Sto dvacet let od narození Óndry Łysohorského

S o d ace le od na ození Ónd y Łysoho ského
ON THE 120TH ANNIVERSARY OF ÓNDRA ŁYSOHORSKY
g ażyna Balowska
Le os uplyne 120 le od na ození egionálního lašského básníka aak i is y Ónd y Ły-
soho ského ( las ním jménem E ín Goj), k e ý spa řil s ě lo s ě a 6.če na .1905.
e F ýdku. Na odil se jako de á é dí ě do dělnické odiny ho níka Jose a Goje a ka-
dleny Aloisie oz. Paliko é. P ním jazykem, odinnou mlu ou, E ína Goje bylo
mís ní lašské nářečí. Básník si od dě s í pama o al uchli é slezské písně, k e é
zpí ala jeho ma ka při ůzných každodenních činnos ech, ačas o onich později mlu-
il při au o ských se káních a ozho o ech. V odině Gojo ých se ale mlu ilo ině-
mecky ačesky. Dá se říci, že jazyko á si uace  odině byla od azem mul ie nického,
mnohojazyčného amul ikul u ního cha ak e u jeho ehdejšího odného F ýdku. E -
ín, s ejně jako další členo é odiny Gojo ých, mlu il se s ými sousedy jazykem, k e-
ým ho oslo o ali, edy buď německy, polsky, nebo lašsky, p o ože mezi známé jeho
odiny pa řili: uči elka němčiny Lehne o á, Němec Ripka— maji el železářs í, Po-
lák Gładysz— pekař, Polák S aś— hu ník, lašský uhlář Sko nica, lašský pe níkář
Hesek (Ka el Boga , Několik poznámek kži o ní ilozo ii Ónd y Łysoho ského, 1992;
s o .G ażyna Balowska, Laski mik ojęzyk li e acki wkon ekście społecznym ikul-
u owym, 2013).
Jako dí ě na š ě o al nejp e německou obecnou školu apak německé gymná-
zium. K á ce byl aké s uden em českého gymnázia Mís ku, kde byl uči eli os aki-
zo án přede ším p o špa nou znalos češ iny. Vdůsledku oho ho odiče přeložili na
německé gymnázium. V oce 1924 složil ma u i u aké na německém gymnáziu Os-
a ě anásledně p omo al na německé uni e zi ě P aze azískal dok o á . Budoucí
básník si u o ži o ní ces u z olil hla ně k ůli s é ma ce. Dlužno doda , že jazyko á
o ázka byla  odině Gojo ých s ále ži á, abyla dokonce ipříčinou kon lik ů. Ma ka
se o iž domní ala, že společenský ý oj, k e ý p o s é dě i ch ěla, byl  é době
možný pouze p os řednic ím německého jazyka, a ak se při sčí ání lidu  oce 1920
ozhodla spolu se s ým synem adce ami p o němčinu jako ná odní jazyk, za ímco
o ec p o češ inu. Na zdo y zdělání němčině budoucí básník íce než d a oky po
ukončení s udia nenašel upla nění. Po é nějakou dobu s udo al sla is iku na Ka lo ě
uni e zi ě P aze apak s á il několik měsíců na s ipendiu na uni e zi ě Římě ana
So bonně. V oce 1930 odešel na Slo ensko azačal zde působi jako uči el na s řední
škole K emnici apo é na německém gymnáziu B a isla ě. Vle ech 1935–1936
k á ce působil na německém dí čím gymnáziu Os a ě, pak se á il na Slo ensko,
na gymnázium T na ě (1936–1937) apo é zno u do B a isla y (1938–1939).
Bylo o bouřli é his o ické období, ěsně před ypuknu ím d uhé s ě o é álky,
ap o o E ín Goj k ůli s ým an i ašis ickým pos ojům byl če enci 1939 p opuš ěn
zp áce. A ak se ozhodl emig o a . Ch ěl je do Anglie pomocí b i ského el yslanec-
í e Va ša ě. Bohužel mu ale ú ok nacis ického Německa na Polsko září 1939 za-
b ánil odchodu. Jako občan Českoslo enska zd žující se Polsku dos al ozkaz při-
OPEN
ACCESS
60 NOVÁ ČEŠTINA DOMA A VE SVĚTĚ 1/2025
poji se kčeskoslo enské ojenské jedno ce pod elením Lud íka S obody, se k e ou
se dos al do SSSR abyl zde in e no án. Díky znalos i několika jazyků byl přeložen
do Mosk y, kde začal působi na yšší pedagogické škole. Jako uči el cizích jazyků
(hla ně němčiny ačeš iny) po celou álku působil SSSR (Mosk a, Tašken ).
Po skončení álky se  oce 1946 á il na Slo ensko. K ůli dří ějším kon lik ům
spředs a i eli českoslo enské komunis ické emig ace zobdobí poby u SSSR (ze-
jména se Zdeňkem Nejedlým) šak čelil os akizaci. Nakonec byl přija jako uči el
německého jazyka a edl gymnaziální ku sy němčiny p o uči elky ma eřských škol.
Po álečný ži o p o něj byl ěžký hla ně k ůli nepřízni ému přís upu lády kbásní-
ko i samo nému ajeho idejím. Ta o si uace způsobila ne o é zh oucení aléčbu, po
k e é již do zaměs nání nenas oupil. Věno al se ýh adně li e a uře, a o i e ý azně
omezené míře. E ín Goj zemřel B a isla ě 19.p osince 1989 e ěku 84 le .
Byl jedinečnou osobnos í, o mo anou mul ikul u alismem amul ie nici ou e-
gionu, jehož dě s í amládí p ošlo období elké hospodářské k ize 30.le ajehož
dospělos le ech 2. s ě o é álky aobdobí po álečném. Jak po le ech zpomínal  oz-
ho o u p o isk, přes zdělání, k e ého se mu němčině dos alo, se nez o ožňo al
sněmeckou kul u ou, ale nez o ožňo al se ani spolskou ani českou kul u ou, k e é se
jeho odné zemi p olínaly, nepociťo al ani příslušnos kžádné z ěch o ří ná odnos -
ních skupin (T pím za plamen s ých zpě ů, Mladý s ě 1968). Jako zdělaný, ci li ý
a alen o aný člo ěk se cí il odcizen, apřiklonil se ke s é odné mlu ě, edy klašskému
nářečí, a o nářečí ho noos a ickému. Na om o základě se pokusil sjedno i ysy laš-
ských nářečí a y ořil laščinu— s ůj las ní jazyk, k e ý podle něj byl samos a ným,
nářečně ůzno odým sys émem, odlišným od sousedních jazyků: češ iny, slo enš iny
apolš iny. P o E ína Goje se en o jazyk s al ak o em e nického sebeu čení, neboť
básník  é o sou islos i hlásal eo ii oná odnos ní s éby nos i mlu čích lašských ná-
řečí, k e é nazý al Lacho é. P o zdů aznění silného spojení s odnou zemí ajejími
oby a eli ajako p o es p o i pře ládajícím nesp a edli ým společenským s uk u-
ám přijal umělecký pseudonym Ónd a Łysoho sky, čímž na jedné s aně odkazo al na
Ond aše— slezského lido ého h dinu, ob ánce mís ního lidu, k e ý 18.s ole í edl
ozb ojené po s ání beskydských sedláků p o i německým ba onům, na d uhé s aně
k oponymu Łysa Gó a, označujícím kopec, na jehož úpa í E ín Goj p ožil dě s í.
Ónd a Łysoho sky debu o al pomě ně pozdě,  oce 1934, edy e ěku éměř
30le , s azkem lašských básní Spiwajuco piaść. Hned o ok později yšel další s azek
Hłos h udy (1935) apo é aké Wyb ane wé še (1936). Jednalo se přede ším oangažo ané,
e oluční básně, na azující na adice p ole ářské poezie, ale aké obásně jemné,
in imní. Díla kladně hodno ili F an išek X.Šalda aJose Ho a, k eří nich spa řo ali
podobnos i spoezií Pe a Bez uče. Ozý aly se šak isilné opoziční hlasy sou is-
los i sjazyko ou podobou děl abásníkem hlásaným poje ím lašského ná oda. Přede-
ším byly zdů azněny nacionalis ické asepa a is ické endence jeho poezie (Zdeněk
Va řík, Voj ěch Ma ínek). Přes o Ónd a Łysoho sky usilo al o oz oj s é myšlenky
a egionální kul u y a y ořil skupinu Lašsko pe spek ywa, sd užující egionální
umělce aspiso a ele. Vypuknu í d uhé s ě o é álky šak jejich činnos pře ušilo.
Ónd a Łysoho sky zůs al ě ný s ému jazyku iběhem d uhé s ě o é álky a bás-
nické o bě laš ině pok ačo al exilu SSSR. Významnou oli  é době seh ály
přede ším překlady do uš iny, zejména jeho an i ašis ických děl, nejčas ěji podle
OPEN
ACCESS
g AżYNA BALOwSKA 61
ilologických překladů Niny Sokolo é, podání mj.Bo ise Pas e naka, Ma iny C e-
aje é aAnny Achma o é.
Básně Ónd y Łysoho ského se po álečném období ěšily elké oblibě, zejména
E opě. VČeské epublice yšel ýbě Aj lašske řéky płynu do mořa (1958), po němž
následo al ičeský překlad Jediný pohá (1964; E ich Sojka, Jose Rumel). Byly aké
přeloženy, mimo jiné do slo enš iny (Š e ánia Pá ošo á, Ľubomí Feldek), anglič-
iny (Ewald Ose s), němčiny (Rudol Fuchs) a ancouzš iny (Pie Ga nie ). VČesku
dílo Ónd y Łysoho ského p opago al na přelomu s ole í Jiří Ma an, k e ý jeho kom-
ple ní dílo edi o al spolu sPa lem Ganem apubliko al snáz em Lašsko poezyja (1988),
pak iBa d swojeho ludu / Eu o-lašsky poe a Ónd a Łysoho sky (2009). Koncep lašského
jazyka Ónd y Łysoho ského dnes předs a uje jedinečný jazyko ý akul u ní enomén
ajeho ži o ačinnos jsou mimořádně zajíma ým enoménem aké zhlediska iden i y
aspolečensko-his o ického hlediska.
OPEN
ACCESS