Proměny Proměn ve Výkladech k Ovidiovi Michaela von Albrechta

PROMĚNY PROMĚN VE VÝKLADECH KOVIDIOVI
MICHAELA VON ALBRECHTA
Michael on Alb ech . Kniha p oměn: Výklady kO idio i. Přel. Ma in Poko ný.
P aha: Mal e n, 2023, 424 s.
Ka a ina Pe o ićo á
Masa yko a uni e zi a
pe o[email p o ec ed].cz
h ps://o cid.o g/0000‑0003‑3621‑7474
Hlubokou zkušenos , uko enou de ailní znalos i nejen Me amo óz (či P oměn)
adalších O idio ých děl, ale iděl, na něž en o ene o um luso amo um („h áč na poli
něžných lásek“, O id. is . 4,10,1),1 na azo al, či k e á naopak inspi o al, azejména
celoži o ní ášeň p o múzickou o bu nej ůznějších podobách, může český č enář
již íce než ok zú očo a díky překladu monog a ie Michaela on Alb ech a sná-
z em Kniha p oměn: Výklady kO idio i.2 Au o ní seb al auspořádal několik s ých
dří e ydaných s udií kO idio ým Me amo ózám acelý soubo doplnil d ěma dosud
nepubliko anými ex y na dané éma (oddíly IV aV, českém překladu s.167–286).
Cíleně ybí al s udie omezeně dos upné, něk e é znich napsané pů odně ancouz-
sky či la insky (s.7). KMe amo ózám, ozsáhlé la inské epické básni zpřelomu le-
opoč u, k e ou oří sé ie íce než 250 bájných příběhů smo i em yzické p oměny
(in no a e animus mu a as dice e o mas / co po a, „zhloubi duše oužím yp á ě
o ělech změněných do no ých podob / a ů“, O id. me . 1,1n.), má p o eso on Al-
b ech ni e ný z ah už zdoby s ého s udia. Věno al se jim e s é dise ační p áci Die
Pa en hese in O ids Me amo phosen und ih e dich e ische Funk ion (1959) aopako aně
se knim ací přednáškách, překladech iodbo ných knihách. České ydání ecen-
zo ané monog a ie yšlo příznačně  oce 2023, kdy se p o eso on Alb ech dožil
úc yhodných de adesá in.3
Kniha je o iginále uspořádána do šes i oddílů. Au o nich pos upuje od z ahu
básníka kpubliku aod ří hla ních éma Me amo óz, pods a ných p o koncepci iin-
e p e aci díla, přes analýzu na a i ních echnik, k e á několika o inách odk ý á
z ah z olené slo ní zásoby, syn axe iob aznos i kžán u, až kdalší ecepci díla ( e
izuální, hudební ili e á ní podobě). České ydání je ojeden oddíl ozšířeno: do sa-
mos a né sedmé čás i se přesunula— se s olením au o a— p ní polo ina ře ího
oddílu. Podle poznámky překlada ele (s.11, pozn.14) edla k é o úp a ě jak ná očnos
daných analy ických kapi ol zhledem knižší znalos i la iny českém p os ředí, ak
jejich ema ický přesah ně Me amo óz.
1 Pokud není u edeno jinak, je au o kou překladů zla iny au o ka ecenze.
2 Das Buch de Ve wandlungen: O id-In e p e a ionen. Düsseldo : A emis & Winkle , 2000.
3 P o úplnos dodá ám, že ecenzo anou monog a ii au o zno u up a il a ydal pod ná-
z em O ids „Me amo phosen“: Tex e, Themen, Illus a ionen (Heidelbe g: Uni e si ä s e lag
Win e , 2014).
OPEN
ACCESS
132 SVĚT LITERATURY 71
Při hodnocení předkládané publikace je nu né odděli přínos pů odní p áce Mi-
chaela on Alb ech a apřínos jejího českého překladu. Kněmu bude sous ředěna
hla ní pozo nos .
Vpřís upu Michaela on Alb ech a na p ní pohled upou á důsledná uko enos
o iginálním ex u a aké mimořádná šíře zábě u, sjakým ex zkoumá. Jeho analýzy
jsou při om s ozumi elné ač i é. Apřede ším, kMe amo ózám přis upuje on Al-
b ech jako kcelku, p omýšlí řazení jedno li ých příběhů a ozbo em jejich ůzných
o málních iobsaho ých aspek ů p okazuje zámě nou syme ickou kompozici, níž
konk é ní mý y s ým umís ěním, dějo ou linkou, olí pos a i ypem p oměny sdě-
lují pods a né in o mace ke s é in e p e aci ikin e p e aci celého epického soubo u.
Kp ní demons aci oho o plánu olí— ná aznos i na O idio u sebep ezen aci
jako básníka lásek ( iz ýše)— Venuši asní spojená božs a. Dokládá, že O idio a
cha ak e is ika s uk u y eposu jako „ řik á pě s i ků“ ( e quinque olumina, O id.
is . 1,1,117–122 a3,14,194) není jen h a ým popisem nějšího členění eposu do pa nác i
knih, ale od áží básníků hlubší zámě yk esli osudy spojené sVenušiným konáním
sna ůs ající in enzi ou. V ámci jedno li ých pě ic Venuše nejen ys upuje syme -
icky e s ejných čás ech as o na elných p oměnách, ale její ak i i a is a us g adují
až k elkolepé apo eóze Venušiných po omků Aenea (me . 14,605nn.) apo é Caesa a
(me . 15,844nn.), níž se p opojují bájné počá ky římského impé ia sjeho božskou
budoucnos í. Von Alb ech při om nepřehlédne ani Venušinu z ani elnos , opě O i-
diem z ojenou (s.58n.), ajen jakoby mimochodem ukáže O idiů h a ý dialog spřed-
chůdci, zde konk é ně sVe giliem ap o mnohé přek api ě isTibullem (s.64n.).
De ailní a elmi pozo né č ení přináší e izi nímání O idio y epiky jako odleh-
čené, až lehkomyslné, izjednodušeného ob azu O idia coby ozeného pě ce, zběha
zd áhy p o esionálního é o a, k e é se opí ají oO idio y p oklamace (O . is .
4,10,1: iz ýše, aibid. 4,10,26: e quod emp abam sc ibe e, e sus e a , „acokoli jsem
zkusil napsa , yšel e š“) isoud Seneky s a šího (Sen. Rhe . con . 2,8–12). Von Al-
b ech pos ihuje elmi z láš ní— dosud opomíjenou— dynamiku mezi hudební a é-
o ickou o mou eposu (zejm. s.127–139). Básník Me amo óz podle něho už od p -
ního e še ouží yp á ě (dice e), j. lumí „hudebně-ly ický momen “ (s.122), aby
umocnil zá ažnos obsahu s ého eposu. Symbol O idio a přís upu ipa alelu sbás-
níkem samo ným on Alb ech nachází pos a ě bájného pě ce O ea (s.89–109),
jehož p oje pods ě í přes ědči ě analyzuje p os řednic ím é o ických ka ego ií.
Von Alb ech o a analýza zasahuje na ú o eň jedno li ých slo ahlásek, ne ede
šak— a o po ažuji za nej ě ší přednos — kod ádění pozo nos i od kon ex o ého
č ení O idio a díla. Naopak, každý de ail je on Alb ech s o zasadi do celku ap o-
káza sou islos sO idio ým kompozičním plánem. Aucelenos jedno li ých a gu-
men ací nena ušuje ani ak , že se soubo u pů odně samos a ně publiko aných
s udií něk e á éma a přek ý ají či opakují. Nakonec, au o se kpů odním ydáním
s udií hlásí ždy p ní poznámkou kdané kapi ole (do českého překladu nepře za o,
iz dále) akomen uje aké ozsah úp a idalší li e a u u na dané éma. Ap ůběžně
upozo ňuje křížo ými odkazy na azby mezi kapi olami a éma y.
Za nejúch a nější čás é o monog a ie osobně po ažuji č ý oddíl (s.169–252),
e k e ém Michael on Alb ech ahuje č enáře do ni a g a ických ilus ací ang-
4 Vpozn.81 na s.65 je číselném odkazu d obná chyba, k e ou zde op a uji.
OPEN
ACCESS
KATARINA PETROVIćOVá 133
lickém básnickém překladu Me amo óz z oku 1717. Cílem oho o oddílu je analy icky
pos ihnou p op aco anou s uk u u O idio y ýs a by děje jedno li ých knihách,
již au oři g a ik dokázali podle on Alb ech a umně demons o a . Pokud se č enář
nechá on Alb ech em p o áze po yk eslených ýje ech asleduje spolu sním oz-
mís ění ap o ázání, elikos ijas jedno li ých mý ů na ploše adále pohledy ages a
jedno li ých pos a , smě ůs u s omů, s i u slunce či oku p amenů adalší de aily,
odk ý á pozo uhodnou d ama u gii eposu adůmyslnos O idio y p áce spublikem,
kdy jeden příběh odkazuje kjinému a e zájemném spojení, a o nejen na ú o ni
jedno li ých knih, ale imezi knihami na zájem, nabý á edle pů odního idalších,
no ých ýznamů.
Je řeba přizna , že o iginálním německém ydání nedošlo kúplnému edičnímu
sjednocení pů odních s udií e způsobu odkazo ání na další odbo nou li e a u u,
ci o ání la inských mís ajejich překládání. Vzhledem k omu, že poznámko ý apa-
á je  om o ydání až za hla ním ex em (s.371–410), není o na p ní pohled pa-
né, ale o li ňuje o způsob, jakým sknihou může p aco a č enář, abohužel se o
zčás i p opisuje aké do českého překladu. Neús ojně působí poukazy na „nedá no“
publiko ané p áce oO idio i, když y o yšly šedesá ých či sedmdesá ých le ech
20.s ole í. Při om ale oceňuji, že je ýznamná sekundá ní li e a u a ak ualizo ána
až do oku ydání.
Včeském překladu je op o i německému o iginálu, jak už bylo u edeno, mí ně
pozměněno pořadí jedno li ých kapi ol. Poznámka překlada ele k é o úp a ě p o-
z azuje s a egii edi o ů překladu, jíž je ohled na ši ší ok uh č enářů „bez odbo né
příp a y“ (s.11, pozn.14). Ta o s a egie s ojí iza řadou dalších edičních úp a o igi-
nálního ex u, k e é o šem edi oři nijak nekomen ují.
Pa ně e snaze nepřehl i č enáře byly op o i o iginálu ypuš ěny ú odní po-
známky sodkazy na pů odní ydání jedno li ých kapi ol monog a ie (anejsou ani
zá ě ečném seznamu li e a u y, s.401–404). Ta o ypuš ění spolu spřesunem po-
známek zkonce knihy na jedno li é s any na několika mís ech přinesla chyby od-
kazo ání, když edi oři ne e lek o ali zniklé posuny pořadí poznámek.5 Ci o ání
sekundá ní li e a u y edi oři op o i o iginálu sjedno ili. Sohledem na možnou nezna-
los č enáře byla do ex u hodně doplněna něk e á ěcná ys ě lení (např.s agis:
s.9, pa en eze: s.17, o ni ogonie: s.16), není ale zřejmé, co bylo měří kem ýbě u. Na
s o na elné ú o ni jsou o iž idalší pojmy, jimž se ys ě lení nedos alo (např.syna-
loi é, ki ha ódie, ek asis aj.). Doplňující komen ář by si zasloužili aké málo známí
an ič í au oři (např.Va o A acinus). Ne yuži a zůs ala dále možnos ys ě li an-
ická „mlu ící“ jména, unichž je ýznam důleži ý p o pochopení p oměny.6 Konečně
je řeba op a i doplnění, k e é ys ě luje znik kul u z .P omlou ajícího hlasu
(Aius Loquens). Překlada el opřel s ou poznámku oCice ono o aLi io o s ědec í,
bohužel šak in o maci zk eslil.7
5 Nejma kan něji d uhém oddílu: ynechání p ní poznámky způsobilo chyby na s.32n.
pozn.5, 8 a9 a pozn.31 na s.43.
6 A achné: pa ouk; Kyknos: labuť; Filoméla: sla ík; Kaineus: bájný Fénix (u či ě s elkým
„K“: s o .s.226— zde bych na hla přeloži „Caeneus-Vogel“ „Kaineus už jako p ák“) aj.
7 Viz pozn.39 na s.49. Poznámka kombinuje (bez u edení) in o mace zCic. di . 1,45,101
a2,32,64 aLi . 5,32. Po é, co Galo é napadli Řím, p o ože Římané igno o ali a o ání
OPEN
ACCESS
134 SVĚT LITERATURY 71
Nyní si do olím ob á i pozo nos od edičních úp a kobsahu překladu. Ma in
Poko ný přis oupil kpřekládání s eške ou zkušenos í iumem adíky omu je možné
české e zi sledo a ú ahy Michaela on Alb ech a se s ejnou lehkos í jako o igi-
nále. Příjemně plynulý ex ale zby ečně pí absencí ko ek u y klasickým ilologem.
Z é p amení sé ie ě ších či menších pochybení.
Na s.20 například on Alb ech hodno í O idio u h u s e ši jeho předchůdců,
zde konk é ně Ca ulla. Včeském překladu je O idiem up a ený e š popsán jako
„zk ácený osynaloi é aspondej“ („um eine Synaloephe und einen Spondeus e leich-
e “ o iginále na s.24). Pokud si šak Ca ullů iO idiů e š dohledáme as o ná-
me,8 zjis íme, že O idiů je ojednu slabiku delší. O idius zdánli ě d obnou ýměnou
slo esa ods anil elizi asoučasně nah adil už ře í spondej Ca ullo ě e ši ( učně:
mul ōp ā ē e) dak ylem (mul ae cupiē e). P o ože spondeje, z lášť pokud je jich íce
za sebou, působí ěžce, ýsledkem je odlehčený e š, jak aké on Alb ech o iginále
napsal („e leich e “). Zámě překlada ele byl dob ý, ch ěl usnadni č enáři po ozu-
mění é o elmi minuciózní analýze, jeho ealizace ale bohužel edla kopaku. Typo ě
podobné jsou něk e é další nepřesnos i, např.počeš ěné skloňo ání la inského náz u
Menand o y komedie Samia (Σαμία, pozn.56 na s.143) či zk esleně přeložená in o -
mace o oli speci ického d uhu časo é edlejší ě y se spojkou cum d ama ickém
z a u děje (s.92).9 Vněk e ých případech se spřeklada elem neshoduji e z olené
o mulaci, jde ale spíše oséman ický ods ín či obo o ý z yk.10 D obné překlepy lze
přičís edakčnímu spěchu, izde by šak kon ola klasického ilologa mohla jejich
pří omnos omezi .11
Překlad německého subs an i a „Sehe “ a chaickým „zřec“ zajíma ě oz láš -
ňuje p o esní pojmeno ání Tei ésia adalších ěš ců. Předpokládám, že překlada el
ajemného božského hlasu k ůli nízkému pů odu jeho ad esá a Caecidia, ozhodli se Ří-
mané usmíři hlas s a bou ch ámo ého ol áře na mís ě, kde zazněl. Překlada el mylně
píše, že ol ář byl naz án „a a aius locu ius či a a saep a“, ak o ale bý pojmeno án nemohl
( la ině by musel bý geni i Aii Locu ii; pří las ek saep a je jen popisem oplocení). Chyba
znikla posunem ýznamu zp á y Cice ona: a a enim Aio Loquen i, quam saep am idemus,
… consec a a es (Cic. di . 1,54, 101: „P omlou ajícímu Aio i / hlasu byl zas ěcen ol ář, k e-
ý dnes idíme obehnaný plo em“).
8 Ca . 62,42: mul i illum pue i, mul ae op a e e puellae; O id. me . 3,353: mul i illum iu enes,
mul ae cupie e puellae. Tučně jsou yznačeny příz učné slabiky, šk nu í ukazuje s aže-
ní— elizi.
9 Náze komedie má za edený český překlad Dí ka ze Samu.
Cum in e sum, „za ímco, když ( u náhle)“, je za edené pojmeno ání ypu spojky, nikoli
u ození ě y daném Ve gilio ě e ši. Mís o by edy mělo bý přeloženo: „Z a je u ozen
ě ou se spojkou ypu cum in e sum.“
10 Na s.20 bych upřednos nila neu álnější ý az „ edení“ č enáře, případně „p o ázení“
náz u podkapi oly (op o i „na ádění“, něm. „Lenkung“). Na s.24 bych up a ila o mu-
laci „při o nání může působi e a dačně“ předs a i elnějším „při o nání může přinés
okamžik zpomalení“. „Nás oj podobný šalmaji“ je jis ě „d uh šalmaje“ (s.175).
11 Op a uji: s.39: me . 9,433n.; s.136: ca mina; s.52, pozn.47: „ji“; s.91: „ne iděla“ (jde oEu y-
díké, nikoli O ea), s.135, pozn.33: „d uhému“, s.140, pozn.51: „Voulikh“; s.150, pozn.66:
„Ennius“. Jako chyba yzní á odo á nesou odos pří las ko ém „la insko-českém“ spo-
jení: „k u ý“ a a (s.93), „poli ická“ labo (s.264).
OPEN
ACCESS
KATARINA PETROVIćOVá 135
se kněmu uchýlil, aby pod hl sou islos snazí áním budoucnos i (německým „se-
hen“). Bližší pohled do o iginálního ex u ale ukazuje, že on Alb ech ý az použí á
jako bezpříznako ý ek i alen k„P ophe “ či „Sp eche “ (ek i alence je nejlépe pa-
ná na s.159 o iginálního ex u, české e zi s.129) asoučasně jako a ian u pře-
kladu la inského slo a a es, česky „ ěš ec“. E ymologická sou islos la inského ý-
azu smlu ením s ejně jako českého s iděním dá á podpů ný a gumen p o ob yklý
as ylo ě neu ální překlad pomocí jmeno aného ý azu ěš ec (e en uálně p o ok).
Snahou ozauje í mohl bý eden překlad několika božských epi e . Nez yklé, ale
nápadi é je Jo o o epi e on „H omo řas“ (běžně H omo ládce, la . Tonans). Naopak
nes ozumi elná jsou zás upná epi e a „předmysli el“ a„pomysli el“, pa ně neolo-
gismy, pozn.5 na s.186. Von Alb ech zde přeložil jméno P omé hea, Deukalióno a
o ce, pří las kem „Vo denke “, aEpimé hea, o ce Py hy, pří las kem „Nachden-
ke “.12 Za ímco šak němčině přinejmenším slo o „Vo denke “ exis uje, ap o o lze
d uhý ý az „Nachdenke “ pochopi analogicky, český č enář hledá sou islos sjejich
bájnými i ánskými nosi eli jen ob ížně.
Samos a nou ka ego ií jsou pře ody on Alb ech o ých překladů ci o aných la-
inských e šů či jedno li ých slo asouslo í. Překlada el dekla uje e z ahu kla-
ině kombino ání o iciálních i las ních překladů podle kon ex u (s.406). Respek
kau o i ě au o a ho šak nejčas ěji ede kco nejpřesnějšímu překladu on Alb ech-
o ých překladů bez ohledu na la inu, což může posou a ýznamy (např.inamabilis
„nepřá elský“, s.92; enieba „s oupala“, ibid.; immemo „mimoděk“, s.93; p ensan em
a olen em „ z aho al se kní ach ěl mnohé říci“, ibid.). Sys ema ické ozlišo ání
mezi on Alb ech o ými překlady, o iciálními českými překlady apřeklady ůzně
up a enými překlada elem monog a ie by č enáři pochopení ěch o posunů dalo
záchy ný bod.
Obdobně u olněný je zápis an ických jmen. Překlada el se ozhodl pos upo a
souladu „spře ládajícími dnešními z yklos mi“ (s.405), což limi uje možnos
sys emizace. Např.ujmen skonco kou „-é“ olí překlada el počeš ěné skloňo ání
scílem omezi množs í nesklonných a ů, čás jmen šak z oho o p a idla k ůli
z yklos i yjme.13 P oměnli é je aké ozhodo ání mezi řeckými ala inskými a ian-
ami jmen.14
Jako do ě ek kmnoho ýznamo os i ú ah Michaela on Alb ech a imožnos em
jejich předání českému č enáři bych ch ěla zmíni d a in e p e ačně ob ížné mo-
men y. Velkou hádanku může p o č enáře předs a o a podkapi ola „Fe animus—
‚mám chuť‘?“ (s.131–134). Von Alb ech ní polemizuje sin e p e ací slo ního spo-
jení e animus p ním e ši Me amo óz jako odlehčeného yjádření ůle. Ani p o
německého č enáře není náze podkapi oly ihned zřejmý ( o je aké p a děpodobně
au o ů zámě ), na ozdíl od č enáře českého si ale může zpomenou na nejčas ěji
ydá aný básnický překlad Reinha da Suchie a, k e ý začíná slo y: „Lus wi d ege
zum Sang…“. Apokud si dohledá Klo zo o heslo animus e slo níku Thesau us Linguae
12 La . P ome hides: „syn P omé hea“, aEpime his: „dce a Epimé hea“.
13 A achné, Da né aj., překlada elů ýče ýjimek na s.406 není úplný.
14 U„hla ních božs e “ dos á á přednos la inská a ian a, ale ne ždy (Pe se ona zůs á-
á počeš ěně řecky). UAsklépia je českém úzu běžnější a ian a řecká, překlada elem
upřednos něný Aeskulap zní a chaicky (byť souladu s on Alb ech o ým „Aesculap“).
OPEN
ACCESS

136 SVĚT LITERATURY 71
La inae,15 pods a u polemiky pochopí a on Alb ech o u odů odněnou e izi, uko -
enou důsledně žán o ě, ocení. Kon ex českého č enáře je jiný. Měl-li š ěs í, mohl
sice Me amo ózy  ámci s ředoškolského zdělání pozna , jejich český překlad ale
ani jedné e zi s„chu í“ nep acuje. Fe dinand S iebi z překládá „mě zpí a i pudí
nadšený duch“ (mimochodem, jeho překlad je e shodě s on Alb ech o ou a gumen-
ací), I an Bu eš u ozuje epos jednoduchým „ yp á ě hodlám“ aDana S obodo á
zajíma ě ýznamo ě posunu ým „ ábí mě elký cíl“. Domní ám se p o o, že k é o
kapi ole měla bý připojena české e zi ys ě lující poznámka kpřekladům i oz-
dílu mezi nimi, p o ože bez ní č enář není schopen a gumen aci zuži ko a .
Za poznámku překlada ele by s ála konečně i olba malého písmena „p“ čes-
kém náz u on Alb ech o y monog a ie. Vněmčině o iž není možné pozna , zda jde
oP oměny či „p oměny“ a on Alb ech náz u ponechá á p os o p o oba ýznamy.
Vknize sice použí á, pokud má na mysli O idio o dílo, ge manizo aný la inský ná-
ze „Me amo phosen“, ale současně p o odlišení čas o dá up oměny smalým „p“
přednos ý azu „Wandlung“. Apokud ezmeme ú ahu o, že když se náze Me a-
mo ózy němčině překládá, použí á se p á ě ý azu „Ve wandlungen“ (jak odhalí
le mé nahlédnu í do něk e ého zněmeckých kniho nických ka alogů), je zřejmé, že
náze monog a ie je zámě ným d ojsmyslem.
Na zá ě chci zno u zdů azni , že nebylo moci překlada ele zhos i se oho o
elmi komplexního amnoho s e na ého ex u bez opo y klasickém ilologo i lépe,
achci mu poděko a za o, že u o op a du sk ělou monog a ii českému č enáři zpří-
s upnil, a aké za o, že přes ědči ě ys ihl s yl úžasné osobnos i jejího au o a.
15 Odkaz na TLL iz pozn.16, s.131. Jde o ře í ýznam slo a: concupiscendi acul as, olun as:
„ ouha, ůle“, přičemž ale je řeba podo knou , že ýznam ychází zkon ex u a nap os-
é ě šině u edených dokladů oho o ře ího ýznamu je slo o animus ješ ě doplněno p á-
ě nějakým olním ý azem: olens: „ oužící“, cupido animi: „ ouha duše“, libido animi apod.,
j.samo né spojení e animus překlad olními ý azy nu ně neimplikuje.
OPEN
ACCESS