Ruce as ě : Me leau-Pon y, ges o aznako ý jazyk
Jose ulka
ABSTRACT:
Hands and Wo ld: Me leau-Pon y, Ges u e and Sign Language. In he p esen a icle, he au-
ho examines he ele ance o Me leau-Pon y’s hough in he ealm o ges u e s udies and sign
language linguis ics. Me leau-Pon y’s e lec ion on he ges u al na u e o language, as p esen ed
in Phenomenology o Pe cep ion, ep esen s a ema kable s a ing poin o bo h ges u e s udies and
dea s udies, inso a as i s esses he in e ela edness o he subjec , his o he ges u al exp ession
and he wo ld he subjec s inhabi s. In he second pa o he pape , examples a e p esen ed o sup-
po he cen al hesis: Jü gen S eeck’s esea ch on ges u es in he na u al en i onmen and he
example o Ka a Kolok, aBalinese illage sign language, and i s pa icula way o ea ing spa ial
ela ions and s uc u es.
KLÍČOVÁ SLOVA / KEY WORDS:
enomenologická iloso ie, ges a, ling is ika znako ých jazyků, esnické znako é jazyky
ges u es, phenomenological philosophy, sign language linguis ics, illage sign languages
Cílem oho o příspě ku bude něco elmi p os ého: zno u přečís kapi olu zMe leau-
-Pon yho Fenomenologie nímání ěno anou enoménu exp ese ap omlu y a y odi
zní něk e é elemen á ní důsledky nejen p o způsob, jakým můžeme chápa eno-
mén ges a, ale ip o možné u ažo ání oznako ém jazyce (ok e ém Me leau-Pon y,
pokud je nám známo, nikde nemlu í, a o zpochopi elných dů odů— jeho Fenomeno-
logie nímání ychází e č yřicá ých le ech, edy období, kdy oznako ý jazyk není
obecně p oje o án akřka žádný zájem).
Nejp e si do olíme několik obecných poznámek k ýchodiskům Me leau-Pon-
yho iloso ie jako ako é: Me leau-Pon yho myšlení— od jeho aných p ací až po
elký nedokončený pokus oon ologii, publiko aný posm ně pod i ulem Vidi elné
ane idi elné— je mo i o áno pokusem opřekonání šech e zí dualis ické eo ie
nímání, oddělujících— ať už pod jakoukoli záminkou— duše ní a ělesné p ocesy.
Základním ýchodiskem p o překonání oho o dualismu apředložení u či é holis-
ické eo ie nímání je uMe leau-Pon yho, jak známo, zkoumání enoménu las ního
ěla, k e é není žádnou překážkou mezi mnou as ě em (ani žádným p os ředkem,
sk ze k e ý by se „ yjadřo ala“ duše), nýb ž předs a uje základní způsob, jakým se
ke s ě u z ahujeme nebo jakým— abychom použili oblíbeného Me leau-Pon yho
ý azu— jej obý áme. Jinak řečeno, naše subjek i i a je základním způsobem ě-
lesná anaše nímání není ničím složeným, edy není žádnou směsí či jux apozicí
ůzných da přicházejících sk ze ůzné smyslo é kanály ( ako é poje í nímání bylo
ob yklé například osmnác ém s ole í). P á ě  é o pe spek i ě je řeba čís ika-
pi olu, k e ou Me leau-Pon y ěnuje řeči: řeč podle Me leau-Pon yho není žádným
dualis ickým enoménem ani pouhým nás ojem komunikace, nýb ž exp esí, jejímž
ámci, jak pod obněji ukážeme níže, ozdíl mezi ělesným aduše ním přes á á h á
OPEN
ACCESS
44 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
jakoukoli explika i ní úlohu. Anepřek apí nás po om, že cen álním mo i em jeho
ú ah, když jde o ys ě lení enoménu řeči, se s á á e lexe ges a jakož o mezního
je u, si uo aného mezi ělem ajazyko ým ý azem (neboť ges o je zá o eň ýzna-
mo á jedno ka i ělesný ak ). Jedním zklíčo ých Me leau-Pon yho a gumen ů bude,
že naše řeč ( ozumí se mlu ená řeč) má e s é pods a ě ges ickou po ahu aje řeba
ji pos a i na p ůsečík ěla as ě a (anikoli ob áceně: Me leau-Pon y neříká, že by
naše ges a měla jazyko ou po ahu, nýb ž dí přek api ě opak, o iž že naše řeč je
u či ým základním způsobem ges ická). Ta o eo ie— k e á samozřejmě není p o-
s a něk e ých nesnází, na k e é upozo níme za okamžik— předs a uje elmi o igi-
nální ú ahu o enoménu ges a (jednu zmála, k e é p ní polo ině d acá ého s ole í
znikly) anení náhoda, že se jí dos alo oblas i ges u e s udies značné pozo nos i:
za šechny jmenujme alespoň Da ida McNeilla (2005, s.63–64, 92), k e ý pokládá
Me leau-Pon yho poje í řeči za inspi a i ní ýchodisko p o ges u e s udies po ud, že
Me leau-Pon y zakládá u či ou „dynamickou adici“, níž mlu čí s ůj jazyk is ou
ges ickou exp esi „obý á“, spíše než že by je použí al jako nás oj p o yjadřo ání
s ých duše ních s a ů; apřede ším Jü gena S eecka (2009), k e ý se na Me leau-
-Pon yho p ůběžně od olá á při s ém zkoumání ges a jakož o u či ého milieu mezi
subjek em as ě em.
Co nám edy Me leau-Pon y oges u ařeči las ně říká? Jeho an i-dualis ická ilo-
so ie jazyka se přede ším opí á oněkolik ýchodisek. Jednak je o jeho zájem odě -
skou psychologii aoněco, co bychom mohli označi jako „přeží ání“ aných o em
nímání ijazyko é p odukce u„dospělého“ subjek u, zájem ojis é pa ologické je y
( případě jazyka zejména oa ázii) jakož o kon as ní příklady umožňující os ě li
něk e é aspek y „no málního“ ungo ání jazyka, ale aké o„es e ické“ pa adigma,
jehož ámci je jazyko á exp ese subjek u sous a ně s o ná ána— a o nikoli nep o-
blema icky— sexp esí uměleckou (p e e o anou o mou é o exp ese je zejména ý-
a né umění, ale ihudba ali e a u a). Zejména je šak řeba poznamena , že celá jeho
ú aha je nedílně spja a sjeho dos i speci ickou in e p e ací saussu o ské ling is iky.
Ta o in e p e ace, řečeno základních ob ysech, je založena na jis ém s a egickém
ahu spočí ajícím  om, že dů az se jednoznačně přesou á kak u p omlu y jakož o
indi iduálnímu ýkonu jedno li ého subjek u. Jes liže Saussu e, k e ého Me leau-
-Pon y če l elmi pečli ě, ozlišuje mezi jazykem ap omlu ou ( edy sys émem ajeho
indi iduální ealizací), uMe leau-Pon yho se dů az přesou á jednoznačně na ak
p omlu y, na indi iduální ak ealizace jazyka spíše než na jeho sys émo ou s ánku.
Tomu odpo ídají ři základní příklady, k e é Me leau-Pon y při objasňo ání eno-
ménu řeči sous a ně použí á: 1. dí ě, k e é se učí mlu i (amožná bychom dokonce
mohli říci, řebaže Me leau-Pon y o sám neříká, že ideální ins ancí je  om o pří-
padě z .nes anda dní os ojo ání jazyka, kde subjek musí jazyk do značné mí y sám
„ ynaléza “ spíše než „do ůs a “ do již exis ujícího jazyko ého sys ému), 2. umělec,
k e ý y áří jedinečné umělecké dílo (příklad, k e ý je, jak u idíme, dos i p oblema-
ický), a3. p á ě enomén ges a, k e ý předs a uje z ělesnění ýznamu dynamické,
idi elné podobě, spíše než že by předs a o al ý az nějakého psychologického s a u
„sk y ého“ za s ojí idi elnou s ánkou. Nabízí se samozřejmě o ázka, nakolik jsou
y o ři případy ek i alen ní anakolik lze kupříkladu oření uměleckého díla při-
o na knějakému jazyko ému ak u— o šak p o u o ch íli nechme s anou. Co
OPEN
ACCESS
JOSE ULKA 45
šak mají šechny y o ři příklady společného? To, že podle Me leau-Pon yho exem-
pli ikují dynamickou jedno u o my aobsahu. Když se dí ě učí mlu i , nezakouší při-
om žádnou duali u ( ak se alespoň Me leau-Pon y domní á), nemá znalos žádných
předem exis ujících jazyko ých p a idel, k e á se mobilizují ak u p omlu y— a o
p a idla si naopak pos upně os ojuje sk ze ak mlu ení, k e ý má sám osobě zaklá-
dající hodno u. Umělec zajis é p acuje podle u či ých p a idel, ale jeho dílo zá o eň
není jejich pouhou aplikací— syn e izuje je no ým, nečekaným způsobem, k e ý
os a ně ona p a idla sama čas o neponechá á beze změny. Akonečně ges o je s o na-
elné sjazykem  é míře, jaké slučuje ělo a ýznam jediného dynamického Ges al .
Abychom edy byli kMe leau-Pon ymu sp a edli í: nejde zde o o, předloži ři „do-
konalé“ analogie oho, jak unguje řeč, ale spíše kon on o a nás se řemi možnými
způsoby— znichž každý se si uuje na poněkud jinou o inu— chápání řeči jako
dynamického ak u p omlu y.
Když Me leau-Pon y polemizuje s ím, co označuje jako in elek ualis ické (ale
aké empi is ické) poje í jazyka,1 sh nuje s ou pozici p á ě ím, co nazý á ges ický
ýznam jazyka. Důleži é je zde o, co již bylo zmíněno ýše: Me leau-Pon y se nespo-
kojuje s ím, že by ho ořil onějakém jazyko ém cha ak e u ges a, nýb ž oba členy
do yčného s o nání pře ací a dí, že naopak jazyk je možné při o ná a ke ges u.2
S ou las ní pozici Me leau-Pon y o muluje zdánli ě banálním ý okem, k e ý má
o šem dalekosáhlé důsledky ak e ým se domní á překona jak in elek ualismus, ak
empi ismus: „Slo o má nějaký smysl“ (Me leau-Pon y, 2013, s.226). Slo eso mí zde
jis ě nelze chápa jako nějaké las nění smyslu, k e ý by byl ůči slo u nější ak e ý
by jazyko ému yjádření předcházel. Jde daleko spíše o o, že slo o samo je smys-
lem, aniž by mu předcházely nějaké men ální p ocesy. P á ě na om o pozadí začíná
bý pochopi elná analogie sges em. Jde o o říci, že myšlení a ýznamy nepředchází
jazyk, nýb ž že jsou obsaženy jazyce, s ejně jako je ýznam obsažen ges u: „Ne-
může omu bý jinak, než že smysl slo je na ozen slo y samými, či přesněji, že jejich
pojmo ý ýznam se u áří dedukcí zges ického ýznamu, k e ý je mlu ě imanen ně
obsažen“ (ibid., s.228–229).
Tako é poje í, jak si po šimneme, je elice nejednoznačné. Na jedné s aně se
jedná ojakousi p o i áhu in elek ualis ických poje í jazyka, e k e ých je opomíjen
mlu ící subjek ajeho indi iduální p omlu a. Na s aně d uhé je o šem řeba při-
jmou ne zcela samozřejmý ak , že me leau-pon yo ský mlu ící subjek je přede-
ším indi iduální ů ce ýznamu, že dů az je kladen na jeho pe o manci, ajes -
liže Me leau-Pon y někdy ho oří— akdykoli ak činí, činí ak oči idně se značnou
1 Není zde p os o kukázání oho, že in elek ualismus aempi ismus podle Me leau-Pon-
yho na zdo y zdánli ě p o ikladným ýchodiskům míjejí sku ečnou po ahu enoménu
řeči (Me leau-Pon y, 2013, s.225–226).
2 Vjis ém smyslu by a o pozice mohla připomenou něk e é mysli ele zosmnác ého s ole-
í, například Condillaca (1974), k eří oges u jakož o možném pů odu jazyka důsledně u a-
žo ali. Pokud šak Me leau-Pon yho případě můžeme ho oři opů odu jazyka, je řeba
ihned podo knou , že se jedná opů od enomenologický, nikoli genealogický e smyslu ně-
jaké ch onologické předchůdnos i. O ázkou je uMe leau-Pon yho založení p omlu y, ni-
koli její časo ý ý oj.
OPEN
ACCESS
46 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
nechu í— onějakých obecných p a idlech, ždy je po ažuje za něco sekundá ního,
za sedimen y předchozích ak ů p omlu y, anikoli za nějaký soubo p a idel zakódo aný
nás.3 Jazyko ý ak je podle Me leau-Pon yho p olamo ání icha: „Dokud neses ou-
píme k omu o pů odu, dokud nenalezneme pod hlukem p omlu p o ní icho, do-
kud nepopíšeme ges o, k e é o o icho p olamuje, zůs ane náš pohled na člo ěka po-
chní. P omlu a je ges o ajeho ýznamem je s ě “, píše ambiciózně Me leau-Pon y
(2013, s.234). Valo izace oho o k ea i ního, indi iduálního aspek u p omlu y po ede
Me leau-Pon yho až k omu, aby za edl— nikoli bez jis ých oman ických sklonů—
sla né ozlišení mezi p omlou ající mlu ou (pa ole pa lan e) amlu ou, jíž se mlu í
(pa ole pa lée): „P á ě p omlou ající mlu ě se ýznamo ý zámě nachází e s a u
z odu“, za ímco onen d uhý yp mlu y „ yuží á nabízející se ýznamy jako získaný
maje ek“ (ibid., s.249).
Jak edy  é o pe spek i ě ozumě z ahu ges a ajazyka? Jakýmsi s o níkem
mezi obojím je podle Me leau-Pon yho enomén ý azu. Myšlení, jak již bylo řečeno,
jazyku nepředchází, jazyk není ak ualizace nějakých koncep ů či ýznamů pří om-
ných mysli. V om o smyslu, píše Me leau-Pon y e sla né amnohok á ci o ané
ě ě, „mlu a je op a do ým ges em as ůj smysl obsahuje p á ě ak, jako s ůj smysl
obsahuje ges o“ (ibid., s.234). Modali a oho o obsaho ání spočí á jakési bezp o-
s řední či elnos i ýznamu, ěleného do ges a samo ného: „Vezměme si řeba ges o
hně u nebo h ozby. K omu, abych mu po ozuměl, si nemusím yba o a poci , k e ý
jsem zakoušel, když jsem sám ykoná al s ejná ges a. Mimiku hně u znám ze ni ř
jen elmi špa ně […]. Os a ně hně či h ozbu ne nímám jako psychický ak , k e ý by
se sk ý al za ges em. Hně č u přímo  om o ges u. Není o ak, že by mne ges o edlo
k omu, že myslím na hně , ono samo je hně em“ (ibid., s.235). Me leau-Pon ymu, jak
idíme, jde ojakési „od-in elek ualizo ání“ enoménu jazyka. Komunikace sd uhým
nep obíhá ak, že bychom si sdělo ali s é myšlenky p os řednic ím nějakého komu-
nikačního nás oje (kde jsou slo a jakési „obaly“ na myšlenky); p obíhá spíše ak, že
naše exp esi ní in ence, jak říká Me leau-Pon y, zájemně obý ají naše ěla médiu
společně sdíleného s ě a, e k e ém exis ujeme jako ělesné subjek y: „Komunikace
či ozumění ges ům se dos a uje sk ze zájemnos mých in encí ages d uhého, mých
ges ain encí ozpozna elných cho ání d uhého. Vše se odeh á á, jako by in ence
3 „No á ýznamo á in ence pozná sebe samu pouze ím, že pok yje ýznamy, k e é jsou již
kdispozici, ýsledky předchozích ý azo ých ak ů“ (Me leau-Pon y, 2004, s.233–234).
Nakolik je o op á něné, o om lze és samozřejmě spo y aněk e é případy nes anda d-
ního os ojo ání si jazyka se u o ezi nezdají úplně po zo a . Subjek y, k e é si os ojují
jazyk nes anda dně, mají pozo uhodnou endenci y áře sys ém i ehdy, když jim není
kdispozici žádný zo . To pla í p o případ „Simona“, k e ým se zabý aly J.Single ono á
aE.Newpo o á. Simon byl neslyšící chlapec, jehož odiče si os ojili ame ický znako ý ja-
zyk na olik pozdě, že nebyli schopni y áře něm kohe en ní g ama ické ýpo ědi: Si-
mon si znekonzis en ního ma e iálu, k e ý měl kdispozici ak e ý se řídil „p obabilis ic-
kými“ zo ci, dokázal sám y oři kohe en ní sys ém. To éž pla í opřípadu „Da id“, k e ý
u ádějí S.Goldin-Meadowo á aC.Mylande o á. Vši ším kon ex u sem o šem spadá ino-
o icky známý případ nika agujského znako ého jazyka adalší. (K ůzným případům é o
si uace iz např.Single on— Newpo , 2004; Newpo , 1999; Goldin-Meadow— Mylan-
de , 1994.)
OPEN
ACCESS
JOSE ULKA 47
d uhého sídlily mém ěle ajako by mé in ence přebý aly jeho ěle“ (ibid., s.235).4
Jinak řečeno, ges o je jakási ýz a ke sdílení společného s ě a; ges u d uhého se
nas iňuje „s uk u a s ě a“, do k e ého jsem sám ponořen jakož o ělesný subjek .
Vyhneme-li se šem in e p e ačním sub ili ám, ak o lze kos ce sh nou Me -
leau-Pon yho poje í řeči. Dalo by se dlouho ho oři onesnázích, k e é ssebou nese
ajimiž je řeba zapla i za o, co jím bylo získáno. Sh ňme je zde elice s učně: přede-
ším je o dos i p oblema ické odhlížení od sys ema ického aspek u jazyka, k e ému
se Me leau-Pon y až u pu ně yhýbá. Jis ě, pojem exp ese aanalogie mezi ges em
ajazykem může mnohé aspek y jazyka objasni , ale ak em zůs á á, že ges o ně-
k e ých elmi pods a ných ohledech není jazyk ( ěžko ges ech ses a i kohe en ní
g ama ickou ýpo ěď).5 Za další je zde někdy dos i i i ující es e izace mlu y. Je jazyk
sku ečně kupříkladu jako malo ání? Jaké mís o přesně řeč zaujímá mezi os a ními
enomény exp ese, k e é sním Me leau-Pon y s a í na jednu o inu? Na o Me leau-
-Pon y explici ně neodpo ídá.6
Me leau-Pon yho pos up— a o uněho není nijak ojedinělé— ak o spočí á
řadě analogií, unichž není zcela zřejmé, jak se ksobě na zájem mají azda jsou
sku ečně e šech ohledech unkční.
Sous řeďme se šak přede ším na o, co a o p o oka i ní eo ie řeči přináší pozi-
i ního. Vnašem případě o není možná ani ak eze oges ickém cha ak e u řeči, jako
4 Aoněco dále, pokud jde o z ah mého ěla as ě a: „S ým ělem se plé ám mezi ěci, k e-
é koexis ují se mnou jakož o ěleným subjek em, a en o ži o e ěcech nemá nic spo-
lečného skons uo áním ědeckých předmě ů. Apodobně ne ozumím ges ům d uhého
p os řednic ím úkonu in elek uální in e p e ace“ (ibid., s.236).
5 Tady se mimochodem do ýkáme ěčného spo u o z ahu mezi ges em aznako ým jazy-
kem. Podle něk e ých eo e iků je mezi obojím kon inui a, podle jiných nikoli, přičemž
oba ábo y jsou s o u és na podpo u s ého s ano iska dos i pádné a gumen y. Zas ánci
diskon inui y například upozo ňují na o, že neslyšící a a ik je schopen po ozumě pan-
omimě, ale nikoli znakům, a o če ně ěch, k e é mají oči idně ikonický cha ak e (Em-
mo ey, 2002, s.282–287), jiní zase a gumen ují přílišnou složi os í, k e á znako ý jazyk
s a í akříkajíc nad „ho ní limi u“ oho, čím lze ymezi ges o (And én, 2010, s.11–15). Na
d uhé s aně lze o šem upozo ni na ěžko si uo a elné enomény, k e é zje ně s ojí kde-
si na pomezí mezi ges em ajazykem, např.home-signing. Do yčná o ázka, jak se domní á-
me, je o šem ze samé s é pods a y nezodpo ědi elná, neboť ona ůzná s ano iska zá isí na
pe spek i ě, k e ou kcelému p oblému zaujmeme. (Ke sh nu í oho o spo u s o .Kendon,
2008, s.348–366.) Da id McNeill (1993) na huje in e p e o a z ah mezi ges em azna-
kem jako jakýsi k uh, němž jedno neus ále přechází do d uhého, a edy se o ázce kon i-
nui y adiskon inui y ůbec yhnou .
6 Me leau-Pon y si o dobře u ědomuje, když dojde na o ázku me ajazyka, k e á poněkud
„podkopá á“ jeho analogii smalířs ím. V émž okamžiku o šem p o ádí— p o něho do-
s i ypický— k ok s anou acelou o ázku sme á á ze s olu pasáži, k e á je názo nou
ukázkou oho, jak nezodpo ědě o ázku: „[…] ý azo ý úkon může bý případě p omlu y
donekonečna opako án aje možné mlu i omlu ě, za ímco není možné malo a omalbě
[…]. Zde edy exis uje jis á přednos Rozumu. Máme-li jí šak náleži ě po ozumě , musí-
me začí ím, že myšlení opě umís íme mezi ý azo é enomény“ (Me leau-Pon y, 2013,
s.241).
OPEN
ACCESS

48 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
spíše implici ní eo ie ges a, k e á je od Me leau-Pon yho analýzy ělené subjek i i y
neodděli elná. To, že se zMe leau-Pon yho s ala klíčo á e e ence p o obo ges u e s u-
dies, není žádná náhoda. Je o přede ším, jak řekne Da id McNeill ajak jsme již nazna-
čili, k ůli jeho dynamickému poje í z ahu mezi subjek em, jeho ělesnos í as ě em
(ges o, jak je již pa né, zde unguje jako jakýsi s o ník šech ěch o položek či jako
„kloub“ mezi nimi). Tělo je chápáno jako soubo exp esi ních p ocesů as ě se ko ela-
i ně s ím s á á ži lem či p os ředím, k e ý beze zby ku u čuje, jakým způsobem se
odeh á á jak náš ělesný ži o , ak naše komunikace. Bez oho o spiklenec í či spoje-
nec í se s ě em, jak o nazý á Me leau-Pon y, by žádná komunikace nebyla možná.
Jes liže se Me leau-Pon yho přís up může někdy je i jako poněkud abs ak ní
aspekula i ní (a o ina zdo y če ným od olá kám na nej ůznější dobo é empi-
ické ýzkumy, nichž se Me leau-Pon y pozo uhodně o ien uje), něk e á no ější
zkoumání zaměřená na ges o jsou s o zpě ně doda jeho ezím nečekanou důsaž-
nos . Do olíme si  om o ohledu u és alespoň jeden příklad, o iž p áci Jü gena
S eecka, a o nejen k ůli explici ním odkazům na Me leau-Pon yho (S eeck, 2009,
s.46, 55, 57), ale přede ším p á ě k ůli onomu zpě nému os ě lení Me leau-Pon yho
u ažo ání samo ného. Tam, kde nám Me leau-Pon y posky uje obecné eze, nám
S eeck— jehož p áce se zaměřuje na ges a při ozeném p os ředí, nikoli labo-
a o ních podmínkách— nabízí sub ilní analýzy ůzných konk é ních způsobů ma-
nuální komunikace mezi subjek em as ě em, k e é sMe leau-Pon yho u ažo áním
mnohdy pozo uhodně souzní.
Ges ikulace je způsob po ozumění a ak o ání oho, co S eeck označuje jako
„s ě , k e ý je po uce“ (wo ld a hand); lze ji chápa jako d ousmě ný p oces yzís-
ká ání in o mací z oho o s ě a, ale zá o eň aké udílení smyslu omu o s ě u— jde
opoje í, k e é lze oči idně dobře slouči sMe leau-Pon yho popisem si uo anos i
subjek u e s ě ě, k e á je nedílně zá o eň ak i ní ipasi ní (s o .S eeck, 2009,
s.69). Ges a mohou koncep ualizo a — či obdařo a smyslem— samozřejmě jed-
nak „s ě , k e ý je nadohled“ (wo ld a sigh ), edy s ě přís upný izuálnímu ní-
mání, ale aké s ě , k e ý je mimo pe cep i ní dosah subjek u akde ges o unguje
jako jakási „náh ažka“ oho o s ě a. Mezi subjek em as ě em se ak o us a uje mi-
mořádně komplexní komunikace, ok e é lze u ažo a jen po ud, pokud subjek chá-
peme p á ě jako ždy již p imá ně si uo aný e s ě ě: „Lidská komunikace auží ání
znaků asymbolů je adičně pojímáno podobě iadického z ahu mezi lidským
subjek em, znakem as ě em, ke k e ému onen znak odkazuje. Co íc, osoba aznak
(amožná i ecipien ) jsou si uo ány na jednu s anu, za ímco s ě , k e ý je před-
mě em naší komunikace, s ojí na s aně d uhé. Komunikace je ak o oddělena od
s ě a: je znázo ňo ána jako komunikace os ě ě, nikoli jako komunikace p obíhající
 om o s ě ě. Pokud se o šem jedná oges o, o o od ělesněné aod s ě a odhlížející
poje í komunikace zak ý á ak , že ges ické o my čas o y s á ají díky souběhu
p ak ických, en i onmen álních, ep ezen ačních akoncep uálních ak o ů“ (ibid.,
s.83–84). Ges o se zde sku ečně ukazuje jako „mos “ mezi subjek em as ě em, a o
čas o dokonce, jak již bylo řečeno, s ě em mimo „pe cep i ní dosah“ subjek u. Tak o
například ilipínský a mář (abychom přejali jeden zmnoha konk é ních příkladů,
k e é S eeck u ádí) při popiso ání za lažo acího sys ému p o ádí řadu ges , jejichž
účelem je „ano o a “ p os ředí aučini je s ozumi elné jeho spolumlu čímu, čímž se
OPEN
ACCESS
JOSE ULKA 49
„usnadňuje jazyko á koncep ualizace s ě a“ ( acili a e he languaging o he wo ld) (ibid.,
s.84). Mezi mlu čím, jeho spolumlu čím as ě em, k e ý společně obý ají, se ak díky
manuální komunikaci us a uje jakási společná ap os ředečná zóna ýznamu, na
nichž se společně podílejí a níž jejich zájemný z ah— máme-li si přis oji me -
leau-pon yo ský způsob yjadřo ání— uniká al e na i ě ak i i y apasi i y as á á
se z ahem zájemné p ople enos i. Je zde d ojí z ah ke s ě u: s ě na jednu s anu
posky uje ýznamy (neboť se  om o s ě ě pohybujeme ažijeme), na d uhé s aně
šak ýznamy díky ges ům sám dos á á— začíná díky nim nabý a jazyko ou po-
ahu, jak říká S eeck. Lepší doklad Me leau-Pon yho ezí si lze ěžko předs a i .
A izo ali jsme šak aké, že budeme ho oři oznako ém jazyce. Včem nám může
bý Me leau-Pon yho přís up uži ečný  é o oblas i? Ačkoli se musíme omezi na
pouhé po šechné nás iny, zdá se nám, že by se zde mohla o e í a následující ces a: Je
no o icky známo, že p ních ázích ýzkumu znako ého jazyka se kladl dů az pře-
de ším na o, co jej činí analogickým jazyku mlu enému, za ímco posledních le ech
se začínáme zajíma ojeho speci ika a aké ojeho z ah ke ges ům, sou isející sjeho
manuálně- izuální modali ou. Mezi mnoha jinými jmenujme alespoň Susan Goldin-
-Meadowo ou (2003) ajejí p áce shome-signe s, Sa ah Taubo ou (2001) ajejí s udium
ikonici y ame ickém znako ém jazyce anebo e F ancii Ch is iana Cuxaca (2000),
k e ý ěnuje již řadu le pozo nos zejména sup a-lexikálním ikonickým aspek ům
ancouzského znako ého jazyka. Něk e é z ěch o speci ických aspek ů mají, zdálo
by se, co děla p á ě se způsobem, jakým jeho mlu čí „obý ají“ s ě (zejména p os o-
o é kons ukce a o, co Cuxac nazý á „ ysoce ikonickými s uk u ami“, j. anspo-
zicí u či ých s uk u oho o s ě a do znako acího p os o u). Jis ě, nejedná se pocho-
pi elně opan omimu, neboť y o p ky jsou samozřejmě zakódo ány podle jis ých
p a idel (a ans o mo ány podle nich), ale s ejně ak pla í, že se jedná okons ukce
homologické či analogické s uk uře s ě a ajejímu z ahu kmlu ícímu— či znakují-
címu— subjek u (s uk u a nahoře — dole, le o — p a o, klasi iká o y, znázo ňo-
ání pohybu a d.). Řada bada elů se začíná nikoli nelogicky domní a , že y o aspek y
jsou zcela zásadní p o způsob, jakým znako ý jazyk unguje. V om o ohledu se po om
me leau-pon yo ské poje í ělené komunikace ajejího z ahu ke s ě u může je i
jako pomě ně unkční eo e ický nás oj kuchopení p á ě ako ých o je ů.
U eďme nicméně p o zajíma os alespoň jeden konk é ní případ, kdy má s ě ja-
kož o p os ředí, e k e ém se mlu čí pohybují, oči idně elmi pods a ný dopad na
způsob, jakým koncep ualizují p os o e znako ém jazyce. Jedná se oka a kolok,
esnický znako ý jazyk na Bali, k e ému nedá no ěno ala pozo uhodnou mono-
g a ii Connie de Voso á. Tím o jazykem, k e ý nemá nic společného sindonéským
znako ým jazykem, se ho oří e esnici Desa Kolok, yznačující se pomě ně yso-
kým ýsky em he edi á ní hlucho y (2,2 % oby a el). Vzhledem k omu ka a kolok
neo ládají pouze neslyšící oby a elé esnice, ale— na ůzném s upni plynnos i—
i elký poče oby a el slyšících (cca 57 %, edy zh uba 1500 mlu čích), k eří jej použí-
ají imezi sebou si uacích, kdy je znako ání p ak ič ější než použí ání mlu eného
jazyka (například komunikace na ě ší zdálenos ). „Sociální kons ukce hlucho y“
( j.předs a a, že hlucho a není známkou žádného de ici u) je zde zcela běžná— ne-
slyšící islyšící dokonce sdílejí í u neslyšícího boha, sídlícího údajně na mís ním
hřbi o ě (de Vos, 2012, s.22–53).
OPEN
ACCESS
50 STUDIE ZAPLIKOVANÉ LINGVISTIKY 1/2017
K omě celé řady elmi z láš ních ysů (například absence smě o ých slo es, ě ší
znako ací p os o , nez yklý způsob ukazo ání času) se ka a kolok yznačuje jednou
speci ičnos í, k e ou ujiných znako ých jazyků nenalézáme, o iž použí áním ab-
solu ní e e enční sous a y. U bánní znako é jazyky esměs použí ají při popiso-
ání p os o u subjek i ní či ela i ní e e enční ámec: p ky jsou umísťo ány do
znako acího p os o u se zře elem ksubjek i ní pozici mlu čího, přičemž základním
záchy ným bodem je jeho ělo. Spouži ím me leau-pon yo ského ý azi a bychom
mohli říci, že s ě , ak jak je znázo ňo án ajazyko ě kódo án do znako acího p o-
s o u, se mění apřesou á zá islos i na pozici mlu čího ana jeho pe spek i ě.
Vjazyce ka a kolok je omu jinak. Kdybychom ch ěli pa a ázo a sla ný Hus-
se lů ý ok, řekli bychom, že p o mlu čí oho o znako ého jazyka se země nehýbe.7
Re e enční ámec použí aný jazyce ka a kolok je u čo án absolu ními souřadni-
cemi a ixními e e enčními body, k e é zůs á ají s ejné, ať je pozice mlu čího jaká-
koli. P os o o é s uk u y  om o jazyce jsou u čo ány „geocen ickým p os o o ým
e e enčním sys émem“. De Voso á si  om o jazyce šímá enoménu „absolu ního
ukazo ání“: je-li řeba například označi osobu, k e á není daném okamžiku pří-
omná, běžně se ukazuje kdomu, kde bydlí (apřidá se jmenný znak), a o i ehdy, když
něm ona osoba p á ě není pří omna. Nejzajíma ější je o šem o o použí ání abso-
lu ního e e enčního ámce na a i ním znako ání: do popředí se dos á ají ixní
e e enční body apozice mlu čího se s á á d uho nou. Mlu čí „obecně upřednos ňují
absolu ní p os o o é z ahy mezi p ky scény, k e á je předmě em popisu, ajejich
las ní pohled na onu scénu us upuje do pozadí. Mlu čí jazyka ka a kolok ak o kon-
s uují p os o o é kon igu ace adikálně odlišnými způsoby, než je omu ujiných
znako ých jazyků“ (de Vos, 2012, s.236). U eďme jeden zpříkladů, k e ý de Voso á
zmiňuje: když jis ý mlu čí popiso al, jak se za d uhé s ě o é álky s a ěly unely,
nejenže p os o o á kon igu ace zůs á ala s ejná (jakkoli se pozice mlu čího měnila,
neboť onen příběh yp á ěl několik á na ůzných mís ech), ale jednom okamžiku
se dokonce zaklonil s anou, aby mohl znako a za s ými zády, jinak řečeno, „us ou-
pil sám s anou, aby mohl celou scénu pa řičně popsa geocen ických e mínech“
(ibid., s.270). Na íc en o model je zacho á án i ehdy, když mlu čí popisuje událos i,
k e é sám nep ožil, což znamená, že y o in o mace oči idně přecházejí zgene ace
na gene aci.
Ap oč je možné en o nez yklý— ana p ní pohled ela i ně nep ak ický— sys-
ém použí a ? Vme leau-pon yo ské pe spek i ě je odpo ěď elmi p os á: ka a kolok
je založen na sdílené ně-jazyko é znalos i s ě a (či Umwel u), e k e ém se mlu čí
pohybují ak e ý je jim společný. Zcela pods a né zde je, že en o s ě je akříkajíc
malý— jedná se oomezený p os o ( esnice Desa Kolok ajejí okolí), e k e ém se
7 Ten o ý az je na ážkou na i ul jednoho Husse lo a ukopisu z oku 1934, e k e ém řeší
o ázku kons i uce pojmu s ě a ap os o o os i na základě ži é zkušenos i, přičemž základ-
ním ýchodiskem je zde zkušenos pohybu. Země je z oho o hlediska „subs á em“ jaké-
koli zkušenos i apohybu, daleko spíše než jejím „předmě em“. Jakkoli je zhlediska ědy
Země plane ou, k e á se pohybuje, jakož o subs á šech našich pohybů, jakož o p os ře-
dí, e k e ém se odeh á ají šechny naše ak y, je Země nehybná. Tak zní zh uba Husse lů
(2002, s.117–131) a gumen .
OPEN
ACCESS
JOSE ULKA 51
šichni mlu čí bezpečně o ien ují, e k e ém se do edou pohybo a a e k e ém o lá-
dají šechny e e enční body, sloužící jako opo y p o ako é o p os o o é kons ukce.
Ta o znalos společného s ě a je bezp os ředně inko po o ána do jejich jazyko ého
p oje u, což by u bánních znako ých jazycích podle šeho nebylo možné (neboť zde
je s ě , me a o icky řečeno, příliš elký).
Může o ypada jako z láš ní způsob, jak ilus o a Me leau-Pon yho ezi.
Tou o nez yklou ilus ací— jakkoli jsme omezeném p os o u oho o ex u mohli
u és pouhé náznaky— chceme nicméně ukáza , že jeho myšlení (na zdo y ýše
zmíněným p oblema ickým bodům) nám leccos ukazuje os uk uře jazyka obecně,
ozpůsobu, jakým do sebe jakýkoli znako ý jazyk (ale aké ges a) začleňuje in o -
mace z nějšího s ě a ajak se jazyk, obecněji řečeno, z ahuje k nější eali ě (ne-
zkoumají se os a ně esnické znako é jazyky p á ě p o o, že nám kon as ně, díky
s ým speci ičnos em, říkají něco opo aze jazyka jako ako ého?). Z oho o dů odu se
Me leau-Pon yho myšlení, kladoucí dů az na zapuš ěnos subjek u do s ě a ajeho e-
e enčního sys ému, kde se subjek i ní aobjek i ní, jazyko é anejazyko é, pří odní
akul u ní p ky neus ále p olínají, je í s ále jako nanej ýš ak uální.
LITERATURA:
And én, M. (2010): Child en’s Ges u es om
18 o 30 Mon hs. Lund: T a aux de l’ins i u
de linguis ique de Lund.
Condillac, É.B. (1974): Esej opů odu lidského
poznání. P aha: Academia.
Cuxac, Ch. (2000): La langue des signes ançaise:
Les oies de l’iconici é. Pa is: Oph ys.
de Vos, C. (2012): Sign-Spa iali y in Ka a Kolok:
How aVillage Sign Language o Bali Insc ibes I s
Signing Space. Nijmegen: Radboud Uni e si y
Nijmegen.
de Vos, C.— Zeshan, U. (eds.) (2012):
Sign Languages in Village Communi ies:
An h opological and Linguis ic Insigh s. Bos on,
MA: De G uy e .
Emmo ey, K.(2002): Language, Cogni ion, and
he B ain: Insigh s om Sign Language Resea ch.
Mahwah, NJ: Law ence E lbaum.
Goldin-Meadow, S. (2003): The Resilience
o Language: Wha Ges u e C ea ion in Dea
Child en Can Tell Us Abou How All Child en
Lea n Language. New Yo k, NY: Psychology
P ess.
Goldin-Meadow, S.— Mylande , C.
(1994): The de elopmen o mo phology
wi hou acon en ional language model. In:
V.Vol e a— C.E ing (eds.), F om Ges u e
o Language in Hea ing and Dea Child en,
Washing on, D.C.: Gallaude Uni e si y P ess,
s.165–177.
Husse l, E. (2002): Founda ional in es iga ion
o he phenomenological o igin o he
spa iali y o na u e: he o igina y a k, he
Ea h, does no mo e. In: L. Lawlo — B. Be go
(eds.), Husse l a he Limi s o Phenomenology.
E ans on, IL: No hwes e n Uni e si y P ess.
Kendon, A. (2008): Some e lec ions on he
ela ionship be ween “ges u e” and “sign”.
Ges u e, 3, s.348–366.
McNeill, D. (1993): The ci cle om ges u e o
sign. In: M.Ma scha k — M.D.Cla k (eds.),
Psychological Pe spec i es on Dea ness. Hillsdale,
NJ: Law ence E lbaum, s.153–183.
McNeill, D. (2005): Ges u e and Though .
Chicago, IL: Uni e si y o Chicago P ess.
Me leau-Pon y, M. (2013): Fenomenologie
nímání. P aha: OIKOYMENH.
Newpo , E. (1999): Reduced inpu in he
acquisi ion o signed languages: con ibu ion
o he s udy o c eoliza ion. In: M.DeG a
(ed.), Language C ea ion and Language Change:
C eoliza ion, Diach ony and De elopmen .
Camb idge, MA — London: MIT P ess,
s.161–178.
OPEN
ACCESS