International Medieval Meeting Lleida (25th–28th June 2018)
Abstract
118
Full text
118 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020 International Medieval Meeting Lleida (25th–28th June 2018)1 Zvláštní období, vněmž vychází toto číslo časopisu Historie— Otázky— Problémy, snad opravňuje zamyslet se sdvouletým zpožděním nad velkoryse pojatým mezinárodním kongresem vLleidě. Zpochopitelných důvodů zatím není jisté, zda se toto setkání vůbec bude moci konat včervnu příštího roku, případně vjaké podobě. Kongres badatelů věnujících se středověku vrámci rozmanitých oborů organizuje vědecká skupina nazvaná Consolidated Medieval Studies Research Group (Grup de Recerca Consolidat en Estudis Medievals „Espai, Poder iCultura“),2 vpřekladu snad „Skupina stabilizující středověká studia— prostor, moc akultura“, jež vznikla roku 2000, je podporována katalánskou vládou adočkala se imnoha mezinárodních ocenění. Do skupiny, jejíž duší je známý španělský medievista prof. Flocel Sabaté (zabývá se zejména pojetím královské moci ve středověku, dějinami Katalánska ahrabství Balaguer; autor této zprávy se sním podílel na mezinárodním projektu Cuius Regio, jehož spoluřešitelem byla iFilozofická fakulta Univerzity Karlovy), patří odborníci zkoumající umění, jazyk, literaturu ahudbu ve středověku, „čistí“ historikové, archeologové, archiváři atd. zrozmanitých evropských izámořských univerzit. Společné badatelské osy tvoří právě prostor, moc akultura jako klíč pro pochopení středověké společnosti, sdůrazem na shromažďování pramenů, archeologický výzkum, textové analýzy aprimární výzkum uměleckých předmětů. Medievistická setkání se vLleidě konají vždy vposledním červnovém týdnu již od roku 2011, jejich organizační výbor se skládá zejména zbadatelů zrománských zemí, ale též zNěmecka, Velké Británie, Japonska, Kanady či Spojených států amerických. Vždy jsou tematicky vymezena— tak úplně první jednání se věnovalo paměti ve středověku, středověkým krizím, archeologii středověkého města či „hlasům posvátna“ (sacred voices) vžidovských textech, kongres roku 2017 potom citům apocitům ve středověku. Vrámci setkání probíhají paralelní sekce většího imenšího rozsahu, větší veřejné přednášky, prezentovány jsou nejnovější publikace či nové technologie vhumanitních vědách. Představováno je též kulturní dědictví anezapomíná se ani na laickou veřejnost. Kulisy azázemí kongresům tvoří místní univerzita— která mu očividně poskytuje plnou podporu— aměsto, jehož středověké jádro je zčásti dochováno: vévodí mu ostatně středověký hrad amajestátní katedrála. Obsah setkání roku 2018 určovala tři průřezová témata: historiografický přístup kemocím ve středověku, koheze multietnických společností od 6.do 16.století (sekci přihlásil prof. Przemysław Wiszewski zvratislavské univerzity apřispěl kní iautor této zprávy) akonečně specifický oddíl „Umění aliturgie vKatalánsku ve středověku“, uspořádaný na počest životního jubilea katalánského badatele dr. Francesca Fitého. Vzhledem krozsahu kongresu, kde často probíhaly ičtyři sekce paralelně, zmíním jen některé momenty avystoupení, jež snad mohou být zajímavá ipro českého 1 Tato práce vznikla díky podpoře projektu Kreativita aadaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy vpropojeném světě, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného zEvropského fondu pro regionální rozvoj. 2 Informace přebírám zwebových prezentací univerzity vLleidě, zejména http://www. medieval.udl.cat/en/ [náhled 26.10.2020].
Jan ZDIcHYnEc 119 čtenáře. Velkou slavnostní přednáškou The Bodily Turn: New Directions in the History of Emotions otevřela jednání Barbara H.Rosenwein (Loyola University Chicago). Problematiku uchopila spíše zhlediska lingvistického atéž psychologizujícího. Zamyslela se nad rozdílem mezi city aemocemi ve středověku inad odlišnostmi tradice románské aanglosaské, větší pozornost potom věnovala roli těla při vyjadřování emocí. Ze středověkých pramenů doporučila studovat příručky oemocích, různé soubory rad adoporučení, ale také korespondenci. Piotr S.Górecki (University of California, Riverside) se zaměřil vdalší velké přednášce obecně na mezietnickou koexistenci ve středověké společnosti, pochopitelně sledovatelnou především vpřípadě konfliktů. Upozornil na rozmanitá chápání mnohoetničnosti, jež ale nemusí být nutně konfliktní, amísto pojmu multiethnicity navrhl užívat pojmu interethnicity. Znásledujících jednotlivých sekcí zmíním úvodní zasedání věnované multiethnicity, zejména příspěvek již zmiňovaného P.Wiszewského, který se zaměřil na soužití více etnik na hranicích mezi Svatou říší římskou, Českou korunou aPolskem, přirozeně tedy na území Dolního Slezska. Sledoval, jak se toto soužití odráží vpramenech církevní provenience avprávní terminologii (prameny například zmiňují, že „staré“ polské právo bylo neznámé pro Němce…). Zejména znarativních textů lze přitom vyčíst mnoho iovzájemném nazírání různých etnik aopohledu na údajně zaostalé Polsko vté době. Wiszewski konstatoval, že mnohoetničnost může, ale nemusí vést ke konfliktům, aže ji ovlivňují situační faktory, stejně jako konstruování etnicity zvnějšku isamotnými aktéry. Historiografickému přístupu kemocím ve středověku se věnoval trojlístek badatelů zPyrenejského poloostrova: Israel Sanmartín (Universidad de Santiago de Compostela) ukázal možnosti, jak může historie emocí přispět kpochopení středověké eschatologie, Miriam Fernández Pérez (Universidad de Cantabria) se zaměřila na „zvrácenou lásku“ ajejí pojetí vcírkevních synodech pozdního středověku araného novověku, José Manuel Simões (Universidade de Évora) představil pojetí emocí vknihách genealogií ze 14.století (Livros de Linhagens). Téma koheze vmultietnických společnostech znovu zaznělo vpříspěvku Luigiho Andrey Berta (Western Michigan University), který se zaměřil na příklad středověké Itálie. Marija Karbić (Croatian Institute of History) přesvědčivě vylíčila multietnický charakter městských osídlení středověké Slavonie— regionu vokolí Záhřebu. Vtéto oblasti očividně etnická rozmanitost nebyla na překážku— mísili se tu „Latini“, tj.Italové především zBenátek aFlorencie, Němci iSlované aMaďaři, přičemž etnická rozdílnost byla obvykle posilována irozdílným sociálním aprávním statutem. Vněkterých městech byly městské rady až čtyřjazyčné, se snahou zachovat paritu mezi jednotlivými etniky. Docházelo iksňatkům mezi rozmanitými skupinami aspolupráci. Nada Zečević (Royal Holloway University of London) srovnala pohled na přistěhovalce vNeapolském avUherském království v15.–18.století, různé stereotypní obrazy apověsti, které snimi byly spojovány akteré byly motivovány často nábožensky. Také úvahy oprolínání etnické anáboženské identity, jež dobře známe izprostředí České koruny středověku araného novověku (odvážil bych se tvrdit, že náboženská komponenta byla vdobě předmoderní mnohokrát silnější než národnostní), zazněly mnohokrát vrámci různých příspěvků tohoto kongresu. María Filomena Lopes de Barros (Universidade de Évora) charakterizovala etnickou rozmanitost Jan Zdichynec
120 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 2/2020 středověkého Portugalska, soporou vobecných církevních kánonech ikrálovských privilegiích. Izde se národnostní identita prolíná snáboženskou, když portugalské kortesy žádaly například roku 1361 od krále fyzické oddělení od muslimů ažidů, sodkazem na „skandály azhnusení, jež zažívali křesťané žijící pohromadě stěmito náboženskými skupinami“. Přesto byly hranice mezi etniky často nejasné, což se projevovalo mimo jiné při uzavírání manželství, ale ipři sexuálních kontaktech mimo manželství. Ukazovaly to rovněž stále znovu opakované zákazy anaopak výjimky například pro křesťanskou ženu, která směla chodit do maurské ažidovské čtvrti aprodávat tam olivový olej (1469). Paola Pinto Costa (Universidade do Porto) se na základě normativních pramenů věnovala postojům vůči etnickým minoritám vrámci rytířských řádů. Zdá se, že například templáři byli vsouhrnu rytířských řádů poněkud tolerantnější, vzásadě ale převládal spíše zákaz styků snevěřícími, který mohl například vést ike ztrátě privilegií člena řádu. Ovšem alespoň normativní proklamace těchto řádů zároveň varovaly před krveprolitím praktikovaným vůči odlišným. Rozdíly potom můžeme pozorovat ivpřístupech různých království na Pyrenejském poloostrově. Costa se zaměřila ina předepsaný etnický (či náboženský?) původ uadeptů přijetí do rytířských řádů. Dániel Bagi (univerzita Pécs/Pětikostelí) analyzoval zobrazení etnických poměrů vnarativních pramenech zuherského prostoru v11.–13.století. Kronikářská vyprávění jsou často úplně fiktivní, jde opůvod šlechtických rodin, oto, komu bude patřit země, již předkové konkrétních šlechticů dobyli krví apotem. Zaznívaly tu též otázky identity, ale iprávního postavení různých etnik (díla Simona Kézy aMistra P.). Autor tohoto příspěvku se zamýšlel nad vztahy náboženství aetnicity vzemích Koruny české na přelomu středověku araného novověku; Jurgita Šiaučiūnaitė-Verbickienė (univerzita ve Vilniusu) potom sledovala recepci západoastředoevropských modelů koexistence etnicky pestré společnosti ve velkoknížectví litevském, zejména na příkladě privilegií pro židy. Alespoň ty části kongresu, jež jsem byl sto sledovat, probíhaly ve velmi přátelské atmosféře. Organizátorům se podařilo propojit badatele zvelmi rozmanitých kulturních oblastí apředstavit jim také kulturní bohatství specifického regionu severního Katalánska, který má se soužitím různých etnik prastarou zkušenost. Rozvíjela se často zajímavá diskuse, byť ta se vzhledem kveliké rozmanitosti představených témat mohla týkat spíše konceptů ahledání společného jazyka. Je škoda, že sami hostitelé, katalánští badatelé, většinou své přednášky idiskuse vedli vkatalánštině, bez tlumočení, takže sledovat jejich myšlenky bylo dost obtížné. Paralelní sekce věnované velmi teoreticky vnímanému sledování emocí ve středověku akonkrétněji postavené multietnicitě se ukázaly jako velmi zajímavé aobohacující. Je ovšem otázka, zda vždy pomůže lepšímu pochopení problematiky často snad až příliš zdůrazňovaná teoretická složka. Osobně se domnívám, že někdy na středověk stále příliš přenášíme své pohledy, své „škatulky“. Nesmírně cenné je ale uvědomit si— jakkoli to zní banálně— kulturní rozdíly, ale ipodobná řešení soužití etnicky pestrých měst aregionů. Nebýval jsem příznivcem tak velkých setkání, spíše jsem preferoval komornější, sevřenější vědecká jednání. Izde se však podařilo navázat zajímavé kontakty aotevřít si obzory, kulturní ibadatelské, které internetové platformy nahradí jen zčásti. Jan Zdichynec