Program podpory rodičovských dovedností: Výsledky, reflexe a výzvy sociální práce s rodiči ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí

Program podpory rodičovských dovedností: Výsledky, reflexe avýzvy sociální práce srodiči ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí Marek Pour (SCHOLa EMPIRICa, z.s. Masarykova univerzita) Martina Koutná (SCHOLa EMPIRICa, z.s.) Egle Havrdová (SCHOLa EMPIRICa, z.s.) Marek Pour — Martina Koutná — Egle Havrdová ABSTRAKT Předložený text popisuje zjištění vyplývající zrealizace projektu „Rodičovských skupin na podporu rodičovských dovedností” zperspektivy sociálních pracovníků, kteří vprůběhu dvou let zprostředkovávali podporu rodinám ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí. Text čerpá zdlouhodobých poznatků vycházejících zprincipů podpory pozitivního rodičovství Dobrý začátek aParenting for Lifelong Health (PLH). Ty mají za cíl zvyšovat kompetence rodičů, zlepšit chování rodičů, dětí ajejich well-being. Zjištění vyplývají zkvalitativních metod využitých vrámci procesní evaluace programu— fokusních skupin, hodnocení spolupráce sklienty ze strany sociálních pracovníků aze sledování věrnosti implementace. Zhlediska průběhu byli sociální pracovníci úspěšní zejména voceňování aschopnosti reagovat na potřeby klientů. Naopak méně úspěšní byli vpraktickém nácviku konkrétních kroků ařešení konfliktních situací. Sociální pracovníci oceňovali osobní přínosy— vlastní zdokonalení se vpráci se skupinou nebo naplnění svého zájmu dlouhodobě se věnovat tématu rodičovských dovedností. Co se týče samotné intervence, práce vrodičovských skupinách vedla knově nabytým dovednostem na straně rodičů. Ti častěji docházeli kuvědomění, že lze kvýchově přistupovat jiným než obvyklým způsobem. Změny se konkrétně projevily jak vjejich přístupu, udělování konkrétnějších asplnitelnějších pokynů, tak ive změnách vchování dětí. Vzhledem kvýznamu sociálních pracovníků vrámci celého procesu se zdá důležité zaměřit se ina jejich dovednosti. Jako žádoucí se ukazuje nastavení dlouhodobých facilitátorských dvojic, poskytnutí prostoru věnovat se jednomu tématu, anebo větší genderová vyváženost sociálních pracovníků. KLÍČOVÁ SLOVA: sociální pracovníci, Dobrý začátek, rodičovské dovednosti, skupinová sociální práce, rodičovské programy, znevýhodněné rodiny FINANCOVÁNÍ Předložený text vznikl zvyhodnocení projektu, reg. č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/17_076/0011464, „Rodičovské skupiny jako nástroj podpory rodičovských dovedností urodin ze sociálně znevýhodněného akulturně odlišného prostředí“, který byl podpořen vrámci operačního programu Zaměstnanost zEvropských strukturálních ainvestičních fondů aze státního rozpočtu České republiky (MPSV). ABSTRACT This text describes the findings of the project “Parenting groups to support parenting skills” from the perspective of social workers providing support to families from socio-economically disadvantaged background over the last two years. We build on the long-standing evidence stemming from the principles of positive parenting described in Dobrý začátek and Parenting for Lifelong Health (PLH). These principles aim to increase parenting skills, behaviour, improve children’s behaviour and enOPEN ACCESS MaREK POUR — MaRtINa KOUtNÁ — EgLE HavRdOvÁ 49 hance their well-being. Our findings are based on the qualitative methods of the process evaluation— focus groups, social workers’ evaluation of their engagement with clients, and fidelity of the implementation. Regarding the parenting groups intervention, social workers were particularly successful in appreciating and responding to clients’ needs. On the other hand, they were less successful in practicing specific skills or resolving conflict situations. Social workers valued their own improvement in working with groups or fulfilling their interest in continual work on the topic. In terms of families, parenting groups led to newly acquired parenting skills. Parents were more likely to understand that parenting can be approached in adifferent way than they were used to. There was achange in their approach manifested in giving more specific and achievable instructions, as well as in change of the children’s behaviour. Considering the importance of the role of social workers in the whole process, it seems important to focus on fostering social workers’ skills. Setting up long term facilitator pairs, providing space to work on the topic of parenting skills, or agreater gender balance of social workers seem desirable. KEYWORDS: social workers, Parenting for Lifelong Health, parenting skills, group social work, parenting programs, disadvantaged families ÚVOD Rodičovské dovednosti jsou nedílnou součástí péče odítě. Jsou důležité jak pro vyhodnocení celkové situace dítěte ze strany sociálních pracovníků, tak zejména jako jeden zhlavních cílů, které si rodiče vrámci své práce se sociálními pracovníky sami stanovují (Smutková & Slováková, 2019). Relevantní zahraniční metaanalýzy poukazují na to, že rodičovské styly se významně podílejí na studijní úspěšnosti dětí aadolescentů (Pinquart, 2015). Včasný „trénink“ rodičů arozvoj rodičovských kompetencí úspěšně vede kprevenci problémů schováním, antisociálního chování nebo delikvence (Piquero et al., 2016, Weber et al., 2019). To je zejména dáno tím, že tréninky samotné vedou ke změnám vnímání své vlastní kompetentnosti na straně rodičů spíše než k přímému efektu na chování dětí (Graf et al., 2014). Na druhé straně stojí sociální pracovníci. Ti jsou přímo účastni procesu „rodičovských tréninků“, plní roli facilitátorů, komunikují srodiči, mají přehled ojejich socioekonomické situaci. Právě sociální pracovníci vjedné znedávných studií sami sebe definují jako odborníky, kteří jsou kompetentní zejména vuplatňování různých teoretických východisek avpraktikování metod práce zdalších oborů (Vojtíšek, 2017). Výsledky, stejně jako samotná zkušenost sociálních pracovníků spodporou azvyšováním rodičovských kompetencí rodičů ze znevýhodněného prostředí, je předmětem následujícího textu. Vychází ze zkušeností sociálních pracovníků tak, jak je popsali vrámci dvouletého projektu „Rodičovských skupin na podporu rodičovských kompetencí“. Projekt obecně vychází zteoretického přístupu Parenting for Lifelong Health (WHO, 2022), resp.Dobrého začátku (Havrdová & Vyhnánková, 2018), kterým se dlouhodobě zabývají výzkumníci SCHOLY EMPIRICA, akterý navazuje na předchozí výzkum „rodičovských dovedností“ (Mazák et al., 2020). Od celkového zkoumání účinnosti programu tak, jak je popsán vrámci evaluační zprávy hodnotící samotnou intervenci aúčinnost jednotlivých nástrojů jak zkvantitativního, tak kvalitativního hlediska, se cíle následujícího textu liší. Patří mezi ně OPEN ACCESS 50 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2022 zejména: (1) Popsat klíčové body podpory rodičovských dovedností tak, jak je vnímají apopisují sociální pracovníci, (2) zařadit zjištění do relevantních českých azahraničních poznatků souvisejících stématem kompetencí adovedností vsociální práci. 2. ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA Teoretickým východiskem uvedených poznatků jsou zjištění adoporučení vyplývající zprogramů publikovaných pod hlavičkou Parenting for Lifelong Health (PLH)— otevřeného, nekomerčního souboru rodičovských programů, zacílených na potlačení násilí vzemích snižšími nebo středními příjmy (WHO, 2022). Co se týče vlastního tréninku sociálních pracovníků, konkrétní postupy vychází zmanuálu určeného facilitátorům od Lachmana aHutchingsové (2018), resp.zjeho české adaptace (Havrdová & Vyhnánková, 2018). Trénink, který proběhl před samotnou intervencí, měl na starosti odborný tým SCHOLY EMPIRICA ve spolupráci sjednou zautorek manuálu, prof. Judy Hutchingsovou. Mezi jednotlivé cíle patřilo například: přinést nové znalosti orodičovství, zvýšit vnímanou vlastní kompetentnost rodičů, zlepšit chování rodičů, zvýšit úroveň dovednosti stanovení adodržování hranic, podpořit smysluplné trávení volného času sdětmi, zmírnit nekonzistentní atvrdé způsoby výchovy atím zlepšit chování dětí ajejich well-being (Lachman & Hutchings, 2018). Hutchingsová aWilliamsová (2019) ve své publikaci shrnují dlouhodobé výzkumy rodičovských programů akonstatují, že (1) rodičovské dovednosti musí být aktivně nacvičovány, (2) rodičovské programy mají spíše učit principům než konkrétním technikám, (3) rodiče by měli nacvičovat nově nabyté dovednosti vpraktických situacích, (4) výchovné programy by měly obsahovat takovou formu výchovných sankcí astrategie, které umožní utvářet pozitivní vztahy skrze společně strávený čas, hru arůzné formy oceňování (Hutchings & Williams, 2019). 3. METODY VÝZKUMU 3.1 EvaLUaCE azdROJE dat Předložený článek vychází zkvalitativní části výsledků popsaných vevaluační zprávě zpracované vrámci projektu „Rodičovské skupiny na podporu rodičovských dovedností.” (Koutná et al., 2022). Obecným výzkumným zájmem evaluace byl její průběh. Ztoho důvodu byla zvolena procesní evaluace, zaměřující se pravě na způsob realizace programu. Výzkumnou motivací je popsat, kčemu během realizace programu skutečně došlo aidentifikovat faktory podílející se na výsledcích implementace programu (cf.Rossi et al., 2018). Ato zejména sohledem na pohled azkušenost sociálních pracovníků. Zdroje dat oprůběhu intervence jsou trojí: Prvním zdrojem jsou průběžně vedené strukturované záznamy oprůběhu rodičovských skupin aindividuálních setkáních. Tyto „kazuistiky” vytvářeli sociální pracovníci při každé návštěvě nebo účasti rodiče na rodičovské skupině. Druhým zdrojem dat je závěrečné zhodnocení projektu areflexe zkušeností sociálních pracovníků vrámci dvou fokusních skupin, kterých se OPEN ACCESS MaREK POUR — MaRtINa KOUtNÁ — EgLE HavRdOvÁ 51 zúčastnilo celkem 13 sociálních pracovníků, se kterými probíhala spolupráce. Třetím zdrojem dat je několik online hospitací avideozáznamů rodičovských skupin, na jejichž základě byla zkoumána přesnost akvalita zprostředkování programu podpory rodičovských dovedností. Formuláře kazuistik obsahovaly otázky týkající se rodinného zázemí astylu výchovy dětí vdobě vstupu rodičů do projektu, sociální pracovníci tak zjišťovali celkovou atmosféru ve zkoumaných rodinách, objektivní informace odaných domácnostech (počet členů, ekonomická asociální situace rodiny, otázky týkající se podmínek bydlení). Následovaly údaje týkající se vztahu mezi dítětem arodiči, průběh výchovy, otázka výchovných cílů ze strany rodičů. Po naplnění intervenčních setkání sociální pracovníci spolu srodiči vyhodnocovali výsledný stav. Sociální pracovníci hodnotili celkovou spolupráci srodinou, uváděli zásadní změny, které se vrámci rodiny po dobu projektu udály. Mezi nejdůležitější otázky (vzhledem kcílům programu) patřily otázky týkající se vnímané změny chování dítěte vprůběhu intervence azměny vztahu mezi rodičem/rodiči adítětem. Vneposlední řadě byly rodičům kladeny otázky týkající se naplnění stanovených cílů intervence. Vprůběhu jednotlivých setkání sociální pracovníci ze dvou různých lokalit poskytli výzkumníkům SCHOLY EMPIRICA nahrávku facilitace rodičovských skupin, ve třetí lokalitě se jednalo oonline hospitace vrámci konání jednoho zrodičovských setkání. Nahrávky byly posouzeny dvěma hodnotitelkami nezávisle na sobě, na základě formuláře, který dopředu určoval kritéria hodnocení. Vzávěru projektu proběhla dvě setkání vrámci fokusních skupin (Parker & Tritter, 2006) se zapojenými sociálními pracovníky. Fokusní skupiny byly moderované výzkumníkem SCHOLY EMPIRICA. Scénář fokusních skupin se sociálními pracovníky obsahoval otázky týkající se reflexe ahodnocení metodiky ze strany sociálních pracovníků, jejich hodnocení průběhu projektu, dopadu programu na klienty ina pracovníky samotné, hodnocení spolupráce uvnitř týmů ise SCHOLOU EMPIRICA, doporučení, anávrhy na inovace programu. Se záznamy, resp.přepisy fokusních skupin bylo dále pracováno formou tematické analýzy (Braun & Clarke, 2012). 3.2 PROgRaM aMaNUÁL URČENÝ PRO SOCIÁLNÍ PRaCOvNÍKY Manuál pro sociální pracovníky vznikl vrámci konsorcia zahraničních partnerů včetně Oxfordské Univerzity, Bangorské Univerzity, Univerzity Kapského města aorganizace „Klauni bez hranic”. Česká verze manuálu vznikla vroce 2018 společně se zapojením SCHOLY EMPIRICA do mezinárodní studie sběru dat zpilotáže intervencí. Metodika, která byla vČR pilotovaná vprůběhu 2018–2020, zahrnuje zásady harvardského programu Filming Interactions to Nurture Development (Center on the Developing Child, 2022) aprincipy českého programu Dobrý začátek (Havrdová & Vyhnánková, 2018). Hlavním tématem, které se line celým programem Dobrého začátku pro rodiče, je metafora „stavění domu podpory pro vás avaše dítě.“ Facilitátoři programu rodičům pomáhají při sledování chování jejich dětí asoučasně mezi nimi podporují apěstují zdravé vztahy. Sociální pracovník využívá metafor jednotlivých částí domu, aby ukázal, proč je pro rodiče důležité vybudovat pevný apozitivní vztah se svými dětmi. Zdi symbolizují přímé azdravé interakce ve vztahu rodič-dítě, tedy trávení společného OPEN ACCESS 52 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2022 času ve dvou sdítětem, budování jazykových dovedností, mluvení opocitech, chválení apodpora dobrého chování. Tyto zdi tvoří základ pro dobré rodičovství. Jsou proto nejdůležitější částí celého programu. Když se přesuneme na střechu, zaměříme se zde na stanovení limitů, na ustanovení pravidel tohoto domu ana řešení nežádoucího chování. Pokud se rodiče soustředí jen na starosti ostřechu— vytváření pravidel, disciplínu atrestání svých dětí, aniž by budovali silné zdi, dům spadne. Zborcení se projevuje tím, že děti jsou nejisté, mají tendenci vynucovat si pozornost zlobením arodiče se cítí vystresovaní anešťastní. Pokud rodiče tráví více času budováním dobrých vztahů se svými dětmi, často potřebují trávit méně času zvládáním jejich nežádoucího chování. Čím více času rodiče tráví hraním si sdětmi ačím více je chválí, tím méně budou děti zlobit adožadovat se pozornosti nežádoucím chováním. Tyto dovednosti vedou ktomu, že se obě strany, rodiče iděti, cítí podporované amilované arodiče jsou pod menším tlakem. Samotný program Dobrého začátku apozitivního rodičovství vychází ztoho, že chování sociálních pracovníků vůči rodičům představuje vzor, jak by se sami rodiče měli chovat vůči dětem. Základní požadovaná dovednost facilitátora rodičovské skupiny spočívá vjeho schopnosti přinášet změny postojů avýchovných postupů skrze společný skupinový pohled. To se konkrétně projevuje vúsilí facilitátorů chválit aoceňovat rodiče, aktivně jim naslouchat, být zároveň důsledný aempatický, být schopen posuzovat problémy aprakticky je řešit. Důraz na vytvoření důvěrných vztahů facilátotra srodiči zároveň klade nároky na motivaci aschopnosti facilitátora, především ve volbě takového způsobu komunikace, který rodiče motivuje. 3.3 SOCIÁLNÍ PRaCOvNÍCI, JEJICH tRÉNINK aPRŮBĚH INtERvENCE Pravidelná setkání rodičovských skupin facilitovali sociální pracovníci ve dvou regionech České republiky (Ústeckém aZlínském kraji) ave čtyřech městech (Roudnice nad Labem, Krupka, Zlín aVsetín). Samotný výběr sociálních pracovníků nepodléhal předem stanoveným kritériím, pročež jej lze označit jako oportunní. Ve dvou případech se jednalo osociální pracovníky ajejich klienty zAzylového domu pro ženy amatky sdětmi ve Vsetíně apobočky terénní služby ve Zlíně. Dalšími dvěma pracovišti byla Charita Roudnice nad Labem asdružení Romano jasnica vKrupce. Celkem se řešení projektu zúčastnilo 12 sociálních pracovnic ajeden sociální pracovník vprůměrném věku 44 let. Trénink sociálních pracovníků je utvářen tak, aby byl názorný azaměřený na samotný způsob práce. Ztoho důvodu si sociální pracovníci nejprve prošli sebezkušenostním výcvikem vcelkovém rozsahu 40 hodin, vněm sociální pracovníci utvořili skupinu, ve které pracovali stejným způsobem jako vnásledujícím kroku pracují vybraní rodiče. Úvodní výcvik vpřípadě programu podpory rodičovských dovedností facilitiovala Egle Havrdová Ph.D. spolu sprof. Judy Hutchingsovou. Uvšech sociálních pracovníků zároveň postupně docházelo na dodatečné školení vdovednostech vpráci se skupinou vcelkovém rozsahu 4 hodin. Sociální pracovníci měli během doby realizace rodičovských skupin kdispozici intervizní setkání, které probíhalo jednou měsíčně vrozsahu tří hodin. Rodiny samotné byly vybrány po konzultacích se sociálními pracovníky, ajejich výběr lze rovněž označit za oportunní. Počet zapojených rodin vjednotlivých lokaOPEN ACCESS MaREK POUR — MaRtINa KOUtNÁ — EgLE HavRdOvÁ 53 litách je uveden vTabulce č.1. Intervence rodičovských skupin probíhala od konce listopadu 2020 až do dubna 2022 ve dvou turnusech vkaždé lokalitě. Doba spolupráce sociálních pracovníků srodinami vrámci jednotlivých turnusů trvala napříč jednotlivými lokalitami od čtyř do sedmi měsíců. Jednotlivé skupiny vrámci obou turnusů byly koncipovány pro 5 až 8 rodičů. Vzhledem ksituaci způsobené pandemií onemocnění Covid-19 musel realizační tým projektu první turnus intervencí přizpůsobit vtu dobu platným protiepidemickým opatřením, která neumožňovala setkávání rodičů ve skupinách. Pracovníci ve třech lokalitách (Zlín, Krupka, Roudnice nad Labem) se se svými klienty dohodli na individuálních setkáních apodpoře rodičovských dovedností na individuální úrovni. Ve Vsetíně se pracovníci se svými klienty dohodli, že počkají na uvolnění opatření, aby mohli pokračovat původně plánovanou formou podpory při skupinových setkání rodičů— zde se skupiny podařilo zorganizovat od května 2021. Podpora rodin vdruhém turnusu ve všech lokalitách probíhala formou skupinových setkání. Zapojené rodiny jsou ty, které souhlasily se vstupem do projektu avyplnily alespoň vstupní evaluační dotazník. Podpořené rodiny jsou ty, které vyplnily ivýstupní dotazníky, akteré měly zároveň nadpoloviční účast na rodičovských skupinách (více jak 6 setkání). Lokalita Počet zapojených rodin vI.turnusu Počet podpořených rodin vI.turnusu Počet zapojených rodin vII.turnusu Počet podpořených rodin vII.turnusu Vsetín 9 5 9 7 Zlín 7 6 6 6 Krupka 6 5 5 5 Roudnice nad Labem 6 5 9 6 Tabulka 1:Přehled zapojených rodin vjednotlivých lokalitách 4. PRŮBĚH SPOLUPRÁCE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ SRODIČI 4.1 vÝCHOzÍ SItUaCE ROdIN Zhlediska struktury rodin zapojených do projektu „Rodičovských skupin“ vpřevážné většině rodin figurovala matka jako hlavní pečující osoba (přesto se vroli klientů vyskytují irodiče zúplných rodin). Obvykle se sama starala odvě či více dětí, vněkolika případech byly manželské páry vrozvodovém řízení nebo byl vrodině přítomen matčin nový partner, výjimkou nebylo ani spolužití se svými vlastními rodiči. Několik matek se snovým partnerem staralo oděti zobou svých předchozích rodin. Vojedinělých případech se vrodinách vyskytovala absence otce zdůvodu výkonu trestu. Uněkolika otců bylo zaznamenáno problematické užívání alkoholu. Svýchovou dětí často pomáhali prarodiče či jiní příbuzní. Vdrtivé většině se jednalo orodiny ve složité socioekonomické situaci, kdy matka nepracovala. Velká část rodin byla příjemcem dávek sociální podpory, hmotné nouze, OPEN ACCESS 54 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2022 invalidního důchodu nebo příspěvku na péči, další příjmy pocházely zobčasných brigád či finanční výpomoci ze strany prarodičů. Častým jevem byly dluhy, splátkové kalendáře, exekuce. Rodiny obvykle žily vnevyhovujících podmínkách, což znamenalo zejména bydlení vopakovaných krátkodobých pronájmech, vazylových zařízeních, malých nevyhovujících prostorách, anebo bydlení vsociálně vyloučených lokalitách. Rodiče běžně charakterizovali své děti jako neposlušné, často se objevovaly fyzické tresty, křik na děti, nejednotnost rodičů ve výchově, absence hranic. Vněkolika rodinách probíhalo domácí násilí. Mezi nejčastější výchovné problémy patřila neposlušnost dětí (odmlouvání při zapojení se do úklidu domácnosti či svých věcí, nechuť kplnění úkolů do školy), křik (rodičů na děti iopačně), hádky mezi sourozenci, žárlivost arivalita mezi nimi, vztek aagrese dětí. Vneúplných rodinách se objevoval vzorec, kdy dítě neposlouchalo, odmlouvalo, často se vztekalo, což nezřídka přecházelo do agresivity. Matky často nedokázaly stanovit jasné apevné hranice, zároveň vyžadovaly, aby dítě poslouchalo, nebylo drzé, případně bylo více samostatné. Často se vyskytovala absence respektu dětí vůči rodičům, nejednotnost rodičů vnázorech, postojích či jednání při výchově dětí. Vpatchworkových rodinách docházelo knejednotnosti pečovatelů, kdy nejčastěji „nový” přítel matky, případně otec jednoho zdětí vdomácnosti vyžadoval poslušnost atvrdá pravidla. Děti byly vněkterých případech vpéči jednoho či více specialistů. Nejčastěji se jednalo odětské psychiatry, psychology, logopedy nebo etopedy. Část dětí užívala medikaci. Část měla diagnostikované specifické poruchy učení, ADHD nebo lehké mentální postižení. Některé děti docházely do speciální školky/školy, část dětí byla zrodin umístěna do ústavní výchovy či do pěstounské péče. Matky si vrámci úvodní schůzky na počátku programu společně se sociální pracovnicí stanovily cíle, kterých chtěly za dobu zapojení do intervence dosáhnout. Cíle byly vpřevážné většině obecného charakteru. Matky chtěly zejména dosáhnout větší poslušnosti asamostatnosti svých dětí aměly zájem děti více zapojit do domácích prací. Vmenší míře se objevovalo jako cíl téma zvládání vzteku aagrese dětí. Kromě cílů ze strany rodičů si sociální pracovníci na základě znalostí kontextu rodiny stanovili vlastní obecné cíle spolupráce, které byly zaměřeny především na změnu postojů matek vzhledem kpozitivnímu přístupu ke svým dětem, snahu oporozumění spouštěčům vzteku či agrese jejich dětí. Zároveň si sociální pracovníci stanovili ivzhledem ke kontextu jednotlivých rodin za cíl odstranění fyzických trestů nebo trávení více času rodiče sdítětem. 4.2 SItUaCE ROdIN vdOBĚ UKONČENÍ PROgRaMU Zkazuistik byly patrné změny (1) vpřístupu matek i(2) vchování dětí. Rodiče vědomě trávili více času se svými dětmi aaktivně jim věnovali pozornost, vdůsledku čehož pozorovali zklidnění dětí. Konkrétně to znamená větší porozumění spouštěčům vzteku či agresivního chování usvých dětí aosvojení vhodných technik ke zvládání těchto situací. Došlo podobně ikomezení konfliktů mezi dětmi, zapojení dětí do domácích prací nebo snížení fyzických trestů. Matky se častěji zaměřovaly na podporu pozitivního chování svých dětí, trávily snimi více času při společných hrách. Zkoušely popisovat své pocity achválit děti bez dalších podmínek. Uvíce rodičů proběhla sebereflexe týkající se vlastních chyb aomluvy za vlastní chování. Setkání tak OPEN ACCESS MaREK POUR — MaRtINa KOUtNÁ — EgLE HavRdOvÁ 55 podobně vedla kvědomějšímu náhledu na výchovu. Dle sociálních pracovníků byl pozorován pozitivní posun rodičů voblasti vlastního zvládání emocí. Urodičů sociální pracovníci zaznamenali častější chválení, pozitivní motivování dětí, zaměření pozornosti ve smyslu společně tráveného času sdětmi. Dařilo se jim častěji zavádět pravidla, přehlížet nežádoucí chování. Zlepšila se důslednost, komunikace sdětmi ive vypjatějších situacích, snížení křiku. Vněkterých rodinách svíce dětmi se matkám zároveň podařilo věnovat čas každému dítěti zvlášť, což mělo pozitivní dopad na chování dětí avztah sourozenců. Vrodinách se podařilo zavést častější chválení. Rodiče byli sami překvapení, že mohou/mají chválit děti iza drobnosti. Děti se aktivně častěji ptaly, zda věci udělaly správně, což bylo sociálními pracovníky posuzováno jako nevědomá žádost opochvalu. Celkem 12 rodin zapojených do programu předčasně ukončilo spolupráci (57 bylo celkem, dokončilo 45). Důvody se nejčastěji týkaly nestability vbytových podmínkách, docházelo ke ztrátě bydlení nebo odstěhování rodiny. Vněkolika případech byla důvodem ukončení spolupráce nemoc. Vjiných případech byl důvodem špatný time management, psychické problémy klientky spojené srelapsem užívání drog, zdravotní omezení klientky způsobující problémy vkomunikaci. Dalšími důvody byl inástup do zaměstnání, překryv rodičovského setkání sjinými povinnostmi rodičů (povinná účast na kurzu Úřadu práce). Výjimkou nebyla ani pravidelná absence zdůvodu nízké motivace matky, absence otce zdůvodu pracovní vytíženosti. 5. REFLEXE „VĚRNOSTI“ IMPLEMENTACE ZPERSPEKTIVY HODNOTITELŮ Samotná facilitace rodičovských setkání sociálními pracovníky podléhala dopředu stanoveným zásadám práce sklienty. Před začátkem programu byly určeny konkrétní nástroje, které měly vést ke zkompetentnění sociálních pracovníků pracujících sklienty. Kromě úvodního sebezkušenostního výcviku mezi nástroje patřilo iškolení práce se skupinou, intervize slektorem nebo supervize ze strany prof. Judy Hitchingsové, autorky programu „Parenting for Lifelong Health“. Doplňující metodou byly ionline hospitace snáslednou analýzou práce se skupinou azpětnou vazbou. Právě tři online záznamy rodičovských setkání posloužily jako nástroj ke zhodnocení, nakolik dobře se daří sociálním pracovníkům postupovat podle dopředu navržených postupů. Zároveň sloužily jako způsob poskytnutí zpětné vazby tak, aby byla pro sociální pracovníky formativní, amohla dodatečně vést ke zvýšení kvality intervence. Dvě nezávislé hodnotitelky došly kvýsledkům, které lze rozdělit na dvě hlavní skupiny připomínek. Obsahové připomínky se týkaly objektivního posouzení toho, co vrámci analyzovaných setkání chybělo. Hodnotitelé došli ktomu, že (1) diskuze ofungování domácností aaktivitách rodičů byly příliš rozsáhlé, což vkonečném důsledku vedlo knižší strukturovanosti diskuzí anáslednému nedostatku prostoru pro další části aaktivity, jako například společná domluva na tom, kdy ajak rodiče budou doma zkoušet nové výchovné postupy. Dalším bodem analýzy bylo (2) chybějící používání příkladů konkrétních problémů, které rodiče vsouvislosti se svými aktivitami vdomácnosti měli řešit. Ztoho důvodu tak nebylo možné ze strany rodičů ani prozkoumat možná OPEN ACCESS 56 FÓRUM SOCIÁLNÍ PRÁCE 2/2022 řešení daného problému, ani spomocí sociálních pracovníků nalézt nějaké řešení. Třetí připomínkou bylo (3) nedodržování předloh manuálu, kdy konkrétní nástroje nebyly dostatečně využity. Posledním bodem byla (4) častá absence samotného nácviku dovedností prostřednictvím práce ve větší skupině, kdy měli rodiče simulovat konkrétní situace vroli rodičů adětí, využívat právě nově nabyté dovednosti anásledně reflektovat své pocity vroli dítěte či rodiče. Druhý okruh připomínek se týkal samotných dovedností facilitátorů, kdy se ukazovalo, že jedním ze zásadních problémů facilitace bylo rovnoměrné rozložení pozornosti mezi účastníky. Facilitátoři tak (1) diskuse strukturovali spíše méně, nezasahovali do delších příspěvků jednotlivých rodičů anevyzívali kaktivní účasti ty účastníky, kteří vrámci setkání do debaty obecně spíše nepřispívali. Na druhou stranu, facilitátoři byli (2) úspěšní vpozitivní motivaci rodičů, vyjadřování pochval auplatňování zásad respektujícího přístupu krodičům. (3) Podobně byli úspěšní vpřipravenosti na jednotlivá setkání— znalosti jejich obsahu asebevědomým vedením lekcí. Stejně tak byli schopni (4) vytvořit dostatečné podpůrné prostředí, aby se rodiče na setkání cítili přijímáni. Vkonkrétních metodách byli facilitátoři (5) schopni být dostatečně otevření, aktivně naslouchat areflektovat to, co jednotliví rodiče do skupinové diskuse přinášeli. Zdruhé strany ale nebyli příliš úspěšní vprocvičování konkrétních situací srodiči, což rodičům neumožnilo získat nový náhled na situaci skrz vlastní praktickou zkušenost. 6. REFLEXE SPOLUPRÁCE SRODIČI ZPERSPEKTIVY SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ Na závěr projektu proběhly během března 2022 dvě fokusní skupiny se sociálními pracovníky. Zúčastnilo se jich 13. Účastníci pozitivně hodnotili metodiku ajako motivaci zmiňovali touhu „vyzkoušet si“ práci se skupinou, kterou brali jako možnost zdokonalit sebe samé vtom, jak předat dovednosti rodičům, ato jiným než obvyklým způsobem. Sociální pracovníci se domnívali, že forma rodičovských skupin je efektivním nástrojem, jak rodiče přimět kreflexi jejich postojů kvýchově. Zároveň oceňovali dlouhodobost asystematičnost přístupu, který umožňuje věnovat se jedné předem definované oblasti relativně dlouhodobě. Zhlediska silných stránek obecně oceňovali respektující přístup krodinám adětem, který umožňuje věnovat se jejich potřebám. Zmiňovali důležitost interaktivnosti jednotlivých setkání, která rodiče vtahuje do dění, ale zejména to, že kzákonem dané povinnosti podpory rodičovských kompetencí rodičů sociálním pracovníkům přináší nástroj, který jim právě to umožňuje. Oceňovali strukturovanost do konkrétních kroků, ito, že metodika přináší praktický nácvik výchovných problémů, které rodiče často vnímají jako samozřejmost. Zmiňovali univerzálnost programu, který stojí na komunikaci, akterý může obecně přinést zmírnění výchovných problémů vrodinách. Na druhou stranu sociální pracovníci vnímali, že ipřes pochopení jednotlivých výchovných principů ze strany rodičů na jednotlivých setkáních bylo obtížné sjednotlivými kroky pracovat vkaždodenní výchově. Popisovali, že rodiče často nebyli schopni aplikovat nově naučené znalosti vkonkrétních situacích (nedostatek nácviku). Sociální pracovníci zároveň zmiňovali, že na jednotlivých skupinových setkáních docháOPEN ACCESS