Zanikání cest v socialistické krajině česko-rakouského pohraničí a potenciál jejich obnovy

Konference Krajina Sídla Památky 2024 ZANIKÁNÍ CEST V SOCIALISTISTICKÉ KRAJINĚ ČESKORAKOUSKÉHO POHRANIČÍ A POTENCIÁL JEJICH OBNOVY THE EXTINCTION OF ROUTES IN THE SOCIALIST LANDSCAPE OF THE CZECH-AUSTRIAN BORDER AREA AND THE POTENTIAL FOR THEIR RESTORATION Zavřelová Jana Klíčová slova: kulturní krajina; proměny krajiny; krajinný ráz, cesty; socialismus; p ohraničí; kolektivizace; obnova cest Ing. arch. Jana Zavřelová [email protected] Faculty of Architecture Brno University of Technology Poříčí 273/5, 639 00 Brno, Czech Republic The author has been working on the topic of the CzechA ustrian borderlands, their displacement and the change o f the cultural landscape and its character since her diploma thesis at the FA BUT in Brno. Currently, in addition to her architectural practice, she is p rofessionally involved in urban planning of transport concepts with an emphasis on active mobility and sustainability transport. Abstrakt: Krajina je živý organismus, který se vlivem přírodních a kulturních p rocesů neustále proměňuje a formuje. Působením člověka je již po tisíce let ovlivňována a změna ve způsobu nakládání s krajinou nen í tedy nic neobvyklého. Přesto odlišný přístup ke krajině v Evropě po druhé světové válce v rámci rozdělení mocností na tzv. východn í a západní blok je markantní. Zatímco demokratické státy do krajinotvorných procesů příliš nezasahovaly, ty socialistické pod vlivem ideologie změnily původní krajiny v nebývalém rozsahu během velmi krátké doby. Hlavním cílem následujícího příspěvku bylo pojmenova t rozdíly v proměně krajiny s důrazem na zanikání cest a celkového rozpadu komunikační sítě mezi lety 1948–1989 na příkladu dvou vybraných katastrů, kdy jeden z nich zůstal osídlený a jeho okoln í krajina dál obhospodařována, ten druhý zůstal opuštěn ý v bezprostřední blízkosti železné opony. Analýza byla provedena na historických mapách stabilního katastru, z historického leteckého snímkování a aktuálních ortofotomap. Zatímco zanikání cest probíhalo v obou případech totožně – zůstaly zachovány nejvýznamnější spojnice a trasy, jemné vlásečnice polních cest a pěšin a přeshraniční cesty témě ř bez výjimky zanikly, nové cesty se objevily jen v kontinuálně osídlené lokalitě. Závěr příspěvku je věnován polemice nad nutností navracen í cest do krajiny, zvláště těch historických. Recenze | Review doc. Ing. arch. Karel Havliš doc. Ing. arch. Jiří Löw 132 www.krajinasidlapamatky.cz Socialistická krajina česko-rakouského pohraničí Česko-rakouské pohraničí je specifické pro svou blízkost a podobnost. Převážně rovinatý terén, úrodná půda a příznivé klimatické podmínky ovlivňovaly místní obyvatele po staletí stejným způsobem. Vytyčená linie oddělující od sebe dva státy v tomto území není tvořena žádný výrazným přírodním předělem, proto byla podoba a vzhled krajiny i sídel si navzájem sobě předobrazem. Češi, Moravané, Němci a Židé zde žili společně bez ohledu na hranice, ovlivněni stejnými dějinami a vzájemným kulturním prostoupením. Turbulentní události po konci druhé světové války tuto mnohasetletou vzájemnost během krátkých čtyřiceti let dokázaly zpřetrhat. Vysídlením původního převážně německého obyvatelstva byla zpřetrhána kontinuita, zmizel vztah k půdě. Dosídlenci z úplně jiného prostředí, klimatických i přírodních podmínek a poměrů těžko mohli navázat na stejném místě, kde jejich předchůdci skončili. Následná změna politického režimu na české straně, uzavření hranic, výstavba železné opony a zřízení několik kilometrů širokého zakazáného pásma, vytvořily z kdysi živého centra plného vztahů, příležitostí a spolupůsobení místo na okraji. Část sídel vlivem zřízení zakázaného pásma definitivně zanikla a tím se nenávratně proměnila sídelní struktura. Centralizovaným hospodářstvím a s tím související kolektivizací půdy i socializací venkova se česká a moravská krajina začíná vzdalovat krajině na rakouské straně i svému původnímu předobrazu. Obrázek 1 – Srovnání krajinného rázu na české a rakouské straně na mapě z 18. století. (zdroj: ags.cuzk.cz/archiv/ [1] ) Obrázek 2 – Srovnání současného krajinného rázu na české a rakouské straně (zdroj: satellites.pro [2] ) 133 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Vývoj sítě cest v socialistické krajině Kulturní krajina se skládá z bodů a ploch, které jsou vzájemně propojeny liniemi – spojnicemi, tvořící jeden z nejvýznamnějších lidských zásahů do struktury krajiny. „ Cesty dávají krajině systém, určitou strukturu, umožňují v ní nejen pohyb, ale také uchopení a pochopení krajiny“ . [3, s. 118] Na přírodním reliéfu je položena jemná síť komunikačních vláken, která propojuje sídla, výrobní a kultovní místa. Tato vlákna měla vždy svoji hierarchii od nejdůležitějších císařských silnic, dálkových a obchodních tras, polní a lesní stezky až po stezky a jejich význam často vyzdvihovala doprovázející architektonická nebo sochařská díla i technicistní objekty jako milníky, hraniční sloupky nebo pylony. Cesty se přirozeně vyvíjely a měnily společně s kulturními a politickými změnami a ani jejich zánik nebyl ničím vyloženě neobvyklým. Avšak intenzita a rychlost fyzického zániku cest v otevřené a silně obhospodařované krajině jižní Moravy v druhé polovině 20. století mělo za následek nevratné poškození krajinného rázu, vzhledu kulturní krajiny a narušení ekologické rovnováhy. Nejvýraznější krajinotvornou sílu na zanikání cest měla kolektivizace zemědělství a s tím související znárodnění půdy a scelování pozemků. Do extrému vyhnaná racionalizace prvovýroby rozoráváním mezí, polních cest a úvozů, zvětšování jednou plodinou obdělávané plochy za účelem stále vyššího výnosu a zbavení osobní zodpovědnosti zavedením zemědělského družstevnictví za stav půdy a krajiny, přetvořilo mozaiky polí, pastvin, pásů větrolamů a křovisek lemujících hustou síť cest v obří lány členěné jen nejčastěji pravoúhlým rastrem obslužných komunikací. [3, s. 131] Druhým nejvýznamnějším faktorem je rozpad pohraniční sítě sídel. Zánikem sídla ztratily význam i jeho spojnice s okolím. Cesty neměl kdo prošlapávat a část z nich přirozeně zarostla, část byla pro jejich nadbytečnost opět začleněna do velkých lánů polí a pastvin. Třetí příčinou masivního zániku cest je výstavba železné opony a zřízení zakázaného hraničního pásma. V zásadě neprostupné území a nepřekonatelná hranice naprosto zamezila využívání přeshraničních cest. Ty dnes v mnoha případech končí z rakouské strany bez jakékoliv návaznosti do Česka. Do krajiny ale přibyly i nové cesty. Nekonečně dlouhé a rovné úseky signálních cest protínající necitlivě a nelogicky krajinu mění směr bez jakéhokoliv smyslu. Nespojují žádná sídla, nenavazují na žádný pochopitelný systém. Nemají cíl ani počátek. Pro účely svého doktorandského výzkumu jsem v minulosti srovnávala rozdílný vývoj krajiny na české a rakouské straně ve dvou sousedících okresech. Tentokrát jsem se zaměřila na odlišný vývoj komunikační sítě v krajině katastru Šatova, která zůstala osídlená a obhospodařovaná a v krajině historických katastrů Pernárec, Dětříš, Kuní pod Landštejnem a Košlák, krajině opuštěné a zapomenuté. Metodologie Pro potřeby porovnání vývoje sítě cest jsem vycházela ze souborů map prvního vojenského mapování, které zobrazuje velmi podrobně a přesně podobu krajiny v poslední třetině 18. století. Z map je možné číst přehledně cesty, jejich hierarchii i doprovodné sochařská díla i aleje. Základní strukturu cest jsem následně ověřila na leteckém snímkování z let 1952–53 a porovnala s leteckými ortofotomapami z let 1993/1994. Vzhledem k tomu, že se cestní síť nijak zásadně nelišila od té stávající, použila jsem pro grafické vyjádření aktuální ortofoto snímky. Pro základní představu, množství zaniklých cest, změně jejich trasování nebo vzniku cest nových jsem je vynesla nad mapovými podklady v programu Rhinoceros, kde jsem následně spočítala i jejich délky. 134 www.krajinasidlapamatky.cz Vývoj sítě cest v katastrálním území Šatov Šatov je významná vinařská obec, jejíž historie sahá do pravěku, kdy zde díky významné poloze vznikala první osídlení. Převážně německé obyvatelstvo bylo po druhé světové válce vysídleno a následně se městečko ocitlo v bezprostřední blízkosti železné opony. Během komunismu obec výrazně rostla zejména směrem na východ k železniční stanici. V obci působilo JZD a od roku 1976 byl Šatov obcí střediskovou. Šatov je ideální ukázkou obce původně obklopené rozmanitou barokní krajinou bohaté na množství plenérových oratorií. Část z nich je ve volné krajině dochována dodnes. Z analýzy mapových podkladů je zřejmé výrazné přetrasování původní sítě cest. Vyčísleno na kilometry je úbytek cest pouze necelých 22 %, avšak na první pohled je viditelná zásadní změna struktury krajiny. Zmizely zejména přeshraniční spojnice s okolními rakouskými sídly a jejich vzájemné navazují propojky. Namísto toho Šatov z jihu ohraničují dlouhé rovné úseky staré signální cesty. Prostupnost krajiny na východě obce je narušena velkým areálem JZD a jinak je v zásadě založena na pravoúhlém rastru obslužných komunikací. Několik božích muk a křížů v okolí Šatova zůstalo stát téměř bez povšimnutí a mnohdy bez jakékoliv péče uprostřed polí. Většina z nich je v dezolátním stavu, minimálně jeden z map zmizel v posledních pěti letech. Pravděpodobně tvořil překážku při obdělávání pole. Obrázek 3 – Aktuální cestní síť v katastru Šatov (zdroj: satellites.pro [2] ) Obrázek 4 – Cestní síť v katastru Šatov v 18. století (zdroj: ags.cuzk.cz/archiv/ [1] ) 135 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Vývoj sítě cest v historickém katastrálním území Pernárec, Dětříš, Košlák a Kuní pod Landštejnem Po roce 1945 bylo z této oblasti kompletně vyhnáno veškeré obyvatelstvo a poměrně úspěšně dosídleno novousedlíky. Ovšem pouze na šest let. Téměř okamžitě po převzetí moci komunisty v roce 1948 začala vznikat na jižní hranici s Rakouskem jedna z částí nejrozsáhlejších vojenských staveb historie. Celé území bylo uzavřené civilistům a během dvou měsíců v létě roku 1959 byly do jednoho metru nad zemí zbořeny téměř všechny domy [4, s. 51] . Kromě domů, které měly dočasně sloužit k ubytování vojenské posádky , zůstaly často zachovány i malé, zdánlivě nevýznamné objekty křížky, boží muka a pomníky padlým z 1. světové války lemující původní cesty. Z porovnání mapových podkladů je zřejmý razantní úbytek cest, vyčísleno na kilometry ubylo 45 % cest. Zůstaly zachovány jen nejvýznamnější spojnice, jemné vlásečnice polních a lesních cest, pěšinek a zkratek zarostly nebo zmizely pod ornicemi traktorů. Tyto cesty na rozdíl od případu Šatova se zánikem obcí, osad a mlýnů zcela ztratily svůj význam a již neměly komu sloužit. Ze šesti cest překračující hranice do Rakouska se nezachovala ani jedna a stejně tak žádná nebyla dodnes obnovena. I v tomto případě můžeme jasně číst a vidět rovnou linii bývalé trajektorie železné opony. Její využívání jako cesty je dle aktuálních leteckých snímků sezónní, byť je na použitém snímku viditelná. Jiné cesty v této opuštěné a zapomenuté krajině nevznikly. Obrázek 5 – Aktuální cestní síť ve zvolených historických katastrech (zdroj: satellites.pro [2] ) Obrázek 6 – Cestní síť ve zvolených historických katastrech v 18. století (zdroj: ags.cuzk.cz/archiv/ [1] ) 136 www.krajinasidlapamatky.cz Potenciál a možnosti obnovy zaniklých cest V posledních letech se stále častěji v českém prostředí skloňuje potřeba a nutnost navracení cest do krajiny. Česká příroda je dodnes vlivem nerozumného hospodaření během socialismu i následujících možná až příliš svobodných let znehodnocena a trpí mnoha problémy spojených se zadržováním vody, větrnou i půdní erozí a diverzitou. Rozčlenění lánů polí cestami se jeví jako ideální prostředek k napravení starých hříchů na krajině i přírodě – vzniknou biokoridory, které propojují fragmentované habitaty a umožňují migraci druhů. Ve spojení s vysazováním původních rostlin a dřevin kolem cest dojde i ke zpevnění půdy a lepšímu zadržování vody. V mnoha případech by bylo třeba trasovat spojnici novou, přeci jen se krajina za poslední desítky let významně změnila. Avšak, v mnoha případech dává smysl obnovit cesty staré. I v mnou zkoumané silně zemědělské lokalitě jižní Moravy je původní trasování některých cest stále čitelné na reliéfních mapách, v oblasti opuštěného pohraničí je zase v některých případech zachováno původní rozparcelování. Obnovou původních cest by se krajina mohla zpátky přiblížit svému původnímu předobrazu, propojit přirozeně původní místa zájmu a cíle cest. Vrátit místům jejich význam a posílit vztah k vykořeněným oblastem. Zlepšení prostupnosti krajiny obnovou zaniklých cest může mít dopad i na turistický a ekonomický potenciál i na stále problematickou soudržnost v původně vysídlených obcích [5] . Obrázek 8 – Zachované původní rozparcelování půdy (zdroj: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec [6] ) Obrázek 7 – Trasování starých cest je stále jemně viditelné na reliéfních mapách (zdroj: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec [6] ) 137 Konference Krajina Sídla Památky 2024 Závěr Krajina česko-rakouského pohraničí prošla mezi lety 1948 a 1989 změnami, které významně ovlivnili kulturní ráz krajiny i její ekologickou rovnováhu. Jak zdůrazňuje Hájek [7, s. 11] , tyto radikální změny ve využívání krajiny nebyly anomálií, obdobné procesy probíhaly v průběhu vztahování se člověka ke krajině i v rámci obnovy poválečné Evropy. Naprosto zásadní byl však jejich rozsah a intenzita. V obou zkoumaných lokalitách došlo ke znatelnému úbytku původních cest. Prakticky zůstaly zachovány hlavní a nejvýznamnější komunikace a ty méně významné zanikly převážně zvětšováním ploch polí. Přeshraniční cesty zanikly až na výjimky všechny a dodnes nedošlo k jejich obnově. Stejně tak je v obou lokalitách jasně čitelný průběh a signální cesty. Hlavním rozdílem v mnou dvou zkoumaných lokalitách je absence nové sítě cest v lokalitě zaniklých osad. Kromě dochované části signální trasy zde nevznikla žádná nová komunikace. Přirozeně k tomu nebyl důvod. Zapomenutá a opuštěná krajina si tak paradoxně uchovala svým způsobem ráz, který je podobnější jejímu původnímu předobrazu než původně barokní krajina okolí Šatova. Pro vyřčení závěru, zda by tyto závěry bylo možné aplikovat na všechny lokality, které mají podobnou charakteristiku jako mé dvě zkoumané lokality by bylo třeba jich prověřit ještě několik, ale jako základ, na co se dál v mém výzkumu o zaniklých sídlech a krajinách soustředit, zatím postačit může. Navracení cest do krajiny je dnes odbornou veřejností bráno jako nezbytnost ke zlepšení ekologické rovnováhy a stability. Obnovením zaniklých cest by se však do dnes mnohdy technicistně pojaté krajiny mohla vrátit i její smysluplnost a čitelnost. Cesty by znovu mohly dát krajině systém a strukturu a umožnit tak její uchopení a pochopení. Nezájmem zdevastované a bez cest nedostupné drobné architektonické památky by opět mohly být cílem vycházek a poskytovat stín a oporu výletníkům. Obrázek 10 – Opuštěná výklenková kaple stála kdysi na křižovatce cest (zdroj: satellites.pro [2] ) Obrázek 9 – Výklenková kaple v okolí Šatova v havarijním stavu (Foto: Christian Pischinger, zdroj: mapy.cz [8] ) 138 www.krajinasidlapamatky.cz Použité zdroje: [1] Archiv . Online. Dostupné z: https://ags.cuzk.cz/archiv/. [cit. 2024-07-14]. [2] Word Map - Map of The World online service. Online. Dostupné z: https://satellites.pro/. [cit. 2024-06-25]. [3] SVOBODA, František; HOMOLA, Aleš; CZAJKOWSKI, Petr; MARKEL, Martin a PONEŠOVÁ, Barbora. Krajina jako dílo: barokní krajinou od Mikulova po Znojmo. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně, ve spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně, Fakultou architektury a Masarykovou univerzitou, Ekonomickosprávní a Filozofickou fakultou, 2016. ISBN 978-80-8796708-9. [4] PORTMANN, Kateřina a PAŽOUT, Jaroslav (ed.). Život na československých hranicích a jejich překračování v letech 19451989 . Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. ISBN 978-80-87912-68-3. [5] GUZI, Martin, Štěpán MIKULA a Peter HUBER. Old Sins Cast Long Shadows: The Long-Term Impact of the Resettlement of the Sudetenland on Residential Migration. IZA Discussion papers. Bonn: Institute of Labor Economics, 2019, Neuveden, č. 12536, s. nestránkováno, 81 s. ISSN 23659793. [6] Geoprohlížeč . Online. Dostupné z: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec/. [cit. 2024-06-25] [7] HÁJEK, Pavel. Jde pevně kupředu naše zem: krajina českých zemí v období socialismu 1948-1989. Praha: Malá Skála, 2008. ISBN 978-80-86776-07-1. [8] Mapy.cz . Online. Dostupné z: https://mapy.cz/. [cit. 2024-0625]. 139