Česká li e á ní mode na časopise
Aus emden Zungen — č yři příklady p os ředko ání*
Lucie Me hau o á — Masa yků ús a
a A chi Akademie ěd České epubliky
Li e á ní a kul u ní časopisy měly klíčo ý ýznam p o u áření li e á ního mode -
nismu jako in e nacionální sí ě z ahů emancipující se od azeb na ná odní li e á ní
kon ex y (s o . Casano a 2012). Raná česká li e á ní mode na přelomu 19. a 20. s ole í
mani es o ala s ůj in e nacionalismus p ní řadě co nejo e řenější a při om k i-
ickou e lexí e opských li e á ních hnu í. Složi ější byl šak opačný pohyb — p o
přek ačo ání ná odního li e á ního kon ex u a p opojo ání s jinojazyčnými li e á -
ními cen y po řebo ala p os ředníky: časopisy, edak o y, naklada ele, překlada ele
a k i iky. Nej ě ší a nejbližší možnos i ( edle Polska) se o e í aly smě em k mode -
ním hnu ím Německu a e Vídni, k nimž se předs a i elé české li e á ní mode ny
ob aceli s mnohem ě ším zájmem než předchozí lumí o ská gene ace (Kos bo á
2011a, s. 69–80, Da id-Fox 2000). Mladí češ í k i ici a spiso a elé němčinu o ládali
na ako é ú o ni, že jim nedělalo po íže sledo a německé mode ní e ue, e e o a
o německých au o ech či di adelních předs a eních, překláda z němčiny, dopiso a
si německy apod. Pokud se jim nasky la příleži os , mohli aké e e o a o české mo-
de ně německých časopisech, i když ne šichni byli s o němčině dos á s é před-
s a ě indi idualizo aného s ylu umělecké k i iky a spolehli se aději na překlad.1 P o
překlady s ých děl šak již po řebo ali ako é p os ředníky, jejichž p ním jazykem
by byla němčina a zá o eň by uměli dobře česky, ozuměli mode nis ickým snahám
a měli alespoň základní po ědomí o oz oji české li e a u y posledních dese ile ích.
P os ředníky, k eří by ideálně sdíleli i jejich přís up k překladu, jenž nekladl hla ní
dů az na o mální ě nos , nýb ž na ys ižení ducha o iginálu jazyce překladu
(Le ý 1996, s. 169–205). Ty o ná oky ob acely pozo nos českých au o ů k začínají-
cím německých básníkům a k i ikům z českých zemí a z Mo a y, jejichž ýhodou se
s á ala i čas á mobili a, působení e Vídni, Be líně či dalších říšských nebo akous-
kých měs ech a amních edakcích no in, časopisů či naklada els ích. P os ředníci
* S udie znikla ámci p ojek u Česká li e á ní mode na německých časopisech 1880–1910,
GA ČR P406/12/P688. Německé ci ace přeložila L. M.
1 Například F. X. Šalda si nechal s ůj článek p o Die Zei aději přeloži , F. V. K ejčí po špa -
ných zkušenos ech s překladem psal německy, po řebo al šak ždy ko ek o a (Kos bo-
á — I ko i s — Doubek 2011), su e énně němčinu o ládal například Ja osla Kampe
nebo A noš P ocházka.
OPEN ACCESS
94 SLOVO A SMYSL 24
šak ne ořili žádnou sociálně, ná odně, e nicky či gende o ě homogenní skupinu.
Najdeme mezi nimi osobnos i, muže i ženy, k e é z českých zemí ani z Mo a y nepo-
cházely, jako například ídeňského polyglo a O o Hause a nebo německou básnířku
O ilii Malyb oko ou-S iele o ou. Jejich konk é ní mo i ace byly ůzné, na časo-
pisy německé mode ny se šak ob aceli přede ším i, k eří (implici ně či explici ně)
ch ěli y áře al e na i u nacionalismu yh aňujícímu p o i sobě Čechy a Němce
a snahy o kul u ní a li e á ní in e akci mohli oz íje ámci předs a y o mode ni-
smu jako celoe opském hnu í s lokálními a ian ami, k e é si li e a uře y áří
las ní es e ické hodno y a k i é ia, a ím i společný li e á ní p os o . Ten o u áře-
jící se „li e á ní s ě “ byl o šem hie a chizo aný se s ředem Paříži (Casano a 2012)
a německé li e a uře bylo jen několik časopisů, k e é měly zájem o české li e a uře
sys ema ič ěji e e o a a přináše z ní překlady. His o ik Michel Espagne chápe p o-
s ředko ání jako komplexní p oces, mezi jehož klíčo é ak o y řadí ýchozí kon ex ,
přijímající kon ex a osobnos p os ředníků (Espagne 2006). Mode nis ické časopisy
y ářely ob az mode nos i jako ak uální li e á ní současnos i a ýznamně přispí-
aly k sjednoco ání a zá o eň di e enciaci mode ního li e á ního p os o u. Při zkou-
mání p os ředko ání mezi českou a německou li e a u ou li e á ních časopisech je
řeba mí na zře eli dynamičnos a neus álou p oměnli os silo ých z ahů obou
li e á ních kon ex ech i o, že p os ředník (překlada el, k i ik) u či ý li e á ní ex
nebo ex y překládá a in e p e uje z las ní pozice, již je řeba s ano i z ůzných so-
ciálních a es e ických hledisek, k e é při om na samo né p os ředko ání mohou mí
jedno li ých případech odlišný li . Základním předpokladem je jazyko á kompe-
ence a podoba ícejazyčnos i spja á s odinou a zděláním, e nická a gene ační pří-
slušnos . Zásadní li na in e p e aci a úspěšnos p os ředko ání má po aha a mí a
p o ázanos i p os ředníka s českým i německým li e á ním kon ex em.
P os ředníci české li e a u y čas o sd užo ali oli překlada elů a in e p e ů české
li e a u y, něk eří upřednos ňo ali íce e e o ání, jiní zase překlad. Přičemž za in-
e p e aci lze po ažo a nejen články a ecenze, ale i překlady, a o nejen na o ině
olby jazyko ých p os ředků — ýbě konk é ního au o a a díla z li e á ního celku
je in e p e ací z u či é pe spek i y p os ředníka. Překlada elé z české li e a u y byli
na přelomu 19. a 20. s ole í ě šinou inicia i ní sami — nejenže si ybí ali au o y
a ex y k překladu, ale aké sami hledali časopis nebo naklada ele, k eří by jejich p áce
o iskli. Čas o s é ex y publiko ali bez ná oku na hono ář, někdy se o čás hono áře
dělili s au o em. Předmě em é o s udie je p os ředko ání české mode ní li e a u y
německém časopise Aus emden Zungen, pozo nos je ěno ána jednak p o ilu ča-
sopisu, jednak zde si uo aným zp os ředko a elským ak i i ám B onisla a Welleka,
Adolpha Dona ha, Camilla Ho manna, Oska a Wiene a a O o Hause a.
AUS FREMDEN ZUNGEN
Johann Wol gang Goe he oce 1827 ozho o ech s Ecke mannem p ohlásil, že „ná-
odní li e a u a dnes mnoho neznamená“, a předpo ídal znik li e a u y s ě o é, na
jejímž zniku budou mí zásadní podíl in e nacionálně o ien o ané kul u ní časo-
pisy jako Le Globe nebo The Fo eign Re iew (Ecke mann 1955, s. 182). O íce než šes de-
sí ek le později a e zcela jiném li e á ním kon ex u se ke Goe ho u poje í s ě o é
LUCIE MERHAUTOVá 95
li e a u y přihlásil no ý ýdeník Aus emden Zungen, jehož mo em o isko aným na
každé předsádce byla Goe ho a ýz a: „Nas á á nyní období s ě o é li e a u y a ka-
ždý musí eď přispí a k omu, aby o období u ychlil“.2 Zaklada elem časopisu a jeho
hla ním edak o em byl Joseph Kü schne (1853–1902) a Aus emden Zungen zdaleka
nebyl p ním yda a elským počinem oho o di adelního his o ika, k i ika, edak-
o a, edi o a, lexikog a a, naklada ele, sbě a ele a zda ného o ganizá o a li e á ního
ži o a.3 Kü schne během s ého ži o a edigo al řadu časopisů ůzného zaměření —
časopisy odbo né, spolko é, populá ně-naučné i odinné. V oce 1889 se s al li e á -
ním ředi elem a členem předs a ens a jednoho z nej ě ších německých naklada el-
s í Deu sche Ve lagsans al a p á ě zde inicio al znik e ue Aus emden Zungen;
začala ycháze lednu 1891. Deu sche Ve lagsans al ydá alo několik odinných
časopisů, ě šinou laciných za edených ilus o aných ýdeníků s ysokým nákladem
(Übe Land und Mee , Deu sche Roman-Biblio hek, Illus ie e Wel a Illus ie e Romane
alle Na ionen) a Kü schne byl u šech u eden jako yda a el.
No ý časopis se od ěch o odinných pe iodik odlišo al, ch ěl zdělaným s ředním
s ám ( ú odníku p ního čísla Kü schne oslo il „ yz álejší“ č enáře s „ši ším
ozhledem“) p os ředko a soudobou mode ní bele ii. Aus emden Zungen při om
nebý á řazen mezi pe iodika německé li e á ní mode ny (např. Schlawe 1965), bý á
po ažo án jen za lis odinný, p o ože byl ydá án elkým naklada elským domem,
k e ý mohl časopisu zajis i ozsáhlou eklamu, a ím i yšší poče předpla i elů, než
jakého mohly dosáhnou mode nis ické lis y. Přes o byl jeho p og am založen na my-
šlenkách no os i, obje nos i a pok oko os i a edakce sama se k mode ním li e á -
ním smě ům s ále jasněji hlásila. P og am časopisu Aus emden Zungen doplňo al
a ozšiřo al německé časopisecké spek um, spíše než odinným lis ům či yh a-
něným mode nis ickým časopisům konku o al za edenému be línském ýdeníku
Magazin ü die Li e a u des Auslandes, k e ý založil oce Goe ho a úm í 1832 Jose
Lehmann jako časopis ěno aný zah aniční bele ii, jenž se obdobně jako Aus emden
Zungen hlásil ke Goe ho u poje í s ě o é li e a u y.4 Ve s o nání s Magazinem byl Aus
emden Zungen umí něnější. Tiskl přede ším a e ě ší šíři p ózu, nezabý al se au-
o y německými a ne ěno al se k i ice, jak y kl Kü schne : „Os a ně nechceme pěs-
o a žádnou k i iku ani upřednos ňo a u či é hnu í. Naším cílem je: p os ředko a
2 „Die Epoche de Wel li e a u is an de Zei und jede muß je z dazu wi ken, diese Epo-
che zu beschleunigen“ (Ecke mann 1981, s. 211).
3 Ke Kü schne o u ži o opisu a činnos i s o . Balze 1976, Saue 1933, Wehne 1988, Os-
mann 2010, Mi sche ling 1990, Lül ing 1982.
4 V le ech 1891–1892, kdy začal ycháze i Aus emden Zungen, byli hla ními edak o y ýde-
níku, jehož náze se . 1881 ozšířil na Magazin ü die Li e a u des In- und Auslandes, F i z
Mau hne a O o Neumann-Ho e . Časopis si ná oko al cha ak e „uni e zálního li e á -
ního lis u“, publiko ali něm au oři s a ší, elký p os o šak zde nacházeli i předs a i e-
lé mode ny, a o nejen němeč í či akouš í — s álým spolup aco níkem byl například Au-
gus S indbe g. Na ozdíl od předchozích dese ile í u šak de adesá ých le ech nebylo
české li e a uře ěno áno mnoho pozo nos i, ýjimku předs a uje in o ma i ní článek Ja-
osla a Kampe a (Kampe 1895). Redak o O o Neumann-Ho e s ál o p a idelnou spo-
lup áci, k e ou šak Kampe k ůli y íženos i deníku Poli ik nebyl schopen ealizo a ,
s o . i dopisy J. Kampe a O ilii Malyb oko é-S iele o é (LA PNP, . O. Malyb oko á-S iele-
o á).
96 SLOVO A SMYSL 24
znalos ynikajících a pozo uhodných zah aničních děl zdělanému č enáři, y oři
z našeho časopisu ě ný ob az a přehlídku s ě o é li e a u y“ (Kü schne 1891).
V p og amo ých ú odnících Kü schne ná aznos i na Goe ha zdů azňo al zá-
jemné pozná ání a p olínání li e a u , úkolem časopisu podle něj bylo „přek ačo a
německé h anice a učini německému uchu s ozumi elným yp á ění cizích jazyků“,
na íc ch ěl isknou přede ším a díla, jež „předznamená ají kul u ně-společenské
p oměny přicházející s nadcházejícím s ole ím“ ( am éž), hla ně hnu í ealismu a na-
u alismu. Nej íce překladů zp u sku ečně bylo z ancouzské li e a u y, ůči níž
byl časopis zcela o e řený. To nebylo zejména případě Émila Zoly předchozích
le ech samozřejmé ani kon ex u německého mode nismu, němž o z ahu k zo-
lo skému na u alismu p obíhaly od konce sedmdesá ých le diskuze, kompliko ané
obecnou německo- ancouzskou poli ickou a kul u ní i ali ou (s o . mani es y a ko-
men áře in B auneck — Mülle 1987). Kü schne oce 1891 Zolo u es e iku če ně
jejího nejspo nějšího bodu, jímž bylo sbližo ání li e a u y a ědy, již nep oblema i-
zo al. V p ních d ou očnících Aus emden Zungen yšly na pok ačo ání d a Zolo y
omány za šující cyklus Rougonů-Macqua ů (Das Geld, j. L‘A gen /1891/, č. Peníze,
a De Zusammenb uch, j. La Débâcle /1892/, č. Rozklad), a o émže oce jako an-
couzský o iginál. V p ním očníku Aus emden Zungen se obje ila aké li e á ní díla
mladších au o ů než Zola, například překlady i Čechách ži ě disku o ané Bou -
ge o y ománo é k i iky pozi i ismu Le Disciple (1889, č. Žák) nebo Maupassan o y
po ídky L‘En an (1882, č. Dí ě).
Jedinečnos časopisu nebyla jen p opagaci na u alismu či ealismu, i když jeho nej-
známější předs a i elé byli hla ním lákadlem p o č enáře a příslibem p odeje. Výluč-
nos zejména zajišťo ala šíře jazyko ých oblas í, z nichž se překládalo. Škála se p ů-
běžně ozšiřo ala, již p ním očníku najdeme překlady z ancouzš iny, anglič iny
(anglické i ame ické li e a u y), uš iny, islandš iny, i alš iny, š édš iny, maďa š iny,
polš iny, cho a š iny, ka alánš iny, dánš iny a s bš iny. V d uhém očníku yšly na-
íc i ukázky z li e a u y no ské, uk ajinské, nizozemské, lámské a české. Ve ře-
ím oce přibyla li e a u a inská, a ménská, umunská, španělská a d. Žán o ě šlo
p ní řadě o po ídky a omány, ale i básně či lido é písně ( y zejména u slo anských
jazyků). Zp u byl jazyk o iginálu zaznamenán jen obsahu, od ře ího očníku byly
u áděny jazyky i překlada elé přímo u ex ů.
V edi o ialu k d uhému očníku ak mohla edakce di : „Chceme německé č e-
náře seznámi s mode ní k ásnou li e a u ou kul u ních ná odů jejích ypických
ý o ech a máme ak před sebou pole, jež je ě ší než u jakéhokoli jiného časopisu“
(Kü schne 1892). V oce 1892 Joseph Kü schne odešel z Deu sche Ve lagsans al
a nebyl již u áděn coby yda a el odinných časopisů naklada els í, zůs al šak až
do oku 1896 yda a elem Aus emden Zungen, což je znamením, že mu na oz oji
a p osazení časopisu záleželo.5 Možná i eakci na s ůj ozchod s elkým naklada-
elským domem začal obdobně jako menší mode nis ické časopisy zdů azňo a ne-
zá islos časopisu na kusu a očeká ání předpla i elů. Os řeji byl aké ymezen cíl:
5 Ve s é kniho ně měl podle aukčního ka alogu s azky z le 1891–1897. Viz Ka alog de Samm-
lungen des zu Eisenach e s o benen He n geheimen Ho a P o esso Kü schne . C. G. Boe ne ,
Leipzig, 1904, s. 2.
LUCIE MERHAUTOVá 97
„po ozumě názo ům cizích ná odů“ a „ azi ces u ducho nímu přibližo ání a sp á -
nému posuzo ání Neněmců“ (Kü schne 1892).
Ú odník k ře ímu očníku již Kü schne da o al Eisenachu lednu 1893 a ý-
slo ně něm ymezil z ah časopisu k mode ně: „Časopis je ‚ in de siècle‘ e smyslu
ypořádání se se s a ými názo y a smě y, ale aké ‚ in de siècle‘ e ědomé eakci
p o i li e á ní nep a di os i. Chce směřo a k důs ojnějším pomě ům, k e é by li-
e a u u á ily jejím účelům a os obodily ji z ponížení způsobeného zá islos í na
předpla i elích“ (Kü schne 1893). Poslední Kü schne ů p og amo ý ú odník je
z počá ku č ého očníku, opě zdů azňuje o e řenos a nads anickos časopisu
a de ailněji ys ě luje k i é ia o isko ání li e á ních děl — a musí bý buď „pok o-
ko ě no á obsahu, myšlence či o mě“, nebo „ ypická p o ducho ní a obz láš ě li e-
á ní ži o mode ních ná odů“ (Kü schne 1894). Hlediska ep ezen a i nos i a mo-
de nos i se edy p o Kü schne a doplňo ala. Od šes ého očníku Kü schne přes al
bý yda a elem časopisu. Následní edak oři Adol Ho mann (1896, seš. 21 — 1897,
seš. 7) a Ka l Bolhoe ene (1897, seš. 8 — 1904),6 pok ačo ali e smě u, k e ý y knul
jeho zaklada el a k e ý byl úspěšný — časopis ycházel až do konce oku 1910. V oce
1905 jej pře zal naklada el Demcke Be líně a od 20. seši u následujícího oku byl
jeho naklada elem i hla ním edak o em F anz Lede mann, k e ý mu iskl populá -
nější ilus o anou podobu.
BRONISLAV WELLEK
Časopis během éměř d ace ile í s é exis ence o iskl celkem 67 ukázek z české li e a-
u y (49 básní, 16 po ídek, 1 no elu a 1 omán) a 12 ecenzí, po é ů a s udií o české
li e a uře. Nejčas ěji iš ěným básníkem byl Ja osla V chlický (po celou dobu ání
časopisu zde yšlo 20 básní), což odpo ídá zámě u isknou au o y uzná ané u ni ř
jedno li ých ná odních kul u . D uhým nejzas oupenějším básníkem byl J. S. Macha
(11 básní a 3 ukázky z eje onis iky). Poezii V chlického i Macha o u při om do časo-
pisu u áděl zp u s ejný překlada el — B onisla Wellek.
Wellek měl dob é předpoklady k překládání díky s é d ojjazyčnos i. Na odil se
na Malé S aně jako nejmladší ze sedmi sou ozenců odině českého úředníka Jo-
se a Welleka, k e ý byl zaměs nán na řadě mís českých zemí. B onisla Wellek cho-
dil pře ážně do německých škol, mj. na š ě o al německou základní školu Plzni,7
P aze absol o al německé pia is ické gymnázium na Příkopech. Doma zřejmě mlu-
ili oběma jazyky a českým spiso a elům psal bezchybnou spiso nou češ inou. Jis ěji
se šak cí il němčině, jak napsal na podzim 1893 Macha o i: „Musím se ješ ě pilně
c iči i češ ině, abych dosáhl s ého času oné dokonalos i, jež by mi umožnila psá i
6 V p osinci 1896 edakce o iskla článek, k e ý č enáře in o mo al o obsahu dalšího oč-
níku a snažil se přiláka další předpla i ele, členo é edakce nebyli jmeno i ě u edeni
(Die Redak ion on „Aus emden Zungen“: An unse e Lese !. Aus emden Zungen 5/II,
1895, č. 24, nes .).
7 Podle ži o opisného článku Z. Bu ghause o é, k e ý šak obsahuje nepřesnos i (Bu ghau-
se o á 1959); o Welleko ých překladech iz éž Jähnichen 1972, s. 258–203, Nezdařil 1985,
s. 174–176.

98 SLOVO A SMYSL 24
české ú ahy, k i iky ap., k e ém smě u se české li e a uře p amálo děje“.8 S českou
li e a u ou, českým di adlem9 i hudbou se ho li ě seznamo al během s udia p á na
německé uni e zi ě (1891–1894), obou semes ech oku 1893/1894 o něž na š ě o-
al eřejné přednášky o i alské a španělské li e a uře Ja osla a V chlického na české
ilozo ické akul ě. Již před ím písemně konzul o al s V chlickým s é p ní překla-
dy,10 během s udií se s ním se ká al osobně.11 V chlický mu překládání z češ iny do
němčiny uložil jako „čes ný úkol“ a dopo učil mu posíla překlady Edua du Albe o i
do Vídně p o přip a o anou německou an ologii ze s é poezie.12
V in e ne o ých ži o opisných heslech o li e á ním ědci René Welleko i
(1903–1995) je jeho o ec B onisla zk a ko i ě označo án jako český nacionalis a ži-
jící e Vídni.13 Ten o pohled mohl u či i ozho o s Pe e em Deme zem, němž René
Wellek zpomněl na o co o „silné české ná odní cí ění“, na poci y yloučenos i celé
odiny z ná odních a náboženských dů odů (Welleko i byli p o es an i) i na nadšení
p o českoslo enský s á ješ ě před jeho znikem a přip a enos se okamži ě přes ěho-
a (Deme z 1990; za odkaz děkuji V. Pe boko i). His o ické p ameny šak ozšiřují
en o jednoznačný pohled. Na přelomu 19. a 20. s ole í si Wellek ud žo al ods up od
českého i německého nacionalismu, německá ýcho a z něj neudělala Němce a ani
nadšené se ká ání s českou kul u ou a českými spiso a eli době s udií jej nes hlo
k p oje ům českého las enec í. Cí il se s á mimo ná odnos ní kon lik y a odmí al
šo inis ické pos oje obou s an: „Věř e, že mě ona oblíbená odmí a osť ůči šemu,
co je německého pů odu, z o na ak zlobí jako cho ání se německé žu nalis iky Če-
chách k ěcem českým,“ napsal k ě nu 1894.14 V dopisech V chlickému a Macha-
o i nenajdeme jasnou iden i ikaci s češs ím a Macha jej například po ažo al za
p očesky o ien o aného Němce.15 Nejasná ná odní iden i a sou isela s Welleko ou
d ojjazyčnos í, jeho „obouži elnic ím“ (s o . Pe bok 2014a, 2014b). Nezdá se, že
by p o něj češ ina a němčina měly ako ou symbolickou hodno u, jak ji kons uo al
poli ický disku z. Uží ání obou jazyků bylo si uační, a edy unkční, a přecházení
z němčiny do češ iny čas o plynulé. Překlad a kul u ní p os ředko ání Welleko i do-
olo aly oz inou onu pozici nad ná odnos ními boji a laky, pozici d ojjazyčnos i.
8 B onisla Wellek J. S. Macha o i, 12. 10. 1893, LA PNP, . J. S. Macha .
9 „Mimo o chodím čas o do českého di adla, abych seznal české umění“ (B onisla Wellek
J. S. Macha o i, 6. 12. 1893, LA PNP, . J. S. Macha ).
10 P ní zacho aný dopis B. Welleka J. V chlickému je z 20. ledna 1893, jde o odpo ěď na
V chlického posouzení překladů, k e é mu Wellek zaslal dří e; dopisy jsou součás í ondu
Ja osla a V chlického LA PNP P aze.
11 „[…] mám k mé elké ados i příleži osť čas o s ním mlu i i, an chodím do jeho přednášek“
(B onisla Wellek J. S. Macha o i, 19. 2. 1894, LA PNP, . J. S. Macha ).
12 V Albe o ě ýbo u Neue e Poesie aus Böhmen. An hologie aus den We ken on Ja osla V ch-
lický (Al ed Hödle , Wien 1893) yšlo d anác Welleko ých překladů V chlického básní.
13 V německé Wikipedii je B onisla Wellek označen jako „glühende Na ionalis “, ohni ý
nacionalis a (h p://de.wikipedia.o g/wiki/René_Wellek [20. 3. 2015]).
14 B onisla Wellek J. S. Macha o i, 31. 5. 1894, LA PNP, . J. S. Macha .
15 Viz dopis Masa yko i: „Mám známého Němce P aze (Wellek), jenž píše elkou němec-
kou biog a ii Sme ano u a chce ji yda ( ychází dosud Oes . Re ue [= Ös e eichisch-Un-
ga ische Re ue], uším) sepa a ně u Dominicusa — neměl bych ho k Vám posla p o nějaký
‚Wink‘?“ (J. S. Macha T. G. Masa yko i, 25. 2. 1895, LA PNP, . T. G. Masa yk).
LUCIE MERHAUTOVá 99
Překlad pokládal za činnos při ozenou p á ě p o d ojjazyčné, umělecky nadané
osobnos i, jak o o mulo al nad překlada elským dílem Edua da Albe a: „Není nic
při ozenějšího, než aby poe icky nadaný člo ěk, k e ý se edle s ého odného jazyka
aké naučil mlu i , čís a mysle další řeči, při če bě ná odních písní y ářel du-
chu jejich podobu i e s é řeči obco ací“ (Wellek 1900).
Wellek zp u ěřil, že překládání může mí li na kul u ní sbližo ání a zájemné
pozná ání Čechů s Němci a naopak.16 Jeho přís up k překladu byl e lek o aný a me o-
dický, již p ních dopisech V chlickému naznačil s é k i é ium — ne doslo ný pře-
klad, nýb ž ako ý, k e ý by se če l „jako báseň pů odní“ a ys iho al náladu o iginá-
lu.17 To o poje í bylo součás í p oměny překladu, k e ou podle Man eda Jähnichena
za šil F ied ich Adle oce 1894 překlady V chlického. P á ě k Adle o i, s nímž jej
seznámil zřejmě V chlický a s nímž o překladech disku o al, se Wellek hlásil a yme-
zo al se p o i dosa adním lumočníkům V chlického, zejména Edmundu G üno i,
jehož pře ody byly podle něj „ ěžkopádné, š oubo ané, zcela nemožné ýmo ačky“
(Wellek 1900). Výh ady měl i k Albe o ým překladům a od s ých čas o nek i ických
předchůdců se ch ěl odliši i e s ých německých článcích o české li e a uře — k i-
ika podle něj měla bý s řízli á, ěcná a analy ická.18
Wellek posuzo al ú o eň českých děl z hlediska s ě o é li e a u y. P al se, zda
obs ojí mimo s ůj ná odní kon ex e s o nání s nejlepšími díly jiných li e a u a jak
omu napomoci překladem. P o o jej zaujal p og am časopisu Aus emden Zungen,
k e ý aké jako p ní k ě nu 1892 u eřejnil jeho překlady české poezie do něm-
činy.19 Wellek zamýšlel obdobně jako Albe , G ün nebo Adle přiblíži V chlického
celé p oměnli é šíři jeho o by. V hambu ském časopise De Zuschaue napsal, že
V chlický se nej íce zasloužil o „záz ačný oz oj české li e a u y a kul u y posled-
ním d ace ile í“ a jeho ýznam p o českou li e a u u je s o na elný s ýznamem ně-
meckých klasiků Schille a a Goe ha p o li e a u u německou (Wellek 1893, s. 343),
zá o eň šak p oblema izo al V chlického s ylo ou a au os ylizační mnoho á nos
z hlediska požada ku ná odní i umělecké indi iduali y a myšlenko é kohe en nos i.
Váhal dokonce nad hodnocením celku díla:
Jeden ne í, zda má chápa u o úžasně mnohos annou ep odukci ilozo ických ná-
zo ů, šech nálad, šech p incipů ůzných dob jako uni e zálnos , zda má obdi o a
muže, k e ý p o o še ždy nalezne sp á ný básnický ý az, sp á ně naladěnou s u-
nu, nebo zda mu má yčí a nedos a ek indi iduali y a uza řeného, nezaměni elného
s ě onázo u, ilozo ického k éda, jež by y ůs alo jen z osobnos i a pouze z ní — o je
znak p a ého génia jako Goe he ( am éž, s. 348).
16 B onisla Wellek J. S. Macha o i, 31. 5. 1894, LA PNP, . J. S. Macha .
17 B onisla Wellek Ja osla u V chlickému, 20. 1. 1893, LA PNP, . J. V chlický.
18 „Nech ěl jsem psá i Panegy ikus, nýb ž s a ím se na s ano isko přísně k i ické, snad až
příliš chladné,“ napsal o s é s udii o V chlickém časopise De Zuschaue (B onisla Wellek
J. S. Macha o i, 6. 12. 1893, LA PNP, . J. S. Macha ).
19 Gedich e aus dem Böhmischen. Aus emden Zungen 2/I, 1892, seš. 9, s. 422 [F. J. Vacek: Ve -
schiedene Wi kungen; Jan Ne uda: De Humo is ; Ja osla V chlický: Das Lied — ein F iedho ].
Překlada el sice nebyl u eden, byl jím nicméně Wellek, jak yplý á z poznámek jeho po-
zůs alos i (LA PNP).
100 SLOVO A SMYSL 24
V chlický ak podle Welleka bezespo u pa řil do s ě o é li e a u y, úkolem překla-
da ele šak bylo předs a i z jeho díla „sku ečné k ys aly“, ne „s řepiny“, požado al
p o o in e p e aci, „přísně k i ický“ ýbo . Tím o akcen em Wellek posilo al oli p o-
s ředníka. V le ech 1892–1894 ydal Aus emden Zungen osm překladů V chlického
básní (další č yři o iskl De Zuschaue ). Jiné ukázky se obje ily se zpožděním až oce
1897,20 edakce časopisu zřejmě nech ěla o isko a z české li e a u y s ále s ejné au-
o y,21 na íc upřednos ňo ala p ózu, a o p ních o iscích. Mezi le y 1895 a 1896 se
zde p o o neobje ily žádné překlady z češ iny, i když Kü schne sám se zřejmě snažil
překlada ele české p ózy nají , přinejmenším oslo il Ja osla a Kampe a k ůli pře-
kladu Šlejha o a ománu Kuře melancholik.22
V chlický Welleko i o e řel u či ou síť kon ak ů, k e á jej edla k překládání
předs a i elů lumí o ské ě e české li e a u y — p o Albe o u an ologii Neues e
Poesie aus Böhmen23 přeložil osmnác básní Sládko ých (pě z nich u eřejnil i Ös e -
eichisch–Unga ische Re ue), Zeye o u báseň Bílému domu s a é zah adě, d ě básně
Adol a Heyduka a jednu báseň O oka a Mok ého. V říjnu 1893 se e Vídni seznámil
sJ.S. Macha em, k e ý ehdy ješ ě ne s oupil do spo ů s V chlickým a aké publiko al
mimo jiné Lumí u. Up os řed de adesá ých le se šak Macha snažil Welleka na á-
za na las ní ok uh (H. Bah , T. G. Masa yk, ýdeník Čas) a získa ho p o překlad nej-
mladších au o ů. Wellek měl nejp e úmyslu pořídi německý knižní ýbo z Ma-
cha o ých knih sone ů, domní al se, že by mohly mí u německých č enářů značný
úspěch,24 zůs alo šak jen u časopiseckých o isků — Aus emden Zungen yšly č yři,
De Zuschaue u eřejnil Epi a 19. s ole í ze sbí ky T is ium Vindobona. (Macha 1894),25
ecenzi é o sbí ky Wellek zaslal o něž do časopisu Dich e -S immen aus Ös e eich-
-Unga n.26 Všechny časopisecky o iš ěné básně yšly opě i Albe o ě an ologii Ne-
ues e Poesie aus Böhmen.
V oce 1896 Wellek přeložil h u Ja osla a Hilbe a Vina, jež měla éhož oku
k ě nu úspěšnou p emié u Ná odním di adle. Ten o překlad p a děpodobně ini-
cio al Macha , k e ý ěřil, že by ji bylo možné p os řednic ím He manna Bah a p o-
20 „Překlady y jsem oku 1894 neb 1895 zaslal, a poně adž en časopis z Vašich básní enk á
nech ěl již ničeho u eřejni a z jiných au o ů jsem ničeho nepřekládal, myslel jsem již, že
z u eřejnění sešlo. Jsem omu ád, že se ím s yky s Německem opě zas na ázaly, neboť
jich hodlám s ého času zas použí “ (B onisla Wellek Ja osla u V chlickému, 26. 2. 1897,
LA PNP, . J. V chlický).
21 S několikale ým zpožděním zřejmě yšel i Macha ů Sone o bídě (Jose S. Macha : Sone
on de No , přel. B onisla Wellek. Aus emden Zungen 9/I, 1899, č. 8, s. 379).
22 Kampe o Kü schne o ě „ži ém zájmu“ o českou li e a u u a o jeho žádos i o překlad Šlej-
ha o y p ózy psal O ilii Malyb oko é-S iele o é (Ja osla Kampe O ilii Malyb oko é-S i-
ele o é, 25. 5. 1895, LA PNP, . O. Malyb oko á-S iele o á).
23 Neues e Poesie aus Böhmen II. Die na ionalen Rich ungen, emde und eigene Uebe se zungen
aus dem Böhmischen, ed. Edua d Albe . Al ed Hölde 1895.
24 B onisla Wellek J. S. Macha o i, 28. 12. 1893, LA PNP, . J. S. Macha .
25 S o .: „Redak o mi psal o é o básni, že jes ‚ein p äch iges S ück‘“ (B onisla Wellek
J.S.Macha o i, 6. 12. 1893, LA PNP, . J. S. Macha ).
26 B onisla Wellek J. S. Macha o i, 6. 12. 1893, LA PNP, . J. S. Macha ; časopis Dich e -S im-
men aus Ös e eich-Unga n ycházel jako č nác idenník le ech 1877–1878, oce 1893 byl
obno en, ale yšla pouze ři čísla, zanikl ješ ě před u eřejněním ecenze.
LUCIE MERHAUTOVá 101
sadi na něk e é německé je iš ě, což se šak nepodařilo. Wellek nebyl úspěšný při
hledání naklada ele p o ydání s ých delších překladů, ukopise ak zůs aly pře-
klady V chlického skladby Hila ion a ománu Igná a He manna U snědeného k ámu,
monog a ii o Sme ano i musel yda las ním nákladem.27
Po ukončení s udia p á byl Wellek zaměs nán jako koncipien k á ce P aze,
počínaje okem 1896 byl koncipien em České Lípě. V dalších le ech již překládal jen
spo adicky a podněco ání k é o činnos i ze s any V chlického i Macha a odmí al
s odkazem na ob íže při hledání yda a ele a malou pozo nos u české i německé
eřejnos i. V chlickému ak dopise z úno a 1897 sh nul s ou několikale ou překla-
da elskou d áhu s pesimismem:
Jak ád bych české li e a uře oněch pla ných služeb p okázal, o k e ých mlu í e, kdy-
by o bylo jen možno! Zajis é se, až se pomě y moje us álí a až budu úplně zaopa řen,
e olných ch ílích k omu k ásnému po olání lumočníka českých ěcí p o německé
č enářs o á ím, a šak dosud jsem neměl mnoho š ěs í, k e é by mne z láš ě po zbu-
zo alo. Sme ano a biog a ie, do k e é jsem kládal mnoho nadějí, se po kala s el-
kým — mlčením ze s any ě šiny české k i iky (Ná . lis y ji, aby „Času“ udělaly zdo ,
naz aly kompilací)28 a ma e ielním neúspěchem, neboť se nep odalo ani s o exemplá-
řů! Hila ion, k ásně k u eřejnění ho o ý, leží mém psacím s ole; […] Vina Hilbe o a,
k e ou jsem za ako ých nesnází a s akým spěchem lé ě přeložil (sám jsa od kancelář-
ské p áce zcela zna en jsem překlad dik o al eče k omu angažo anému diu nis o i),
leží od é doby ješ ě neč ena u p. He manna Bah a. […] Nechci se ch áli , nečekám na
hono áře, ale ád bych, když už jsem ěm ěcem ěno al olik času, by se aspoň iskly,
aby s ůj účel splnily, j. české li e a uře a zájemným s ykům obou ná odů ůbec po-
sloužily. — Aspoň se nebude moci poukazo a na nedos a ek schopných překlada elů.29
Po oce 1898 se Wellek s al jedním z isíců ídeňských Čechů, nepa řil při om mezi
úředníky, k eří by se aději ži ili překládáním a uměleckou k i ikou jako například
Emil Saudek. Umění bylo doplňkem jeho p o esního ži o a, podobně jako Edua d Al-
be byl e Vídni činný českých a slo anských spolcích. Řadu článků o české li-
e a uře napsal p o Wiene Zei ung a hla ně jeho eče ní přílohu Wiene Abendpos .
Vě šinou se ýkaly V chlického (Wellek 1903, Wellek 1912),30 psal šak i o překladech
Zeye o a nebo Ji ásko a díla do němčiny (Wellek 1904a, Wellek 1904b, Wellek 1905),
přičemž ždy posuzo al k ali u překladu a aké hodnos z oleného i ulu zhledem
k možnému očeká ání a ohlasu u německého č enářs a.
27 O Sme ano i publiko al několik á , iz Wellek 1894, 1895a, 1895b. Přeložil aké č yři básně
zhudebněné Ví ězsla em No ákem (Ví ězsla No ák: Op. 9 /Vie Kla ie s ücke nach Gedich-
en on Ja osla V chlicky, Ja osla K apil u. Jos. V ba a/, deu sch . B onisla Wellek. Sim-
ock, Be lin 1896).
28 Čas nabádal k lídnému přije í solidní Welleko y p áce, k e á „byla p o naši ěc a z lásky
k nám napsána“, ci o al aké Welleko o zá ě ečné sh nu í ([Spiso a el, známý překlada-
el českých básníků…]. Čas 9, č. 39, 28. 9. 1895, s. 615, nepodepsáno).
29 B onisla Wellek Ja osla u V chlickému, 26. 2. 1897, LA PNP, . J. V chlický.
30 Hloubku ýznamu, k e ý p o něj měl V chlický, poodhaluje posm ně u eřejněná zpo-
mínka (Wellek 1960).
108 SLOVO A SMYSL 24
Ku K olop, čelili hie a chizo ané p ažské německé společnos i, s jejich „ endencí
ke sd užo ání a spolčo ání byly spojeny snahy překona p o inciální uza řenos
ůči nějšku ži ými kon ak y se soudobou německou a akouskou li e a u ou
a p olomi ě ší o e řenos í ůči českému ná odu a jeho kul uře aké sociální a ná-
odnos ní izolaci u ni ř P ahy“ (K olop 2013, s. 20–21). V zájmu německých i čes-
kých mode nis ů bylo, aby li e á ní sbližo ání, k e é započínalo kolem oku 1896
p ažských časopisech a č eních, p ažský kon ex přesáhlo smě em do Německa
a Rakouska (hla ně Vídně). Tako ý přesah měly z ahy s Rilkem nebo „ eče p až-
ských au o ů“ uspořádaný k ě nu 1897 ho elu U Anglického d o a Na Poříčí
(s o . Topo 2012). V případech Leppina, Wiene a a Winického je zp os ředko a el-
ská činnos časo ě omezena, ýká se hla ně le 1898–1903. Camill Ho mann op o i
omu začal s překládáním a e e o áním o české li e a uře až e Vídni oce 1901.
Jeho zájem byl šak sys ema ič ější než u os a ních a nikdy las ně neus al. Ho -
mann a Leppin publiko ali o něž časopisech české li e á ní mode ny, podobně
jako před ím Rilke nebo Al ed Gu h, na ozdíl od nich šak s českými au o y na a-
zo ali osobní přá elské z ahy, a o nejen s ok uhem Mode ní e ue. O oka Šimek
po le ech zpomněl na skupinu nejmladších, k eří se oce 1900 shlukli kolem p o-
měněného Lumí u, F. X. Šaldy a Růženy S obodo é. Zařadil d ní s é blízké přá ele
O aka a Thee a, A ne No áka a Jose a Ma ějku, dále Ka la Sezimu. Ti o a další za-
čínající au oři se podle Šimka se ká ali malos anské ka á ně i s Camillem Ho -
mannem a Paulem Leppinem:
Zejména ád si zpomínám na besedo ání U zla é s udně na Malé S aně na e ase
pod H adem, kde nám Ka el Toman, Sezimů d uh z kon ik u Příb ami, neodola-
elně eci o al s é e še, a Ka el Pelan , pozdější empe amen ní žu nalis a, blouznil
o e oluci a popě o al ça i a. Někdy přicházeli i mladí básníci němeč í: můj s a ý
známý z Kolína, Camill Ho mann, německy ycho aný Žid, mlu ící s námi elmi
yb anou češ inou, a jeho d uh Paul Leppin (Šimek 1940, s. 19).
Do oho o ok uhu přá el pa řil ješ ě Jan z Wojkowicz, k e ý pocházel z Nymbu ku
jako O aka Thee a na š ě o al kolínské gymnázium spolu s Šimkem. P á ě Woj-
kowicz seznámil Thee a a Šimka (s o . Šimek 1920) a i o pak pa ně pa řili k nejbliž-
ším Ho manno ým českým li e á ním přá elům. S Thee em se Ho mann se ká al
P aze le ech 1898/1899 a až do álky byl Thee jeho in o má o em o české li e a-
uře, se Šimkem byl Ho mann kon ak u zřejmě jen p ních le ech ídeňského po-
by u.46 Ka el Toman, k e ý igu uje Šimko ě zpomínce, s oupil do k uhu přá el
Sezimo ým p os řednic ím, řadu básní publiko al Mode ní e ui, s níž lumí o ský
ok uh mladých edených Šaldou polemizo al, spolup aco ali s ní šak Leppin i Ho -
mann. Leppin e zpomínce na p ažskou bohému zmínil jen několik českých jmen,
ukazujících opě k časopisu Lumí , a šak na jinou skupinu kolem edak o a Václa a
Hladíka, k němuž měli nejmladší básníci kolem Thee a pomě ně dis anco aný z ah.
Leppin jmenuje spiso a ele Jana Os ena a F an iška Khola a kaba e ié a Ka la Haš-
46 Na počá ku oku 1901 psal Šimek ze s ého s uden ského poby u Paříži: „C ěný pří eli, ne-
hně ej e se na mne, že jsem na ak dlouhou dobu pře ušil ko espondenci“ (O oka Šimek
Camillu Ho manno i, 23. 1. 1901, Deu sches Li e a u a chi Ma bach, sg. 02.22.194).

LUCIE MERHAUTOVá 109
le a, šlo šak už o období, kdy Ho mann P aze nebyl (Leppin 2007, s. 103).47 Na
s ejný ok uh ozšířený o An onínu So u, Hladíko a pří ele ješ ě z le osmdesá ých,
zpomíná i O oka Winicky ukopisných „zápiscích a dopisech“.48 P os řednic ím
ěch o osobních z ahů se Leppin, Ho mann i Winicky dos á ali do českých časo-
pisů — buď jako e e en i nebo jako au oři posuzo aných p ací, přičemž ecenze na
s á díla psali i zájemně.
Ho mann českou li e a u u německých časopisech posuzo al jako německý
k i ik, s é žido s í ani žido s í jiných německojazyčných p ažských nebo ídeň-
ských au o ů ne ema izo al. Češ í přá elé samozřejmě jeho žido ský pů od nímali,
iz Šimko o označení „německy ycho aný Žid“, k e é ale nebylo ylučující, spíše
naznačo alo náhodnos německé ýcho y a Ho mano u blízkos české kul uře.
Žido s í samozřejmě nelze b á jako nezby ný předpoklad kul u ního p os ředko-
ání, řada p os ředníků Židy nebyla. Sou islos i mezi e nickým pů odem, zkušenos í
s nacionalismem a an isemi ismem Rakousku-Uhe sku a poje ím p os ředko ání
může os ě li pozdější Ho manno a předmlu a k publikaci Ös e eichische Dich e
sei G illpa ze , da o aná 1911, e k e é mona chii předs a il jako dynamický a kon-
lik ní p os o , němž do sebe na áží množs í zemí a ná odů, bez souladu a sou-
z uku — psal o „ dém společném řinčení“ a „křikla é ba e nos i“. Nejsloži ější je
podle něj pos a ení Němců jazyko ých os o ech a poh aničních oblas ech, kde se
mísí s os a ním oby a els em a kde „ poli ických bojích os ře ys řelují jejich p o-
iklady“ (Ho mann 1912, s. 5). Pod ím o s á li ým ob azem Rakouska se šak podle
Ho manna uk ý á hlubší pods a a, k e ou iděl p omísení e nik, neus álém y o -
ná ání, asimilačním působení: „Pod eške ým ná odním ědomím panuje ajemný
ěčný zákon mísení k e“. Za ímco poli ika a poli ici u o akouskou pods a u z azují,
říš í ji a odcizují se jí, umění jí dokáže dá a — například dokonalé ba okní a -
chi ek uře. Obdobné kons uk y Rakouska bychom mohli nají i u Ho manns hala,
a šak jeho í a his o ické poslání Rakouska byla nemilos dně kon on o ána s ná-
odním sebe ědomím Čechů až během p ní s ě o é álky (I ko i s 2015), za ímco
Ho mann si byl nacionální ozdělenos i a jejích důsledků p o žido ské oby a ele
elmi dobře ědom — P aze zažil ok 1897 s p osinco ými bouřemi a abo áním,
říjnu 1899 p oběhly p o iněmecké a p o ižido ské demons ace y olané z ušením
Gau scho ých jazyko ých nařízení i Kolíně.49
V kons uk u Rakouska jako neus álého kul u ního a e nického y o ná ání
a mísení, k e é jsou poli iky popí ány, za o ealizo ány umělci, může in e kul u ní
p os ředko ání předs a o a při ozenou činnos , jež napomáhá ealizaci „ ajemného
poslání“ Rakouska. Ho mann se p o ně ozhodl jako asimilo aný Žid ěřící pla nos
libe álních p incipů a zá o eň e lek ující adikalizující se nacionalismus a an ise-
mi ismus. Daniel Voj ěch jeho zp os ředko a elskou činnos ná aznos i na Ku a
47 Pů odně: P age P esse 1, 1921, č. 48, 15. 5., příloha Dich ung und Wel , s. 1.
48 O oka Winicky, B ic — à — b ac II. B ie e und Au zeichnungen, LA PNP, . O oka Winicky,
s. 24. Na jiném mís ě Winicky mezi českými a německými au o y, k e é znal osobně, u ádí
i Jiřího Ka áska ze L o ic, J. S. Macha a a Ja osla a V chlického (B ic — à — b ac I., s. 16).
49 22. 10. se jich podle policejního hlášení účas nilo na ři isíce osob, den po é muselo zasa-
ho a če nic o (s o . K ejčo á — Míško á 1999, s. 75). Ho mann . 1899 ykoná al Ko-
líně s ou jedno oční ojenskou službu.
110 SLOVO A SMYSL 24
K olopa ýs ižně označil jako „p o i ah“, „kon aná h“ (Gegenen wu ) p o i p až-
skému p os ředí, snahu o „in e akci k i ice i o bě“, „p opojení p ažského čes-
kého a německého kon ex u“ a o zlepšení ú o ně překladu (Voj ěch 2013, s. 107–108).
Kul u ní a poli ický dosah p os ředko ání mezi českou a německou li e a u ou Ho-
mann yjádřil e s udii o Ja osla u V chlickém, k e ou na Š ěd ý den 1901 o iskl
ídeňský deník Wiene Zei ung. Ten o ex ukazuje, jakou inspi aci a zo V chlický
znamenal p o mladé překlada ele a p os ředníky. V chlického pů odní a hla ně pře-
klado é dílo Ho mann předs a il jako u či ý mocný p o ipohyb p o i poli ickým ná-
odnos ním kon lik ům a bojům o jazyko á nařízení. V p ní řadě zdů aznil „ob o -
ský li “ překladů desí ek au o ů ůzných li e a u na „mladý jazyk a jeho li e a u u“
(Ho mann 1901c, s. 8), na ozšiřo ání a kul i o ání jeho ý azo ých možnos í, obje-
o ání symbolických ýznamů slo a. V chlického „s ě oobčans í“, kosmopoli ismus
a eklek icismus, p oblema ické p o mode nu i au o y s a ší, z Ho manno a pohledu
předs a uje naději. Pokud se česká li e a u a p os řednic ím překladů p opojo ala
s e opskými li e á ními adicemi, bylo na d uhé s aně úkolem překlada elů do
němčiny obohaco a li e a u u německou o li e a u u českou, působi na y o ná-
ání kul u ních asyme ií a p o i poli ickým a ideologickým lakům a ozdělením,
p osazo a přes ědčení, že „poezie e s é mnohojazyčnos i p omlou á k zas ěceným
oliko jedinou řečí“ ( am éž).
Ho manno o poje í li e á ního p os ředko ání obdobně jako u Dona ha čelilo do-
bo ým ideologických s ře ům. Pokud u Dona ha šlo spíše o epizodu, bylo Ho man-
no o úsilí ši ší a koncepčnější, p opojo alo překlad a in e p e aci. Napomáhalo aké
ud žo a z ah k P aze a Čechám, s ejně jako spolup áce s Leppinem. Hluboká azba
ke k aji kolínského odiš ě a k české k ajině ůbec, již dokládají (i na základě ozho-
o ů s Ho manno ou dce ou) Pa el Polák nebo i Šimko a zpomínka, byla p a dě-
podobně dalším, možná nejsilnějším ni řním zd ojem jak o by, ak lumočnic í.
Ho mann e s ých ex ech u ažo al o z azích mezi ly ikou, hudbou a ( odnou) k a-
jinou. V básních O oka a Březiny nebo An onína So y podle něj zní česká (slo anská)
melodičnos a y áří jejich o iginali u:
Jeden ídeňský k i ik řekl nedá no o Češích, že jsou hudebníky, i když malují.
Sp á nější by bylo zení, že jsou hudebníky, obz láš ě když básní. Všichni jsou o-
zenými ly iky, p o ože pods a ou poezie je hudba (Ho mann 1901b, s. 379–380).
Ho mann ychází z poje í čis é poezie, jež hudebnos po ažuje za pods a u básnické
řeči, jde mu šak o hudbu lokální, melodii domo a, jež by e oko ala „dě ský“, na-
i ní p oži ek k ajiny. Ta je kono o ána česky a zpomínku na ni y olá ají lido é
písně a naopak. Vli na Ho manno u koncepci německé poezie z Čech měla aké
p og ama ika z . hnu í k ajinského umění Německu a Rakousku50 (Heima kuns ,
Heima kuns bewegung či P o inzkuns ), k e é o e í alo p os o německojazyčným
umělcům z menších měs a z enko ských oblas í. Zá o eň je deba a o umění z e-
gionů nu ila de ino a s ou s éby nos e z ahu k s ému ů čímu p os ředí, dů-
leži é ak nebyly jen obecnější znaky es e ické mode ny, nýb ž lokální speci ičnos .
P o Ho manna s ořil základy německé k ajinské li e a u y Čechách Rilke. V poz-
50 P o Rakousko se spíše uží á pojmu P o inzkuns , egionální umění.
LUCIE MERHAUTOVá 111
dějším zpomínko ém ex u ys ě lil, že on a jeho s e níci se ak ěsně přimkli
k Rilko ě poezii p á ě p o o, že „melancholickou hudbu české k ajiny“ yjádřila ně-
mecky.51
V Rilko ých s opách Ho mann oz íjel s oji poe iku52 a z ahu k české lido é
hudbě, případně „ ilko ského o isku“ se jeho sbí ce Adagio s ille Abende dopá ali
Jose Adol Bondy Bohemii (Bondy 1903) i Václa Chaloupecký Mode ním ži o ě
(Chaloupecký 1902).53 Nálado á ly ika spja á s odným k ajem byla kon ex u české
mode ní ly iky dos i ýjimečná, k odnému Paco sku se z ahují počínaje sbí kami
K ě y in imních nálad (1891) a Z mého k aje (1892) básně An onína So y, k e ý byl u ně-
mecky píšících básníků z Čech obz láš ě oblíben.
P olnu í s českou lido ou písní a českým domo em, spja os s adicí bohemismu
Ho mann zdů azňo al i ecenzích dalších ly ických debu ů p ažských německých
básníků (s o . Ho mann 1900). Inspi a i ní ýznam české lido é poezie p o poezii
německých básníků z Čech dokládají i překlady osmi lido ých písní Oska a Wiene-
a,54 jeden z překladů, přejal i do s é ly ické p o iny.55
V německých článcích o české li e a uře Ho mann z ý azňo al o, že českou li-
e a u u nahlíží z enčí, z hlediska německé li e a u y a kul u y. S ou nější pozici
pokládal za ýhodu p o českou li e a u u, mohla bý důkazem její li e á ní yspě-
los i, oho, že s ojí za zájem jinojazyčných k i iků. Při om yuží al s ých kon ak ů,
oslo o al české au o y a k i iky a do němčiny o něž překládal i jejich in e p e ace.
Pokud B onisla Wellek či němeč í básníci z Čech a Mo a y jako Rilke nebo Dona h,
k eří debu o ali jen o několik málo le dří e, pociťo ali s ále blízkou azbu k V ch-
lickému, Ho mann se jednoznačně zaměřil k předs a i elům symbolismu a deka-
dence, k O oka u Březino i, An onínu So o i, O aka u Thee o i, Janu Opolskému,
Janu z Wojkowicz, o nichž psal e s ém článku Tschechische Ly ik, ořícím pandán
51 „Uc í ali jsme a milo ali Rilka už ehdy. V jeho p ních básních se ohlašo al onen nepopsa-
elný ón, k e ý on ychle oz inul omamnou melodiku, onu zpě uplnou, měkce slad-
kou, melancholickou hudbu, k e ou jsme znali z české k ajiny, z českých lido ých písní,
ze s o ek mís ních nálad. Vy ýkali nám po é, že y o melodie napodobujeme. Samozřej-
mě, že jsme je napodobo ali, p o ože o byly naše společné melodie, byly o slo anské me-
lodie yjádřené německými slo y, společná hudba našeho dě s í, nesmaza elné záži ky
mládí na enko ě nebo P aze“ (Ho mann 1925).
52 K p oměně poe iky mezi p ní a d uhou Ho manno ou sbí kou s o . Daniel Voj ěch: Zum
Sinn des Rokoko-Ga ens: Camill Ho mann und de „P age Kon ex “ o 1914 (Übe se -
zungen, K i ik, In e p e a ionen) [ isku].
53 Chaloupecký aké p o s ejné číslo Mode ního ži o a přeložil ři Ho manno y básně (Ho -
mann 1902a).
54 Böhmische Volksliede : Vo sich , Nach igall, Dudelsack-Lied. Tex zum Kosák (Tschechische
Tanz), E de, Aennchen, S . Johann, G oßmü e chen, přel. Oska Wiene , Aus emden Zungen
7/I, 1897, č. 10, s. 446; Te ine Rose. Tschechisches Volkslied, přel. Oska Wiene , Aus emden
Zungen 9/I, 1899, č. 8, s. 376.
55 S o . báseň Vo sich e Wiene o ě sbí ce Gedich e (1899, s. 34). Pod i ulem je pouze ozna-
čení „im Volks on“ (na lido ou no u). Tako ých ohlasů je knize íce — Sla isches Mo i je
přebásněním písně Muziky, muziky, y smu ně zpí á e („Musici, Musici, ih spiel ein au-
iges Lied“), jako lido á píseň je pak označena báseň Am Bach s eh eine Linde (U po oka lípa
s ojí), k e ou za nejzdařilejší p o její azbu k lido é písni označil Paul Leppin (1900).
112 SLOVO A SMYSL 24
k s udii Aus de schechischen Li e a u Aus emden Zungen. Vyslo il zde nu nos
sous ředi lumočení ke „d ěma no ým gene acím“, k e é ys řídaly ři německém
p os ředí nejznámější české au o y: V chlického, Čecha a Zeye a.56
Pásmem po ídek z české li e a u y Ho mann na ázal na s é p ní překlady ča-
sopise Aus emden Zungen z ancouzš iny z konce oku 1901 — pa nác básní p óze
Cha lese Baudelai a,57 Wiene , jak již bylo řečeno, Aus emden Zungen již před ím
o iskl překlady českých lido ých písní, po u edení po ídek se pa ně již jako překla-
da el české li e a u y neexpono al. Nedocho aly se žádné písemnos i mezi Wiene-
em a Ho mannem. Ti o d a básníci k překladu z olili obdobně jako Dona h p ózu,
na ozdíl od něj šak nepředs a ili dílo ak ak uální, jako byla oce 1897 Ziko á,
naopak šechny o iš ěné ex y — k omě p ózy S obodo é — znikly několik le
před Bílým k ě em (S obodo o Těžké obilí je již z osmdesá ých le , po ídky V. M š íka
a J.K. Šlejha a yšly časopisecky oce 1891, Zeye ů Inul us oce 1893, nejmladší
byla p óza Růženy S obodo é Co mlu il domo z oku 1899). Jako by se jednalo o p ní
čás ě šího celku, k e ý nejp e zah nul p ní mode nis ickou gene aci ycházející
z ealismu a na u alismu a ep e po é měl zohledni ak uální o bu au o ů, o nichž
Ho mann le ech 1902–1909 psal e s ých řinác i „českých dopisech“ p o Das li e-
a ische Echo (Vik o Dyk, Ka el Sezima, O aka Thee , Václa Hladík, K. M.Čapek
a další).
Výbě au o ů p o sé ii Aus emden Zungen a domlu a s časopisem p oběhly
již během oku 1901. Ho mann aké již září 1901 žádal S obodo ou, aby mu spolu
s F. X. S obodou p o dop o odnou s udii cha ak e izo ali s é „umělecké zámě y“.58
V článku Aus de schechischen Li e a u Ho mann zdů aznil, že si nekladl za cíl sou-
islé pojednání o české p óze, ale cha ak e izuje několik au o ských ypů yční a-
jících nad boha ou českou p odukcí. Přes o ex od áží jeho obeznámenos s p omě-
nami české li e a u y 19. s ole í, p oje uje se něm aké jeho německý pohled. Malá
kul u a obecně předpokládá o e řenos s ě o ému kul u nímu dění, z pohledu ě ší
německé kul u y byla a o nu nos chápána esencialis icky jako ypicky česká (slo-
anská) las nos přijíma a s řebá a nebo napodobo a . Na konci s ole í byl běžný
i pohled na českou kul u u jako na kul u u mladou, o ien o anou k budoucnos i,
op o i li e a uře německé, k e á má s ou klasickou ázi již za sebou. Ho mann aké
psal o Češích jako o „mladém neopo řebo aném ná odě“ s „neobyčejnou schopnos í
přijíma “, zá o eň šak na českou li e a u u neshlížel jen jako na pouhou imi aci li e-
a u y německé či jen na li e a u u lido ou. Podle něj Češi, jako „před oj slo anských
56 Ho mann pojednal O oka a Březinu (no é ydání Tajemných dálek a S í ání na západě
jednom s azku), O aka a Thee a (Výp a y k Já), Jana Opolského (Klekání) a Jana z Woj-
kowicz (Básně). Z „nejs a ších“ mode nis ů elmi k i icky posoudil Macha o u Ces u na
K ym a naopak coby ynikající hodno il sbí ku Ješ ě jednou se á íme An onína So y, jejíž
nejlepší básně jsou podle něj s o na elné jen s Dehmelo ou poezií (Ho mann 1901, s. 379,
pře iš ěno in Me hau o á — I ko i s 2013, s. 299–303).
57 Baudelai e 1901; pře iš ěno in Baudelai e 1902, knižním soubo u, k e ý Ho mann při-
p a il se S e anem Zweigem. I y o překlady mohly ycháze z českých sou islos í — Les
Fleu s du mal půjčil Ho manno i Šimek (O aka a Thee a O oka u Šimko i, 28. 5. 1898, LA
PNP, . O. Šimek).
58 Camill Ho mann Růženě S obodo é, 30. 9. 1901, LA PNP, . R. S obodo á.
LUCIE MERHAUTOVá 113
ná odů E opě“, zaznamenali každý z hla ních ducho ních p oudů 19. s ole í a y-
o ná ali se nu ně přede ším s německým myšlením a německou li e a u ou, ži ým
oři ým zd ojem p o ně byl český enko a lido é s y a jejich adice. Výkony
nejlepších českých au o ů jsou při om s éby né (K. H. Mácha, Jan Kollá , Ka el Ha -
líček, Jan Ne uda, Ka olina S ě lá ad.), y o ná ají se s německými inspi acemi po
s ém a oří če né pa alely k li e a uře německé.
Delší pasáž Ho mann ěno al Ne udo i jako předchůdci mode nis ů, označil ho
za „no á o a, i onika, niči ele a s a i ele“. S další gene ací, Ja osla em V chlickým,
S a oplukem Čechem a Juliem Zeye em, pak česká li e a u a „ ázem“ s oupila do li-
e a u y s ě o é. P o u o no ou ú o eň, ýznam nejen „domácí“ (heima lich), zaslu-
huje zájem a překlady do němčiny. Ho manno y cha ak e is iky V chlického a Čecha
jsou elmi kladné, a šak běžné p o s ou dobu. Delší a osobi ější je pasáž o Zeye o i,
jehož dílo bylo po jeho sm i oce 1901 zno u e ido áno a in e p e o áno a k ně-
muž se již de adesá ých le ech z aho ala řada mladých au o ů, zejména z ok uhu
Mode ní e ue a No ého ži o a. Ho mann yzd ihl es e ismus, jemnou s ylizo anos
p óz, jejich „hluboký mys ický a symbolis ický cha ak e “, oman ické kořeny, ka-
olickou deko a i nos , ýlučnos h dinů a exo ismus syže ů (Ho mann 1902).59 P o
Aus emden Zungen yb al ú odní p ózu Inul us, si uo anou do poběloho ské doby,
níž se p opojují nacionální, náboženské, es e ické a psychologické mo i y (s o .
Pynsen 1973, s. 142–150).
Po Zeye o i Ho mann cha ak e izo al ři au o y, jejichž dílo každé s ým způso-
bem yuží alo yp á ěcí pos upy na u alismu, ealismu, imp esionismu i symboli-
smu: Viléma M š íka, J. K. Šlejha a a F. X. S obodu. M š íka předs a il jako osobnos
pioný skou, k e á do české li e a u y u áděla podně y uského ealismu a ancouz-
ského na u alismu. Cha ak e izo al oba omány z de adesá ých le , kladněji Pohádku
máje p o její imp esionis ické zachycení k ajiny, jež při o nal k Up ko ým malbám.
A mos é u dokázal M š ík ys ihnou i ománu San a Lucia, psychologická cha-
ak e is ika pos a je šak podle Ho manna jeho slabší s ánkou. Zmínil i M š í-
ko u účas kampani za zách anu s a é P ahy. Oska Wiene přeložil po ídku Slečna
Emma (knižně in M š ík 1893), jejímž s ylu se od áží poučenos mode ní uskou
li e a u ou, již M š ík překládal — da ná š ě níků elké cuk á ny je zachycen go-
golo sky g o eskním synekdochickém zob azení, honosnos a zalidněnos p ažského
cen a kon as uje s pus ým předměs ím a sociální ísní několika ses e , dělících se
o jedny lepší ša y.
Op o i M š íko ě č ě s ylis icky umně koncen ující a naznačující psychologické
pochody a sociální p oblémy je esnická po ídka o li něná na u alismem Těžké obilí
F. X. S obody na a i ně ne ýbojným líčením osudu jednoduchého sedláka, k e ého
yužije odina boha é do y a k e ý nakonec spáchá sebe aždu ak, že se oběsí za
ůz s obilím (knižně in S oboda 1895). Ho mann šak p os řednic ím delšího ci á u
z ak uální k i iky O aka a Thee a naznačil posun od pů odního na u alis ického de-
e minismu, k psychologii pos a a mys ickému chápání „ ajemné zákonnos i ěcí“
59 V Das li e a ische Echo psal o Zeye o i opako aně, lis opadu 1904 e e o al o německém
ydání po ídek (Zeye 1903), a přes ože je podle něj mnohé ze Zeye o a díla již „an ik á -
ní“, zbý á dos ex ů, k e é pa ří do s ě o é li e a u y, přede ším Tři legendy o k uci ixu
nebo po ídka K ál Ko e ua (Ho mann 1904).

114 SLOVO A SMYSL 24
(Thee 1901, s. 434) a sám zdů aznil „ideo ou a s ylis ickou jedno u a jedno u psycho-
logické s uk u y“.
Šlejha o a po ídka Ma ka (knižně in Šlejha 1893) nese cha ak e is ické ysy au-
o o y poe iky — yp a ěč sleduje ma ku, k e á žije zapadlé ho ské osadě a snáší
manželo o ý ání, dokud se může s a a o s é neduži é dí ě. Dějo os je po lačena
e p ospěch psychologické cha ak e is iky pos a , oz íjeny jsou přede ším pa a-
lely mezi pří odou a duše ními pochody a s a y, espek i e pří oda je e scénách
bloudění lesem a ho ečného úp ku bouřce zob azena z pe spek i y dí ě e o láda-
ného úzkos í a bezmezným s achem jako laby in ický p os o zla. Šlejha o o dílo
Ho mann hodno í nejednoznačně, je p o něj při ažli é i odpudi é (unheimlich)
zá o eň. Všímá si přede ším d ojznačnos í a pola i , spiso a el je „ emný podi ín“,
k e ého při ahují b u ální de aily, di oké jednání, zlé lidské ná u y, zá o eň je šak
„sk y ým kaza elem“, „mo alis ou“, „zneuznaným ana ikem milos dens í a lid-
skos i“, k e ý zob azuje každodenní hořkou p a du a zá o eň hledá božs í a yšší
p incip.
M š ík, S oboda i Šlejha jako by šak pa řili již k minulos i české mode ny, po-
dle Ho manna od jejich děl „ne ede ces a k psychologicko-analy ickým ománům
mladší gene ace“. Spiso a elkou nejslibnější a s ále se oz íjející je op o i nim Rů-
žena S obodo á. Ho mann její o bu u edl k á kou pasáží o ženské li e a uře, níž
zmínil ob ázky ze slo enského enko a Gab iely P eisso é a „ omán ma eřs í“
Vzpou a (1901) Boženy Viko é-Kuně ické. S obodo á předs a uje nej ě ší alen , „in-
ui i ní a zá o eň ědomý“, nejen z hlediska ženského psaní, ale české mode ní
p óze ůbec. Osobnos S obodo é o li ňo ala ( edle Šaldy) Ho manno y známé —
Thee a, Šimka, No áka a další. S obodo á je nímala jako no ou gene aci mužů,
k eří jsou kul i o anější, zdělanější, kul u ně i ci o ě yspělejší než „h ubá“ gene-
ace předchozí. Uc í ání S obodo é dosaho alo až k Ho manno i, k e ý článku
pa a ázo al a ci o al cha ak e is iku, k e ou mu na přání S obodo é dopise zaslal
Šalda. S její pomocí pak nač l ý oj od p ních děl, nichž se sny a ouhy pos a
s ře á ají s d i ou eali ou, k p ózám, nichž pos a y směřují k poznání ži o a
a jeho překonání činem.60 Ho mann í á S obodo é „op imis ický a he oický s ě o-
názo “, ideo ou s a bu děl, nuanco anou s ylizaci jejích p óz. Z dopisu F. X. Šaldy, je-
hož nazý á „ci li ým esejis ou a li ným ycho a elem“, ci uje pasáž o sepě í o by
Růženy S obodo é s lidem: „Miluje lid a byl o las ně její jediný uči el: zná agiku
bez řečnění, k ásu bez lenos i a snění, kul u u bez učenos i a pedan ismu.“ Šalda e
s ých českých k i ikách o dílech S obodo é en o aspek nezmínil, je šak cha ak-
e is ické, že jej napsal Ho manno i a zdů aznil ak českos au o ky op o i jiným li-
e á ním o mám, ať již ýcho né a endenční o by, či dekadence. Symp oma ické
aké je, že Ho mann p á ě u o jedinou pasáž z delšího dopisu doslo ně pře zal.
S ědčí o o om, že českou li e a u u nahlížel jako k ajinské umění, „Heima kuns “,
obdobně jako li e a u u německou z Čech. Z po ídko ého díla Růženy S obodo é
os a ně yb al, obdobně jako Dona h případě Ziko é, p ózu s éma em domo a,
jeho opuš ění a nemožnos i ná a u. Po ídka Co mlu il domo s ojí aké čele cyklu
Aus de schechischen No ellis ik a byla z celého pásma nejak uálnější. Jejím námě-
60 F. X. Šalda Camillu Ho manno i, 11. 10. 1901, Deu sches Li e a u a chi Ma bach,
sg. 02.33.202/1. S obodo ou o její es e ické k édo požádal nejp e sám Ho mann.
LUCIE MERHAUTOVá 115
em je se kání známé mladé he ečky s někdejší, p ní láskou kulisách opuš ěného
domo a enko ského zámečku, s ře á á se ní nepokojné ženské s dce a ouha
po s ě ské slá ě s mužným ži o em osamění, kon emplaci, p áci; ma ni ý s ě
a s oja ý domo . Vedle popisů nehybného, zašlého p os ředí zámku, němž hla ní
h dinka s á ila dě s í a mládí, a okolní pří ody, k e á y olá á zpomínky, je já-
d em dialog, němž se obě pos a y snaží obháji s ou olbu a ob ini se na zájem ze
zma něného či lži ého ži o a, s ále in enzi něji šak na ážejí na meze jazyka, na ne-
možnos yslo i p a du, odhalo áno je předs í ání, obelhá ání, míjení. Ho man-
nů překlad po ídky Co mlu il domo do němčiny nebyl pa adoxně p ní — yšla
již o ok dří e deníku Poli ik překladu p ažské uči elky jazyků O ilie Fische o é
(S obodo á 1901). S obodo á o šak Ho manno i nesdělila a byla mu za jeho ýklad
i překlad elmi za ázána.61
Po ídko ý cyklus o iš ěný Aus emden Zungen měl oři základ an ologie české
p ózy.62 V oce 1903 se Ho mannů plán zkřížil s podobným zámě em O oka a Wi-
nického, k e ý přišel na ok do Vídně jako poš o ní koncipien na ředi els í poš
a začal aké překláda české po ídky. Publiko al je e Wiene Abendpos , díky přímlu ě
překlada ele, spiso a ele a přispě a ele Lumí a Boři oje P usíka podepsal smlou u
na německý ýbo české p ózy s mnicho ským naklada els ím D . J. Ma chlewski &
Comp. Ve lag Sla ische und No dische Li e a u .63 Ho mann zamýšlel yda ýbo
z české p ózy od oku 1901, Winicky oce 1903. S ůj zámě neusku ečnili společně,
ani jedno li ě. Koncepčnější ýbo by zřejmě ses a il Ho mann, českou li e a u ou
se zabý al sys ema ič ěji a k i ič ěji než Winicky, spoléhající se spíše na ok uh spřá-
elených českých au o ů nebo na Ho manno y ady.
V si uaci nedos a ku publikačních možnos í německých překladů z české mo-
de ní li e a u y i k ali ních překlada elů je pa adoxní, že se Ho mann dos á al do
konku enčních z ahů s os a ními překlada eli, ať již s Winickým nebo s Emilem
Saudkem ( případě knižních ydání Březino y Hudby p amenů a Če ných mysli ců
R. S obodo é). Až do oku 1922, kdy ydal p ózu Růženy S obodo é Pozo ný milenec
pod náz em De au me ksame Liebhabe mnicho ském naklada els í Musa ion, se
mu nepodařilo yda žádný knižní překlad z české li e a u y. V p ním dese ile í byl
při om jedním z nejdůleži ějších in e p e ů a překlada elů české li e á ní mode ny
německé jazyko é oblas i. S é překlada elské lohy a zámě y plně ne oz inul z ůz-
ných dů odů — s é osobní no inářské ka ié y, nedos a ku publikačních možnos í,
konku enčních z ahů. An ologie české poezie a české p ózy zůs aly jen plánem a ča-
sopiseckým o zem. P oměna poje í p os ředko ání na začá ku d uhého dese ile í
20. s ole í sou isela přede ším s no ým poje ím mode nos i české (s o . S ohso á
1963, Voj ěch 2008) i německé li e a uře Čechách a s ím, jak se dařilo nejmladší
li e á ní gene aci kolem Maxe B oda překona p o inčnos německé li e a u y Če-
61 Camill Ho mann Růženě S obodo é, 24. 4. 1902, LA PNP, . R. S obodo á.
62 S ůj zámě Ho mann zmiňo al S obodo é již září 1901: „Mám plán, yda budoucnu
an ologii české p ózy knižní podobě, a přes ože je jeho usku ečnění ješ ě daleko, do o-
luji si Vás již dnes požáda o s olení zařadi po ídku Co mlu il domo do knihy“ (Camill
Ho mann Růženě S obodo é, 30. 9. 1901, LA PNP, . R. S obodo á).
63 Viz ko espondenci s naklada els ím (LA PNP, . O oka Winicky).
116 SLOVO A SMYSL 24
chách,64 jak o o usilo ala již gene ace Ho manno a a Leppino a. V sou islos i s ím
byla i dů azněji p opago ána li e á ní mode na česká.
OTTO HAUSER
Na pě idílný cyklus Aus de schechischen No ellis ik na ázala časopise Aus emden
Zungen d oudílná sé ie Aus de schechischen Ly ik. Šlo opě o p os ředko ání české li-
e a u y z Vídně, překlada elem šak en ok á nebyl nikdo z ídeňských Čechů ani
z německojazyčných (žido ských) básníků a k i iků z Čech a Mo a y. Básně Ka la
Hla áčka, O oka a Březiny, An onína So y a Vik o a Dyka přeložil ídeňský polyglo
O o Hause , k e ý p o Aus emden Zungen obs a á al zh uba ře inu překladů poe-
zie. Ve s ejném d anác ém očníku byly jeho překlady z maďa š iny, s bocho a š iny
a dánš iny, dalších i z a abš iny, u eč iny, pe š iny, pe uánš iny, polš iny a dalších
jazyků. Publiko al i dop o odné články o belgické, holandské, cho a ské mode ně
ad. Hause u eřejnil několik překladů z češ iny už dří e a jako Wiene , Dona h nebo
Ho mann se zajímal jak o lido é písně,65 ak o mode ní poezii ( če ně Ja osla a V ch-
lického, s o . V chlický 1899).
Základ Hause o y překlada elské činnos i byl dán jeho ícejazyčnos í, na odil se
22. s pna 1876 Dijaneši Cho a sku, kde měl jeho o ec s a ek. Rodina byla němec-
kojazyčná, Hause šak na š ě o al cho a skou základní školu.66 Na ídeňské uni-
e zi ě s udo al o ien ální jazyky a eologii, aniž by s udium dokončil. Již od konce
de adesá ých le byl plodným spiso a elem a překlada elem — psal omány, po ídky
i básně, překládal až ze č yřice i jazyků, ě šinu překladů u eřejňo al knižnici Aus
emden Gä en (100 s .), k e ou le ech 1911–1928 ydá al. Do němčiny přeložil Dan-
o u Božskou komedii, Ce an eso a Dona Quijo a či Shakespea o y sone y, přebásňo-
al šak i au o y mode ní (Osca Wilde, Cha les Baudelai e, Paul Ve laine, A hu
Rimbaud), a o i z li e a u menších a německých p os ředích málo známých či ne-
známých — oce 1900 ydal ýbo ze soudobé holandské ly iky, le ech 1902 a 1904
z poezie belgické a dánské. V před álečných le ech yšly jeho přehledo é p áce o dě-
jinách zah aničního d ama u, ománu a ly iky, k e é oce 1916 ydal soubo ně pod
náz em Die Li e a u des Auslands o dem Wel k ieg.
64 Po příp a né ázi 1906–1910 spa řuje Ku K olop oce 1911 „počá ek no ého úseku dě-
jinách p ažské německé li e a u y“, yznačený zejména We lo ou sbí kou De Wel eu-
nd a B odo ým ys oupením ámci eče a pořádaného edakcí časopisu Die Ak ion p o-
sinci 1911 (K olop 2013, s. 23–37).
65 Th änen und Seu ze (Volkslied), přel. O o Hause . Aus emden Zungen 6/I, 1896, č. 11,
s. 519; Mäh ische Volksliede : De B äu igam, Die B au , Die Sp öde, přel. O o Hause .
Aus emden Zungen 11/I, 1901, č. 3, s. 95.
66 O s ých znalos ech slo anských jazyků napsal (německy) So o i: „Na odil jsem se Cho -
a sku a chodil am íce le do školy. S ále ješ ě mám azby k Jihoslo anům, na d uhou
s anu jsem s á il několik dě ských le o něž Ho ních Uh ách a pomě ně ozumím slo-
enš ině a od ud už lze ozumě každé slo anské řeči: je řeba se jen ‚začís ‘“ (O o Hause
An onínu So o i, 29. 11. 1908, Měs ské muzeum A. So y Paco ě, in . č. 685).
LUCIE MERHAUTOVá 117
V p ním dese ile í byl Hause , zřejmě p os řednic ím Theodo a He zla, edak-
o em Neue F eie P esse. Od oku 1913 ydá al u ýma ského naklada ele Alexande a
Duncke a řadu knih, nichž yložil s ou aso ou eo ii (Genie und Rasse, De blonde
Mensch, Rasse und Kul u , Rasse und Poli ik, Rasse und Si lichkei , Geschich e des Juden-
ums ad.). K an opologickým bádáním, k e á asu pokládají „za nejdůleži ější ak o
ži o ě ná odů“ (Hause 1910, s. VI), se Hause přihlásil i ú odu ke s ým d ous az-
ko ým Wel geschich e de Li e a u z oku 1910, ši oce koncipo aném ep ezen a i ním
díle ydaném Bibliog a ickým ús a em Lipsku. Ve s ém li e á něhis o ickém mo-
delu Hause upozadil k i é ia jako jazyk, p os ředí, doba, ideo é sou islos i a založil
jej hla ně na poje í pasi ních a ak i ních ná odů Gus a a F ied icha Klemma, Gobine-
auo ě přes ědčení o ne o nos i as a s udiích Geo gese de Lapouge, Ludwiga Wilse a,
Ludwiga Wol manna a Willyho Pas o a. Zdů aznil při om, že jako p ní přenesl aso-
ou eo ii z an opologie do li e á ní his o ie. Raso ě eo e ické p áce zjednodušil na
pomě „pla é“ a „ ma é“ asy, přičemž pouze „pla á asa“ je kul u o o ná a kul u ní
dějiny jsou možné jen díky jejímu šíření a mísení s os a ními asami po celém s ě ě.67
Hause s é poje í a kapi olu o české li e a uře konzul o al s A ne No ákem.68 Do-
piso al si s ním aké o možné slo anské či české e ymologii něk e ých německých
jmen (T ei schke — T čka, Lessing — Lesník), k e á by podle něj ys ě lila u či é
slo anské ysy T ei schkeho či Lessingo a myšlení. Vysledo ání aso ého pů odu
i mísení, jedno li ých „ná odních a ian “ (na ionelle Spiela en) bylo p o Hause a
zásadní: „Vycházeje z jedno y kul u ních ná odů, chci ukáza co nej íce p opojení
jedno li ých případech“.69 Předs a a o mísení as jeho model las ně zakládá a dy-
namizuje, z jeho hlediska ná odní li e a u y nepředs a ují au onomně se oz íjející
celky, nýb ž každá ( elká i menší) li e a u a je zá o eň součás í li e a u y s ě o é
díky aso é p omíšenos i.
Kapi ola o české li e a uře je hla ně ak og a ická a nu ně kompilační, Hause
hodno il jedno li os ech, ne celku. Opí al se přede ším o ehdy no é dějiny Jana
Jakubce a A ne No áka,70 ale i o překlady a s udie, s řadou li e á ních děl i českých
li e á něhis o ických p amenů se p a děpodobně seznámil. Voj ěch Ji á Hause o o
dílo ješ ě na počá ku řicá ých le hodno il jako záslužné: „Dále pěs uje badání o ase;
přid žuje se smě u gobineauo ského, zjednodušuje si jej na o ázku pla o lasos i
a emno lasos i. To o aso é hledisko p oniká jeho Wel geschich e de Li e a u
1910, k e é ynikají poučenos í i li e a u ách, Němci opomíjených; česká li e a u a
je u např. pop é objek i ně a znalecky p ob ána“ (Ji á 1933).
Kapi olu o české li e a uře doplňují k ali ní ep odukce osmi osobnos í, jež
Hause yb al jako klíčo é p o de a enác é s ole í — Jan Kollá , F an išek Palacký,
67 Viz např.: „Mezi Š édskem a o níkem se ozp os í á oblas smíšených as a kul u ní ý-
znam každého ná oda se p oje uje podle s upně obsahu s ě lé k e. Tam, kde se s ě lá
k e y ácí, p opadá se ná od do bez ýznamnos i“ (Hause 1910, s. VI).
68 O pomoc při yhledá ání k ali ních ep odukcí p o ob azo ou přílohu žádal i An onína
So u jako ředi ele Měs ské kniho ny P aze, No áko i i So o i poděko al ú odu dějin.
69 O o Hause A ne No áko i, 3. 2. 1909, LA PNP, . A. No ák.
70 Jakubec, Jan — No ák, A ne: Geschich e de čechischen Li e a u . C. F. Amelangs Ve lag,
Leip zig 1907 (2., ozšířené yd. 1913; No áko a čás Die Čechische Li e a u de Gegenwa
yšla samos a ně i . 1909).
124 SLOVO A SMYSL 24
Rossbache , Ka lheinz: Heima kuns de
ühen Mode ne. In: Yo k-Go ha Mix (ed.):
Hanse s Sozialgeschich e de deu schen Li e a u ,
s . 7. Ca l Hanse Ve lag, München — Wien
2000, s. 300–313.
Schlawe, F i z: Li e a ische Zei sch i en.
Teil I. 1885–1910. J. B. Me zle sche
Ve lagsbuchhandlung, S u ga 1965.
Sudho , Die e : Předmlu a. In: Camill
Ho mann: Poli ické deníky 1932–1939,
přel. Alena Bláho á a Da id K a . P ažská
edice, P aha 2006, s. 9–25.
S á ek, Jose : Adol Dona h. Muzeum
K oměřížska, K oměříž 1990.
Topo , Michal: Ces ou Luisy Ziko é. Slo o
a smysl 2, 2005, č. 3, s. 177–196.
Topo , Michal: 1896–1900: Mode ne im
Scha en de Vä e , die P o esso en und
de ‚Na ionalp lich ‘? Ve such eine Re-
/ Kons uk ion. B ücken. Neue Folge 20,
2012, č. 1/2, s. 59–86.
U ban, O o M. — Me hau , Luboš (ed.):
Mode ní e ue 1894–1924. To s , P aha 1995.
Voj ěch, Daniel: Vášeň a ideál. Na křižo a kách
mode ny. Academia, P aha 2008.
Voj ěch, Daniel: Zwischen den Kon ex en.
Zum k i ischen Scha en Camill Ho manns
zu Beginn des 20. Jah hunde s. In: Lucie
Me hau o á — Ku I ko i s (eds.): Die
Wiene Wochensch i Die Zei (1894–1904) und
die zen aleu opäische Mode ne. S udien und
Dokumen e. MÚA, P aha — Kla ex , Essen —
Wien 2013, s. 104–115.
Voj ěch, Daniel: Zum Sinn des Rokoko-
Ga ens: Camill Ho mann und de „P age
Kon ex “ o 1914 (Übe se zungen, K i ik,
In e p e a ionen) [ isku].
Wehne , Jü gen: Joseph Kü schne
und Ka l May. F agmen e eine
Ko espondenz aus den Jah en 1880 bis 1892.
Jah buch de Ka l-May-Gesellscha , 1988,
s. 341–389.
Wunbe g, Go ha d — B aakenbu g,
Johannes J. on (eds.): Die Wiene Mode ne.
Li e a u , Kuns und Musik zwischen 1890 und
1910. Reclam, S u ga 1981.
RÉSUMÉ
Czech li e a y mode nism in he jou nal Aus emden Zungen — ou examples o media ion
The s udy ocuses on B onisla Wellek, Adolph Dona h, Camill Ho mann, Oska Wiene and O o
Hause and hei ansla ions and a icles on mode n Czech li e a u e published in he Ge man
jou nal Aus emden Zungen (1891–1910). This o nigh ly es ablished by Joseph Kü schne deal
exclusi ely wi h o eign li e a u e. I s openness o all kinds o li e a y cu en s and li le-known
mino li e a u es was unique wi hin he sys em o Ge man li e a y jou nals. A compa ison indica es
he key ole played by media o s. The p ima y equi emen o hei ac i i y was mul ilingualism,
and i u ns ou ha in he case o all he igu es unde conside a ion, language did no necessa ily
ha e he na ionally symbolic signi icance asc ibed by poli ics, and hei iden i y basically did no
depend on hei use o one language o ano he . The p og ess and success o his media ion was no
jus decided by he li e a y s anda d o he ansla ion, bu all i e ansla o s we e conce ned o
imp o e he s anda d o ansla ion, as well as o change he app oach o ansla ion in gene al. The
choice o ex and i s succeeded publica ion was de e mined by he in ol emen o he media o s in
he Czech and Ge man li e a y con ex . Hence B onisla Wellek ocused p ima ily on ansla ions
and in e p e a ions o poe y by Ja osla V chlický and J. S. Macha , whom he knew pe sonally and
who also in oduced him o hei own li e a y and in ellec ual ci cles. I was hanks o V chlický
ha he p in ed his ansla ions in Edua d Albe ’s an hologies Poesie aus Böhmen (1893–1895).
Macha was esponsible o o he ansla ions, e.g. Hilbe ’s d ama Vina, which He mann Bah was
o help p omo e in he Ge man-language sphe e. Be ween 1896 and 1898, Adolph Dona h a emp ed
o build up his posi ion as media o be ween he Mode ní e ue ci cle and some ep esen a i es o

LUCIE MERHAUTOVá 125
Viennese mode nism (e.g. Ka l K aus, Pe e Al enbe g and Felix Rappapo ). Fo Aus emden Zungen
he ansla ed an imp essionis ic sho s o y by Luisa Ziko á Bílý k ě (Whi e Flowe ). In a i e-
pa se ies and an accompanying s udy mode n Czech p ose (J. Zeye , V.M š ík, F. X. S oboda,
J. K. Šlejha and R. S obodo á) was p esen ed by Camill Ho mann and Oska Wiene . Thei
media ion ac i i ies we e based on di ec ela ions wi h P ague Czech au ho s o he younges
gene a ion, on whom Ho mann also ocused in his a icles o o he Ge man jou nals, hough in
Aus emden Zungen he was conce ned wi h su eying he mode nis wo k o he 1890s. Samples
o Czech p ose we e ollowed on by ansla ions om mode n Czech ly ic poe y (O. Březina,
A. So a, K. Hla áček and V. Dyk) w i en by O o Hause . This polyglo and ansla o om nume ous
languages was a di e en kind o Viennese media o . In con as o Wellek and Ho mann, Hause
was only in spo adic co espondence wi h So a and Březina. His li e a y assessmen o hei
poe y was based on his b oad knowledge o con empo a y Eu opean poe y, including mino
li e a u es (such as Danish, Du ch and C oa ian) and as such is o impo ance. These examples show
ha li e a y media ion is a complex app ochemen o a iously de ined and cons ued con ex s,
which ha e hei e lec ed and un ealized limi s.
KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS
mode na; česká li e a u a; německá li e a u a; časopisy; li e á ní p os ředko ání; přelom
19.a 20. s ole í / mode nism; Czech li e a u e; Ge man li e a u e; pe iodicals; li e a y media ion;
u n o 19 h and 20 h cen u y
Lucie Me hau o á | Masa yků ús a a A chi Akademie ěd České epubliky
lucie.me hau o [email protected]