OPEN ACCESS
No ý s ě české li e a uře 16. s ole í
Oldřich Kašpa
Ve s ém příspě ku zaměřuji pod obnější pozo nos na p oblema iku No ého s ě a
jako exo ické ku iozi y české li e a uře 16. s ole í.1 Základními p ameny ke sledo-
ání oho o éma u jsou ři s ěžejní díla publiko aná českém jazyce p ůběhu zmí-
něného období. Na p ním mís ě o je Spis o No ých zemích a o No ém s ě ě Mikuláše
Bakaláře Š ě iny, k e ý yšel Plzni kolem oku 15062, na mís ě d uhém Kosmog a ie
Česká Zikmunda z Púcho a z oku 15543 a konečně na mís ě ře ím His o ie o pla ení
se do Ame iky, k e áž i B asilia slo e, český překlad známého spisu, bu gundského o-
dáka, později kal ínského ducho ního Jeana de Lé yho o jeho poby u mezi b azil-
skými Indiány e d uhé polo ině 16. s ole í.4
1 Zámě ně se zabý ám pouze českými p ameny, neboť y zasaho aly nejši ší s u oby a-
els a, jíž namnoze nebyly dos upné e šlech ických kniho nách a biblio ékách cí ke -
ních ins i ucí běžně se ysky ující p ameny zah aniční p o enience a o čas o e s ých
p ních, nebo elmi aných ydáních ( iz KAŠPAR, O. Soupis španělských isků bý alé zá-
mecké kniho ny Roudnici nad Labem nyní depono aných e S á ní kniho ně ČSR P aze, P aha
1983); ibid. Soupis španělských a po ugalských isků bý alé p ažské lobko ické kniho ny nyní
depono ané e ondech SK ČSR P aze, P aha 1984; ibid. Soupis p amenů k dějinám zámořských
obje ů a dobý ání No ého s ě a e ondech Ná odní kniho ny P aze, P aha 1992; ibid. České
překlady španělské li e a u y 16.–18. s ole í, P aha 1987 ad.
2 HORÁK, B. Dějiny zeměpisu: Doba elkých obje ů (15.–16. s ole í), P aha 1958, s. 118–119;
KOHÚT, L. (ed.) Bakalář Š e ina: Š udie a ma e iály o ži o e a diele slo enského p o lačia a
Plzni, B a isla a 1966; HRUBEŠ, J. Nicolás Bakalář, imp eso del Pilsen y p ime in o -
mado sob e el Nue o Mundo, Ibe o-Ame icana P agensia, 4, 1970, p. 209–215; ibid. Nicolás
Bakalář: el p ime po anue as checo sob e los iajes de descub imien o (Al ma gen del
T a ado de las nue as ie as), Ibe o-Ame icana P agensia, 9, 1975, p. 167–179.
3 Z PÚCHOVA, Z. Kosmog a ie Česká, P aha 1554; DVORSKÝ, F. Doda ky a op a y k biog a iím
s a ších spiso a elů českých a s a ší české bibliog a ii, Časopis Českého Muzea, 58, 1884,
s. 304–306; ČERNÝ, F. Kosmog a ie česká, Lis y ilologické, XX, 1893, s. 446 an; KAŠPAR, O.
La Cosmog a ía Checa en el con ex o de los abajos cosmog á icos eu opeos del siglo XVI,
Ibe o-Ame icana P agensia 11, 1978, p. 179–184 ad.
4 DE LÉRY, J. His oi e d’un oyage aic en la e e B esil, au emen di Ame ique, La Rochelle
1578.
14 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015
Spis o no ých zemiech a o No ém s ě ě, o němž o jsme p e žádné známos i neměli ani
co kdy slýchali, předs a uje p ní in o maci o Ame ice domácím jazyce. Základem
českého zp aco ání je dopis Ame iga Vespucciho o jeho ře í ces ě do zámoří.5 M.Ba-
kalář šak aké čás ečně ychází z Kolumbo a lis u o p ní pla bě zaslaném špa-
nělským k álo ským úředníkům San angelo i a Sánchezo i6 a P. Kneidl yslo uje
elmi logickou hypo ézu o ře ím možném zd oji českého zp aco a ele — zp á ách
an iškánské misie na os o ě Hispaniole (San o Domingu).7
Pozo nos p ních E opanů přicházejících do No ého s ě a při aho al nejen
yzický zhled pů odních oby a el, ale o něž od e opského kul u ního a — do
jis é mí y aké známého asijského a a ického — modelu elmi se odlišující zo ce
cho ání mís ních oby a el. Mnohé z oho, co spa řo ali, naplňo alo e opské pozo-
o a ele a později i č enáře jejich popisů úžasem, mnohé bylo nepochopeno, elmi
čas o aké z eličo áno nebo zk eslo áno. Nicméně něk e é in o mace, jež e s é době
působily jako při ažli é ku iozi y a jejichž popis byl aké ak zamýšlen se celku za-
kládaly na eali ě, byť mnohdy alešně nímané a čas o nap os o nepochopené. Jako
např. následující pasáž ýkající se jedné ze součás í sexuálního ži o a indiánů, k e ou
M. Bakalář popisuje následujícími slo y: „Mají aké jeden obyčej elmi m zký a k ě-
ření nepodobný, nebo jejich ženy jsúc nadobyčej smilné, aby s ú chlipnos nasy ily,
umějí učini i, že mužie mie ají konce nadobyčej lus é, neb mají nějaká malá z ieřa a
a y přisazují k údóm muským; a ak když o z ieře ukusí muže konec, ehdy jemu
nadobyčej elmi o eče a bude lus ý“8.
Ve s é pods a ě se jedná o íce či méně ě ohodný popis dočasné „sexuální modi i-
kace“. Z li e a u y známe něk e é alé způsoby p ak iko ané jednak mezi Dajaky na
Bo neu a jednak — a o je p o nás důleži é — o něž předkolumbo ské Ame ice. Jedná
se např. o ope aci, při níž je příčně pe o o án pohla ní úd a ložena dře ěná nebo ko-
o á yčinka, jejíž nepa ně přeční ající ok aje jsou zjemněny kulo i ými kno líky.9
Vespucciho líčení české e zi Mikuláše Bakaláře celku logicky zapadá do ýše
cha ak e izo aného koncep u, ačkoli u e opského č enáře é doby, jenž se po ý-
kal se zásadní neznalos í nejen sexuálních p ak ik oby a el No ého s ě a, ale i jejich
běžného ži o a, nu ně muselo zbudi minimálně z ěda os a údi , ne-li íce či méně
poho šený odpo a šok.
Nepředs í aný údi a no nou dá ku zá is i zbudilo jis ě následující líčení době,
k e á měla ješ ě elmi málo znalos í o „zd a ém“ způsobu ži o a a jeho li u na ě-
lesnou kons i uci člo ěka. V čase, kdy se po dlouhých s ale ích do popředí opě do-
s á á — přímé sou islos i s ozmachem enesančního ducha — i nesk ý aný obdi
„při ozené“ yzické ženské k ásy ep ezen o ané jednak „zno uobje eným“ an ic-
5 KNEIDL, P. Ame iga Vespucciho Mundus no us a Spis o no ých zemích Mikuláše Bakaláře,
Spis o no ých zemích a o no ém s ě ě, P aha 1981, s. 34–35.
6 BĚLIČ, O. — BĚLIČOVÁ, J. — DAMBORSKÝ, J. (eds.) Ces y K yš o a Kolumba: Deníky, lis y,
dokumen y, P aha 1958.
7 KNEIDL, P. Ame iga Vespucciho Mundus no us a Spis o no ých zemích Mikuláše Bakaláře,
Spis o no ých zemích a o no ém s ě ě, P aha 1981, s. 40.
8 Ibid. s. 8.
9 VRHEL, F. An opologie sexuali y: Sociokul u ní hledisko, B no 2002, s. 25.
OLDřICH KAšPAR 15
kým ideálem koncen o aného ženského pů abu podobě bohyně Venuše, jednak
oduše nělými malbami spanilých madon, ykouzlených enesančními umělci.10
„Ženy jejich, jakož jsme napřed po ěděli, ždycky nahé chodie a jsú elmi smilné, ale
šak ěla sú ušlech ilého a čis ého. A nejsú ak m ské, jakož by se niek o domnie al,
neb poně adž sú masna é, z ě ší s any přik ý ají hanbu s ú. Byla nám o di ná
ěc, že sme žádné ne iděli, k e á by měla cecky slabé anebo břicho z askalé, ačkol-
ěk i mnohé dě i něk e é mie aly, než každá měla i břicho i cecky jako panna.“11 Jak
u ádějí něk eří au oři „dlouhá isící ňad a si po ažují A ice …“12, ale E opě jak
známo, nikdy jako obecný ideál k ásy nímána nebyla.13
Oblíbenou ku iozi u námi sledo aném s ole í i obdobích následujících předs a-
o ala o ázka kanibalismu. Ten byl ždy děčným éma em, čím íce se popis kanibal-
ských p ak ik yznačo al d as ičnos í a z eličo áním, ím aké zbuzo al ě ší po-
zo nos . Jak je omu případě následující Bakalářo y ukázky. „Mnohé boje mezi sebú
činie. S a ší na odie mladších k boji a uk u ně se sami mezi sebú mo dují. A ězně,
k e éž z boje při edú, cho ají a bijíce jedie. A mezi jiným masem ělo člo ěčí jes jim
obecné. A aby, coť p a ím, jis ější byl: iděl sem, že jeden snědl syny s é i ženu. Viděl
sem aké člo ěka a mlu il sem s ním sk ze znamenie, k e ýž o iece než ři s a lidí
bieše snědl. I em byl sem jednom měs ečku 27 dní. Neb mají měs ečka a si d ěma
řadami us a ené. A u jsem iděl domích ěla člo ěčí slaná isíce, jako u nás slaniny
ěšejí. A p a ím iece, že se oni di ie, p oč my nepřá ely naše nejieme.“14
Obřadní kanibalismus známý nejen u předkolumbo ských kul u No ého s ě a,
zde byl de o mo án až do absu dně ka ikující mí y p á ě díky nepochopení onoho
základního — o jes účelu. Poží áním čás í ěla s ého předka či uda ného nepří-
ele si do yčný zajišťuje, aby žádané las nos i u edeného subjek u přešly na něho
samo ného. Tu o p o něho dá no zasu ou sku ečnos E opan limi o aný odlišným
s upněm kul u ního ý oje a nábožens í 16. s ole í logicky nikdy nemohl pochopi .
Nap os o příznačným dokladem oho je známá esej M. de Mon aigne O lidojedech.15
Zcela jiný cha ak e popisu „exo ických ku iozi “ najdeme Kosmog a ii české,
konk é ně kapi ole O no ých os o ích, k e ak, sk ze koho a kdy nalezeny jsou, jež při-
náší p ní soubo nou in o maci o zámořských obje ech a conquis ě Ka ibské oblas i
a Mexika českém jazyce. Za jednu z jejích nejzajíma ějších čás í je možno po ažo a
10 FOUILLOUX D. e al. Slo ník biblické kul u y, P aha 1990; HUYGHE, R. e al. Umění enesance
a ba oku, P aha 1970.
11 KNEIDL, P. Ame iga Vespucciho Mundus no us a Spis o no ých zemích Mikuláše Bakaláře,
Spis o no ých zemích a o no ém s ě ě, P aha 1981, s. 10.
12 VRHEL, F. An opologie sexuali y: Sociokul u ní hledisko, B no 2002, s. 41; LIPS, J. P i
p ameňoch ci ilizácie, B a isla a 1961, s. 33 ad.
13 VLACH, J. Žena e z ycích a m a ech ná odů, P aha 1927; ERLICH, M. La emme blessée: Essai
su les mu ila ions sexuelles éminines, Pa is 1986.
14 KNEIDL, P. Ame iga Vespucciho Mundus no us a Spis o no ých zemích Mikuláše Bakaláře,
Spis o no ých zemích a o no ém s ě ě, P aha 1981 s. 9.
15 (DE MONTAIGNE, M.) Essais de Michel Seigneu de Mon aigne: Cinquiesme edi ion augmen ée
d’un oisieme li e e de six cen s addi ions aux des p emie s, Pa is 1588; DE MONTAIGNE, M.
Essais, Tex e é abli e p ésen é pa Jean Pla a d, Pa is 1946–1947.
16 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015
ý ahy ze d uhého a ře ího dopisu španělského conquis ado a H. Co ése nichž
popisuje ažení na az éckou me opoli Tenoch ilán a podá á pod obný ob az měs a
i ži o a jeho oby a el.16
Jes liže se A. Vespucci zabý á e s ém díle e niky, jež bychom podle poněkud poe-
ické denominace J. Čapka, zařadili mezi „pří odní ná ody“17, pak H. Co és popisuje
jednu z „ cholných“ ci ilizací předkolumbo ské Ame iky18 — impé ium nahuaských
Az éků. Velmi imp esi ně musel na českého č enáře působi ehdejší doby plas ický
popis ůzných způsobů az éckých i uálních obě í, pochopi elně pa řičně přiba ený.
„Ch ámy k ásné a nákladně s a ěné mají a d ahými kol ami19 ob ěšené. Také mají
en ohyzdný obyčej, že dě i20 s é obě ují, aké i s é služebníky obě ují časem, když
ou ody domuo s ezou, d ahé oucho je oblekouce a jim se modlíce, aby na onom
s ě ě boha za ně p osili. Obyčej mají éž, k e s ou las ní bohuom obě o a i, k e ouž
ozličným spuosobem sobě z jazyku, s dce, ukou a z p sí y očují. A u k e zhuo u
k nebi házejí a s ěny ch ámích jí sk opují, nadí ajíce se, ako ou ěcí, že bohy s é
spokojují.“21
Ačkoli en o i následující popisy jsou celku eálné. H. Co és se o iž jako snad
jediný ze španělských doby a elů yznačo al neu ěři elnou níma os í k mís ním
eáliím, musely přes o na č enáře e s ředu E opy 16. s ole í působi jako elmi exo-
ické a ku iózní. Sám H. Co és si byl é o sku ečnos i, jak os a ně dokládají něk e é
jeho ý oky, zcela jasně ědom. „Neboť ch ěl-li bych, nejmocnější Pane, aší k álo -
ské Jasnos i ypo ědě še o elkolepých a podi uhodných a sk ělých ěcech oho o
elkého měs a ( j. az éckého Tenoch i lánu) a o pans í a službách onoho Moc ezumy,
jeho ládce, o i uálech a z ycích zdejšího lidu i o způsobu lády zde e měs ě s ejně
jako os a ních měs ech pa řících omu o ládci, bylo by zapo řebí mnoho času a po-
če ných a elice zkušených yp a ěčů: nemohu ypo ědě jedinou ze s o ky ěcí, jež
by s ály za yp á ění. Pokud šak bude mých silách, budu Vám yp á ě o něk e-
ých z ěcí, jež jsem iděl, a i když budou yloženy neuměle, ím s jis o ou, že budou
ak obdi uhodné, že se budou zdá neu ěři elné.“22
16 (CORTÉS, H.) P aecla a de Fe dinandi Co esii de No a Ma is Oceani Na a io, No imbe k
1524; ibid. De insulis nupe in en is Fe dinandi Co esii ad Ca olum V. Rom. Impe a o em
Na a iones … b. m. 1532; ibid. Dopisy: D uhý a ře í dopis o doby í Tenoch i lánu, P aha 2000.
17 ČAPEK, J. Umění pří odních ná odů, P aha 1949.
18 KAŠPAR, O. — F. V hel, F. Tex y na i ní Ibe oame iky I: Předkolumbo ské li e a u y, P aha
1978; ibid. Tex y na i ní Ibe oame iky III: Folkló Mezoame iky, P aha 1984; ibid. E nog a ie
mimoe opských oblas í: Ame ika, II — Mezoame ika, P aha 1986.
19 Kol a — e s ředo ěku přenosná deko a i ní ex ilie — zá ěs, záclona, kobe ec. Zde
nejspíše zdobený zá ěs.
20 Tady snad jen připomínka, že obě o ání dě í zdaleka není jen ýsadou No ého s ě a.
Zmínky o dě ských obě ech najdeme, mimo jiné, už e S a ém zákoně (Ab aham a Izák).
Dě i obě o á ali s é bohyni Tani Ka aginci ( li e á ní podobě se o o éma obje ilo
ománu G. Flaube a, Salambo) ap.
21 (CORTÉS, H.) O něk e ých no ě nalezených zemích, os o ích a ná odech k papeži
Klimen o i sedmému ej ah lis u psaného, Z PÚCHOVA, Z. Kosmog a ie česká, P aha 1554,
ol. CVIIIa.
22 CORTÉS, H. Dopisy: D uhý a ře í dopis o doby í Tenoch i lánu, P aha 2000, s. 21.
OLDřICH KAšPAR 17
Na jiném mís ě dopisu ad eso aném císaři Ka lu V. o Co és přímo přizná á, když
mlu í o něk e ých no ých, jemu nap os o neznámých ěcech — „s ýma očima je i-
díme, nemůžeme je šak ozumem pochopi .“23 Jak p okázalo s o nání španělského
o iginálu s českými ý ahy, není mezi pů odní španělskou a českou e zí zásadněj-
ších ozdílů.
Popis obě í las ní k e, popřípadě sebe ýznění, jež by se dalo s o na s e op-
ským „ lagelans ím“ do jis é mí y ys ě luje „lehkos “ s jakou mezoame ič í indi-
áni přijímali no ou, křesťanskou, přesněji řečeno ka olickou í u. Dalším důleži ým
momen em byl i jejich pos oj ke sm i, jenž má e s ých základních ysech opě do-
s i společného s poje ím e opského ka olicismu, na což pomě ně b zy upozo ňo-
ali p ní křesťanš í misionáři, jako například an iškánský mnich Be na dino de
Sahagún24 a po nich i p ní an opologo é, ypu Jamese F aze a.25 „Ob azo é jejich
k í lidskou šickni zmazáni byli, s dce dí ek nej ě ší jejich oběť bý ala, k e ouž sou
Bohuom s ým učini i mohli. A podlé ozličných příhod, každé s é po řebě, oby-
čejem pohanským, p o i elikému nedos a ku jednu modlu měli, jako k álce, k po-
koji, k obilí, ou odě, š ěs í, k zd a í, p o od ácení neb při edení ápení a ak dále.26
Ob o ský pop ask muselo českém p os ředí, k e é si é době na osobní hy-
gie nu — os a ně jako celá E opa é doby — příliš nepo pělo27, způsobi ylíčení „su-
pe hygienických“ i uálů mexického ladaře Mon ezumy.28 „K ál uce s é před jídlem
23 Ibid. s. 22.
24 Be na dino de Sahagún dal podně ke zniku nej ýznačnějšího p amene k e nog a ii a his-
o ii nahuaských e nik, hla ně Az éků. Jeho His o ia gene al de las cosas del eino de Nue a
España (Obecná his o ie ěcí k álo s í No ého Španělska) byla na několik s ole í zapome-
nu a, až ji lo d Kingsbo ough zařadil do 6. s azku s ých An igüedades mexicanas (Mexické
s a oži nos i), k e ý yšel Londýně oce 1831. BAUDOT, G. U opie e his oi e au Mexique:
Les p emie s ch onique s de la ci ilisa ion méxicaine (1520–1569), Toulouse 1978; LEÓN-
PORTILLA, M. Be na dino de Sahagún, Mad id 1987; GARIBAY, A. M. F ay Be na dino de
Sahagún. Relación de los ex os que no ap o echo en su ob a: Su mé odo de in es igación,
Apo aciones a la in es igacion olclo ica de México, México 1953, p. 7–32.
25 FRAZER, J. Zla á a oles , P aha 1994, s. 508.
26 (CORTÉS, H.) O om elikomocném a zácném měs ě Temix y am slo e a o obyčejích okol-
ních é země a o jich íře zp á a Fe dynanda Ko ezya Jeho Velebnos i Císařské učiněna,
Z PÚCHOVA, Z. Kosmog a ie česká, P aha 1554, ol. CXIa.
27 Viz odpo ídající pasáže následujících publikací: NOVOTNÝ, A. Z P ahy dozní ajícího ba o-
ka, P aha 1947; JANÁČEK, J. Rudol II. a jeho doba, P aha 1987; PARKER, G. Španělský k ál
z odu Habsbu ků: Nejmocnější křesťanský ládce, P aha 1995; PÁNEK, J. Vilém z Rožmbe ka,
P aha 1998; KOLDINSKÁ, M. Každodennos enesančního a is ok a a, P aha — Li omyšl
2001; LADERO QUESADA, M. A. Španělsko ka olických k álů, P aha 2003 ad.
28 V sou islos i s az éckou éma ikou 16. s ole í lze upozo ni na zajíma ý enomén ý-
kající se hudby a sice p ůnik moc ezumo ských, edy exo ických mo i ů do e opského
hudebního ži o a ba okního a klasicis ního období. Konk é ně se jedná o ři ýznam-
ná díla s moc ezumo skou éma ikou. A sice ope u Mon ezuma Ka la Hein icha G auna,
jež měla p emié u Be líně oce 1755 a jejíž lib e o napsal sám p uský k ál F ied ich
II. Dále ope u Mo ezuma ýznamného českého sklada ele, působícího e d uhé polo ině
18. s ole í I álii, Jose a Mysli ečka (lib e o Vi o io Amedeo Cigna-San i) p emié o a-

18 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015
a po jídle myje, a když je jednou o učník u ře, po om se oň íce neu í á a z k e é
nádoby jednou jí, íce ji před něho s jídlem nes a ějí, než šecko, aby zno u uděláno
a uko áno bylo. Č nác ek á se každého dne jiné a jiné oucho obleče a po omně již
se íce žádné neoděje.“29
Dílo Jeana de Lé yho poslední z u edené ojice, jež bylo aké ela i ně elmi b zy
přeloženo do češ iny (1590) bý á po ažo áno za jakousi „p ehis o ickou“ an opo-
logickou monog a ii.30 Po p a dě řečeno, za sku ečným počá kem an opologických
e énních ýzkumů, nes ojí uzná aní bada elé jako F anz Boas či B onisla Mali-
nowski, nýb ž gene ace jezui ských misionářů, z láš ě ěch, k eří působili La in-
ské Ame ice a Kanadě 17. a 18. s ole í. V p ém případě s oji nezas upi elnou oli
seh áli i jezui š í misionáři z České p o incie, jako například Jose Neumann, Václa
Linck, Ignác Ti sch ad., případě d uhém o byli F ancouzi Paul Le Jeune, Jacques
Ma que e a zejména Joseph La i au. Výsledky jejich p áce byly o isko ány e ý oč-
ních jezui ských zp á ách (li e ae annuae), ale najdeme je o něž jejich k onikách31
i souk omé a o iciální ko espondenci.32
V aťme se šak k J. de Lé ymu. Ten se e s ém díle nejdří e sous řeďuje na po-
psání yzických cha ak e is ik domo odců a zaměřuje s oji pozo nos aké na způ-
soby zdobení jejich ěl (kap. 8). V dalších čás ech knihy líčí „ echniky“ indiánského
álčení, popisuje zb aně a ěnuje elkou pozo nos omu, jak upíjš í álečníci za-
cházejí se zaja ci (kap. 14). Podá á pod obný ob az obřadů zabíjení nepřá el padlých
do zaje í a jejich i uálního pojídání (kap. 15). Jak upozo ňuje B. Ho ák33, je a o pasáž
psána s jis ým p opagandis ickým zámě em, k e ý se p oje uje přede ším zá ě u
zmíněné kapi oly, kde au o ses a il jakési „dějiny lidských uk u nos í“, nichž u ádí
příklady z his o ie žido ské, u ecké a aké z náboženských bojů ancouzských. Tě-
mi o dějinnými příběhy omlou á uk u nos „pohanských“ domo odců, jejichž kani-
balismus — se podle něho — ne y o ná excesům spáchaným přede ším období
náboženských álek. V podobném duchu se yjadřují oba překlada elé ú odní de-
dikaci knihy ěno ané Bohuch alo i Be ko i z Dubé. „Jes iť ěc h ozná lidi zabíje i,
nou e Flo encii oce 1771 a konečně i dílo na s ejné lib e o Nicoly An onia Zinga elliho
(p emié a, Neapol 1781). Pod obněji iz BLAHYNKA, M. Exo izmus ope e, B a isla a 2002.
29 (CORTÉS, H.) O om elikomocném a zácném měs ě Temix y am slo e a o obyčejích okol-
ních é země a o jich íře zp á a Fe dynanda Ko ezya Jeho Velebnos i Císařské učiněna,
Zikmund z Púcho a, Kosmog a ie česká, P aha 1554, ol. CXIIa.
30 V českém kon ex u ak o dílo Lé yho pop é zhodno il HORÁK, B. e s udii Ces opis Lé yho
a jeho český překlad již zmíněné edici z oku 1957 na s. 11–12. B. Ho ák aké upozo nil na
ú ahu GAFFARELA, P. His oi e du B ésil F ancais, Pa is 1878, s. 207 ad. a CLERKA, Ch. (ú od
k pařížskému ydání Lé yho ces opisu z oku 1927, s. 26) o Lé yho ces opise jako jednoho
z p amenů ilozo ického oz ažo ání Michele de Mon aigne.
31 NEUMANN, J. His o ia de las Suble aciones Indias en la Ta ahuma a, P aha 1994.
32 GONZÁLEZ RODRÍGUEZ, L. E nología y Misión en la Pime ía Al a 1715–1740, México
1977; LACOUTURE, J. Jésui es: Une mul ibiog a ie. 1. Les Conqué an s, 2 Les Re enan s, Pa is
1991; KAŠPAR, O. Los Jesui as Checos en la Nue a España, México 1991; DAVIES, M. W.
An h ophology, London 2002; ČORNEJOVÁ, I. To a yšs o Ježíšo o: Jezui é Čechách, P aha
2002, ad.
33 HORÁK, B. Ces opis Lé yho a jeho český překlad, P aha 1957, s. 12.
OLDřICH KAšPAR 19
maso lidské péci a jís i; a šak zdaž méně h oznější ěc jes lidi pobožné bídně ssu-
žo a i, s nimi se muči i a ka o a i a ápi i, chudé a nuzné si o ky a do y ssužo a i
a jim chléb jejich k a ě doby ej jakořka z ukou ydí a i? A šak že šecky y o ěci
nynějším našem bídném s ě ě olný p ůchod mají a zje ně se konají, kdo oho ne-
idí? Ó jak mnoho ako ých lidojedců, chudých, bídných a pobožných apičů má naše
a o Eu opa, ba co dím Eu opa, las ní naše a o las , česká země.“34
Z odinných z ahů zaujala Lé yho zejména ins i uce manžels í. Na e opského
č enáře, českého pochopi elně ne yjímaje, nu ně musel jako ku iózní zapůsobi ak ,
že konečné řešení cizoložs í ženy bylo loženo do ukou jejího muže, na ozdíl od
E opy, kde se oho ujímala o iciální moc, jež cizoložnici ženu es ala eřejnou poha-
nou (p anýř) a někdy i yzickou s igma izací. Ho ší es čekal ženu, jež se dopus ila
zmíněného „zločinu“, ale na íc zabila s é dí ě, „aby zak yla s ou hanbu“, jak se lze
dočís dobo ých ozsudcích. Ta byla pop a ena a s dce jí ob ykle p okláli dubo ým
kolíkem, aby se nep oměnila e ampý a.35 „… o Ame ikánských manžels ích známo
bý i má, píše Lé y, že žen ne ě ných a cizoložnic ak elice nená idí b asilienš í, že
samým při ozeným zákonem edeni jsouce ženu cizoložnou moc muži jejímu, aby
s ní, což chce, čini i mohl, dá ají a na s obodě jemu oho, chce-li ji zabi i, buď s eli-
kou hanbou a po upou její p opus i i, zanechá ají. …Vdané šak elice se pilně še ří,
aby é čás ce nehřešily, neb by sic jináče upadly poku u u, že by buď sež ány buď
s hanbou od manželů yhnány bý i musely.“.36
Popis po odu dí ě e a ak i ní účas muže při něm zcela jasně odkazuje k — mno-
hem později popsanému — obyčeji ku ada, kdy, mimo jiné, „o ec je chápán jako účas -
ník po odu dí ě e“.37 „Já a jiný F ancouz do si jedné sme se zahodili, kdež o půlnoci
eliký křík ženský slyšíce sme s ali, domní ajíce se nejináč, než že ji a šelma ja-
noua e38 popadla, na e uňk39 sme přiběhli, kdež ženu odící sme nalezli, při níž muž
po innos báby, k e áž při po odu slouží á ykoná al. Ten nejp e děťá ko na lok y
za , zubama mu pupek přeh yzl a nos podle obyčeje jejich, k e ýž se i u jiných am
okolních zacho á á, jemu z lačil. Nebo oni k ásu a pěknos dí ě e splesknu í nosu
pokládají. Nap o i z yku a obyčeji bab našich, k e éž, jakž se děťá ko na odí, aby ím
slušnější bylo, jemu jej po y aho a i obyčej mají. Hned pak, jakž děťá ko o se na o-
dilo a na s ě přišlo, umý áno a ba ami če enou a če nou od o ce malo áno a na-
š ejcho áno bylo. Na ozené po om a ak umy é a omalo ané beze šeho jej ázání
a do plének obalo ání do oho lože za ěšujícího položeno jes .“40
I J. de Lé y nám přináší jednu elmi zajíma ou pasáž zabý ající se hygienou dí ě e
a hygienou ůbec. „ Přidám pak i o o o ame ikánských dí kách, že ačkolí ma ky jejich
žádných plének nemají a lis ů (jichž sic hojně dos i a nazby mají) k omu neuží ají,
a šak řískami dře ěnými čis o ně zadky jejich u í ají, akže ší nečis o y ždycky
34 DE LÉRY, J. His o ie o pla ení se do Ame iky, k e áž i B asilia slo e, P aha 1957, s. 54.
35 ŠINDELÁŘ, V. Ces a na pop a iš ě, P aha 1997, zde (na s. 291) i další li e a u a k éma u.
36 VRHEL, F. An opologie sexuali y: Sociokul u ní hledisko, B no 2002, s. 64.
37 Zkomolenina slo a jaguá (Pan he a onca).
38 S a očeský ý az p o pomoc.
39 DE LÉRY, J. His o ie o pla ení se do Ame iky, k e áž i B asilia slo e, P aha 1957, s. 275.
40 Ibid. s. 276.
20 STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA 1/2015
p ázdné jsou. S a ší aké éhož způsobu uží ají, o nichž (zab a se již eď i k é ne-
onné ma e ii) idí se mi, jak se při om cho ají, připomenou i. Z ykli pak oni cha-
lupách moči i, a šak žádný sm ad od ud nepochází, ačkolí elmi čas o nich oheň
a éměř jeden po d uhým zaněcují a mís o dlážení pískem chalupy nanesené mají. Ale
když jim koli po řeba yp ázdnění a polehčení s ře a žaludka nas ane, edy daleko od
s ých chalup k omu odcháze i a am s ou po řebu k om lidí sp a o a i obyčej mají.“41
Česká e ze Lé yho spisu se může pochlubi aké jedním p ens ím pa řícím
spíše do dějin ling is iky nebo e no-ling is iky, přináší o iž p ní „česko-indiánský“
slo níček a ú y ky z kon e zace mezi F ancouzem a Indiánem Tupí.42 „Rozmlou ání
ou řečí, k e éž se uží á od oby a elů B asilienských, Tououpinambululciů, Tou-
oupinenguin, b asilicsky a česky sepsané. — B asilienský. — F ancouz. — B. E e
ioubé? Cos přišel? — F. Pa aiou . Takť jes přišel jsem. — B. Teh, auge ný po. Nu dobře
jes . Ma a pé — dé é é? Jakť i říkají? — F. Le y oussou: elký hlemejžď mořský. —
B.E é — iacasso — pienc? Cos las i zanechal, aby po om zde bydlil? — F. Pá. Tak
jes . — B. Eo i — dec e ani ouani epiac. Podiž sem edy a podí ej se na mís o obydlí
ého. — F. Auge bé. Dobře jes .“43
Dá se říci, že podobném duchu jsou kons uo ány pozdější g ama iky, slo níčky
a kon e zace indiánských jazyků pocházející z pe zejména an iškánů a jezui ů.
A s ejným způsobem p aco al na konci 18. s ole í i p ní no o ěký bada el z českých
zemí La inské Ame ice Tadeáš Haenke, jak o dokládají jeho dodnes a chí u K álo -
ské bo anické zah ady Mad idu docho ané „minislo níčky“ indiánských jazyků.44
Zá ě em můžeme kons a o a , že šechna ři sledo aná česká díla 16. s ole í za-
bý ající se z ůzného pohledu eali ou No ého s ě a měla českému č enáři co nabíd-
nou z hlediska „ku iózního“ a „exo ického“. Snažili jsme se pod obněji upozo ni
alespoň na něk e é yb ané aspek y spíše z oblas i odinných a sociálních z ahů, na
enomény sociálně-kul u ní apod. S anou jsme ponechali p os é popisy no é ea-
li y (např. enoch i lánského žiš ě, Moc ezumo ých zah ad Kosmog a ii České,
apod.) Vzhledem k omu, že předcházející ýzkumy45 dos a ečně p okázaly, že námi
ozebí aná li e a u a ( mnoha případech ozhojněna a doplněna další li e a u ou
cizojazyčnou) se čas o ysky o ala nejen e šlech ických a cí ke ních kniho nách,
41 Ibid. s. 279.
42 O indiánských jazycích se později poch alně zmiňuje i Jan Amos Komenský, k e ý e
s ém díle Lingua um Me hodus no issima píše: „Ba připomínám i mexickou řeč z oze-
nou up os řed ba ba ské země Ame ičanů, k e á si zaslouží olik ch ály, že může uhla-
zenos í sou ěži s řečí la inskou nebo řeckou. A šak i kuskánš inu nebo-li řeč Inků Pe u
Acos a elmi ch álí“. (KAŠPAR, O. Komenský a La inská Ame ika, Poc a Uni e zi y Ka lo y
J. A.Komenskému, P aha 1990, s. 329–333.)
43 DE LÉRY, J. His o ie o pla ení se do Ame iky, k e áž i B asilia slo e, P aha 1957, s. 305–306.
44 KAŠPAR, O. Manusc i os pos humos de Tadeo Haenke en Real Ja dín Bo ánico en Mad id,
A chí O ien ální, 1, 1989, s. 66–68.
45 KAŠPAR, O. — VOIT, P. Li e a u a o No ém s ě ě předběloho ských knižních ondech
Čech a Mo a y se z láš ním zře elem k Olomouci, Zp á y K ajského las i ědného ús a u
muzejního Olomouci, 214, 1981, s. 21–28; KAŠPAR, O. — PEŠEK, J. Zp á y o No ém s ě ě
kniho nách p ažských měšťanů předběloho ského období, P ažský sbo ník his o ický 21,
1988, 5–15. ad.
OLDřICH KAšPAR 21
ale i biblio ékách měšťanských, dos al se ak No ý s ě jako exo ická ku iozi a ne-
spo ně do po ědomí ši okých s e oby a els a Českého k álo s í a jeho ůzně
anspono aný ob az se s al nedílnou součás í předs a českého člo ěka o zdáleném
zámořském s ě ě.
THE NEW WORLD IN CZECH LITERATURE OF 16TH CENTURY
The ac ha Ame ica as an exo ic cu iosi y o med an impo an pa o Czech knowledge o he
nea and mo e dis an wo ld o he pe iod is illus a ed on pa icula examples o h ee Czech
16 hcen u y wo ks dealing wi h he New Wo ld and i s inhabi an s — Mikuláš Bakalář’s wo k On
he New Wo ld (1506), Czech Cosmog aphy by Zikmund o Púcho (1554), and he Czech ansla ion
o he wo k His o y o he Voyage o Ame ica, Called Also B asilia by Jean de Lé y (1590). The a icle is
complemen ed by a ich bibliog aphy e e ing o pa icula indi idual phenomena.