Bo is Joco aČechy
(Nad p ní ep ezen a i ní bibliog a ií
pop a eného bulha ského bohemis y asla is y)
Ma cel če ný1
Bo is Joco and he Czech lands
(On he i s p esen able bibliog aphy o he execu ed Bulga ian bohemis and sla is )
The ex c i ically commen s publica ion Bo is Yo so . Biobibliog a iya (2018), an anno a ed lis o
wo ks by Bo is Joco (1894–1945) and ex s w i en abou him. This p o esso o he uni e si y in
So ia, impo an pe sonage o li e a y his o y, Czech s udies, Bulga ian s udies, and Sla ic s ud-
ies, was, because o his „p o- ascis “ a i udes and in ol emen in wo go e nmen s (1942–1944) as
Minis e o Public Educa ion, execu ed. A e his, Joco ’s name— because o new cul u al poli ics
a e Sep embe he 9 h 1944— was o ce ully expelled om bo h public and academic awa eness.
His many publica ions we e o bidden o ci e in academic ex s, al hough esul s o his in es iga-
ions we e non-e hically app op ia ed by se e al Bulga ian sla is s who p esen ed hem as hei
own. W i ings o Joco s a o e u n o gene al public cul u al awa eness since 1989, especially
a e publica ion o g oundb eaking monog aphy Ope a Sla ica ili Nazad kăm Bo is Yo so (1995) by
V.Todo o .
Main aim o he p esen ed ex is ocused on bibliog aphical addi ions documen ing „Czech
ace“ o Joco in wide meaning o he wo d; p esen ed a e his s udies in P ague (1923–1925), his
disse a ion on poe and ansla o om Polish O.Mok ý, ecep ion o his ex s in Czech newspape s
(J.Pá a was he one who in o med abou hem mos sys ema ically), Joco ’s own ex s, which we e
pa ly published in he Czech lands and which we e no documen ed in abo e men ioned bibliog a-
phy, as well as gene al incen i es o his wo ks which in luenced Czech Bulga ian and Sla ic s udies
(V.Bechyňo á, M.Če ná, D.H onko á, Z.U ban, e c.).
KEYWORDS:
Bulga ian–Czech cul u al ela ions; Czech s udies in Bulga ia; Bulga ian s udies in he Czech lands;
li e a y his o y; his o y o Sla ic s udies
Knižní bibliog a ie kži o u adílu ýznačných osobnos í slo anské ilologie ychá-
zely Bulha sku iunás zejména době, kdy ješ ě neexis o aly elek onické bib-
liog a ické da abáze ain e ne o é zd oje. Vsoučasnos i ako é publikace znikají
o něž, a šak mnohem menší míře. Vpřípadě ano o aného soupisu p ací li e á ně-
ědného bohemis y, bulha is y asla is y Bo ise Joco a (1894–1945)2 jde opioný skou
pří učku asoučasně ges o ehabili ace azados iučinění, neboť en o ědec auni e -
zi ní p o eso , noci z1.na 2.úno a 1945 pop a ený za s é „p o ašis ické“ pos oje
1 Slo anský ús a AV ČR, . . i., kon ak : ce nyma @slu.cas.cz.
2 Румяна Дамянова — Северина Николова Георгиева [edd.] [e al.]: Борис Йоцов. Биобиб-
лиография. Издателски център „Боян Пенев“ при Институт за литература — БАН,
София 2018, 271 c., ISBN 978-619-7372-17-5.
OPEN
ACCESS
50 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
aúčas e d ou ládách ( le ech 1942–1944) e unkci minis a ná odní os ě y, byl po
s é násilné sm i  ámci no é kul u ní poli iky, nas olené s á ním pře a em Vlas e-
necké on y 9.září 1944, au o i ářsky y ěsňo án zpo ědomí laické i ědecké eřej-
nos i, jeho če né odbo né příspě ky se nesměly odbo ných s udiích ci o a , ač ý-
sledky jeho bádání si něk eří bulha š í sla is é nee icky při las ňo ali ap ezen o ali
je jako las ní názo y,3 jeho jméno mělo bý na ždy zapomenu o a ymazáno zdějin
bulha ských humani ních ěd…
B. Joco pa řil knemnohým Bulha ům ys udo a ším slo anskou ilologii na ilo-
zo ické akul ě české Ka lo y uni e zi y, o šem ůbec p ním so ien ací na li e á -
ně ědnou bohemis iku.4 VP aze působil nejp e od úno a 1923 jako zah aniční s áži-
s a Minis e s a škols í aná odní os ě y ČSR (pě semes ů le ech 1923–1925), kdy
na š ě o al semináře apřednášky řady enomo aných pedagogů (Milosla a Hýska,
Ja osla a Vlčka, Emila Sme ánky, Jose a Sk binšeka, Bře isla a Fous ky, F an iška Ko-
áře, Jana Jakubce, Jose a Pá y, F an iška K ejčího, Jana Máchala či Ma yáše Mu ka),5
3 Opako aně se  é o sou islos i např.obje uje jméno li e á ního his o ika Emila Geo -
gie a, jehož yuží ání Joco o ých ex ů h aničí splagiá o s ím: „shodné či obdobné
zá ě y např.p ních po álečných bohemis ických s udií Emila Geo gie a, ydá ané
au o em za pů odní, mohly o iž s ěží zniknou samos a ně, p o ože Geo gie přísluš-
né Joco o y ‚g ündliche Bei äge zu den čechisch-bulga ischen Beziehungen‘ oněko-
lik málo le dří e au o i a i ním o gánu Zei sch i ü sla ische Philologie sám e-
cenzo al a nap os ém ozpo u se s ým pozdějším pos ojem onich napsal, že ‚s ellen
mus e ha e Un e suchungen mi eine g ossen Fülle on Ma e ial da ‘“ (U ban 1994:
57); kU bano u zení dodá ám, že Geo gie Joco a do yčném obsáhlém přehledu
Die bulga ische Li e a u wissenscha in den Jah en 1930–1939 ch álil opako aně ana mno-
ha mís ech (s o .Geo gie 1942–1943: 207–209, 421, 425, 429; Geo gie 1944: 133–134,
136, 138), a šak např. monog a ii ema icky, me odologicky ima e iálo ě bezp os řed-
ně y ě ající zJoco o ých ýzkumů— Епопея на освободителната борба на българския
народ в славянските литератури— do olá á se Joco ých s udií jen nepřímo, anonym-
ně ( edy bez udání au o o a jména), a o pouze jedním jediným odkazem na jeho zásad-
ní monog a ii Български страдания и борби за свовода в славянската поезия (Георгиев
1976: 173); nejno ěji na u o sku ečnos upozo nila kompa a is ka Ch is ina Balabano a
(Балабанова 2014: 50–51).
4 Před B.Joco em byli p ažskými s uden y ři budoucí p o esoři: jazyko ědci Aleksandă
Teodo o -Balan (dok o á udělen jako ůbec p nímu zah aničnímu s uden u české uni-
e zi y oku 1884) aS e an Mladeno (dok o á udělen oku 1905) ačis ě bulha is icky
zaměřený li e á ní his o ik a olklo is a Michail A naudo (dok o á udělen . .).
5 Doposud se mylně u ádělo, že Joco absol o al P aze jen č yři semes y (U ban 1994:
58), a šak jak jsem o ěřil „nacionálech“ FF UK (Ús a dějin Uni e zi y Ka lo y aA chi
Uni e zi y Ka lo y [dále ÚDAUK], . FF, ka alogy Filoso o é— mimořádní equen an i, hos-
pi an i acizinci, s .Le ní běh 1923, Zimní běh 1923–24, Le ní běh 1924, Zimní běh 1924–25,
Le ní běh 1925), dokládajících zápisy s uden ů jedno li ých semes ech, absol o al Jo-
co semes ů pě . P o ože doposud nikdo Joco o o p ažské s udium důkladněji nezmapo-
al, do olím si zde p o každý semes u és iseznam jím zapsaných předmě ů: LS 1923:
Vyb ané kapi oly zčeskoslo enské (dále čs.) skladby + Skloňo ání jazyce čs. (Sme ánka),
České d ama od o e ření Ná odního di adla + Básně Pe a Bez uče + Vý oj české li e á ní
his o ie (Hýsek), Ú od do jazyka českého + Česká če ba (Sk binšek); ZS 1923/24: Čs. časo-
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 51
ana o  oce 1926 ( esp.1927, kdy ykonal i igo óza6) na ázal úspěšnou obhajobou
dok o ské dise ace na éma O aka Halina <Mok ý> apolská li e a u a (S udie zdějin
české li e a u y). (Kdějinám polského oman ismu Čechách) (Joco 1925a).7 Odise aci
au oři bibliog a ie sice ědí podle soupisu dise ací p ažské uni e zi y Ma ie Tula-
cho é (239, záznam č.6298 [s o .Tulacho á 1965: 1229]), a šak samo ná ozp a a jako
ýznamný ahodno ný Joco ů odbo ný ex soupisu chybí, ač její komple ní uko-
pis se zacho al uni e zi ním a chi u (odise aci ap ní čás i zní ycházející—
nedokončené— bulha ské monog a ie iz níže).
V om o příspě ku se sous ředím p á ě na české sou islos i Joco o a působení
a o by, jež doplní ibibliog a ickou čás posuzo ané publikace oněkolik pomě ně
pods a ných položek.
Knihu, k e á znikla Ús a u li e a u y Bulha ské akademie ěd  ámci joco-
o ského p ojek u Българският литературен пантеон и славянският свят вна-
учното наследство на Борис Йоцов: Реконструкция на идеите, o e í á anonymní
ú odní slo o, němž je Joco jmeno án jako „един от най-изявените български
хуманитаристи на ХХ век“ (7). Po é následuje předmlu a zpe a edoucí au o ského
ání (Sme ánka), Česká li e a u y od sm i Huso y (Jakubec), P ak ická iloso ie (Fous -
ka) [pů odně si zapsal iLumí o ci + J.K.Tyl. Ži o , dílo adoba (Hýsek), ale předmě y
byly yšk nu y]; LS 1924: S řední doba české li e a u y (Jakubec), Čs. časo ání + Vyb ané
kapi oly zčs. skladby (Sme ánka), Řecká iloso ie ap o ní křesťans í (Ko ář); ZS
1924/25: Od ozk ě u české li e a u y době s řední (Jakubec), Ú od do s udia české li e-
a u y (Hýsek), Od Dob o ského ke Kollá o i (Vlček), Vůdčí pos a y lužickos bského ná-
odního ob ození (Pá a) [pů odně si zapsal iDějiny iloso ie se z l. zře elem k šeobecné-
mu kul u nímu ý oji (F an išek D ina), ale předmě byl yšk nu ]; LS 1925: Od Kollá a
kHa líčko i (Vlček), S a očeská li e a u a (Jakubec), Český omán his o ický (Hýsek), Vý-
klad yb aných ukázek zná odní epiky slo anské (c ičení) (Máchal), Vůdčí pos a y lu-
žickos bského ob ození (Pá a), Vůle acha ak e (K ejčí), Jazykozpy ná činnos Vuka Ka-
adžiće (Mu ko), Hláskoslo í jazyka čs. (Sme ánka).
6 „Odbo né d ouhodinné igo osum“ bylo ykonáno 31.října 1927 ze slo anské ilologie adě-
jin mode ních li e a u [pů odní zápis „s [o] [ná acích] dějin li e á ních“ byl přešk nu ]
uM.Hýska ( ýbo ný), Ma iana Szyjkowského (dos a ečný) aJiřího Ho áka (dos a ečný)
po é, kdy Joco 13.října . . byl složil jednohodino é igo ózum z ilozo ie uF.K ejčího (do-
s a ečný) aB.Fous ky ( ýbo ný). Vp o okole je ješ ě zapsána ys ě lující poznámka: „P o-
eso ský sbo iloso ické akul y p ozkoumal s udijní doklady Bo ise Joco a asezna , že
složil při uni e si ní zkoušce ze slo anské ilologie aké zkoušku zla iny sdob ým azřeč-
iny s elmi dob ým p ospěchem, jednomyslným usnesením s ým ze dne 29.října 1925
s olil, aby připuš ěn byl k iloso ickým igo osům.“ To znamená, že Joco  .1925 složil
zmíněné zkoušky anásledujícího oku předložil s ou dise aci, k e ou hned posoudili ško-
li el aoponen , o šem s udia ukončil až zkouškou igo ózní  oce 1927. ÚDAUK, . FF, Ri-
go ózní p o okoly 1882–1939, s . 2, záznam č.1464.
7 „Halina“ a„(Kdějinám polského oman ismu Čechách)“ je  ukopisu dopsáno pe em
a„Mok ý“ je přešk nu o; náze ci uji podle o iginálu, ÚDAUK, . FF, dise ace, č.1464.
8 Všechny údaje bez bližšího udání p amene odkazují ke knižní joco o ské „biobibliog a ii“.
9 V om o soupisu je dise ace zařazena podle da a ykonané igo ózní zkoušky oddíle
1927/1928, a šak samo ná dise ace, dopsaná již 1925, byla obhájena  oce následujícím,
jak dokumen ují oba zacho ané posudky zdubna 1926 ( iz níže).
OPEN
ACCESS
52 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
kolek i u,10 specialis ky na p oblema iku bulha ského ná odního ob ození Rumjany
Damjano y (Предговор, 9–17).11 Au o ka se pod obněji zas a uje uJoco o a z ahu
kjeho las nímu uči eli (auni e zi nímu předchůdci) Bojanu Pene o i,12 nas iňuje
Joco o o eřejné působení kul u ních ipoli ických unkcích, označuje ho za ino-
á o a kompa a is iky Bulha sku, k e ý lecčems an icipo al pozdější ý oj do-
mácí li e á ní ědy, ba jehož me odologické přís upy zůs á ají ak uální podnes—
Damjano a se domní á, že jeho ůzno odé dílo „се нуждае от цялостно издаване,
осмисляне, обглеждане, от аналитично ситуиране в българския и в европей-
ския литературен развой“ (13). Au o ka předmlu y předesílá, že bibliog a ie je jen
p ním k ůčkem k ekons ukci celis ého Joco o a ědeckého ilidského p o ilu
ak ehabili aci jeho bada elského odkazu, k e ý by se měl časem pos upně á i ido
bulha ského li e á ně ědného, kompa a is ického, an opologického, his o ického,
sla is ického, sociologického či kul u ologického odbo ného disku su.
Před cen ální bibliog a ickou čás í (33–241), ozdělenou do šes i segmen ů13 aob-
sahující celkem 634 údaje, je ješ ě zařazena s učná cha ak e is ika způsobu zp a-
co ání bibliog a ie (Обяснителни бележки, 19–22; k omě pomě ně pod obné ano ace
šech položek slouží k ychlému dohledání ex ů signa u a jedné ze č yř zapoje-
ných bulha ských kniho en— Ná odní, Uni e zi ní, Cen ální akademické amenší
ús a ní), kalendá ium (Основни дати от живота, научната и обществената
дейност на Борис Йоцов, 23–25) a o og a ické přílohy (škoda, že žádná nezachycuje
jeho p ažský poby ).
Knihu uza í ají p ak ické bibliog a ické pomůcky: jmenný ukaza el (243–252),
ejs řík exce po aných pe iodik aos a ních publikací (253–260), abecední soupis
šech Joco o ých u eřejněných děl (261–269) akonečně seznam ka alogů apublikací,
jichž bylo použi o při ses a o ání bibliog a ie (270–271).
Opakuje-li se  ecenzo ané bibliog a ii požada ek, že je řeba Joco o y názo y,
myšlenky, pos řehy ain e p e ace zno u na á i do bulha ské li e á ní ědy asla i-
s iky, bude českém p os ředí pla i jen čás ečně, neboť zejména české bulha is ice
10 Kolek i dále oří bibliog a ka aspoluedi o ka Se e ina Nikolo a Geo gie a, li e á ní
ědci Ch is ina Balabano a, Dob omi G igo o , Nedka Kap alo a, Ma ija Ki ano a, Alek-
sandă Kjose , Rados e Kola o , And iana Spaso a, S e la S ašimi o a, Nikolaj Žele
ajako konzul an ka a edak o ka Elena Janakie a.
11 Táž au o ka před nedá nem publiko ala zp á u suma izující p ezen aci joco o ského
p ojek u  ámci XVI. meziná odního sjezdu sla is ů Běleh adě  oce 2018 (Дамянова
2019); os a ně bezmála celá p ní polo ina d ojčísla časopisu Език и литература,
němž příspě ek R.Damjano y yšel, je ěno ána éma u Завръщане на Борис Йоцов
вславистиката alze ji chápa jako kolek i ní joco o ský sbo ník, doplňující ecenzo a-
nou bibliog a ii.
12 Joco byl mj.edi o em monumen álního, až posm ně ydaného Pene o a cyklu předná-
šek История на новата българска литература I–IV. (1930–1936), k e é ydal na základě
ěsnopisných záznamů za yda né pomoci d ou s enog a ů.
13 1. Joco o y Bulha sku před .1945 (33–164) a2.po .1945 ydané publikace (165–168),
3.bulha ské publikace oJoco o i před .1945 (169–225) a4.po .1945 (226–238), 5.Joco-
o y zah aniční publikace (239–240; jen 5 záznamů) a6.zah aniční publikace oJoco o i
(241; pouze jediný záznam).
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 53
(ale menší míře éž bohemis ice asla is ice) je Joco o a men ální s opa pří omna
pe manen ně.
Byl o iž p ním bulha ským znalcem českého písemnic í, k e ý p olomil p a-
nepa ný zájem onaši poezii akul u u e s é domo ině,14 p ůkopníkem, jenž zá o-
eň zpohledu zdělaného Balkánce obje o al českou li e a u u nám samým s ými
o iginálními pos řehy anečekanými kon on acemi.15 Vjeho nemalé amnoho s-
e na é ědecké p odukci nalezneme např.plas ické po é y ěno ané českým
14 Do konce d acá ých le 20.s ole í yšlo bulha š ině jen několik málo překladů zčes-
ké li e a u y, znichž je na mís ě jmeno a alespoň y umělecky nejzá ažnější: oku 1910
se obje il ýbo z e šů ůzných slo anských (mezi nimi éž českých) básníků knižním
překladu S iliana Čilingi o a Славянска антология, následo ala ukázka zly iky J.V chlic-
kého překladu Ki ila Ch is o a (Славянски календар 1913) akonečně oku 1919 d ě kni-
hy: bulha ská e ze Písní o oka (Песни на роба) S.Čecha aŘíma (Рим) J.S.Macha a (obě
přeložil básník S.Čilingi o za spolup áce českého no ináře Vladimí a Síse [Sís 1931: 1]).
15 VBulha sku popře a o é době na Joco ů ýznam p o bulha sko-českou li e á ní
kon ak ologii pop é ýznamněji upozo nily knižní ýbo zjeho s udií Славянството
иЕвропа (Йоцов 1992) přip a ený I anem Pa lo em aVladimi em Penče em amonog a-
ie Velička Todo o a Ope a Sla ica или Назад към Борис Йоцов (Тодоров 1995); p o české
p os ředí je důleži á ib ožu a Не забравям аз красивата Прага (Йоцов 2004) sú odem
Vă ja Rako ského, níž jsou ydány Joco o y zpomínky na P ahu apřipojena ukázka
zjeho básnických překladů— bulha ská e ze Wolk o y Balady oočích opičo ých.
Ob . 1Obálka Biobibliog a ie
Bo ise Joco a (2018).
OPEN
ACCESS

54 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
básníkům amysli elům (K.Ji ečko i, J.Wolke o i, O.Březino i, O.Mok ému,
P.Bez učo i, T.G.Masa yko i, F.Wollmano i, J.Pá o i, J.Máchalo i), spozi i i-
s ickou ak ibií bibliog a icky yče pá ající pojednání o ecepci olklo ních sbě ů
b a ří Miladino o ých Čechách a ecip očně— ozp a u opřijímání a ů čím
oz íjení ilologických podně ů J.Dob o ského Bulha sku,16 cennou a e s é době
zcela neo řelou analýzu bulha ské ema iky dílech os a ních slo anských au o ů
(zČechů P.Chocholouška, V.Beneše Třebízského, V.Hálka, J.V.F iče, E.K ásnoho -
ské, S.Čecha) amnohé další s a i a ecenze (mj. éž hodnocení soudobých českých
překladů Ch. Bo e a či N.Lilie a), k e é by si zasloužily de ailnějšího posouzení e
speciální s udii.
Akonečně již s ou ýše ci o anou dok o skou dise ací podal cenný příspě ek
nejen kčeskému li e á nímu egionalismu akčesko-polským li e á ním s ykům,
nýb ž ik eo ii překladu, jak p egnan ně yjádřil V.Todo o (Тодоров 1995: 18):
С единството на фактографски и тълкувателски контекст докторската дисер-
тация на Йоцов е принос към тогавашните славистични схващания за тран-
слатологията и контактологията (по онова време наричана влиянология). От
една страна, в своите сравнителни анализи на полския оригинал и чешкия
превод Б.Йоцов с вещина се спира на различни йерархически равнища на
преводимостта— адекватност, дословност и волност. По този начин, без да
формулира това, българският учен на практика доказва (при това върху ма-
териал, невключващ родния му език) много по-късно установения от нау-
ката за превода релативен характер на преводимостта. От гледна точка на
рецепционната естетика неговият труд може да се разглежда като първия
български (при това небългаристичен) апостроф към модната и през 20-те
години в чешки позитивистичен контекст влиянология.
Zas a me se zde ujiž několik á ci o ané dise ace O aka Halina <Mok ý> apolská
li e a u a (S udie zdějin české li e a u y). (Kdějinám polského oman ismu Čechách),
jejíž ukopis se zacho al p ažském uni e zi ním a chi u ( iz ýše), jejím poně-
kud důkladnějším popisem aobsáhlejší cha ak e is ikou. Jak bylo řečeno, bib-
liog a ii byla jako samos a ná položka ynechána, au oři pouze odkázali kbiblio-
16 Zde bych doplnil ecenzo anou bibliog a ii ozásadní odbo ný ex B.Joco a: k omě s uč-
nější s udie Йозеф Добровски и нашето Възраждане z .1930 (s o .76–77, záznam č.109)
au o o éma u pojednal  ozsáhlé monog a ické ozp a ě Иозеф Добровски в България,
jež yšla e sbo níku kI. (p ažskému) sjezdu sla is ů (Йоцов 1932: 773–850, 1058–1060).
Joco při příleži os i sjezdu na š í il 12.října 1929 h ob J.Dob o ského B ně azde očes-
kém os ícenci p omlu il, jak íme zno ino é zp á y: „D . Bo is Joco , p o eso bulha ské
li e a u y So ii, připomenu e š Kollá ů S oj noho, pos á ná mís a jsou…, p ohlásil, že
Dob o ský s ým kul u ním dílem náleží imezi bulha ské budi ele. Jeho hla ní spisy po-
znali Bulhaři z uských překladů. Dob o ský přispěl ke zniku kul u cí ke něslo anské-
ho jazyka aCy ila aMe oděje Bulha sku, měl přímý li na ý oj jazyka ali e a u y bul-
ha ské apo znesl ná odní ědomí, k e é se p oje ilo bojem sla ismu p o i helenismu
ak obdobným českému boji p o i ge manizaci.“ (sh 1929: 2 [zdů . sh])
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 55
g a ickému soupisu M.Tulacho é aúdaj opa řili nepříliš ýs ižnou ano ací (239,
záznam č.629).
Rukopis ( esp.s ojopis sče nými pisky, ko ek u ami adoplňky17), da o aný
P aze 1925, má ozsah 74 s an aje poněkud mechanicky členěn na ři čás i bez
náz u, označené jen římskými číslicemi: Po s učném ú odu (Joco 1925a: 1–2), nas i-
ňujícím kon inuální adici polských li e á ních „ li ů“ na no odobé české básnic í
od A.J.Puchmaje a, přes V.Š ulce, oman iky amájo ce, až po E.K ásnoho skou
aJ.V chlického, následuje I. čás (Joco 1925a: 2–8), kde je yložena geneze Mok ého
polono ils í azájmu opolské básnic í, zejména o o bu ří „ ěš ců“— A.Mickie-
wicze, J.Słowackého aZ.K asińského. II. čás (Joco 1925a: 9–22) se sous řeďuje na
Mok ého překlady Słowackého, kon on uje jeho echniku (me ika, séman ická
ě nos , ob aznos , hudebnos , umělecká působi os předlohy ajeho jinojazyčné a-
ian y) se s a šími asoudobými českými přebásněními (hla ním konku en em Mok-
ého je jmeno án přede ším F an išek K apil). III., nej ozsáhlejší ajiž dále neseg-
men o aná čás (Joco 1925a: 23–74) je nejp e (Joco 1925a: 23–30) ěno ána Mok ého
pomě u kMickiewiczo i, k e ý podní il ibásníko u las ní ob azi os . Po é (jako by
Joco zapomněl na členění na kapi oly) au o bez pře ušení přechází kinspi acím
Słowackým uMok ého (hla ně me odou mo i ické kompa ace, ypické p o z . li-
ologii). Ten o pasus (Joco 1925a: 30–56) zabí á 27 s an, edy ě ší ře inu dise ace.
Dále (Joco 1925a: 56–71) se Joco zabý á ezonancí K asińského Mok ého o bě
( e lexe I ydiona, zauje í „dějinnou agikou“, osla a křesťans í, mesianis ický mo-
i ukřižo ání azm ých s ání).18 Poslední s ánky (Joco 1925a: 71–74) esumují
hla ní zá ě y p áce.
Poezie ří polských básníků- ěš ců s ým mesianismem spolu y ářela Mok ého
poe ickou o bu od mládí až do sklonku ži o a. Na základě p o edené analýzy Jo-
co y o li y dokonce k an i iko al pomě u 6 (Mickiewicz) : 100 (Słowacki) : 38
(K asiński).19 Ze s a is iky yplý á, že za ímco nejméně apouze nějško ě působil
17 Zdá se, že zacho aný exemplář není předloženým čis opisem, ale spíše doda ečně y o-
řeným exemplářem ka chi aci (něk e é lis y nejsou psány če nou ba ou, nýb ž mod ým
písmem, ypickým p o inkous o ý kopí o ací papí ), neboť lze předpokláda , že o iginál
dise ace si Joco od ezl ssebou do Bulha ska.
18 Nezá isle na Joco o i ( celé knize je ci o ána jen jeho p áce oChocholouško i [Pelikán
1974: 132]; bulha ská monog a ie oMok ém je pouze součás í soupisu Bibliog a ie p ac
iwypowiedzi oSłowackim wukładzie ch onologicznym [Pelikán 1974: 152]) ozsáhlou p o-
blema iku o ecepci o by J.Słowackého uČechů syn e icky ame odologicky mode něji
zp aco al aMok ého ýznam českém p os ředko ání jeho děl nas ínil polonis a Ja mil
Pelikán monog a ii Juliusz Słowacki wś ód Czechów (Za ys his o yczno-bibliog a iczny) (Pe-
likán 1974).
19 Oponen p áce, P aze působící li e á ní his o ik spolonis ickou, bohemis ickou a oma-
nis ickou o ien ací Ma ian Szyjkowski (1883–1952), posudku z28.dubna 1926 (ÚDAUK,
. FF, Dise ační posudky, ka on 109, složka 1925/26) se sobě las ní pozi i is ickou p e-
ciznos í mj. y kl chybu při konečném souč u e ido aných li ů. Jád o posudku zní: „Ze
s any li e a u y polské nemám zásadních námi ek. Kons ukce jes p ůs i ná: p ní čás-
í je his o icko-li e á ní pozadí, po om je analýza překladů a li u Mickiewiczo a, Sło-
wackého aK asińského, konečně je syn éza. Vlas ní i ul p áce měl by bý i: OMok ém
OPEN
ACCESS
56 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
Mickiewicz aK asiński o li nil zejména myšlenko ě poslední Mok ého sbí ky, Sło-
wacki „ šude zůs al ycho a elem Mok ého“ po s ánce o mální iideo é. Celé bás-
nické ojh ězdí pak zásadně přispělo „k yb oušení básnického kusu Mok ého,
kposílení a z ůs u mo i ů jeho ci o ého am a ního idealismu, kp ohloubení jeho
las eneckého ci u, kokřídlení jeho básnické ize, kobohacení pů odních zřídel jeho
oman ismu amys icismu“, akže lze kons a o a , že Mickiewiczo i izionáři, K a-
sińského blouzni ci aSłowackého snílci „mají sou ozence uMok ého“. Současně si
ale lumí o ecký básník os ojil jen umí něnou o mu mys icismu (podobně eze -
o aný z ah kpolskému mys icismu, obz láš ě kTowiańskému, měli aké J.V.F ič
aF.K apil), „jenž má s é las ní jád o, ak ýznačné p o jihočeskou ů čí po ahu“,
jako by se snažil osloučení „ ancouzské o mální přesnos i alogické jasnos i sčeskou
s řízli os í apolskou boles nou ci o os í“ ( šechny ci ace Joco 1925a: 72). Mok ého
básnickou osobnos sice nahlíží jako epigona polských oman iků, o šem epigona
nesmí ně kul i o aného apo lidské s ánce sympa ického s ou sk omnos í aupřím-
ným obdi em kducho ním géniům spřízněného ná oda, jejichž kul českém p o-
s ředí u zo al aspolubudo al (následující ci ace Joco 1925a: 73–74):
Ze šech ěch o li ů polské oman iky na Mok ého pozná áme, že zapla il
zjedné s any dluh s é době, zd uhé ukojil s ou ouhu po no ých uměleckých
zo ech, z ře í našel ýži nou s a u p o základní složky s ého ni řního by í.
Při om šíření ěch o li ů se podpo uje básnickou jeho sk omnos í, neod ážnos í,
bezmocí jeho ob aznos i. Zamiluje-li se např.do pěkného ob a u nebo ob azu, ci-
zího nebo s ého, nosí je dlouho duši, žije snimi ačas ok á e je opakuje, nemaje
složi ých duše ních záži ků aboha ých uměleckých p os ředků. Udělá-li smělejší
k ok, ačkoli isku ečně pěkný, bojí se jej abojácně se ohlíží.20 Byl básník, jenž
neměl síly odpou a i se od s ých zo ů, učil se, jak do edou pilní, a šak nepříliš
nadaní žáci: dobý ají nadšení, smě , zle , ale nedo edou jí i s ou ces ou dále.
Je šak značně zácnou okolnos í, že cizí elemen y jeho básnickém díle jsou
ak yuži y, kombino ány, pře a eny, oži eny jeho by os í, že ypadají jako jeho
las ní s a ek. P o o nejsou mechanické, p oudí ži o em celého jeho díla, nepo-
lačují příliš jeho ů čí indi iduali y, do jejíchž hlubin můžeme sejí i, sezná[mí]
me-li se pod obněji scelým jeho básnickým zje em. Nesp á ně bylo by di i, že
apoezii ří mis ů polského oman ismu, poně adž se au o nezabý á li em jiných pol-
ských mis ů.
Nejslabší čás í p áce je čás p ní: his [o icko]-li [e á ní] ú ahu bylo by řeba p o és i dů-
kladněji. Při s udiu li ů o my aobsahu bylo uži o me ody příliš s obodně es e izující,
zčehož znikla jis á p oblema ičnos yložených zá ě ů.
Vkonco ém esumé ci o é ses a ení ex u se neshoduje se z láš ním ylíčením po-
známkách, akže mís o podaného obecného pomě u 6 : 100 : 38 mělo by bý , jak je pa né
zčísel poznámkách, 9 : 88 : 37.
Vcelko ém pomě u li ů řech polských oman iků na Mok ého se ím mnoho nemění,
nicméně jes řeba en o omyl au o ů y knou i.
Celkem jes p áce elmi dob á.“ [zdů . M.Sz.].
20 [O. Mok ý:] Na bském jezeře. [In:] Po ídky aa abesky. [VP aze 1884], s.193 [pozn.B.J.].
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 57
bez polské li e a u y nebylo by Mok ého. Ale že bez ní nebyl by ako ým, jakým
ho známe, je přece samozřejmé. Takže Mok ý, nejen odcho anec, žák, ale iepigon
polské oman iky, ábí nás s ou ušlech ilou apoc i ou p ací z o na jako s ým
básnickým alidským ži o em. […] Mok ý získal si zásluhy nejenom [ ím], že šířil
známos polské li e a u y do Čech, že byl s odem polského myšlení ací ění, že
u edl mezi s é k ajany jednoho zpolských eleduchů, že přeja ými li y znich
ukázal na jejich elikos , že křížil d a b a ské duchy, ale iže ho o al ůbec p o
jednu elkou ideu, p o duše ní sjednocení českého apolského ná oda, šech slo-
anských kmenů. Zde sd užuje se O . Mok ý scelou řadou básníků ap aco níků,
jako [jsou] V.Š ulc, Ed. jelínek, F . K apil, Ad. Če ný aj., snažící se dá i slo anské
myšlénce, zděděné ze sk ělé minulos i, ži oucí sílu. […] Vdějinách česko-pol-
ských kul u ních s yků zacho á si Mok ý čes né mís o, řadě se mezi sk omné, ale
znešené apoš oly slo anského ducha.
Zoponen o a posudku bylo již ci o áno, zbý á zde připoji edici ecenze (dokumen
zde ydá ám in ex enso) školi ele Milosla a Hýska (1885–1957), p oslulého pozi i is-
ického li e á ního his o ika, p osazujícího mj. egionalismus li e á ním dějepisec-
í, jenž us ého dok o anda p obudil zájem ozdánli ě pe i e ní li e á ní osobnos
ak e ého si Joco hluboce ážil:21
Posudek
odise aci p[ana] Bo ise Joco a „O aka Mok ý apolská li e a u a“
P áce p[áně] Joco o a chce bý i příspě kem kdějinám básnických li ů polských
na li e a u u českou; O oka Mok ý oří sF . K apilem aEd. Jelínkem mezi lumí-
o skou gene ací ojici li e á ních polono ilů, k e á s ou p ací pa alyzo ala jedno-
s anně západnickou o ien aci překladů V chlického, ajak s ými články, ak z láš ě
překlady poezií ad ama Jul. Słowackého na om o poli si získal značných zásluh.
P o o je éma dise ace p[áně] Joco o y důleži é. Pan Joco jeho zp aco áním p o-
je il značný ozhled po příslušné li e a uře, aačkoli ohis o ii li e á ních z ahů
česko-polských před O.Mok ým e e uje jen s učně, ys ihl jejich ý oj a ýznam
celkem sp á ně. Těžiš ě p áce jes  ozbo u aocenění překladů Mok ého a e zjiš-
ění ohlasů Słowackého, Mickiewiczo ých aK asińského jeho o bě pů odní;
ycházeje zp os ředí, němž Mok ý y ůs al, azjeho s a í li e á ních, znichž je
idě i hloubku jeho zájmů opolské písemnic í ajimiž p oje il sku ečně obsáhlé
znalos i, analyzuje p[an] Joco překlada elskou me odu Mok ého aoceňuje básnic-
kou hodno u jeho překladů sou islos i se soudobými překlada eli jinými splným
21 Milosla Hýsek: Posudek odise aci p. Bo ise Joco a „O aka Mok ý apolská li e a u a“, da .
P aze 20.dubna 1926, ÚDAUK, . FF, Dise ační posudky, ka on 109, složka 1925/26. Jo-
co ů ni e ný z ah ks ému uni e zi nímu pedagogo i ilus uje např.emo i ní zkaz
dopise J.Pá o i, psaném So ii 6.března 1927: „Vyřiď e, p osím Vás, můj oucí pozd a
milému mému p o . p. Hýsko i ařekně e mu, že ho nikdy nezapomenu.“ Li e á ní a chi
Pamá níku ná odního písemnic í, P aha, . Pá a Jose , ko espondence las ní— přija á,
složka Joco Bo is.
OPEN
ACCESS
64 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
Сборник Българско-чехословашка взаимност (Pá a 1931b: 412–413) nebo op ních
řech s azcích Pene o ých dějin История на новата българска литература (Pá a
1934a: 73–74), e ue Pes ý ýden zase přinesla sla is ů medailon s o og a ií (Pá a
1934b) či zp á u ojeho jmeno ání ředi elem so ijského Ná odního di adla, oz olení
členem Slo anského ús a u aop opůjčení ysokého s á ního yznamenání— řádu
Bílého l a (Pá a 1936b; aké spodobiznou); Ná odní poli ika pak oznámila jeho z olení
předsedou spolku Bulha sko-českoslo enská zájemnos o něž So ii (Pá a 1936c)
amedailon ( éž dop o ázený ep odukcí o og a ie) se obje il i  ýdeníku Le em s ě-
em (Pá a 1936d). Vsou islos i sJoco o ou s udií „Kde domo můj“ у нас Pá a podo kl,
že ani bulha skému kolego i se doposud nepodařilo obje i bulha skou pa a ázi in-
žený a Jose a P oška (1861–1928) aže uznámé č yřsloko é úp a y Joco mylně připi-
suje celou skladbu T.Ikonomo o i, ač e sku ečnos i je au o em doda ečně epsané
3.s o y V.D.S ojano , celko ě o šem p áci ch álí, neboť je „posud nej ě ší slo an-
skou ú ahou oná odní české hymně ajejích ohlasech e slo anském s ě ě“ (Pá a
1935a: 77). Dále si Pá a šímá Joco o ých kompa a i ních pos řehů opoe ice Pe a
Bez uče ( e s udii obásníko i časopise Златорог 1926) ap ecizuje něk e á zení
(Pá a 1935b: 8 [zdů . J.P.]):
Joco dokonce— a o p á em— našel u či é analogie mezi ýbušným empe-
amen em Bez učo ým aBo e o ým: o  é silné no ě hospodářsko-poli ického
ú laku, němž mohli oba básníci zazpí a i s é zpě y alé umělecké ceny. O šem
Joco u jako členu ná oda, jenž nepodléhal už no é době násilnému odná odnění
ze žádné s any ( omu se os a ně do edli Bulhaři již no é době ázně ub áni i!),
byl poněkud zdálen Bez učů ón oge manizaci, jenž zní z e šů slezského bás-
níka ako ou silou, jako nikde unás nezazněl: p o o např.neci uje působi é básně
Be na d Žá . V om se aké Joco poněkud mýlil, že by e še Bez učo y byly dnes
již jen pouhými dokumen y ná odní agédie, neboť pomě y se unás u ářely ak,
že něk e é zpě y Bez učo y dosud zazní ají plnou silou, že dokonce docházejí
no ých ano ých ohlasů apa a ází… […] Přes o bulha ské ýklady B.Joco a já-
dře zůs á ají pla nos i: jsou p ní zdařilou bulha skou cha ak e is ikou
našeho básníka, cha ak e is ikou, k e ou později Joco dobře začlenil do s ých
boha ých apod obných ýkladů očeské li e a uře monog a ii oO aka u Mok ém
(So ie 1928). Vní se čas o sBez učem se ká áme a o je d uhá [po s udii časopise
Златорог] bulha ská p áce, níž se mlu í oBez učo i po boku jeho s e níků
aci ují se jeho slo a.
Pá o skou jemnos aslušnos při posuzo ání Bez učo y bulha ské ecepce pře zala
po álečných le ech ičeská bulha is ika. O om, že dobo ému neš a u (či spíše
dik á u) pojíma li e á ní je y s ik ně ma xis icky az„ řídního hlediska“ spiso a-
ele kád o a na pok oko é a eakčně bu žoazní se dokázala súspěchem yhýba ,
s ědčí např.článek Danuše (Dany) H onko é Pe Bez uč aBulha sko, němž si au-
o ka do olila poda kladnou aideologizujících dezin e p e ací p os ou cha ak e is-
iku ehdy bulha ském p os ředí běžně abuizo aného azamlčo aného li e á ního
ědce (H onko á 1957: 18):
OPEN
ACCESS

MARCEL čERNý 65
Za p ní bulha skou aobsáhlou s udii oBez učo i lze šak po ažo a až p áci
Bo ise Joco a Pe Bez uč, u eřejněnou li e á ním ak i ickém časopise Zla o og
 .1926. Joco , jako sla is a azejména bohemis a, odcho anec naší uni e zi y,
u ádí do bulha ské li e á ní eřejnos i mnoho s ých pozna ků očeské li e a uře
as ým ýkladem z elké mí y u čuje zejména e 20.ačás ečně i30.le ech o ici-
ální pomě kčeské li e a uře. Ikdyž s udie nepos ihuje pods a u Bez učo a so-
ciálního p o es u ani složi os sociálně-nábožensko-nacionálního ú isku Slezska
apříčinu Bez učo y básnické anonymi y, snaží se přece p oniknou kBez učo u
las enec í, sociálnímu cí ění ikosobní aná odní agédii. S ou o s udií při-
chází aké do bulha ské li e a u y p a děpodobně p ní překlad Bez učo a díla.
Nikolaj Lilie […] pře lumočuje jako ukázku kJoco o ě s udii p ní d ě čás i pře-
k ásné Bez učo y básně Já.
De ailně se pak Joco o ě bez učo ské eseji z oku 1926 ěnují— mís y k i icky ane-
souhlasně— iDagma aI an Do o š í e s udii Recepce Bez učo a díla balkánských
li e a u ách (Do o ská— Do o ský 1978: 182–184).
Několik á se Pá a ozepsal oknize Български страдания и борби за свобода всла-
вянската поезия (Pá a 1935c: 46; Pá a 1936a), nejobsáhleji pak e Sla ii, časopise p o slo-
anskou ilologii. Z ýkladů obulha ských syže ech  o bě popuškinského uského
básníka Jako a Pe o iče Polonského, Slo ince An ona Aške ce aElišky K ásnoho -
ské nej íce oceňuje umělecký po é české básnířky:
Zejména e še E.K ásnoho ské, znichž za nejzdařilejší pokládá Bulha ské Vánoce,
ozebí á pod obně. Činí ak p o o, že česká poe ka nej íce ze šech soudobých
básníků se do edla přiblíži i bulha skému duchu as dci, podle Joco a dokonce
ak, že by o ani las ní bulha ský básník nedo edl yjádři i. El. K ásnoho ská ne-
byla Bulha sku. P o o se při ozeně yhýbala líčení k ajinnému, za o s ím ě ší
péčí se ěno ala dušemalbě s ých h dinů. Ona jediná s o ně sbulha ským kla-
sikem Penčo Sla ejko em dospěla ksp á nému názo u, že bulha ské os obození
bylo při ozeným ý ojem událos í aže si bulha ský ná od no é s obody zasloužil.
Třebaže si je p ý Joco ědom, že e še ani jednoho z ojice p o agonis ů nedosahují
„ cholů geniální básnické o by“, označuje je soubo ně za „ zácný k ě oblas i
ducho ní jedno y slo anské, snad poslední plod slo anské boha ý ské oman iky“
( šechny ci ace Pá a 1938a: 606). Vzá ě u ecenze Pá a připodo ýká, že Joco mohl
íce zdů azni , že p oje českých aslo inských sympa ií ůči Bulha ům byl zásadně
o li něn ědomím las ního jařma, p o i němuž se K ásnoho ská iAške c básnicky
yh aňo ali, a ak y o e še „byly snad ě ší mě ou ad eso ány las nímu ná odu
než slo anskému jihu, jenž již s ého cíle dosaho al a aké dosáhl“ (Pá a 1938a: 607).
V éže sla is ické ibuně Pá a souh nně pojednal oJoco o ých s udiích „Kde do-
mo můj“ у нас aБратя Миладинови в Чехия, opubliko ané přednášce Станислав
Виспяньски (1869–1907), p oslo ené na sla nos ním sh omáždění so ijské Polsko-
-bulha ské společnos i, ozáslužné p oedici o by zapomenu ého ob ozenského
e šo ce, předs a i ele z . daskalské poezie Cha alana Angelo a (1845–1904)
Стихотворения aomode ním (již 3.no obulha ském) překladu Paisijo y sla né
OPEN
ACCESS
66 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
k oniky История славеноболгарская, pořízeném ilologem Aleksand em Filipo em,
kněmuž ozsáhlý ú od akomen áře yp aco al Joco (Pá a 1937: 141–144).
Vjubilejním sbo níku Slo anská zájemnos 1836–1936, ydaném k100. ý očí
Kollá o y ozp a y oslo anské zájemnos i, Pá a ze ubně pa a ázo al (Pá a
1938b: 148–149) Joco o y pos řehy oKollá o i, publiko ané e s udii Славянските
литератури и славянското съзнание в България (Български преглед 1929). Není
bez zajíma os i, že os ať oKollá o i aBulha sku p o u o kolek i ní monog a ii byl
požádán p á ě Joco , a šak „jiné úkoly ( edení so ijského Ná odního di adla)“ (Pá a
1938b: 150) mu znemožnily yho ě přání hla ního edak o a publikace J.Ho áka.
Vbulha ském časopise Светоглас / La Voix du Monde se Pá a zamyslel nad p oble-
ma ikou oman ismu bulha ské li e a uře ( článku Особености на българската
романтика) době, kdy bychom ma ně „търсили някоя монография, която
обхваща романтиката в българската литература“.24 Český bulha is a za p ůkop-
níky bádání obulha ském oman ismu označuje Bojana Pene a, Jana Máchala či
F anka Wollmana, a šak zápě í dodá á, že doposud nejhodno něji kos ě lení oho o
období přispěl B.Joco , jehož ýzkumy bude muse zí ú ahu každý další bada el
(Пата 1940: 1):
От българските литературни историци единствен Б.Йоцов е обърнал особено
внимание на романтиката в българската литература. Той е установил точно
иправилно, че особеността на българската романтика трябва да се търси вре-
волюционния дух на българския народ и в неговия непотушим стремеж към
свобода. Важният и богато обоснован преглед на Б.Йоцов Българска револю-
ционна романтика, който се появи като първи принос на българската исто-
рическа библиотека, е до сега най-добрата студия върху българската роман-
тика. Йоцов е съсредоточил своето внимание изключително върху двамата
типични представители на тази романтика, Д.П.Чинтулов иГ.С.Раковски.
Именно този преглед на Б.Йоцов трябва да послужи като изходна точка за
по-натат[ъ]шни трудове върху българската романтика.
Poslední zjiš ěná Pá o a joco o ská e lexe pochází ze samého sklonku smu ného á-
lečného oku 1941 abyla yp o oko ána no ou publikací i alského bulha is y a po-
álečném období o něž makedonis y Gio gia Nu igianiho (1892–1981; Bulha sku
známého jako Žo ž Nu ižan)— monog a ií li e á ních po é ů několika bulha -
ských k i iků Български критици (Pá a 1941: 5):
Joco ů zájem očeskou li e a u u byl no ě připomenu i alským spiso a elem
Ž.Nu ižanem, žijícím již přes d ace le So ii. P o . Ž.Nu ižan y iskl nedá no
pou a ou knížku Bulha š í k i iko é (So ie 1941), níž e o mě přá elských ozho-
o ů pojednal oži o ě adíle desí i bulha ských kul [u ních] ali [e á ních] k i-
iků. Mezi ně aké zařadil uni [e zi ního] p o . d . B.Joco a, nynějšího hla ního
24 Zp aco a en o úkol zhlediska ma xis ické li e á ní ědy se ne zcela úspěšně pokusil
K ăs jo Geno monog a ii Романтизмът в българската литература, k i icky se od o-
lá aje ina něk e é zásadní s udie B.Joco a (Генов 1968: 37).
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 67
ajemníka minis e s u ná [odní] os ě y. P o . Joco y iskl celou řadu s udií
očeské li e a uře, se zajíma ými hledisky zdáleného pozo o a ele, jenž za s ého
d oule ého poby u na Ka lo ě uni e zi ě P aze mohl český li e á ní ži o sle-
do a i zblízka. Joco y iskl ú ahy oBřezino i, Bez učo i aWolke o i, pod obně
p ob al z ahy Chocholouško y, F ičo y aTřebízského kbulha ským lá kám, sa-
mos a ně pak ydal nej ě ší s é li e á něhis o ické dílo zčeského obo u O aka
Mok ý. V é o knize, posud nej ě ším bulha ském díle očeské li e a uře, se bul-
ha š í č enáři mohou dočís i nejen oži o ě adíle O.Mok ého, nýb ž aké ocelém
současném ná odním akul u ním ži o ě českém.
Nu ižano a kniha sice není českých kniho nách dos upná, ale měl jsem kdispozici
o okopii.25 Sla is o a podobizna zpe a i alského in elek uála, p os ě naz aná Проф.
Д-р Борис Йоцов (Нурижан 1941: 122–128), se bezpochyby je í jako ýznamné oboha-
cení joco o ské li e a u y (  ecenzo ané bibliog a ii absen uje). P a da, cha ak e-
is ika Joco o y k i ické in ence je poněkud nadsazená aobdi ně nek i ický ón je
součás í li e á ní s ylizace au o ského subjek u, o o zajíma ější je šak d uhá čás ,
koncipo aná jako ozho o , níž Joco na o ázku, jaká je společenská úloha umění
ajeho od az bulha ské li e a uře, za eago al jako hluboce ěřící člo ěk ahumani-
s a (Нурижан 1941: 127): „Духовно да възвиси и просветли човека, да го доближи
до Бога, да сближи близки и непознати и да ги води към една вдъхновена цел—
Царството Божие тук на земята.“
Vsou islos i sNu ižanem si ješ ě do olím malou su ku. Všedesá ých le ech au-
o ydá al na pok ačo ání s é pamě i Vis i econosciu i a jejich 3.s azku, medai-
lonu (Nu igiani 1967: 82–83) ěno aném Pá o i, snímž ho pojilo iosobní přá els í,
ýslo ně ob inil Joco a, že když byl  oce 1942 Pá o ými přízni ci ( če ně samo -
ného Nu ižana, jemuž zp á u oPá o ě za čení Ges apem dopisem sdělil jis ý „dob y
přećel zmjenom Ho anek“26 [Buča 1968: 360]) požádán oin e enci uněmeckých
pohla á ů e p ospěch s ého za čeného uči ele, zoba , že by očích nacis ů z a il
dosa adní dů ě yhodnos , se zacho al zbaběle, p o zách anu jeho ži o a nepodnikl
nic, aPá a byl k á ké lhů ě po za čení pop a en. To o p o Joco ů lidský p o il osu-
do é selhání se po álečných le ech s alo lacinou e ike ou, k e á měla po bada elo ě
sm i beze s opy přek ý jeho ysoké k ali y odbo né aučini zněj po zásluze po es-
aného aloajálního spolu ykona a ele hi le o ské z ůle. Pa adoxně iJoco ů ži o
skončil obdobně agickým způsobem jen několik le po aždě Pá o ě… Dodejme, že
Nu ižano o s ědec í bezp os ředně e lek o ala ilužickos bská eřejnos článku
slo inského sla is y Vekosla a Buča a, znějž oci uji delší pasus ilus ující Joco o u
po ahu (Buča 1968: 360):
Bo is Jocew [  om o a u je Joco o o jméno zkomoleno celém článku; M.Č.]
by dy bjał pola němskeho pósłanca wSo iji so zasadźić za o, zo Pá u njebychu
25 Za její obs a ání s dečně děkuji s é milé so ijské kolegyni d . Jo dance A.T i ono ě.
26 Není jasné, ojakou jde osobu; za heyd ichiády p oslul s ou od ahou ap o inacis ickou
činnos í eli el če níků Táboře nadpo učík Ka el Hořánek, k e ý by snad mohl bý Pá o-
ým přímlu cem.
OPEN
ACCESS
68 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
wo p awili. Nu igiani bě přeswědčeny, zo minis e Jocew jako čłowjek apřećel
sčini wšo, š ož je wjeho mocy, aso nadźiješe, zo budźe in e wencija wuspěšna,
wšak běchu Bołha jo zwjazka jo Němcow. Nu igiani přepoda Ho anekowy lis
Jocewej wminis e s wje. Tu ón je lis přeči awši po k ó kim přemyslenju jekł,
zo p ós wu dopjelnić njemóže, dokelž by z ym sebi samomu zeškodźał. Nu igiani
spy a Jocewa pohnuć, zo by wobhladniwy přez d uhe zamóžne wosoby pospy ał
zasadźić so za Pá u. To je Jocew wo pokazał anjechaše ani Ho anekowy lis Nu i-
gianej w óćić, dokelž bě wnim jako Pá owy přećel mjenowany.
Wo njewuspěchu je Nu igiani Ho aneka in o mował a ajnje něko ych bołha -
skich přećelow Pá y, mjez nimi ež spisowaćela S e ana Popa Wasilewa,27 kiž bě
ehdy načolnik wo dźělenja wminis e s wje kul u y.
Nu igianej njebě zna e, hač bě Ho anek lis pisał zPá owym wědźenjom abo na
samsnu inicia iwu. Jeli bě pisał zPá owym wědźenjom, po om je u oho najske je
in o mował wo nega iwnym wuslědku in e wencije. W ym padźe móžemy sej
myslić, kak je Páće było wokoło wu oby, hdyž bu akle zničena jeho dowě a kboł-
ha skim přećelam. Jeho najlěpši přećel, nahladny słowjanski li e a ny s awizna
ak i ik, uniw. p o . d . Bo is Jocew, jako sobus aw bołha skeho knježe s wa we
wysokim zas ojns wje, njebě w ozsudnym wokomiku ani po sćika zhibnył, zo by
znajmjeńša spy ał wuchować žiwjenje přećelej, kiž bě nimo Łužiskich Se bow ak
ja a lubował ež Bołha jow.
Po Lis opadu 1989 se ke kauze zno u á il Zdeněk U ban (U ban 1994: 66; U ban
1995) či I.Do o ský28 aznačné mís o bylo Joco o ým so abis ickým ak i i ám posky -
nu o mé s udii České kořeny bulha ské so abis iky, níž jsou pod obně zhodnoceny
šechny jeho ex y oLužických S bech ajejich písemnic í a éž li J.Pá y na u o
odbo nou činnos (Če ný 2010: passim). Komplexně bude en o aspek Joco o a sla i-
s ického p o ilu os ě len, až bude přip a ena edice jeho ko espondence, a o zejména
sPá ou. Ten nadchl mladšího kolegu do é mí y, že Joco služickos bskou li e a u ou
seznamo al s é posluchače  ámci so ijských uni e zi ních sla is ických li e á ních
přednášek a e o muláři kpřije í za člena-dopiso a ele Slo anského ús a u29 (1930)
27 S e an Tene Pop asile (1888–1985)— bulha ský sla is a aling is a, pří el J.Pá y, za-
bý ající se zejména p a opisem, kul u ou řeči, s ylis ikou aspeci iky jazyka bulha ských
klasiků (Bo e , Ka a elo , Veličko , Vazo , S ašimi o aj.) [pozn.M.Č.].
28 Ve s udii oPá o i zpomíná na se kání si alským sla is ou koncem 60.le : „S.G.Nu igi-
anim jsem se osobně seznámil s pnu 1969 na semináři makedonského jazyka, li e a u y
akul u y Och idu. Od é doby alo naše přá els í anaše ko espondence až do Nu i-
gianiho sm i. V ozho o ech se Gio gio Nu igiani několik á zmínil o om, že B.Joco ne-
pomohl Jose u Pá o i.“ (Do o ský 2003: 63)
29 Vjoco o ském kalendá iu au oři bibliog a ie (24) u ádějí za ádějící in o maci, že se Jo-
co s al „дописен член на Славянския институт към Чешката академия на науките“,
o je o šem anach onismus: Slo anský ús a exis o al od oku 1922 ( esp.1928) jako ne-
zá islá ědecká ahospodářská ins i uce ( las ně malá „akademie ěd“ sama osobě) až do
zniku Českoslo enské (nikoli České!) akademie ěd (1953), kdy byl ús a začleněn do
jejích s uk u , a šak k31.12.1963 byl z ušen; součás í Akademie ěd České epubliky je
zno uobno ený Slo anský ús a jako plnohodno ný subjek od oku 1998 doposud.
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 69
u ádí přek api ou in o maci: mezi os a ními mimoakademickými unkcemi se ob-
je uje o mulace, že je „předseda k oužku přá el Lužických S bů“.30 Snad je o po-
zení předpokladu au o a zok uhu Česko-lužického ěs níku k yjícího se pod znač-
kouα., že podle písemné zp á y ze So ie ze 4.úno a 1928 „dojde snad i u kb zkému
us a ení bulha ského Spolku přá el Lužice“ s„naším pří elem“ B.Joco em čele
(α. 1928: 18). Přes o je p a děpodobné předpokláda , že společnos ungo ala pouze
jako podsekce so ijského Slo anského spolku, poně adž si lze ěžko předs a i , že by
oo iciál ním zniku samo né bulha ské sekce Spolku nepsal náš hla ní so abis ický
isko ý o gán— Česko-lužický ěs ník.
Rozšíři lze o něž las ní seznam Joco o ých děl. Již předchozích ods a cích
jsem upozo nil na Joco o u česky psanou dise aci (Joco 1925a), na ozsáhlou s u-
dii (de ac o malou monog a ii) Иозеф Добровски в България (Йоцов 1932) či na český
překlad březino ské eseje (Joco 1941). K omu je možno doplni li e á ně ědnou
p o inu Иванко и Макбет (Йоцов 1911; oní iz níže), na se bis ickou s udii Йован
Скерлич като литературен критик (Йоцов 1921),31 anonymní ecenzi na pojednání
Hen yka Ba owského K óles wo Se bów, Cho wa ów iSłowieńców (Йоцов 192932), s udii
Пенчо Славейков и Т.Г.Масарик (Йоцов 1930), k e ou Joco podepsal celku p ůhled-
ným pseudonymem Bogdan Jono (snad p o o, aby e sbo níku neměl— na ozdíl od
os a ních au o ů— současně d a příspě ky pod s ým jménem33), ecenzi p ažské
Sla ii na ozp a u B.Pene a Първа българска повест Нещастна фамилия на В.Друмев
(Йоцов 1931), ukopisnou s udii Чешкият народ и Масарик (s o .Тодоров 1995: 63, 95)
ad a d obnější ju enilní příspě ky, psané samo ným au o em pa ně přímo česky.
P ní, Žena ná odních písních bulha ských (Joco 1924), je zajíma ý s ým předmě-
em ame odou, nichž ušíme inspi ace soudobou li e á ní ědou a olklo is ikou
( oman ické hledání ná odních speci ik e slo esnos i dos alo s ou mode ní podobu
 z .e nopsychologii34), abyl psán speciálně p o časopis Ženský s ě , p o o zřejmě
nemá žádnou pozdější bulha skou a ian u. Jde osloho ě y říbenou esej, s ědčící
oJoco o ých básnických zkušenos ech, a šak zá o eň au o z ládl pojedna o šech
pods a ných ysech Bulha ky lido ých písních (sněkolika ci á y, če nými na áž-
kami isk y ými odkazy na ně) způsobem, k e ý je blízký syn e izujícímu (neřku-li
slo níko ému) heslu (Joco 1924: 74, 76):
30 Osobní složky členů, MÚA, . Slo anský ús a , ka on 14, Zah aniční členo é, i. č.57, slož-
ka Joco Bo is.
31 Vlas ní ex je podepsán jen iniciálami Б.И., a šak obsahu čísla je jako au o u eden
„Бор. Иоцов“ [!].
32 Au o s í u čeno podle B.Joco : Da a bibliog a ická, ukopis, s.5, MÚA, . Slo anský ús a ,
ka on 14, Zah aniční členo é, i. č.57, složka Joco Bo is.
33 Au o s í u čeno podle B.Joco : Da a bibliog a ická, ukopis [op. ci ., pozn.32], s.3; od-
bo né li e a uře je „Bogdan Jono “ pokládán za eálného au o a (s o .např.Тодоров 2000:
15; Ma hole a 2013: 391 [zde dokonce počeš ěné podobě „Bohdan Jono “]).
34 Cha ak e is ická je gnómická de inice ypického lido ého zás upce bulha ského ná oda
na základě gende o é dicho omie (Joco 1924: 74): „Za ímco Bulha je ždy jen ‚u ajeným
žha ým uhlem‘— Bulha ka má ždy o e řené s dce aza řená— ús a. Sálá íc žá u zjejí
duše než z ěla. Je h da na s ou k ásu, ale doplňuje ji ždy obsahem ducho ním— hlubo-
kou m a ní čis o ou.“
OPEN
ACCESS

70 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
Bulha ka, dce a selského lidu, neupí á s ého pohledu kh ězdám, nýb ž ks é
ma ce— če né půdě. […] Vs dci plane jí láska kži o u, kzemi, kčlo ěku. Di ně
zní a píseň, jíž p osí, aby jí, až zemře, ys a ěli náh obek sč yřmi okny: chce jimi
pozo o a i, jak kolem ži o , ěčně mladý ijása ý, dál bujaře kypí. Její lásku kzemi
yč e e opě ně z oho, jak se aduje zkaždého dob ého božího o ečka. Z oho opě
yplý á její úc a kčlo ěku, její znešená předs a a oněm, její odpouš ějící úsmě y
ijemná sho í a os klidským nedos a kům. Nechce nikomu ublíži i, jakoby pa-
mě li a s ále biblického: „Co nechceš, aby i jiní činili, nečiň y jim!“ Pohlédneme-li
na ži o ní její pouť s ýšky, u idíme, že ji em jejího ži o a je ouha po olnos i;
polednem sebeobě o ání p o odinu; eče em apo eóza ma eřs í. Jak zji a, ak
izpoledne a če a zazní ají pesimis ické óny, zanikají šak nakonec poko né
ezignaci anebo hluboké íře, že exis uje ješ ě yšší sp a edlnos osudech lid-
ských. […] Na sm elném lůžku zpomíná na s é mládí, manželskou oddanos ,
ma eřskou obě a os — ces a jejího ži o a ine se před ní jak pe lo ý náh delník
dob ých sku ků— asm a ním uspokojením žehná celé odině, žehná iži o u.
Bezp os ředně za Joco o ou esejí ješ ě následuje překlad zbulha ské umělecké li e-
a u y, k e ý měl snad za cíl předs a i jeden zpříkladných ypů bulha ské žensko-
s i. Byla z olena symbolis ně-deko a i ní legenda Ca e na Achino a Nikolaje Rajno a
(1889–1954), jehož hla ní p o agonis kou je bulha ská pano nice, choť Aspa ucho a
(Rajno 1924), jíž dal emblema ickou ý a nou podobu I an Mile s ým sla ným se-
cesním po é em z oku 1925. Nu no podo knou , že se jedná opřek api ou olbu,
neboť Joco ů ex mohla příhodně ilus o a ukázka zbulha ského písňo ého
olklo u. T agický ob az Achino y, jež ze záh obí jako příz ak yp á í os ém skonu
na h anici, kdy musela sama přinés k a ou oběť bohům za budoucí mí Aspa u-
cho y říše a ěčnou och anu celého ná oda, je šak monumen álním podobens ím
nezlomné ži o ní síly Bulha ů, k eří ani nej ěžších ch ílích nepodléhají dekaden -
ním náladám, sebe ažedně sží a é skepsi ade é ismu, a  om o smyslu Joco o u e -
nopsychologickou skicu za šuje aséman icky poin uje. Poe icky působi ý překlad
Ma ie Síso é je pak hodno ným činem li e á ním, u ádějícím do českého p os ředí
ýznačného p ozaika, zjehož o by byly pozdějších le ech u áděny pouze pohádky
(jednak y čis ě au o ské, jednak ako é, k e é byly adap acemi lido ých předloh).
Ob a ného ecenzen a p oz azuje d uhá ju enilie No á kniha obohomils í, e e á
oknize Jo dana I ano a Богимилски книги и легенди. Joco zde několika řádcích
dokázal ys ihnou hla ní přínos publikace, jež měla s ůj ýznam ip o českou sla-
is iku abulha is iku (Joco 1925b: 9):
[…] nenalézáme doposud ani jedné knihy, jež by nám posky la možnos sezná-
mi i se co nejpřehledněji bezp os ředně se šemi známými ý o y nejs a šího
slo anského hnu í. Díla bohomilského písemnic í (k e á au o neslučuje sapo-
k y ickými) jsou buď ješ ě neznámá, nebo jsou ozp ýlena nej íc po ůzných us-
kých, jihoslá ských [!] abulha ských časopisech az láš ních ydáních. Sháně i
ma e iál p o boh[o]milskou li e a u u není ak snadné, ani děčné. Můžeme bý i
elmi spokojeni ím, že p o . I ano o i se podařilo přemoci šecky ob íže audálo
se mu seb a i celku apořádku nejdůleži ější zdoposud známých knih li e á ní
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 71
p odukce bohomilů a yda i je spolu scelou řadou legend bulha ského lidu, e
k e ých lze s opo a i li y jejich učení. Tím íce se zasloužil zde p o . I ano , že
p ní ze šech bada elů bulha ského hnu í ob á il co nejdůleži ější zře el na samu
bohomilskou li e a u u.
Zdá se, že y o ex y psal česky přímo Joco , byť súčas í nějakého edak o a. Zejména
ecenze pak p oz azuje, že by jejím au o em mohl bý Bulha (např. ý azy e e ik či
pa likeni; h ubka anali ickými; azby aspojení seb a i celku apořádku; p ameny, k e é
yskají zděl; ca s í ďábla aj.).
Záhadou zůs á á Joco o a mlu nice češ iny p o Bulha y, jež by se bý ala s ala
p ůkopným činem. V.Todo o oau o o ých pa áliích s ydáním oho o díla e s udii
Славистичният канон на Борис Йоцов napsal (Тодоров s. a.: s. p.):
[…] условната употреба на понятието „канон“ включва най-напред групата
метатекстове, които Б.Йоцов сам изброява в един списък с публикации под
наслова Из славянските литератури. […] Към същата група текстове би тряб-
вало да се причисли и подготвяната от Б.Йоцов „популярна чехословашка
граматика (с практически упражнения и малък речник) на български език
в размер, по възможност, до 20 печатни коли, срещу хонорар 750 чехосл. ко-
рони за една кола при 1500 издадени екземпляра“. Инициативата за напис-
ването на този труд е на Посолството на Чехословашката република в София,
която изпраща на Йоцов („според постигнатото устно споразумение“) офи-
циално писмо от 19 ноември 1928 г. със следното уточнение: „Съчинението да
е готово, по възможност, след шест месеца от датата на настоящото писмо.“
По неизвестни причини засега подобно съчинение на Б.Йоцов все още не
еиздателски факт. Трудно е да се презюмира коя от договарящите се страни
не изпълнява своите задължения, даже и ако припомним обстоятелството,
че на 27 май 1930 г. Й.Пата пише на Ст. Чилингиров следното: „Също така ме
ядосва работата с Йоцов. Зная и чувам, че д-р Йоцов много се сърди на нас,
чехите, и затова не пише. Но не бива да се сърди! Ние правим каквото мо-
жем. Едва сега министерството ми съобщи, че ще получа неговата граматика
за рецензия. Ще се постарая да не закъснея, макар че имам много работа.“
Vladimí Sís dokončení a ydání mlu nice dokonce ohlásil českém isku, přičemž
ýslo ně napsal, že au o již „ ydal objemnou g ama iku českého jazyka p o po řebu
bulha skou“, publikace byla podpořena „naším zah aničním minis e s em“ aže
kniha je na íc opa řena „obsažným přehledem české li e a u y akul u y ůbec“ (Sís
1930: 4). Jak se zdá, Sís předběhl chod předpokládaných událos í (čas o in o mo al
o ěcech, onichž se doz ěděl jen zdoslechu), jež se nakonec ub aly nečekaným smě-
em (snad důsledku meziná odní hospodářské k ize nebyly přislíbené peníze na-
konec u olněny). Je řeba pá a , zda se ukopis, snej ě ší p a děpodobnos í již ho-
o ého díla, nezacho al něk e ém bulha ském či českém a chi u.
Není ůbec známo, že Joco sám inicio al bulha ské ydání spisů s ého uči ele
ilozo a apsychologa F an iška K ejčího (1858–1934), konk é ně monog a ie Filoso ie
posledních le před álkou (1918) apopula izační přednášky Filoso ické základy m a ní
OPEN
ACCESS
72 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
ýcho y (1920). Ob á il se na au o a česky P aze psaným dopisem (k á ce po osobní
ná š ě ě) 27.září 1927,35 němž mj.nas ínil zájem jednoho ze so ijských naklada el-
s í očeskou p odukci zoblas i ilozo ie:
Velec ěný pane p o eso e! P omiň e laska ě, že Vás zase y ušuji. Zapomněl jsem
o iž při ná š ě ě če a zep a i se Vás, zdali bys e do olil, abychom Vaše spisy
Filoso ie posledních le před álkou aFiloso ické základy m a ní ýcho y přeložili do
bulha š iny. So ijské naklada els í „Акация“, k e é ydá á z láš ní iloso ickou
kniho nu, požádalo mě o o před několika ýdnů [!] apřed mým odjezdem do
P ahy snažně p osilo, abych u ěc yřídil sVámi. Kdybys e k omu s olil, uze ád
bych ěděl, jaké podmínky bude e klás . Překlad ykonám já sám. Unás očeské
li e a uře a iloso ii málo ědí. Dou ám, jsem přes ědčen, že překlady budou mí i
úspěch. Zájem Bulha sku  ěch o ěcech jes eliký.
K ealizaci překladu šak nakonec zneznámých příčin nedošlo. Těžko předpoklá-
da , že by K ejčího požada ky byly přem š ěné, spíše Joco nemohl při s ém p aco -
ním nasazení yho ě podmínkám naklada els í— Joco neměl spřeklady zčeš iny
mnoho zkušenos í a ukopis Filoso ie posledních le před álkou je značně ozsáhlý ( é-
měř 500 s an) apřeklada elsky ná očný.
Včeské sekundá ní li e a uře se obje ují indicie s ědčící oexis enci ješ ě několika
dalších Joco o ých p ací, po nichž bude řeba dále pá a , zda neunikly pozo nos i bi-
bliog a ů, anebo se nezacho aly  ukopise něk e ém za chi ů. Zhlediska ý oje
ecepce české li e a u y na Balkáně je z láš ě pods a ná např.in o mace (opí ající se
oblíže nespeci iko anou zp á u J.Pá y36), že Joco dokončil ab zy ydá bulha ský
překlad ománu Te ézy No áko é Dě i čis ého ži ého (Podařil 2003: 89), edy au o ky
jinak do bulha š iny doposud nepřekládané, nebo že je au o em s udie Яр. Връхлицки
унас (náze je ci o án bez dalších upřesňujících de ailů e 2.s azku p o ek o á ního
sbo níku Co daly naše země E opě alids u spod i ulem Ob ozený ná od ajeho země na
o u e opském as ě o ém z oku 1940, konk é ně článku Český li na bulha skou
ědu, hudbu, di adlo ali e a u u au o a e iden ně uží ajícího k ycího pseudonymu
Bedřich Dušek [ci .dle 2. ydání Dušek 1999: 228]).37
Naopak neop á něně Joco o i bý á připiso áno (Урбан 1992: 107) spoluau o s í
d oudílné lexikologické pří učky No ý kapesní slo ník jazyka českého abulha ského /
Нов джебен речник на чески [!] и български език (Sís— I ano — Rusínský 1922), jejíž
35 Masa yků ús a aA chi AV ČR (dále MÚA), . F an išek K ejčí, sign. IIb, i. č.258, složka
Joco Bo is.
36 Bohužel za ím nelze přesně u či , odkud Podařil u o in o maci přejal; Pá a Joco o i ěno-
al glosu Ješ ě bulha ský hlas oTe éze No áko é (Pá a 1936e), níž si šímá zejména Joco o-
ých ú ah oslo anských p oje ech učeské omancié ky, a šak obulha ských překladech
jejího díla nep a í nic.
37 Je nápadné, že od éhož B.Duška pocházejí ješ ě další d a bulha is ické články  é o pu-
blikaci— Češ í os ě o í p aco níci Bulha sku aÚčas Čechů  echnické p áci ap ůmyslo ém
podnikání Bulha sku; zhledem k omu, že J.Pá a byl již pe sona non g a a, do olím si y-
jádři hypo ézu, že by mohlo jí p á ě opseudonym Pá ů , popř. V.Síse.
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 73
2.díl (bulha sko-český) napsal „p o . Bo is I ano “ adokončil F an išek Rusínský.
Vzhledem k omu, že Joco ani  ukopisné bibliog a ii, psané p o p ažský Slo anský
ús a při příleži os i s ého z olení členem dopiso a elem I. (kul u ního) odbo u é o
ědecké ins i uce na schůzi dne 27.lis opadu 1930,38 ani dokumen ech sou isejí-
cích sjeho p ažskými dok o skými s udiemi en o slo ník neu ádí, domní ám se, že
se zde jedná ozáměnu sjinou osobou, snad sa cheologem, muzejním p aco níkem
akniho níkem, besa abským Bulha em Bo isem I ano em Djako ičem (1868–1937),
k e ý s á il jeden ok (1894) P aze jako s ipendis a bulha ského minis e s a ná-
odní os ě y; na íc je éměř jis é, že před okem 1922, kdy slo ník yšel, Joco so a
znal češ inu na olik, aby se mohl podobného podniku zúčas ni , asJoco em do yčnou
pří učku nespojuje ani Pá a, k e ý oní několik á psal.
Zabsen ující bulha ské sekundá ní li e a u y bych upozo nil na heslo Geo giho
Kons an ino a— nejen že Joco o y p áce ci o al (s o .bibliog a ii, 215, záznam
č.514), ale zařadil sla is ů medailon s o og a ickým po é em ido s ého slo níku
Творци на българската литература (Константинов 1941: 262–263); Kons an ino
u ádí zajíma ý ak , že Joco o ou p ní publikací nebyla las ní poezie, jak by se
mohlo zdá ( ecenzo aná bibliog a ie začíná ep e okem 1912 apoe ickou o bu
au o a dokumen ují šechny záznamy až do oku 1920, 33–39, č.1–40), nýb ž již  oce
1910/1911 gymnaziální očence Годишник на Врачанската мъжка гимназия „Княз
Борис“ ydaná ju enilní esej Иванко и Макбет, s o ná ající sla nou D ume o u a-
gédii sneméně sla ným klasickým d ama em W.Shakespea a (Йоцов 1911).39
Z ex ů zniklých ješ ě za Joco o a ži o a je důleži ý ozho o sP.Ticholo em
z egionálního pe iodika Вратчанско слово (Тихолов— Йоцов 1937; pod obný ko-
men ář aci ace: Тодоров 1995: 48, 94) či ecenze na edici básní Ch. Angelo a časo-
pise Училищен преглед (34, 1935, 7, 828; ci .Тодоров 1995: 46–47, 94). Podniknu a měla
bý důkladná exce pce německojazyčných (obzo ný přehled E.Geo gie a ze začá ku
č yřicá ých le jsem ci o al ýše), polských, uských ajihoslo anských (hla ně s b-
ských a po álečném období éž makedonských, přede ším sou islos i sb a řími
Miladino o ými) sla is ických pe iodik aodbo ných publikací. Jen namá kou bych
upozo nil např.na ak , že P aze působící německý sla is a Ge ha d Gesemann se
do olá á Joco o y s udie oP.Sla ejko o i e s é přednášce Penčo Sla ejko , publi-
ko ané  očence Jah buch 1938 de Deu sch-Bulga ischen Gesellscha (Leipzig 1938).40
Řadu zp á oJoco o i lze naléz p ažském německy ycházejícím deníku P age
P esse (např.d oj ecenzi na jeho edice bulha ského překladu s bské no ely Из
мртвог дома apoezie L.Ka a elo a [Ljackij 1938]) a dalších p oslo ansky o ien-
o aných německých pe iodikách. Ješ ě alespoň jeden příklad zJah büche ü Kul u
und Geschich e de Sla en— Ka l T eime zde pod obně e e o al oJoco o ě ozp a ě
Българска романтика у Прокопа Хохолоушек (T eime 1932: 217–223).
38 B.Joco : Da a bibliog a ická, ukopis [op. ci ., pozn.32], s.5.
39 Joco o u s uden skou p áci, ilus ující aný zájem okompa a i ní éma a, le mo zmiňuje
iV.Todo o apřipojuje Joco o u au ocha ak e is iku „моя ученическа работа, печатана
по разрешение на учителския съвет“ (Тодоров 1995: 5).
40 Ročenka je českých kniho nách bohužel p oza ímně nedos upná (exemplář sice las ní
Ná odní kniho na ČR, ale k ůli ekons ukci není možné si jej ypůjči ).
OPEN
ACCESS
80 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
H onko á 1957: H onko á, Danuše: Pe Bez uč
aBulha sko. Bulha sko e ýs a bě 6, 1957,
č.9–10, s.18.
H onko á 2001: dh [= H onko á, Danuše]:
Joco Bo is. In: Do o ský, I. [e al.]: Slo ník
balkánských spiso a elů. P aha 2001,
s.243–245.
Hýsek 1929: - h- [= Hýsek, Milosla ]: Bulha ská
monog a ie oO oka u Mok ém. Ná odní lis y
69, 1929, č.25, 25.1., s.5.
Joco 1924: Joco , Bo is: Žena ná odních
písních bulha ských. Ženský s ě 28, 1924,
č.5–6, 25.3., s.74–76.
Joco 1925a: Joco , Bo is: O aka Halina
<Mok ý> apolská li e a u a (S udie zdějin české
li e a u y). (Kdějinám polského oman ismu
Čechách). Dok o ská dise ace, FF UK,
P aha 1925 [„Halina“ a„(Kdějinám polského
oman ismu Čechách)“ je  ukopisu
dopsáno pe em a„Mok ý“ je přešk nu o;
o iginál ukopisu je uložen ÚDAUK, P aha, .
FF, dise ace, č.1464].
Joco 1925b: Joco , Bo is: No á kniha
obohomils í [ ec. Йордан Иванов:
Богимилски книги и легенди. София 1925].
Ná odní lis y 65, 1925, č.210, 2.8., příl.
Vzdělá ací příloha Ná odních lis ů, s.9.
Joco 1941: Joco , Bo is: Březina očima
bulha ského mysli ele (Březino a í a—
K álo s í boží). Přel. Růžena Schwa zo á.
In: Pa líček, Dob osla Milan— Chalupný,
Emanuel— Cha á , Vincenc [edd.]: S a i el
ch ámu. Pamá ník básníka mysli ele O oka a
Březiny. VP aze 1941, s.236–245.
Kulka 1925: Kulka, F an išek: Česká li e a u a
Bulha sku. Ná odní lis y 65, 1925, č.2, 2.1.,
s.4.
Ljackij 1938: lj [= Ljackij, Je genij
Aleksand o ič]: Ljuben Ka a elo s
Ke ke au zeichnungen… P age P esse 18,
1938, № 95, 7.4., S.8.
M. 1924: M. [= ?]: No iny zBulha ska. Ná odní
lis y 64, 1924, č.73, eč. yd., 14.3., s.1.
Ma hole a 2013: Ma hole a, K asimi a: Ob az
T.G.Masa yka Bulha sku při příleži os i
jeho 80.na ozenin. In: Doubek, V a isla
[e al.]: T.G.Masa yk aSlo ané / T.G.Masa yk
and he Sla s. P áce His o ického ús a u
AV ČR / Ope a Ins i u i His o ici P agae.
Řada A, Monog aphia, s . 45. P aha 2013,
s.375–397.
Minko 1933: Minko , S e osla : Hudba. Přel.
F an išek Bicek. Salon. Společnos , spo ,
di adlo, ilm, móda, ý a né umění 12, 1933,
č.10, 15.10., s.20, 31–32.
Mu a o 1927: Mu a o , Ča da : Rados ze ži o a.
Přel. F an išek Bicek. Mo a sko-slezský deník
30, 1927, č.206, 26.7., s.1–2.
Nu igiani 1967: Nu igiani, Gio gio: Vis i
econosciu i 3. Roma 1967.
Pá a 1925: Pá a, Jose : Očeské li e a uře p o
bulha ské in e esen y… Ná odní lis y 65, 1925,
č.97, 8.4., příl., s.11.
Pá a 1926: Pá a, Jose : Bulha ská s udie oO .
Březino i. Ná odní lis y 66, 1926, č.61, 2.3.,
příl., s.9.
Pá a 1927a: Pá a, Jose : Kli e á ním s ykům
česko-bulha ským. H s poznámek adokladů.
Li e á ní ozhledy 11, 1926–1927, č.9, če en–
če enec 1927, s.345–348.
Pá a 1927b: Pá a, Jose : Da o áním básně
Čecho y „B a řím Miladino ům“. Lis y
ilologické 54, 1927, s.304.
Pá a 1929a: Pá a, Jose : Др. Борис Йоцов: Отакар
Мокри. I.Lis y ilologické 56, 1929, s.291–294.
Pá a 1929b: Pá a, Jose : Др. Борис Йоцов:
Отакар Мокри. I.Slo anský přehled 21, 1929,
č.3, 15.3., s.210–211.
Pá a 1930: Pá a, Jose : Др. Борис Йоцов: Нешо
Бончев (1839–1878). (Z láš ní o isk z e ue
„Učiliš en p egled“ 1928, s .37). Slo anský
přehled 22, 1930, č.4, duben, s.302–303.
Pá a 1931a: Pá a, Jose : OP okopu
Chocholouško i ajeho bulha ské oman ice…
Ná odní lis y 71, 1931, č.170, 21.6., příl. Knihy
ač enáři, s.10.
Pá a 1931b: Pá a, Jose : Сборник Българско-
чехословашка взаимност. Под редакцията
на проф. др. В.Н.Златарски и др. Б.Йоцов
[…] София 1930. Sla ia 10, 1931, s.412–419.
Pá a 1934a: Pá a, Jose : Боян Пенев: История
на новата българска литература… [Том I–
III]. Slo anský přehled 26, 1934, č.2–3, 19.3.,
s.73–75.
Pá a 1934b: Pá a, Jose : Ph.D . Bo is Joco . Pes ý
ýden 9, 1934, č.20, 19.5., s.20.
OPEN
ACCESS

MARCEL čERNý 81
Pá a 1935a: Pá a, Jose : Борис Йоцов: Братя
Миладинови в Чехия.— „Kde domo můj“
унас. Slo anský přehled 27, 1935, č.2, 16.2.,
s.76–77.
Pá a 1935b: Pá a, Jose : Pe Bez uč
bulha š ině. Českoslo ensko-bulha ská
zájemnos 2, 1935, č.1, březen, s.8–9.
Pá a 1935c: Pá a, Jose : Kul u ní hlídka.
Českoslo ensko-bulha ská zájemnos 2, 1935,
č.3–4, p osinec, s.45–46.
Pá a 1936a: Pá a, Jose : Ohlasy bulha ských
os obozo acích bojů e slo anské poezii.
Lido é no iny 44, 1936, č.356, 18.7., s.6.
Pá a 1936b: Pá a, Jose : Zdomo a iciziny. Bo is
Joco . Pes ý ýden 11, 1936, č.22, 30.5., s.4.
Pá a 1936c: Pá a, Jose : No ým předsedou
Bulha sko-českoslo enské zájemnos i So ii
byl z olen uni . p o . d . Bo is Joco . Ná odní
poli ika 54, 1936, č.74, an. yd., 14.3., s.4.
Pá a 1936d: Pá a, Jose : Knašim kul u ním
s ykům sBulha skem. Le em s ě em 10,
1935–1936, č.40, 14.7.1936, s.17.
Pá a 1936e: Pá a, Jose : Ješ ě bulha ský hlas
oTe éze No áko é. S áž českého ýchodu 4,
1936, č.23, 6.6., s.2–3.
Pá a 1937: Pá a, Jose : Борис Йоцов: „Kde
domo můj“ у нас.— Братя Миладинови
в Чехия.— Станислав Виспяньски
(1869–1907).— Харалан Ангелов:
Стихотворения. Уредба, бележки и увод
от Б.Йоцов.— Паисий Хилендарски:
История славеноболгарская, преведена
на новобългарски. С увод от проф. др.
Б.Йоцов. Sla ia 15, 1937–1938, s.141–144.
Pá a 1938a: Pá a, Jose : Борис Йоцов: Български
страдания и борби за свобода в славянската
поезия. Sla ia 15, 1937–1938, s.605–607.
Pá a 1938b: Pá a, Jose : Poznámka obulha ských
z azích ke Kollá o i. In: Ho ák, J. [ed.]:
Slo anská zájemnos 1836–1936. Sbo ník p ací
k100. ý očí ydání ozp a y Jana Kollá a
oslo anské zájemnos i. P aha 1938, s.146–150.
Pá a 1941: Jp. [= Pá a, Jose ]: Očeské li e a uře
Bulha sku. Ná odní poli ika 59, 1941, č.359,
an. yd., 28.12., s.5.
Pa lo 1996a: Pa lo , I an: Přehled his o ického
ý oje asoučasného dění li e á ně ědné
bohemis iky Bulha sku. Přel. Vladimí
Kři ánek. In: S ě o á li e á ně ědná
bohemis ika I.His o ie asoučasný s a .
Ma e iály z1.kong esu s ě o é li e á ně ědné
bohemis iky. P aha, s.13–23.
Pa lo 1996b: Pa lo , I an: Bulha ská
li e á ně ědná bohemis ika jako ži o ní
d áha a ědecké s ano isko. In: S ě o á
li e á ně ědná bohemis ika I.His o ie asoučasný
s a . Ma e iály z1.kong esu s ě o é
li e á ně ědné bohemis iky. P aha, s.28–32.
Pelikán 1974: Pelikán, Ja mil: Juliusz
Słowacki wś ód Czechów (Za ys his o yczno-
bibliog a iczny). Spisy UJEP B ně—
Filoso ická akul a, č.194. B no 1974.
Podařil 2003: Podařil, Jiří: Jose Pá a aLi omyšl.
In: Do o ský, I. [e al.]: Sla is a Jose Pá a.
B no— Bosko ice 2003, s.87–91.
Poljano 1928: Poljano , Vladimi : Poslední
komedie. Přel. F an išek Bicek. Českoslo enská
epublika— P ažské no iny 249, 1928, č.43,
19.2., příl., s. p.
P ocházka 1929: -š- [= P ocházka, F an išek S.]:
Bulha ský li e á ní his o ik d . Bo is Joco …
Z on 29, 1929, č.35, 9.5., s.492.
Rajno 1924: Rajno , Nikolaj: Ca e na Achino a.
(Zknihy „ idiny dá ného Bulha ska“.).
Přel. M.S. [= Ma ie Síso á]. Ženský s ě 28,
1924, č.3–4, 25.2., s.45–47; č.5–6, 25.3.,
s.76–78.
Redakce 1930: R. [= Redakce]: Bulha ský zájem
oLužici. Česko-lužický ěs ník 11, 1930, č.9,
25.11., s.73.
sh 1929: sh [= ?]: Zájezd slo anských ilologů do
B na. Hold geniu Jose a Dob o ského. Lido é
no iny 37, 1929, č.516, 13.10., s.2.
Sís 1930: Vlad [= Sís, Vladimí ]: Česká g ama ika
p o Bulha y. Ná odní lis y 70, 1930, č.210,
2.8., s.4.
Sís 1931: Vlad [= Sís, Vladimí ]: Kul u ní ohlasy
zBulha ska. Ozin enzi nění li e á ních s yků
česko-bulha ských. Ná odní lis y 71, 1931,
č.214, II. yd., 6.8., s.1–2.
Sís 1934: s. [= Sís, Vladimí ]: Joco Bo is. In:
O ů slo ník naučný no é doby. Doda ky III/1.
Isl–Konku ence. VP aze 1934, s.225.
Sís— I ano — Rusínský 1922: No ý kapesní
slo ník jazyka českého abulha ského / Нов
джебен речник на чески [!] и български
OPEN
ACCESS
82 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 2/2020
език. Díl I.Česko-bulha ský. Ses a il Vladimí
Sís.— Díl II. Bulha sko-český. Ses a il p o .
Bo is I ano , [dokončil p o . F an išek
Rusínský]. VTřebíči 1922.
Todo o 1996: Todo o , Veličko: Bulha ská
bohemis ika— p ameny aino ace. Přel.
Vladimí Kři ánek. In: S ě o á li e á ně ědná
bohemis ika I.His o ie asoučasný s a .
Ma e iály z1.kong esu s ě o é li e á ně ědné
bohemis iky. P aha 1996, s.24–27.
T eime 1932: T eime , Ka l: [ ec. Б.Йоцов:
Българска романтика у Прокопа Хохолоушек].
Jah büche ü Kul u und Geschich e de Sla en
8, 1932, S.217–223.
Tulacho á 1965: Tulacho á, Ma ie [ed.]:
Dise ace p ažské uni e si y 1882–1953. I.Sbí ka
p amenů apří uček kdějinám Uni e si y
Ka lo y, s . 3.P aha 1965.
U ban 1994: U ban, Zdeněk: S ědec í českých
a chí ů oB.Joco o i. In: Řeháček, L.—
U ban, Z. [edd.]: Les é udes balkaniques chéques
IX. P aha 1994, s.57–66.
U ban 1995: U ban, Zdeněk: Bo is Joco aSe bja.
Rozhlad 45, 1995, č.12, s.454–455.
Аноним 1926: Проф. Пата за една статия на
Б.Йоцов. Златорог 7, 1926, № 4, c.202–203.
Балабанова 2014: Балабанова, Христина:
Славистичните текстове на Борис Йоцов
като научно неусвоено пространство.
Славянски диалози 11, 2014, № 15, c.48–56.
Též [on-line]. <h ps://dialozi.uni-plo di .
bg/?p=2547> [ci .31.8.2020].
Генов 1968: Генов, Кръстьо: Романтизмът
вбългарската литература. София 1968.
Георгиев 1976: Георгиев, Емил: Епопея на
освободителната борба на българския народ
вславянските литератури. София 1976.
Дамянова 2019: Дамянова, Румяна: Защо да
четем Борис Йоцов? Един научен проект.
Език и литература, 2019, № 1–2, с. 9–18.
Též [on-line]. <h p://www.ezik-i-li e a u a.
eu/2019/1-2/1-EiL_1_2_2019_Rumyana_
Damyano a_web.pd > [ci .31.8.2020].
Здворжакова— Тодоров 1994: Здворжакова,
Радка— Тодоров, Величко: Български
представи за делото и личността на
Т.Г.Масарик. In: Řeháček, L.— U ban, Z.
[edd.]: Les é udes balkaniques chéques IX. P aha
1994, s.37–45.
Йоцов 1911: Йоцов, Борис: „Иванко“
и„Макбет“. Годишник на Врачанската
мъжка гимназия „Княз Борис“ за 1910/1911 г.,
1911, с.36–57.
Йоцов 1921: Б.И. [= Йоцов, Борис]: Йован
Скерлич като литературен критик. Огнище
3, 1921, № 3–4, с. 84–92.
Йоцов 1928: Йоцов, Борис: Отакар Мокри.
Историко-литературна студия. Годишник
на СУ— Историческо-филологически
факултет 25, 1928–1929, № 3.София 1928,
с.1–132.
Йоцов 1929: Аноним [= Йоцов, Борис]: Hen yk
Ba owski, K óles wo Se bów, Cho wa ów
iSłowieńców (Ruch Słowiański, Lwów, .I,
1928). Македонски преглед 5, 1929, № 1,
с.143–146.
Йоцов 1930: Йонов, Богдан [= Йоцов, Борис]:
Пенчо Славейков и Т.Г.Масарик. In:
Михалчев, М. [ed.]: Юбилеен сборник в чест
на Т.Г.Масарик. София 1930, с. 102–107.
Йоцов 1931: Йоцов, Борис: [ ec. Боян Пенев:
Първа българска повест Нещастна фамилия
на В.Друмев. София 1929]. Sla ia 9,
1930–1931, s.633–638.
Йоцов 1932: Йоцов, Борис: Иозеф Добровски в
България. In: Sbo ník p ací I. sjezdu slo anských
ilologů P aze 1929. Sekce III. P aha 1932,
s.773–850, 1058–1060 [ ésumé].
Йоцов 1992: Йоцов, Борис: Славянството
иЕвропа. Ред. И.Павлов, В.Пенчев. София
1992.
Йоцов 2004: Йоцов, Борис: Не забравям аз
красивата Прага. София 2004.
Константинов 1941: Константинов, Георги:
Творци на българската литература. София
1941.
Нурижан 1941: Нурижан, Жорж: Български
критици. София 1941.
Павлов 1994: Павлов, Иван: Делото на проф.
Борис Йоцов като мит (грях) и реалност.
In: Řeháček, L.— U ban, Z. [edd.]: Les é udes
balkaniques chéques IX. P aha 1994, s.47–55.
Пата 1940: Пата, Йозеф: Особености на
българската романтика. Светоглас / La Voix
du Monde 4, 1940, № 5–6, с. 1–2.
OPEN
ACCESS
MARCEL čERNý 83
Тихолов— Йоцов 1937: Тихолов, П.:
Българската книга и език. Разговор
с проф. Б.Йоцов. Вратчанско слово, 1937,
№ 84, 23.1., с. 1.
Тодоров s. a.: Тодоров, В.: Славистичният
канон на Борис Йоцов. Biblio heca Sla ica
s.a. [on-line]. <h p://www.libsu.uni-so ia.bg/
sla ica/ZaJoco .h ml> [ci .31.8.2020].
Тодоров 1995: Тодоров, Величко: Ope a Sla ica
или Назад към Борис Йоцов. Голяма чешка
библиотека №1/1995. София 1995.
Тодоров 2000: Тодоров, Величко: Българското
случване на Томаш Гариг Масарик. In:
„Световност, демокрация, малки народи“.
Сборник материали от научна конференция,
проведена на 10–11 ноември 2000 г., гр. София.
София 2000, с. 13–23.
Урбан 1992: Урбан, Зденек: Йоцов, Борис
Иванов. In: Урбан, З.— Ржехачек, Л.: Прага
и българската филология. Прев. Галина
Белинска. София 1992, с. 106–107.
Чолакова 2005: Чолакова, Жоржета:
Плагиатът като рецепционен акт (Към
въпроса за чешкия образ на българската
литература). Научни трудове на ПУ „Паисий
Хилендарски“ 43, 2005, сб. Б— Филология,
кн. 1 [= Чешко-български колоквиум. Прага
23–24 май 2005 г.], с. 179–188.
Ma cel Če ný (1974), ys udo al na FF UK P aze magis e ské obo y bohemis iku, s o ná ací sla-
is iku abulha is iku (1992–1999), na něž na ázal dok o á em ze slo anských li e a u (2007). Od
oku 2001 je zaměs nán jako odbo ný aod oku 2007 jako ědecký p aco ník Slo anského ús a u AV
ČR, . . i. Od oku 2010 na íc působí na Ka edře jihoslo anských abalkanis ických s udií FF UK jako
odbo ný asis en se specializací p o bulha skou li e a u u. Odbo ně se zabý á li e á ně ědnou bul-
ha is ikou aso abis ikou, dějinami sla is iky ačesko-jinoslo anskými kul u ními z ahy. Publikuje
zejména časopise p o slo anskou ilologii Sla ia aspolupodílel se na několika knižních publika-
cích, např.Západoslo anské li e a u y českém p os ředí e 20.s ole í (2004), Úloha české in eligence e
společenském ži o ě Bulha ska po jeho os obození (2008), Slo anské bájeslo í K.J.E bena (2009), P ažské
s opy Jakuba Ba a-Ćišinského (2010), P ažské so abis ické s udie (I. 2013; II. 2016), Počá ky no odobých
li e a u ame amo ózy oman ismu ujižních Slo anů, Rumunů aAlbánců (2015) nebo Ma ija Mesić ičeški
islo ački su emenici (pisma 1846.— 1875.) (2016). V isku má monog a ii Sounáleži os í asoud žnos í
k zájemnému pozná( á)ní spod i ulem Sondy zkul u ních z ahů mezi Čechy aBulha y do zniku ČSR,
psanou společně sT.Go o skou-Henze aL.Solenko ou ( yjde počá kem oku 2021). K omě oho při-
p a il ýbo z o by pozapomenu ého li e á a a ý a níka Emme icha Aloise H ušky „Ženo, jejíž
klín yče pá á můj mozek!“ (2011) či obsáhlý soubo li e á něhis o ických s udií polonis y, sla is y
akompa a is y Ka la K ejčího Li e a u y ažán y e opské dimenzi. Nejen česká li e a u a zo -
ném poli kompa a is iky (2014) a o něž překládá zbulha ské li e a u y (Apok y ní z ířa a Dimi a
Kena o a, 2012; Půlnoční his o ky. An ologie bulha ského diabolismu, 2014; Andělé Zla ého měs a Lidie
Gălăbo y, 2018; Do příš í á y… An ologie mode ní bulha ské poezie, 2020).
OPEN
ACCESS