M. Petkevičiaus katekizmo (1598) denominatyviniai veiksmažodžiai

Acta Linguistica Lithuanica 2025, sv. 92, s. 1–15 Odkaz na obsah / Odkaz na obsah ISSN 2669-218X (online / elektronicky) DENOMINATIVNÍ SLOVESA V KATECHISMU M. PETKEVIČIAUSE (1598) Denominativní slovesa v Katechismu M. Petkevičiause (1598) ANŽELIKA SMETONIENĖ Litevský jazykový institut E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-0352-884X Oblast vědeckého výzkumu: tvoření slov. https://doi.org/10.35321/all92-08 ANOTACE Článek představuje výzkum denominativních sufixálních sloves v Katechismu M. Petkevičiause (PK), vydaném roku 1598. V tomto prameni bylo nalezeno 70 takových sloves; jsou rozčleněna do čtyř kategorií denominativ: faktitivního, stavově ekvativního, stavového a participačního významu. Článek představuje frekvenci sufixů denominativních sloves v PK, rysy základových slov a obecné tendence tvoření denominativ v PK; pozornost je věnována složitějším případům interpretace slovotvorby. KLÍČOVÁ SLOVA: slovesa, denominativa, slovotvorná kategorie, sufix. ABSTRAKT Článek představuje studii denominativních sufixálních sloves v Katechismu M. Petkevičiause (PC), vydaném roku 1598. V tomto prameni bylo nalezeno celkem 70 takových sloves, která se dělí do čtyř kategorií denominativních sloves: faktitivního, similativního, stavového a participačního významu. Článek představuje frekvenci sufixů denominativ v PC, rysy základových slov a obecné tendence derivace denominativ v PC. Práce se rovněž zaměřuje na složitější případy slovotvorné interpretace. KLÍČOVÁ SLOVA: denominativní slovesa, slovotvorná kategorie, sufix. ÚVOD Jazyk Katechismu Merkelise Petkevičiuse (dále jen PK) byl dosud zkoumán jen málo. Poprvé byl podrobněji analyzován Jonem Kruopasem (1970), avšak jde o poznámky obecnější povahy. Největší pozornost je tomuto katechismu věnována jako reformačnímu prameni (Kuźmina 2002; Copyright © 2025 Anželika Smetonienė. Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je publikací s otevřeným přístupem, šířenou podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené užití, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Vydal Litevský jazykový institut. Tento článek je publikací s otevřeným přístupem, šířenou podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, které dovolují neomezeně užívat, šířit a reprodukovat obsah v jakémkoli médiu při uvedení autora a zdroje. Received: / Gauta: 2024-08-01. Accepted: / Priimta: 2025-01-24. 1 Pociūtė-Abukev̌ičienė 2005; Niedźwiedź 2008). V poslední době se zkoumá lexikum PK, většinou přejaté (Smetonienė 2016; 2017; 2018; 2019a; 2019b), a tvoření sufixálních sloves (Smetonienė 2021). Tento článek se zaměřuje na denominativní sufixální slovesa, tj. deriváty od jmenných slov. Ačkoli je tvoření sloves v současné litevštině prozkoumáno, sufixální slovesa ve starší písemné litevštině se dosud zkoumají jen málo; v této oblasti psali nejvíce Jurgis Pakerys (2005; 2017; 2019; Arkadiev, Pakerys 2015) a Dalia Pakalniškienė (2019). D. Pakalniškienė (2019: 10) zdůraznila, že „výzkumy slovotvorných kategorií různých chronologických vrstev jsou aktuální a smysluplné jako produkty poznávání a kategorizace světa, jeho ‚uspořádání‘ a odrazu v jazyce“. Cílem tohoto článku je prozkoumat slovotvorné kategorie denominativních sufixálních sloves v PK a případně vymezit rozdíly mezi PK a současnou litevštinou v této oblasti. Za tímto účelem byly ze slovníčku Katechismu M. Petkevičiause sestaveného J. Kruopasem a z faksimilového vydání tohoto katechismu z roku 1939 vybrány všechny formy sufixálních sloves a jejich deriváty dokládající infinitiv, přítomný čas a minulý iterativní čas. Slovesa byla zobecněna (odhlíží se od předponových derivátů, pokud jsou jejich nepředponové slovesné formy pravidelné a není mezi nimi zásadní významový rozdíl), rozdělena na deverbativity a denominativa. V PK bylo celkem nalezeno 70 denominativních sufixálních sloves. Jak již bylo uvedeno, denominativními sufixálními slovesy se nazývají deriváty od podstatných a přídavných jmen, zájmen a příslovcí adjektivního původu. Tradičně se sufixální slovesa, která zachovávají sufix ve všech kmenech, nazývají sufixálními, zatímco slovesa, která jej nezachovávají, smíšenými. Bylo také navrženo nazývat je příslušně sufixálními izosylabickými a neizosylabickými slovesy (Pakerys 2002: 235–236). Právě tyto dva morfologické typy sufixálních sloves jsou v této práci zkoumány. V článku je použita synchronní slovotvorná analýza; její hlavní principy formuloval Vincas Urbutis (2009 [1978]). Uvedená denominativní sufixální slovesa z PK se formálně i sémanticky opírají o základová slova a derivát se základovým slovem spojuje jasná slovotvorná motivace. V případech, kdy se slovotvorná motivace již zdá být vzdálená, slovesa do článku zařazena nejsou, protože jsou synchronně považována za nerozložitelná. Při zkoumání potenciálních derivátů a jejich základových slov byla zohledněna i další kritéria pro určení slovotvorného směru (frekvenční a kvantitativní) (Urbutis 2009 [1978]: 101). Základní slovesné formy předpokládané na základě systému současné litevštiny a litevského tvoření sloves, avšak v PK nedoložené, se píší v hranatých závorkách. Je třeba zmínit, že z důvodu stručnosti textu jsou uvedeny pouze ty významy derivátů a základových slov, které se užívají v PK. V některých případech je pro jasnější vyjádření vztahu derivátu k uvedenému základovému slovu, nikoli k jinému formálně možnému slovu, uveden význam slovesa. Zvlášť je nutné zmínit přejatá slova, přesněji slavismy, neboť k nim lze zaujmout dvojí přístup. Někdy je obtížné odlišit slavismy a deriváty litevštiny od přejatých jmenných slov, protože pokud byly ze slovanských jazyků do litevštiny převzaty sloveso i jeho příbuzné jmenné slovo, může vyvstat otázka, zda slovotvorný vztah mohl vzniknout v litevštině, tj. 2 do litevštiny mohlo být nejprve přejato jmenné slovo, z něhož bylo produktivními litevskými sufixy odvozeno sloveso. Z tohoto důvodu jsou někdy slovesa se zjevně přejatým kořenem považována za rovnocenné litevské deriváty od přejatých jmenných slov a jiná možnost se nezkoumá. Tento článek zastává jiný názor. Při zkoumání sloves se slovanským kořenem byly nejprve určeny formální morfologické složky (sufixy se vymezují analogicky podle slovotvorně rozložitelných litevských sloves). Slovesa přejatá ze slovanských jazyků mají obvykle analogie ve slovanských jazycích a odpovídají systému integrace slavismů, tj. při přejímání slavismu, slovesa a jeho začleňování do litevštiny se zachovává korespondence sufixů: slovesa s polskými a východoslovanskými sufixy -ować, -овати (-овать, -авать, -евать) mají v litevštině sufix -avoti; litevská slovesa s -yti, -ija, -ijo odpovídají slovanským slovesům se sufixy -ić (-yć), -umu (-bimu), -(i)oti, -(i)oja, -(i)ojo, -ać, -amu (-ауь, -amb, -яmb). Přejatá slovesa v litevštině, pokud v jazyce zároveň funguje i příbuzné jmenné slovo, lze teoreticky považovat za slovotvorně rozložitelná, avšak nejprve je nutné hledat úplné ekvivalenty potenciálně přejatého slovesa ve slovanských jazycích zkoumané doby. Při hodnocení možnosti litevského tvoření je nutné zohlednit slovotvornou kategorii možného derivátu, přízvuk, významy obou slov – možného derivátu a možného základového slova – a chronologii jejich příchodu do litevštiny. Po provedení uvedené analýzy byla za přejatá slovesa ze slovanských jazyků, nikoli za denominativa litevštiny, označena tato slovesa: blūdyti (vźbłudit PK 244,21), [-ija], [-ijo]; [bursavoti], [-avoja], -avojo (bursawojo PK 121,4); češtavoti (ciastawok PK 5,9), [-avoja], [-avojo]; čystyti (apcistiti PK 128,26), [-ija], [-ijo]; dėkavoti (dekawot PK 231,17), [-aovoja], -avojo (dekawoima PK 183,21); dūmoti (dumot PK 42,4), -oja (dumoia PK 103,10), -ojo (nudumoiau PK 57,2); gatavyti (prigarawitą PK 111,26), -ija (gatavii PK 51,7), -ijo (gatawiima PK 205,15); [gvoltavoti], -avoja (gwoltawoiami PK 191,13), [-avojo]; hanbyti (honbit PK 142,21), [-ija], [-ijo]; koroti (koros PK 49,22), [-oja], [-ojo]; pakūtavoti (pakutawotumbim PK 147,6), [-avoja], [-avojo]; pūstyti (pustiti PK 73,2), [-ija], [-ijo]; redyti [rediti PK 149,27], [-o], -ė (paredey PK 142,10) a mnohá další. SLOVOTVORNÉ KATEGORIE DENOMINATIV V KATECHISMU PETKEVIČIAUSE Slovesných sufixů je ve srovnání se substantivními výrazně méně, takže deriváty téhož sufixu mohou náležet k různým slovotvorným kategoriím. PK obsahuje denominativa čtyř slovotvorných kategorií: faktitivního významu (sekventiva), stavového významu (statíva), významu stavové podobnosti a participačního významu. Jsou tvořena sufixy -(i)auti, -enti, -ėti, -inti, -yti, -(i)oti, -(i)uoti. Nejvíce je derivátů faktitivního významu. 1.1. Sekventivy označují aktivní děj, kterým se něco vytváří. Obecný význam této kategorie je ‚dělat to nebo takové, co je vyjádřeno základovým slovem‘ (DLKG 1997 [1994]: 387). Slovesa s kauzativním významem mohou mít různé významové odstíny závislé na 3 základového slova, například kietinti „dělat tvrdým“, šlovini „propůjčit slávu“. V PK bylo nalezeno 52 sufixálních sloves této slovotvorné kategorie; jsou tvořena sufixy: • -eti, -i, -ėjo: žymėti (ižīmėt PK 201,15), [žymì], [-ėjo] ‚dělat značku, označovat‘ LKŽĖ: žymė ‚zachovaný nějaký znak, stopa; konvenční umělý předmět nebo obrazový znak, označení atd.‘ LKŽĖ; • -inti, -ina, -ino: [artinti], -ina (artiname PK 183,10), [-ino]: arti ‚blízko (k označení místa)‘ LKŽĖ; bjaurinti (neiszbjaurintų PK 209,6), -ina (biaurina PK 72,25), [-ino]: bjaurus ‚mající špatný vzhled, ošklivý, nevzhledný, strašný, odporný‘ LKŽĖ; dauginti (dauginti PK 116,10), [-ina], [-ino]: daugus ‚velkého množství, hojný, vydatný; častý‘ LKŽĖ; daugsinti (dauksink PK 118,8), [-ina], [-ino]: daugus ‚hojný, vydatný‘ LKŽĖ; [didinti], [-ina], -ino (padidinimu PK 31,19): didis ‚významný svým rozsahem, mohutný; dospělý, odrostlý, staršího věku atd.‘ LKŽĖ; drauginti (pridauginti PK 6,24), [-ina], [-ino] ‚spojovat do skupiny, sjednocovat‘ LKŽĖ: draugė ‚přátelství, družení; komunita, spolek; skupina přátel jedné generace atd.‘ LKŽĖ; drūtinti (drutinti PK 79,6), [-ina], [-ino]: drūtas ‚tlustý; mající mnoho síly, silný‘ LKŽĖ; gaivinti (gaywindamas PK 75,15), -ina (atgaywina PK 14,18), -ino (gaywinima PK 116,14): gaivus ‚osvěžující, svěží, odolný, silný, živý, veselý, čilý, hbitý‘ LKŽĖ; garbinti (garbink PK 108,21), -ina (garbina PK 80,20), [-ino]: garbė ‚sláva, úcta; dobré jméno‘ LKŽĖ; gausinti (gausindama PK 113,4), [-ina], [-ino]: gausus ‚hojný; vydatný; úrodný; plodný; bohatý, prostorný‘ LKŽĖ; gėdinti (pagedintas PK 241,9), [-ina], [-ino]: gėda ‚nečest, hanba‘ LKŽĖ; [gražinti], [-ina], -ino (apgražinay PK 129,8): gražus ‚hezký, harmonicky utvářený; milý‘ LKŽĖ; [gretinti], -ina (sugriatin PK 238,4), [-ino]: greta ‚vedle, poblíž, těsně, blízko sebe‘ LKŽĖ; kaltinti (kaltindami PK 125,23), [-ina], [-ino]: kaltas ‚který udělal něco špatného, provinilý, hříšný, přestupující; hodný, zasluhující (trest)‘ LKŽĖ; kruvinti (sukruwintas PK 164,6), [-ina], [-ino]: kruvinas ‚krvavý, potřísněný krví, celý od krve; související s proléváním krve, vražedný, krvežíznivý‘ LKŽĖ; liaupsinti (laupsins PK 50,5), [-ina], [-ino]: liaupsė ‚sláva, chvála‘ LKŽĖ; lyginti (ligink PK 55,11), [-ina], [-ino]: lygus ‚bez prohlubní a vyvýšenin, rovný; bez větví, nerozvětvený atd.‘ LKŽĖ; links­minti (linksminti PK 144,5), [-ina], -ino (palinksm inay PK 70,12): linksmas ‚naplněný radostí, veselý; navozující dobrou náladu, radostný atd.‘ LKŽĖ; mažinti (mažintusi PK 72,11), [-ina], [-ino]: mažas ‚malého vzrůstu, výšky, malých rozměrů; nízkého věku, dětský atd.‘ LKŽĖ; minkštinti (isminksz tink PK 23,23), [-ina], [-ino]: minkštas ‚podléhající tlaku jiného tělesa, snadno vtlačitelný; jemný, pružný, poddajný atd.‘ LKŽĖ; [nartinti], [-ina], -ino (inartinom PK 22,6): nartus ‚naplněný velkou touhou, zápalem, rychlý, prudký, energický; rychle se rozhněvající, zlý‘ LKŽĖ; naujinti (atnawgink PK 63,15), -ina (naugini PK 175,14), -ino (atnauginima PK 201,16): naujas ‚nedávno vzniklý, vytvořený, získaný; dosud nepoužívaný nebo málo používaný atd.‘ LKŽĖ; [niekinti], [-ina], -ino (iszniekino PK 120,24): niekas ‚málo užitečná, málo potřebná, nekvalitní věc malé hodnoty‘ LKŽĖ; [piktinti], -ina (piktina PK 204,25), [-ino]: piktas ‚snadno se rozzlobí, svárlivé povahy; naplněný hněvem, rozhněvaný, podrážděný atd.‘ LKŽĖ; platinti (paplatink PK 179,23), [-ina], -ino (paplatinima PK 252,2): platus ‚široký‘ LKŽĖ; [raminti], -ina (nusiram ina PK 66,23), 4 [-ino]: ramus ‚nehybný nebo sotva se pohybující; nehybatelný; pomalé, mírné povahy atd.‘ LKŽ; savinti (pasawinta PK 228,8) [-ina], -ino (pasawinta PK 238,11): savo ‚označující příslušnost, blízkost věci, záležitosti ke kterékoli ze tří osob (obvykle vykonavatelům děje) – mluvčímu, posluchači nebo osobě, o níž se mluví – atd.‘, savas ‚náležející samotnému, jím vypěstovaný, vyrobený, jím vlastněný a užívaný; spojený s příbuzenskými, blízkými vztahy atd.‘ LKŽ; sotinti (pasotinti PK 121,18), [-ina], [-ino]: sotus ‚dostatečně najedený, nasycený, přejedený; k jehož nasycení stačí malé množství jídla, výživný, sytící atd.‘ LKŽ; stiprinti (stiprint PK 251,18), -ina (nusistiprina PK 90,4), [-ino]: stiprus ‚mající velkou fyzickou sílu, pevný, schopný; těšící se dobrému zdraví; schopný dobře fungovat atd.‘ LKŽ; sunkinti (apsunkinkim PK 149,6), [-ina], [-ino]: sunkus ‚těžký; k jehož vykonání či získání je třeba mnoho sil a úsilí atd.‘ LKŽ; sveikinti (svevykint PK 146,19), [-ina], [-ino]: sveikas ‚pozdrav, přání zdraví‘ LKŽ; šak­ninti (iszak­nint PK 31,10), [-ina], [-ino]: šaknis ‚část rostliny, jíž se upevňuje v zemi a přijímá živiny; počátek, základ, zdroj něčeho atd.‘ LKŽ; šlovinti (paszławint PK 40,8), -ina (szlowin PK 150,6), -ino (paszlawinimą PK 24,10): šlovė ‚čestné proslavení, úcta společnosti za velké zásluhy, práci, talent, velká čest; dobré jméno, pověst‘ LKŽ; [šventinti], -ina (paszwentina PK 124,14), -ino (paszwentinay PK 72,9): šventas ‚mající velmi vznešený, čestný cíl; drahý srdci, vzbuzující velkou úctu atd.‘ LKŽ; tei­sinti (nusiteisinti PK 242,12), [-ina], [-ino]: teisus ‚jednající mravně, dodržující morální normy, nelžící, důvěryhodný, spravedlivý; odpovídající pravdě, založený na pravdě a morálních požadavcích atd.‘ LKŽ; tikrinti (nutikrintas PK 246,22), [-ina], [-ino]: tikras ‚skutečný, hmatatelný, pravý; také přirozený, čistý atd.‘ LKŽ; [tolinti], -ina (attolint PK 173,15), -ino: toli ‚daleko (k označení místa, kde něco je, probíhá, děje se nebo kam se jde, pohybuje, posouvá); označuje dlouhý časový úsek, dlouho trvající čas vzdálený do minulosti či budoucnosti atd.‘ LKŽ; tvirtinti (tvirtinki PK 119,4), [-ina], [-ino]: tvirtas ‚odolný vůči působení vnějších sil, trvanlivý; mající velkou fyzickou sílu, silný, schopný; těšící se dobrému zdraví atd.‘ LKŽ; valninti (walnink PK 69,10), [-ina], -ino (iszwalninay PK 30,15): valnas ‚neomezovaný, svobodný, nezávislý; neuzavřený, schopný volně se pohybovat, mající svobodu‘ LKŽ; žeminti (nužiamintą PK 44,15), -ina (nusizi̇amina PK 163,18), [-ino]: žemas ‚malé vertikální míry, nízký; nedosahující obvyklé úrovně, ponížený atd.‘ LKŽ; [ženklinti], -ina (żian­kliname PK 125,16), [-ino]: ženklas ‚zachovaný nebo vzniklý znak; umělý věcný nebo obrazový znak, označení atd.‘ LKŽ; • -yti, -ija, -ijo: [dalyti], -ija (daljiesi PK 7,24), -ijo (dalijimu PK 220,21): dalis ‚určité množství celku; součást něčeho atd.‘ LKŽ; garb yti (nugarb̌syu PK 80,17), [-ija], [-ijo]: garbė ‚sláva, úcta; dobré jméno‘ LKŽ; pečėtyti (pečietitumbim PK 208,6), [-ija], [-ijo]: pečėtis ‚nástroj k otiskování znaku; znak otištěný nebo vtlačený tímto nástrojem; pečeť‘ LKŽ; stipryti (sustiprisu PK 194,16), [-ija], [-ijo]: stiprus ‚mající velkou fyzickou sílu, pevný, schopný; těšící se dobrému zdraví; schopný dobře fungovat atd.‘ LKŽ; • -yti, -o, -ė: [mainyti], maino (mayna PK 48,20), mainė (apmayne PK 133,12): mainas ‚výměna, změna; proměna, změna stavu atd.‘ LKŽ; ramyti (nuramis PK 59,17), 5 [ramō], [ramė̄]: ramus ‚nehybný nebo sotva se pohybující; nehybatelný; pomalé, mírné povahy atd.‘ LKŽė; -oti, -oja, -ojo: dovanoti (apdovanot PK 38,20), -oja (apdovanojie PK 38,14), -ojo (apdovanoio PK 166,20): dovana ‚darovaný předmět; oběť atd.‘ LKŽė; -oti, -o, -ojo: saugoti (saugoti PK 37,15), [-o], -ojo (sawgaia PK 19,17): saugus ‚chráněný před nebezpečím; opatrný atd.‘ LKŽė; -uoti, -uoja, -avo: meluoti (meluota PK 139,27), [-uoja], [-avo]: melas ‚nepravda, lež‘ LKŽė. Většina sekventiv v PK jsou izosylabické deriváty se sufixem -inti. Právě tento sufix je pro tuto kategorii nejcharakterističtější. Kromě toho jsou základovými slovy derivátů této kategorie a tohoto sufixu nejčastěji přídavná jména; v takovém případě význam derivátů zcela odpovídá obecnému významu slovotvorné kategorie (DLKG 1997 [1994]: 387), například links­minti „dělat veselým“, platinti „dělat širokým“. Z typických adjektivních sekventiv stojí za pozornost kruvinti, kde došlo k haplologii (kruvinas > kruvin-inti > kruv-inti). Z podstatných jmen bylo sufixem -inti vytvořeno méně derivátů a jejich významy mají rozmanitější odstíny. Základovými slovy substantivních sekventivů se sufixem -inti v PK jsou nejčastěji abstrakta: draugė, garbė, gėda, liaupsė, šlovė. Význam takových derivátů má výrazný odstín udělení nebo vyvolání, například gėdinti „vyvolat hanbu“, šlovinti „propůjčit slávu“. Významy zbývajících sekventivů se sufixem -inti zcela odpovídají obecnému významu kategorie (ženklinti „dělat znak“) nebo mají specifičtější významové odstíny (šak­ninti „dělat, podporovat růst kořenů“). Ačkoli je PK poměrně malým pramenem, jsou v něm doloženy vzácné případy, kdy jsou základovými slovy sekventivů se sufixem -inti příslovce a zájmeno: arti, greta, toli ir savas. Významy derivátů zcela odpovídají obecnému významu kategorie, například artinti „učinit blízkým“, savinti „učinit vlastním, svým“ (DLKG 1997 [1994]: 388). Podrobněji je třeba komentovat deriváty -yti, -ija, -ijo. Většina derivátů tohoto sufixu je substantivní (LKG 1971: 261), avšak, i když méně často, objevují se i jiná základová slova – přídavná jména. Obecně jsou významy derivátů tohoto sufixu téměř totožné s významy derivátů se sufixem -inti. V litevských nářečích a starých litevských písemných památkách se tyto dva sufixy někdy užívají paralelně; takové případy jsou i v PK: garbinti / garbyti; stiprinti / stipryti. V současné litevštině převládá varianta s -inti (např. aušinti / aušyti; gesinti / gesyti apod.). Zde je také třeba upozornit na slovesa valninti a pecėtyti. Jak již bylo uvedeno, tento článek zastává názor, že pokud má sloveso se zjevně přejatým kořenem v litevštině vedle sebe doložené přejaté jmenné slovo, tj. potenciální základové slovo, není takové sloveso automaticky považováno za derivát litevštiny. Sloveso valninti lze připsat k litevským hybridům ze zjevného důvodu – sufix -inti nemá ve slovanských jazycích protějšky; jinými slovy odpovídá definici hybridů: „Jsou to slova, která mají vedle vlastních také neměnné morfémy jiných jazyků. Hybridy obvykle vznikají kalkováním, přepracováním přejatých slov nebo slovotvorbou za použití již přejatých morfémů“ (LKE 2008 6 [1999]: 207). I kdyby zde došlo k uvedené změně sufixu a valninti bylo přepracováním z valnyti (toto sloveso není v PK doloženo), zaprvé jsou přepracované podoby přejatých slov tradičně považovány za hybridy, zadruhé analýza ukázala, že i sloveso valnyti je nejspíše derivátem litevštiny od přejatého slova valnas (< staroruské вольный ‘добровольный, совершаемый по собственному желанию; обладающий властью, правом поступать по собственной воле; свободный, не встречающий препятствий; свободный, независимый’ (SRJA III 17); rusínské вольный ‘вольны, свободны; не вінаваты, апраўданы; незалежны, непадулaдны; дабравольны’ (HSBM IV 165); pol. wolny ‘swobodny, niezależny, nieograniczony; taki, z którego ktoś może swobodnie korzystać; posiadający wolność osobistą; itd.’ (SS X 292)). Sloveso pečėtyti by mohlo být přejato ze slovanských jazyků (z východoslovanských), pokud bychom zohlednili pouze sufix, avšak ve slovnících slovanských jazyků odpovídajícího období nebyla nalezena slovesa, která by mohla dát právě pečėtyti – nalezené údaje podporují pouze široce doloženou podobu pečetavoti (< staroruské печатому, печатывати ‘připevňovat, přikládat pečeť, zapečetit pečetí, spojit okraje dokumentu; uzavírat, zakazovat užívání’ (SRJA XVII 36); rusínské печатовати, печатоватъ ‘připevňovat pečeť (k dokumentu); zapečeťovat; přen. dokončovat, uzavírat; potvrzovat’ (HSBM XXIV 284); srov. pol. pieczę­tować ‘opatřovat pečetí’ (SPol XXIV 44)). Proto by pečėtyti mohlo být považováno za derivát od přejatého slova pečėtis (< staroruské печать ‘znak, symbol, stopa, otisk něčeho; nástroj s vystouplými znaky k jejich otiskování na něčem; pečeť, pečetítko; také obrazně; ‘otisk pečeti (pečetítka), obvykle na kousku vosku či olova, který byl zavěšen nebo připevněn k dokumentu; otisk’ (SRJA XVII 36); rusínské печать, печат, печаць, печат ‘(malý kovový nebo kamenný předmět s vyrytým znakem k otiskování do vosku, olova apod. za účelem potvrzení obsahu dokumentu) pečetítko, pečeť; (otisk tohoto znaku vytvořený ve vosku, olovu apod. a připevněný ke spisu šňůrou místo podpisu) pečeť’ (SSM II 143). Většina izosylabických sekventiv v PK jsou typické deriváty této kategorie v litevštině; poněkud neobvyklá jsou slovesa ramyti a meluoti. Druhé z nich se odlišuje svým základovým slovem – DLKG uvádí, že základovými slovy derivátů faktitivního významu se sufixy –uoti, –uoja, –avo bývají nejčastěji konkrétní podstatná jména (DLKG 1997 [1994]: 388), avšak meluoti, -uoja, -avo je odvozeno od abstrakta melas. Možná proto je jeho význam poněkud vzdálen obecného významu kategorie a znamená „říkat lež“. Druhé sloveso je zajímavější svou formou. Ramyti není v současné litevštině ani obecně ve starých písemných památkách časté; obvyklejší je raminti, avšak vzhledem k tomu, že existuje paralela sufixů –inti / –yti, je takové sloveso zcela možné, třebaže vzácné. Z této skupiny poněkud vyčnívají nestejnoslabičné sekventivy – je jich výrazně méně. V současné litevštině již mnoho sloves s příponou –ėti a jejími variantami není spojováno s žádnými jmény, avšak derivační opozice mezi žymėti a žymė je zřetelná, proto bylo sloveso zařazeno mezi derivačně členitá. 1.2. Stativních derivátů, nazývaných také stativa, je v PK 12; označují statický stav neurčitého trvání související s tím, co je vyjádřeno základovým slovem. Obecný význam kategorie 7 lze vysvětlit jako „být tím, takovým; cítit, mít to, co je vyjádřeno základovým slovem“. Deriváty této skupiny se obvykle tvoří všemi osmi hlavními jmennými derivačními morfémy (DLKG 1997 [1994]: 393). Přípony stativ v PK jsou rovněž rozmanité: • –auti, –auja, –avo: [pateikauti], [–auja], –avo (pateikaviman PK 234,20): pateika ‘přízeň, milost atd.’ LKŽe; prieštarauti (priestarauti PK 78,25), [–auja], [–avo]: prieštara ‘odpor, spor; rozhodnutí, v němž jedna myšlenka popírá jinou myšlenku, kontradikce atd.’ LKŽe; [reikalauti], –auja (reykatauja PK 205,25), [–avo]: reikalas ‘práce, kterou je třeba vykonat, úkol, zájem; nezbytná věc, nutnost, potřeba atd.’ LKŽe; rūstauti (ne rustaut PK 220,19), [–auja], –avo (apsirustawo PK 195,8): rūstus ‘zlý, krutý; hrubý, urážlivý atd.’ LKŽe; • –enti, –ena, –eno: gyventi (giwenti PK 71,2), [–ena], [–eno]: gyvas ‘mající život, žijící, nezemřelý atd.’ LKŽe; • –eti, –i, –ėja: gailėti (gayleti PK 71,11), gaili (gaylis PK 84,15) a –ėja (nesigayleia PK 164,4), [–ėjo]: gailus ‘milosrdný; zasluhující soucit, dojemný, nuzný, plačtivý; smutný atd.’ LKŽe; gėdėtis (nęsėgedami PK 82,21), [–isi], [–ėjosi]: gėda ‘hanba, ostuda’ LKŽe; [norėti], nori (nenorinti PK 133,19), [–ėjo]: noras ‘vnitřní nutkání něco dělat, něco získat, mít, uspokojit sebe; možnost rozhodnout se, vůle atd.’ LKŽe; • –oti, –oja, –ojo: abejoti (abeiotumbim PK 25,6), –oja (neabeioiam PK 214,11), –ojo (abeioimas PK 246,13): abeja ‘pochybování’ LKŽe; sieloti (ne sielok PK 59,14), [–oja], [–ojo]: siela ‘vnitřní psychický svět člověka, jeho vědomí, city, prožitky; v náboženství – nesmrtelný nehmotný princip člověka spojující člověka s Bohem; duch atd.’ LKŽe; • –uoti, –uoja, –avo: sylvartuoti (ne silwartuor PK 60,16), [–uoja], [–avo]: sylvoartas ‘střet, starost, žal’ LKŽe; žaliuoti (žáluodams PK 43,17), [–uoja], [–avo]: žalias ‘jedna z hlavních barev spektra, nacházející se mezi žlutou a modrou; barva trávy’ LKŽe. Z 12 stativ PK jsou základová slova pouze čtyř sloves přídavná jména: rūstus, gyvas, gailus, žalias, ačkoli právě stativa se nejčastěji tvoří z přídavných jmen. Základovými slovy zbývajících stativ jsou abstraktní podstatná jména. Jedno stativum PK je smíšeného typu (norėti), u jiného je v PK doložen přítomný čas v podobě įvairoja – doložena je jak bezpříponová forma gaili, tak příponová gailėja. Sloveso žaliuoti má, jak je patrné, příponu –uoti, která je v litevštině obecně velmi produktivní a charakteristická téměř pro všechny kategorie denominativ. Jestliže žaliuoti a žalias spojuje derivační vztah, mohou mít významy derivátu dvě interpretace: „učinit zeleným“ a „být zelený“. Zda je derivát mutativum, nebo stativum, lze vyvodit pouze z významu derivátu, který se odhaluje teprve z kontextu: Tas bus kaip medžias isodintas / ant pawersmiu wisad žaluodams / ir duos waysiu wisokuy ciesu PK 43,17. Jak je patrné z úryvku PK, toto sloveso je v katechismu užito především ve významu ‘být zelený’ LKŽe, jde tedy o stativní derivát. 1.3. Derivátů kategorie významu odpovídajícího stavu je méně než stativ. Většina derivátů odpovídajícího stavu se tvoří z podstatných jmen, obecný význam kategorie je „vykonávat funkce toho, pracovat jako to, chovat se tak, jak je vyjádřeno základovým slovem“ (DLKG 1997 [1994]: 391), slovesa jsou intranzitivní. Většina derivátů odpovídajícího stavu v PK je vytvořena s 8 nejproduktivnější příponou této kategorie –(i)auti: karaliauti (karalaut PK 113,10), –auja (karaliauenti PK 207,14), [–auo]: karalius ‘titul panovníka, monarchy v některých zemích; osoba s tímto titulem atd.’ LKŽe; prarakauti (prarakauti PK 160,18), [–auja], –avo (prarakawa PK 178,3): prarakas ‘ohlašovatel budoucích událostí; svatý nebe, Boží pomocník’ LKŽe; tarnauti (tarnautumbim PK 22,21), –auja (tarnauja PK 227,5), [–avo]: tarnas ‘námezdní domácí pracovník vykonávající různé práce určené pánem a sloužící mu; otrok’ LKŽe; viešpatauti (wieszpataus PK 85,17), [–auja], [–avo]: viešpats ‘člověk mající jakoukoli moc, vládce; nejvyšší všemohoucí bytost, Bůh atd.’ LKŽe. Několik výše uvedených derivátů odpovídajícího stavu je vytvořeno z výpůjček karalius a prarakas. Karalius je výpůjčka staré vrstvy, která přišla z východní slovanštiny (srov. starorus. король ‘король, правитель’ (SRJA VII 338), rusín. король ‘кароль, манарх’ (HSBM XVI 21). LKŽ u něj neuvádí cizí původ, takže alespoň podle LKŽ ani karaliauti není označeno jako hybrid, tj. jako nepřípustné v současné litevštině, ačkoli se formálně karaliauti od prarakauti neliší. Poslední uvedené sloveso se řadí k hybridům, protože jeho základové slovo prarakas ‘prorok’ vstoupilo do litevštiny již v pozdější době (< starorus. пророкъ ‘предсказатель, предвестник’ (SRJA XX 207); rusín. пророкъ, пророк ‘прарoк, праказальнік’ (HSBM XXIX 213); pol. prorok ‘człowiek posłany przez Boga, przemawiający w Jego imieniu i głoszący Jego wolę’ (SPol XXX 360)) a prarakauti je derivát odpovídajícího stavu, dnes vnímaný jako typický hybrid: jeho přípona nemá analogie ve slovanských jazycích a neodpovídá systému integrace slavismů (s ohledem na slovanská slovesa by pravidelně mělo být –avoti); má základové slovo z výpůjčky se slovanským kořenem. Zařazení jednoho slovesa do této kategorie je problematické. Přípona –inti je sice v kategorii odpovídajícího stavu vzácná, přesto je možná, a proto by do ní mohlo patřit i sloveso auklinti (vzauklintu PK 239,21), [–ina], [–ino], jehož základovým slovem by bylo podstatné jméno auklė ‘chůva, vychovatelka dětí’ LKŽe. DLKG však uvádí, že slovesa odpovídajícího stavu s touto příponou jsou intranzitivní, zatímco v tomto případě je sloveso tranzitivní. 1.4. Derivátů významu účasti jsou v PK pouze 2: kariauti (kariaut PK 141,17), [–iauja], [–iavo]: karas ‘střet, starost, žal’ LKŽe; pasnykauti (pasnikaudams PK 88,26), [–auja], [–avo]: pasnykas ‘zdržování se určitých jídel (zpravidla masa, dříve také mléka) ve dnech stanovených náboženstvím’ LKŽe. Ačkoli je sloveso pasnykauti hybrid, obě slova této kategorie jsou typickými deriváty kategorie tvorby s významem účasti – mají příponu –(i)auti (slovesa této kategorie se tvoří pouze s příponami –(i)auti a –(i)uoti), jejich základovými slovy jsou abstraktní podstatná jména. Kategorie tvorby denominativ PK, četnost jejich základových slov a produktivita přípon jsou stručně uvedeny v tabulce (viz tabulku). 9 Tabulka. Kategorie tvorby denominativ PK: četnost derivačního základu a přípon Derivační kategorie Derivační základ Přípony deriváty faktitivního významu (51) podstatné jméno (1) -ėti (1) přídavné jméno (29) podstatné jméno (8) -inti (41) zájmeno (1) příslovce (3) podstatné jméno (4) -yti (6) přídavné jméno (2) podstatné jméno (1) -oti (2) přídavné jméno (1) podstatné jméno (1) -uoti (1) stativní deriváty (12) podstatné jméno (3) -auti (4) přídavné jméno (1) přídavné jméno (1) -ena (1) podstatné jméno (2) -ėti (3) přídavné jméno (1) podstatné jméno (2) -oti (2) přídavné jméno (1) -uoti (2) podstatné jméno (1) deriváty významu odpovídajícího stavu (5) podstatné jméno (4) –(i)auti (4) podstatné jméno (1) -inti (1) deriváty významu účasti (2) podstatné jméno (2) –(i)auti (2) 10 ZÁVĚRY Většina denominativních sloves s příponami v PK patří do kategorie derivátů faktitivního významu. Tvoří dokonce 73% všech jmenných sloves v PK. Stativní deriváty tvoří 17% všech denominativ PK, deriváty odpovídajícího stavu 7% a nejmenší kategorií jmenných slovesných derivátů v PK je kategorie významu účasti – tvoří pouze 3%. Denominativa PK jsou tvořena téměř všemi příponami možnými v jejich tvorbě: –(i)auti, –enti, –ėti, –inti, –yti, –(i)oti, –(i)uoti. Chybějí pouze deriváty s příponou –inėti. V poměrně malém prameni jsou doloženy paralelní deriváty s příponami –inti a –yti: garbinti / garbyti, stiprinti / stipryti. Významy těchto sekventiv jsou totožné. Konkurence přípon –inti a –yti při tvorbě sekventiv se nachází i v dalších litevských textech 16.–17. století. V současné spisovné litevštině se prosazují deriváty s –inti. Téměř všechna nalezená denominativní slovesa PK jsou stejno­slabičná, ke smíšenému typu patří pouze 7 slov: žymėti, žymi, –ėjo; mainyti, maino, mainė; ramyti, ramo, ramė; saugoti, –o, –ojo; gailėti, gaili ir –ėja, –ėjo; norėti, nori, –ėjo; gedėtis, –isi, –ėjosi. Některá z těchto sloves již badatelé nepovažují za derivačně členitá. Přídavných derivátů je více než podstatných jmenných – derivátů z podstatných jmen je 30, z přídavných jmen 36. Základovými slovy 3 sloves jsou příslovce, u 1 zájmeno. Některé derivační kategorie PK dobře odrážejí i derivační tendence charakteristické pro současnou litevštinu. Základovými slovy sekventiv s příponou –inti jsou obvykle přídavná jména; z 41 sloves faktitivního významu s příponou –inti v PK je 29 odvozeno od přídavných jmen a významy těchto derivátů zcela odpovídají obecnému významu kategorie. Z podstatných jmen bylo s příponou –inti vytvořeno výrazně méně sekventiv a jejich významy již mají rozmanitější odstíny. Většina derivátů odpovídajícího stavu se dnes tvoří z podstatných jmen, nejproduktivnější příponou této kategorie je –(i)auti, odvozená slovesa jsou intranzitivní – téměř všechna denominativní slovesa této kategorie v PK tato kritéria splňují. Stejně jako oba deriváty významu účasti – obě slova této kategorie mají příponu –(i)auti, přičemž slovesa této kategorie se tvoří pouze s příponami –(i)auti a –(i)uoti a jejich základovými slovy jsou abstraktní podstatná jména. Mimochodem, ani když je základové slovo výpůjčkou, nemá to na derivační kategorii a její pravidla vliv, např. lze porovnat prarakauti: prarakas a tarnauti: tarnas: obě základová slova jsou podstatná jména označující osoby, jak je pro kategorii odpovídajícího stavu charakteristické. V PK se vyskytují i poněkud vzácnější případy nebo alespoň takové, které odporují současným tendencím. Jedním z výraznějších je, že stativa se většinou tvoří z přídavných jmen, zatímco z 12 stativ PK jsou základovými slovy pouze čtyř přídavná jména. Lze zmínit také případ meluoti – přípona –uoti je obecně velmi charakteristická pro kategorii faktitivního významu, avšak v PK je doložen pouze jeden derivát s touto příponou. 11 LITERATURA A PRAMENY Arkadiev Peter, Pakerys Jurgis 2015: Lithuanian morphological causatives: A corpus-based study. – Voice and Argument Structure in Baltic, ed. by A. Holvoet, N. Nau, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins, 39–97. DLKG 1997 [1994]: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika [Gramatika současného litevského jazyka], red. V. Ambrazas, 3-iasis patais. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. HSBM IV: Histaryčny słounik biełaruski̇j movy [Historický slovník běloruského jazyka] 4, red. A. M. Bulyka, Minsk: Navuka i technika, 1984. HSBM XVI: Histaryčny słounik biełaruski̇j movy [Historický slovník běloruského jazyka] 16, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaia navuka, 1997. HSBM XXIV: Histaryčny słounik biełaruski̇j movy [Historický slovník běloruského jazyka] 24, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaia navuka, 2005. HSBM XXIX: Histaryčny słounik biełaruski̇j movy [Historický slovník běloruského jazyka] 29, red. A. M. Bulyka, Minsk: Belaruskaia navuka, 2009. Kruopas Jonas 1970: 1598 m. Merkelio Petkevičiaus katekizmo leksika [Lexikon Katechismu Merkelise Petkevičiuse]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 12, 83–154. Kuźmina Dariusz 2002: Katechizmy w Rzeczypospolitej XVI i początku XVII wieku [Katechismy v Polsko-litevském společenství v 16. a na počátku 17. století], Warszawa: Stowarzyszenie Bibliotekarzy Polskich. LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika [Litevská gramatika] 2, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis. LKE 2008 [1999]: Lietuvių kalbos enciklopedija [Encyklopedie litevského jazyka], sud. K. Morkūnas, red. V. Ambrazas, 2-asis patiksl. ir papild. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKŽe: Lietuvių kalbos žodynas [Slovník litevského jazyka] (1–20, 1941–2002), el. variantas, redaktorių kolegija: G. Naktinienė (vyr. redaktorė), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programuotojai: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, atnaujinta versija, 2018. Přístup online: http://www.lkz.lt. Niedźwiedź Jakub 2008: Jan Kochanowski, poeta Litewski [Jan Kochanowski, litevský básník]. – Acta historica universitatis Klaipėdensis 16, 179–187. Pakalniškienė Dalia 2019: 1759 metų „Ziwato“ denominatyviniai veiksmažodžiai [Denominativní slovesa doložená ve starolitevském textu „Ziwatas“ (1759)]. – Res Humanitariae 26, 8–36. DOI: https://doi.org/10.15181/rh.v26i0.2044. PK 1939: 1598 metų Merkelio Petkevičiaus katekizmas [Katechismus Merkelise Petkevičiuse z roku 1598], par. J. Balčikonis. Kaunas: Knygų leidimo komisija. 12 Pakerys Jurgis 2002: Dėl lietuvių kalbos mišriųjų veiksmažodžių kamienų santykių ir darybos [O slovesech smíšeného typu v litevštině: vztahy kmenů a derivace]. – Baltistica 37(2), 233–244. DOI: http://dx.doi.org/10.15388/baltistica.37.2.697. Pakerys Jurgis 2005: XVI a. Mažosios Lietuvos spaudinių mišriųjų ir priesaginių veiksmažodžių daryba: daktaro disertacija [Tvorba sloves smíšeného typu a sloves s příponami v tiscích Malé Litvy 16. století: disertační práce], Vilnius: Vilniaus universitetas. Pakerys Jurgis 2017: On the development of past habitual from iterative in Lithuanian. – Baltistica 52(2), 295–323. DOI: http://dx.doi.org/10.15388/baltistica.52.2.2324. Pakerys Jurgis 2019: Periphrastic causative constructions in 16th–17th century Lithuanian. – Baltistica 54(2), 287–315. DOI: http://dx.doi.org/10.15388/baltistica.54.2.2342. Pociūtė-Abukevičienė Dainora 2005: Psalmės Lietuvos Didžiosios Kunigaikštystės giesmynuose. XVI a.: nuo Nesvyžiaus katekizmo iki lietuviškųjų Merkelio Petkevičiaus vertimų [Žalmy z hymnariů Litevského velkoknížectví. 16. století: od Nesvižského katechismu k litevským překladům Merkelise Petkevičiuse]. – Literatura 47(1), 29–43. DOI: https://doi.org/10.15388/Litera.2005.1.8148. Smetonienė Anželika 2016: Veiksmažodiniai daiktavardžiai abstraktai su priesaga -imas / -ymas M. Petkevičiaus katekizme (1598): jų daryba ir vertimas [Abstraktní deverbalní podstatná jména s příponou -imas / -ymas v Katechismu M. Petkevičiuse (1598): jejich tvorba a překlad]. – Lietuvių kalba 10, [1–13]. DOI: https://doi.org/10.15388/LK.2016.22589. Smetonienė Anželika 2017: M. Petkevičiaus katekizmo (1598) skoliniai: neaiškios kilmės slavizmai [Výpůjčky z Katechismu Petkevičiuse (1598): slavismy nejasného původu]. – Lietuvių kalba 11, [1–34]. DOI: https://doi.org/10.15388/LK.2017.22545. Smetonienė Anželika 2018: M. Petkevičiaus katekizmo (1598) absoliutieji sinonimai kitų XVI–XVII a. lietuvių kalbos raštų fone [Absolutní synonyma na pozadí jiných litevských textů 16.th–17.th století]. – Acta Linguistica Lithuanica 79, 235–252. Smetonienė Anželika 2019a: Patterns of morphological integration of Slavic loan nouns in Petkevičius’ Catechism (1598) as an indication of their origin and chronology. – Studia z Filologii Polskiej i Słowiańskiej 54, [1–30]. DOI: https://doi.org/10.11649/sfps.1766. Smetonienė Anželika 2019b: PK slaviškos šaknies veiksmažodžiai: skoliniai ir probleminiai atvejai [Slovesa se slovanským kořenem v PC: výpůjčky a problematické případy]. – Lietuvių kalba 13, [1–12]. DOI: https://doi.org/10.15388/LK.2019.22479. Smetonienė Anželika 2021: M. Petkevičiaus katekizmo (1598) deverbaty vai [Deverbativa v Katechismu M. Petkevičiuse (1598)]. – Acta Linguistica Lithuanica 84, 50–66. DOI: https://doi.org/10.35321/all84-03. 13 SPol XXIV: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16. století] 24, red. M. R. Mayenowa, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Instytut badań literackich, 1996. SPol XXX: Słownik polszczyzny XVI wieku [Slovník polského jazyka 16. století] 30, red. F. Papłowski, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Instytut badań literackich, 2002. SRJА III: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka 11.–17. století] 3, g. red. S. G. Barchudarov, Moskva: Nauka, 1976. SRJА VII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka 11.–17. století] 7, g. red. F. P. Filin, Moskva: Nauka, 1980. SRJА XVII: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka 11.–17. století] 17, g. red. G. A. Bogatova, Moskva: Nauka, 1991. SRJА XX: Slovar russkogo jazyka XI–XVII vv. [Slovník ruského jazyka 11.–17. století] 20, g. red. G. A. Bogatova, Moskva: Nauka, 1995. SS X: Słownik staropolski [Slovník staré polštiny] 10, red. S. Urbańczyk, Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk, Łódź: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1990. SSM II: Slovynyk staroukrajins’koji movy XIV–XV st. [Slovník staroukrajinského jazyka 14.–15. století] 2, red. L. L. Gumecka, I. M. Kernyckyj, Kyjiv: Naukova dumka, 1978. Urbutis Vincas 2009 [1978]: Žodžių darybos teorija [Teorie tvorby slov], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Denominativní slovesa v Katechismu M. Petkevičiuse (1598) SHRNUTÍ Jazyk Katechismu Merkelise Petkevičiuse (dále – PC), vydaného v roce 1598, byl ve srovnání s jinými prameny 16.–17. století zkoumán jen málo. Ačkoli se v poslední době derivace sloves v současné litevštině studuje podrobněji, příponová slovesa starých písemností dosud nevěnovala dostatečná pozornost. Cílem tohoto článku je prozkoumat denominativní kategorie příponových sloves PC a, jsou-li přítomny, určit rozdíly mezi PC a současnou litevštinou v této oblasti. Za tímto účelem byly ze slovníku Katechismu M. Petkevičiuse sestaveného J. Kruopasem i z fotostatického vydání Katechismu publikovaného v roce 1939 vybrány všechny tvary příponových sloves a jejich derivátů, které svědčí o základních tvarech slovesa. Celkem je v tomto článku zkoumáno 70 denominativních příponových sloves vybraných po derivační analýze. Slovesa PC zde představená jsou formálně 14 i sémanticky založena na základových slovech, přičemž mezi derivátem a základovým slovem existuje jasná derivační motivace. V případech, kdy se derivační motivace již zdá vzdálená, byla slovesa z článku vyloučena, protože jsou synchronně nečlenitelná. Analýza ukázala, že až 73% všech sloves PC tvoří denominativní slovesa faktitivního významu. PC rovněž vykazuje rozmanitost denominativních přípon; v PC není doložena pouze jedna z přípon charakteristických pro tuto skupinu slov. Počet adjektivních derivátů je poněkud vyšší než počet derivátů substantivních – 30 ze substantiv a 37 z adjektiv. V poměrně krátkém prameni bylo nalezeno pět sloves, jejichž základovými slovy jsou příslovce, a jedno sloveso se zájmenem. Obecně derivační kategorie PC dobře odrážejí derivační tendence současné litevštiny, až na několik výjimek. 15