Dėl vieno Linkmenų parapijos oikonimo perkėlimo

Acta Linguistica Lithuanica 2025, roč. 93, s. 1–16 Odkaz na obsah / Turinio nuoroda ISSN 2669-218X (online / elektroninis) O PŘENESENÍ JEDNOHO OIKONYMA LINKMENSKÉ FARNOSTI O přenosu oikonyma z linkmenské farnosti LAIMUTIS BILKIS Institut litevského jazyka E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-2902-4722 Směry vědeckého výzkumu: toponomastika, antroponomastika. https://doi.org/10.35321/all93-02 ANOTACE Článek pojednává o historickém vývoji názvu dnešní vesnice Meironys, která se nachází na území okresní samosprávy a staršinstva Ignalina. Zkoumání zápisů v pramenech ze XVI.–XVIII. století ukazuje, že toto oikonymum lze zařadit do skupiny přenesených toponym, neboť jím byla původně označována jiná vesnice – dnešní Ripǎičiai, nacházející se ve staršinstvu Linkmenys okresní samosprávy Ignalina. Teprve od počátku XVIII. století se jím začíná označovat dnešní sídlo, jehož původní název zněl *Antandringiai nebo podobně. Údaje výzkumu ukazují, že proces přenosu oikonyma byl dokončen ve druhé polovině XVIII. století. Takovou změnu názvů sídel dokládají popisy polohy vesnic v historických pramenech, analýza antroponymie sídel a užívání variant oikonym v dokumentech minulých staletí. Analýza historického materiálu nesleduje pouze konstatování skutečnosti přenosu názvu sídla, ale také popis tohoto případu v širším kontextu výzkumu přenesených toponym a zdůraznění jeho specifičnosti. Zároveň jsou předloženy úvahy o tom, z jakých důvodů mohl takový atypický jev přenosu vzniknout. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská místní jména, vývoj oikonym, přenesené názvy sídel, názvy vesnic *Antandringiai, Méironys, Ripǎičiai. ABSTRAKT Článek pojednává o historickém vývoji názvu dnešní vesnice Meirōnys, která se nachází na území okresní samosprávy a staršinstva Ignalina. Analýza záznamů v pramenech ze 16th.–18th. století ukazuje, že toto oikonymum lze klasifikovat jako přenesené toponymum, neboť původně označovalo jinou vesnici, dnešní Ripǎičiai, nacházející se ve staršinstvu Linkmenys okresní samosprávy Ignalina. Teprve od počátku 18th. století se dnešní sídlo začalo označovat Copyright © 2025 Laimutis Bilkis. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek v režimu otevřeného přístupu je distribuován podle podmínek licence Creative Commons Attribution, která povoluje neomezené užívání, šíření a reprodukci v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Obdrženo: / Gauta: 2025-04-25. Přijato: / Priimta: 2025-08-14. 1 označována tímto názvem. Naproti tomu její původní název zněl *Antadringiai nebo podobně. Údaje z výzkumu ukazují, že proces přenosu oikonyma byl dokončen ve druhé polovině XVIII. století. Tento typ změny názvů sídel dokládají popisy polohy vesnic v historických pramenech, analýza antroponymie sídel a užívání variant oikonym v dokumentech z minulých staletí. Analýza historického materiálu si klade za cíl nejen zjistit skutečnost přenosu toponyma, ale také popsat tento případ v širším kontextu výzkumu přenesených toponym a poukázat na jeho specifické rysy. Studie rovněž přináší úvahy o možných důvodech vzniku takového atypického případu přenosu toponyma. KLÍČOVÁ SLOVA: litevská toponyma, vývoj oikonym, přenesené názvy sídel, názvy vesnic *Antadringiai, Mėironys, Ripaičiai. 1. ÚVOD V toponymii je známo mnoho případů, kdy se k pojmenování různých míst přenášejí názvy jiných lokalit. Takové toponymy přenesené na jiné místo se nazývají přenesená¹. Prostor, v němž k přenosu místních názvů dochází, je velmi rozmanitý: tyto názvy mohou vzniknout na různých kontinentech, v různých zemích nebo na několika místech jedné země. Lze patrně vyčlenit dva nejčastější způsoby přenosu toponym. Jeden z nich souvisí pouze s přenášením samotných místních názvů za účelem pojmenování jiných míst. V těchto případech se vychází především z významových rysů místních názvů a z asociativní podobnosti pojmenovávaných míst. Takové přenesené místní názvy často vznikají z názvů všeobecně známých míst světa (kontinentů, zemí, měst a jiných geografických objektů). Jejich motivace může souviset s podobností přírodních, sociálních, historických, kulturních či politických rysů, s memorialitou a dalšími skutečnostmi. Tímto způsobem vzniklo také značné množství názvů obydlených míst. Například v Polsku jsou nejčastějšími oikonymy tohoto typu (názvy vesnic a jejich částí) Praga (38), Korea (37), Sachalin (31), Amerika (23), Rzym, Ukraina (po 14), Paryž, Syberia (po 13), Węgry (12), Kanada (11), Karpaty, Madera (po 9), Betlejem, Kalwaria, Kąpkaz, Palestyna (po 8), Wenecja (7) atd. (Rutkiewicz-Hanczewska 2019: 37–38). Lotyšské přenesené názvy obydlených míst, které se spolu s názvy jiných objektů označují také jako exotická či putující jména, vznikly převážně z názvů zahraničních měst, zemí a regionů: Amerika, Bulgarija, Egiptė, Italija, Ukraina, Palestine, Roma, Venēcija, Parizė, Ber līni, Varšava, Maskava aj. (Balode 2022: 161–173). V Litvě se eviduje nejméně několik desítek oficiálně užívaných přenesených oikonym: Amėrika, k. Prn, Arabija, vs. Mlt, Fl orencija, k. Rs, Kaukāzas, k. Kn, Lo ndonas, k. Jon, Madagaskāras, k. Zr, Parỹžius, k. Jon, Šveicarija, k. Jon, Vilnius, k. Kp aj. (Vanagas 1988: 16–17). Druhý způsob přenosu nesouvisí pouze s přenášením místních názvů, ale také s migrací obyvatel². Když větší či menší etnická skupina lidí změnila místo svého bydliště, přenesla s sebou ¹ V terminologických pracích onomastiky se přenesenými jmény označují vlastní jména přenesená z jednoho objektu na jiný, například Paryžius u Samarkandu, Niujorkas poblíž Luhansku, mnoho místních názvů Berlynas nebo Heidelbergas ve Spojených státech amerických (OS 157). Přenosem místního názvu se rozumí jeho přenesení z jednoho geografického objektu za účelem pojmenování jiného objektu (Podolskaja 1978: 110). Onymum, které vzniklo jeho přenesením z jiné kategorie vlastních jmen, se také nazývá transonymum (Gałkowski 2024). ² V některých dílech se za přenesené názvy označují místní názvy vzniklé v důsledku migrace, tj. přenesené z původního místa na jiné místo spolu s obyvateli, srov. EKNR 18. 2 s sebou přináší také názvy různých míst, především sídel, z bývalého území. Taková migrace obyvatel a místních názvů, inspirovaná politickými a ekonomickými faktory, probíhá z jednoho kontinentu na druhý, z jedné země do jiné země. Zvláště velké migrační proudy lidí různých národností byly v různých obdobích dějin zaznamenány z Evropy do Severní a Jižní Ameriky. Například se uvádí, že od XVIII. století do počátku XX. století probíhala intenzivní migrace obyvatel Skotska na území dnešní Kanady. Sídla v Novém Skotsku a na Ostrově prince Edvarda na konci XVIII. a na počátku XIX. století vytvořili především migranti z Horního Skotska a západních ostrovů, proto většina názvů obydlených míst připomíná místa v uvedených částech Skotska, zatímco na zbývajících územích byla většina místních názvů přenesena z Dolního Skotska (Rayburn 1999: 313–323). Při zkoumání migrace Finů do Spojených států amerických bylo zjištěno, že ve státě Minnesota existují místa pojmenovaná podle názvů finských vesnic nebo jiných míst (Kaups 1966: 377–397). K jevům přenosu místních názvů starých baltských národů lze počítat názvy vesnic Sudau, Sudniken zaznamenané na severním pobřeží Sembského poloostrova, které mohly vzniknout v důsledku migrace Sudovců v XIII. století: z historických pramenů je známo, že křižáci po potlačení Velkého pruského povstání v roce 1283 a později přemístili téměř 3000 Sudovců z mimořádně krutě zpustošené Sudovy do Semby (podrobněji viz BRMŠ II 124; Kregždys 2009: 179–180; Subačius 2014: 43–44). Nelze vyloučit, že místní názvy, zejména názvy obydlených míst, mohly být přenášeny také v důsledku vnitřní migrace, tj. stěhování obyvatel na mnohem menším prostoru – na jiné místo v téže zemi či státě. Například při objasňování původu názvu městečka Kamajai se vyslovuje hypotéza, že tento oikonym mohl být vlastníky, kteří sídlo spravovali, kdysi přenesen z názvu městečka Kamojy v dnešním Bělorusku (Vanagas 1996: 88–90). Případy přenosu místních názvů způsobené vnitřní migrací byly zjištěny také v Estonsku (Laansalu 2019: 112). Jsou známy i jiné případy přenosu, tj. případy nesouvisející ani s podobností významu místních názvů, ani s migrací obyvatel. Uvádí se například, že název polské vesnice Sečka (pol. Sieczka) byl na počátku XX. století spolu se sídlem (budovami) přenesen na dnešní místo z jiného území, které bylo plánováno zalesnit (OMP). Několik případů přenosu názvů obydlených míst je zaznamenáno v oikonymii Klaipėdského kraje: Gėrviškiai mohly být přeneseny k pojmenování vesnice Dėčkiai z názvu vesnice Gerwe Mauschel po připojení tohoto sídla k jiné vesnici, Kaln uvenai, jako název vesnice Ginduliai mohly ve XX. století vzniknout přenesením z vesnice nacházející se na jiném místě a nesoucí stejné jméno, název bývalé vesnice Vaidaugai byl v roce 1923 přenesen Prūtnesių k pojmenování části vesnice a panství Karlsberg (Kiseliūnaitė 2020: 88, 105–106, 191). ³ Kamajai – městečko v obci Rokiškis, v seniūnii Kamajai. ⁴ Kamojys – městečko v Pastovském okrese Vitebské oblasti dnešního Běloruska. ⁵ Tuto hypotézu lze nyní chápat spíše jako abstraktní možnost takového způsobu přenosu, protože v konkrétním případě původu názvu Kamajai tomu sotva mohlo být tak; v pozdějších výzkumech bylo zjištěno, že oikonymum pravděpodobně vzniklo z hydronyma *Kamajys nebo *Kamajai, kterým bylo dříve označováno dnešní jezero Petriòšiškis (Baliulis 2016: 143, 146; LVŽ V 81). Mimochodem ani Aleksandras Vanagas ve zmíněném díle možnost hydronymického původu nevylučuje. 3 Při analýze různých jevů přenosu místních názvů se rozlišuje několik typů: 1) analogický přenos názvu v důsledku asociace s daným místem nebo podobnosti s ním; 2) metaforický přenos názvu v důsledku asociace s pojmem (konceptem); 3) metonymický přenos názvu v důsledku asociativní souvislosti, což je častý a velmi obvyklý případ; 4) psychologický přenos názvu, například podnícený city, z důvodů popularity z populárních, módních názvů (tj. v důsledku eponymizace), z důvodu bezpečí či nostalgie; 5) přenos názvu podmíněný sociálními faktory, například když jsou prestižními onymy pojmenována sídla obvykle náležející sociální elitě (Brink 2016: 163–164). Při analýze procesů přenosu estonských místních názvů se rozlišují dvě hlavní podskupiny přenesených názvů: migrační přenesené názvy, které migrovaly spolu s přistěhovalci, a srovnávací přenesené názvy, napodobující názvy jiných, známějších míst; k nim se jako určitá sémantická podskupina přiřazují také příležitostné názvy (podrobněji viz Laansalu 2019: 109–125). Při konkretizaci příčin vzniku přenesených lotyšských místních názvů se vyčleňuje metaforické myšlení – postřeh podobnosti s pojmenovávaným objektem, dále zvláštnosti obyvatel příslušné národnosti žijících v daném místě, kulturní či historické asociace, určitý topografický charakter místa (odlehlý region, úrodnost půdy), stereotypní podobnost, historická fakta, rozmary statkářů či móda (Balode 2022: 172). Při zkoumání oikonym historické farnosti Linkmenys a jejich zápisů v historických pramenech upoutal pozornost jeden výjimečný případ změny názvů dnešních vesnic Meironai a Ripáičiai, proto chce článek tento vývojový proces podrobně analyzovat a kvalifikovat a zjistit, zda může představovat jeden ze způsobů přenosu (litevských) místních názvů. K dosažení tohoto cíle se provádí historický výzkum, usiluje se zaznamenat a podrobně projednat co nejvíce historických zápisů místních názvů, uvést a prozkoumat co nejširší historický a geografický kontext míst pojmenovaných v pramenech, antroponymii obyvatel, stanovit chronologii změn oikonym a jejich možné příčiny. 2. ZÁPISY OIKONYM V HISTORICKÝCH DOKUMENTECH XVI.–XVII. STOLETÍ Dnešní vesnice Meironai⁶ se nachází v ignalinské obci a seniūnii obce Ignalina. V historických pramenech je poprvé zmíněna v inventáři panství Linkmenys z poloviny XVI. století (z roku 1554), kde je zapsána vesnice Sioto Meyranškie⁷, nacházející se půl míle od panství Linkmenys (od dwora w pol mile). Uvádí se, že pole vesnice začínají konci nebo boky od řeky Gėlainė (które się poczynają końcami albo bokami od rzeczki Gieloyny), od osady Žvalkinė (Užvalkinė?) (zákuší) (od zascianku, ktory zowią Żwołkinia) a od biskupských pozemků vesnice Stučių (?) (od ziem biskupich siota Staciow), bokem začínají od tohoto ⁶ V živém jazyce se častěji zapisuje nominativní forma Méironai, méně často – Méironys (VK). Dále se v článku používá oficiální varianta Méironys (Méironų). ⁷ V tomto inventáři se přípona -sk- (-skie) přidává i v jiných případech, srov. zápisy miasteczko Lyngmianskie (LI 83) (= Liṅkmenys), Sioto Mineyszewskie (LI 88) (= *Minéišiai, dnešní Minéiškienis), Sioto Kirdeykowskie (= Kirdéikiai) (LI 96), proto ji musí být považována za polonizační prostředek. 4 jedním koncem vesnického záhumenku (bokiem od zascianku tegoż sioła), druhým koncem – od hranice Meigūnų (?) Kaniūkų (końcem drugim od sciany konieczney sioła Mieyguncow Koniuchow), druhou stranou – od hranice vesnice Mineiškiemis (bokiem drugim od sciany sioła Minieyszewiczow). Vesnické záhumenky jedním koncem sousedí s biskupskými pozemky (leżą końcem ku ziemiom biskupim y od ziem biskupowych), druhým koncem s vesnicí Kaniūkai (końcem drugim od sciany sioła Koniuchow), stranou navazují na boční hranici této vesnice (bokiem drugim od sciany boczney tegoż sioła). Z místních jmen uvedených v inventáři lze nepochybně identifikovat i dnes známou řeku Gėlainė a poblíž ležící vesnici Mineiškėmis, jejíž starší podoby byly Mineišiai ir Mineišenai⁸; viz také obrázek 1. Obrázek 1. Poloha řeky Gėlainė a vesnice Mineiškėmis, s nimiž sousedilo sídlo Sioło Meyranskie zmíněné roku 1554. Mapa © Lietuvos Respublikos aplinkos ministerija, © VšĮ Statybų sektoriaus vystymo agentūra, [2025] Tentýž pramen z roku 1554 uvádí vesnici Sioło Untadryngi ležící dvě míle od panství Linkmenys (od dwora dwie mile), jejíž první zadní hranice začíná u jezera Ešerinis (ku jezioru Oserun), druhá boční hranice vede od záhumenku královského lesa (od zascianku puszczy j. k. msci), třetí od jezera Dringis (od jeziora, ktore zowią Dryngi) a od jezera Juodinis patřícího panu Mikalojusi Narbutovi (ktore zowią Jadynthy⁹) a od sídla Petra Narbuta Žėnūn nebo Žiriūn¹⁰, čtvrtá hranice od uvedeného vesnického záhumenku a cesty z Linkmenys do Salakas (LI 100). Pro lokalizaci vesnice Untadryngi je důležitý také popis jejích záhumenku, v němž jsou zmíněna pole na poloostrově Pabiržė¹¹ (na ostrowie, który zo(wią) Pobierże) mezi panskými loukami kosenými na seno, nazývanými Pabiržės, a jezery Asalnai a Lušiai (miedzy sianożęciami dwornemi Pobierzami a miedzy jeziorem Osolnem y jeziorem Lussem). Určit polohu vesnice ⁸ Podrobněji o hydronymu Gėlainė a názvu vesnice Mineiškėmis a jeho starších podobách *Mineišiai, *Mineišenai viz Bilkis 2023: 64–66, 84–86. ⁹ Jezero Juodinis mohlo být tehdy nazýváno *Juodintu. ¹⁰ Inventář je publikován podle 3 dochovaných opisů, které K. Jablonskis označuje A, B, C; proto je první podoba názvu sídla uvedena z nejspolehlivějšího opisu A a v poznámce je uvedena také varianta opisu B. ¹¹ Ve skutečnosti nejde o ostrov, nýbrž o poloostrov. 5 *Antadringiai¹² lokalizovat není příliš obtížné, protože ležela mezi jezery Ešerinis, Dringis¹³ a Juodinis, královským lesem, který lze nejspíše ztotožnit s dnešním lesem Linkmenys, a cestou Linkmenys–Salakas. Její záhumenky sahaly k poloostrovu Pabiržė. Takový geografický popis v zásadě odpovídá poloze území dnešní vesnice Meironys; viz obrázek 2. Obrázek 2. Poloha vesnice Antadringiai mezi jezery Ešerinis, Dringis a Juodinis podle popisu z roku 1554. Mapa © Lietuvos Respublikos aplinkos ministerija, © VšĮ Statybų sektoriaus vystymo agentūra, [2025] Takovou polohu oikonym a vesnic potvrzují i údaje z první poloviny XVII století. V inventáři Vilniuské tijunije z roku 1636 je zapsána vesnice patřící k panství Linkmenys Sioto Meyrany (VTI₁ 21v). Při popisu jejích pozemků je uvedeno, že všechny povinnosti plní společně s vesnicí Tikminai (dnes Rukšėnai)¹⁴ (Powinność Ich wewszÿs Ikim zarowno Siotem Tykmianskim). K vesnici patří záhumenek Zascianek Bolmirskis, z něhož odvádí daně osoba Brolinski Kasper. Lze předpokládat, že osobní jméno Brolinski je zapsáno chybně, protože obyvatelé vesnice Meironys ¹² Podle zápisu Sioto Untadryngi lze především rekonstruovat litevskou množné číslo *Antadringiai, jsou však možné i varianty *Antadringis, *Antadringė, srov. podobné historické zápisy de Villa Kierdeyki, de Kirdeyki 1743, 1753 (= Kirdeikiai), de Strypeyki 1756, de Strypeyki 1758, 1760 (= Stripeikiai), de Villa Akriemi 1748 (= Akriemiai), de Mufteyki 1750 (= Musteikiai) a de minieszkiemi 1758, de mineyszkiemi 1758, de Mineyszkiemi 1760 (= Mineiškėmis, Mineiškėmio?), de Lapiekatni 1760 (= Låpiakalnis, Låpiakalnio?) a de Antogowi 1745 (= Antågavė, iš Antågavės), de Antalksni 1747 (= Ańtalksnė, iš Ańtalksnės) (Bilkis 2023: 51, 74–75, 115, 123). Začátek historického zápisu Unta– nepochybně ukazuje východoaukštaitský převod diftongu [an] na [un] (Antå-), srov. také oikonyma farnosti Linkmenys de Untogowie 1744, 1746, 1748, 1750, 1753, 1754 (= Antågavė), de Vntokolnie 1751 (= Antåkalnis) (Bilkis 2023: 34), názvy sídel jiných farností východní Litvy de Vntamalkies 1683 (= Antåmalkėstė) (Garliauskas 2004: 156), Untabalta 1819 (= Antåbaltė) (Garliauskas 2005: 1046). ¹³ To, že sídlo mělo ležet u jezera Dringis, ukazuje i původ oikonyma *Antadringiai – jde o derivát s předponou, odvozený od názvu jezera Dringis. ¹⁴ O změně názvů dnešní vesnice Rukšėnai viz podrobněji Bilkis 2024: 363–377. 6 v seznamu se nachází osoba Kasper Balinski, pravděpodobně tentýž člověk, který vlastnil samotu. Jelikož zmínění Tikminai (dnes Rukšėnai) leží nedaleko vesnice Mineiškemis a řeky Gėlainė, lze se domnívat, že sídla zmíněná v letech 1554 a 1636 Sioto Meyranskie, Sioto Meyrany se nacházela na témže místě. Nepřímo to potvrzují i jejich osobní jména: roku 1554 tam žila osoba Andrzej Alechnowicz, zatímco roku 1636 Ianuk Aleknianis, Ian Alekniewicz. V témže inventáři z roku 1636 je zapsána také vesnice Antadringiai: Siolo Antÿdringi15 (VTII 24v). Patří k ní také samota Pabiržė, ležící nedaleko dnešních Meironys (Zascianek Pobirzis), v níž žila osoba Stanisław Iozephowicz, a také samota *Asalninis (Zascianek Aselninis), obývaná člověkem označeným jako Matul Dirwanski. Jak již bylo uvedeno, sídlo Pabiržė ležící u dnešních Meironys (tehdy samota) patřilo k vesnici Antadringiai již roku 1554. Samota Asalninis16 se nepochybně nacházela u jezera Asalnai, které se rozkládá až k zaniklým Meironys. Lze tedy tvrdit, že místo pobytu Antadringiai zmíněných roku 1636 muselo být totožné s místem pobytu Sioto Untadryngi z roku 1554 a že oikonymem *Antadringiai byla tehdy označována dnešní vesnice Meironys. 3. PROMĚNY A USTÁLENÍ NÁZVŮ SÍDEL Pozdější zápisy již odrážejí proměny oikonym. V inventáři vilniuského tijūnatu z roku 1732 je zapsána vesnice Antadringiai, nazývaná také Meironimis: Wies Untydryngi17 alias18 Meyrany (VTII 6). K ní mimo jiné patří samoty Pabiržė (Zascianek Pobirzis) a Asalninis (Zascia[n]ek Osolninis), které jsou k této vesnici přiřazeny i v inventáři z roku 1636. Kromě toho byl při sčítání obyvatel zaznamenán šlechtic Michał Haydukian Boiarzyn, zatímco v prameni z roku 1636 je zapsán člověk označený osobním jménem se stejným kořenem Baltromiej Hayduk. Totožnost těchto míst, jejichž zmínky dělí více než 100 let, tedy potvrzuje jak geografický, tak antroponymický kontext. Z toho vyplývá, že vesnice Antadringiai se v první polovině 18. století začala nazývat také Meironimis. V tomto prameni z roku 1732 se zmiňuje vesnice Wies Rypaycie (VTII 5). Patřila k ní samota, v níž žila osoba Marcin Mickiewicz, a samota Balinżki, alias Bolmirski. Připomeneme-li si, že v inventáři z roku 1636 byl Bolmirski popsán jako samota patřící k vesnici Meironys, lze konstatovat změnu oikonym: vesnice dříve nazývaná Meironimis se v první polovině 18. století začala nazývat Ripačiai. Dnešní vesnice Ripačiai19 15 Forma Antÿdrigi je nepochybně písařskou chybou vzniklou vynecháním písmene n (tj. mělo by být Antÿdringi). Takové chybné zápisy vzniklé vynecháním písmen se v historické oikonymii vyskytují poměrně často, srov. případy s vynechaným n v podobách Antakiawa 1729 (= *Antakiaunė), Asaliszki 1752 (= *Asalniškis) (Bilkis 2023: 32, 35, 39). 16 O historii tohoto sídla a jeho názvů viz podrobněji Bilkis 2023: 39–44. 17 Podoba Untydryngi (nikoli Untadryngi) je zřejmě písařským výsledkem vlivu následujícího y; srov. podobné případy zápisu oikonym ex Villa Łyszczycy 1751 (= *Lušýkštis, *Lušýkščiai), Pasieyty 1752 (= *Paisėtė) (Bilkis 2023: 63, 64). 18 Lat. alias = „jinak“. 19 Ripačiai – vesnice v obci Utena, v eldershipu Saldutiškis. Oikonymum je pravděpodobně odvozeno od osobního jména *Ripaitis, s nímž srov. příjmení Rīpas, Rīpelis (PDB). Přítomnost osobního jména s takovým kořenem ve farnosti Linkmenys může patrně naznačovat název vesnice Ripelis, odvozený od osobního jména, Ripėliaukis, který je v matrikách linkmenského kostela zapsán od 18. století 7 nachází se u řeky Gelainė, sousedí s Mineiškiemiem, jeho geografická poloha tedy odpovídá popisu území Meironů uvedenému v roce 1554; viz také obrázek 3. Obrázek 3. Poloha dnešní obce Ripaïčiai (dříve Meironai). Mapa © Ministerstvo životního prostředí Litevské republiky, © VšĮ Statybų sektoriaus vystymo agentūra, [2025] Proces změny oikonym se odráží také v seznamu farností a sídel vilniuské diecézní synody z roku 1744, v němž jsou uvedeny vesnice patřící k farnosti Linkmenys Meyrány feu Rypáyčie a Untydryngie (SDV 82). Jak je patrné, v tomto případě se ještě zachovává starší název dnešní vesnice Ripaïčiai Méironys, který již má pozdější variantu, zatímco oikonymum *Antadringiai je uvedeno bez varianty. Variabilitu a proměnu místních jmen lze jasně sledovat také v inventáři vilniuského tíunovství z roku 1761, v němž jsou zapsány vesnice Wies Rypaycie v. Meyrany (VTEI 12) a Wies Meyrany v. Untydryngi (VTEI 13). K vesnici Meirony neboli Antadringiai patřila vesnice a samota Pabiržė (Pobiržys). Toto sídlo již bylo v dřívějších pramenech několikrát zmíněno jako příslušenství vesnice Antadringiai. Při analýze údajů poněkud pozdějších historických pramenů lze pozorovat ustálení, k němuž došlo po období variantnosti oikonym. Ve vizitačních dokumentech breslau­ské diecéze z let 1782–1783 je zapsána vesnice farnosti Linkmenys Rypaycie, náležející k panství Linkmenys (BrsIDV 139), a vesnice farnosti Palūšė Meyrany, ležící půl míle od Linkmenys (BrsIDV 372). Podobné údaje jsou uvedeny také v soupisu místních jmen breslau­ské diecéze z roku 1784: zde je zaznamenána vesnice vilniuského tíunovství Rypaycie, ležící ve farnosti Linkmenys (BrsIDVS 212), a vesnice téhož tíunovství Meyrany, náležející k farnosti Palūšė (BrsIDVS 337). Tyto dokumenty dokládají, že ve druhé polovině XVIII. století vzniklé palūšské na konci: Rypela 1790 (LkmKrIII 172). V poměrně nedaleké farnosti Daugailiai je na počátku XVIII. století doloženo osobní jméno téhož kořene Casimirus Ripinĸi 1706 (DglKr 217v). 20 Lat. feu = ‚neboli‘. 21 V zápisu je takto zkráceno lat. vel = ‚nebo, neboli‘. 8 farnosti patřila vesnice Antadringiai ležící nedaleko Palūšė, již nazývaná pouze Meironys, zatímco na území farnosti Linkmenys se nacházela vesnice Ripaičiai, ležící blíže k Linkmenys, již nenazývaná Meironys. V dochovaných matrikách kostela v Linkmenys, jejichž zápisy začínají rokem 1708, se někdejší vesnice Meironys nazývá pouze Ripačiai, zatímco někdejší vesnice Antadringiai pouze Meironys. Ačkoli tyto prameny neobsahují zeměpisné popisy sídel ani neuvádějí příslušné samoty apod., lze je snadno identifikovat podle uvedených osobních jmen. Z matričních zápisů vyplývá, že v Ripačiai žili lidé, jejichž druhá osobní jména byla Alekna, Guiga, Klimašauskas (a odpovídající ženská antroponyma), srov. zápisy: kmotr Iosephg Alechna de villa Rypaicie 1708 (LkmKr₁ 4); kmotr Iosephg Alechna de villa Rypaicie 1710 (LkmKr₁ 8); rodiče Math... Alechna et Agnetis Łupikicia de Rypaicie 1711 (LkmKr₁ 9v); kmotra Agnete Alech’owa de Rypaicie 1712 (LkmKr₁ 13); rodiče Mathia alechna et Agnetis Łupikicia de rypaycie; kmotra Catharina alechnowa De Rypaycie 1721 (LkmKr₁ 44); rodiče Adami Guyga et Sophia 1725 (LkmKr₁ 60v); rodiče Andrea Klimaszewski et Catharinæ Guygowna de villa Rypayci 1727 (LkmKr₁ 65v); kmotr Ionas Guygo <...> Rypaycen 1730 (LkmKr₁ 73v); kmotra Regino oleknicy de villa Ripacy 1738 (LkmKr₁ 98). V již pojednávaném inventáři z podobného období (1732) jsou jako obyvatelé vesnice Rypaycie uvedeni Ian Guygo, Maciey Olechno, Kazimierz Olechno, Adam Guygo. Poněkud pozdější pramen (1761) dokládá, že ve vesnici Rypaycie v. Meyrany žili Ian Guygo, Adam Olechno, Jerzy Olechno, Andr... Klimaſzewski. Osobními jmény Math... Alechna (Mathia alechna) a Maciey Olechno, Adami Guygo a Adam Guygo, Ionas Guygo a Ian Guygo, Andrea Klimaszewski a Andr... Klimaſzewski mohou být označeny dokonce tytéž osoby. V církevní knize jsou v sídle nazývaném Meironys zapsáni rodiče Casimiri Haidukan et Elisabetha Dawboricia de Meyrany 1711 (LkmKr₁ 10v); kmotra Catharina Haidukienowa de Meyr... 1711 (LkmKr₁ 10v); rodiče Nicolai Haidukian et Catharinæ Rastenicia de Meirany 1712 (LkmKr₁ 12); matka Chrystynæ Haidukicia de Meyrany, kmotr Casimirg Haidukian de Meyrany 1712 (LkmKr₁ 12); otec Mathiæ Gaidelif, kmotr Nicolaq Haidukian de Meyrany 1712 (LkmKr₁ 14v); kmotr Casimirus Haidukian de Meirany 1714 (LkmKr₁ 20); rodiče Michaelis Rymszelis et Marianna Haydukowna de Meyrany 1715 (LkmKr₁ 24v); otec Nicolai Rymfelif de villa Meyrany 1718 (LkmKr₁ 31); kmotři Nicolaq Eydukian et Eva Eydukowna de Meyrany 1725 (LkmKr₁ 60v). Týmiž osobními jmény jsou obyvatelé sídla Wies Untydryngi alias Meyrany označeni také v inventáři z roku 1732, srov. Michał Haydukian Boiarzyn, Mikul Rymszel, Matyasz Gaidelis. Antroponyma Nicolai Haidukian (Nicolaq Haidukian) a Michał Haydukian, Mathiæ Gaidelif a Matyasz Gaidelis, Michaelis Rymszelis (Nicolai Rymfelif) a Mikul Rymszel nejspíše označují tytéž lidi. 9 4. DŮVODY PŘENOSU OIKONYMA Analyzované údaje o vývoji oikonym umožňují tvrdit, že starší název dnešní vesnice Meirony byl *Antadringiai či podobný ²², který v polovině XVIII. století zanikl jako označení této vesnice poté, co na ni byl přenesen někdejší název dnešní vesnice Ripačiai Méironys²³: *Antadringiai → Méironys; Méironys → Ripáičiai; viz také obrázek 4. S ohledem na způsoby vzniku přenesených místních jmen popsané v úvodu je třeba konstatovat, že tento případ změny oikonym ve farnosti Linkmenys není obvyklý. Připomeneme-li klasifikace přenesených jmen uvedené několika badateli, lze konstatovat, že přenesené oikonymum Méironys nelze považovat za analogické, metaforické ani metonymické a není ani komparativní. Je otázkou, zda nejde o případ související s vnitřní migrací obyvatel těchto vesnic; v takovém případě by šlo o migrační toponymum. Je možné, že obyvatel či obyvatelé někdejší vesnice Meirony (dnešní Ripačiai) se přestěhovali do někdejší vesnice Antadringiai (dnešní Meirony) a přinesli s sebou i jméno prvního sídla. Údaje historické antroponymie to však nepotvrzují: v době přenosu oikonyma Méironys (dnešní Ripáičiai) nejsou patrné žádné doklady přestěhování obyvatel z vesnice Ripačiai do Antadringiai (dnešní Meirony). V době, kdy proces přenosu oikonyma ještě nezačal (1636), žili ve vesnici Meirony (Ripačiai) tito lidé: ...azulis Karpis, Kasper Baleckienas, Staniuk nowik, Kasper Balinski, Adam Balinski, Woyciech Rawkanis, Ianuk Aleknianis, Ian Alekniewicz, Ian Alekniewicz, Mikolay Rodzios, Woyčiech Sopkowski, Szýman Gryčiunas, Iurgis Gudunas, Adam Mickiewicz (VTI₁ 21v). Téměř o sto let později, kdy je již doložen počátek změny oikonym, jsou ve vesnici Antadringiai (Meirony) zapsáni obyvatelé Ian Piluogolis, Krzysztof Grynian, Michał Haydukian (šlechtic), Piotr Bulko, Mikul Rymszel, Tomasz Szołna (šlechtic), Matyasz Gaydelis 1732 (VTII₂ 6), zatímco v Ripačiai – Ian Guygo (šlechtic), Maciey Olechno, Kazimierz Olechno, Adam Guygo, Marcin Mickiewicz (VTII₂ 5). Jak ukazuje antroponymický materiál, v obou sídlech není ani jedna osoba označená týmž osobním jménem, proto není hypotéza o přenosu oikonyma Méironys v důsledku vnitřní migrace obyvatel možná. ²² O tom, že Meirony se dříve nazývaly Antadringe (Untadringe), se zmínili i jiní badatelé (Tyla 1966: 32; Matkevičius 2019: 216–218), avšak dějiny jeho proměny v těchto pracích zkoumány nebyly. ²³ Tato skutečnost vyvrací v současnosti poměrně rozšířenou domněnku mezi mladší generací místních obyvatel, že název vesnice Meirony vznikl podle názvu řeky protékající vesnicí Meira ar Meirona. Na základě této domněnky byla hlavní vesnická ulice pojmenována Meiros gatve (viz REGIA) a na mapě Aukštaitijského národního parku vydané roku 2010 je řeka nazvána Meira (Meirona), ačkoli její skutečný název je Dringykščia (viz LUETK). Pokud bychom ve skutečnosti předpokládali, že oikonymum Méironys může být hydronymického původu, bylo by třeba tuto řeku hledat v dnešní vesnici Ripačiai, avšak, jak bylo uvedeno na začátku článku, protéká jí nikoli Meira, nýbrž Gėlainė. Lze tedy tvrdit, že oikonymum Méironys (Méironai) nejspíše pochází z osobního jména Méironas, Meironis (PDB) (viz také Razmukaitė 1993: 144). Příjmení s kořenem Meir jsou rozšířena především v severní Litvě, avšak osobní jména s tímto kořenem byla na konci XVII. století doložena v nedaleké farnosti Daugailiai jen zřídka, srov. Stanislaus Meiralis 1690 (DglKr 26), zatímco ve druhé polovině XVIII. století byla zapsána v matrikách kostelů v Užpaliai a Švenčionys: Marianna Meyriczia, Catharina Meyriczia 1776 (UžpKr 80v), Georgius Meyro (Šv nčMr 26v), Anna Meyrowa 1784 (Šv nčMr 31v). 10 Obrázek 4. Proměna názvů dnešních vesnic Ripačiai a Meirony. Mapa © Ministerstvo životního prostředí Litevské republiky, © VšĮ Agentura pro rozvoj stavebního sektoru, [2025] Při další analýze příčin tohoto jevu je třeba upozornit na nepřímé vazby některých obyvatel, patrné v historických pramenech při zápisu obou vesnic. Především vystupují do popředí souvislosti mezi Balinskými žijícími v Meironyse (dnešních Ripačiai) nebo jinde a Aidukėny (Aiduky) uváděnými v Antadringiai (dnešních Meironyse), srov. zápisy v křestních matrikách: rodiče Casimiri Alechna de villa Rypaicie et Marianʽæ Gaizuciecia, kmotra Magdalena Balinska de oppido Vilnensi 1710 (LkmKr₁ 8v); kmotra Anʽa Balinskicia de Rypaicie 1711 (LkmKr₁ 11); rodiče Casimiri Haidukan et Elizabethæ Dawboricia de Meyrany, kmotr Georgig Balinski de Oppido Vilnensi 1711 (LkmKr₁ 10v); otec Nicolai Haiduikian et Chrystynæ Rostenicia de villa Meyrany, kmotr Georgius Balinski de oppido Wilnensi 1713 (LkmKr₁ 15v); kmotři Georgig Balinski de Oppido Vilnensi cum Chryſtyna Haidukianowa de villa Meirany 1713 (LkmKr₁ 16). Z matrik vyplývá, že Vilňanka Magdalena Balinska byla kmotrou novorozence obyvatel Ripačiai, roku 1711 byla v této vesnici zapsána Ona Balinskytė a obyvatel Vilniusu Jurgis Balinskis je nejméně dvakrát doložen jako kmotr dětí obyvatel vesnice Meirony (dříve Antadringiai), Kazimiera Aidukėna s manželkou Elžbietou a Mykolase Aidukėna²⁴ s manželkou Kristinou. Uvedená osoba navíc alespoň jednou křtila spolu s Kristinou, obyvatelkou této vesnice, která byla nejspíše touž manželkou Mykolase Aidukėna. Je také vhodné připomenout, že Aiduky (později Aidukėny) v dnešních Meironysech a Balinskiai v dnešních Ripačiai žili nejméně od první poloviny XVII. století, srov. Baltromiejÿ Hayduk (Siolo Antÿdrigi) 1636 (VTI₁ 24v) a Kasper Balinski²⁵, Adam Balinski (Siolo Meÿrany) 1636 (VTI₁ 21v). Na základě zjištěných vazeb mezi osobami lze opatrně posoudit možnost, že k přenosu oikonyma Méironys došlo ze sociálních či psychologických důvodů. Je možné, že všichni Balinskové zmínění v pramenech, tj. v dnešních Ripačiai (dříve Meironys) žijící Kasper Balinski, Adam ²⁴ Inventář z roku 1732 uvádí šlechtický původ tohoto člověka, srov. Michal Haydukian Boiarzyn (VTI₁ 6). ²⁵ V inventářích je zmíněna samota Zascianek Bolmirskis 1636, za kterou platil daně Kasparas Balinskis, později (1732) uváděný dvěma jmény – Baliñzki, alias Bolmirskis. Oikonymum Baliñzki zřejmě vzniklo z litevské podoby druhého osobního jména Kaspara Balinského, *Balìnis. 11 Balinski 1636, An'n'a Balinskicia 1711 a Vilňané Magdalena Balinska 1710, Georgig Balinski 1711 (Georgius Balinski 1713) byli členy téhož rodu. Jak již bylo uvedeno, udržovali úzké vztahy s Aidukėny žijícími v dnešních Meironysech (dříve Antadringiai). Již samotná skutečnost, že Jurgis Balinskis žijící ve Vilniusu byl kmotrem dětí Kazimiera a Mykolase Aidukėnů a spolu s Mykolasovou manželkou křtil novorozence další rodiny, ukazuje na význam této osoby a pozornost, která jí byla věnována. Nelze proto vyloučit, že se Antadringiai staly Meironys záměrně jako projev úcty k rodu Balinských nebo k jeho konkrétním představitelům. Je třeba mít na paměti také to, že Mykolas Aidukėnas patřil ke šlechtickému stavu a pro šlechtice bylo typické pojmenovávat sídla na něčí počest: takto například vznikla oikonyma Alizavà (viz VLE), Ignalinà (viz Bilkis 2016: 274–293). Na druhé straně mohl přenos podnítit i jiný, neznámý extralingvistický faktor. 5. ZÁVĚRY 1. Dnešní vesnice Ripa ičiai, která náležela k historické farnosti Linkmenys, se v XVI.–XVII. století nazývala Méironimis (Méironais): Siolo Meyranskie, Siolo Meyranỹ. 2. Původním názvem dnešní vesnice Meirony, která rovněž náležela k historické farnosti Linkmenys, bylo *Antadringiai či podobné jméno. Dokládají to její zápisy v historických pramenech XVI.–XVII. století: Sioto Untadryngi, Siolo Antýdrigti. 3. Zápisy v pramenech z počátku a poloviny XVIII. století (Wies Untydryngi alias Meyranỹ ir Wies Rypaycie; Meyrány feu Rypáycie ir Untydryngię; Wies Rypaycie v. Meyrany ir Wies Meyrany v. Untydryngi) svědčí o započatém procesu přenosu oikonyma Méironys: takto se začala nazývat vesnice Antadringiai. 4. Pozdější historické údaje z konce XVIII. století ukazují, že v této době byl proces změny oikonym již ukončen a užívání jiných názvů ustáleno: někdejší vesnice Meirony se nazývá Ripa ičiais (Rypaycie), zatímco vesnice Antadringiai – Méironimis (Meyrany). 5. Zkoumaný případ vývoje onym ukazuje, že proces utváření litevských přenesených názvů sídel nebyl jednotný a že v oikonymii existovaly rozmanitější, specifické způsoby vzniku přenesených onym. Případ přenosu oikonyma Méironys není typický, protože po přenesení místního jména na jiné sídlo zaniklo, tj. bylo nahrazeno zcela jiným oikonymem, a název první vesnice se nezachoval, ačkoli primární místní jména, která jsou obvykle základem vzniku přenesených toponym, se zachovávají. Přeneseným oikonymem navíc nebylo pojmenováno nové sídlo, nýbrž vesnice, která již měla primární hydronymického původu. 6. Motivaci vzniku tohoto přeneseného názvu vesnice nelze spojovat s podobností přírodních, sociálních, politických ani jiných charakteristik; nevznikl srovnáváním, vyčleňováním ani pod vlivem módy. Ačkoli příčiny přenosu nejsou jasné, lze předpokládat, že souvisejí se vzájemnými vztahy mezi Aidukėny žijícími v dnešní vesnici Meirony a Balinskými žijícími v Ripačiai a jejich příbuznými, které se ukázaly při analýze historických pramenů z druhé poloviny XVII. a první poloviny XVIII. století. Nelze vyloučit, že tento jev byl podnícen sociálními a/nebo psychologickými motivy vyplývajícími ze vztahů těchto lidí. 12 7. Skutečnost přenosu oikonyma Mėironys je významná pro objasnění jeho vývoje, chronologie a původu i vývoje názvu vesnice s tímto procesem souvisejícího Ripaĩčiai a také pro vytváření mikrosystému toponymie dnešní vesnice Meirony. ZKRATKY avd. – osobní jméno; buv. – bývalý; dab. – dnešní; Jon – Jonavà; k. – vesnice; Kn – Kaũnas; Kp – Kùpiškis; lot. – latinský; m. – rok; Mlt – Molėtai; Prn – Prìenai; r. – okres; r. sav. – okresní samospráva; Rs – Raseiniai; sen. – územní samospráva; sr. – oblast; vs. – samota; Zr – Zarasai PRAMENY A LITERATURA Baliulis Algirdas 2016: Iš Kamajų dvaro ir parapijos praeities [Z minulosti panství a farnosti Kamajai]. – Kamajai, šéfredaktor, sest. V. Maciėkus, Vilnius: Versmė, 143–153. Balode Laimute 2022: Eksotiskie vietvārdi Latvijas kartē [Exotická místní jména na mapě Lotyšska]. – Valodas prakse: vērojumi un ieteikumi 17, 161–175. Bilkis Laimutis 2016: Ignalinos miesto ir jo vardo raida bei kilmė [Vývoj a původ Ignaliny a jejího názvu]. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 274–293. Bilkis Laimutis 2023: Neišlikę Linkmenų bažnyčios XVIII amžiaus metrikų oikonimai [Nedochovaná oikonyma z matrik kostela v Linkmenys z XVIII. století], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DOI: https://doi.org/10.35321/e-pub.65.linkmenu-istoriniai-oikonimai. Bilkis Laimutis 2024: Iš Linkmenų parapijos oikonimų kaitos istorijos: *Tikminai / *Tikmenai → Rukšėnai [Z dějin změny oikonym ve farnosti Linkmenys: *Tikminai / *Tikmenai → Rukšėnai]. – Balistica 59(2), 363–377. DOI: dx.doi.org/10.15388/baltistica.59.2.2548. Brink Stefan 2016: Přenesená jména a analogie v tvorbě jmen. – The Oxford Handbook of Names and Naming, ed. C. Hough, Oxford University Press, 158–166. DOI: https://doi.org/10.1093/oxfordhb/9780199656431.001.0001. BRMŠ II: Baltų religijos ir mitologijos šaltiniai 2. XVI amžius [Prameny baltského náboženství a mytologie 2. XVI. století], sest. N. Vėlius, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2001. BrslDV: Breslaujos dekanato vizitacija 1782–1783 m. [Vizitace breslau­ského děkanátu v letech 1782–1783], sest. R. Firkovičius, Vilnius: Lietuvių katalikų mokslo akademija, 2008. BrslDVS: [Breslaujos dekanato vietovių sąrašai. 1784 m.]26 [Soupisy míst breslau­ského děkanátu z roku 1787], LVIA, F. SA, B. 19252. 26 Zde i dále jsou v seznamu pramenů a literatury v hranatých závorkách kurzivou uvedeny popisné názvy pramenů napsané autorem článku, pokud pramen nemá oficiální název nebo je tento název nečitelný. 13 DglKr: Daugailių bažnyčios 1685–1731 m. krikšto metrikų knyga / [Kniha křestních matrik kostela v Daugailiai z let 1685–1731], LVIA, F. 3003, Apr. 6, B. 1. EKNR: Eesti kohanimeraamat [Slovník estonských místních jmen], sestavili M. Kallasmaa, E. Saar, P. Päll, M. Joalaid, A. Kiristaja, E. Ernits, M. Faster, F. Puss, T. Laansalu, M. Alas, V. Pall, M. Blomqvist, M. Kuslap, A. Šteingolde, K. Pajusalu, U. Sutrop, redigovali P. Päll, M. Kallasmaa, Tallinn: Eesti Keele Sihtasutus, 2016. Gałkowski Artur 2024: Aktualizowana lista podstawowych haseł terminologii onomastycznej w języku polskim [Aktualizovaný seznam základních hesel onomastické terminologie v polštině]. Prieiga internete: https://www.onomastics.uni.lodz.pl/info/additional-resources. Garliauskas Vidas 2004: XVII a. Molėtų bažnyčios krikšto ir santuokos metrikų knyga [Kniha křestních a sňatkových matrik kostela v Molėtai ze XVII. thstoletí], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Garliauskas Vidas 2005: Tauragnų valsčiaus kaimų vardai istorijos šaltiniuose [Názvy vesnic Tauragnai v historických pramenech]. – Tauragnai, šéfredaktor, sest. V. Mačiekus, Vilnius: Versmė, 1041–1063. Kaups Matti 1966: Finská místní jména v Minnesotě: studie kulturního přenosu. – Geographical Review 56(3), 377–397. Kiseliūnaitė Dalia 2020: Klaipėdos krašto toponimai. Istorinis ir etimologinis registras [Toponyma Klaipėdského kraje. Historický a etymologický registr], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Kregždys Rolandas 2009: Sūduvių knygelė – vakarų baltų religijos ir kultūros šaltinis: formalioji analizė [„Sudavská knížka“ jako pramen západobaltského náboženství a kultury: formální analýza]. – Tautosakos darbai 38, 169–183. Laansalu Tiina 2019: Přenesená místní jména ve středním Harjumaa. – Linguistica Uralica 55(2), 109–125. DOI: dx.doi.org/10.3176/lu.2019.2.02. LI: Istorijos archyvas 1. XVI amžiaus Lietuvos inventoriai [Historický archiv 1. Litevské inventáře XVI. thstoletí], sest. K. Jablonskis, Kaunas: „Meno“ spaustuvė, akc. b-vės „Varpas“ spaustuvė, 1934. LkmKrᵢ: Księga Metryk Chrzestnych Koscioła Parafialnego Łyn g miańskiego od Roku 1708. Januarij 10 dnia do Roku 1740 Apryla 24. Dnia [Kniha křestních matrik farního kostela v Linkmenys od 10. ledna 1708 do 24. dubna 1740]. Uchovává se v archivu kostela v Linkmenys. LkmKrIII: Księga Metryk Chrzestnych Kościoła Parafialnego Łyn g miańskiego od Roku 1760. Novembra 9. dnia do Roku 1790. Novembra 25. Dnia [Kniha křestních matrik farního kostela v Linkmenys od 9. listopadu 1760 do 25. listopadu 1790]. Uchovává se v archivu kostela v Linkmenys. 14 LUETK: Lietuvos Respublikos upių, ežerų ir tvenkinių kadastras (žemėlapis) [Katastr řek, jezer a rybníků Litevské republiky (mapa)], Vilnius: Aplinkos apsaugos agentūra. Prieiga internete: https://uetk.biip.lt/zemelapis/ [navštíveno 2025-04-02]. LVŽ IV: Lietuvos vietovardžių žodynas [Slovník litevských místních jmen] 4: I–J, L. Bilkis, G. Blažienė, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2021. LVŽ V: Lietuvos vietovardžių žodynas [Slovník litevských místních jmen] 5: Kabacevičynė–Kažūkienė, L. Bilkis, A. Ragauskaitė, D. Sviderskienė, D. Tamulaitienė, odpovědný redaktor L. Bilkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2024. Matkevičius (Matusa) Romutis 2019: Ignalinos kraštas. Vietovių istorinė – statistinė apžvalga amžių tėkmėje [Region Ignaliny. Historicko-statistický přehled míst v průběhu staletí], Vilnius: „Diemedžio“ leidykla. OMP: Onomastyczna mapa Polski. Sieczka [Onomastická mapa Polska. Sieczka]. Prieiga internete: https://onoma.uw.edu.pl/entry/view/261. OS: Osnoven sistem i terminologija na slovенskata onomastika / Osnovnaja sistema i terminologija slavjanskoj onomastiki / Grundsystem und Terminologie der slavischen Onomastik, odpovědný redaktor B. Vidoeski, Skopje: Makedonska akademija na naukite i umetnostite, 1983. PDB: Lietuvių kalbos instituto lietuvių kalbos išteklių informacinė sistema „E. Kalba“: Pavardžių domenų bazė [Informační systém zdrojů litevského jazyka Institutu litevského jazyka „E. Kalba“: Databáze příjmení]. Prieiga internete: https://ekalba.lt/pavardziu-duomenu-baze/ [navštíveno 2025-04-02]. Podolskaja Natalja V. 1978: Slovar russkoj onomastičeskoj terminologii [Slovník ruské onomastické terminologie], Moskva: Nauka. Rayburn Alan 1999: Přenos skotských místních jmen do Kanady. – Names 47(3), 313–323. Razmukaitė Marija 1993: Rozšíření oikonym vzniklých z osobních jmen s patronymickými sufixy v Litvě [Výskyt oikonym odvozených od osobních jmen s patronymickými příponami v Litvě]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 133–165. REGIA: Regionų geoinformacinės aplinkos paslauga [Služba regionálního geoinformačního prostředí], Vilnius: Valstybės įmonė Registrų centras. Prieiga internete: https://www.regia.lt [navštíveno 2025-04-02]. Rutkiewicz-Hanczewska Małgorzata 2019: Návraty názvů v kontextu jazykových univerzálií. Staré a současné místní názvy s internacionálním charakterem [Návrat názvů v kontextu jazykových univerzálií: stará a současná místní jména s internacionálním charakterem]. – Onomastyka 63, 31–51. DOI: dx.doi.org/10.17651/ONOMAST.63.3. 15 SDV: Diecézní synoda vilniuská, slavená v katedrálním kostele ve Vilně ve dnech 10., 11. a 12. února roku Páně 1744 nejjasnějším, nejvznešenějším a nejdůstojnějším pánem D. Michaelem Ioannem Zienkowiczem, z Boží milosti a milosti apoštolského stolce vilniuským biskupem, ve Vilně Akademická společnost JESU Jeho královského posvátného Veličenstva. Subačius Kęstutis 2014: Sūduviai tremtiniai – ižymieji gintarautojai Semboje [Vyhnanci ze Sūduvy – slavní sběrači jantaru]. – Terra Jatwezenorum 6, 25–61. ŠvčMr: [Švenčionių parapinės bažnyčios 1771–1819 m. mirties metrikų knyga] [Kniha úmrtních matrik farního kostela ve Švenčionys z let 1771–1819]. Uchovává se v archivu kostela ve Švenčionys. Tyla Antanas 1966: První písemné zprávy o okolí Linkmenys [The First Written Records about the Linkmenys Area]. – Ignalinos kraštas, Vilnius: Vaga, 22–42. UžpKr: [Kniha křestních matrik farního kostela v Užpaliai z let 1764–1786] [Užpaliai Parish Church Baptismal Register for 1764–1786], LVIA, F. 3003, Apr. 41, B. 3. Vanagas Aleksandras 1988: Převzaté místní názvy v Litvě [Transferred Place Names in Lithuania]. – Mokslas ir gyvenimas 5, 14–17. Vanagas Aleksandras 1996: Názvy litevských měst [Lithuanian Town Names], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. VK: Kartotéka místních názvů zapsaných z živého jazyka, uchovávaná v archivu Centra výzkumu baltských jazyků a onomastiky při Institutu litevského jazyka [The Catalogue of Lithuanian Place Names Written from the Spoken Language of the Research Center of Baltic Languages and Onomastics at the Institute of the Lithuanian Language]. VLE: Všeobecná litevská encyklopedie [Universal Lithuanian Encyclopedia]. Přístup online: https://www.vle.lt. [navštíveno 2025-04-02]. VTEI: [Inventář vilniuské tijūnystės z roku 1761] [Inventory of the Vilnius Lord Lieutenant Economy in 1761], LVIA SA 3781. VTI₁: Inwentarz Wszÿ[s]tkiego Ci wunſtwa Wilenſkiego... [inventář vilniuské tijūnijos z roku 1636] [Inventory of Vilnius Lord Lieutenant from 1636], VUB RS, F1–F14. VTII: Inwentarz Ci wunſtwa Wilenſkiego... [inventář vilniuské tijūnijos z roku 1732] [Inventory of Vilnius Lord Lieutenant from 1732], VUB RS, F1–F92. 16