H abal je lišák! Au o ská mnohos Bohumila H abala
kon empla i ním č ení Jakuba Češky
Blanka Činá lo á
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Ús a české li e a u y akompa a is iky
blanka.cina lo [email p o ec ed]
Bada elský ič enářský zájem li e á ního eo e ika Jakuba Češky již několik le smě-
řuje kdílu Bohumila H abala. Věno al mu řadu s udií, uspořádal h abalo skou
kon e enci, jejímž ýsledkem je mimo jiné nedá no ydaná kolek i ní monog a ie
Schizo enická his o iog a ie. Li e a u a Bohumila H abala k á kém 20.s ole í.1 O ok
ji předchází Češko a au o ská monog a ie Bohumil H abal. Au o množném čísle.2
Vú odu kons a uje, že Bohumil H abal sice pa ří knejznámějším českým au o ům,
ale a o „obeznámenos “ od če by spíše od ádí, neboť jeho o bu banalizují ůzná
klišé, „k e á y ářejí hu ný a éměř nep os upný ikonog a ický poklop“ (s.9). Bo-
ha ou ikonog a ii aké nabídl, esp.z ecyklo al například h abalo ský ok 2014. S é
ý očí H abalo a na ození ybízelo nejen křadě odbo ných či edi o ských počinů,3
ale jeho jméno in enzi ně ezono alo i e eřejném p os o u. Řešilo se (ne)přejme-
no ání nymbu ského gymnázia— odiče apřá elé školy pochybo ali, zda epe en ,
sebe ah aalkoholik bude dob ým zo em p o budoucí gene ace Nymbu čanů—,
ařil se Jubilejní ležák, odhalo ala pamě ní deska e ýšce, kam močí psi. Týdeník
Respek zasmušilou spiso a elo u ář na i ulní s aně doplnil obojkem s odí kem
apou ačem „Bohumil H abal osidlech cenzu y. Jak komunis é o ládali nejlepšího
českého spiso a ele“.4 Vjednom z ema ických ex ů, sneméně emblema ickým i-
ulem Os ře sledo ané komp omisy, domino ala in o mace, že h bil záda, nechal ze
sebe „uděla idola šech bod ých ž anilů“ aže jeho „při akání ežimu mělo obecný
1 Češka, Jakub— Ďu čanský, Ma ek— James, Pe a— Meye , Hol (eds.): Schizo enická his-
o iog a ie. Li e a u a Bohumila H abala k á kém 20.s ole í. Sc ip o ium, P aha 2019.
2 Češka, Jakub: Bohumil H abal. Au o množném čísle. Hos , B no 2018. Na knihu dále budu
odkazo a jen číslem s any.
3 Namá ko ě: Cosen ino, Annalisa (ed.): Č ení oBohumilu H abalo i. Ins i u p o s udium li-
e a u y, P aha 2016; Kanda, Roman (ed.): T hliny s ě a: Kniha s udií oBohumilu H abalo-
i. Ús a p o českou li e a u u AV ČR, P aha 2016. Vle ech 2014–2019 přip a ují Jiří Pelán
aVácla Kadlec Mladé on ě sedmis azko é Spisy Bohumila H abala. Tex ologicky se
opí ají os a ší ediční p ojek Seb aných spisů Bohumila H abala, k e é ycházely P až-
ské imaginaci, ale en ok á dop o ází spisy jednak boha ý komen ář, jednak zámě před-
s a i Bohumila H abala coby spiso a ele p o 21.s ole í.
4 Respek 25, 2014, č.13.
OPEN
ACCESS
386 SLOVO A SMYSL 32
přesah“.5 Vjiném např., že H abal „po nás upu no malizace z olil s ejnou s a egii
jako miliony Čechů“ aže „obchodo al sno malizačním Me is em“.6 D o ní H abalů
hagiog a Tomáš Mazal ydal laska ý lis ář Via H abal. Kniha zpomínek,7 u ozený
dedikací sponzo a (Plzeňský P azd oj), jenž spiso a eli děkuje „za hold, k e ý zdal
s ým dílem českému pi u“. Cha ak e ehdejší zpomínky zk á ka zcela opano ala
skupina úzce ymezených éma jako pi o ahospodské pábení, nepříliš napína á
záhada H abalo y sm i anekonečné deba y, zda, jak ap oč se H abal zap odal e-
žimu. Oin e p e ačních klišé by se dalo ho oři i  ámci e lexe odbo né— dů az
na ěsné sepě í H abalo a ži o a adíla, yzd iho ání o by šedesá ých le coby au-
en ič ější aexpe imen álnější op o i (au o)cenzu o aným, uhlazeným ex ům no -
malizačním, č ení na ose idyla–an iidyla, apod.
Jakub Češka si je oho dobře ědom. Chce edy e s é monog a ii předs a i au-
o a množném čísle asoučasně již počá ku odmí á, že by mělo bý smyslem pouze
oz acení h abalo ského mý u. Nechce p imá ně hleda , jakým způsobem znikaly
„ alešné azjednodušující zk a ky“, neboť kjejich dekons ukci se dá dos a inepřímo:
„Není ani nejmenší dů od k omu, abychom si zk aco ali ne a ně mizející čas ím,
že se budeme ěno a omu, co není jád em H abalo a díla, co je na něj sociálním
oběhu pouze z nějška za ěšeno jako ničím neopods a něná zá ěž. Zaměřím se udíž
přímo na H abalo a klíčo á li e á ní díla“ (s.11). Následuje edy in e p e ace H aba-
lo a díla, k e á by neměla ma ni č enářů čas ajež by nás měla zp a i os ěžejních
aspek ech H abalo y o by. Mimochodem, je zajíma é, jak Jakub Češka, jehož ana-
lýzy čas o směřují k elmi přesnému popisu legi imizační s a egie yp á ění, sám
coby au o , esp.in e p e ád legi imizační me a o y použí á ( áří  ář pomíji-
ému času lidského ži o a nás nehodlá za ěžo a ma gináliemi apředloží nám e
z ahu kH abalo u dílu jen o nejzásadnější).
H abalo u au o skou mnohos edy komponuje do pě i kapi ol, znichž p ní č yři
in e p e ují konk é ní H abalo y ex y— Obsluho al jsem anglického k ále, Os ře sledo-
ané laky, Ja milku aPříliš hlučnou samo u. Poslední kapi ola se ěnuje lek o skému
řízení Českoslo enském spiso a eli d uhé polo ině sedmdesá ých le . H abalo a
p óza sedmdesá ých le , esp.osudy aokolnos i zniku a ydá ání H abalo ých ex ů
 om o dese ile í zajímají Češku přede ším. V é o dekádě o iž znikají jak díla jed-
noznačně hodnocená jako „ cholná“ (Obsluho al jsem anglického k ále aPříliš hlučná
samo a), ak a, jež se ydá ají za příklad no malizačního komp omisu. Na ozdíl od
Kunde y šak, dí Češka, není H abal au o em jediného de ini i ního znění— o
je os a ně jedna zmo i ací náz u celé monog a ie. Poin u s ých in e p e ačních ex-
ku zů p oz azuje Jakub Češka hned zpočá ku: dobo á omezení přijímal H abal jako
ýz u, přep aco aná znění „jsou in eg ální součás í spiso a elského ges a“ (s.14).
Apokládá p o oka i ní o ázky ypu: S al by se H abal součás í ši oce sdíleného ká-
5 Vi a , Jan H.: Os ře sledo ané komp omisy. Příliš český příběh Bohumila H abala. Respek
25, 2014, č.13, s.17–18 <h ps://www. espek .cz/ ydenik/2014/13/os e-sledo ane-kom-
p omisy?issueId=47123> [12.9.2019].
6 Nezbeda, Ondřej: No malizační pa ie Bohumila H abala. Respek 25, 2014, č.13, s.49–54
<h ps://www. espek .cz/ ydenik/2014/13/no malizacni-pa ie-bohumila-h abala?issu-
eId=47123> [12.9.2019].
7 Mazal, Tomáš (ed.): Via H abal. Kniha zpomínek. No ela Bohemica, P aha 2014.
OPEN
ACCESS
BLANKA ČINáTLOVá 387
nonu, pokud by nebyl nucen ni elizo a s oje pů odně neo řelá li e á ní díla? Nepo-
ažují se Obsluho al jsem anglického k ále aPříliš hlučná samo a za cholná ip o o, že
nemohla yjí o iciálně? Do jaké mí y jsou úp a y o iciálně ydaných ex ů nu nou
úli bou no malizační cenzuře ado jaké spíše dokladem a ian nos i coby by os ného
p incipu H abalo ých ex ů?
„Jedno li á díla,“ píše Češka, „předs a ují a ian y, jimiž se au o zapisuje— po-
každé jiným ano ým způsobem— do ěla li e a u y“ (s.16). Ion pojímá analýzu
H abalo ých „klíčo ých ex ů“ jako in e p e ační a ian y. Zdů azňuje, že „psaní je
p incipem č ení“, ýsledkem „kon empla i ní če by“. To ozřejmuje nejen jiné než
ch onologické pořadí ex ů, ale izdánli ě nesou odý přís up knim— uněk e ých
ybí á pouze dílčí či pe i e ní mo i y nebo na a i ní pos upy, uněk e ých spíše oli
neli e á ních ak o ů. Někdy se sous ředí na kompa aci konk é ních pasáží, jindy
na po šechné č ení. Vpřípadě Obsluho al jsem anglického k ále je dojem kon empla-
i ního č ení asi nejin enzi nější. Jako bychom společně sním lis o ali H abalo ým
ex em apos upně se zas a o ali ujedno li ých mo i ů, p incipů a éma ak, jak se
ynořují p ůběhu če by, od p ní do poslední kapi oly. Jako by nás Češka nu il, aby-
chom se nechali spolu sním přek apo a ainspi o a momen álními nápady, k e é
přináší okouzlená če ba. Možná ím chce dokonce e oko a onu „neau o izo anou
au en ici u“, k e ou s a í p o i „au o izo ané a ian nos i“ Příliš hlučné samo y.
Za ímco sk ze Dí ě o o disk é ní číšnické yp á ění au o řeší H abalů z ah
khis o ii (zřejmě p o o pa a ázuje ch onologii jeho ži o ního příběhu) apokouší se
o„a ikulaci séman ického ho izon u ex u, k e ý se na p ní pohled je í jako séman-
icky elas ický“ (s.95), případě Os ře sledo aných laků jej zajímá p incip in e ze.
P o i „mobilizačnímu slo níku álky“ s a í echniku „ ozp ylo ání ýznamu“ (s.103).
Samo nou o ázku a ian nos i řeší kapi ole ěno ané Příliš hlučné samo ě. Dokazuje,
že a ian nos nelze níma jako úli bu době aže „ o, co bychom při zběžném č ení
mylně chápali jako znak kon o mi y, je naopak nonkon o mní li e á ní ges o“ (s.26).
Vpřípadě analýzy sple i ého osudu no ely Ja milka už nes ojí popředí a ian nos ,
ale spíše emancipační ys yp á ění, jež Češka po zo u Solženicyno a Souos o í
Gulag či Pla óno y Ob any Sok a o y chápe jako yp á ění, k e é „umožňuje by os i,
k e á je sous a ně umlčo aná dějinami, zno u nabý uzu po aná p á a“ (s.171).
U ažuje  om o kon ex u aké opo aze li e á ního dokumen u, omanipula i ních
igu ách, k e é p odukuje domnělá ealis ičnos , oan iiluzi nos i, jež poukazuje
na li e á ní insceno anos , apod. Opako ané přep aco á ání p opisu ede podle
Češky H abala k ě ší „spiso a elské a ino anos i, ý aznější li e á ní s ylizo a-
nos i a neposlední řadě kso a pos řehnu elné i onii. Tudíž ani ý azně up a ená
podoba ané no ely nes ědčí oau o o ě pod olení se, nýb ž naopak o ynaléza ém
a ů čím duchu, k e ý zacho á á s obodu o by nepřízni é době li e a u y pod
dohledem“ (s.172).
Za nejdůleži ější anejo iginálnější po ažuji poslední, pá ou kapi olu. Vše pod-
s a né p oz azuje p ní čás jejího náz u— E angelium za časů no malizace: „no ý
H abal“ překoná á „s a ého“ H abala. Po předcházejících analýzách už o iž není řeba
č enáře přes ědčo a ozá ě ečné poin ě, že H abal ani o iciálně publiko ané o bě
„neus upuje zpods a ných p incipů poe iky, ocho a přis upo a na ná hy na změny
se ýká oho, co nepo ažuje za pods a nou složku s ého díla“ (s.248). Snahu přes a
níma a ian nos H abalo ých ex ů jako ý az ideologického ges a anamís o oho
OPEN
ACCESS
388 SLOVO A SMYSL 32
ji po ažo a za pods a ný ys au o o y poe iky os a ně dekla uje Češko a monog a ie
od samého počá ku. Analýza lek o ských posudků se nesnaží ani ak popsa , jak un-
go ala no malizační cenzu a, ale zp os ředko a p oces lek o ského řízení a ůzné
ole jeho ak é ů. Důkladná ade ailní analýza konk é ních posudků (přede ším Ví ěz-
sla a Rzounka aJa osla a Rybáka) je op a du b ilan ním ozbo em jazyka moci ajako
legi imizačních me a o a igu . Analýza křesťanské me a o iky no malizačního po-
učení (zápas ono ého apřekonání s a ého H abala), k e á u čuje é o iku hodnocení
p oblema ického au o a lek o ských posudcích, pa ří knejlepším pasážím knihy.
Síla Češko y in e p e ace se yje uje p á ě ehdy, když se jedná oanalýzu legi-
imizačních ges a igu — ať už jde oH abalo u emancipační i onii a a ino anos ,
dílčí me a o y moci či konk é ní legi imizační ges a (sebes řednos apa e ičnos Ji-
ouso a „au o ského ges a“ sou islos i spálením H abalo ých knih kon on aci
smedi a i ní asebeob iňující polohou Příliš hlučné samo y). Běží-li o šem oonen „sé-
man ický ho izon “, nezřídka namís o zmiňo ané elas ici y one po řebě doslo -
nos i, k e á ede kin e p e ačním klišé abanali ám ypu: „H abal ozeh á á ozdílné
pe spek i y oho, čemu se ob ykle říká lidský ži o “ (s.99). UOs ře sledo aných laků
neus ále zdů azňuje, že se nejedná op o i álečný omán, nýb ž o omán iniciační,
„ němž dochází kpře odu mládence muže“ (s.114). Vypadá o, jako by se au o
nedokázal ozhodnou , kdo je jeho modelo ým č enářem. A izo anému kon empla-
i nímu č ení o iž příliš neodpo ídá způsob Češko a psaní. Spíše než očeká ané
medi a i ní aesejis ické psaní č eme s uk u o aný ýklad, deklamace aopako ání
klíčo ých ezí, k e é s ědčí ou či ém didak ickém zámě u (nebo jsou edlejším p o-
duk em au o o y boha é pedagogické zkušenos i). Cílí snad ex na s uden /k/y bo-
hemis iky či li e á ní ědy? Na jedné s aně počí á sobeznámenos í sna a ologickou
ijinou li e áně eo e ickou e minologií (např. okalizo aný yp a ěč, p oli e ace
smyslu, au o ské ges o) asoučasně oplý á řadou nadby ečných do ys ě lujících zá-
o ek ypu: „Jako by známky byly zača o ané (působením kon ak ní magie), p o o se
Dí ě snaží zahladi me onymickou s opu […]“ (s.69); „[…] milion má p o něj mnohem
íc hodno u symbolickou (než hodno u úče ní) […] “ (s.72); „[…] snad si jí snažil kom-
penzo a o, že nep ošel uod odu (nebyl uznán schopným ojenské služby)“ (s.78).
Naopak pokus oneo řelé me a o y nemusí ždy és kpo ozumění (Dí ě o a ces a
míří do ězení, „k e é p o něj o šem o e í á ýhled na s ezku alibi před nařčením
zkolabo ace“). V om o smě u by ex u p ospěly mnohem pečli ější azře elnější e-
dak o ské ko ekce.
Analýza H abala kon ex u Solženicyna alág o é li e a u y příjemně na ušuje
adiční haško sko-ka ko ský (případně ischulzo ský) ámec, ale hlubší kon ex o é
sou islos i h abalo skou „mnohos “ bohužel neoboha í. Akcen uje-li se případě
Obsluho al jsem anglického k ále olik žán pika eskního ománu, mělo by se u ažo a
éž oka ne alo é g o esknos i— nikoli  ámci hospodského his o ky, ale sou is-
los i so namen álnos í; o namen coby kons ukční p incip by jis ě unkčně dopl-
nil igu y in e ze, synekdochy az cadlení, jimž se Češka ěnuje přede ším. V om o
kon ex u je např.pa né u či é příbuzens í sG immelshausenem (Dob od užný Sim-
plicius Simplicissimus), G assem (Plecho ý bubínek) či Tou nie em (K ál duchů) au či ě
nepla í, že Obsluho al jsem anglického k ále „nenabízí jasně či elnou poin u“ (s.96).
Také by mělo smysl položi si o ázku, do jaké mí y odpo ídá h abalo ská in e ze ka -
ne alo ému p incipu z .g o eskního ealismu. Dě ské či in an ilizo ané yp á ění,
OPEN
ACCESS
BLANKA ČINáTLOVá 389
jež pozici mimo dob o azlo zba uje his o ický na a i e ických soudů ai onizuje
legi imizační é o iku, mimořádně silně ezonuje celé s ředoe opské li e a uře.
In enzi ně řeba současné maďa ské p óze (např.K is o o á, Bo bély, Ba nás, Tó-
ho á), jež je nejen díky Es e házymu H abalem do značné mí y o li něna…
S anou zůs á á aké H abalo a o ba osmdesá ých ade adesá ých le . Po aha
au o ských ges „au obiog a ické“ ilogii je při om jiná, apokud se ýče s ředo-
e opského ománu, osobně bych p á ě y o ex y po ažo ala za klíčo é. Dá á sice
smysl, že se p o zámě monog a ie nehodí, a ak aké jejich absence nemusí d ama-
u gii Au o a množném čísle nijak na ušo a , pokud by se snimi o šem nep aco alo
pouze jako s„biog a ickým p ůzo em“. Spolehli os zp os ředko aného s ědec í
uSusanny Ro ho é se znedů ě yhodňuje,8 ale P oluky— ojejichž li e á ní insceno a-
nos i ai onické a ino anos i nemusíme pochybo a — poslouží coby dů ě yhodný
zd oj pamě i (H abalo a zpomínka na pálení knih a eřejné besedy). Podobně ne-
p oblema icky se coby au obiog a ická as ědecká ýpo ěď č e Ka ků Dopis o ci či
Be nha dů Dech— při ěch o zmínkách o o íc po řebujeme ijiný než séman ický
ho izon .
Také Au o o i množném čísle zůs á á edy H abal přede ším soli é em české li-
e a u y šedesá ých asedmdesá ých le . Způsob, jakým Jakub Češka nahlíží u áření
h abalo ského kánonu, pods a u „au en ičnos i“ ainsceno anos i, ne/podmíněnos
o by ideologizující é o ikou o iciální kul u y sedmdesá ých le či pods a u a-
ian nos i H abalo ých ex ů, je p o oka i ní, o iginální ainspi ující. Deklama i ní
dikci azby ečně d ama izo anou o ázku žán ů (Op a du je řeba ješ ě zdů azňo a
e iden ní pika esknos Obsluho al jsem anglického k ále nebo iniciační polohu Os ře
sledo aných laků?) ine ždy unkční au o ské me a o y mu můžeme u či ě odpus-
i . Neboť ehdy, když Jakub Češka p omlou á na zdánli é pe i e ii H abalo a díla,
sous ředí se na jedno li á ges a (au o ská, legi imizační, emancipační ideologická,
my izační), č enářů čas op a du nema ní.
AD:
Jakub Češka: Bohumil H abal. Au o množném čísle. Hos , B no 2018. 295 s.
8 Vsou islos i s ím, jak Ro ho á pa a ázuje H abalů komen ář knihy Obsluho al jsem ang-
lického k ále, p oblema izuje Češka jednak její s ědec í zd uhé uky, jednak spolehli-
os H abalo a komen áře ůbec. „Co o iž las ně znamená jeho momen ální eakce na
ex , k e ý psal před íce než pa nác i le y?“ (s.27), p á se Češka, za ímco „H abalo o“,
esp.manželčino s ědec í zP oluk přebí á pods a ě jako spolehli ou zpomínku.
OPEN
ACCESS