Albrecht Rendl z Oušavy ve víru nejvyšší politiky

Albrecht Rendl zOušavy ve víru nejvyšší politiky David Koryta ALBRECHT RENDL OF OUŠAVA IN THE VORTEX OF TOP-FLIGHT POLITICS This paper discusses Albrecht Rendl of Oušava, aperson with asignificant influence within the Bohemian-Hungarian political union and one of the authors of Vladislavské zřízení zemské [Vladislaus’ Code], the supreme law of Bohemia. It lists the events in which Rendl played arole from the 1490s to his death in 1522, and also examines his testament known as Naučení pana Albrechta Rendla [Lord Albrecht Rendl’s Precepts]. KEYWORDS: Albrecht Rendl of Oušava; Vladislavské zřízení zemské; subcamerarius; summus notarius terrae; Bartoloměj of Minstrberk; Zdeněk Lev of Rožmitál; estates; royal towns; precepts RENDL AJEHO POLITICKÝ VZESTUP Vtomto příspěvku bych rád obrátil pozornost kosobnosti nejvyššího písaře, podkomořího královských měst ajednoho zautorů Vladislavského zřízení zemského, Albrechta Rendla zOušavy.1 Snažím se jej představit vkontextu neklidného počátku 16.století aodpovědět na otázku, jakými prostředky vedl svoji úspěšnou politiku. Zaměřím se především na jeho vztahy slidmi společensky mnohem významnějšími ana Rendlovu roli vdobové politice apokusím se nastínit ijeho odkaz. Rendl pocházel zmálo významného vladyckého rodu zTachovska, kde se nacházela tvrz Oušava (dnes Úšava).2 Rendlové jsou bezpečně doloženi od doby VáclavaIV., avšak jejich význam byl pouze regionální. Dlužno podotknout, že tuto omezenost se podařilo překročit jen osobnosti, okteré pojednává tento článek. Rendlův vzestup přišel během devadesátých let 15.století, kdy byl velmi úzce spojen se Zdeňkem Lvem zRožmitálu.3 První vysoký úřad, který Rendl zastával, byla funkce purkrabího Pražského hradu.4 Jeho společenský vzestup přímo souvisel se snahou šlechty kodifikovat 1 Rendlem jsem se zabýval ve své diplomové práci: David KORYTA, Albrecht Rendl zOušavy (†1522): významný člen nevýznamného rodu, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2016. 2 Majetkoprávními záležitostmi Albrechta Rendla se zabýval např.August SEDLÁČEK, Hrady, zámky atvrze Království českého IV. Táborsko, Praha 1995. 3 Rendl opakovaně svědčil či byl účasten Rožmitálových právních sporů, viz Josef KALOUSEK (ed.), Archiv český (dále AČ) X, Praha 1890, s.464; TÝŽ (ed.), AČ XII, Praha 1893, s.475; Simona KOTLÁROVÁ, Páni zRožmitálu, České Budějovice 2008, s.64. 4 Úřad držel vletech 1494–1496, viz Václav Vladivoj TOMEK, Dějepis města Prahy IX, Praha 1893, s.256; Václav SCHULTZ, Purkrabí hradu pražského vletech 1438–1711, Praha 1903, s.3, 14–15; František PALACKÝ, Dějiny národu českého V, Praha 1938, s.230. OPEN ACCESS 10 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 zemské právo, což vyvrcholilo vydáním zemského zřízení, které se stalo rozbuškou sporů mezi šlechtou akrálovskými městy.5 Rendl se ksepsání Vladislavského zřízení zemského dostal díky svému jmenování na post královského prokurátora vroce 1498.6 Prokurátor zastupoval krále před soudem, dále votázce odúmrti, sporů, příjmů, upomínání povinností, často býval relátorem desek zemských azastupoval krále ivdiplomacii.7 Není bez zajímavosti, že Rendl byl první, kdo získal za vykonávání tohoto úřadu mzdu.8 Povinnosti královského prokurátora byly místy blízké povinnostem podkomořího, což dle Jaroslava Demela stálo za tím, že osvědčení královští prokurátoři bývali často jmenováni právě do úřadu podkomořího.9 Ve Vladislavském zřízení bylo také zakotveno právo prokurátora zasedat na dvorském soudu.10 Koncepce Vladislavského zřízení byla ve svém základu jasná už koncem osmdesátých let 15.století,11 avšak do té doby nebyl kdispozici nikdo, kdo by byl schopen zákoník sepsat.12 První relace zemského zřízení byla stavům představena na sněmu vPreš purku vprvní polovině listopadu 1499, kde bylo vydáno Zůstání prešpurské.13 To neobsahovalo kontroverzní články otřetím hlasu, které byly přidány až do ko5 Jaroslav PÁNEK, Proměny stavovství vČechách ana Moravě v15.aprvní polovině 16.století, Folia Historica Bohemica 4, 1982, s.179–217, zde s.188–189; Josef MARKOV, Spor pánů arytířů osedání vlavicích, in: František Čáda (ed.), Sborník prací zdějin práva československého I, Praha 1930, s.98–103; Petr KREUZ— Ivan MARTINOVSKÝ (edd.), Vladislavské zřízení zemské anavazující prameny (Svatováclavská smlouva aZřízení oručnicích), Praha 2007, s.34–36. 6 Kúřadu podrobně viz Jaroslav DŘÍMAL, Královský prokurátor ajeho úřad do roku 1745, Sborník archivních prací 19, 1969, č.2, s.348–385, zde s.350–353. 7 Jako relátora můžeme najít iRendla, leckdy vedle velmi významných osobností doby, jmenovitě Jaroslava ze Šelmberka (nejvyšší kancléř), Zdeňka Lva zRožmitálu či Viléma zPernštejna. Relátorské povinnosti Rendla viz např.František PALACKÝ (ed.), AČ V, Praha 1862, s.24; TÝŽ (ed.), AČ VI, Praha 1872, s.384; Josef KALOUSEK (ed.), AČ XIII, Praha 1894, s.37. 8 Jednalo se okombinaci financí anaturálií: 120 kop grošů českých, 6 džberů kaprů a2půlvozy vína. Jaroslav DEMEL, Dějiny fiskálního úřadu vzemích českých, Praha 1904, s.33; J.DŘÍMAL, Královský prokurátor, s.355; F.PALACKÝ (ed.), AČ VI, s.586. 9 J.DEMEL, Dějiny fiskálního úřadu, s.42. 10 J.DŘÍMAL, Královský prokurátor, s.357; Ivan MARTINOVSKÝ, Soud dvorský za krále Vladislava II., in: Miloslav Polívka— František Šmahel— Michal Svatoš (edd.), Historia docet. Sborník prací kpoctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc., Praha 1992, s.277–291, zde s.281–282. 11 TÝŽ, Okolnosti vzniku Vladislavského zřízení zemského, Ústecký sborník historický 1979, s.107–132, zde s.117. 12 P.KREUZ— I.MARTINOVSKÝ (edd.), Vladislavské zřízení zemské, s.43; I.MARTINOVSKÝ, Okolnosti vzniku Vladislavského zřízení, s.107; Václav VANĚČEK, Dějiny státu apráva vČeskoslovensku, Praha 1964, s.186. 13 Václav Vladivoj TOMEK, Dějepis města Prahy X, Praha 1894, s.146–150; F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.261. Obsah astručné hodnocení Zůstání prešpurského viz Jiří VESELÝ, Příspěvky ke kritice textu právních pramenů šestnáctého století II. Zůstání prešpurské, Praha 1935, s.3–7, 28–29, 32. OPEN ACCESS DavID KORYTa 11 nečné redakce zřízení,14 již provedla tříčlenná komise ve složení Albrecht Rendl zOušavy abratranci Petr aZdeněk ze Šternberka (první dva jmenovaní byli součástí ipůvodní širší revizní komise). Rendl je všeobecně považován za hlavního autora konečné redakce, přičemž důkazem nám může být známé hanlivé označení Vladislavského zřízení „Rendlova práva“.15 Šlechta přišla steorií, že města jsou na sněmu zastoupena králem.16 Není bez zajímavosti, že ve známých pramenech nelze zjistit, zda měl Rendl alespoň částečné právnické vzdělání. Vladislavské zřízení zemské také řešilo problémy běžné agendy zemských soudů asněmů. Je nutné připomenout, že Rendlův vliv se předpokládá díky otevřenému obviňování jeho osoby současníky. Zcela jednoznačně je Rendlovi připisováno autorství článku 492,17 který upírá městům třetí hlas na zemském sněmu, přičemž jeho oprávněnost přiznává pouze vzáležitostech týkajících se městského svazu. Kontroverze vzbuzuje ičlánek 554, který zakazuje měnit obsah zřízení bez souhlasu panského arytířského stavu.18 Další článek, kde se předpokládá Rendlův zásah, je článek 313, který hovoří opřítomnosti královského prokurátora na zemském soudu. Ačkoliv nelze vyloučit myšlenku, že se jedná oRendlovu snahu posílit vlastní vliv, vzhledem kfaktu, že se Rendl účastnil jednání ivdřívější době, můžeme předpokládat, že šlo pouze oprávní zakotvení osvědčené praxe posledních let.19 Král uznal Vladislavské zřízení zemské vprůběhu roku 1502. Mezitím proběhla iza Rendlovy účasti revize zemských privilegií na Karlštejně roku 1501, svěřená skupině pod vedením Matouše zChlumčan.20 Královo uznání zemského zřízení přetavilo boj mezi šlechtou aměsty do nové roviny.21 Města sepsala stížnosti na zemské zřízení, 14 Např.Ivan MARTINOVSKÝ, Vznik apočátky Vladislavského zřízení zemského, in: Karel Malý— Jaroslav Pánek (edd.), Vladislavské zřízení zemské apočátky zemského zřízení včeských zemích (1500–1619), Praha 2001, s.85–93, zde s.90. 15 F.PALACKÝ (ed.), AČ V, s.5, 10; TÝŽ, Dějiny národu českého V, s.226–227, 258, 264; P. KREUZ— I.MARTINOVSKÝ (edd.), Vladislavské zřízení zemské, s.46; I.MARTINOVSKÝ, Vznik apočátky Vladislavského zřízení zemského, s.90; TÝŽ, Zápas ouznání Vladislavského zřízení, Ústecký sborník historický, 1983, s.133–171, zde s.133; J.DEMEL, Dějiny fiskálního úřadu, s.34; Jindřich FRANCEK, Svatováclavská smlouva, Praha 2006, s.28. 16 Karel MALÝ— Florián SIVÁK, Dějiny státu apráva vČeskoslovensku, Praha 1988, s.114; I.MARTINOVSKÝ, Vznik apočátky Vladislavského zřízení zemského, s.92. 17 Číslování dle P.KREUZ— I.MARTINOVSKÝ (edd.), Vladislavské zřízení zemské, s.46. 18 I.MARTINOVSKÝ, Vznik apočátky Vladislavského zřízení zemského, s.86. 19 P.KREUZ— I.MARTINOVSKÝ (edd.), Vladislavské zřízení zemské, s.195–196. 20 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.275–276; J.DEMEL, Dějiny fiskálního úřadu, s.35; nejnověji vkontextu dalších právních pramenů viz Marek STARÝ, Stavovská privilegia akodifikace českého zemského práva, in: Lenka Bobková— Martin Čapský akol., Korunní země vdějinách českého státu IX. Spolu ivedle sebe. České stavy astavy zemí České koruny na prahu raného novověku, Praha 2021, s.12–42, zde s.21, 39, 41; Mlada HOLÁ, „Kdy jsú páni ohledávali na Karlštejně listy azápisy asvobody zemské.“ České stavy akorunní archiv v15.století, in: tamtéž, s.43–64, zde s.63; kosobnosti Matouše zChlumčan více Lenka BOBKOVÁ, Vznik apodoba inventáře deseti karlštejnských truhlic sprivilegii Království českého, in: tamtéž, s.65–85, zde s.76–77. Rendlova role při jednání pak tamtéž na s.79–80. 21 I.MARTINOVSKÝ, Vznik apočátky Vladislavského zřízení zemského, s.90–93. OPEN ACCESS 12 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 což vedlo kdalšímu vyhrocení situace na svatomartinském sjezdu vroce 1502.22 Komentuje to iStarý letopisec, který doslova píše: „Proč by Rendlova práva měla být lepší než práva králů acísařů? Nebyla by žádná škoda, kdyby na ten Rendlík navezli asi čtyři vozy suchého dřeva avšechny ty rozsudky na něm spálili.“23 Podobná přirovnání mizí po Rendlově přechodu na stranu královských měst, jak otom ještě bude řeč níže. Vprvním desetiletí 16.století začal Rendl budovat svoji pozici ajako osobnost blízká králi byl všeobecně respektován, jak se můžeme dočíst ive Starých letopisech: „král jako dítě, již paměti dobré nemaje, než Rendl apan Perštajnský sjinými pány anepřáteli našimi nás súdili, žalovali ipře vedli, akrále nic neposlúchali.“24 Mezitím se však vyhrotil spor ouznání zemského zřízení. Pozadí tohoto dlouholetého stavovského sporu můžeme rozdělit do několika fází: 1502–1504 odmítání zemského zřízení abojkot zemského soudu ze strany měst; 1507–1508 spory osoudnictví (známá kauza Kopidlanský); 1512–1517 kníže Bartoloměj včele městského svazu aukončení sporů.25 Celé první desetiletí 16.století se neslo vduchu bezvýsledných jednání. Zlom aprvní utlumení sporů přišly až vbřeznu 1508, kdy se konal svatojakubský sněm avšechny stavy bez výjimky uznaly nutnost postupovat společně proti rušitelům zemského pořádku, což bylo jistě důsledkem politiky Šliků26 aGutštejnů vzápadních Čechách aKopidlanského sporu sPražany. Šlechta naproti tomu uznala suverénnost městského soudnictví apodíl měst na moci. Třetí hlas na sněmu přiznal městům známý svatojakubský mandát, který také postavil mimo zákon Jednotu bratrskou.27 Roku 1509 zažily české stavy neobvyklou událost. Do Čech se vydal král Vladislav spolu se svými nezletilými dětmi, aby zorganizoval korunovaci tříletého syna Ludvíka.28 Přítomnost panovníka vČechách opět rozčeřila spory mezi stavy. Královská města využila příležitosti aopakovaně si stěžovala přímo králi na Kopidlanského aRendla. Ten počínání měst zlehčil tím, že se nelichotivě vyjádřil očásti reprezentace pražských měst vyslané ke králi. Rendl měl poselstvo označit takto: „Hle, už přiletěli strnadi avrabci, lidé lehkovážní, kteří se sem vetřeli anebyli ani vysláni ode všech.“29 Při té příležitosti se Albrecht Rendl snažil dále posílit své postavení. Dosavadní působení mu zajišťovalo jistý vliv, avšak především sohledem na jeho právnické 22 Celou problematiku let 1500–1502 líčí podrobně F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.282–297; V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.164–181. 23 Jaroslav PORÁK— Jaroslav KAŠPAR (edd.), Ze starých letopisů českých, Praha 1980, s.277. 24 František ŠIMEK— Miroslav KAŇÁK (edd.), Staré letopisy české zrukopisu Křižovnického, Praha 1959, s.339. 25 Jiří PEŠEK— Bohdan ZILYNSKYJ, Městský stav vboji se šlechtou na počátku 16.století, Folia Historica Bohemica 6, 1984, s.137–161, zde s.141. 26 Kpůsobení Šliků velmi podrobně V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.211–216, 219–220, 227–228. Tomek předpokládá, že právě působení Šliků vzápadních Čechách mírnilo rozepře mezi stavy vzájmu zachování míru vzemi. 27 J.PEŠEK— B.ZILYNSKYJ, Městský stav, s.141; I.MARTINOVSKÝ, Zápas ouznání, s.143–144. 28 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.265. 29 Jaroslav CHARVÁT (ed.), Dílo Františka Palackého II. Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování vkronikách Přibíka Pulkavy aBeneše zHořovic zrukopisů starých vydané, Praha 1941, s.250; J.PORÁK— J.KAŠPAR (edd.), Ze starých letopisů českých, s.310. OPEN ACCESS DavID KORYTa 13 schopnosti. Těch ostatně využil iběhem roku 1509, kdy se stal nejvyšším zemským písařem.30 Tento úřad si Rendl vprosinci 1509 koupil od svého předchůdce Mikuláše zHořic za částku 2000 kop grošů míšeňských. Albrecht si ale úřadu, ke kterému se do konce života otevřeně hlásil, dlouho neužil, již během únorového sněmu vroce 1510 byl za přítomnosti krále Vladislava zúřadu odvolán.31 Zůstalo mu místo vkrálovské radě.32 Po svatojakubském sněmu došlo kdočasnému útlumu ve sporu mezi šlechtou akrálovskými městy. Až na jaře 1512 šlechta vedená Zdeňkem Lvem zRožmitálu opět začala zpochybňovat platnost třetího hlasu.33 Tuto vážnou situaci řešil sněm včervnu 1512, který ale měšťané bojkotovali. VladislavII. vydal Rendlovi zmocňující list, jenž měl přivést měšťany kposlušnosti. Rendl skutečně pohnal představitele Starého Města pražského, které reagovalo vysláním poselstva ke králi. Je nutné dodat, že Albrecht Rendl vté době nedržel žádný zúřadů abyl jednáním směsty pověřen ztitulu člena královské rady, tj.zpověření krále.34 Spory mezi šlechtou aměšťany měly být definitivně vyřešeny na generálním sněmu zemí Koruny české vKladsku ve druhé polovině roku 1512, kde se však objevila osobnost, která spojila svůj mocenský vzestup směstským stavem ajejímž významným spojencem se, pravděpodobně již během generálního sněmu, stal iAlbrecht Rendl zOušavy— Bartoloměj Minsterberský.35 RENDL NA STRANĚ MĚST Města zvolila vtéto svízelné situaci náznak konfrontačního řešení azačala se připravovat na válečný konflikt. Vlétě 1513 uzavřela smlouvu sknížetem Bartolomějem. Vybrala si ho jako hejtmana vojsk královských měst spravidelným platem 1000 kop grošů míšeňských.36 Všeobecně se soudí, že Bartolomějovou motivací byla snaha pozvednout úroveň svých příjmů iautority. Jeho majetková afinanční situace byla tristní azajištění ze strany královských měst mu více než pomohlo.37 Nesmíme ale knížeti upřít charisma, kterým si jistě získal jak představitele městského stavu, tak iRendla nebo Viléma zPernštejna. Jako velkého potenciálního rivala, jednak vzhledem kpůvodu, jednak kširokým kontaktům vrámci českého soustátí ivzahraničí, chápal Bartoloměje především Zdeněk Lev zRožmitálu.38 30 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.295. 31 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.375; J.CHARVÁT (ed.), Dílo Františka Palackého II, s.273; J.PORÁK— J.KAŠPAR (edd.), Ze starých letopisů českých, s.331–332. 32 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.376. 33 I.MARTINOVSKÝ, Zápas ouznání, s.152. 34 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.310–312. 35 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.399; V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.315–321, 327. 36 Tamtéž, s.325–329; F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.405. 37 Bartoloměj jako reprezentant královských měst viz také Adolf BACHMANN, Geschichte Böhmens II. Bis 1526, Gotha 1905, s.761–769. 38 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.330–334. OPEN ACCESS 14 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 Bartoloměj Minsterberský byl synem Viktorina zPoděbrad39 avnukem Jiřího zPoděbrad. Vychováván byl svým strýcem zmatčiny strany KazimíremII. Těšínským.40 Vmládí se dostal na hlohovský dvůr Zikmunda Jagellonského, díky němuž přišel také do Budína ke dvoru krále Vladislava. Známý je jeho dlouholetý spor sVratislaví, který vyvrcholil oblehnutím Bartolomějova hradu Skály ve východních Čechách. Ve válce sVratislaví Bartolomějovi pomáhali iodpovědníci Českého království Kaufunkové, známí ze sporů sGutštejny vzápadních Čechách.41 Josef Macek chápe jako jeden zdůvodů Bartolomějova prosazení inávaznost na odkaz krále Jiřího.42 Města postupovala přímočaře— sepsala manifest pro členy vyšších stavů nakloněných městským záležitostem; svojí autoritou jistě přispěl ikníže Bartoloměj. Vté době jednal směsty sekretář krále Vladislava Procek Malý zCetně, který však nedosáhl výraznějšího výsledku. Nevyloučil bych myšlenku, že Prockův neúspěch vlétě 1513 přivedl Rendla definitivně na stranu královských měst, která se tou dobou začala jevit jako pružnější politická síla než Rožmitál.43 Motivy Rendlova přeběhnutí ke královským městům nejsou přesně známy, aproto bychom je rekonstruovali jen velmi těžko. Zdeněk Lev zRožmitálu jej vdůsledku celé akce nazýval šibalem astěžoval si králi na Rendlův iProckův přístup. Rendlovi se tedy povedlo poměrně rychle získat Procka na svou stranu.44 Naproti tomu motivy knížete Bartoloměje pro spojení sRendlem jsou jasné— potřeboval získat vblízkosti 39 Kživotním osudům knížete Viktorina ajeho bratrů např.Martin ČAPSKÝ, „…okna skleněná, ale některá kolečka od povětří vybita…“ Reflexe rozpadu zeměpanské rezidenční sítě na pozdně středověkém Opavsku, in: Lenka Bobková— Jana Konvičná (edd.), Korunní země vdějinách českého státu III. Rezidence asprávní sídla vzemích České koruny ve 14.–17.století, Praha 2007, s.187–206; TÝŽ, Hornoslezská knížectví vnapěťové ose mezi Krakovem, Budínem aPrahou, in: Radim Jež— David Pindur (edd.), Těšínsko vproměnách staletí. Sborník přednášek zlet 2008–2009 kdějinám Těšínského Slezska, Český Těšín 2010, s.37–48; Svatomír ČERNÍN, Úloha Slezska vpolitice Vladislava Jagellonského (1490–1516), in: Mečislav Borák (ed.), Slezsko vdějinách českého státu. Sborník příspěvků zvědecké konference pořádané pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla upříležitosti 50.výročí Slezského ústavu SZM vOpavě, Šenov uOstravy 1998, s.158–164; Ondřej FELCMAN— Radek FUKALA akol., Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat aslezských knížat, Praha 2008; Stefan GLOGOWSKI, Potomci krále Jiřího zPoděbrad. Genealogie knížat zMinstrberka, Ostrava 1989; Zdeněk JIRÁSEK akol., Slezsko vdějinách českého státu I.Od pravěku do roku 1490, Praha 2012; TÝŽ akol., Slezsko vdějinách českého státu II. 1490–1763, Praha 2012. 40 Kosobnosti knížete Kazimíra např.David PINDUR, Książę czasów przełomu. Kazimierz II Cie szyński (1450–1528) ijego władztwo, Wroclaw 2010. 41 Josef MACEK, Jagellonský věk včeských zemích (1471–1526) II. Šlechta, Praha 1994, s.21–22, 107. 42 TÝŽ, Jagellonský věk včeských zemích (1471–1526) I.Hospodářská základna akrálovská moc, Praha 1992, s.258. 43 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.413; V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.338–339. 44 První Rožmitálův dopis ze srpna 1513 je adresován Petrovi zRožmberka, druhý zprosince téhož roku Ladislavovi ze Šternberka. Můžeme tedy vidět dlouhotrvající zášť amožná ijisté překvapení, které Rendlův přechod způsobil. Josef KALOUSEK (ed.), AČ VII, Praha 1887, s.20 a28. OPEN ACCESS DavID KORYTa 15 krále člověka, který měl potřebné kontakty, dostatečné ambice avneposlední řadě jistý vliv na krále.45 Zanedbatelná určitě není také myšlenka využít Rendla knalomení rytířského stavu, sjehož příslušníky udržoval kontakty aměl na ně jistý vliv.46 Myslím, že je bezpředmětné snažit se zjistit, od koho ztéto poněkud nesouměřitelné dvojice vzešel impulz navázat užší spojenectví. Pro oba, Bartoloměje iRendla, šlo ošanci posunout se dál vkariéře. Rendl byl znám svými právnickými znalostmi aširokým rozhledem, navíc ho Bartoloměj mohl znát zBudína, kde strávil část svého mládí, aprávě tam na něj tehdejší královský prokurátor mohl zanechat hlubší dojem. Nápad přivést na stranu měst Rendla se mohl zrodit ivhlavě některého zpragmaticky uvažujících pražských konšelů, jmenovitě Jana Paška zVratu.47 Pašek sRendlem se vté době měli vzájemně vúctě, rozpory mezi nimi propukly až vdobě po Rendlově odchodu zúřadu podkomořího. Rendlův přechod překvapil ijeho dosavadní spojence— Zdeňka Lva zRožmitálu, Petra zRožmberka, Ladislava ze Šternberka aJana zLomnice,48 kteří se nově začali proti Rendlovi velmi ostře vymezovat. Není se co divit, vždyť to byla vpodstatě zrada. Jan zLomnice oněm dokonce píše: „Atoho račte jistě věřiti apro pána, aračte na to pilně mysliti: dokudž ten lotr Rendl konce jmíti nebude, dotad neračte na to mysliti, abyste VMt jakého pokoje užili […] co jest Rendl podle svých vysokých troštův ařečí, kteréž jest JKMti pravil, že již to JMt vidí azná, co jest JMti dobrého zjednal.“49 Následné období je charakteristické neustálým jednáním mezi stavy vzájemně amezi stavy akrálem. Zastavím se nyní pouze uklíčových momentů, kde figuroval Rendl. Ten byl vystaven těžkému nátlaku ze strany šlechtické kliky. Opakovaně bylo navrhováno jeho vyloučení zkrálovské rady zdůvodu napomáhání městskému stavu, který protiprávně uzavřel smlouvu sBartolomějem. Objevuje se ijasná změna postoje měšťanů, kteří začínají Rendla horečně hájit.50 Kníže Bartoloměj jako dědic velkého diplomatického nadání svého dědečka věděl, že pouze sRendlem nemá proti panskému stavu dostatečnou pozici. Proto se, spolu sRendlem, obrátil votázce vyřešení stavovského sporu ina Zikmunda Starého, polského krále aVladislavova bratra, ujehož hlohovského dvora vmládí také působil akterý se poměrně ochotně nechal vtáhnout do mezistavovského sporu.51 Dokonce doporučoval VladislavoviII. Rendlovo dosazení do úřadu podkomořího. Vtom vidíme 45 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.416. 46 J.MACEK, Jagellonský věk II, s.76; J.FRANCEK, Svatováclavská smlouva, s.77. 47 Josef Václav ŠIMÁK, Ziga Vaníčkovic, účastník bouře pražské roku 1524, Časopis Musea království Českého 73, 1904, č.1, s.33–42, zde s.36. 48 J.MACEK, Jagellonský věk II, s.22; TÝŽ, Jagellonský věk včeských zemích (1471–1526) III. Města, Praha 1998, s.352; V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.339–340. 49 Josef KALOUSEK (ed.), AČ XI, Praha 1892, s.150–151, 153, 155–156, 162. 50 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.341–356. 51 Celá akce vyvolala velký šok, jak se dozvídáme zkorespondence Zdeňka Lva zRožmitálu. Akceschopnost městského stavu, jak nám tato situace dokládá, byla mnohem větší, než byla šlechta dosud ochotná připustit. J.KALOUSEK (ed.), AČ VII, s.37. Opsaní Zikmundovi se dočítáme také ve Starých letopisech. J.CHARVÁT (ed.), Dílo Františka Palackého II, s.302–303; J.PORÁK— J.KAŠPAR (edd.), Ze starých letopisů českých, s.371. OPEN ACCESS 16 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2025 ijistou lekci zpotupného odvolání zúřadu nejvyššího zemského písaře, neboť Rendl se začal cíleně připravovat na převzetí úřadu avčas si zajistil ivlivné přímluvce. Zdeněk Lev zRožmitálu se vtu chvíli ocitl vdefenzivě. Bartoloměj sRendlem opakovaně jezdili do Budína za králem azajišťovali mezinárodní podporu své záležitosti. Dle Rožmitálovy korespondence můžeme dojít kzávěru, že pán zBlatné považoval za motor celé akce Rendla aobával se důsledků. Vdopise Vilémovi zPernštejna datovaném vúnoru 1514 se dočítáme: „… nebudem-li toho včas předcházeti, což jest škodného pána našeho, JMKské atohoto království, že teprve těm moudrostem srozumíme, když na popele sedneme.“ Zdeněk Lev zde dokazuje svůj politický rozhled italent, když ustárnoucího Pernštejna apeluje především na zájem panovníka azemě. Pro nás je ale podstatnější, že iosobnost jako Rožmitál chápala Rendla jako reálnou hrozbu pro své zájmy, čímž je nepřímo doložen možný rozsah jeho vlivu.52 Albrecht Rendl se vtéto době stává pro krále skutečně velmi blízkou osobou. Vdubnu 1514 král přiznává „statečnému Albrechtovi Rendlovi zAušavy na Myšlíně“ dluh 5000 kop grošů českých za sebe idědice obou stran.53 Stavovský spor se vyhrotil rozepří Rendla snejvyšším kancléřem Ladislavem ze Šternberka. Rendl byl ze strany Šternberka opakovaně napadán před králem, bylo prosazováno jeho odvolání zkrálovské rady, Rožmitál Rendla obvinil ze zrady54 anabádal krále, aby se nenechal Rendlem ovlivnit.55 UŠternberka jde jednoznačně odůsledek Rendlovy snahy zbavit jej královské pečeti, aby získal pod kontrolu agendu nejvyššího kancléře, pravděpodobně pro některého ze spojenců knížete Bartoloměje (Ladislav zBoskovic, sám Bartoloměj?), což by bylo pro Rendla logickým krokem, neboť Bartolomějova strana by získala přehled olistinách, které královskou kanceláří projdou. To by znamenalo definitivní triumf městské strany.56 Vladislav se však nechtěl Rendlových služeb vzdát.57 Tomu se dokonce postupně dařilo čím dál více krále přiklánět na stranu královských měst.58 Je nutné dodat, že významnou motivací pro krále byla také neochota měst zaplatit pivovarskou berni, pokud by byl Rendl odvolán.59 Všechny stížnosti, napadání iprotivení se královské vůli měl řešit sněm na počátku roku 1515. Jeho jediným výrazným výsledkem ale bylo dočasné vítězství královských měst, která prosadila obsazení podkomořského úřadu Albrechtem Rendlem.60 Jeho jmenování bylo téměř okamžitě reflektováno veřejností. Velmi rozčarován byl Jan zEbernic, který píše Kryštofovi ze Švamberka: „Neš nic novějšího adievněšího 52 J.KALOUSEK (ed.), AČ VII, s.38. 53 TÝŽ (ed.), AČ XI, s.418; František BENEŠ— Karel BERÁNEK (edd.), Soupis česky psaných listin alistů I.Originály listin, III/2. 1501–1526, Praha 1980, s.1393. 54 Rožmitál chápal Rendla aBartoloměje jako narušitele pořádku. S.KOTLÁROVÁ, Páni zRožmitálu, s.46; F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.425–428. 55 J.KALOUSEK (ed.), AČ VII, s.40. 56 Otěchto Rendlových snahách nás informuje opět Rožmitál. Tamtéž, s.45. 57 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.390–393. 58 F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.419–420. 59 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.398; F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.449. 60 Jaroslav ČECHURA, České země vletech 1437–1526 II. Jagellonské Čechy (1471–1526), Praha 2012, s.142–143; J.PORÁK— J.KAŠPAR (edd.), Ze starých letopisů českých, s.387. OPEN ACCESS DavID KORYTa 17 jsem neslyšel, neš že jste zRejnle učinili podkomoří, bozopomozi vám všem, že jste naň tak laskavi aže jemu takové cti aužitku přivodiete: abozopomoci jemu, že on toho na VMtí všech tak dosahuje asobě to přivede. Psal bych VMti rád, že jstenebožátka, ale nesmím, bojím se, aby to VMti protie mysli nebylo. Ba nebožátka, nebožátka! Račteš VMti odpustietie, že oto tak VMti píši, neb se mi ten řád avelmi zle líbí. Dej Bůh vtom lepší pořádek.“61 Tuto situaci rozhodně nepodceňoval Rožmitál, neboť se vdopise Petrovi zRožmberka ze září 1515 opět vyjádřil kRendlovu vlivu, tentokrát vnovém úřadě: „ačkolivěk ito se mi nezdá, aby Rendl ktomu našeho pána přivedl, aby to učiniti měl, ač však vnynějších spletcích sluší opatrnosti užívati, poněvadž což se dobrého zedná pána našeho atohoto království, chtí to někteří rušiti pro své užitky achtějíc tím jinajm protivenství činiti.“ Rendl je zde tedy chápán jako oportunista, neboť „oněmi některými“ je bezpochyby myšlen on.62 Vliv královských měst je vtéto otázce zcela zřejmý. Dosavadní podkomoří Burian Trčka zLípy byl Rožmitálův spojenec63 aměsta tvrdila, že jim svým působením škodí.64 Trčka hledal zastání urytířského stavu,65 jeho spojenci pak vydali prohlášení vyzývající ktomu, aby města Rendla netolerovala především sohledem na porušení svatojakubského mandátu, který neumožňoval odvolání úředníka bez podpory zemské vlády.66 Minulost Rendla aTrčky také nebyla bez poskvrny— vlistopadu 1510 Rendl, který se ještě tituloval jako nejvyšší písař, Trčku pohnal o500 kop grošů českých. Pravděpodobně se jednalo ostarší královský dluh, protože Trčka zde vystupoval ztitulu podkomořího. Rendl sice celý spor vyhrál, Rožmitál ztitulu nejvyššího purkrabího pražského měl nařídit sumu vyplatit, ovšem nestalo se tak— nevíme však proč. Je možné, že tato kauza „usnadnila“ Rendlovi rozhodování opřestupu na stranu královských měst.67 Mezitím Rendl adalší zástupci měst uvedli do úřadu vKutné Hoře dalšího úředníka úzce spjatého směstským stavem— nejvyššího mincmistra Viléma Kostku zPostupic, jednoho zBartolomějových aRendlových spojenců.68 Kostka iRendl se samozřejmě okamžitě ujali svých úřadů.69 Povinnosti podkomořského úřadu se týkaly agendy královských měst, především pak otázky ustavení městských rad. Máme doklad otom, že konkrétně Rendl vyslal hofrychtéře kustavení městské rady do 61 Josef KALOUSEK (ed.), AČ XV, Praha 1896, s.109. 62 TÝŽ (ed.), AČ VII, s.120. 63 Ipřesto měl ale spory sLadislavem ze Šternberka. Václav HÁJEK ZLIBOČAN, Kronika česká, ed. Jan Linka, Praha 2013, s.1071; J.CHARVÁT (ed.), Dílo Františka Palackého II, s.297. 64 J.MACEK, Jagellonský věk II, s.77. 65 Antonín REZEK, Příspěvky kdějinám Čech za králů Vladislava aLudvíka Jagellonského, Časopis Musea království Českého 56, 1882, č.2, s.217–243, zde s.218–219. 66 V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.402. 67 J.KALOUSEK (ed.), AČ XIII, s.381. 68 J.PORÁK— J.KAŠPAR (edd.), Ze starých letopisů českých, s.388; J.CHARVÁT (ed.), Dílo Františka Palackého II, s.319; F.PALACKÝ, Dějiny národu českého V, s.451–453; V.V.TOMEK, Dějepis města Prahy X, s.399–403. 69 Rožmitál píše Rožmberkovi otom, že Rendl sázel konšely královských měst (prosinec 1515). J.KALOUSEK (ed.), AČ XII, s.180. OPEN ACCESS