nejtypičtější zóny nářečního jazyka mladých východních Aukštaiťanů, Kupiškéňanů V areálu východních Aukštaiťanů se ukázaly vyšší hodnoty Panevėžysu a Biržai (označení tvoří více než čtvrtinu dotazníků všech respondentů z tohoto města), avšak velmi nízké hodnoty Anykščiai, Uteny a Rokiškisu. Bylo zjištěno, že jazykové rodiště nebylo k zónám nejtypičtějšího nářečního jazyka přiřazeno častěji, než do nich bylo přiřazeno (Aliūkaitė a kol. 2017: 140; Geržotaitė 2019: 188) (viz obr. 5). V případech, kdy byl Kupiškis označen jako zóna nářečního jazyka, byly hodnocení jazykových projevů v ní užívaných častěji pozitivní, např. nejhezčí kupiškénština (Kup_1(4)_M01), kupiškénština (hezká) (Kup_1(4)_M20), hezká (Kup_1(4)_M31), Kupiškis – jedna z nejhezčích (mapa Kup_1(4)_M70, viz obr. 6), kupiškénština, velmi hezká (Kup_1(4)_V20) (viz obr. 6). 210 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Kup_1(4)_M70 Kup_1(4)_M73 OBR. 6. Příklady označení jazykového rodiště mladých východních Aukštaiťanů, Kupiškéňanů, mezi ostatními prototypickými zónami nářečního jazyka v mapách Stejně jako Uteňané také Kupiškéňané označili za oblasti, které se v areálu východních Aukštaiťanů nářečně nejvíce odlišují, zóny Biržai a Panevėžysu (Kup_1(4)_M35). Na některých mapách (např. Kp_1(4)_M17, Kp_1(4)_M23, Kp_1(4)_V02) bylo zaznamenáno přenesení kupiškénského podnářečí do lokalit panevėžyského podnářečí; také nízká aktivita užívání nářečního kódu zřejmě umožňuje hovořit o důsledném distancování se mladých Kupiškéňanů od projevů vlastního nářečí. Straipsniai / Articles 211 LAURA BRAZAITIENĖ Nářeční jazykové mapy a jejich komentáře tedy zdůraznily vztah mladých uživatelů jazyka zastupujících všechna tři podnářečí k místní (ne)nářečnosti. Tím, že označovali nejen lokality Žemaitů a západních Aukštaiťanů (ty byly v dřívějších percepčních výzkumech označeny jako z hlediska nářečí nejsilnější), ale také své rodné oblasti, zkoumaní potvrzují nářečnost zkoumaných míst. Jazykové rodiště mají sklon spojovat s nářečními projevy především Anykštéňané a Uteňané, kteří se označili za aktivnější uživatele tohoto kódu. Vytvářením aktuální 11 distance vůči lokalitám jiného podnářečí se Kupiškéňané možná distancují od vlastního, byť pozitivně hodnoceného, nářečního kódu. 3. RYSY ODHALUJÍCÍ, ŽE OSOBA MLUVÍ NÁŘEČÍM, PODLE NÁZORU MLADÝCH ANYKŠTÉŇANŮ, KUPIŠKÉŇANŮ A UTEŇANŮ Vztah mladých východních Aukštaiťanů k objektivní nářečnosti míst vyčleněných (ohraničených, barevně vyznačených nebo jinak označených) na mapách pomáhají odhalit odpovědi na otevřenou otázku č. 5 v dotazníku. Respondenti měli uvést několik jazykových rysů, podle nichž rozpoznávají, že osoba mluví nářečím. Je třeba poznamenat, že někteří žáci uvádějí nářeční rysy nejen v odpovědích, ale také při komentování označení na mapách (viz obr. 7). 11 Při hodnocení jazykových variantů a jejich lokalizaci na mapách se rozlišuje skutečná (objektivní) a aktuální (neodpovídající geografickým parametrům, spojovaná s kulturní, stereotypní hodnotou variantu) distance (Diercks 2002: 51; Aliūkaitė 2009b: 172; Aliūkaitė, Mikulėnienė 2019: 8–9). 212 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Rk_V47 An_M08 Straipsniai / Articles 213 LAURA BRAZAITIENĖ Kup_1(4)_M27 OBR. 7. Příklady pojmenování nářečných rysů v komentářích k mapám Existují i další příklady takového komentování v mapách: Aukštaiťané [Pasvalys, Anykščiai] – hezká, nesprávná, protože se prodlužují samohlásky (An_M62), [v Pasvalysu] jiné koncovky slov (Kp_1(4)_M07), [v Biržai] nesprávná, usekává koncovky (Kp_1(4)_M31). Z obecných odpovědí na zmíněnou 5. otázku dotazníku vyplývá, že gymnazisté dotazovaní v oblasti východních Aukštaiťanů rozpoznávají člověka hovořícího nářečím především podle zvukových rysů (viz obr. 8). 214 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas OBR. 8. Rozlišovací rysy nářečí podle odpovědí mladých východních Aukštaiťanů Tento rys mladí uteniškėňané konceptualizují takovými příklady jako prodlužují krátké samohlásky nebo zkracují dlouhé (Ut_M20), některé samohlásky jsou změněny (Ut_M39), ve slovech jsou samohlásky zaměněny (Ut_V22), prodloužené, zkrácené samohlásky v kořenech (Ut_M05), dlouze vyslovované samohlásky (Ut_M24), místo o, u často vyslovují a (Rk_M01), nahrazení písmen v pozici: o nebo a (Rk_M01), místo „o“ říkají „a“ (Rk_M05), prodlužují písmena (Rk_M14), mění některá písmena spisovných slov (Rk_V05), mění některá písmena (Rk_V51). Z uváděných rysů je především patrné, že gymnazisté komentují nářečnost vlastního, blízkého prostředí, jinými slovy nářečnost, kterou sami znají a rozpoznávají. Výzkumníci uvádějí jako rozlišovací rys uteniškėnského podnářečí realizaci o, uo jako a. Těmto členům jazykového společenství je známá (srov. také jejich vlastní pojmenování užívané varianty – rakiškietsky (Rk_V07, Rk_V08). V percepcích žáků se objevující prodlužování nebo zkracování samohlásek je rovněž jedním z výjimečných a, jak ukazují provedené systematické geolingvistické výzkumy, dosud zaznamenávaných rysů tohoto podnářečí (Aliūkaitė ir kt. 2014: 176; 177). Abstraktnější odpovědi (tj. nahrazování či zaměňování samohlásek) lze spojovat jak s rozlišovacím rysem uteniškėnského podnářečí, tak s realizací dvojhlásky an, am, en, em, která odlišuje všechny východní Aukštaiťany od západních a jižních Aukštaiťanů, jako un, um, in, im. Podobné jsou i postoje anykštėňanů. Podle dotazovaných se v řeči osob vyznačujících se nářečným vyjadřováním prodlužují nebo zkracují a mění samohlásky, dvojhlásky, diftongické skupiny atd. (An_M34), mění se písmena ve slově (An_M39), prodloužené samohlásky (An_M49, An_M62), prodlužují nebo zkracují se samohlásky, dvojhlásky, diftongické skupiny atd., Straipsniai / Articles 215 LAURA BRAZAITIENĖ mění (An_M34), ve slově prodlužuje některá písmena (An_M01), zdůrazněním některých samohlásek (An_M05). Tito mladí lidé znají z perspektivy výzkumníka výslovnost samohlásky o, která odlišuje uteniškėňany a některé další východní Aukštaiťany, ačkoli ji sami uvádějí jako typickou pro jiné, žemaitské, nářečí – slova se vyslovují jinak, Žemaiťané místo „o“ vyslovují „a“, např. obuolys – abalys (An_V32). Mladí kupiškėňané, jak vyplývá z odpovědí zařazených k pojednávané skupině rysů (tj. výslovnost hlásek), rovněž zmiňují prodlužování a zdůrazňování hlásek i nahrazování jedněch hlásek jinými. Zástupci tohoto podnářečí své odpovědi konkretizovali častěji než žáci dotazovaní v oblasti již probíraných uteniškėnských a anykštėnských podnářečí, např. prodlužují samohlásky (Kup_1(4)_M16), výrazná výslovnost dlouhých samohlásek (Kup_1(4)_M17), dlouhé samohlásky (Kup_1(4)_M21), prodlužují samohlásky (Kup_1(4)_M56), zdůrazňování samohlásek (Kup_1(4)_M57), zvláštní zdůrazňování samohlásek nebo souhlásek (Kup_1(4)_V02), podle změny samohlásek (Kup_1(4)_M36), kupiškėňané místo a říkají o: lapai i lopai (Kup_1(4)_M29), mění e na a (Kup_1(4)_M38), samohlásky a dvojhlásky se v týchž slovech vyslovují odlišně (Kup_1(4)_M40), mění písmena (Kup_1(4)_M65), nejčastěji se při výslovnosti slov místo samohlásky a vyslovuje o (Kup_1(4)_M68), zdůrazňuje se „o“ (Kup_1(4)_V27). Uvedené příklady ukazují, že mladí kupiškėňané rozlišují vlastní podnářečí od sousedních podnářečí. Znalost rozlišovacích rysů jazykové vlasti (realizace samohlásek e, ė na konci slova a před tvrdou souhláskou jako a různé délky) je z hlediska nářečí velmi přesná. Uváděné rysy, totiž výslovnost přízvučné kmenové samohlásky a jako o s odstínem a, která je typická pro ně samé a odlišuje okolí Anykščiai, nejen ukazují zkušenost s vlastním kódem, ale odhalují také existenci určitých vztahů se zástupci anykštėnského podnářečí. Z komentářů o jimi zaznamenané výslovnosti o lze patrně usuzovat na určité souvislosti i se sousedními uteniškėňany. Konceptualizace dalších skupin nářečných rysů (přízvuku, redukce koncovek, lexika) se v odpovědích žáků zastupujících jednotlivá východní aukštaiťanská podnářečí liší. Mladí uteniškėňané uvedli, že člověka hovořícího nářečím poměrně často rozpoznávají také podle slov bez koncovek (Rk_V28), neboli podle redukce koncovek z hlediska výzkumníků. Pro jejich řeč je charakteristické vynechávání koncovek (Ut_M04), zkracování koncovek (Ut_M12), useknuté koncovky slov (Ut_M15), přerušené koncovky (Rk_M19), zkrácené koncovky (Rk_V12) atd. Méně často spojují tito mladí lidé nářečné vyjadřování s přízvukem, např.: podivně přízvukují slova (Ut_M26), přízvukují jinak než obvykle (Ut_V11), přízvukuje se jinak (Ut_M12). Nejméně často tvrdí dotazovaní zástupci uteniškėnského podnářečí, že osoby hovořící nářečím rozpoznávají podle lexika, např.: používají neobvyklá slova (Ut_M42), objevují se neslýchaná slova (Ut_M38), specifická slova (Ut_V16), přejatá slova (Ut_M25). Podle anykštėňanů používají osoby vyznačující se nářečným vyjadřováním jiná slova než dnes, starší, která se dochovala (An_M24). Podle jejich tvrzení mohou tato slova 216 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas rozumět jen člověk, který tímto nářečím mluví (An_M77). Shrnuje se, že osoba hovořící nářečím používá slova nepoužívaná ve spisovném jazyce (An_V47). Méně často zástupci anykštėnského podnářečí zmiňují přízvuk (jiný přízvuk, než jsem zvyklý An_M13) a s ním související redukci koncovek (mluví trochu jinak než my, nářeční mluvčí při řeči jednoduše nevyslovují koncovky (An_M12). Mladí kupiškėňané rozpoznávají člověka hovořícího nářečím také podle způsobu umisťování přízvuků ve slovech (Kup_1(4)_M09). Méně často spojují s nářečným vyjadřováním redukci koncovek, kterou ilustrují takovými odpověďmi jako jinými žáky opakovaně uváděné useknutí koncovek (Kup_1(4)_M28), „odstřižení“ koncovek (Kup_1(4)_M37), ukousnutí koncovek (Kup_1(4)_M61) a další. Nejméně často zmiňují rozdíly v lexiku, např.: neobvyklá slova (Kup_1(4)_M02), stará, podivná slova (Kup_1(4)_M07), neslýchaná slova (Kup_1(4)_M32), z nesrozumitelných slov (Kup_1(4)_V18). Všichni gymnazisté dotazovaní v oblasti tří východních aukštaiťanských podnářečí tedy jasně rozlišují objektivní nářečnost vlastního jazykového prostředí. Mají tendenci ji spojovat nejen s nevýraznými (šíře rozšířenými) a typickými, ale také s rozlišovacími rysy (pod)nářečí12. Na základě posledně uvedených rysů lze tyto žáky považovat za zástupce jejich rodných podnářečí (anykštėnského, kupiškėnského a uteniškėnského). ZÁVĚRY Výzkum představ o nářečném jazyce provedený v oblasti tradičních východních aukštaiťanských podnářečí – anykštėnského, kupiškėnského a uteniškėnského – objasnil vztah mladých uživatelů jazyka k tomuto regionu. 1. Analýza údajů týkajících se nářečné kompetence a aktivity ukazuje tyto tendence: 1) nářečný kód ovládají a používají respondenti zastupující všechna tři podnářečí; 2) s nářečným vyjadřováním mají největší sklon spojovat sami sebe východní Aukštaiťané uteniškėňané; 3) za osoby hovořící nářečím se přiznávají i anykštėňané; 4) zaznamenává se odstup kupiškėňanů od nářečné varianty. 2. Z kreslených map nářečí vyplývá, že respondenti označují nejen lokality Žemaiťanů a západních Aukštaiťanů, které byly v předchozích percepčních výzkumech označeny jako z hlediska nářečí nejsilnější. Dotazovaní východní Aukštaiťané spojují s tímto vyjadřováním častěji či méně často rodné okolí a příznivě hodnotí v něm užívaný jazykový kód, čímž potvrzují nářečnost analyzovaných míst: 1) mladí anykštėňané a uteniškėňané mají největší sklon spojovat jazykovou vlast a okolí se zónami nářečného jazyka; 2) odstup kupiškėňanů od vlastní jazykové varianty může ukazovat vytvářená aktuální distance vůči lokalitám sousedního podnářečí. 12 O trichotomické typologii nářečných rysů (primárních, sekundárních a terciárních) viz podrobněji Taeldeman 2005: 23–248. Straipsniai / Articles 217 LAURA BRAZAITIENĖ 3. Gymnazisté dotazovaní v oblasti východních Aukštaiťanů rozpoznávají na základě projekce vlastního jazykového prostředí osobu hovořící nářečím především podle zvukových rysů. Analýza odpovědí ilustrujících tuto skupinu rysů ukazuje, že mladí lidé jasně rozlišují objektivní nářečnost jazykové vlasti a okolí. 4. Systém rysů objektivní nářečnosti, který zahrnuje nejen nevýrazné a typické, ale také rozlišovací rysy, umožňuje identifikovat dotazované žáky nejen jako východní Aukštaiťany, ale také jako východní Aukštaiťany anykštėňany, kupiškėňany a uteniškėňany. Představy o nářečnosti (místech a jazykových rysech), které vyplynuly z postojů mladých uživatelů a hodnotitelů jazyka, tedy korelují nejen s objektivní jazykovou variabilitou jazykového prostředí respondentů, ale i s jazykovou variabilitou téměř celé východní části litevského jazykového území. LITERATŪRA Aliūkaitė Daiva 2007. Terminıs kalbėjimas ir bendrinė kalba: objektyviųjų ir subjektyviųjų skirtumų kultūrinė vertė: daktaro disertacija, rankraštis, Vilnius: Vilniaus universitetas. Aliūkaitė Daiva 2009a: Bendrinės kalbos vaizdinių tikslumas: kvazistandarto problema. – Respectus Philologicus 16(21)A, 160–187. Aliūkaitė Daiva 2009b: Perceptyviniai dialektų tyrimai: mentalinis žemėlapis. – Respectus Philologicus 15(20), 164–179. Aliūkaitė Daiva 2019: Objektyvusis tarmiškumas: požymiai ir vertė. – Respectus Philologicus 35(40), 63–91. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/12717 [žiūrėta 2024-04-22]. Aliūkaitė Daiva 2020a: Tarmiškumo tvarumas didmiestyje: emic naratyvo kūrėjo perspektyva. – Respectus Philologicus 38(43), 85–100. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/respectus-philologicus/article/view/20645 [žiūrėta 2024-03-22]. Aliūkaitė Daiva 2020b: Tarmiškumo tvarumas Lietuvos regionuose: emic naratyvo kūrėjo perspektyva. – Lietuvių kalba 15, [1–22]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22435 [žiūrėta 2024-03-24]. Aliūkaitė Daiva 2021: Tarmiškumo estetinė vertė: paprastųjų kalbos bendruomenės narių vaizdiniai. – Acta Linguistica Lithuanica 85, 262–292. Aliūkaitė Daiva, Bakšienė Rima, Jaroslavienė Jurgita, Judžentytė Gintarė, Leskauskaitė Asta, Lubienė Jūratė, Meiliūnaitė Violeta, Pakalniškienė Dalia, Ragaišienė Vilija, Rinkauskienė Regina, Švambarytė-Valužienė Janina, Urbanavičienė Jolita, Vaišnienė Daiva 218 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarmĭnės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas 2014: Punktų tinklo tankis geolingvistinės skirties aukštaičiai: žemaičiai požiūriu. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 129–196. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolekty ir regioninių dialektų formavimosi ypatumai Lietuvoje. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–262. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016a: Perceptyviosios dialektologijos instrumentai ir tyrimų kryptys: variantų arealai mentaliniuose žemėlapiuose (Biržų atvejis). – Acta Linguistica Lithuanica 74, 89–120. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2016b: Lietuvos gimnazistų požiūris: išsilavinimas bendrinės kalbos vaizdiniuose. – Verbum 7, 17–33. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/verbum/article/view/10283 [žiūrėta 2024-05-04]. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė 2019: Paprastojo kalbos bendruomenės nario naratyvas: kur ir kodėl (su)kuriamas vietos tarmiškumas. – Lietuvių kalba 13, [1–22]. Prieiga internete: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/22481 [žiūrėta 2024-04-03]. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas perceptyviosios dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Brazaitienė Laura 2020: Lietuvių kalbos variantai: tyrejo ir paprastojo kalbos bendruomenės nario perspektyvos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. Balčiūnienė Asta, Rinkauskienė Regina, Meiliūnaitė Violeta 2017: Kupiškėnų ir uteniškių paribio šnektų fonetinė kaita XXI a.: Vabalninko, Daršiškių ir Salamiestčio punktų atvejis. – Lituanistica 63, 1(107), 38–60. Balčiūnienė Asta, Meiliūnaitė Violeta, Rinkauskienė Regina 2019: Kupiškėnų, uteniškių ir panevėžiškių paribio šnektos XXI amžiuje, Klaipėda: Klaipėdos universitetas. Brazaitienė Laura 2020: Research on perceptual dialectology in Lithuania: subjective dialectal variation of Lithuanian language area in relation to objective variation. – Lithuanian dialectology profiles: problems and findings, ed. V. Meiliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 267–291. Prieiga internete: http://lki.lt/wp-content/uploads/2021/01/KIDP6.pdf [žiūrėta 2024-05-15]. Straipsniai / Articles 219 LAURA BRAZAITIENĖ Cramer Jennifer 2018: The Emic and the Etic in Perceptual Dialectology. – Language Regard: Methods, Variation and Change, eds. B. E. Evans, E. J. Benson, J. N. Stanford, Cambridge: Cambridge University Press, 62–79. Diercks Willy 2002: Mental maps. Linguistic-Geographic Concepts. – Handbook of Perceptual Dialectology 2, eds. D. Long, D. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–70. Eckert Penelope 1997: Age as a Sociolinguistic Variable. – Handbook of Sociolinguistics, ed. F. Coulmas, Oxford: Blackwell, 151–167. Geržotaitė Laura 2016: Vartotojo veiksnys: subjektyvusis Lenkijos lietuvių šnektų vaizdas mentaliniuose žemėlapiuose. – Lietuvių tarmių kaita XXI a. pradžioje: Lenkijos lietuvių šnektos, sud. D. Mikulenienė, A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, L. Geržotaitė, N. Birgėlienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 321–339. Geržotaitė Laura 2019: Jaunųjų rytų aukštaičių – kupiškėnų ir uteniškių – kalbinės gimtinės vaizdiniai. – Acta Linguistica Lithuanica 81, 175–198. Prieiga internete: https://journals.lki.lt/actalinguisticalithuanica/article/view/399 [žiūrėta 2024-03-05]. Geržotaitė Laura, Čepaitienė Agnė 2016: Vilkaviškio jaunuolių kalbinė gimtinė: ribos, taisyklingumo ir patrauklumo vertės. – Verbum 7, 84–100. Prieiga internete: http://www.zurnalai.vu.lt/verbum/article/view/10288 [žiūrėta 2024-04-02]. Geržotaitė Laura, Mikulenienė Danguolė 2014: Geolektų ir regiolektų formavimasis Lietuvoje: žemėlapis ir komentarai. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulenienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, XIII žemėlapis ir komentaras (sp. įklija). Kardelytė-Grinevičienė Daiva 2018: Kvazistandarto variantas: jaunosios kartos aukštaitiškojo arealo atstovų požiūris. – Lietuvių kalba 12, [1–12]. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistika.lt/object/LT-LDB-0001:J.04~2019~1550676206089/J.04~2019~1550676206089.pdf [žiūrėta 2024-04-03]. Long Daniel 1996: Quasi-standard as a Linguistic Concept. – American Speech 71(2), 118–135. Mikulėnienė Danguolė 2016: Pietų aukštaičių kvaziregiolekto formavimasis Punsko ir Seinų apylinkėse. – Lietuvių tarmių kaita XXI a. pradžioje: Lenkijos lietuvių šnektos, sud. D. Mikulėnienė, A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, L. Geržotaitė, N. Birgėlienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 340–346. Mikulėnienė Danguolė, Bakšienė Rima, Brazaitienė Laura, Čepaitienė Agnė, Ivoška Darius, Šidlauskas Žydrūnas 2023: (Ne)atrasti Pakaunės turtai: kalbinis variantiškumas sociogeolingvistikos požiūriu, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. 220 Acta Linguistica Lithuanica XCI Jaunųjų rytų aukštaičių – anykštėnų, kupiškėnų ir uteniškių – tarminės kalbos vaizdiniai: ribos ir objektyvusis tarmiškumas Mikulėnienė Danguolė, Meiliūnaitė Violeta 2017: Tarmiškumo matmuo Lietuvos etnografinių regionų struktūroje. – Naujos regionų tapatybės konstravimas: integralumas, sumanumas, konkurencingumas, sud. A. Augustinaitis, J. Zabarskaitė, D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, L. Labanauskas, A. Kiškienė, R. Venckus, K. Rudokas, Vilnius: Kazimiero Simonavičiaus universitetas, 169–195. Taeldeman Johan 2005: Polarisation Revisited. Language Variation. – European Perspectives: Selected Papers from the Third International Conference on Language Variation in Europe (ICLaVE3), ed. F. Hinskens, Amsterdam: Benjamins, 23–248. Prieiga internete: https://benjamins.com/catalog/silv.1.15tae [žiūrėta 2024-04-09]. Dialect Images of the Young Eastern Aukštaitians of Anykščiai, Kupiškis and Utena: Borders and Objective Dialecticity SUMMARY The article discusses the images of the dialectal language of the young Eastern Aukštaitians of Anykščiai, Kupiškis and Utena analysed using the methodological principles of perceptual dialectology. The research material is the data on schoolchildren’s attitudes collected from the questionnaire that was administered in the central areas of the subdialectal zone (Anykščiai, Kupiškis, Rokiškis and Utena) before the global COVID-19 pandemic was declared in Lithuania. Based mainly on the material of the drawn (mental) map of dialects presented in the questionnaire and the answers to the question about the characteristics of a person who speaks the subdialect, an attempt is made to evaluate the viability of these subdialects. The data analysis shows that the dialect code is known and used more or less often by the subjects representing all three subdialects. The young Eastern Aukštaitians of Utena (schoolchildren from Utena and Rokiškis) consider themselves the most active dialect users. The Eastern Aukštaitians of Anykščiai (the subjects of Anykščiai) also admit to speaking the dialect. The Eastern Aukštaitians of Kupiškis (schoolchildren from Kupiškis) tend to distance themselves from this expression. The drawn maps of dialects reveal that the subjects, marking not only the areas of Žemaitians and Western Aukštaitians (which were indicated by previous perception studies as the strongest from a dialectal point of view) but also their native places confirm the dialecticity of the localities analysed. Mainly young people of the Eastern Aukštaitians of Utena and Anykščiai tend to associate their hometown and its surroundings with dialectal Straipsniai / Articles 221 LAURA BRAZAITIENĖ language areas. Creating an actual distance from the neighbouring areas, the schoolchildren of Kupiškis possibly distance themselves from their linguistic expression. Based on the projection of their linguistic environment, young Eastern Highlanders recognise a person speaking in the dialect mainly by sound characteristics. The analysis of the answers illustrating this group shows that the schoolchildren clearly distinguish between the objective dialect of the native town and the surrounding area. The study of objective dialect features encompasses both the distinctive and defining traits of the analyzed subdialects, including their nuanced and characteristic elements. Thus, the images of dialecticity (places and features) that have emerged from the attitudes of young language users and evaluators allow us to identify the researched members of the language community not only as Eastern Aukštaitians but also as Eastern Aukštaitians of Anykščiai, Kupiškis and Utena. Įteikta 2024 m. birželio 26 d. LAURA BRAZAITIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT–10308 Vilnius, Lietuva [email protected] 222 Acta Linguistica Lithuanica XCI