Old Prussian poaris

Acta Linguistica Lithuanica 2025, roč. 92, s. 1–8 Odkaz na obsah / Turinio nuoroda ISSN 2669-218X (online / elektroninis) STAROPRUŠSKÉ poaris Staropruské poaris VÁCLAV BLAŽEK Masarykova univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-6797-7188 Oblasti výzkumu: baltská a indoevropská etymologie a onomastika. https://doi.org/10.35321/all92-02 ABSTRAKT Článek analyzuje izolované staropruské slovo poaris „krtonožka“ z hlediska slovotvorby a etymologie. Z tohoto důvodu jsou shromážděny a vyhodnoceny všechny publikované etymologické pokusy. Nakonec je navrženo nové řešení, které pracuje s indoevropským kořenem *per- „překročit, přejít; proniknout“, jenž umožňuje od téhož kořene odvodit označení „červ“ ve středoiránské sogdštině, chotanštině a v několika moderních íránských jazycích z Pamíru. Společným sémantickým jmenovatelem zoonym „krtonožka“ a „červ“ je „pronikající“. KLÍČOVÁ SLOVA: krtonožka, červ, staropruština, íránské jazyky, etymologie. ANOTACE V článku se z hlediska slovotvorby a etymologie analyzuje jedno slovo staré pruštiny poaris „krtonožka“. Z tohoto důvodu jsou shromážděny a vyhodnoceny všechny publikované etymologické pokusy. Nakonec je na základě indoevropského kořene *per- „překročit, přejít; proniknout“ navrženo nové řešení, které umožňuje z téhož kořene odvodit označení červ ve středoiránské sogdštině, chotanštině a v několika současných íránských jazycích z Pamíru. Společným sémantickým jmenovatelem zoonym krtonožka a červ je „pronikající“. KLÍČOVÁ SLOVA: krtonožka, červ, staropruština, íránské jazyky, etymologie. 1. Staropruské poaris je v Elbingském slovníčku 777 opatřeno glosou „Ostpreussisch“ „werre“, v moderní němčině „Maulwurfsgrille“, tj. „krtonožka“ = Gryllotalpa gryllotalpa. Gryllo­talpidae představují čeleď rovnokřídlého hmyzu (kobylek a cvrčků). Copyright © 2025 Václav Blažek. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek s otevřeným přístupem je distribuován podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která dovoluje neomezené užívání, distribuci a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2025-04-24. Přijato: / Priimta: 2025-05-17. 1 2. Pravděpodobně první etymologický pokus navrhl Antonín Matzenauer ve svém rukopisu započatém roku 1873, avšak publikovaném až v roce 2009 (!), s. 105 (Havlová, ed., 2009). Vyslovil domněnku *parpis a srovnával ji s litevským protějškem parplỹs¹ „krtonožka evropská / Gryllotalpa gryllotalpa“, s pru̟ským parplas „štír“ podle Adalberta Bezzenbergera, což je průhledný derivát onomatopoického slovesa par̃pti, parpiù, parpiaũ „vydávat vysoký monotónní zvuk, bzučet, rachotit; vydávat opakovaný tlumený zvuk (o ptácích); frkat (o koni); být chraptivý, mít bolesti v krku, mluvit chraplavým hlasem; chrápat“ (Smoczyński 2018: 914–15); srov. také lotyšské parpala „bručoun, reptal“ (Fraenkel 1962: 542). Vytautas Mažiulis (2013 [1988–1997]: 725) rekonstruoval kmen na -io *pāris a odvodil jej od slovesa doloženého např. ve staroslověnském pariti „létat“. Jde o iterativum s prodlouženým kořenovým vokálem od slovesa pьrati „stoupat“ (Vykypěl, ESJS X 627; XII 739). Ve východní baltštině existují pravděpodobné kognáty v litevském spar̃nas „křídlo ptáka nebo hmyzu“, lotyšském spārns „křídlo“, související s védským parṇá- „pírko; list“, avestským parəna- „pírko; křídlo“, sogdským pārrа- „křídlo“, středoíránským parr „pírko“, paštunským pāṇa id., všechny z indoevropského kořene *(s)per- „létat“ (Mayrhofer, EWA I II 97; Kümmel, LIV 2001 [1998]: 579–580). Krtonožka patří mezi okřídlený hmyz, a proto je tato sémantická motivace nepochybně myslitelná. Problém spočívá v tom, že pokračování indoevropské skupiny se s-mobilem *(s)phave bývala v baltštině jedinečná, tj. *spor *p-, vždy ve východní baltštině i ve staré pruštině²: (a) litevské spáinė „pěna na povrchu vody, na vlně“; staropruské spoayno „Gest“ [EV 387] = „pivní pěna“, latinské spūma „pěna“ oproti staroslověnskému pěna „pěna“, starohornoněmeckému feim „pěna“ atd. (Pokorny 1959: 1001: *(s)poimno-; Mažiulis 2013 [1988–1997]: 873; Smoczyński 2018: 1250); (b) litevské pántis, -čio „pouto, provaz k svázání koňských nohou, aby se nemohl zatoulat“, mn. č. pánčiai „pouta, okovy“; staropruské panto „Vesser (= Fessel)“ [EV 542] = „pouto“; staroslověnské pǫto „pouto“, vše odvozené od slovesa doloženého v litevském pìnti, pinù „tkát, splétat, plést, věnčit (věnec); zaplétat“, lotyšském pīt, pinu „plést, proplétat“; staroslověnském pьnǫ „napínám“, infinitivu peṭi „plést, objímat“, s předponami sъpeṭi ¹ Analogické tvoření slov a sémantická motivace jsou charakteristické pro synonymum v litevštině kur̃klỹs, gen. -io „krtonožka obecná / Gryllotalpa gryllotalpa, hmyz žijící ve vlhké půdě a okusující kořeny rostlin; štír“. Představuje agentní substantivum na -lys od slovesa kūr̃kti „krákat, kvákat (o žábě); kdákat (o slepici); třít se (o žábě)“, lotyšsky kūrkt „krákat, kvákat“; dále staroslověnské krъknǫti „kňučet, skřehotat“, rusky kerkatь „pískat, kňučet“ (Smoczyński 2018: 639–40). ² One counter example was proposed by Mažiulis (2013 [1988–1997]: 667), assuming for Old Prussian paycoran ‘sebengestirne’ [EV 6], i.e. „Siebengestin“ = English ‘Seven Sister’ or ‘the Pleiades’, the conjecture *paito, plus the suffix *-āra-, to compare the root with Lithuanian spiẽčius ‘swarm of bees, separate colony of bees’, from the verb spiẽstis, spiẽčiasi, spiẽtėsi ‘to swarm, leave an old hive in order to build a new one; assemble, swarm, gather, associate’ etc. (Smoczyński 2018: 1258). But already Brückner (1898: 513) offered the solution without any conjecture and s-mobile, analyzing paycoran as the compound, where he identified the first member with Lithuanian paĩkas ‘silly, stupid, dull; unwise’ and second one with ǫ́ras ‘air; weather’. He saw an analogy in the designation of another ‘Siebengestirn’, namely ‘Regensiebengestirn’ „Hyades“, in Polish dźdżownice (vs. dźdżowy ‘rainy’), where the meaning ‘rain“ should represent ‘bad weather’. 2 „svázat, spoutat“, zapeṭi „srazit; svázat“; dále řecké πένoμαι „namáhám se, pracuji, zabývám se“; arménské hanowm „tkám“; tocharské A päñw-, B päñn- „natahovat“ oproti gótskému spinnan „spřádat“ (Pokorny 1959: 988; Mažiulis 2013 [1988–1997]: 665–666; Smoczyński 2018: 909, 966); středobretonské (1499) queffnid kol. „pavouci“, sglt. queffnidenn > velšské cyffniden id. (GPC), bretonské kevnid id. < *kom-spenº (Pedersen 1909: 185; Deshayes 2003: 389), vše z kořene *(s)penh₁- (Kümmel, LIV 2001 [1998]: 578–79). 4. Wojciech Smoczyński (2000: 195) spatřoval ve poaris adaptaci německého Werre³ „krtonožka“ (srov. také Schmalstieg 2015: 247), ačkoli ve staré pruštině neexistuje přímá analogie pro substituci německého w staropruským p-. Existují však příklady z východní baltštiny dokládající tuto substituci: litevské péršas „verš z Písma svatého, z písně“ < pruské germánské verš „verš“; lotyšské perša, perša, perša „verš“ < (středodolnoněmecké) versch(e) id. (Smoczyński 2018: 949). 5. Řešení (2) a (3) jsou možná, avšak jistě obsahují určité nedostatky. Z tohoto důvodu je níže předložen nový návrh. V íránských jazycích existují slibné kognáty v označení „červa“ nebo podobného hmyzu: Chotanský vok. sg. pira „červe“, nom. pl. pärа, akuz. pl. pīrа, abl.-instr. pl. pīryау isa „s červy“ (Bailey {= B} 1979, 239). Tyto formy lze odvodit z protoíránského *pṛia- ~ *paria-, srov. paralelní případy jako chotanské bira „oděv“ < *bṛia- (B 287), pira- „dům“ < *pria- (B 239), mir-/mär- < *mria- = prézens od mar- „zemřít“ (B 324); kromě toho dīra- „nízký“ < *adaria- (B 159), ǰīrai- „oponent“ < *gariaka- (B 84), kīra- „práce, čin“ < *karia- (B 60), pīr- „věřit“ < *paria- (B 239). Uveďme, že ā a i jsou alofony téže samohlásky, srov. mir-/mär- < *mṛia citované výše nebo mästa- ~ mišta- „velký“, odpovídající avestskému masita id. (B 333). Chotanské slovo není v íránštině izolované. V takzvaných pamírských jazycích existují přesvědčivé kognáty (srov. Bailey 1979: 239): Vachánské p(ə)rič „hmyz, červ, červotoč, dřevokaz“ (Paxalina 1975: 243) ~ prič „červ, housenka“ (Steblin-Kamenskij 1999: 267) ~ porič „červ“ (Badakhshi 2004 [1960]: 96); snad < *pariči- (?) s podobným vývojem samohlásek jako ve vachánském strin „sterilní“ < *starīni s ohledem na védské starī- (Steblin-Kamenskij 1999: 317); Iškášmijské pəčúk (Paxalina 1959: 226) ~ „housenka“ (Steblin-Kamenskij 1999: 267) ~ putsuk „červ, larva“ (Grierson 1920: 92) ~ počuk „červ“ (Badakhshi 2004 [1960]: 96); ³ Východopruský dialektismus Werre je poprvé doložen v 16. stol. (Kluge 2011 [1883]: 983, 991 předložil etymologii založenou na německém adj. wirr „spletitý, zamotaný“, starohornoněmeckém wirran „zplstnatět, zamotat, (za)plést“, avšak z významových důvodů není přesvědčivá). Kroonen (2013: 580–581) identifikoval slibné kognáty v nizozemském weern „ječné zrno“, dánském verne „larva střečka“, švédském nářečním verna, norském vere „larva střečka; otvor v kůži vzniklý napadením střečkem“, které by měly odrážet dvojici *wer(r)ōn- a *wernōn v germánštině, rekonstruující předgermánské paradigma *u̯érH-ōn, gen. *u̯erH-n-os. Kroonen (l. c.) dodal, že význam pravděpodobného kognátu v litevském vīras „tasemnice, larva; pupínek“ otevírá možnost srovnání s latinským varus „pupínek, zanícené místo na kůži“; tocharským B weru „puchýř“, protože byly způsobeny různým hmyzem. 3 Sanglečské pəčuk (Morgenstierne 1938: 406: *pəčuk) ~ pəčuk „červ“ (Badakhshi 2004 [1960]: 96); ?Jazgulámské pək/g „škodlivý červ žijící v meruňkách“ (Edeman 1971: 192; Paxalina 1975: 243). Formy iškášmijské, sanglečské a snad jazgulámské lze možná odvodit z *pariči- + *-aka-? Ve středoiránských jazycích existuje ještě jeden možný kognát, avšak s jinou derivační příponou, totiž *-ān-: sogdské prʾn’k, pl. prʾnyt „hmyz, červ“ /parāne/, manichejské prʾny, pl. prʾnyt „malé zvíře, hmyz“ /parāne/ (Gharib 1995: 6979, 6982; Gershevitch 1961: 144, § 966) < *parānaka-⁴. Uveďme, že Harold W. Bailey (1979: 239) rovněž uvažoval o íránském původu permského a ugrického označení „červa“: komijské perk (I) „plstnatá veš, muňka; Phthirius pubis“; mansijské (P LU LO) pērk „břišní červ; (LU LO) červ (v mase); (LU) červík“, maďarské féreg, akuz. férget „červ, hmyz“ (poprvé 1152); (nář.) „různá škodlivá zvířata: myš, krysa, fretka, vlk, medvěd“ < *perkз (*perkkз) „červ“ (UEWI I 373; EWU 1994: 381). 6. Různí zástupci třídy Insecta uvedení zde by měli být charakterizováni nějakým společným rysem, který lze v jazykovém smyslu spojit. Společným sémantickým jmenovatelem „krtonožky“, „housenky“ a různých druhů „červů“ je „pronikání“, totiž skrze hlínu, dřevo, ovoce atd. Tato myšlenka předpokládá etymologii založenou na indoevropském kořenu *per- „překročit, přejít; proniknout“ (Pokorny 1959: 816–817; Schirmer & Kümmerl, LIV 2001 [1998]: 472–73) > védské par- „přenést přes, převést“ (EWAI II 85–86); avestské pār-/fr- „přejít, překročit“ (Cheung 2007: 293–94); řecké πείρω „probodávám, propichuji, pronikám“ (Beekes 2010: 1163–1164), církevněslovanské (v ruské redakci) naperję, naperiti „натыкать“ = „napichovat, připínat“ (Sreznevskij 1902: 307) atd. Sémantická motivace je srovnatelná s řeckým τερηδών „červotoč“ [Ar. Eq. 1308] = „ten, kdo vyvrtává“; srov. τετραίνω „probodávám, provrtávám“, τέρετρον „vrták, vrtací nástroj“, staroirské tarathar, starovelšské tarater id. atd. (Buck 1949: n. 3.84; Beekes 2010: 1468) < IE *terh₁- „třít, vrtat“ (Pokorny 1959: 1071–1072; Kümmerl, LIV 2001 [1998]: 632–633). 7. Staropruské poaris „krtonožka“ tedy může odrážet protobaltský prodloužený stupeň *pāria-, výsledek vnitřního baltského vývoje. V baltštině by stálo izolovaně, a proto může být užitečné ilustrovat jeho místo v procesu slovotvorby na analogických příkladech: Staropruské poaris se svou slovotvorbou podobá soalis „Krewtecht“ [EV 293], tj. „bylina“, které představuje prodloužený stupeň *žālia z o-stupně saligan „grune“ [EV 468], tj. „zelený“ (Mažiulis 2013 [1988–1997]: 870, 801–802). Lze je odvodit z *žali̯ā-, podobně jako litevské žolė „tráva, bylina“, lotyšské zāle „bylina“ < *žāli̯āvs. Litevské žalias „zelený, nezralý, syrový“, lotyšské zaļš id. < *žalia-, vše z slovesa doloženého v litevském želti, žẽlia „růst, zelenat se (o trávě, keřích); vystupovat ze země, růst, rašit; ukazovat ⁴ Sogdian S, B βʾrʾk, M βʾryh C bʾry /bā́rē/ „jezdec; jezdecké zvíře“, jagnóbské vōra „jezdec“ < *bā́ra’i < *bāraka-; srov. jazgulámské varag, iškášmijské vbrūk „kůň“; osetské baraeg „jezdec“, pahlavské bʾrg /bārag/ (Novák 2013: 107). 4 zelený, lotyšské zeļt, zeļu, zēlu „zelenat se“ < IE *ĝelh₃- (Smoczyński 2018: 1714, 1724–1725, 1757; Bichlmeier 2019: 84). REFERENCES Badakhshi Shah ‘A. 2004 [1960]: Dictionary of Some Languages and Dialects of Afghanistan, transl., transliter., and ed. by H. Badghisi, 2 ed., Washington DC: Institute for the Study of Man. Bailey Harold W. 1979: Dictionary of Khotan Saka, Cambridge: University Press. Bichlmeier Harald 2019: Etymologický slovník jazyka staroslověnského. Fasz. 19: zakonъ–žьzlь. Bibliografický aparát. Herausgegeben von Aleš Bičan, Vít Boček, Ilona Janyšková, Helena Karlíková, Petr Malčík, Žofie Šarapatková, Jana Villnow Komárková und Bohumil Vykypěl [Etymological Dictionary of the Old Slavic Language. Fass. 19: zakonъ–žьzlь. Bibliographic Apparatus. Edited by Aleš Bičan, Vít Boček, Ilona Janyšková, Helena Karlíková, Petr Malčík, Žofie Šarapatková, Jana Villnow Komárková and Bohumil Vykypěl]. – Kratylos 64(1), 71–90. DOI: http://dx.doi.org/10.29091/KRATYLOS/2019/1/7. Brückner Alexander 1898: Perssisch und Polnisch [Persian and Polish]. – Archiv für slavische Philologie 20, 481–515. Buck Carl D. 1949: A Dictionary of Selected Synonyms in the Principal Indo-European Languages, Chicago, London: University of Chicago Press. Cheung Johnny 2007: Etymological Dictionary of the Iranian Verb, Leiden, Boston: Brill. Derksen Rick 2005: The Orthography of the Elbing Vocabulary and the Relationship between Old Prussian and East Baltic. – Baltistica 6, priedas, 51–67. DOI: http://dx.doi.org/10.15388/baltistica.0.6.757. Deshayes Albert 2003: Dictionnaire étymologique du breton [Etymological Dictionary of Breton], Douarnenez: Le Chasse–Marée. Edelman Džoi M. 1971: Jazgulamsko–russkij slovar [Jazghulam–Russian Dictionary], Moskva: Nauka. ESJS X: Etymologický slovník jazyka staroslověnského [Etymological Dictionary of the Old Church Slavonic Language] 10, ed. by E. Havlová, A. Erhart, I. Janyšková, Praha, Brno: Academia; Tribun EU, 2000. ESJS XII: Etymologický slovník jazyka staroslověnského [Etymological Dictionary of the Old Church Slavonic Language] 12, ed. by E. Havlová, A. Erhart, I. Janyšková, Praha, Brno: Academia; Tribun EU, 2004. EWAI II: Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen [Etymological Dictionary of Old Indo-Aryan] 2, von M. Mayrhofer, Heidelberg: Winter, 1996. EWU 1994: Etymologisches Wörterbuch des Ungarischen [Etymological Dictionary of Hungarian] 1–2, ed. by L. Benkő, Budapest: Akadémiai Kiadó. 5 Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch [Lithuanian Etymological Dictionary] 1, Heidelberg, Göttingen: Winter, Wandenhoeck & Ruprecht. Gershevitch Ilya 1961: A Grammar of Manichean Sogdian, Oxford: Blackwell. Gharib Badrozaman 1995: Sogdian Dictionary: Sogdian–Persian–English, Tehran: Farhangān Publications. GPC: Geiriadur Prifysgol Cymru. A Dictionary of the Welsh Language, Centre for Advanced Welsh & Celtic Studies. Internet Access: http://welsh-dictionary.ac.uk/gpc/gpc.html. Grierson George A. 1920: Ishkashmi, Zebaki, and Yazghulami, an Account of Three Eranian Dialects, London: Royal Asiatic Society. Havlová Eva, ed., 2009: Matzenauer, Antonín. Beiträge zur Kunde der altpreußischen Sprache [Contributions to the Study of the Old Prussian Language], Praha: Nakladatelství Lidové noviny. Kluge Friedrich 2011 [1883]: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache [Etymological Dictionary of the German Language], bearb. von E. Seebold, 25th ed., Berlin, New York: De Gruyter. Kroonen Guus 2013: Etymological Dictionary of Proto-Germanic, Leiden,Boston: Brill. LIV 2001 [1998]: Lexikon der indogermanischen Verben: Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen [Lexicon of the Indo-European Verbs: Roots and their Primary Stem Formations], unter Leitung von H. Rix, bearb. von M. Kümmel, T. Zehnder, R. Lipp, B. Schirmer, 2., verbesserte Aufl., Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert Verlag. Mažiulis Vytautas 2013 [1988–1997]: Prūsų kalbos etimologijos žodynas [Etymological Dictionary of Old Prussian], comp. by V. Rinkevičius, 2 ed., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Morgenstierne Georg 1938: Indo-Iranian Frontier Languages 2: Iranian Pamir Languages (Yidgha-Munji, Sanglechi-Ishkashmi and Wakhi), Oslo: Aschenhoug & Nygaard. Novák Ľubomír 2013: Problem of Archaism and Innovation in the Eastern Iranian Languages: Doctoral Dissertation, Praha: Charles University. Paxalina Tatjana N. 1959: Iškašimskij jazyk [Ishkashim Language], Moskva: Izdatelstvo Akademii nauk. Paxalina Tatjana N. 1975: Vaxanskij jazyk [Vaxan Language], Moskva: Nauka. Pedersen Holger 1909: Vergleichende Grammatik der keltischen Sprachen [Comparative Grammar of the Celtic Languages] 1, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch [Indo-Germanic Etymological Dictionary], Bern-München: Francke. Schmalstieg William R. 2015: Studies in Old Prussian: A Critical Review of the Relevant Literature in the Field from 1975 until 2005, Vilnius: Vaga. 6 Smoczyński Wojciech 2000: Untersuchungen zum deutschen Lehngut im Altpreussischen [Investigations into German Fiefdoms in Old Prussia], Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego. Smoczyński Wojciech 2018: Lithuanian Etymological Dictionary, ed. by A. Holvoet, S. Young with the assist. of W. Browne, Berlin: Peter Lang. Sreznevskiĭ Izmail I. 1902: Materialy dlia slovaria drevne-russkogo jazyka po pismennym pamâtnikam [Materials for the Dictionary of Old Russian Language on Written Monuments] 2: L–P, Sankt-Peterburg: Izdanije Otdelenija russkogo jazyka i slovesnosti Imperatorskoj AN. Steblin-Kamenskij Ivan M. 1999: Etimologičeskij slovar vachanskogo jazyka [Etymological Dictionary of the Wakhi Language], Sankt-Peterburg: Sankt-Peterburgskij Gosudarstvennyj universitet. UEW I: Uralisches etymologisches Wörterbuch [Uralic Etymological Dictionary] 1: törədək, von K. Rédei, C. Sándor, I. Erdélyi, E. Vértes, Budapest: Akadémiai Kiadó, 1986. ACKNOWLEDGEMENT I would like to express my thanks to Stefan Zimmer and Harald Bichlmeier for their valuable feedback. Senosios prūsų poaris SANTRAUKA Senosios prūsų kalbos žodis poaris iki šiol etimologizuotas trimis skirtingais atžvilgiais: Adalbertas Bezzenbergeris, siekdamas jį palyginti su lietuvišku atitikmeniu parplỹs⁵ ‘kurklys’, įvedė sąvoką +parpis; Wojciechas Smoczyńskis pritaikė vokiečių žodį Werre ‘kurklys’; V. Mažiulis jį kildino iš veiksmažodžio, išlikusio, pavyzdžiui, senojeje bažnytinėje slavų kalboje, pariti ‘skristi’, kuris turėtų būti siejamas su liet. sparnas ‘paukščio ar vabzdžio sparnas’ ir kt. Šiame straipsnyje pateikiamas naujas sprendimas, lyginant senosios prūsų kalbos poaris su rytų iranėnų kalbos pavadinimu kirminas, išlikusiu chotanų nom. pl. pāra, acc. pl. pīra, vachių p(ə)rič ‘vabzdys, sliekas, kirminas, medgraužis’, budistų sogdų pr’n’k, pl. pr’nyt ⁵ Tokia pat žodžių daryba ir semantinė motyvacija būdinga lietuvių kalbos sinonimui kurklys, gen. -io ‘paprastasis kurklys (Gryllotalpa gryllotalpa), drėgnoje dirvoje gyvenantis ir augalų šaknis graužiantis vabzdys; skorpionas’. Jis žymi veiksėjo pavadinimą su galūne –lys, padarytą iš lietuvių veiksmažodžio kurkšti ‘kvaksėti, krykšti (apie varlę); kudakuoti (apie vištą); kvarkti (apie varlę)’, latvių kūrkt ‘kvaksėti, krykšti’; toliau senosios bažnytinės slavų kalbos krъknǫti ‘inkšti, klykti’, rusų kerkatь ‘švilpti, inkšti’ (Smoczyński 2018: 639–640). 7 ‘vabzdys, kirmėlė’ ir kt., visi jie yra kilę iš šaknies *per- ‘peržengti, pereiti; prasiskverbti’, o tai reiškia tiek senosios prūsų, tiek rytų iranėnų kalbų vabzdžių pavadinimų bendrą semantinį vardiklį ‘prasiskverbiantis’. 8