Jazyková koloniální politika v bývalé Německé jihozápadní Africe

issn 0008-7386 © filozofická fakulta, univerzita karlova vpraze ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2, S. 215–228 Jazyková koloniální politika vbývalé Německé jihozápadní Africe1 Elizaveta Getta (Praha) COLONIAL LANGUAGE POLICY IN THE FORMER GERMAN SOUTH WEST AFRICA The article deals with German colonial language policy and linguistic research carried out in the territory of Namibia during its time as aGerman colony. Since the language issue was one of the most challenging topics for both Germans and the indigenous population, asignificant effort was made to establish substantial language training facilities. German colonists had the opportunity to attend the Seminar for Oriental Languages in Berlin and they received financial support from the government for their commitment to study. The local population learned the German language and culture, attending special courses under the auspices of missionaries. One of the most famous missionaries was Heinrich Vedder, who made ahuge contribution to research on the Nama people, exploring their language and culture. Many contrastive linguistics textbooks were published, showing differences between the respective grammar and lexical systems. Another important attempt to support multilingualism was made by professional journals containing comprehensive information about new findings made in South West Africa. KEYWORDS German South West Africa, linguistic research, education, missionaries, colonialism KLÍČOVÁ SLOVA Německá jihozápadní Afrika, jazykový výzkum, výuka, misionáři, kolonialismus DOI https://doi.org/10.14712/23366591.2019.2.5 1. ÚVOD Zajímavou kapitolou vdějinách kolonizace Afriky je role němčiny ve vzájemné komunikaci mezi německými kolonizátory adomorodým obyvatelstvem vbývalé Německé jihozápadní Africe, dnešní Namibii. Jihozápadní Afrika se dostala pod správu Německého císařství vsrpnu 1884. Němci zde prostřednictvím komisařů opírajících se obezpečnostní jednotky vládli až do r. 1915, kdy byla kolonie obsazena Jihoafrickou unií. Vr.1990 se území definitivně osamostatnilo pod názvem Namibie. Šlo ojedinou německou kolonii, kde se němečtí osadníci usazovali ve větším počtu, ato kvůli těžbě mědi adiamantů ahlavně pak možnosti získat zemědělskou půdu (Klíma, 2012, s.207–259). 1 Tento příspěvek vznikl vrámci realizace projektu Grantové agentury UK č.268218 (Tlumočení mezi německými kolonialisty amístním obyvatelstvem vNamibii vdobě, kdy byla německou kolonií) řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vPraze. OPEN ACCESSOPEN ACCESS 216 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 Neuplynulo ani třicet let od vzniku Namibie, kdy němčina přestala být oficiálním jazykem, přesto se však užívání tohoto jazyka omezilo už jen na německy mluvící komunity, které vněm komunikují zejména vosobním styku. Kulturní vliv kolonizátorů je vNamibii značně patrný dodnes. Projdeme-li se například přístavním městem Swakopmund, překvapí nás ryze německá architektura, německy psané názvy ulic či typicky německé pokrmy vnabídce téměř každé restaurace. Jednou zvýzev, které po vzniku kolonie její německá správa čelila, byla nutnost efektivní jazykové komunikace smístním obyvatelstvem akulturního porozumění. Zarchiválií vyplývá, že si němečtí kolonizátoři dobře uvědomovali důležitost úspěšné komunikace ana danou potřebu reagovali zaváděním odpovídajících opatření. Během výzkumného pobytu vNamibii jsem našla mnoho pozoruhodných pramenů dokládajících jejich snahu obilaterální jazykové vzdělávání ilingvistický výzkum. Vnásledujících oddílech bude popsána jednak organizace výuky, na základě níž si Němci domorodé jazyky osvojovali, včetně jejího honorování atestování, jednak výuka němčiny poskytovaná domorodcům. Spolu spraktickou výukou probíhal ivýzkum domorodých jazyků, zejména ze strany misionářů. Známou postavou mezi nimi byl Heinrich Vedder, jemuž je věnován samostatný oddíl. Krátce jsou zmíněny isnahy ovytvoření „koloniální němčiny“. 2. JAZYKOVÉ PŘÍPRAVA NĚMECKÝCH ÚŘEDNÍKŮ ADŮSTOJNÍKŮ Sami Němci měli možnost naučit se domorodé jazyky vrámci Semináře orientálních jazyků, jenž probíhal vBerlíně. Jednalo se opůlroční kurz, kde si zejména úředníci adůstojníci, kteří plánovali své působení vkoloniích, osvojovali nutné jazykové ikulturní znalosti ataké praktické dovednosti nezbytné pro život vjižní Africe. Výuka se konala na tehdejší Friedrich-Wilhelms-Universität (dnes Humboldtova univerzita) od poloviny října do poloviny března akromě znázvu vyplývajících orientálních jazyků se zde vyučovaly jazyky jižní avýchodní Afriky. Vrozvrhu semináře,2 který se konal mezi léty 1901–1902, figuruje celkem 35 učitelů, mezi nimiž najdeme členy královské akademie věd, knihovníky, ahlavně specialisty na jeden konkrétní jazyk— arabštinu, čínštinu, angličtinu, ale inovořečtinu, španělštinu či svahilštinu. Uvedeno tu bylo iněkolik kantorů se zaměřením na hygienu vtropických oblastech, pěstování azpracování tropických rostlin nebo ekonomické poměry kolonizovaných oblastí. Seznam čítá 208 přihlášených, přičemž jde zejména ostudenty či absolventy práv, filology, poručíky, učitele, lékaře nebo obchodníky. Zatímco lekce orientálních jazyků měly stanovený pevný rozvrh, ujihoafrického domorodého jazyka herero (hererština) se měl konkrétní čas konání určit po individuální domluvě zájemců sučitelem. Jazykové lekce pro začátečníky se konaly téměř denně atrvaly 60–90 minut, kurzy pro pokročilé ahodiny reálií měly menší časovou dotaci. Probíhaly zpravidla jednou až třikrát týdně. Nelze nezmínit rovněž výuku angličtiny, jež se dělila do tří kurzů praktických cvičení. Jejich náplň závisela 2 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 2020, File: W.I.c.1— Seminar für orientalisme Sprachen in Berlin 1899, document number 5 OPEN ACCESS ELIZAvEtA GEttA 217 na tom, zda si student přeje znát jazyk pouze na komunikační úrovni, nebo se jedná oaspiranta na poskytování tlumočnických služeb. Téměř uvšech jazyků byl také kdispozici praktický seminář kanalýze veřejných aosobních dokumentů. Zvýroční zprávy,3 která hodnotila pět uplynulých let od založení semináře vroce 1887, se kromě bilance dosažených cílů anávrhů na zefektivnění výuky dozvídáme řadu informací ofungování aorganizaci dané instituce. Do kurzů se zájemci měli možnost přihlásit vždy jednou ročně, ato před 15.říjnem, tedy začátkem zimního semestru. Podmínkou pro přijetí do kurzů bylo předložení životopisu, maturitního vysvědčení či studijního průkazu. Dále studenti museli uvést, který jazyk si přejí naučit aza jakým účelem, čemuž se pak výuka podřizovala— někteří se potřebovali pouze dorozumět během výkonu svého koloniálního úřadu vkolonii, jiní aspirovali na post tlumočníka, nebo se plánovali věnovat výzkumu domorodých kultur. Maximální počet účastníků vjednom kurzu byl stanoven na dvanáct. Pro zájemce zřad nestudujících platily jiné podmínky. Ti museli řediteli semináře kromě životopisu doručit potvrzení otom, že pro úspěšné absolvování kurzu disponují dostatečnými kognitivními předpoklady. Zápisné do semináře činilo 20 marek, což byl příspěvek na provoz univerzitní knihovny, jenž mohl být za určitých (ve zprávě blíže nespecifikovaných) okolností dotyčnému vrácen, odročen či odpuštěn. Taktéž měli studující možnost požádat ředitele semináře osemestrální stipendium ve výši 300 marek, jež se většinou udělovalo těm, kteří již alespoň jeden semestr výuky úspěšně absolvovali. Vdokumentu se dále uvádí, že mladí obchodníci měli nárok až na 400 marek za půl roku, neboť „se vdůsledku výuky nemohli věnovat prodeji zboží zákazníkům“. Na potenciální tlumočníky se vztahovaly přísnější vstupní podmínky. Kromě všeobecného vzdělání zde byla nutností vynikající znalost angličtiny afrancouzštiny, včetně idiomatické stránky obou jazyků. Prověřovaly se nejen studijní předpoklady zájemců, ale ijejich dispozice pro pozdější práci sjazykem ve službě Německé koloniální říši. Za nejvhodnější kandidáty pro tlumočnické školení se proto považovali studenti práva, složivší alespoň jednu zkoušku ve svém oboru. Při výběru byl důraz kladen ina fyzickou stránku potenciálního tlumočníka, protože jej čekal delší pobyt vklimaticky nepříznivé oblasti. Statná postava asplněná vojenská služba byly nutností, neboť se předpokládalo, že dotyčný bude na území příslušné kolonie působit nejméně deset let od vykonání závěrečné zkoušky vsemináři. Ta probíhala po ukončení druhého roku studia avpřihlášce student kromě jazyka, jenž byl předmětem studia, uváděl své dosavadní studijní výsledky aživotopis vangličtině, francouzštině anaučeném jazyce. Ředitel semináře pak rozhodoval opřipuštění ke zkoušce, jež prověřovala, zda kandidát splnil cíl výuky, či nikoliv. Skládala se zpísemné aústní části, přičemž při nesplnění prvního kola se druhé nekonalo. Písemná část obsahovala oboustranný překlad mezi cizím jazykem aněmčinou, dále pak slohovou/klauzurní práci na vybrané téma zreálií příslušné koloniální oblasti. Na obě části byla vyhrazena doba maximálně čtyř hodin, kandidát nesměl používat žádné učební pomůcky anacházel se pod dohledem komise. Ústní zkouška trvala při3 Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz, I.HA Rep. 208 A, Nr.209: Anstellung und Verwendung von Dolmetscher-Eleven (Dolmetscher-Aspiranten) im Sprachendienst des Auswärtigen Amtes, Bd. 1, 1887–1893. OPEN ACCESS 218 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 bližně dvě hodiny, přičemž částečně probíhala vstudovaném cizím jazyce. Ihned po skončení se komise usnesla na celkovém výsledku zkoušky, který vpřípadě jejího složení měl tři stupně: zkouška složena / dobře složena / složena svyznamenáním. Vpřípadě neúspěchu měl kandidát možnost druhého pokusu. Poplatek za připuštění ke zkoušce činil 60 marek. Zkušební komise se skládala zpředsedy, jímž byl nejčastěji ředitel semináře, dále pak dvou či více pruských ministrů zodpovídajících za vzdělávací systém ataktéž několika učitelů příslušných jazyků. Usnášela se společně, na základě většinového principu. Pokud byly hlasy vyrovnané, rozhodl hlas předsedy. Kromě jazykové výuky se ve zprávě píše iojiných činnostech, jež byly rovněž vkompetenci semináře. Jazykoví odborníci se například celoročně věnovali překladům. Jednalo se opráci na různorodých dokumentech, jež bylo nutné vyhotovovat vněkolika jazykových verzích— vněmčině ipříslušných domorodých jazycích. Honorář se určoval po domluvě ředitele semináře spřekladatelem. Některé dokumenty však seminář kpřekladu nepřijímal, ato zdůvodu příliš vysoké zodpovědnosti za správnost převodu. Vzávěru dokumentu najdeme návrhy na zlepšení azefektivnění činnosti semináře. Vynikají zde zejména dva hlavní požadavky: zaprvé se zdůvodu stále rostoucí poptávky po tlumočnících navrhuje jejich zaměstnání uvrchního soudu (Kammergericht) již během studia vsemináři. Zadruhé je žádoucí začít sjazykovou výukou co nejdříve, neboť „mladý organismus si na exotické podnební podmínky vkoloniích zvyká nejlépe“. Studenti práv by tak mohli vsemináři začít studovat ihned po imatrikulaci ve svém oboru stím, že po dvou letech složí zkoušku zjazyka apo úspěšném absolvování první státnice zpráva se už přihlásí oslužbu upruského ministerstva zahraničí. 3. ODMĚŇOVÁNÍ ZA JAZYKOVOU PŘÍPRAVU ATESTOVÁNÍ JEJÍCH VÝSLEDKŮ Kromě návštěvy seminářů měli úředníci adůstojníci možnost naučit se jazyk přímo vkoloniálních obvodech, kde pracovali. Výuka jazyka byla bezplatná, dokonce dotyčným za jejich ochotu učit se nový jazyk náležely odměny, ikdyž se ojejich udělování ivýši vedly dlouhé diskuse, patrné zdobové oficiální korespondence.4 Od původního plánu vyplácet finanční podporu všem zájemcům se postupně přecházelo kudělování odměny na základě předem stanovených podmínek, které se dosti proměňovaly. Vdopise, odeslaném dne 10.2.1896 zKeetmanshoopu do provinčního hejtmanství ve Windhoeku,5 se píše jednak otom, že by se měli koloniální úředníci osvojování domorodých jazyků věnovat více než dříve, jednak odesílatel navrhuje honorovat pouze „obzvlášť zdatné výkony“. 4 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0249, File: B.I.qu.1— Prämien für die Erlernung von Eingeborenensprachen. Annahme von Dolmetschern. Generalia 1896, document number 19 5 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0249, File: B.I.qu.1— Prämien für die Erlernung von Eingeborenensprachen. Annahme von Dolmetschern. Generalia 1896, document number 11 OPEN ACCESS ELIZAvEtA GEttA 219 Vkorespondenci mezi státním sekretářem Říšského koloniálního úřadu vBerlíně aguvernérem ve Windhoeku (duben 1913)6 se píše otom, že Říšská finanční správa odmítla uvolnit prostředky na prémie pro všechny návštěvníky jazykových kurzů. Důvodem je statut jazykových znalostí jakožto „jedné zpodmínek pro vykonávání postu vkoloniálním území“. Jako další argument se zde zdůrazňuje možnost bezplatného přihlášení do Semináře orientálních jazyků (poplatky zmiňované vpředchozí kapitole tehdy zřejmě hradila říšská vláda). Zfondu se tedy mohou poskytovat prostředky pouze na podporu úředníků, kteří „na základě svých znalostí domorodých jazyků dokázali něco mimořádného“. Odesílatel zde proto vyzývá adresáta ke společné domluvě na kritériích pro udělování odměn, přičemž se stanoviskem Říšské finanční správy souhlasí— „prémie se budou vyplácet jen při prokázání pokročilých znalostí azvládnutí idiomatiky“. Nejde sice osnadno měřitelnou veličinu, odesílatel však podotýká, že ve většině případů jsou úřady vkoloniálních obvodech schopny posoudit jazykovou úroveň dotyčného, apokud ne, poslouží ktomu zkouška na konci orientálního semináře. Jak testování cizojazyčných vědomostí vkolonii probíhalo, se můžeme dozvědět zpramenů Církevního archivu ve Windhoeku. Tady se nacházejí protokoly ze zkoušek, které konali němečtí duchovní, jako například bratr Rust, jehož testování trvalo od konce května do začátku června 1913. Celá zkouška7 se konala vjazyce nama ( namaštině) askládala se ze čtyř částí: výklad vybrané náboženské tematiky, překlad nepřipraveného textu, zodpovězení 42 otázek znamské gramatiky akázání. Jak plyne zprotokolu, jejž zpracovala Evangelická mise, bratr Rust při zkoušce obstál. „Vprvní části se důraz kladl především na srozumitelnost ajednoduchost výkladu, vpřekladu prokázal bohatou znalost namské slovní zásoby, na otázky odpovídal pohotově.“ Odměny se netýkaly pouze Němců, kteří se rozhodli domorodé jazyky naučit, ale ijejich učitelů. Dle smlouvy mezi vedením Semináře orientálních jazyků vBerlíně adomorodým učitelem8 se vzájmu efektivity jazykového vzdělávání kladl značný důraz na to, aby byl pro každý cizí jazyk vedle německého učitele kdispozici rodilý mluvčí, jenž by byl za své služby odpovídajícím způsobem honorován. Ve zmíněné smlouvě se nejprve píše o150 markách, které dotyčnému náležely ještě před vyplutím do Berlína. Tato částka sloužila kpřípravě na pobyt anákupu patřičného vybavení. Dále měl domorodý učitel nárok na uhrazení samotné cesty do Berlína azpět, která představovala plavbu na lodi ajízdu vlakem voddělení třetí třídy. Jakmile domorodec dorazil do Berlína, byl mu vyplacen příspěvek na oblečení ve výši 250 marek. Měsíční plat činil 130 marek, znichž se však 30 odvádělo na financování stravného abydlení. Pokud domorodý kantor splnil všechny ve smlouvě stanovené podmínky, vedl svědomitě výuku, respektoval pokyny vedení isvého němec6 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0249, File: B.I.qu.1— Prämien für die Erlernung von Eingeborenensprachen. Annahme von Dolmetschern. Generalia 1896, document number 17 7 Namibia Church Archives, II. 8.7— Sprachexamen 1912/13, Sprachexamen Br. Rust, document number 2 8 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 2020, File: W.I.c.1— Seminar für orientalische Sprachen in Berlin 1899, document number 21 OPEN ACCESS 220 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 kého učitelského kolegy, obdržel po návratu do kolonie odměnu ve výši 600 marek aktomu 90 marek na uhrazení příprav na zpáteční cestu. Vedení semináře si vyhrazovalo právo při zanedbávání povinností domorodce kdykoliv propustit bez nároku na zmíněných 600 marek. 4. VÝUKA NĚMČINY PRO DOMORODCE Výuka jazyků— především němčiny (ale iangličtiny)— se realizovala taktéž na druhé straně, tedy udomorodců. Misionářské školy tu byly zřizovány ještě před příchodem kolonizátorů. Vdopise odeslaném zHalle dne 11.11.1897 na ministerstvo zahraničí9 výbor Evangelické mise popisuje cizojazyčnou výuku na půdě misionářských škol vkoloniích. Dané instituce měly charakter křesťanských základních škol, jež se kromě náboženské tematiky zaměřovaly na výuku takzvané „Volkssprache“, tedy národního jazyka. Členové výboru zde odmítají návrh na vedení výuky pouze vněmčině, ikdyž ve srovnání sdomorodými jazyky stojí na vyšší úrovni, což dokládají například bohatší literární tradicí. Dle autorů dopisu však právě obstojná znalost mateřštiny tvoří základní předpoklad pro osvojení jakéhokoliv cizího jazyka: „Snahu naučit domorodce bez základního vzdělání němčině považujeme za hrubé porušení pedagogických zásad, neboť tím místo efektivního humanitního vzdělávání vzniká jen povrchní výcvik, který je odrazující akulturně nepříznivý.“ Dle autorů vzniká vdůsledku tohoto povrchního jazykového školení „rádoby evropský domorodý proletariát, jenž se vyznačuje svou povýšeností, náročností avznětlivostí“. Výsledkem násilného zavádění němčiny na úkor mateřštiny je tedy politická, kulturní anáboženská nestálost. Tento postup členové Evangelické mise zavrhují ivúzemích, kde kvůli přílišné jazykové roztříštěnosti výuka vkaždém domorodém jazyce není možná. Situace si žádá jednotného jazyka výuky, musí se jím však stát jeden zjazyků místních. Německá vláda by zároveň neměla pouze vyvíjet tlak na misionáře, aby co nejdříve zavedli němčinu do misionářských škol, nýbrž úředníci sami se musejí začít vzdělávat vdomorodých jazycích, čímž si umístního obyvatelstva získají větší důvěru. Jelikož říšská vláda výuku němčiny finančně podporovala atrvala na tom, aby vmisionářských školách nahradila domorodé jazyky, navrhuje výbor Evangelické mise kompromis: finanční podpora se bude udělovat pouze vpřípadě, že žáci vedle znalosti němčiny prokáží svou erudovanost vmateřštině. Výše popsaný názor zastává iprofesor Warneck, jenž vjednom ze svých dopisů10 němčinu na pozici výukového jazyka „vkaždém případě odmítá“. Zároveň zde vyjadřuje své rozhořčení nad formou, kterou německá vláda své požadavky vyjadřuje: „Mise by neměla být do zavedení němčiny nucena, nýbrž oto slušně požádána. Je třeba koloniální radě 9 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0994, File: J.X.b.1— Förderung der Kenntnis der Deutschen Sprache unter den Eingeborenen und Beihilfen dazu. Generalia 1898, document number 11 10 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0994, File: J.X.b.1— Förderung der Kenntnis der Deutschen Sprache unter den Eingeborenen und Beihilfen dazu. Generalia 1898, document number 14 OPEN ACCESS ELIZAvEtA GEttA 221 poslat dopis, vyložit vněm principy misionářského školského vzdělávání apokusit se ovzájemnou dohodu.“ Ofungování misionářských škol se dozvídáme hlavně zdobových žádostí ofinanční příspěvky na podporu vzdělávací činnosti vkolonii. Člen Rýnské mise Heinrich Vedder takto 30.10.1908 německého guvernéra ve Windhoeku prosil ofinancování učebních pomůcek.11 Ve svém dopise ale zároveň zmiňuje snahu oto, aby se výuka konala převážně vněmčině za účelem dosažení co největší efektivity. Dané rozhodnutí svědčí ozměně postupu oproti předešlé korespondenci zroku 1897, kdy se tento postup považoval za absolutně nevyhovující. Co danou změnu vyvolalo, lze odhadovat jen těžko. Vúvahu přichází role časového odstupu, odlišných metod Evangelické aRýnské mise avneposlední řadě také závislost na finanční podpoře, která byla poskytnuta jen při dodržování požadavků císařské vlády. Kromě německého jazyka si domorodci osvojovali počty, geografii příslušných oblastí aněmeckou historii. Není tedy velkým překvapením, že se frekventantům nejlépe ze všech předmětů dařila právě němčina, jak se píše vuvedeném psaní. Vdopise z26.7.1908, který byl odeslán císařskému guvernérovi ve Windhoeku,12 se již podrobně popisuje plán výuky němčiny. Lekce se konaly vletních měsících, šest dní vtýdnu (kromě neděle) od šesti do sedmi hodin večer. Počet žáků ve třídě činil přibližně 18 až 24.Pocházeli zrůzných kmenů, přičemž nejvíce zde byli zastoupeni Damarové, zbytek tvořili Hotentoti, Hererové azřídka také Ovambové. Výuka probíhala ivzimních měsících, kvůli kratším dnům se však přesouvala na dobu od dvou do tří hodin odpoledne. Ipočet frekventantů se snižoval, ato až na deset, neboť většina musela vzimě pracovat pro své pány, kteří je na výuku nebyli ochotni uvolnit. Domorodci se na kurzech němčinu učili zcela od základů, vdopise odesílatel například považuje osvojení psacího atiskacího písma za obdivuhodný pokrok. Ten nebyl samozřejmostí hlavně kvůli časté absenci některých účastníků. Po přechodu území bývalé kolonie pod správu Jihoafrické unie se ve školách istátních orgánech začala prosazovat zejména angličtina aafrikánština. Němčina sice spolu snimi tvořila trojici úředních jazyků až do roku 1990, její vliv byl však postupně oslabován, až se zdejší Němci naučili afrikánštinu či angličtinu (Kleinz, 1984, s.43–60). 5. MISIONÁŘSKÉ PŮSOBENÍ: HEINRICH VEDDER Jak již bylo zmíněno výše, za jednoho znejvýznamnějších badatelů zabývajících se namaštinou lze považovat misionáře Heinricha Veddera, jenž prohlásil, že „žádný most není tak pevný jako most mezi cizími jazyky“ (Kuntze, 1982, s.120). Sehrál značnou 11 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0994, File: J.X.b.2— Förderung der Kenntnis der Deutschen Sprache unter den Eingeborenen und Beihilfen dazu. Specialia 1898, Missionsschulen: Evangelische, document number 126 12 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 0994, File: J.X.b.2— Förderung der Kenntnis der Deutschen Sprache unter den Eingeborenen und Beihilfen dazu. Specialia 1898, Missionsschulen: Evangelische, document number 140 OPEN ACCESS 222 ČASOPIS PRO MODERNÍ FILOLOGII 101, 2019, Č.2 roli při vzdělávání domorodců, původním vzděláním to byl tkadlec hedvábí, který jakožto člen Rýnské mise vroce 1903 přišel do Německé jihozápadní Afriky, kde později zanechal veliký přínos voblasti lingvistiky, historie aetnografie. Vlednu 1910 podnikl cestu na misionářskou farmu snázvem Gaub na severu území, kde žil spolu skřováckými kmeny apoznával způsob jejich života. Díky své znalosti namaštiny se smístními dorozuměl adokázal proniknout do jejich způsobu života. Vedderův výzkum byl motivován hlavně snahou poskytnout těmto lidem šanci podílet se na okolním dění aodčinit tak hříchy, které byly na tomto kmeni po staletí páchány. Byl vynikajícím znalcem nejen řady domorodých jazyků, ale také způsobu života místních kmenů. Dokázal jim porozumět avést snimi rozhovor, během kterého se dozvídal cenné informace ojejich kultuře ijazyce, aby je mohl předat dalším generacím (Moritz, 1994, s.16). Pořizoval cenné nahrávky pomocí přístroje snázvem Parlograph (podobný fonografu), jehož hlavní funkcí je zachycení afixace mluveného slova. Vžádosti opořízení dané pomůcky, která byla odeslána dne 25.9.1912 zGrootfonteinu do Windhoeku,13 autor uznává, že se nejedná olevnou záležitost, Vedder je však tou „správnou osobou, která bude poctivě pořizovat kvalitní adůvěryhodné nahrávky“. Zdomorodých jazyků se Vedder nejvíce věnoval namštině, kterou zpracovává ve svých gramatických alexikologických pracích. Na tomto místě za zmínku nepochybně stojí dopis, jejž misionář odeslal 29.10.1909 ze Swakopmundu do Windhoeku spoděkováním za možnost poskytnout guvernérovi svůj rukopis gramatiky namaštiny,14 již během několika měsíců vytvořil na zakázku po přednesení příspěvku na misionářské konferenci ve stejném roce (Moritz, 1994, s.17). Především však Vedder vdopise referuje osvém novém filologickém výzkumu, který jej přivedl k„nadmíru zajímavému výsledku, ato že izačátečník může po osvojení několika exaktních lexikálních pravidel tvořit vnamaštině nová slova, přičemž se jedná ovlastnost příznačnou pouze pro tento jediný jazyk“. Po konstrukci slov si ale dotyčný musí dohledat jejich význam. Dle Veddera se vpřípadě namaštiny jedná ojazyk do té míry prastarý akonzervativní, že aspiruje na podobný statut mezi africkými jazyky, jako zaujímá sanskrt mezi jazyky indoevropskými. Vedder tak usuzuje zřady prastarých lexikálních výpůjček, které vnamaštině nalezl aznichž se dokonce dají tvořit celé věty (podobně jako vangličtině ze slov anglosaských). Dané výpůjčky údajně pocházejí se semitských jazyků— arabštiny, hebrejštiny aj. Kromě Namů se Vedder (1923) zajímal okmen Damarů, snímž přišel do kontaktu vhorách Otaviberge nedaleko zmíněné farmy Gaub. Zde tehdy Damarové žili vnaprosté izolaci před okolním světem, zníž jen zřídkakdy vycházeli. Dle Veddera si ale právě díky tomu zachovali své staré písně, vnichž se tradovaly ještě prastaré formy domorodého jazyka— damara (Moritz 1994, s.19). Dle dřívějších domněnek Damarům svůj jazyk vnutili právě Namové. Toto tvrzení však Vedder vyvrací avysvětluje (ibid.): „Namové svůj jazyk zvelké části ztratili, přijali ale jazyk damara aten pak obohatili cizími slovy. Proto Damarové dodnes nazývají Namy ‚Naman‘, tedy ‚ti, kteří 13 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 2019, File: W.I.b.2— Sprachen der Eingeborenen. Specialia 1912, document number 1 14 National Archives of Namibia, Code: ZBU, Storage unit: 2019, File: W.I.b.4— Sprache der Naman und Bergdaman 1909, document number 4 OPEN ACCESS ELIZAvEtA GEttA 223 mluví cizím jazykem‘, avšak Namové samotní si říkají ‚Khoi-Khoin‘, tedy ‚praví/původní lidé‘.“ Etymologicky pozoruhodný je rovněž namský výraz pro Křováky, jež se zde označují jako Sanové. Vedder na základě slovotvorných zákonů, které si vyvodil, hledá prapůvod tohoto výrazu ve slově „Saban“, které spojuje se sábskou civilizací. Ta žila na jihu Arabského poloostrova již všestém století před Kristem avAfrice těžila zlato. To podle něj potvrzuje stáří namaštiny avýpůjčky ze semitských jazyků dostávají rovněž své opodstatnění. Zetymologie se podle Veddera dá odvodit ipůvodní způsob života daného kmene. Základ zmíněného slova zní „saba“ aznamená „srozvahou apozorností/vzápalu něco číst ze země“, zčehož Vedder usuzuje, že Sanové možná byli kdysi otroky, pracujícími ve zlatých dolech nebo na diamantových polích. Po skončení lodních výprav pak zůstali na jihu kontinentu. Vzávěru dané úvahy Vedder poznamenává, že „staré kresby inápisy Křováků mají jednoznačně hlubší význam, bylo by však příliš odvážné tvrdit, že je jedná ozáznamy sábských zlatokopů“. Další paralelu mezi jihoafrickými kmeny aobyvateli jihu Arabského poloostrova Vedder nachází udr. Carla Peterse (1856–1918), jež prosazuje ideu („Ophir-Theorie“), že je třeba onu „zlatou zemi“ Ofir zmiňovanou vBibli hledat právě na východě Afriky. Autor svou hypotézu dokazuje na poznámkách Herodotových aarcheologických objevech, které naznačují, že přibližně tisíc let před Kristem punské asábské kmeny spolu sIzraelci těžili zlato vAfrice, očemž vypráví rovněž Kniha královská. Vedder dále píše, jak zajímavé je pozorovat postupné odchylky namaštiny od vypracovaných slovotvorných zákonů vzávislosti na vzdálenosti od oblasti, kde žijí Damarové. Za měsíc po odeslání dopisu Vedder publikoval svou další práci snázvem „Semitische Lehnworte in der Namasprache“ (Semitské výpůjčky vnamaštině). Není cílem této zprávy posuzovat adekvátnost Vedderových závěrů, ani to, jak obstojí ve světle novějších výzkumů. Jde nicméně oosobnost, která je neodmyslitelně spjata shistorií této oblasti. 6. DALŠÍ PUBLIKAČNÍ AVÝZKUMNÁ ČINNOST Namaštině se ve svých pracích věnovali ijiní autoři. Jedním znich byl imisionář Johannes Olpp, který svou verzi namské gramatiky vydal vroce 1917 (Moritz 1994, s.18). Ještě před začátkem Vedderova misijního působení Olpp, po dvaceti letech práce, vroce 1888 publikuje Nama-Deutsches Wörterbuch (Namsko-německý slovník), vjehož předmluvě objasňuje okolnosti vzniku daného díla. Vpřípadě tohoto slovníku dle autorových slov nemůže jít řeč ozpracování veškeré slovní zásoby, zrovna tak jako ozcela správném řazení výrazů do lexikografických hnízd. Jako důvod uvádí skutečnost, že slovník tvořil zcela samostatně bez jakýchkoliv dalších spolupracovníků. Beze zbytku obsáhnout slovní zásobu namaštiny nelze také proto, že je díky svým slovotvorným zákonům, na nichž později vystavěl jedno ze svých děl Vedder, schopna generovat nová anová slova (Olpp 1888, s.2). Jedno zúskalí slovníku dle autora představuje rovněž fonetická stránka, neboť namaština, stejně jako celá skupina ostatních kojsanských jazyků, vyniká mlaskavkami, jež se velmi komplikovaně ve slovníku označují. Jak uvádí sám Olpp, „mlaskavky je možné se naučit pouze při poslechu OPEN ACCESS