On South Estonian placenames in Ludza (Lutsi) region in Eastern Latvia (Latgalia)

Acta Linguistica Lithuanica 2026, roč. 94, s. 1–28 Odkaz na obsah / Nuoroda į turinį ISSN 2669–218X (online / elektroninis) O JIHový estonských místních názvech v regionu Ludza (Lutsi) ve východním Lotyšsku (Latgale) 1 O jihovýchodoestonských místních názvech v regionu Ludza ve východním Lotyšsku (Latgale) SIMONAS NOREIKIS Helsinská univerzita E-mail: [email protected] ORCID ID: https://orcid.org/0000-0003-2895-5880 Oblasti výzkumu: ugrofinská historická a srovnávací lingvistika, onomastika. https://doi.org/10.35321/all94-07 ANOTACE Článek zkoumá estonské toponymy v okolí Ludzy v lotyšském regionu Latgale. Lutsi Estonci byli skupinou Estonců, která se do této oblasti přestěhovala v 17th a 18th století a ve 20th století byla nakonec asimilována místním obyvatelstvem. Mezi prameny zkoumaného materiálu patří: toponyma uváděná v dřívějším výzkumu (5), kartotéka toponym Estonského jazykového institutu (EKI) (54), kniha Eesti murded IX, která obsahuje ukázky jazyka lutsi estonštiny (1), a databáze Lotyšské agentury pro geoinformační údaje (LGIA) (1). Zkoumaná toponyma jsou porovnávána především s toponymy z oblasti jihovýchodoestonských nářečí a s toponymy z jiných ugrofinských území. Estonská etymologie tří toponym uvedených v dřívějším výzkumu je odmítnuta. Dvě toponyma lze považovat za estonská, protože nebyly nalezeny žádné alternativní etymologie. Kartotéka EKI obsahuje 98 karet. Některá z těchto toponym jsou průhledná ugrofinská toponyma, která nevyžadují další vysvětlení. Celkem bylo vybráno 54 toponym, vytvořených ze specifických lutsi estonských apelativ nebo jihovýchodoestonských slov, zatímco ostatní jsou adaptovaná lotyšská nebo slovanská toponyma. Toponyma nalezená v Eesti murded IX a v databázi LGIA lze vysvětlit jako specifická jihovýchodoestonská toponyma. Naprostá většina zkoumaných toponym již neexistuje, protože Lutsi Estonci byli vícejazyční a pravděpodobně užívali různé podoby těchto toponym podle toho, jakým jazykem mluvili. Po zániku lutsi estonštiny zmizely také estonské podoby toponym. KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, toponyma, Latgale, Ludza, jihovýchodoestonské jazykové ostrovy. ANOTACE Článek je věnován výzkumu estonských toponym v okolí Ludzy v lotyšském regionu Latgale. Ludzští Estonci – skupina Estonců, která se v 17.–18. století přistěhovala nebo byla přemístěna, mluvila jihovýchodoestonskými nářečími a ve 20. století byla definitivně asimilována. Prameny zkoumaného materiálu jsou tyto: toponyma zpracovaná v dřívějším výzkumu (5), kartotéka toponym Estonského jazykového institutu (EKI) (54), publikace Eesti murded IX s texty v ludzských estonských nářečích (1) a databáze Lotyšské agentury pro geoinformační údaje (LGIA) (1). Zkoumaná toponyma jsou nejprve porovnávána s toponymy z areálu jihovýchodoestonských nářečí a také s místními názvy z areálů jiných ugrofinských jazyků. Možnost estonského původu toponym zpracovaných v dřívějším výzkumu byla odmítnuta, avšak původ dvou z nich může být estonský, protože pro jinou etymologii neexistují argumenty. V kartotéce EKI je 98 karet. Na části z nich jsou zapsána průhledná ugrofinská toponyma, která nevyžadují další vysvětlení. Celkem bylo pro výzkum vybráno 54 toponym, 1 Studie byla financována nadací Kone (Koneen säätiö, Finsko). Copyright © 2026 Simonas Noreikis. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek s otevřeným přístupem je šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution Licence, která umožňuje neomezené užití, šíření a rozmnožování v jakémkoli médiu za předpokladu uvedení původního autora a zdroje. // Išleido Lietuvių kalbos institutas. Šis straipsnis yra atviros prieigos, platinamas pagal „Creative Commons“ priskyrimo licencijos sąlygas, leidžiančias neribotai naudoti, platinti ir atkurti turinį bet kokioje laikmenoje, nurodant autorių ir šaltinį. Přijato: / Gauta: 2026-02-14. Schváleno: / Priimta: 2026-06-04. 1 tvořená specifickými apelativy ludzského estonského nářečí nebo jihovýchodoestonskými slovy; ostatní jsou adaptovaná lotyšská nebo slovanská toponyma. Toponyma nalezená v Eesti murded IX a v databázi LĢIA lze vysvětlit jako specifické jihovýchodoestonské místní názvy. Většina zkoumaných estonských toponym se nedochovala, protože ludzští Estonci byli vícejazyční a při užívání jiného jazyka používali příslušnou podobu místního názvu v tomto jazyce. Se zánikem estonského jazyka ve zkoumané oblasti zanikly i podoby místních názvů v tomto jazyce. KLÍČOVÁ SLOVA: onomastika, místní názvy, Latgale, Ludza, jihovýchodoestonské jazykové ostrovy. 1. Úvod 1.1. Cíl Tato studie se zaměřuje na jihovýchodoestonské místní názvy v regionu Ludza (Lutsi)2 ve východním Lotyšsku (Latgale). Cílem je analyzovat jejich etymologie a struktury a porovnat je především s toponymy v jihovýchodoestonském jazyce. 1.2. Historické pozadí Latgale Latgale (Lv Latgale, Ltg Latgola) má odlišné historické pozadí než ostatní části Lotyšska (viz Zubko–Melne 2018). V období, kdy bylo Latgale součástí Polsko-litevského společenství, se tomuto regionu říkalo Polské Livonsko (Pl Inflanty Polskie). Historik Gustaw Manteuffel (1879: 21) začíná první kapitolu svého opus magnum Inflanty Polskie slovy: „Raně dějiny Polského Livonska jsou zahaleny temnotou, kterou dosud neprosvítilo žádné světlo. Zda zde byli nejstaršími původními obyvateli Lotyši, nebo zda místní obyvatelstvo během stěhování národů vytlačily ugrofinské kmeny, zůstává dodnes nevyřešeno.“3 Od vydání této publikace se archeologové a lingvisté pokoušejí tuto otázku objasnit, ačkoli mnoho souvisejících problémů zůstává nevyřešeno. Místním jazykem tohoto regionu je dnes latgalština, jejíž status nářečí nebo samostatného jazyka je stále předmětem diskuse (viz Stafecka 2025). V každém případě latgalština vykazuje ve srovnání se spisovnou lotyštinou odlišné fonologické rysy a specifickou slovní zásobu (např. Lv valoda ~ Ltg volūda „jazyk“, Lv peldēties ~ Ltg maudoutis „plavat“), a kvůli těmto rozdílům nejsou vzájemně zcela srozumitelné. Na rozdíl od ostatních částí Lotyšska, kde převládá luteránství, je v Latgale dominantním náboženstvím katolicismus. Tento region je po staletí multikulturní (Manteuffel 2020: 243). Kromě Latgalců zde žije početná polská komunita. Vzhledem k blízkosti Ruska a Běloruska zde žijí také ruské a běloruské komunity. Mezi rusky mluvícími obyvateli existují komunity pravoslavných starověrců, z nichž každá má jiné historické pozadí než ostatní Rusové. V různých částech Latgale se dále nacházely litevské komunity, zejména v trojúhelníku Subate–Tiskādi–Sarja (Garšva 1989: 64). Existovala zde také jihovýchodoestonsky mluvící komunita, která byla ve 20.th století asimilována. 1.3. Historické pozadí ludzských Estonců Estonci z Ludzy (Est Lutsi) žili v oblasti kolem města Ludza. Jejich jazyk byl variantou jihovýchodoestonského jazyka (Ariste 1963: 177). Kromě lutsi zahrnuje jihovýchodoestonský jazyk také varianty võro, seto a leivu (Kallio 2018). Původ a doba příchodu ludzských Estonců zůstávají nejasné. Lotyšský badatel Saulvedis Cimermanis (2017: 9) uvádí tři různé hypotézy: 1. Jsou potomky dávných ugrofinských obyvatel tohoto regionu, kteří byli etnicky smíšení a po dlouhou dobu si uchovali svůj jazyk. 2 Pro název města se zde bude používat lotyšská podoba Ludza, zatímco pro estonské nářečí podoba Lutsi. 3 Přeložil z polštiny autor. 2 2. Byli nově příchozími z Estonska, kteří prchali před útlakem německé šlechty a nevolnictvím a po Altmarkském příměří z roku 1629 našli útočiště v Polskem dobytém Latgale; návrat do Estonska však nebyl snadný. 3. Byli estonskými rolníky, které polští nebo němečtí šlechtici koupili či vyměnili za jiné zboží a později je usadili na svých panstvích v Latgale. Kromě těchto hypotéz se má za to, že Estonci přišli do oblasti Ludzy na začátku 18th století během Severní války (Ojansuu 1912: 23). Do Latgale přivedlo Estonce několik migračních vln, což vysvětluje variabilitu jejich subnářečí (Balodis 2022: 45). Podle Petriho Kallia se Estonci v Ludze nemohli usadit před první polovinou 17th století, protože hláskové změny probíhající v lutsi estonštině odpovídají změnám v jihovýchodoestonském jazyce již v polovině 17.th století (např. koncovka plurálu –d > –q, Kallio 2018: 113). Mapa 1. Přesun Estonců do Ludzy podle Heikkiho Ojansua (1912: 21) (mapu vytvořila Darya Donskaya) Nedávný výzkum naznačuje, že estonská osídlení mohla existovat také v oblasti Rēzekne (Balodis 2023). 2. Dřívější výzkum ugrofinských toponym v Latgale a východiska studie Oskar Kallas ve své knize Lutsi maarahvas věnoval místním názvům jeden odstavec. Tvrdil, že estonská vesnice má tři názvy (viz dodatek 2): 1) původní estonský název; 2) lotyšský nebo ruský název, který je buď a) přímým překladem, b) adaptací, nebo c) nesouvisejícím původním názvem; 3) sekundární estonská podoba odvozená od lotyšského nebo ruského názvu. H. Ojansuu (1912: 21–22) nalezl paralely (viz dodatek 1) mezi toponymy v regionech Ludza a Vastseliina, které naznačují historické a jazykové souvislosti, a navrhl, že ludzští Estonci původně migrovali z oblasti Vastseliina. Toponyma, která uvedl, jsou z velké části stejná jako ta, jež zaznamenal O. Kallas. Kromě porovnání těchto toponym s toponymy z oblasti Vastseliina se vyjádřil také k původním návrhům O. Kallase. Pozdější výzkum se nesoustředil výhradně na region Ludza; zahrnoval celé Lotyšsko nebo přinejmenším Latgale. Ve 20. letech 20. století se litevský lingvista Kazimieras Būga snažil nalézt paralely mezi lotyšskými a ugrofinskými toponymy a jeho etymologické návrhy byly citovány v pozdějším výzkumu. V roce 1968 napsala Marta Rudzīte článek s názvem Somugris̄kie hidronīmi Latvijas teritorijā, v němž uvedla 247 toponym z celého Lotyšska, z nichž 15 se nacházelo v Latgale a pouze 3 v regionu Ludza. V 70. a 80. letech 20. století prováděl Antons Breidaks rozsáhlý výzkum toponym v Latgale (např. Влияние прибалтийско–финских языков на латгальские говоры Лудзенского района Латвийской ССР (En: The Influence of the Baltic–Finnic Languages on the Latgalian Dialects of the Ludza Region of the Latvian SSR, 1970), Прибалтийско–финские названия рек в Латгалии (En: Baltic–Finnic Names of Rivers in Latgale, 1973a), Славянские названия рек в Латгалии (En: Slavic Names of Rivers in Latgale, 1973b), Ezera nosaukuma S'īvers' etimoloģija (En: Etymology of The Lake Name S'īvers', 1983), Baltijas somu izcelsmes hidronīmi Latgalē (En: Hydronyms of Baltic–Finnic Origin in Latgale, 1989)), spolu s americkým lotyšským badatelem Valdisem J. Zepssem (např. A critique of proposed Finnic hydronyms in Latgola (1977) a Pre-Latgalian hydronyms in East Latvia (Zeps, Rosenshield 1995)). Většina výzkumné pozornosti se však soustředila na možná ugrofinská toponyma, která pravděpodobně předcházela migraci Estonců, a dokonce i baltskému osídlení. Následovala intenzivní debata, patrná v článku V. J. Zepse z roku 1977, v němž kritizoval etymologie navržené M. Rudzīte (1968) a A. Breidaksem (1970; 1973a), i v pozdější práci A. Breidaksa z roku 1989, v níž reagoval na poznámky V. J. Zepse (1977). K některým etymologiím navrženým M. Rudzīte, A. Breidaksem a V. J. Zeppsem se později v 00. letech vyjádřili Bušs a Balode (např. Bušs, Balode–Anelauskaite 2005; Balode 2007; Balode, Bušs 2009). Ugrofinské etymologické návrhy jsou zaznamenány také ve svazcích lotyšského slovníku toponym (LVV). 3. Metody a materiál V této studii jsou použity historicko-geografické, substrátové onomastické a etymologické metody. Vzhledem k tomu, že hypotéza o ludzských Estoncích jako přesídleném obyvatelstvu je nejrozšířenější, je nutné použít sídelně-historické onomastické metody. Denis V. Kuzmin (2014: 28) shrnuje, že hlavní myšlenkou sídelně-historické onomastiky je, že migrující obyvatelstvo přenáší do nové oblasti osídlení nová toponyma a používá přitom stejné konstrukční, lexikální a sémantické modely toponym jako ve své původní vlasti. Tento koncept vychází z prací Eera Kiviniemiho (1977; 1978). Proto bude použita komparativní studie strukturální a sémantické typologie toponym v substrátových nebo s nimi příbuzných jazycích s cílem identifikovat společné pojmenovávací modely a motivace (Saarikivi 2007: 58). Pojem „substrátový jazyk“ zde označuje ludzské estonské nářečí, zatímco k příbuzným jazykům patří především další jihovýchodoestonská nářečí a jiné ugrofinské jazyky. Jelikož část zkoumaných toponym nemá průhledný význam, je nakonec nutné nalézt jejich etymologii a původní 4 jazyk porovnáním s apelativy a vlastními jmény v příbuzných jazycích (jiných ugrofinských jazycích) i s dalšími jazyky, kterými se ve zkoumané oblasti mluví (lotyština, litevština, ruština, polština, běloruština). Protože se studie zaměřuje na toponyma v menšinovém jazyce obklopeném jinými jazyky (baltskými a slovanskými), je rovněž nezbytné zkoumat možný vliv dominantních jazyků na toponyma menšinového jazyka. Proto bude použita metoda kontaktní onomastiky. Berit Sandnes (2016) popisuje jevy adaptace jmen (např. fonologické, morfologické, sémantické a lexikální) a překladu, k nimž dochází při převodu vlastního jména z jednoho jazyka do druhého. Konstrukce ludzských estonských toponym jsou analyzovány jejich porovnáním s jinými ugrofinskými toponymy (finskými a estonskými) s využitím prací E. Kiviniemiho (1971; 1975; 1977; 1978), které popisují finskou toponymii, a díla Eesti murded ja kohanimed (EmjK) pro estonská toponyma. Materiál této studie pochází z různých zdrojů. Prvním zdrojem je dřívější odborná literatura, která uvádí možná ugrofinská toponyma v regionu Ludza a jejíž etymologické návrhy jsou stručně přezkoumány. Hlavním pramenem této studie je kartotéka toponym Estonského jazykového institutu (EKI kohanimekartoteek), která obsahuje 98 karet ludzských estonských toponym. Kromě toho bude jedno vlastní jméno převzato z Eesti murded IX, které obsahuje transkripce nahrávek lutsi a leivu estonštiny. Toto toponymum bylo vybráno, protože nebylo uvedeno v dřívějším výzkumu ani v kartotéce. V této studii budou toponyma z kartotéky EKI a dalších zdrojů porovnána s toponymy z historického regionu Võrumaa na základě následující literatury a pramenů: a) doktorská disertace Evara Saara Võrumaa kohanimede analüüs enamlevinud nimeosade põhjal ja traditsioonilise kogukonna nimesüsteem (En: An Analysis of Place Names in Võrumaa on the Basis of the Most Common Name Elements, 2008) uvádí nejběžnější jmenné formanty v systému pojmenování Võrumaa, což pomáhá identifikovat podobné formanty v názvech uvedených v kartotéce EKI, b) estonská databáze místních názvů Kohanimeandmebaas (KNAB) umožňuje vyhledávat toponyma a poskytuje jejich přesné umístění v Estonsku, c) estonská kniha toponym Eesti kohanimeraamat (EKNR) uvádí estonská toponyma spolu s jejich etymologickým výkladem, d) estonské nářeční slovníky Eesti murrete sõnaraamat (EMS) a Väike murdesõnastik (VMS) vysvětlují významy toponym utvořených ze specifických nářečních jihovýchodoestonských apelativ. e) databáze místních názvů historického Võrumaa Ajaloolise Võrumaa kohanimede andmebaas (AVKA), která dokumentuje lidové užívání místních názvů ve võroštině, jak bylo zaznamenáno u místních obyvatel během terénního výzkumu v 90. letech 20. století až v prvním desetiletí 21. století. Vzhledem k tomu, že se zkoumaná oblast nachází v Lotyšsku, budou použity také relevantní lotyšské zdroje. Mezi klíčové lotyšské prameny patří: a) Databáze toponym Lotyšské agentury pro geoinformační údaje (LGIA), která uživatelům umožňuje vyhledávat toponyma a zjišťovat jejich přesné umístění na mapách Lotyšska. Bohužel má tu nevýhodu, že ačkoli lze názvy vyhledávat, není možné vybrat konkrétní místo na mapě a zobrazit název zvoleného místa, b) osm svazků LVV, které uvádějí lotyšská toponyma spolu s možnými etymologickými návrhy, c) databáze lotyšských příjmení (LU), která poskytuje informace o možných etymologiích příjmení, jež mohla ovlivnit vznik toponym. Etymologie příjmení může význam toponym výrazně měnit, d) kartotéka lotyšských toponym Lotyšského jazykového institutu, e) mapy Lotyšska z 18.th a 19.th století, které lze prohlížet na vesture.dodies.lv. 5 4. Analýza 4.1. Některé etymologie z dřívějšího výzkumu 4.1.1. Auneja (řeka), Aunejis azars (jezero) A. Breidaks (2007 [1989]: 385) porovnává Auneja a Aunejis azars s finskými názvy Ounasjoki a Ounasjärvi, které se nacházejí v severním Laponsku. Terho I. Itkonen (1920: 49) zaznamenává sámskou podobu áv́dnesjohka a spojuje ji s názvem Aunus (rus. Олонец), ačkoli Jalo Kalima (1942: 161–163) upozorňuje, že etymologie názvu Aunus je problematická. Zatímco hydronyma začínající na Aun jsou v severní ugrofinské oblasti poměrně běžná, v jižní ugrofinské oblasti včetně Estonska nejsou doložena. Z areálně-typologického hlediska to oslabuje srovnání mezi Auneja a ugrofinskými toponymy s Aun. Mimochodem, Aunus (livvská karelština Anus, rus. Олонец⁴) mělo původně pravděpodobně podobu *AInroot, která se pod vlivem vepsštiny změnila na Aun (posun l > u, např. fin. pelto ~ veps. pöud „pole“). V LVV (I 54–55) jsou v různých částech Lotyšska (Kuronsko a Vidzeme) uvedena četná toponyma s Aun, která souvisejí s lotyšským apelativem auns „beran“. Na první pohled se toto vysvětlení jeví jako méně přesvědčivé pro Latgale, kde odpovídající slovo zní vucyns. Z tohoto důvodu nelze Auneja přímo spojovat s toponymickou skupinou Aun. Přítomnost místních názvů jako Auni (statek) a Aunāži (hájovna) v Latgale (Zeps 1984: 28) však ukazuje, že kořen Aun v tomto regionu zcela nechybí. Pokus A. Breidaksa navrhnout pro Auneja ugrofinskou etymologii mohl být motivován právě tímto nářečním rozdílem (vucyns oproti auns). Navržené srovnání však zůstává nepřesvědčivé. Cílem této studie je ugrofinskou etymologii podrobně prozkoumat a tuto hypotézu je třeba považovat za nepravděpodobnou. Formulace alternativní etymologie by vyžadovala podrobnější analýzu, a proto přesahuje rámec této studie. Původ názvu Auneja a jeho možné spojení s názvy Auni a Aunāži by měly být předmětem samostatného výzkumu, který by zohlednil historické podoby Ayūhu (vesnice) a Ayuņa (řeka), doložené na carských ruských mapách (dodies.lv). 4.1.2. Ņukšu ups’ (řeka), Ņukši (vesnice) A. Breidaks (2007 [1989]: 380) srovnává Ņukšu ups’ se sámským njučká „labuť“, což se na první pohled může jevit jako fonologicky i sémanticky logické. Toto srovnání je však nesprávné, protože kognáty sámského apelativa začínají na j (SES; UEW) (srov. finské joutsen, komijské a udmurtské jos). Sámská podoba je spíše výjimkou; v jiných ugrofinských slovech s iniciálním j si sámské kognáty rovněž zachovávají j (např. finské jää ~ sámské jiehkŋa). Srovnání se sámským njučká je tedy neopodstatněné. Přesto si toponymum Ņukši zaslouží být považováno za ugrofinské navzdory chybné A. Breidaksově komparaci. Je pozoruhodné, že toponyma s Ņukš se nacházejí i v dalších ugrofinských oblastech Lotyšska, konkrétně v krajích Krvinů a Livonců (viz mapa 3). Před další analýzou a srovnáním těchto názvů je důležité přezkoumat historické podoby názvu Ņukši a určit, zda je primární název řeky, nebo vesnice. Ņukšu ups’ se zřejmě jedná o sekundární název odvozený od názvu vesnice. Označuje úsek řeky Pilda mezi jezerem Pilda (Pildas ezers) a Velkým ludzským jezerem (Lielais Ludzas Ezers). Tento úsek je doložen také jako Pilda, Ņukša, Ilža, a Isnauda (LĢIA), přičemž poslední název souvisí se stejnojmennou vesnicí. Primárním názvem je tedy v tomto případě název vesnice Ņukši, která je na některých mapách označena jako Ņukši (Zeps 1984). Toponyma *Ņukš-/Ņukš lze srovnat s estonským nugis „kuna“ nebo s finským *Nois-/Noki-, které se vyskytuje ve finské toponymii, avšak není zachováno jako apelativum (SES s.v. nокko; EES s.v. nugis). Dalším lotyšským apelativem ke srovnání je *nuka/*ņuka/nuks (ME), které znamená „velký klínovitý kus chleba; ⁴ K etymologii názvu Олонец viz také D. V. Kuzmin (2021: 52), který navrhuje sámský původ (*ölō „záplavové vody“ + sufix -nčē → *ölōnčē → Олонец), což činí ugrofinskou etymologii názvu Auneja ještě méně jistou. 6 a také kus sýra nebo másla; hrouda“ a má protějšek v livonštině nukā a estonštině nukk „tamtéž; vrchol, konec“. V. J. Zeps (1962: 157–159) je označil za ugrofinské výpůjční slovo v lotyštině. Je však omezeno na oblasti Vidzeme, Kuronska a Zemgale a v Latgale se vůbec nevyskytuje. Apelativum nukk se užívá ve všech estonských nářečích (VMS), ale v toponymech se objevuje pouze jako obecná část složených místních názvů (např. Mõtsa-nukk). Pokud tedy navrhneme ugrofinskou etymologii, vhodnějším apelativem by bylo nugis, které má v jihovýchodoestonských nářečích varianty nukas, nugus a nukus. Kromě toho se na jiném estonskojazyčném jazykovém ostrově (Kraasna) nachází vesnice nazvaná Ночево, která měla dříve jiný název, Hiokuu (SnprRI 2016). Shrnutím lze říci, že ačkoli je srovnání se sámským Sámi njukččā chybné, možnost ugrofinské etymologie zůstává hodna úvahy s přihlédnutím k apelativu nugis a toponymu Нокоми na kraasenském jazykovém ostrově. Mapa 2. Toponyma *Nukš-/Nukš v ugrofinských oblastech Lotyšska (mapu vytvořila D. Donskaya) 4.1.3. Pilda, Pylda (panství, řeka a jezero) Lotyšští lingvisté M. Rudzīte (1968: 189) a A. Breidaks (1970: 162; 1973a: 100) považují název tohoto jezera za výpůjčku z estonštiny. A. Breidaks navrhl, že oikonymum Pilda muiža je odvozeno z estonského põldemõis (< est. põld „pole“ + mõis „panství“). Toto vysvětlení se ze sémantického hlediska zdá být pravděpodobné. Spojení mezi Pylda a põld can be logically substantiated, as the vowel õ in Lutsi Estonian is pronounced as y, which is also present in Latgalian, suggesting that the term was borrowed from Lutsi Estonian. However, V. J. Zeps (1977: 432–433) noted that the estate of Pilda existed before the 18th century, as G. Manteuffel (1879: 154) mentioned that the estate was under rule in 1572. V. J. Zeps proposed two possibilities: (a) the name predates the arrival of the Estonians, or (b) Estonians were present in the 16 stoletím (stejný problém se týká i výše uvedeného názvu Nukši, Zeps 1977: 431). Podle O. Kallase (1894: 32) název Pylda původně Estonci neužívali, ale později byl bez dalšího vysvětlení převzat do estonského úzu. 7 Jak již bylo uvedeno, spojení mezi Pylda a põld se zdá být logicky opodstatněné. Objevují se však sémantické námitky. Dosavadní výzkum nezohlednil, že v jižní estonštině se pro „pole“ častěji používá původní finsko-ugrické slovo nurm než germánská výpůjčka põld (v livonštině se používá pouze nůrm a příbuzné finsko-ugrické *pelto chybí). Tento rozdíl odhaluje srovnání výrazů pro „koroptev šedou (Perdix)“ v severní a jižní estonštině. Severní estonská forma põldpüü používá põld, zatímco jižní estonština užívá nurm a tvoří odpovídající výraz nurmpüüi. Pokud tedy názvy jezera, řeky nebo panství vytvořili mluvčí jižní estonštiny, pravděpodobně by byly utvořeny s apelativem nurm. Toto zjištění může rozumně podpořit tvrzení O. Kallase (1894: 32), že Pylda nebyla pojmenována Estonci, a naznačuje, že možnost (a) podle V. J. Zepse (1977: 433) je pravděpodobnější. I kdyby Estonci přišli dříve, toponymum by pravděpodobně vzniklo s apelativem nurm. To znamená, že pokud název předchází příchodu Estonců, měl by alternativní etymologii. Baltskou etymologii nelze odmítnout, zvláště protože August J. Bielenstein (1892: 17) uvádí Pylda bez argumentace jako lotyšské vlastní jméno. Na první pohled by je bylo možné spojit s litevským Lt pilti („lít“), lotyšským Lv pilēt („kapat“) a baltskými kořeny *pilnas („plný“), *pild- („plnit“). Toto srovnání je však problematické, protože v baltské toponymii nejsou známy hydronymy s kmenem pild-. Pokud byl kmen pil ve významu „lít, kapat“, zůstává nejasný význam sufixu -da, neboť v baltské toponymii není produktivní. Pozoruhodné je, že v oblasti Leivu existuje řeka nazvaná Piluppe, která je v leivštině známá jako Põllupi. Daina Zemzare (1940: 80) navrhuje, že prvek pil vznikl v místním latgalském dialektu asimilací ln > ll (např. piln- > pill- > pil-), jako v lotyšském Lv pilns „plný“ a latgalském Ltg pylns. Leivská podoba Põllupi mohla být přizpůsobena kvůli své fonetické podobnosti s estonským põld ~ põllu. Také Pilda by tedy mohla souviset s lotyšským Lv pilns „plný“ nebo lotyšským Lv pildīt „plnit“. V Lotyšsku se příjmení Pildaus vyskytuje ve Vidzeme, jeho původ však zůstává nevysvětlen (LU). Konečně se v raugeské farnosti nachází jezero nazvané Põldalotso järv (KNAB), které má i jiné severoestonské podoby, například Põldala nebo Põldealane (KNR). Poslední podoba se zdá být úplná, zatímco ostatní jsou zřejmě eliptické. Põldealane spojuje prvky põlde „pole (GEN plur.)“ + severoestonské NEst alane / jihoestonské SEst alanõ „místo, oblast nebo prostor nacházející se pod něčím nebo v jeho blízkosti“. Ačkoli se tedy nurm používá častěji, põld zůstává v jižní estonštině produktivním apelativem. Pokud jde o jeho možnou souvislost s Pilda, lze předpokládat, že jde o eliptickou podobu toponyma obsahujícího prvky Põlde a další počáteční prvek, který byl později ztracen. V každém případě představuje spojení Pilda s kořenem põlde nejlepší dostupné etymologické vysvětlení, protože žádnou jinou dobře podloženou etymologii nelze nalézt. Další výzkum etymologie Pilda by mohl pomoci určit, která z možností V. J. Zepse (1977: 433) je pravděpodobnější: (a) že název předchází příchodu Estonců, nebo (b) že Estonci byli přítomni již v 16. století. Silné argumenty pro jihoestonskou etymologii spolu se slabými argumenty pro baltský původ naznačují vyšší pravděpodobnost možnosti (b). Objasnění doby příchodu Estonců do Ludzské oblasti si však zaslouží samostatnou studii, která by tuto otázku dále prozkoumala. Navrhuji možnost (c): že Pilda mohlo mít před příchodem v 18. století jiný název, což rovněž vyžaduje další výzkum. 4.1.4. Rauzu azars (jezero), Rauzi (vesnice) Finsko-ugrickou etymologii názvu Rauzi (stejně jako názvu řeky Rauza ve Vidzeme) navrhl K. Būga (1961: 562), který jej srovnal s estonským apelativem rõusk (gen. sg. rõusa) a s výrazy rõuzane, rauzane, raus k ane ve významu „hrudkovitá zmrzlá půda, rozbitý a navršený hrbolatý led“. Návrh K. Būgy podpořil A. Breidaks (1970: 162; 1977: 29; 1989), ale kritizoval jej V. J. Zeps (1977: 434). Později Benita Laumane (1996: 216) podpořila návrh finsko-ugrické etymologie toponym ve Vidzeme a zároveň 8 navrhla baltskou etymologii (srov. Lt rauzis „vyrytá půda“ apod.). Tyto návrhy byly shrnuty v LVV (VI 122). Je zásadní zmínit srovnání s estonskými rõusk, rõusane atd. Jedná se o nářeční podoby (EKSS) užívané v západoestonském nářečí severní estonštiny (EMS; VMS), zatímco toponyma Rõusa a Rõuste se nacházejí v oblasti Pärnumaa spojené s výše uvedeným nářečím. V oblastech Ludza a Vidzeme se převážně mluvilo jihoestonsky. Srovnání s rõusk je proto z areálně-typologického hlediska nedostačující. Baltská etymologie se jeví přesvědčivější. V lotyšské databázi (LU) je vesnice Raužu ciems (Rauzi) srovnávána s litevským příjmením Rauza (< rauzа „plačící, naříkající člověk“). 4.1.5. Soidu ezers (jezero), Soidi (vesnice) M. Rudzīte (1968: 191) srovnává Soidu ezers s Coūda v Karélii, které je podle Maxe Vasmera (1934: 56) finsko-ugrického původu a souvisí s hypotetickým Soitojoki. A. Breidaks (1970: 162; 1977: 29) tento návrh podpořil. V. J. Zeps (1977: 434) neměl námitky, ale upozornil, že název jezera je sekundární vůči názvu vesnice Soidi. A. Breidaks (2007 [1989]: 386–387) tuto možnost nezavrhl. Srovnání s Coūda a hypotetickým Soitojoki je však pochybné. Pokud jde o Coūda, může být finsko-ugrické, ale foneticky pozměněné (ou > oi, srov. Лоűka < Louhi) a spojené s karelskými hydronymy, jako jsou Čod̄ogepo a Coōda (< finsko-ugrické sou̯t- „veslovat“) (osobní korespondence s karelskou badatelkou toponymie Irmou Mullonenovou). V LVV (VII 10) bylo uvedeno srovnání s jihoestonským soine „bažinatý“ (genitiv soidsõ) (srov. Soitsejärv poblíž Tartu), ale v tomto případě se nezdá pravděpodobné, protože lotyšská podoba by měla být *Soicu ez. nebo *Soici. Název jezera Soidu ezers nakonec pravděpodobně pochází z názvu vesnice Soidi, která mohla být pojmenována podle antroponyma (Zeps 1984: 468). Příjmení Soida je ve zkoumané oblasti poměrně běžné a lze je srovnat s litevským příjmením Saidys (LU). 4.2. Kartotéka EKI Kartotéka Estonského jazykového institutu (Eesti keele instituut, EKI) obsahuje 98 lístků s lutskými toponyma v estonštině (některé lístky se opakují; viz Appendix 3). Významná část těchto lístků je transparentní, což znamená, že význam jejich generické i specifické části je jasný a odráží typickou finsko-ugrickou toponymii (srov. Kiviniemi 1975; EMjK). Některé záznamy obsahují výrazně jihoestonské prvky. Toponyma z kartotéky zahrnují tyto generické prvky: • järv „jezero“ (3) • jõgi „řeka“ (1) • küla „vesnice“ (15) • kerk „kostel“ (1) • kivi „kámen, balvan“ (2) • kraav „příkop, kanál“ (1) • late „pramen, zřídlo“ (3) • lump „malý rybník, prohlubeň“ (1) • mäe „kopec (gen.), pahorek (gen.)“ (3) • mägi „kopec, pahorek“ (10) • mõts „les“ (2) • mõiza „panství“ (1) • niit „louka“ (8) • ots „konec, špička“ (2) 9 • saar „ostrov“ (2) • sild „most“ (1) • suu „rašeliniště“ (6) • tsopp „roh, kopeček“ (2) • tük „kus, pozemek“ (1). Většina těchto generických prvků je běžná v celém Estonsku. Některé zde uvedené se objevují ve svých jihoestonských fonologických podobách (např. külä vs. küla, mõts vs. mets, mõiza vs. mõis, suu vs. soo, tsopp vs. sopp). Mezi uvedené transparentní názvy patří Kraaviots, Mõtsküla, Saarõmägi, and Suur niit. Význam těchto toponym je jasný a nevyžaduje další vysvětlení. Jejich rozšíření také přesahuje oblast jižní estonštiny; lze je nalézt v jiných částech Estonska i v dalších finsko-ugrických jazykových oblastech. Proto se dále probírají pouze názvy specificky spojené s oblastí jižní estonštiny nebo s Ludzskou oblastí. Je třeba poznamenat, že tato toponyma se již v běžném užívání nevyskytují, protože lutská estonština zanikla. Mnohá z těchto toponym pravděpodobně měla odpovídající lotyšské podoby s podobným významem. Například v kartotéce EKI je Kahrusuu přeloženo jako Loču pūrs („medvědí rašeliniště“), takže je obtížné zjistit, z kterého jazyka překlad vycházel. 4.2.1. Habahaja jõgi (#1) Tato řeka je odvozena od habah(h)ama „šustit, dunět“ (EMS). Na lístku je uvedeno vysvětlení et keväjä hapa „to, co šustí na jaře“. Tento název je zajímavý ze dvou důvodů: 1) je utvořen pomocí činného přítomného příčestí a 2) tvar příčestí je odvozen od slovesa doloženého pouze v ludzkém nářečí (EMS). Místní názvy utvořené z příčestí jsou ve Finsku široce rozšířeny, zejména u sloves vyjadřujících zvuk (viz Kiviniemi 1971: 58–59). V estonské jazykové oblasti jsou takové útvary méně běžné, ale existují (EMjK 287). 4.2.2. Ando suu (#2) Ando suu (Laizāni) lze srovnat s Ando (neoficiální vesnice) v raugeské farnosti a s Andu (usedlost) v Pedāmāe poblíž Otepää (KNAB). Tato toponyma souvisejí s osobním jménem Ando ~ Andu, variantou jména Anton nebo Andreas (Saar 2008: 151). 4.2.3. Hatamägi (#3), Hatasuu (#4) Tyto názvy lze spojit s hatt: hata- „fena“. U Hatamägi se uvádí ruský název Сучья гора, který je pravděpodobně doslovným překladem do ruštiny (nebo naopak). Podle KNAB se Hatapalo (místo) nachází v räpinské farnosti, Hatapalu (neoficiální vesnice) v raugeské farnosti a Hatajāru (nebo Umbjāru) poblíž Värsky. Všechna tato místa leží v oblasti jižní estonštiny. 4.2.4. Havvagu suu (#5) Havvagu suu lze srovnat s názvy Savihavvamägi (Setu), Süvahavva (Räpina), Süvahavva soo (Põlva), Tõrvahavva (Põlvalv), Süvahavva (Räpina), Tõrvahavva (Põlva) (KNAB). Všechny se nacházejí v oblasti jižní estonštiny. Havva je genitivní tvar slova haud „hrob; jáma“ (srov. spisovné estonské haud: haua-). U Havvagu zůstává koncovka -gu nejasná; mohla by odrážet elipsu druhého prvku (snad havva-augu < auk „jáma“?). 10 4.2.5. Baaba suu (#6) Toto toponymum používá nářeční apelativum lutské estonštiny baaba „(stará) žena“ (Kallas 1894: 135) (< pl. rus. baba „tamtéž“). 4.2.6. Greek­i k (#7) Lotyšský název nemá navrženou finsko-ugrickou etymologii. Lotyšská podoba je Greči a v LVV (I 319) je srovnávána s těmito apelativy: greči „druh lnu“ nebo grečis „slabý stařec“. 4.2.7. Jiumägi (#10), Jiustuu (#11) Prvek jiu je genitivním tvarem slova jõgi. Genitiv jiu se vyskytuje v ludzkém, kraasnaském a setuském nářečí (EMS). 4.2.8. Kannistõ niit (#16) Kannistõ je jihoestonským ekvivalentem severoestonského kännustik „vykácená plocha“ (EMS; VMS). Ve finštině se nářeční apelativum kannisto široce používá při tvorbě vlastních jmen (SMS; Nimisampo). 4.2.9. Keegu mõts (#17) Význam Keegu mõts není jasný. Podle kartotéky jeho význam údajně znal jeden starší informátor, jeho dcera jej však již neznala; pamatovala si pouze výraz „är läts Keegu mõtsa“ („odešli do Keeguova lesa“), který vykládala jako „nevím, kam odešli“. Přesvědčivou lotyšskou ani slovanskou etymologii lze nalézt jen obtížně. Estonské srovnání lze hledat v názvu usedlosti Keegu, v KNAB zaznamenaném jako Keigu, poblíž Türi. Toto srovnání je však problematické, protože Türi leží mimo oblast jižní estonštiny, což omezuje jeho význam pro lutský estonský kontext. V urvastesubdialektu je doloženo adjektivum keigu ve významu „namyšlený, lehkomyslný“ (EMS). Pokud Keegu představuje variantu Keigu, mohl by název lesa souviset s osobním jménem, ačkoli to zůstává nejisté. Je však také možné, že Keegu mõts není původním toponymem, ale sekundárním, hravým útvarem. Výraz „är läts Keegu mõtsa“ může odrážet zkrácenou nebo zkreslenou podobu něčeho jako är läts kiä-kõhe mõtsa („odešel do lesa kdovíkde“), tedy vyhýbavý výraz nebo výraz používaný při oslovení dětí. V takovém případě by Keegu mõts byl spíše reinterpretací než skutečným místním názvem. 4.2.10. Kirbaniküla (#18), Kirbu k (#19) To lze srovnat s Kirbu (oblast Vastseliina – Ojansuu 1912; Valga, Rõuge – EKNR). Lotyšská podoba je Šķirpāni, která může být původní formou, zatímco Kirbaniküla byla fonologicky přizpůsobena estonštině. Kirbu může být také sekundární estonskou podobou odvozenou od asociací s názvem, z něhož pocházeli předkové lutských Estonců. Šķirpāni pravděpodobně pochází z příjmení Šķirpāns, které je vzácné, ale je specificky rozšířeno v Latgalii, jak uvádí V. J. Zeps (1984: 508). 4.2.11. Kiriväkitsõ (#20) (Raibakozi) Kiriväkitsõ je v ruštině zaznamenáno také jako Rääbakoza (Райбакозы) a v lotyštině jako Raibakozi. Podle O. Kallase (1894: 31) byla původní podoba estonská a později byla přeložena do lotyštiny. H. Ojansuu (1912: 21) zastává odlišný názor. Všechny podoby jsou 11 složeniny se stejným významem (Lv raibs „strakatý“ + kaza (Ltg koza) „koza“; SESt kirju „strakatý“ + kits „koza“). Podle O. Kallase byla Räabak oza zkomolenou podobou Raibakozi, ale může také souviset s ruským slovem рябой „strakatý“ + коза „koza“. V LVV (VI 46) je Raibakozi srovnáváno s estonským apelativem raibakas „mršina“. Toto apelativum se však v jižní estonštině vůbec nepoužívá a v severní estonštině je prakticky omezeno na ostrovní nářečí (estonsky Saarte murred). Navíc se neužívá jako příjmení (Nimede Statistika). Toto srovnání se proto jeví jako nevhodné. V LU se uvádí, že vzácné příjmení Raibkazs (lot. Lv raibs „strakatý“ + kaza „koza“) je rozšířeno ve farnosti Veclaicene, která byla v meziválečném období kvůli smíšenému obyvatelstvu sporným územím mezi Lotyšskem a Estonskem. Farnost Veclaicene leží poblíž oblasti Leivu a sousedí s estonskou raugeskou farností, takže patřila do oblasti, kde se mluvilo jižní estonštinou. Ve farnosti Veclaicene byly zaznamenány tyto podoby: Raibekazs, Raibkazs, Raibekas, Raibakas, Raibkaza. Lotyšská etymologie se jeví jako pravděpodobnější. 4.2.12. Kujari niit (#24) Význam Kujari zůstává nevysvětlen. 4.2.13. Kukli (#25) Lutský název Kukli je pravděpodobně sekundární, fonologicky přizpůsobenou podobou založenou na ruském názvu sídla Kukujeva. Podle této interpretace Kukli odráží zkrácený a foneticky redukovaný útvar v rámci lutského pojmenovacího systému. H. Ojansuu (1912: 21) tento název dříve srovnával s Kuklaiste v oblasti Vastseliina. Toto srovnání se odráží také v pozdějších interpretacích podoby Kuklase (srov. dřívější Kuklaiste), která byla spojována s apelativem kuklanõ „mravenec“ (EKNR). Tato srovnání založená na estonštině však v současné analýze působí jako sekundární, protože nevysvětlují přímější odvození z ruského základu Kukujeva. 4.2.14. Kunnu suu (#27) V jižní estonštině znamená kond/kund „lesní půda nevhodná k těžbě“ a je zastoupeno v názvech jako Meenikunnu suu poblíž Räpiny, které obsahuje prvek kund (EKNR). 4.2.15. Kupta niit (#28) Význam Kupta zůstává nevysvětlen. 4.2.16. Kõivola suu (#30) Kõivola suu lze interpretovat jako složeninu jihoestonského apelativa kõiv „bříza“ (srov. severoestonské kask) a prvku -la. EKNR odkazuje na toponyma jako Kõivuküla a Kõivu v oblasti Tartu a také na Kõivsaare v oblasti Vastseliina. Podoba obsahuje genitivní kmen Kõivo (Saar 2008: 95) a sufix -la, který označuje místo nebo může představovat eliptickou podobu jiných prvků (např. -jala, -küla) (EMjK 278–279). Sufix -la se široce vyskytuje také ve finské toponymii, např. Koivula, Metsälä, Tervola. V jihoestonské toponymii je však dobře doložena struktura jako Kõivõalonõ „bříza.GEN.PL + pod“, s paralelami v opakujících se mikrotoponymech ve Võrumaa (např. zkrácené podoby Kõivalonõ, Kõivalamägi, srov. Haapalamägi „osika+pod+kopec“). Název lze tedy alternativně rekonstruovat jako Kõivala suu, tedy „rašeliniště pod břízami“. Tuto interpretaci podporují srovnatelné útvary v AVKA, například názvy farem Kõivõalodsõ (Kanepi, Põlva) a Kõivõlamägi (Urvaste), jakož i ihamaruské toponymum Kõivualutse laadapäev (Kanepi). 12 4.2.17. Väiku-Käpsi (#34) Z nějakého důvodu je hlavní nadpis napsán jako Käpsi, zatímco sekundární nadpis by měl znít Tsäpsi. Tento název může být odvozen od osobního jména utvořeného od slovesa tsäpsmä „plácnout, cvaknout nebo ukousnout“ (EKNR). 4.2.18. Laizeni (#35) V Latgalii běžné příjmení, možná německého původu (LU). Finsko-ugrická etymologie se nenavrhuje. 4.2.19. Laudjärv (#36) Laudjärv zní velmi estonsky, ve skutečnosti však jde o silně estonizovanou podobu názvu Laudari (v LVV (II 269) je označena jako Lauderi). Jde o příklad lexikální adaptace. V Estonsku nelze nalézt názvy jezer jako Laudjärv, což podtrhuje obtížnost nalezení sémanticky koherentního formantu Laud- (est. laud ve významu „stůl“). Název jezera je sekundární a pochází z názvu vesnice Laudari, který pravděpodobně vychází z osobního jména (příjmení). Laudars nebo Lauders patří k běžnějším příjmením v tomto regionu, jeho etymologie však není navržena (LU). 4.2.20. Lavadina k (#37) Jde možná o výpůjčku ze slovanského jazyka, jejímž základním tvarem je Slobodka, přizpůsobená finsko-ugrické podobě. 4.2.21. Lubanakõnõ (#38) V Latgalii se nachází velké jezero nazvané Lubāns a několik menších jezer s deminutivní podobou Lubonenš (LĢIA). To může patřit do stejné skupiny jako estonská podoba obsahující deminutivní sufix -kõnõ. 4.2.22. Längämägi (#39) Specifický prvek längä je nejasný, protože může znamenat „příliš sladký“ a souviset se špatnou chutí (EMS). Nelze jej tedy spojovat s krajinou. 4.2.23. Lütka-uju (#41) Prvek Lütka zůstává nejasný; předběžně jej lze srovnat s ruským Лю́тка „Lestes“ (rod šidélkovitých). Význam Uju je rovněž nejistý. V Karule však existují paralely, kde se vyskytuje hydronymum Uju oja. Podle AVKA není jisté, zda původním názvem bylo jednoduše Uju, fungující jako jednosložkové hydronymum, později rozšířené o oja ve formálním názvu Ujuste oja. To naznačuje, že Uju může být samostatným hydronymem, nikoli odvozeninou od oja „potok“. 4.2.24. Murumäe (#43) Murumäe lze srovnat s muru „hustá tráva“. Pozoruhodné je použití samohlásky -u ve druhé slabice; v jižní estonštině včetně lutské estonštiny by se očekával tvar muro. V lutštině však byly pozorovány odchylky v této koncové samohlásce, jak uvádí August Sang (1936: 99, nepublikovaný rukopis), např. nägü ~ nägo „obličej“ a 13 valluz ~ valloz „bolestivý“. To naznačuje, že podoba muru může odrážet nářeční variaci, aniž by vyžadovala samostatné vysvětlení. 4.2.25. Mustkopts zimnik (niidü) (#44) Název Must znamená „černý“ + kopts (?, přičemž prvek zimnik je odvozen z ruského зимник „zimní cesta“. Význam -kopts zůstává nejasný. 4.2.26. Nerza (#47, #48) A. Breidaks (2007 [1989]: 386) navrhl srovnání názvu Nierzys azars s finsko-ugrickým názvem řeky Nyrza v Archangelské oblasti (s otazníkem). Bohužel neuvedl odkazy, takže není možné dohledat texty pojednávající o etymologii této ruské řeky. 4.2.27. Paidera’ (#51) Karta porovnává tento toponym s Paidra ve võruštinové oblasti (Estonsko). Podle EKNR je Paidra odvozeno od osobního jména (Paide/Paydew), později přizpůsobeného na Paider pod německým vlivem. Etymologie tohoto osobního jména zůstává nevyřešena (EKNR). V Lotyšsku, zejména ve Vidzeme a Latgale, se vyskytuje toponymum Paideri, které je spojováno s příjmením Paiders. V LVV (III 48–49) se provádí srovnání s livonským pai (mn. č. paid) a estonským slovem pai ve významu „drahý“, jakož i s estonským názvem města Paide. V LU jsou navrženy dvě interpretace: v části věnované Vidzeme je Paiders spojováno s estonskými výrazy Paidra/Paidre a toponymem Paidra, zatímco v části věnované Latgalii je spojováno s polským pajda ve významu „kus chleba“. Druhé vysvětlení je sporné; ačkoli se pajda objevuje při tvorbě polských příjmení (Pajda, Pajdzik, Pajdowski), podoba Paider není doložena (ISNwP). Livonské srovnání navíc působí nepravděpodobně. Očekávaným estonským kognátem livonského pai je paju- (přičemž pai se vyskytuje pouze v některých dialektech včetně ludžského) a pai „drahý“ není produktivní při tvorbě antroponym ani toponym. Toponyma Paideri navíc neleží na historickém livonském území, nýbrž v levijské a ludžské finské zóně. Spojení s názvem Paide (okres Järva) se rovněž jeví jako nepravděpodobné. Jméno Paide je bezpečně doloženo jako odvozené od paas: pae „vápenec“, což podporují paralelní cizojazyčné podoby označující „bílý kámen“ (EKNR). Jelikož se jména Paider vyskytují mimo severoestonskou vápencovou oblast, tuto etymologii nelze použít. Shrnutě lze říci, že ačkoli význam Paidera zůstává nejasný, jeho rozšíření v levijské a ludžské oblasti spolu s absencí přesvědčivých lotyšských, německých či polských vysvětlení podporuje finsko-ugrický (estonský) antroponymický původ. 4.2.28. Pargi (#56) (#57) (Borovaja) Ruský název vesnice Borovaja se zdá být základem pro Pargi küla. V tomto případě lze podobu Pargi interpretovat jako adaptaci nominativu plurálu, zatímco Parke může představovat tvar genitivu plurálu. Srovnatelný vývoj se pozoruje v jihovýchodní estonsko-ruské pohraniční oblasti, kde se ruské Borok odráží v jihovýchodní estonštině a němčině jako Porka, jak je tomu v případě Piirissaaru (srov. EKNR). To naznačuje fonologickou a morfologickou adaptaci ruských názvů sídel do místního názvoslovného systému. Alternativní interpretace spojující Pargi s estonským slovem park „park“ se v tomto venkovském kontextu jeví jako méně pravděpodobná a postrádá oporu v historických dokladech. Je tedy pravděpodobnější, že název odráží adaptaci z ruského základu, než že vznikl moderním lexikálním odvozením. 14 4.2.29. Suurõ Piikova’ (#58), Väigu Piikova’ (#59) Jde o ruské názvy adaptované do estonštiny (Большие Пиковы, Малые Пиковы). 4.2.30. Porkali (#61) Srovnatelné s estonským Parkali ~ lotyšským pārkalt „překovat“ (LVV III 223). Lotyšské vysvětlení je přesvědčivější, protože estonské apelativum se vyskytuje v severoestonských dialektech (VKS). 4.2.31. Punt­suli (#62) Lotyšské jméno Puncuļi se srovnává s litevským příjmením Punčius (< puncīti „chodit pomalu“) (LU). Existuje také příjmení Punčulis, které může být zdrobnělou podobou jména Punčius (LPe). Finská etymologie se nenavrhuje. 4.2.32. Päh­namägi (#64) Tento název je odvozen od jihovýchodoestonského pä̀hn „Tilia“ (srov. estonské pärn) (EMS; VMS). 4.2.33. Raiba kerk (#65), Raip (#66) Srovnatelné s lotyšským raibs „skvrnitý“ a adaptované do estonštiny. 4.2.34. Roostõsuu (#69), Rossõ läte (#70) Tyto názvy pocházejí z roostõ, genitiv rossõ „rez“ (EMS). Srov. Rostõniit ~ Rossõniit (Saar 2008: 233). 4.2.35. Sabale mõts (#73) Název Sabale mõts je pravděpodobně odvozen od sousední vesnice Soboli. V tomto případě Sabale představuje toponymickou adaptaci, nikoli lexikální výpůjčku. V širším smyslu místní název Soboli v konečném důsledku souvisí se slovanským slovem соболь „sobol“ (srov. lotyšsky sabulis, latgalsky sabaļs, polsky sobol, litevsky sabalas, estonsky soobel), ačkoli v evropském kontextu tento termín často obecněji označuje sobolí kožešinu (LKŽe; SJP). Z fonologického hlediska může Sabale odrážet vokalické adaptace charakteristické pro lutsištinu, podobně jako akanje vzorce pozorované u jiných vypůjčených základů. Podobný vývoj je doložen ve starém Võrumaa, například v přízvisku sedláka z Räpiny Sabali (také Sabbali), které později posloužilo jako základ příjmení, jako jsou Sabbal a Sabalisk (Saar 2019: 210). 4.2.36. Sandi lump (#74) Prvek santi: sandi lze spojovat s apelativem sant „žebrák“. Podle kartotéky jmen EKI je název vysvětlen větou „<...> et sant är kuuli“ („protože zde zemřel žebrák“). Údaje z EKNR však naznačují, že u místních názvů, jako jsou Sandi (Vastseliina) a Sandisuu (Rõuge), může mít prvek sandi více motivací: může souviset s moderním významem „žebrák“, ale může také odrážet starší význam „svatý muž, mnich“ (srov. latinsky sanctus). 4.2.37. Sarja-Jüri (#75) Tento název označuje usedlost Jüriho (křestní jméno) s přízviskem Jüri a Sarja (genitivní forma). Přízvisko Sarja může být odvozeno od slova sari „velké síto“. 15 4.2.38. Skriini (#77) Lotyšská podoba je Skrini (s krátkým i). LU zaznamenává příjmení Skrins ve Vidzeme, avšak etymologické vysvětlení není uvedeno; doložena je také varianta Skrīns bez uvedení místa či výkladu. Historické ruské mapové podoby zahrnují Скpины (18.th století) a Скрины (19.th století), což naznačuje kolísání v zachycení samohlásek. Lutsi forma může pocházet ze starší ruské pojmenovací podoby s přízvukem na první slabice, která pravděpodobně ovlivnila redukci samohlásek a adaptaci v místním fonologickém systému. V takovém případě by lutsi toponymum představovalo pokračování ruského jmenného základu, nikoli nezávislý lotyšský vývoj. 4.2.39. Sliva mägi (#78) Podobně jako latgalské šliva (srov. lotyšské plūme), polské śliwa a ruské слива „švestka“. V estonštině (včetně jižní estonštiny) se používají podoby germánské výpůjčky ploom/loom, zatímco v lutsi estonštině může být nahrazena podobou sliva, která je běžná i v dalších jazycích této oblasti. Významově to dobře odpovídá, neboť by mohlo jít o kopec, na němž rostla švestka. 4.2.40. Säzemäe (#86) Výklad názvu Säzemäe zůstává nejistý. Srovnání se slovem sääsk „komár“ je lexikálně i fonologicky problematické. V jižní estonštině, včetně lutsištiny, je očekávaným výrazem pro „komára“ kihulanõ (EMS), takže přímé lexikální odvození je nepravděpodobné. Kromě toho fonologická struktura Säze- (s krátkým ä a intervokalickým -z-) příliš neodpovídá podobám jižní estonštiny sääse. Širší srovnání lze provést s toponymy jižní estonštiny a Võrumaa, jako jsou Sääsämägi, Sääskmägi, Sääseorg, Sääsk eorg, and Säass aare (AVKA), avšak tyto paralely odrážejí především variaci v rámci širšího pojmenovacího vzorce, nikoli přímou etymologii názvu Säzemäe. V současnosti nelze navrhnout spolehlivé lexikální vysvětlení. 4.2.41. Tati (#88) Potenciálně souvisí se slovem tatt „Boletus“ (Balodis 2020: 201). Ve spisovné estonštině tatt znamená „nosní sekret“; v jižní estonštině však označuje Boletus nebo se často používá v názvech hub (např. kikkatatt „liš­ka“) (VMS). 4.2.42. Tulba tükk Tento název pole lze porovnat s apelativem tulp; tulba „otočný sloup, hraniční sloup“, jakož i s názvy vesnic a usedlostí Tulba (Rõuge Kasaritsa, Rõuge Veclaicene (estonská strana), Tulbasuu (Rõuge Haanja Jaanimäe), Tulba järv (Rõuge), Tulbamäe (Rõuge) (KNAB). To naznačuje, že Tulba mohlo být zaniklým přízviskem (EKNR) rodiny, která se přestěhovala. 4.2.43. Tunduri’ (#91) Pravděpodobně odvozeno od dundur/tundur „1. ovád; 2. nezvaný host“, výrazu doloženého pouze v leivuštině (význam 1) a v lutsi estonštině (význam 2) (EMS) < Lv dundurs „ovád“ (toto apelativum mohlo rovněž inspirovat populární lotyšské příjmení Dundurs (LU)). Lotyšský název vesnice je Abricki. Kartotéka uvádí, že název vesnice je estonský, což naznačuje, že jej dali Estonci. 16 4.2.44. Vaarkali (#93) Ačkoli H. Ojansuu (1912: 21) tento název nalezl také ve Vastseliině, má lotyšský původ (EKNR). Srov. lotyšské vā̄rkalıs/varkalis „bronzový kovář“. 4.2.45. Vaaska niit (#94) Pravděpodobně souvisí s ruskou zdrobnělinou osobního jména Васька (< Василий). Lutsi Estonci rovněž používali ruská osobní jména. 4.2.46. Vastalo (#95) Jde pravděpodobně o elipsu z jihovýchodoestonského vastne „nový“ + talo „dům“. 4.2.47. Verema suu (#96) Možná podoba východoslovanského osobního jména Верема (< Иеремия, ‚Jeremias‘). 4.2.48. Väha (#97) (#98) Pravděpodobně odvozeno od vähk „rak“. O. Kallas (1894: 31) poznamenal, že původní podoba byla Väha küla, která byla přeložena do Веженки a adaptována do estonštiny jako Vezenki. H. Ojansuu (1912: 21) měl jiný názor: zatímco v oblasti Vastseliina existuje vesnice Väha, Väha küla v oblasti Ludza je překladem „z lotyštiny“. 4.3. Eesti murded IX 4.3.1. Vanaraha suu V knize Eesti murded IX (221) informátor Ossip Jakimenko v roce 1960 popsal přírodní okolí vesnice Škirpāni a zmínil několik jezer, především v jejich latgalských podobách, jakož i bažinu nazývanou Vanaraha suu. Tento název nebyl v dřívějším výzkumu doložen, a proto bude zkoumán zde. Nejprve jsem se pokusil identifikovat toto rašeliniště pomocí různých map a lokalizoval jsem vyznačené rašeliniště poblíž Škirpāni; jeho název však bohužel nebyl uveden. Název Vanaraha suu se zdá být složeninou: vana „starý“ + raha-suu (kde raha je forma slabého stupně slova rahk, srov. fin. rahkasuo „rašeliníkové rašeliniště, rašeliniště“). To naznačuje, že Vanaraha suu lze interpretovat jako „Staré rašeliniště s rašeliníkem“ nebo „Staré rašeliniště“, což odráží přírodní charakteristiky dané oblasti. 4.4. LǪIA 4.4.1. Kurma, Kūrmās ezers Kurma a Kūrmās ezers nebyly v dřívějším výzkumu zmíněny jako možné finské toponymum. Byly vybrány k analýze, protože se nacházejí poblíž dalších lutsi-estonských vesnic. Tento případ je matoucí, neboť název vesnice obsahuje krátké u, zatímco název jezera, Kūrmās ezers, obsahuje dlouhé ū. Tyto podoby jsou zaznamenány v databázi LǪIA, avšak zůstává otázkou, která podoba je primární. V LVV (II 180) je zmíněna Kurma (bez návrhu etymologie), zatímco název jezera v seznamu uveden není. Podle kartotéky Latvijského jazykového institutu byla Kūrmās ezers dříve známá jako Kurmas ezers, avšak název se změnil poté, co expedice zaznamenala současnou podobu. To naznačuje, že primární podobou byla pravděpodobně Kurmas, kterou mohl informátor zkreslit. V jižní estonštině znamená výraz kurm „izolovaný kus země; bahno; kout“ (EKNR) nebo „šíje“ (EMS). To je zvláště relevantní v oblasti Põlva, kde se vyskytují názvy jako Loko-kurm (EKNR) a Kahru-kurmu, Paju-kurmu. Toto jižní 17 estonské nářeční apelativum je vhodné, neboť vesnice leží na šíji mezi dvěma jezery (Lielais a Mazais Kūrmas ezers). Grafika. Kurma jezera a vesnice (grafika D. Donskaya) 5. Výsledky V této části jsou shrnuty výsledky výzkumu toponym Ludžské oblasti: 1) etymologické návrhy v dřívějším výzkumu; 2) analýza kartotéky EKI a Eesti murded IX; 3) nová zjištění. 5.1. Etymologické návrhy v dřívějším výzkumu A. Breidaks (2007 [1989]: 386–387) představil 31 toponym jako ugrofinská v historickém regionu Latgalia a částečně ve Vidzeme. V úvahu bylo vzato pouze 5 toponym, všechna nalezená v oblasti zkoumané v této studii. Tři z nich (Auneja, Rauzi and Soidi) mají slabé ugrofinské vysvětlení a jsou spíše baltská. 18 Pokud jde o Pylda, návrh finsko-ugrické etymologie je navzdory námitkám nejlepším vysvětlením, protože jej nelze vysvětlit jako baltský, germánský ani slovanský vzhledem k absenci podobných toponym v těchto systémech vlastních jmen. Návrh finsko-ugrické etymologie pro Nukši v dřívějším výzkumu byl chybný (šlo o srovnání se sámským apelativem), lze jej však vysvětlit jiným způsobem (srovnáním s estonskými a finskými apelativy a toponymy). V této studii byl nalezen nový východiskový bod pro další zkoumání tohoto toponyma v jiné, samostatné a hlubší výzkumné práci. 5.2. Kartotéka EKI a Eesti murded IX Kartotéka EKI obsahuje 98 lístků (některé záznamy se opakují) a pro analýzu bylo v této studii vybráno 54 záznamů (55%). Zbývající záznamy nevyžadovaly podrobnou analýzu vzhledem ke svému jasnému významu a typické finské struktuře. Zbývající záznamy lze rozdělit do 3 skupin: 1) specifická lutsi estonská jména; 2) specifická jihovýchodoestonská jména; 3) lotyšská nebo ruská jména přizpůsobená místní estonské variantě. První skupina se skládá z apelativ doložených pouze v lutsi estonské varietě. Obecně lze říci, že kartotéka obsahuje mikrotoponyma charakteristická pro lutsi estonské jazykové prostředí. Mnohá z těchto místních jmen pravděpodobně koexistovala s odpovídajícími lotyšskými nebo slovanskými variantami a mluvčí lutsi estonštiny nejspíše používali různé podoby v závislosti na jazyce užívaném v konkrétním komunikačním kontextu. V Eesti murded IX byl zmíněn název rašeliniště Vanaraha suu, jehož etymologie byla poměrně průhledná a jehož vysvětlení nebylo příliš obtížné. Byl zohledněn proto, že v Eesti murded IX bylo navzdory rozsáhlému korpusu uvedeno jen několik toponym. Bohužel jej navzdory poměrně přesnému popisu polohy informátorem nebylo možné identifikovat na mapě LGIA, protože neexistovala možnost zobrazit název objektu. 5.3. Nová zjištění Novým zjištěním byl název jezera a název vesnice i jezera Kurma, který nebyl v žádných primárních (kartotéka EKI) ani sekundárních pramenech (literatura dřívějšího výzkumu) uveden jako možné finské toponymum. Myšlenka, že by mohlo jít o finské toponymum, vycházela ze skutečnosti, že nemá navrženou etymologii (LVV) a nachází se poblíž místa s vysokou koncentrací mluvčích lutsi estonštiny. Návrh finské etymologie se zdá být plausibilní díky shodě významu nářečního apelativa kurm „šíje“ s polohou vesnice na šíji. 6. Závěr V tomto článku byla zkoumána toponyma historické oblasti východního Lotyšska, kde se mluvilo lutsi estonštinou. Studie se zaměřila na etymologii, strukturu a jazykové pozadí místních jmen zaznamenaných jak v dřívějším výzkumu, tak v primárních archivních pramenech. Analýza toponym diskutovaných v dřívějším výzkumu ukázala, že samotná fonologická podobnost nestačí ke stanovení finské etymologie. V několika případech se dříve navrhovaná finská vysvětlení jeví jako slabá ze sémantického a areálně-typologického hlediska. Některá toponyma zároveň stále připouštějí plausibilní finské interpretace, ačkoli otázka, zda tato jména vznikla před příchodem jihovýchodoestonských mluvčích do Ludzské oblasti, nebo až po něm, zůstává nevyřešena. Objasnění této otázky by vyžadovalo samostatný výzkum založený na historických mapách, archivních záznamech a širším srovnávacím materiálu. Analýza kartotéky EKI a materiálu z Eesti murded IX ukázala, že toponymický systém lutsi estonštiny sestával z několika různých typů: 1) typická 19 Finské útvary; 2) specificky jih estonské toponyma; 3) názvy obsahující charakteristické nářeční prvky lutsi estonštiny; 4) fonologicky nebo lexikálně adaptované lotyšské a slovanské názvy. Některé názvy však zůstávají nevysvětlené, což dokládá fragmentární charakter dochovaného materiálu a složitost vícejazyčné kontaktní situace v tomto regionu. Studie rovněž identifikovala dosud nezkoumané toponymum, které nebylo uvedeno ani v dřívějších výzkumech, ani v kartotéce EKI. Ačkoli jeho finský původ nebyl na první pohled zřejmý, srovnání s jih estonským materiálem umožnilo navrhnout nový směr interpretace. Lutsi estonština je dnes vymřelá a místní názvy zaznamenané v archivních pramenech se již v každodenní komunikaci nepoužívají. Tyto materiály proto představují důležité svědectví o historických pojmenovacích praktikách a vícejazyčné jazykové krajině ludžského regionu. Další výzkum by měl pokračovat ve zkoumání těch toponym, která mají pravděpodobnou finskou etymologii, a zároveň usilovat o objasnění původu názvů, které zůstávají nevysvětlené. Kromě toho může terénní výzkum mezi potomky mluvčích lutsi estonštiny stále přinést cenné informace o zapomenutých místních názvech a jejich lokalizaci. Protože většina zbývajících informátorů je staršího věku, byla by taková dokumentace obzvláště naléhavá. ZKRATKY Est – estonština; Fi – finština; Lt – litevština; Lv – lotyština; NEst – severní estonština; Pl – polština; Rus – ruština; SEst – jižní estonština; Veps – vepsština DATOVÉ ZDROJE AVKA: Ajaloolise Võrumaa kohanimede andmebaas [Databáze místních názvů historického Võrumaa]. Přístup přes Internet: https://wi.ee/et/kohanimed/. dodies.lv: Historical Maps of Latvia [Historické mapy Lotyšska]. Přístup přes Internet: https://vesture.dodies.lv/. EES: Eesti etümoloogia sõnaraamat [Estonský etymologický slovník]. Přístup přes Internet: https://arhiiv.eki.ee/dict/ety/. EKI: Eesti keele instituudi kohanimekartoteek [Kartotéka místních názvů Institutu estonského jazyka]. Přístup přes Internet: https://arhiiv.eki.ee/kohanimed/. EKNR: Eesti kohanimeraamat [Estonská kniha místních názvů]. Přístup přes Internet: https://arhiiv.eki.ee/dict/knr/. EKSS: Eesti keele seletav sõnaraamat [Výkladový slovník estonského jazyka]. Přístup přes Internet: https://arhiiv.eki.ee/dict/ekss/index.cgi. EMS: Eesti murrete sõnaraamat [Slovník estonských nářečí]. Přístup přes Internet: https://arhiiv.eki.ee/dict/ems/. ISNWP: Internetowy Słownik Nazwisk w Polsce [Internetový slovník příjmení v Polsku]. Přístup přes Internet: https://nazwiska.ijppan.pl/. KNAB: Kohanimeandmebaas [Estonská databáze místních názvů]. Přístup přes Internet: https://arhiiv.eki.ee/knab/knab.htm. KNR: Kohanimeregister [Estonský registr místních jmen]. Přístup na internetu: https://xgis.maaamet.ee/knravalik/knr. LĢIA: Latvijas Ģeotelpiskās informācijas aģentūra [Lotyšská agentura pro geoinformační údaje]. Přístup na internetu: https://vietvardi.LĢIA.gov.lv/lv/search. 20 LKŽₑ: Lietuvių kalbos žodynas [Slovník litevského jazyka] (1–20, 1941–2002), elektronická verze, redakční rada: G. Naktinienė (vedoucí redaktorka), J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė; programátoři: E. Ožeraitis, V. Zinkevičius, Vilnius: Litevský jazykový institut, aktualizovaná verze, 2018. Přístup na internetu: http://ekalba.lt. LPₑ: Lietuvių pavardės [Litevská příjmení] (1–2, 1985, 1989), elektronická verze, A. Vanagas, V. Maciejauskienė, M. Razmukaitė, odpovědný redaktor A. Vanagas; programátor V. Satkevičius, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2018. Přístup na internetu: https://pavardes.lki.lt/. LU: Latviešu uzvārdu vārdnīca [Slovník lotyšských příjmení]. Přístup na internetu: https://uzvardi.lv/. ME: Latviešu valodas vārdnīca [Slovník lotyšského jazyka] 1–4, K. Mīlenbahs, redigoval, doplnil a pokračoval J. Endzelīns, Riga: Kulturní fond, 1923–1932. Přístup na internetu: https://mev.tezaurs.lv/. Nimede Statistika: Nimede Statistika [Statistika estonských jmen]. Přístup na internetu: https://stat.ee/nimed/pere. Nimisampo: Nimisampo – portál pro vyhledávání a studium finských místních jmen. Přístup na internetu: nimisampo.fi. SES: Suomen etymologinen sanakirja [Finský etymologický slovník]. Přístup na internetu: https://kaino.kotus.fi/ses/. SJP: Słownik języka polskiego [Slovník polského jazyka]. Přístup na internetu: https://sjp.pwn.pl. SMS: Suomen murteiden sanakirja [Slovník finských nářečí]. Přístup na internetu: https://kaino.kotus.fi/sms/. UEW: Uralisches Etymologisches Wörterbuch. Přístup na internetu: http://www.uralonet.nytud.hu/search.cgi?resetform=1&collapse=1. VMS: Väike murdesõnastik [Dialektologický slovník estonštiny]. Přístup na internetu: https://arhiiv.eki.ee/dict/vms/. REFERENCES Ariste Paul 1963: Slučāji językowego kontaktа v Latgalii [Cases of Language Contact in Latgalia]. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 137–148. Balode Laimute 2007: Once Again on Some Potential Finno–Ugrisms in Latvia. – Slavica Helsingiensia 32, 52–63. Balode Laimute, Bušs Ojārs 2009: On Latvian Toponyms of Finno–Ugrian Origin. – Onomastica Uralica 4, 27–43. Balodis Uldis 2020: Lutsi kiele lementar / Ludzas igauņu valodas ābece [Ludza Estonian Primer], Ludza: LU Lībīešu institūts un Ludzas pilsētas galvenā bibliotēka. Balodis Uldis 2022: The Distribution of Incessive Case Endings in Lutsi. – Circum–Baltic Languages: Varieties, Comparisons, and Change, eds. H. Metslang, A. Kalnača, M. Norvik, Potsdam: Peter Lang Publishing. Balodis Uldis 2023: Räisaku maarahvas? Estonian traces in central and southern Latgale. – Tartu Ülikooli Lõuna–Eesti keele– ja kultuuriuuringute keskuse aastaraamat XXI–XXII. Pühendusteos Karl Pajusalule 60. sünnipäevaks, Tartu: Tartu ülikooli kirjastus, 2023. 21 Bielenstein August J. 1892: Die Grenzen des lettischen Volksstammes und der lettischen Sprache in der Gegenwart und im 13. Jahrhundert: ein Beitrag zur ethnologischen Geographie und Geschichte Russlands [The Boundaries of the Latvian Ethnic Group and the Latvian Language in the Present and in the 13ᵗʰ Century: A Contribution to the Ethnological Geography and History of Russia], mit einem Atlas von 7 Blättern, St. Petersburg: Commissionäre der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften: Eggers und J. Glasunof. Breidaks Antons 1970: Vlijanie pribaltijsko–finskich jazykov na latgalskie govory Ludzenskoe rajona Latvijskoj SSR [The Influence of the Baltic–Finnic Languages on the Latgalian Dialects of the Ludza Region of the Latvian SSR]. – Vzaimosviazi baltov i pribaltijskich finnov, Riga: Zinātne, 157–164. Breidaks Antons 1973a: Pribaltijsko–finskie nazvanija rek v Latgalii [Baltic–Finnic Names of Rivers in Latgale]. – Latvijas PSR Zinātņu Akadēmijas Vēstis 2(307), Rīga: Latvijas PSR Zinātņu akadēmijas izdevniecība, 97–102. Breidaks Antons 1973b: Slavianskie nazvanija rek v Latgalii [Slavic Names of Rivers in Latgale]. – Baltistica 9(1), 89–94. DOI: https://doi.org/10.15388/baltistica.9.1.1814. Breidaks Antons 1977: O vlijanii pribaltijsko–finskich jazykov na latgalskij i selonskij idiomy [On the Influence of the Baltic–Finnish Languages on the Latgalian and Selonian Idioms]. – Baltistica, 2 priedas: III Tarptautinio baltistų kongreso straipsniai, 26–35. Breidaks Antons 1983: Ezera nosaukuma S'ivers' etimoloģija [Etymology of The Lake Name S'ivers']. – Baltistica 19(2), 196. Breidaks Antons 1989: Baltijas somu izcelsmes hidronīmi Latgalē [Hydronyms of Baltic–Finnic Origin in Latgale]. – Valodas aktualitātes – 1988, Rīga: Zinātne, 326–335. Breidaks Antons 2007 [1989]: Baltijas somu izcelsmes hidronīmi Latgalē [Hydronyms of Baltic–Finnic Origin in Latgale]. – Darbu izlase 2, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 385–389. Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai [Selected Works] 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Bušs Ojārs, Balode–Anelauskaite Laimute 2005: Par dažiem somugru cilmes elementiem Latvijas hidronīmijā [On Some Finno–Ugric Elements in Latvian Hydronymy]. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 1, redaktorių kolegija: S. Ambrazas, L. Grumadienė, D. Mikulėnienė (vyr. redaktorė) ir kt., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 104–109. Cimermanis Saulvedis 2017: Ceļavārdi [Guides]. – Ludzas ļaudis: Zemes dieva tauta [The Estonians of Ludza: The People of the Earth God], ed. by H. Korjuss, 7–11. Rīga: Lauku Avīze. Eesti murded IX: Eesti murded 9: Lõunaeesti keelesa arte tekstid [Estonian Dialects 9: Texts of the South Estonian Language Islands], M. Mari, H. Anu, I. Triin, J. Grethe, K. Mervi, N. Miina, P. Karl, T. Pire, T. Tuuli, V. Lembit, Tallinn: Eesti Keele Instituut & Tartu: Tartu Ülikool, 2014. EMiK: Eesti murded ja kohanimed [Estonian Dialects and Toponyms], K. Pajusalu, T. Hennoste, E. Niit, J. Viikberg, P. Päll, toimetaja T. Hennoste, Tartu: Emakeele selts, 2018. Garšva Kazimieras 1989: Lietuvininkai latgalių etnogenezėje [Lithuanians in the Ethnogenesis of Latgalians]. – Baltistica 3, 1 priedas, 64–69. 22 Itkonen Terho I. 1920: Lappalaisperäisiä paikannimiä suomen kielen alueella [Sámi Origin Placenames in the Finnish Language Area]. – Virittäjä 24, 49–57. DOI: https://doi.org/10.23982/vir.27771. Kalima Jalo 1942: Itä-Karjalan paikannimiä [Toponyms of East Karelia]. – Virittäjä 46, 160–163. DOI: https://doi.org/10.23982/vir.31097. Kallas Oskar 1894: Lutsi maarahvas [Ludza Estonians], Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seuran Kirjapaino. Kallio Petri 2018: On the Historical Phonology of Old Literary South Estonian. – Võro instituudi toimõndusõq 33: Valitsõmisjaotゥsõst keeleaoluni haldusjaotusest keelejalooni / From Administrative Division to Historical Linguistics, toimõndanuq J. Sullõv, Võro: Võro instituut, 118–144. Kivin̦iemi Eero 1971: Suomen Partisiippinimistöä: Ensimmäisen Partisiipin Sisältävät Henkilönja Paikannimet [Finnish Participial Nomenclature: Personal and Place Names Containing the First Participle], Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura. Kiviniemi Eero 1975: Paikannimien rakennetyypeistä [On the Structural Types of Placenames], Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura. Kiviniemi Eero 1977: Väärät vedet: tutkimus mallien osuudesta nimennmuodostuksessa [False Waters: A Study on the Role of Models in Name Formation], Helsinki: Helsingin yliopisto. Kiviniemi Eero 1978: Paikannimistöstä asutushistoriallisen tutkimuksen lähdeaineistona [Placename Records as Source Material for Settlement History Research]. – Faravid 2, 21–28. Kuzmin Denis V. 2014: Vienan Karjalan asutushistoria nimistön valossa [Settlement History of White Sea Karelia in the Light of Onomastics], Helsinki: Helsingin yliopisto. Kuzmin Denis V. 2021: Južnaja Karelija v konce epochi Srednevekovja [South Karelia at the End of the Middle Ages]. – Ural–Altaic Studies 4(43), 49–68. DOI: https://doi.org/10.37892/2500-2902-2021-43-4-49-68. Laumane Benita 1996: Zeme, jūra, zvejvietas: Zvejniecības leksika Latvijas piekrastē [Land, Sea, Fishing Grounds: Fishing Vocabulary on the Latvian Coast], Rīga: Zinātne. LVV I, II: Latvijas PSR vietvārdi [Place Names of the Latvian SSR] 1: A–J, 2: K–O, ed. J. Endzelīns, Rīga: Latvijas PSR Zinātņu Akadēmija, 1959, 1961. LVV III: Latvijas vietvārdu vārdnīca [Dictionary of Latvian Place Names] 3: Paaglis – Pīķu-, ed. O. Bušs, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2003. LVV VI: Latvijas vietvārdu vārdnīca [Dictionary of Latvian Place Names] 6: R, ed. L. Balode, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2013. LVV VII: Latvijas vietvārdu vārdnīca [Dictionary of Latvian Place Names] 7: Sabe–Seza-, ed. L. Balode, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2017. Manteuffel Gustaw 1879: Inflanty Polskie: poprzedzone ogólnym rzutem oka na siedmiowiekową przeszłość całych Inflant [Polish Livonia: Preceded by a General Overview of the Seven-century Past of the Whole of Livonia] Poznań: Księgarnia Jana Konstantego Żupańskiego. Manteuffel Gustaw 2020: Poļu Inflantija [Polish Livonia], transl. R. Labanovskis, Rīga: Jumava. 23 Ojansuu Heikki 1912: Virolaiset siirtokunnat lättiläisalueella, niiden lähtöpaikka ja -aika [Estonian Colonies in the Latvian Area, Their Place and Time of Origin]. – Suomalainen Tiedeakatemia: Esitelmät ja pöytäkirjat, 7–26. Rudzīte Marta 1968: Somugriskie hidronīmi Latvijas PSR teritorijā [Finno-Ugric Hydronyms in the Territory of the Latvian SSR]. – Latviešu leksikas attīstība. Zinātniskie raksti 86, Rīga: Zinātne, 175–198. Saar Evar 2008: Võrumaa kohanimede analüüs enamlevinud nimeosade põhjal ja traditsioonilise kogukonna nimesüsteem: doktoritöö [An Analysis of Place Names in Võrumaa on the Basis of the Most Common Name Elements: Doctoral Dissertation], Tartu: Tartu Ülikooli kirjastus. Saar Evar 2019: Räpina perekonnanimed ja lisanimed [Surnames and Bynames in Räpina]. – Emakeele Seltsi aastaraamat 64 (2018), peatoim M. Erelt, Tallinn: Teaduste Akadeemia Kirjastus, 205–231. Internet Access: http://dx.doi.org/10.3176/esa64.08. Saarikivi Janne 2007: On the Uralic Substrate Toponymy of Arkhangelsk Region: Problems of Research Methodology and Ethnohistorical Interpretation. – Onomastica Uralica 4, 45–109. Sandnes Breit 2016: Names and Language Contact, ed. C. Hough, Oxford: Oxford University Press. Sang August 1936: Lutsi murde häälikulooline ülevaade: avaldamata uurimus [Historical-Phonological Overview of the Ludza Dialect: Unpublished Research Study], Tartu: Tartu Ülikooli eesti murrete ja sugulaskeelte arhiiv. SnmRI 2016: Spiski naselennych mest Rossijskoj imperii, sostavlennye i izdavaemye [Lists of Populated Areas of the Russian Empire, Compiled and Published], SPb.: izd. Centr. stat. kom. Min. vnutr. del, 1861–1885. Stafecka Anna 2025: Latgalic: Dialect or Language? – Dialectologia et Geolinguistica 33(1), 91–102. Internet Access: https://doi.org/10.1515/dialect-2025-0004. Vasmer Max 1934: Beiträge zur historischen Völkerkunde Osteuropas. 2. Die ehemalige Ausbreitung der Westfinnen in den heutigen slavischen Ländern [Contributions to the Historical Ethnography of Eastern Europe. 2. The Former Extent of the West Finns in the Present-Day Slavic Lands], Berlin: Akademie der Wissenschaften. Zemzare Daina 1940: Valodas liecības par Lejasciema novadu [Language Testimony about the Lejasciems Region]. – Darbu izlase, Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 30–173. Zeps Valdis J. 1962: Latvian and Finnic Linguistic Convergences, Bloomington: Indiana University Publications. Zeps Valdis J. 1977: A Critique of Proposed Finnic Hydronyms in Latgola. – Studies in Finno-Ugric Linguistics: In Honor of Alo Raun, ed. D. Sinor, Bloomington: Indiana University, 427–440. Zeps Valdis J. 1984: The Place Names of Latgola. A Dictionary of East Latvian Toponyms, Madison: University of Wisconsin Baltic Studies Center. Zeps Valdis J., Rosenshield Jill 1995: Pre-Latgalian Hydronyms in East Latvia. – Journal of Baltic Studies 26(4), 345–352. Zubko-Melne Andra 2018: Administrative-Territorial Reforms in the Eastern Region of Latvia – Latgale (1917–2016). – Võro instituudi toimõndusõq 33: Valitõmisjautusõst 24 keelealouuni haldusjaotusest keelajalooni / From Administrative Division to Historical Linguistics, toimõndan­uq J. Sullõv, Võro: Võro institut, 79–106. APPENDICES Appendix 1. Parallels between Lut­si Estonian and the Vastseliina region toponyms by H. Ojansu­u (1912: 21–22) No. Latvian / Russian Lutsi Vastseliina 1. Ворκαли (Vorkali) Varkali/Vaarkali Varkali 2. Цяпши (Tjapši) Tsäpsi Tsäpsi Jaaniküla Jaanimäe 3. Шкирпаны (Škirpāni) Kirbu (küla) Kirbu 4. Кукyeво (Kukujeva) Kukli küla Kuklaiste 5. Веженки (Veženki) Vähä küla Vähä küla 6. Путыново (Putinova) Tsirgu küla 7. Райбакoзы (Raibakozi) Kirivakitse küla 8. Гярмы (Germi) Mõtsa küla Mõtsamäe 9. Борoвушки (Borovŭška) Palokõrdzi küla Palovere, Palo-otsa 10. Малые Пиковы (Mazā Pīkova) Mäeküla Mäe 11. Большие Пиковы (Liela Pīkova) Alaküla Alamäe Appendix 2. Toponym table based on the list by O. Kallas (1894: 31–32) with possible comments and comparisons to Vastseliina region toponyms by H. Ojansuu (1912: 21–22) Original Estonian name Latvian⁵/Russian (translation from Estonian) Estonian adaptation of the Latvian / Russian version Possible comparison and/or remark by H. Ojansuu (1912) Kirivä-kidze Райбакозы Räbakoza The Latvian version is the original one Vähä küla Веженки Veženki Vähä; the Latvian version is rather the original one Vahtsene küla Новая Деревня Nova d’erevna Kirbu küla Шкирпаны Kirbani Kirbu Loodi küla Лoциши Kukli küla Кукyeво Kuklaiste Latvian/Russian (original) Parke küla Боровая Barava Mõtsa küla Гермы Mõtsamäe Mägize küla Барисы Tati küla Счастливые Mäe küla Малые Пиковы Väiku Piikova Ala küla Большие Пиковы Suure Piikova Jaani küla Большие Цяпши Suure Tsäpsi Jaaniküla, Jaanimäe; Tsäpsi Kiriv küla Райполь Raiba Vahtsalo Сальники Sal’nigi Шалаи Salai Рузары Ruuzinova Барановка Baranova ⁵ O. Kallas presents the toponyms as Latvian and writes them in Cyrillic orthography. 25 Лайзаны Laizena Столоны Toloni Воркали Vaarkali Varkali Малые Цяпши Väiku Tsäpsi Tsäpsi (Козье) Слободка Lovodina Мярдзішка Määrdina Names mentioned only by H. Ojansuu (1912) Tsirgu küla Tsirgu (Setu) Боровушки Palokõrdzi küla Palovere, Palo-otsa Appendix 3. EKI card index (here investigated names in bold) No. Main form in Estonian Other Estonian versions; possible Latvian and Russian versions 1. Habahaja jõgi Hapa 2. Ando suu 3. Hatamägi Сучья гора 4. Hatasuu 5. Havvagu mägi 6. Baaba suu 7. Greeki k Гре чи 8. Hilätmõiza Piletmõiza, Филятмуйжа, Финлантмуйжа, Fiļantmuiza 9. Jaaniküla Su urõ’ Tsäpsi’ 10. Juumägi 11. Jiusuu 12. Järvesuu 13. Kahrusuu Loču pūrs 14. Kahrutsopp 15. Kalassaar 16. Kannistö niit 17. Keegu mets Keegu mõts 18. Kirbaniküla Kirbu k, Kirbani, Шкирпаны, Škirpāni 19. Kirbu k Kirbuküla, Шкирпаны 20. Kiriväkitsõ Rääbäkoza’, Райбakoзы 21. Kitsõsuu 22. Kogrõjärv Kirbu järv 23. Kraaviots 24. Kujari niit 25. Kukli Кукуево 26. Kuninga sild 27. Kunnu suu Kunnasuu 28. Kupta niit 29. Kuuzõtsopp 30. Kõivola suu 31. Korgõmäe läte’ 32. Korgõmäe 33. Korgõmägi 34. Väiku-Käpsi Väigu’ Tsäpsi’, Малые Цяпши 35. Laizeni’ Лайзаны 36. Laudjärv Laudar 37. Lavadina k Слободка 38. Luban akõnõ 39. Längämägi 40. Lätte niit 26 41. Lütka-uju 42. Mõtsaküla Mõdsaküla, Гермы 43. Murumäe 44. Mustkopts zimnik 45. Mäesilla niit 46. Mägizе k Бариcы 47. Nerza Nirzä järv 48. Nerza Nerzä vald, Nerzä k, Nerzä järv 49. Oroniit 50. Oroots 51. Paidera’ Пайдеры 52. Pajuniit 53. Palokõrdsi k Боровушки 54. Palomägi 55. Palusaarõ niit 56. Pargi k Parge k, Parke k, Боровая 57. Pargi k Боровая 58. Suurõ Piikova’ Alakülä, Большие Пиковы 59. Väigu Piikova’ Mäekülä, Малые Пиковы 60. Pikäniidü läte’ 61. Porkali k 62. Puntsuli k Пунцулы, Михалино 63. Puukzõõ k Пывкайны 64. Pähnämägi 65. Raiba kerk Räbä kerk 66. Raip Raipole, Räibä 67. Rehemõtsa k Рейки 68. Riia Rõia 69. Roostõsuu 70. Rossõ läte’ 71. Saarõmägi 72. Saarõmägi 73. Sabale mõts 74. Sandi lump 75. Sarja-Jüri 76. Savimägi 77. Skriini k Skrini 78. Sliva mägi 79. Suur järv 80. Suurõkivi 81. Suurõmõtsa saar 82. Suurkivi 83. Suur kraav 84. Suur niit 85. Suur Sammõlsuuniit Väigu Sammõlsuuniit 86. Säzemäe 87. Talap Talabi järv, Dalaba järv, Peipsi järv 88. Tati k Татт, Счастливые, Častliva 89. Tedre Rubul’ofka, Piitre ni Ont 90. Tulba tükк 91. Tunduri’ Абрицки 92. Valgõsuu 93. Vaarkali k Воркали 94. Vaaska niit 27 95. Vastalo k Salnigi’, Сальники 96. Verema suu 97. Vähä k Vähäkülä, Веженки 98. Vähä k Веженки, Vēženki 28