scieee AI-readable full text Open interactive document viewer

Člověče, dýchej!? Znečištěné ovzduší v šedesátých letech 20. století na Mostecku v legislativě i médiích

Novotná, Nikola

Abstract

58

Full text

Člověče, dýchej!? Znečištěné ovzduší všedesátých letech 20.století na Mostecku vlegislativě imédiích nikola novotná BREATHE, GOOD MAN!? AIR POLLUTION IN THE 1960S IN CZECHOSLOVAKIA’S MOST REGION AS DISCUSSED IN THE MEDIA AND IN LEGISLATION The paper focuses on the issue of air pollution in the industrially important Most region in the 1960s. It analyses how society and government responded to increasing environmental degradation in the region within the evolving political and economic context by examining the media and changes in legislation. Inspired by Donald Worster’s environmental history framework, the paper aims to illustrate the dynamic interplay between the expansion of industry, environmental concerns and policymaking during this crucial period. By investigating the nuances of media discourse and legislative reforms, it explores how air pollution was perceived and what actions were taken to tackle it in the region, contributing to adeeper understanding of the interconnections between society, state, and ecology in environmental contexts. KEYWORDS: environmental history; air; pollution; Most; socialism; media; legislation „Je známo, že na území ČSSR napadá ročně vprůměru asi 10 150 kg popílku aprachu na 1 km2, tedy více než deset tun! (Průměrná hustota zalidnění na 1 km2 je unás 107 osob.) Vprůmyslových střediscích je to však horší. Zostravských komínů napadá ročně na 1 km2 asi 3 000 tun popílku aprachu, což je dvacetkrát více, než připouští zdravotnická norma. Ateď vtom, člověče, dýchej, pracuj ažij!“1 Stručná, ale jasná zmínka vpopulárním ženském časopise Vlasta potvrzuje, že problém, který se vprvní polovině šedesátých let minulého století začal plížit Evropou, se týkal itehdejšího Československa, zejména pak jeho průmyslových oblastí, jako je Ostravsko nebo Mostecko.2 Občané tehdy sledovali aosobně zažívali postupně se zhoršující kvalitu životního prostředí, samozřejmě včetně stavu krajiny aovzduší. Znečištění bylo řešeno už vdobě průmyslové revoluce, ale specifikem sledované situace byla naprostá bezohlednost komunistického režimu klidskému zdraví akoneckonců také životnímu prostředí, ipřes informovanost opotenciálních důsledcích. Nakonec se poměry zhoršily natolik, že prašný spad produkovaný spalováním uhlí byl rozeznatelný pouhým okem. Bylo jasné, že to, co lidé vidí, rovněž dýchají. 1 Člověče, dýchej!?, Vlasta 17, 30.10.1963, č.44, s.5. 2 Studie je založena na výzkumu kdiplomové práci autorky: Nikola NOVOTNÁ, Situace je kritická. Problematika znečištěného ovzduší na Mostecku v60.letech 20.století, diplomová práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2023. Název studie je inspirován článkem včasopise Vlasta. OPEN ACCESS nIKOLa nOVOTnÁ 59 Není divu, že média uvolňujících se šedesátých let nemlčela. Včeskoslovenském časopise pro ženy si redaktorky nebraly servítky. Článek nesoucí příznačný název Člověče, dýchej!? vyšel už na podzim roku 1963 arozebíral otázku kvality ovzduší vcelé republice. Za nejvíce postižená místa jeho autorka nepřekvapivě označila oblasti svelkou koncentrací průmyslových podniků, tedy Mostecko či Ostravsko, atéž velká města, vjejichž případě hrály významnou roli kromě továren ispalovací motory automobilů. Tato studie si klade za cíl alespoň vkrátkosti prostřednictvím nastínění situace Mostecka všedesátých letech 20.století sledovat možnosti alimity reakcí české společnosti na postupně identifikovaný problém zhoršování kvality životního prostředí. Konkrétně se zajímá oformování tuzemské environmentální legislativy asledování reakcí apráce médií anárodních výborů všech úrovní. Předestřený záměr vychází zotázky: Jak mohla společnost státu budujícího socialismus, notabene včetně jejích politických reprezentantů, reagovat na postupně identifikovaný abezesporu stále palčivější problém voblasti, jež byla dlouhodobě exploatovaná průmyslovou výrobou atěžbou surovin? Základní hypotézou studie jsou možné formy reakce na stupňující se znečištění. Vycházím znásledujících tří potenciálních reakcí vlády aspolečnosti na zhoršující se stav ovzduší na Mostecku všedesátých letech. První možností je, že stát upřednostnil průmyslovou výrobu před aktivním řešením problému. Politické reprezentace vsocialistickém státě mohly prioritizovat průmyslový rozvoj jako klíčovou cestu kekonomickému růstu asociálnímu pokroku. Proto by mohly být počáteční reakce na snižující se kvalitu ovzduší spojeny spokusem minimalizovat jeho dopady na průmyslovou produkci ahospodářský růst. To by mohlo zahrnovat odkládání přísnějších regulací voblasti životního prostředí ve prospěch průmyslových zájmů. Druhou možností je, že stát mohl zvolit strategii centralizace kontroly nad technologickými inovacemi, jež měly znečištění zabraňovat. To by zahrnovalo investice do technologií, které by snižovaly emise azlepšovaly účinnost průmyslových procesů. Politické reprezentace by mohly zdůrazňovat tyto technologické inovace jako způsob, jak řešit znečištění azároveň udržovat růst ekonomiky. Třetí možností je, že by vzhledem kcentralizované povaze socialistického režimu mohla reprezentace usilovat okontrolu informací aveřejného diskurzu oznečištění ovzduší. To by mohlo zahrnovat omezování přístupu médií kinformacím oznečištění azlehčování problému. Taková reakce mohla být motivována snahou udržet politickou stabilitu azabránit rozšíření nespokojenosti mezi obyvatelstvem kvůli environmentálním problémům. Na tyto hypotézy chce studie nahlédnout prostřednictvím konceptu environmentálních dějin. Ten na tomto místě chápu jako přístup khistorickým pramenům, který analyzuje vzájemné ovlivňování člověka spřírodou,3 přičemž vycházím zdefinice amerického historika Donalda Worstera.4 Ten stanovil tři směry vrámci environmentálně-historického výzkumu— Nature (příroda), jež se soustředí na organickou 3 Leoš JELEČEK, Environmentální dějiny. Jejich vznik, konceptualizace ainstitucionalizace (USA, Evropa, Svět), Annales historici Presovenses 9, 2010, s.247–274, zde s.254. 4 Donald Worster je environmentální historik působící na univerzitě vKansasu. Založil obor Environmental history. Zjeho nejznámějších děl můžeme jmenovat The Dust Bowl, New York 1979. OPEN ACCESS 60 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 ianorganickou část přírody včetně člověka, její působení vminulosti apochopení jejích přirozených procesů včetně lidského bytí; socioekonomickou sféru, její interakce sprostředím, výrobu nářadí ajeho používání avýrobu věcí zpřírodních zdrojů amezilidské vztahy toto ovlivňující. Třetí směr sleduje intelektuální rovinu, jak naše vnímání přírody, zákony, mýty astruktury myšlení ovlivňují její stav.5 Studie se zaměřuje na kombinaci sféry socioekonomické sintelektuální, atedy sleduje, jak technologické postupy spalování uhlí atechnologie odlučování škodlivin arozhodování onich ovlivňovaly životní prostředí alidské zdraví. Užívá ktomu více či méně spontánní mediální výstupy alegislativní změny, jež na ně reagovaly. Jak bylo zmíněno výše, oblast Mostecka byla jedním zprůmyslových center státu, ato zejména pro výskyt ložisek hnědého uhlí, které se užívalo jako palivo. Region tedy zatěžovaly exhalace vycházející ze spalování nepříliš kvalitního uhlí, ale také jeho těžba vpovrchových dolech. Dolování změnilo celkový ráz tamější krajiny,6 dokonce došlo klikvidaci několika obcí včetně historického centra Mostu. Mostecko se tedy jevilo jako ideální zacílení výzkumu. Studii jsem se rozhodla zaměřit na šedesátá léta zněkolika důvodů. Právě vtomto období došlo vČeskoslovensku ajeho průmyslových oblastech kzvlášť zásadnímu rozvoji průmyslu, jenž ssebou nesl irapidní zhoršení stavu ovzduší. Například byly tehdy do provozu uváděny velkokapacitní továrny aelektrárny stavěné po celé předešlé desetiletí, které ovšem postrádaly jakékoli řešení zabraňující úniku exhalací do ovzduší. Také politická situace byla pro vývoj klíčová— došlo kuvolnění anáslednému utužení politických poměrů vrámci událostí pražského jara ainvaze vojsk Varšavské smlouvy. Stát ijeho občané začali být přístupnější environmentálním tématům aměli možnost je též medializovat. Postupně nastoupil proces změny ve smýšlení opřírodě— bylo třeba ji chránit. Ipřesto zde ovšem fungovalo plánované hospodářství aplán byl ochraně vždy nadřazen. Dovolím si tvrdit, že zaměření na šedesátá léta je důležité pro komplexní pochopení vývoje environmentálního myšlení alegislativy atoho, jakým výzvám exploatované oblasti Československa čelily ajaké jsou jejich důsledky pro současnost. Zde je na místě zmínit, že oblasti Mostecka, respektive severních Čech, se věnovaly také práce Miroslava Vaňka,7 Matěje Spurného8 nebo Eagla Glassheima.9 Práce 5 Donald WORSTER (ed.), The Ends of the Earth. Perspectives on Modern Environmental History, Cambridge 1988, s.293. 6 Pojem krajina zde používám ve smyslu kulturní krajiny, tedy oblasti spodobnými rysy vyvíjecími se včase aprostoru, ovlivněnými působením člověka. 7 Miroslav VANĚK, Nedalo se tady dýchat. Ekologie včeských zemích vletech 1968 až 1989, Praha 1996; TÝŽ, Ekologie aekologické hnutí vposrpnovém Československu, in: Petr Blažek (ed.), Opozice aodpor proti komunistickému režimu vČeskoslovensku, Praha 2005, s.79–95. 8 Matěj SPURNÝ, Most do budoucnosti. Laboratoř socialistické modernity na severu Čech, Praha 2016; TÝŽ, Mezi vědou apolitikou. Ekologie za socialismu akapitalismu (1975–1995), in: Michal Kopeček (ed.), Architekti dlouhé změny. Expertní kořeny postsocialismu vČeskoslovensku, Praha 2019, s.267–313. 9 Eagle GLASSHEIM, Očista československého pohraničí. Migrace, životní prostředí azdraví vbývalých Sudetech, Praha 2019. OPEN ACCESS nIKOLa nOVOTnÁ 61 sledují sociální linku problému se znečištěním na oblastní úrovni, výzkum Miroslava Vaňka pak přesahuje do období tzv.normalizace arole protestů proti znečištění na konci osmdesátých let minulého století při pádu režimu. Přináší vhled do metod řešení znečištění ovzduší vobdobí tzv.normalizace, mapují mediální pokrytí tématu nebo sledují aktivizaci občanské společnosti vseverních Čechách na konci osmdesátých let. Mě však na tomto místě zajímá zmíněné období postupné identifikace a„ohmatávání“ ekologického problému (nejen) Mostecka vprůběhu šedesátých let. Hlavním zdrojem primárních pramenů byly archivní fondy Severočeského krajského národního výboru aústecké krajské hygienické stanice10 ze SOA Litoměřice. Zlokálních fondů jsem studovala materiály místních národních výborů Litvínov, Komořany, Most aVolevčice. Text dále pracuje smediálními výstupy tematizujícími znečištění ovzduší, ato rozhlasovými pořady areportážemi (například Meteor), asleduje dobová regionální icelostátní periodika (například Průboj, Vlasta, Mladý svět). Publikace přírodovědecké provenience mi napomohly orientovat se vterminologii péče oživotní prostředí arůzných přírodních procesech. Relevantní je především práce Bedřicha Moldana, prvního československého ačeského ministra životního prostředí, která je věnována právě znečištění životního prostředí ve druhé polovině 20.století apostupům řešení zhoršující se situace.11 Hlavním zdrojem znečištění ovzduší vdaném regionu byli tzv.aktivní znečišťovatelé, totiž teplárny, hnědouhelné doly aprůmyslové podniky obecně. Vdůsledku spalovacích procesů znich do ovzduší vrůzném množství unikaly exhalace pevného iplynného charakteru. Ztěch zásadních lze jmenovat samozřejmě oxid siřičitý nebo tzv.popílek, tedy produkt spalování uhlí. Významným faktorem, jenž předurčoval Mostecko kzimním apodzimním dnům plným smogu, byla podoba regionu zhoršující podmínky rozptylu— sevření mezi Českým středohořím aKrušnohorskou hornatinou. Nad oblastí se při inverzi vytvářely žlutohnědé mraky plné oxidu siřičitého ipopílku, které by se vrovinatých oblastech snadno rozptýlily. Inverzní mlhy nešlo přehlédnout. Byly vidět, byly cítit. Netrvalo dlouho aspad exhalací začal spolu se stále intenzivnější těžbou zřetelně proměňovat podobu krajiny, respektive prostředí, jež obyvatele obklopovalo. Chodníky, střechy domů azahrádky byly zaprášené, květiny astromy začaly odumírat. Temné mraky plné popílku zabraňovaly proniknutí slunečních paprsků ana zem se vypršely jako kyselé deště soxidem siřičitým. Povrchová důlní činnost naprosto změnila podobu kraje, zmapy zmizely celé obce včetně samotného historického centra města Most. Dopady na fyzické ipsychické zdraví na sebe nedaly dlouho čekat. Všedesátých letech, na které je studie zaměřena, je jejich reflexe vpočátcích. Naopak odvacet let později se začátkem let osmdesátých je všem vregionu ina celostátní úrovni zřejmé, včem tkví zvýšená nemocnost, proč se rodí avyrůstají děti svývojovými vadami 10 Jedná se onezpracovaný fond; touto cestou děkuji SOA Litoměřice za jeho zpřístupnění. 11 Bedřich MOLDAN (ed.), Životní prostředí České republiky. Vývoj astav do konce roku 1989, Praha 1990. Dále například studie ostavu ovzduší: Ivan NOVÁK akol., Ochrana ovzduší vČSR, Praha 1983, nebo studijní skripta Jaroslav MUSIALEK, Ochrana ovzduší, Praha 1972. OPEN ACCESS 62 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 adýchacími problémy, proč dospělí utápí sociální apsychické problémy valkoholu či hazardu.12 Stejně jako na flóru, ina člověka měl vliv nedostatek slunečního svitu způsobující pokles vitaminu D či sklony kduševní nepohodě, ovšem vzhledem komezené adaptabilitě lidského organismu nemohli odborníci všedesátých ani osmdesátých letech dohlédnout zdravotních následků života vsilně znečištěném prostředí. Dopady vdechování exhalací se neprojevily okamžitě, stejně jako se jim lidský organismus během několika let nedovedl přizpůsobit. Fyzické projevy se objevovaly postupně, nejdříve uoslabených skupin (senioři, děti, těhotné ženy), později však iudospělých, jinak zdravých lidí. Vliv mělo vdechování prachových částic obsahujících různé prvky vznikající spalováním, náročná fyzická práce ve směnném provozu, užívání návykových látek ve zvýšené míře, absence duševní hygieny nebo nedostatek psychických podnětů (málo volného času ajeho uspokojivého naplnění, koníčky, seberealizace). Problémy Mostecka samozřejmě souvisely sjeho průmyslovou povahou. Konkrétně zpohledu péče opřírodu aživotní prostředí lze snanejvýš povolaným Bedřichem Moldanem dělit domácí hospodářský vývoj do tří základních etap. První ohraničují roky 1948–1960 aje pro ni typický rychlý aintenzivní hospodářský rozvoj, přičemž na stav životního prostředí se vtomto období nebere žádný ohled. Druhá etapa probíhala všedesátých letech, kdy hospodářský rozvoj zpomalil asoučasně začaly být zřejmé první známky narušení rovnováhy životního prostředí. Právě na ni se zaměřuje tato studie. Poslední etapa zahrnuje přibližně období tzv.normalizace, tedy sedmdesátá aosmdesátá léta 20.století. Tuto fázi charakterizuje udržování hospodářského růstu bez ohledu na devastaci životního prostředí.13 Před těžkostmi způsobenými intenzivní průmyslovou činností nešlo zavírat oči. Řešení problémů se znečištěním ovzduší se nejprve věnovaly místní iniciativy národních výborů obcí aokresů, na které zhoršující se situace dopadala nejvíce. Vprůběhu šedesátých let byly stanoveny nové zákonné normy, oněž se mohli zástupci národních výborů opřít, například zákon č.40/1963 Sb. onáhradě škod způsobených exhalacemi socialistickým zemědělským alesním organizacím. Podnikům znečišťujícím ovzduší plynnými ipevnými exhalacemi ukládal povinnost finančně nahrazovat škody jimi způsobené. Tyto finance ovšem pocházely ze státního rozpočtu, do něhož se de facto opět navrátily. Na stanovování škod ajejich proplácení dohlížely národní výbory vkooperaci se zemědělskými správami ahygienicko-epidemiologickými stanicemi. Jednalo se oneúčinnou úpravu— podniky nařízení národních výborů nerespektovaly. Bez účinné zákonné opory měly národní výbory omezené pole působnosti, atak se snažily alespoň udržovat čisté prostředí vobci, výjimečně komunikovaly omožnostech, jak situaci zlepšit, smístními průmyslovými podniky. 12 Rozbor ekologické situace vČeskoslovensku zaslaný sprůvodním dopisem předsedovi vlády ČSSR L.Štrougalovi. Dokument č.36/83. 12.prosinec 1983, in: Blanka CÍSAŘOVSKÁ— Vilém PREČAN (edd.), Charta 77. Dokumenty 1977–1989. II, Praha 2007, s.561–578. 13 B.MOLDAN (ed.), Životní prostředí České republiky. OPEN ACCESS nIKOLa nOVOTnÁ 63 REAKCE LEGISLATIVY První reflexe změny přístupu kživotnímu prostředí, ato dokonce na nejvyšších státních postech, registrujeme už vroce 1960, konkrétně přímo vnově vydané socialistické ústavě. Ta, na rozdíl od ústavy zroku 1948, alespoň na deklarativní úrovni vyjadřuje zájem apovinnost jak obyvatel, tak státu pečovat oprostředí, které člověka obklopuje, byť důvody byly tehdy primárně politické asnad ipragmatické— kvalitní životní prostředí (včetně přírodního) není cílem, nýbrž prostředkem státního prospěchu. Udržované prostředí je totiž považováno za předpoklad prospěchu socialistického člověka, stejně jako celé socialismus utužující společnosti: „Stát pečuje ozvelebování avšestrannou ochranu přírody aozachování krajinných krás vlasti, aby tím vytvářel stále bohatší zdroje blahobytu lidu avhodné prostředí, které by prospívalo zdraví pracujících aumožňovalo jejich zotavení.“14 Není přitom bez zajímavosti, že se jednalo oobdobí, vněmž zároveň ještě doznívaly původní snahy sovětského stalinského plánu přetváření přírody. Ten byl zaveden již na podzim roku 1948, na začátku sledovaných šedesátých let nicméně došlo kjeho postupnému opuštění pro nesplnění očekávaných výsledků. Jeho cílem bylo vytvoření (zaktuální perspektivy intenzivního poúnorového budování) ideálního socialistického prostředí pro život socialistického člověka, budovatele atvůrce šťastné budoucnosti. Charakteristické pro něj například byly velké stavby socialismu včetně velkých průmyslových závodů či vodních přehrad.15 Představy oprostředí vhodném pro život socialistického člověka se vrámci plánu přetváření přírody asocialistické ústavy zroku 1960 značně lišily, třebaže takříkajíc naplňovaly cíle stanovené vnázvu plánu. Stalinský plán usiloval omaximální využití oblasti SSSR pro potřeby člověka prostřednictvím velkých staveb aintenzivních zásahů do podoby afungování krajiny, vústavě zájem oprostředí znamenal péči okrajinu sloužící kzotavení aodpočinku pracujícího lidu. Kproměně vnímání přírody však jistě nedošlo naráz, šlo odelší proces. Úvahy oživotním prostředí apodobách krajiny byly zkrátka přibližně do poloviny šedesátých let orientovány na maximální využití hospodářského potenciálu. Krajina byla považována za místo pro život člověka, pro poskytování jeho obživy akomfortu, přírodních zdrojů bylo třeba aktivně využívat bez ohledu na dopady na krajinu aprostředí člověka obklopující, respektive dopady vtéto době nebyly reflektovány, ipřes první ekologické snahy. Vprůběhu posledních tří desetiletí komunistického režimu se však tento přístup postupně proměňoval, až se vzásadě otočil o180 stupňů. Závěr osmdesátých let se nesl ve znamení zájmu různých vrstev obyvatelstva, zejména obyvatel znečištěných oblastí, oenvironmentální problematiku, především znečištění ovzduší, adokonce se jednalo ojeden zfenoménů zásadně ovlivňujících sametovou revoluci.16 14 Ústavní zákon č.100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, čl. 15, odst.2, dostupné z: www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html [náhled 7.4.2024]. 15 OStalinském plánu přetváření přírody psali Jiří JANÁČ— Doubravka OLŠÁKOVÁ, Kult jednoty. Stalinský plán přetváření přírody vČeskoslovensku 1948–1964, Praha 2018. 16 Podrobněji se ekologickým protestům na konci osmdesátých let 20.století věnoval např.M.VANĚK, Nedalo se tady dýchat. OPEN ACCESS 64 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 Proměnu péče očistotu ovzduší aživotní prostředí obecně urychlily ilegislativní změny, zejména schválení zásadního zákona týkajícího se výhradně péče oovzduší. Vtéto souvislosti je na místě upřít pozornost na funkci legislativy, kdy zákony odráží aktuální politickou situaci apotřeby apreference panujícího zřízení. Deklarují práva aočekávané povinnosti občanů státu ajejich autoři chtějí prostřednictvím těchto norem společnost vést ausměrňovat— zákony představují prostředky vládnutí. Obecně se jedná ovšeobecně závazné pokyny definující přijatelné vzájemné chování obyvatel vdaném státním zřízení, které legislativu utváří. Změnu vpéči oovzduší konkrétně představoval zákon č.35/1967 Sb.17 Jeho poměrně vágní formulace chtěla mimo jiné zavést udělování motivačních pokut znečišťovatelům, jež měly být vyšší než náklady na pořízení ochranných zařízení. Ve sledované době bylo aktuální potřebou státu ajeho obyvatel zpomalení znečišťování životního prostředí. Od zákona opéči oovzduší se vtomto ohledu očekávalo zásadní zlepšení. Praxe udělování avymáhání zmíněných pokut však byla od znění zákona odlišná— proces postihu byl ovlivňován několika faktory. Hlavním byly kontroly vpodnicích aprůběžné měření kvality ovzduší, na základě kterého se aktivizovaly místní nebo okresní národní výbory. Ty měly při zjištění nedostatků udělit podniku pokutu. Ve skutečnosti však byly problémy často relativizovány dohlížejícími orgány, nejčastěji MNV či ONV, výše pokut byla snižována, někdy byly poplatky, pro jejichž vymáhání stejně neexistoval adekvátní aparát, vyloženě odpouštěny. Národní výbory byly ve snaze „dohlížet atrestat“ zcela bezzubé, některé znich podnikům poplatky odpouštěly vrámci udržování dobrých vztahů.18 Od vydání zákona vroce 1963 se zkrátka nic nezměnilo. Reálnou situaci koneckonců výmluvně popsal jeden zposlanců projednávajících zákon č.35/1967 Sb.: „Tieto dve opatrenia sú významné pre účinnosť poplatkov apokút. Máme ešte vpamäti nedávnu prax, kedy obe strany, závody inárodné výbory, neboli materiálne priamo vedené kplneniu svojich povinností pri ochrane ovzdušia. Zákroky národných výborov boli pri starej ústave neúčinné, pretože pokuty boli vkonečnom dôsledku platené zo štátneho rozpočtu aodvádzané naspäť do štátneho rozpočtu.“19 Při projednávání zákona zazněly iobavy, zda podniky finančně zvládnou platit poplatky za znečištění azda tato povinnost neohrozí jejich existenci. Pokuty však neměly být likvidační, dosahovat měly zároveň takové výše, aby podniky motivovaly ke změnám amodernizaci.20 Stojíme tak před otázkou po efektivitě zaváděných opat17 Zákon č.35/1967 Sb. oopatřeních proti znečišťování ovzduší, dostupné z: www.zakonyprolidi.cz/cs/1967-35 [náhled 7.4.2024]. 18 Sněmovní tisk č.105, IV. volební období Národního shromáždění (1964–1968), 1966. 19 Národní shromáždění Republiky Československé 1964–1968, Poslanecká sněmovna, 14.schůze, 7.dubna 1967, část 11, dostupné z: www.psp.cz/eknih/1964ns/stenprot/ 014schuz/s014028.htm [náhled 7.4.2024]. 20 Sněmovní tisk č.105, IV. volební období Národního shromáždění (1964–1968), Důvodová zpráva, 1966, dostupné z: www.psp.cz/eknih/1964ns/tisky/t0105_00.htm [náhled 7.4.2024]. OPEN ACCESS nIKOLa nOVOTnÁ 65 ření. Vpřípadě, že by se jednalo opouhé proplácení jakýchsi symbolických motivačních poplatků anikoli významné sumy, nejspíše podniky kinvesticím do ochranných zařízení nepřinutily. Finance vybrané zpokut bylo možné využít na pokrytí následků znečišťování, dělo se tak ovšem jen vomezené míře. Mnohem častěji byly takto získané finance zařazovány do obecních či okresních rozpočtů adále alokovány podle jejich aktuálních potřeb. Využití těchto prostředků bylo konkretizováno vroce 1968 ministerstvem lesního avodního hospodářství, vybraný obnos se měl jednoduše použít „vakcích spojených se zlepšením životního prostředí ve městech aobcích,“21 což poskytovalo poměrně široké spektrum možností. Stát se tak rozhodl místo tlaku na prevenci řešit až negativní důsledky znečišťování. Za jeden zdůvodů lze jistě považovat neměnnou orientaci na hospodářský růst republiky, koneckonců „svázaný“ vizemi pětiletého hospodářského plánu, jenž neměl být ohrožen poklesem produkce. Objevovaly se sice první vlaštovky poukazující na možnou změnu orientace na ekologičtější výrobu energie (vodní elektrárny, plynárny), ovšem vcelkovém výhledu šlo ominimální změny. Svou pomyslnou daň si vybraly ilimitované možnosti pořizování ainstalace odlučovacích zařízení. Československo tehdy nemělo zkušenost sjejich výrobou, musely být proto dováženy ze zahraničí, často ize západní Evropy. ČINNOST KONTROLNÍCH ORGÁNŮ ASTÁTNÍ SPRÁVY Po přijetí zákona oopatřeních proti znečišťování ovzduší se aktivity vpéči ojeho čistotu staly oficiálními apéče ozdravé ačisté ovzduší se zařadila mezi běžnou agendu národních výborů na všech úrovních. Spočíval vzakládání komisí, jejichž úkolem bylo kontrolovat provozy znečišťovatelů aúzce spolupracovat shygienicko-epidemiologickými stanicemi anově zřízenou Státní technickou inspekcí pro ochranu ovzduší. Prováděly měření úniku exhalací, navrhovaly postupy pro zlepšení nebo revidovaly instalovaná odlučovací zařízení.22 Nyní bylo vgesci národních výborů též ukládání pokut apoplatků za znečišťování. Výtěžek ztěchto pokut ovšem nově posiloval rozpočty samotných národních výborů. Jejich cílem bylo motivovat provozy kinstalaci ochranných zařízení. Exhalacím totiž bylo možné zvětší části zamezit právě instalací tzv.žaluziových či elektrostatických odlučovačů. Ty byly během šedesátých let minulého století ve velkém nakupovány azaváděny do provozu. Bohužel se však jednalo ojednoduchá zařízení ovlivněná ekonomicky omezenou ochotou do nich investovat ze strany státu, jenž vždy sáhl po nejlevnější variantě. Přímo vČeskoslovensku se výroba takových zařízení teprve zaváděla, stát byl proto 21 SOA Litoměřice, f. Krajská hygienicko-epidemiologická stanice Severočeského kraje, kart.6, Použití vlastních zdrojů národních výborů pramenících zvýnosu poplatků apokut za znečišťování ovzduší vokrese Most, 25.března 1968. 22 Jedná se ozařízení, jejichž úkolem je zachytávat popílek, tedy pevné částice vznikající spalováním hnědého uhlí. OPEN ACCESS 66 HISTORIE — OTÁZKY — PROBLÉMY 1/2024 odkázán na jejich dovoz ze zahraničí, nejčastěji ze zemí západní Evropy. Dovoz pak komplikovala finanční aideologická rovina. Výroba adovoz do Československa ssebou nesly nemalé náklady astát nerad otevřeně přiznával, že je některá zařízení třeba objednávat za hranicemi východního bloku. Ani zařízení zdovozu však nebyla zásadně technicky pokročilá apodniky bojovaly sjejich poruchovostí, což může svědčit orozsahu problému— bojovala sním celá Evropa acelá Evropa teprve objevovala možnosti apostupy řešení. Zpramenů víme, že se českoslovenští experti inspirovali řešením ve Velké Británii,23 ovšem další sledování expertní přeshraniční komunikace je možným předmětem dalšího výzkumu. Bohužel neznáme pohnutky, jež československé experty vedly kpátrání po postupech vzemích západní Evropy, ovšem jednou zhypotéz může být trápení se zhoršující se situací. Jedním zmožných řešení lokálních problémů bylo rovněž zvýšení továrních komínů, jež snižovalo znečištění vbezprostředním okolí závodů. Vzduch exhalace odnesl dále od podniku, kde došlo ke spadu. Itato skutečnost je však současně důvodem, proč problematiku znečištění nelze řešit vyloženě lokálně— ovzduší jednoduše nerespektuje hranice okresů nebo států. Kromě komisí při národních výborech stát potřeboval zaštiťující kontrolní orgán, který by se věnoval přímo péči očisté ovzduší. Zákonem zroku 1967 proto zřídil Státní technickou inspekci ochrany ovzduší vgesci Ministerstva lesního avodního hospodářství. Sdružovala formující se skupinu expertů aktivně kooperujících se státní správou. Jejím úkolem bylo ukládat montáž odlučovacích zařízení, kontrolovat jejich provoz, sledovat množství unikajících škodlivin nebo vyřizovat podněty obcí či občanů. Sloužila rovněž jako konzultační instituce amohli se na ni obracet vedoucí průmyslových podniků votázce zlepšování kvality ovzduší nebo práce sochrannými zařízeními. Ve spolupráci shygienicko-epidemiologickými stanicemi aktivně komunikovala skomisemi zřízenými při národních výborech. Úkoly hygienicko-epidemiologických stanic později zvětší části převzala Státní technická inspekce měření úletu. Společnými silami pak pečovaly okvalitu ovzduší. Důležitým partnerem vtomto boji světrnými mlýny byl iHydrometeorologický ústav, jenž se na konci šedesátých let kromě hydrologie ameteo rologie začal věnovat iochraně ovzduší, ato vreakci na jeho zhoršující se stav. Se zhoršující se kvalitou ovzduší se musely vypořádávat nejen expertní instituce. Jaké postupy tedy vboji se znečištěním volily jednotlivé stupně státní správy? Národní shromáždění, později Sněmovna lidu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, bylo zákonodárným orgánem, tedy rozhodovalo opřípravě apřípadně přijetí závazných norem. Mezioborově spolupracovalo sjednotlivými resorty věnujícími se zdravotnictví, hospodářství atp. Dále jakožto nadřízený orgán řešilo Národní shromáždění agendu, na niž nestačily pravomoci národních výborů. Krajské národní výbory (KNV) problém ajeho řešení přímo komunikovaly snárodními výbory okresní amístní úrovně. Působily při nich odborné komise spolu23 SOA Litoměřice, SKNV Ústí nad Labem, kart. 613, inv. č.146, Příloha ke kontrolnímu rozboru postupu řešení otázek ochrany životního prostředí vSeveročeském kraji, zejména pokud jde oplnění vládního usnesení 70/67 č.2. Kontrola kouřových emisí zdomovních topenišť ve Velké Británii, 1967. OPEN ACCESS nIKOLa nOVOTnÁ 73 and awareness of air quality and the factors that affected it. The results arrived at are as follows: the state did indeed choose to prioritise industrial development over environmental protection, although it had attempted to take several (mainly legislative) measures to mitigate pollution. The hypothesis that there was an attempt to centralise technological solutions to the problem and to control them was not borne out; instead, the choice of solutions (if any) was left to companies. Control of the flow of information on air pollution was minimal during the 1960s, and only changed after 1968 with what is known as Czechoslovak normalization. Mgr. Nikola Novotná je absolventkou Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Věnuje se environmentálním dějinám, znečištění ovzduší aživotního prostředí voblasti severních Čech atématu státní hranice sousedící sBavorskem vletech 1948–1989 ([email protected]). OPEN ACCESS