Roman ická i onie
jako p o ih áčka en uziasmu
uBo gese aCo áza a
Ví Kazma
Uni e zi a Ka lo a
[email p o ec ed]
ROMANTIC IRONY AS ACOUNTERPART TO ENTHUSIASM
IN BORGES AND CORTÁZAR
The s udy o e s an in e p e a ion o Bo ges and Co áza in he ligh o oman ic i ony, in pa icula
F ied iech Schlegel’s concep om he A henaeum agmen 37 whe e i ony is de ined as an a o
con olled en husiasm. This is some hing ha can be ound in Bo ges, a he le el o language, in he
igu e o li o es, in his penchan o b e i y and a ela i e disdain o no els. In Co áza , he aming
o en husiasm mani es s i sel mo e openly, as acon as o wo al e na ing modes o speech. Thus,
Bo ges and Co áza embody wo answe s o he ques ion o en husiasm.
KLÍČOVÁ SLOVA:
Roman ická i onie— F ied ich Schlegel— Jo ge Luis Bo ges— Julio Co áza — li o es
Roman ic i ony— F ied ich Schlegel— Jo ge Luis Bo ges— Julio Co áza — li o es
DOI
h ps://doi.o g/10.14712/23366729.2022.1.4
Kde je  om šem sku ečnos ? Naše Já— cholná aška… Bo geso a h a při-
pomíná oman ickou i onii, me a yzický p ůzkum iluze, žonglo ání sbezmez-
nem. F ied ich Schlegel má dnes za zády Pa agonii…1
Emil Cio an
Bo geso o aCo áza o o dílo už bylo in e p e o áno zřady ůzných hledisek; jed-
nou z ýjimek je oman ická i onie. Pří omný ex je pokusem naléz spoji os mezi
anou podobou oman ické i onie aněk e ými pods a nými ysy díla obou A gen-
inců. Pa ně nejpů odnější2 nas ínění oman ické i onie lze naléz e ilozo ických
agmen ech F ied icha Schlegela zčasopisu A henaeum, zejména e agmen u číslo
37; ychází ze zamyšlení nad básnickým en uziasmem. Ačkoli se am slo o i onie ne-
ysky uje, podle E nes a Behle a se jedná o ys ižení jejího p incipu p os řednic-
ím jiných e mínů. T di , že je zde řeč oi onii, když není ani jednou zmíněna,
1 Cio an 2012, s.252.
2 Behle 1997, s.95.
OPEN ACCESS
60 SVĚT LITERATURY 65
je pochopi elně iskan ní. Joseph A.Dane3 například po ažuje en o pos up za pří-
činu eliké pes os i, a udíž ine ě ohodnos i in e p e ací oman ické i onie asám se
omezuje ýh adně na ex y, kde se i onie zmiňuje ýslo ně. (Náš pos up by byl edy
izjeho pohledu in e p e ační s é olí.)
Nenazý á se šak áž ěc mnohdy ůznými jmény? Anení smyslem in e p e ace
p oniknou do ěcných sou islos í anejenom lpě na doslo nos i? Kmyšlenkám se
lze dob a ůznými slo y ahleda sou islos není s é ole, jak dí Dane. Sp á ně
upozo ňuje, že p o řadu au o ů se Schlegelo y ex y s aly pouze ýchozím á ným
ma e iálem, k e ý užili p o las ní cíle. Aby se omu o nebezpečí yhnul, olí šak
adikální pos oj apředem odmí á jakoukoli sou islos si onií u ex ů, kde oní není
ýslo ně řeč. To je unáhlené. Mezi akz anou é o ickou i onií ( edy igu ou, k e á
sděluje p a ý opak doslo ného ýznamu), dynamickým s á em sebe oření asebe-
ničení apozdějšími o mulacemi i onie je zře elná spoji os , spočí ající zásadní
pod ojnos i řeči i ýznamu, její neza šenos i a neus álém pohybu kno ým po-
dobám, překoná ajícím či obohacujícím předchozí pos oj asdělení.
V aťme se šak ke Schlegelo i. Jaký má i onie z ah kbásnickému en uziasmu?
Schlegel uší,4 že en uziasmus je p o básníka zásadní apů odní, ale zá o eň si u ě-
domuje, že sám osobě nes ačí, je řeba jej k o i . Ty o myšlenky yjadřuje jazykem
Fich o y ilozo ie, cílem je mu sebeomezení (Selbs besch änkung), k e é má bý ý-
sledkem sebe oření asebeničení (Selbs schöp ung, Selbs e nich ung). Nadšení je ý-
chodiskem, nemůže šak básníka o láda okamžiku o by, p o ože en se „nachází
e s a u, k e ý je přinejmenším nelibe ální ůči sdělení“.5 Nezřízeným nadšením
„popře hodno u adůs ojnos sebeomezení, jež je […] ím nej yšším p o umělce s ejně
jako p o člo ěka […], neboť člo ěk se může sám omezo a jen  ěch bodech as a-
nách, nichž má nekonečnou sílu, sebe oření asebeničení“.6 Básník, k e ý nezná
hodno u sebeomezení, je odsouzen knezda u, básník, k e ý „si nenechá á nic p o
sebe aje s o říci šechno, co í, je elmi poli o áníhodný“.7 Isebeomezení má šak
s é limi y anás ahy. Isebeomezení, nebo p á ě ono, je uměním, je do ednos í, neboť
yžaduje ci , uměřenos , apřede ším— yžaduje s ůj předmě , „se sebeomezením
není řeba spěcha anejdří musí dos a p os o sebe oření, ynalézání anadšení,
dokud ne y cholí. Sebeomezení není řeba přeháně .“8 Spočí á snad i onie onom
skep ickém, sebezničujícím pólu p obí aného p o ikladu? Mnohem spíše se je í jako
jeho ýsledek, i onie je ono sebeomezení, k e é zniká p o ih ou sebe oření asebe-
ničení, je o zpods a y nes abilní, ěka ý, oscilující pohyb řeči ži ené sebe ořením
3 Dane 1991, s.4.
4 Schlegelo y ú ahy oi onii nalezneme přede ším  ex ech zle 1797–1805: agmen y
zLycea (1797), agmen y zA henaea (1798), Ideje (1800), článek „Ones ozumi elnos i“
(1800) a aké až mnohem později ydané, a šak da em zniku nej anější Philosophische
Leh jah e (Filozo ické mládí; 1796). Důleži ý zhlediska Schlegelo a poje í li e a u y a o-
man iky ůbec je Gesp äch übe die Poesie (Rozp a a opoezii; 1800), jehož ús řední čás o-
ří „Řeč omy ologii“.
5 Schlegel 2005, s.361. Jde o agmen číslo 37 zA henaea.
6 Tam éž.
7 Tam éž.
8 Tam éž, s.362.
OPEN ACCESS
VÍT KAzMAR 61
ak ocené sebeničením. Ve agmen u 51 zA henaea se sou islos ukazuje jasně, „nai -
ní je o, co při ozeně, indi iduálně, či klasicky ede až ki onii, nebo[li] ke s álému
s řídání sebeu áření asebeničení“.9
Jako éměř u šech o ázek, k e é si Schlegel klade, izde lze pozo o a ná aznos
na an ické myšlení. Pla on básníky po ažuje za osoby, jež oří zá a i y žení,
ap á ě p o o upí á jejich činnos i áz sku ečného umění. Dlužno říci, že uPla ona na-
lezneme íce o zájemně ne zcela sluči elných pohledů na básnic í, Schlegel se šak
z ahuje p á ě k omu o. Schlegel  om o agmen u podobně jako ujiných pojmů
šiko ně snoubí s a é amode ní: onen momen sebeomezení o iž můžeme chápa
jako cosi, co dodá á básnic í s a us umění. Nadšení se nelze uči , zd ženli os i ano.
Nu né je šak obojí, jak říká sám Schlegel, ijak os a ně napo ídá logika, nelze omezo-
a cosi neexis ujícího. A šak jemně eago a na měnli é nadšení, ozpozná a jeho
ods íny, ná ůs , choly apády aci li ě na ně odpo ída ,  om už lze spa řo a celou
sub ilní psychologii sebekázně, k e á bezespo u uměním je, ana íc elmi ná očným.
I onie se ak zde ukazuje p á ě jako umění zacháze s las ním nadšením, aje po-
mě ně zřejmé, že ako é umění nelze zjednoduši na sadu předpisů, neboť se ýká
čehosi zpods a y nepřed ída elného ani e ného. Básník je ak e Schlegelo ě poje í
ne yhnu elně i onikem  om o smyslu, obojí jde uku  uce. Nadšení, k e é y ě á
zpří ody, ai onie, k e á sním zachází, u ářejí e s ém zájemném z ahu ob az ne
nepodobný oman ickým koncepcím ycházejícím zLongina— básníka u áří ždy
obojí: ozené lohy iučením získané umění.
To, čemu Schlegel říká sebeomezení, lze snad bez přílišného posunu naz a „zd -
ženli os í“. Zd ženli os šak jako by nadšení předcházela, jako by mu ani nedo olila
ozk és . Přiléha ějším ý azem je edy možná sebeo ládání. Vli e a uře by asi ješ ě
lépe odpo ídal pojem sebe e lexe. UBo gese aCo áza a se en o p incip upla ňuje,
ap á ě ozdílný způsob, jímž k omu dochází, mnoho ypo ídá oodlišnos ech mezi
oběma ů ci. UBo gese sku ečně můžeme mlu i spíše ozd ženli os i. Nadšení
je zde zamlčené, ušené, yjádřen je pouze ýsledek sebeomezení. Figu ou, k e é
Bo ges s ou zd ženli os s ěřuje, je li o es, k e ý se i onii mnohém podobá.
CUDNOST, STRUČNOST AODMLČENÍ
Jako i onie obecně, aké li o es je igu a jednoduchá pouze zdánli ě. I onii se něčem
podobá, něčem se sní dos á á do ozpo u. Li o es je d oji ou negací, po ud slo ní-
ko á de inice. Někdo „není nespokojený“, „nemá nepříjemnos i“, „neříká ne“, něco
„není špa né“. Hned se nám šak ukazují d ě ne zcela o ožné podoby li o u. Jedna
o e řenější, kde je g ama ická negace kombino aná smo ologickou, edy spředpo-
nou: „není nespokojený“, ad uhá, kde je nego án p ediká , k e ý mo ologicky ne-
gací není: „není o špa né“, „není o dob é“. Tako ý ozdíl může působi pod užně,
ba pedan sky, nicméně jemné ods íny h ají e s ylis ice ždy důleži ou oli apo-
doba p ní, kde máme jaksi na dlani d oji ý zápo , je mnohem ý aznější, okázalejší.
Vd uhém případě na íc li o es h aničí snegací ůbec.
9 Tam éž, s.365. Ho yna překládá „nebo“, dá ám „neboli“; d žím se Behle o y in e p e ace,
k e ý oba členy ě y po ažuje za ýznamo ě o nocenné.
OPEN ACCESS
62 SVĚT LITERATURY 65
Podobně jako ui onie iuli o u si lze šimnou asyme ie e yznění d ou pohybů:
od nega i ního pólu kpozi i nímu anaopak. Pos oj, cíle ipo aha mlu čího budou
odlišné podle oho, zda li o em (nebo i onií) směřuje jedním, či d uhým smě em.
Ch áli slo y „není špa ný“ znamená sk ý a s ou přízeň, a o a se ych alo ání,
podněco ání pýchy, znamená o ědomí zácnos i sku ečného mis o s í, odů od-
něnou oba u zin lace zácných slo . Tupi zením „není dob ý“ znamená sk ý a
s ou zb aň, yhnou se z anění p o i níka.
Podobně jako ui onie se ukazuje, že nelze olně nah adi jedno zení jiným spo-
ukazem na o, že znamenají de ac o o éž. Umělecká řeč nezná přesné ek i alen y
(p o o mají igu y ýznam) ad oji ý zápo se nikdy docela ne o ná kladu. Říc , že něco
není dob é, aříc , že je o špa né, jsou d a zje ně odlišné ý oky, řebaže míří s ejným
smě em. Co au o sk ý á, zamlčuje aco yslo uje, ukazuje, je jeho zásadním ysem.
Vjakém z ahu je šak li o es ki onii? Má sní společnou elmi pods a nou ěc:
s ou lomenos , nepřímos , s é yslo o ání od azem aoklikou. Vněčem pods a ném
se šak iliší. Li o es do jis é mí y přeci jen spoléhá na doslo nos , jeho duch se sho-
duje sli e ou. Je edy aké opoznání s abilnější, má pe nější in e p e aci, lze ho de-
ino a o málně, op o i omu i onie je čis ě ěcí zámě u au o a nebo in e p e ace
č enáře, oze í á p opas mezi slo em a ýznamem aspoléhá na č enářo u či poslu-
chačo u spolup áci. I onie se na íc dokáže poji isnadsázkou a aké k omu čas o
dochází, přehnaná ch ála bý á zd cující k i ikou, na íc se zá ukou bez es nos i.
Li o es ždycky znamená unde s a emen , zmí nění. Oli o u sou islos i si onií
p onika ě píše Jankélé i ch:
Při ozenou o mou i onie je li o a. To znamená, že i onie ope uje, jako každé
myšlení, k e é se dokonale o ládá, a o io i. Ten, kdo může íce, může „ ím
spíše“ méně. De lační li o a je zcela opačná kem ázi, k e á je in lací ap ázdnou
elkohubos í ak e á y áří jen p ázdný í . […] Pa os, k e ý znamená málo
aříká hodně, je plý áním az yšo áním ýdajů; kdež o li o a, k e á znamená
hodně aříká málo, je naopak ý azem úspo nos i, aco nej ě ší ducho ní hus-
o y. Mnoho myšlenek malém objemu.10
Bo gesů silný sklon kli o u lze doloži ú y kem ze sla né předmlu y ke sbí ce Fikce
(Ficciones; 1944):
Sedm p óz zah nu ých do oho o s azku ne yžaduje obší nějšího ys ě lení.
Sedmá po ídka („Zah ada, k e é se ces ičky oz ě ují“) pa ří kde ek i -
nímu žán u. Č enáři se ní s anou s ědky zločinu i šech příp a kněmu.
V ahů zámě jim není sk y , ale pochopí jej myslím až na konci poslední
s ánky. Os a ní p ózy pa ří kžán u an as ickému. Lo e ie Babylónu není
zcela p os a symboliky. Nejsem p ním yp a ěčem Babylónské kniho ny;
[…] Seznam spisů, k e é mu připisuji, není příliš zajíma ý, ale není ani naho-
dilý; zob azuje jeho duše ní his o ii…11
10 Jankélé i ch 2014, s.64, 70.
11 Vjinak zdařilém českém překladu Bo gese se bohužel éměř šechny li o y y ácejí, p o-
o je p o účely oho o ex u obno uji.
OPEN ACCESS
VÍT KAzMAR 63
UBo gese lze naléz us álené ě né kons ukce, k e é íhnou kli o u, espek i e ke
zd ženli os i. Dos i čas á je například a o: „Deba y ojejich o iginali ě mne zajímají
méně než deba y omožnos i, že jsou p a di é.“12 „Moono y názo y na mě zapůso-
bily menším dojmem než neod ola elný, apodik ický ón, jakým je yslo o al.“13 „Byl
jsem enk á ješ ě malý chlapec, ale šelma ba y slunce amuž ba y noci na mě udě-
lali menší dojem než Abenchákán.“14 Speci icky použí á aké pří las ků: „neoh abané
s í ání“, „sk omná slepo a“, „ ě ný šíp“, „křehký če ejšek“. Bo ges by si zasloužil po-
c i ou s ylis ickou s udii. Pokud ím, nikdo mu ji ješ ě ne ěno al. Výjimkou je Alaz-
akiho článek „Bo ges yel p oblema del es ilo“ (Bo ges ao ázka s ylu),15 en se ale za-
měřuje hla ně na Bo geso y s ylis ické soudy.
Jankélé i ch upozo ňuje na ne zcela zje nou spoji os mezi úspo nos í, s uč-
nos í ali o em, espek i e i onií. Docíli boha ého ýznamu úspo nými p os ředky,
neplý a slo y, y a o a se zby ečnos í, mnohomlu nos i, upřílišněnos i je aké
Bo geso ým cílem. D uhá čás předmlu y kFikcím jako by přímo přecházela od é o
čis ě é o ické de inice li o u k ymezení li e á nímu: „Psá lus ospisy, oz ádě na
pě i s ech s ánkách myšlenku, k e ou lze dokonale ús ně yjádři několika mi-
nu ách, je namáha á a ysilující poše ilos . Lépe je předs í a , že ako é knihy už
exis ují, apodá a jejich obsah či komen ář knim.“16
Bo ges zmiňuje Ca lyleů omán Sa o Resa us aBu le ů spis The Fai Ha en jako
příklady podobného pos upu, ale y ýká jim, že jsou o „ aké knihy, s ejně au ologické,
jako os a ní“.17 Jinými slo y, y ýká jim, že jsou mnohomlu né, oz leklé, že yslo ují
nahlas, au ologičnos y ýká las ně jazyku ůbec. Co je yslo eno, z ácí ýznam
ihodno u. Tau ologičnos i lze čeli pouze cudnos í alakoničnos í. Odmlčení ždy sdě-
luje íce asilněji než řeč. Abychom se šak mohli odmlče , je řeba nejp e p omlu i .
Bo geso a skepse k ománo ému žán u, jeho zení, že nikdy neče l omán,
uněhož by se alespoň ch íli nenudil, omu o úspo nému pos oji odpo ídá. Rozsáhlý
spis je nejen p acný ( o ješ ě není ak ážné), ale p áce, k e ou yžaduje, nenese
plody. Zdá se lepší e oko a než yslo o a amlčení, espek i e odmlčení, za ajení,
smlčení šeho nadby ečného, šeho ne-esenciálního, naopak kzasažení cíle napo-
máhá. Li o es je ý azem cudnos i18 aBo ges je obz láš ě cudný. P o o aké ždy po-
čí á se č enářem či posluchačem, sjeho dů ipem, doslo a: sjeho schopnos í do ípi
se oho, co bylo pouze naznačeno, ozezna na ážku, dok esli náč , ozluš i ši u.
Na yšo ání, hojnos , ýmlu nos , eloquen ia jsou ždy odsouzeny knezda u, p o-
ože snepos iži elnos í nelze soupeři přímo. Jedinou možnos í se zdá bý pa adoxní,
opačný smě . Vd uhé čás i Dějin ěčnos i (His o ia de la e e nidad; 1936) Bo ges píše:
„Pě se s ánek elkého o má u by nes ačilo na yče pání oho o éma u: dou ám, že
y o d ě ři osme ko é nebudou nikomu připada příliš.“19 Velikos anepos iži elnos
12 Bo ges 2011, s.71.
13 Bo ges 2009, s.126.
14 Tam éž, s.323.
15 Alaz aki 1967.
16 Tam éž, s.9.
17 Tam éž.
18 Jankélé i ch 2014, s.70.
19 Bo ges 2011, s.285.
OPEN ACCESS

64 SVĚT LITERATURY 65
předmě u ybízí kješ ě ě ší s učnos i. Před ako ým éma em by bylo lepší mlče ,
ap o o může jakékoli slo o působi nadby ečně.
Jako i onie, jako li o es, is učnos spoléhá na in e p e a, is učnos ponechá á
o esenciální na č enáři, poukazuje, spíše než ukazuje, naznačuje, spíše než ozna-
čuje. Úspo nos ý azu a elikos cílů slibují in e p e ační p užnos , odolnos ůči
času. Zde se nabízí zajíma á spoji os mezi li o em aklasicismem:20 cudnos znamená
opak oman ické kon esijnos i (jakkoli není pří omná u šech oman iků), cudnos
znamená odmí nu í sebe sama nebo oho, co je e mně jedinečné, cudnos ponechá á
jen o, co mě dělá člo ěkem, nikoli o, co mě dělá osobou. S učnos acudnos šak
není pouhá málomlu nos , úsečnos . Musí se poji se silou ý azu, smyšlenko ou
hu nos í. Vjedné ze s ých přednášek Bo ges os ře k i izuje španělského omanopisce
Azo ína,21 k e ý sice psal úspo ně, ale p ý aké suše, jednoduše, ploše, bez myšlenek,
ap o i němu yz edá úspo ný s yl Paula G oussaca. S učnos je edy p o Bo gese
důleži ým, nicméně jen po cho ým znamením čehosi hlubšího. Azo íno y zásluhy
byly podle něj nega i ní, spočí aly jen  om, čeho se y a o al. Onu hu nos , kon-
cen o anos Bo ges p acně yhledá á; spa řuje pods a né ozdíly nejen mezi jedno -
li ými ů ci, ale imezi jazyky. V ozho o u sAlejand ou Piza niko ou řekl:
Španělš ina má jednu ne ýhodu, slo a jsou ě šinou příliš dlouhá. Všimneme si
oho, když chceme přeloži řeba Shakespea ů sone . Anglický e š— anglič-
ina je e s é ge mánsko-saské podobě zásadě jednoslabičná— pojme mno-
hem íce než španělský. Ta o zk a ko i os je u či ém smyslu dokonalos í.22
S učnos se edy musí poji shloubkou ahu nos í. Li o es p opůjčuje yslo enému
ijis ou neosobnos , ale z e khledání hloubky. Dalším účinkem je u či á zamlženos :
nepřímos í, ši ším ozp ylem in e p e ací z ácí sdělení jasné kon u y, os é h any.
Os a ně li o es říká, co není, mlčí šak o om, co je. Šk á  ex u, k e ý není napsán; je
způsobem, jak se yhnou hype bole, přehánění, nadsázce; je ý azem oba y ze sen-
imen u, zá o eň šak důkazem ci u. Kdo se sen imen u chce b áni , musel dů ě ně
pozna jeho sílu anás ahy.
Odpo kpa osu, sen imen u amnohomlu nos i přišel uBo gese až později,  a-
ných dílech se naopak kem a ickému s ylu přikláněl, následně se k é o s é o bě
(napsané do řicá ých le ) yjadřo al elmi os ře, čas o p á ě z oho o dů odu. Alan
Pauls e sbí ce esejů El ac o Bo ges (Fak o Bo ges) označuje cudnos — edy zd oj,
znamení li o u— za jeden zu čujících ysů Bo geso a au o ského s ylu, za punc
au en ici y p o ikladu kem ázi; cudnos zá o eň spojuje sa gen inskou po ahou:
Cizinci ždycky říkají še, za ímco my A gen inci si ěci ponechá áme, s ahu-
jeme je zoběhu, říkáme méně, než bychom říci měli. Cudnos […] předpokládá
schopnos na ážky, do ípení se, náznaku, umění nepřímé komunikace […]
(cudnos mimochodem pa ně jedinečným způsobem spojuje adici k eolské
zd ženli os i sb i skou adicí unde s a emen u). […] Em áze je u čujícím
20 Upozo ňuje na ni Schoen jes (2003) iJankélé i ch (2014).
21 Bo ges 2015.
22 Bo ges 1964.
OPEN ACCESS
VÍT KAzMAR 65
znakem pod odníka, je zá o eň jeho ědomým činem aklopý nu ím, k e é jej
p oz azuje, jeho s a egií islabinou, jeho odhodláním ajeho ajems ím.23
Bo ges říká méně ozsahem (s učnos ), obsahem (píše oobjemných ik i ních ex-
ech) ijazykem (li o es). Bo geso a d ojjazyčnos , jeho dů ě ná obeznámenos san-
glicky psanou li e a u ou akul u ou, může bý jedním z ys ě lení oho o silného
přes ědčení, že méně není íce jen někdy, ale ždycky, azá o eň, ne yhnu elně, že
íce je ždy méně, ba éměř nic. Zd ženli os , unde s a emen , p os upuje celou jeho
poe iku, naznačo a je důleži ější než označo a , změkčo a spíše než di , šk a
ačís (azno u p očí a přeč ené) íce než psá . Psaní jako by bylo spikleneckým ges-
em, k e é si yměňují s aří známí, smlu eným znamením, jež umožňuje důleži é
ěci mysle achápa , ale nemusí je říka .
Již Quin ilianus upozo nil, že i onie nemusí bý pouhou igu ou, ale celko ým
ži o ním pos ojem. Podí áme-li se na Bo geso o ys upo ání na eřejnos i, na způ-
sob, jakým se přede ším osobě (ale iojiných éma ech) yjadřuje přednáškách či
ozho o ech, zdá se, že máme před sebou p á ě ako ý pos oj. Bylo by chybou označi
y o Bo geso y ý oky za pouhou cap a io bene olen iae, za řečnickou igu u či pózu.
Unikla by nám ím zácná shoda mezi Bo gesem-člo ěkem aBo gesem-au o em,
hma a elný důkaz, že jeho o ba není chladnou, pedan skou, od ži o a od ženou
acionální kalkulací, jak bý á občas in e p e o ána, ale že y ě á zhlubokého aau-
en ického ži o ního poci u aje sním souladu.
Čím osobnější éma, ím je en o Bo gesů ys ý aznější: například přednášce
„La cegue a“ (Slepo a) zknihy Sie e noches (Sedm eče ů; 1980) ho oří os é slepo ě
jako o„sk omné“, bojí se pa osu, k e ý ssebou může příběh oži o ních nesnázích
nés . Začíná slo y: „Vp ůběhu mých če ných, příliš če ných přednášek…“24 Později,
když mlu í os ém zaměs nání Ná odní kniho ně, předesílá, že se mu ži o ě do-
s alo „mnoha nezasloužených poc “.25 Jinde zase dokládá myšlenku zmínkami odí-
lech několika spiso a elů, přičemž dodá á: „Vyjmeno al jsem mnoho příkladů; ně-
k e é jsou elmi p oslulé, až je mi hanba, že jsem zmínil aké s ůj las ní příběh.
[…] Připoji s é jméno k ěm, k e á jsem u edl, mi připadá absu dní.“26 Au o , k e ý
s udo al mládí ři oky e Š ýca sku anaučil se sám německy, aby mohl čís o i-
ginále Schopenhaue a, ak e ý byl znám s ou ynikající pamě í, se na jiném mís ě
chys á ci o a e š Wal he a on de Vogelweide apředesílá: „Nejp e jej řeknu e s é
chabé němčině, pak e s é ochu lepší španělš ině.“27 Vú odu ksoubo u přednášek
Bo ges o al (Bo ges ús ně; 1979) zase píše: „Mé přednášky měly úspěch, k e ý jsem
neočeká al, a ozhodně jsem si jej nezasloužil.“28
K omu o způsobu yjadřo ání se Bo ges uchyluje čas o, ale éměř bez ýjimky po-
každé, když má mlu i osobě, os ém ži o ě nebo díle. Ap o o aké us a ičně ho oří
oněkom jiném, spoléhá na ci á , a iaci. Při bližším pohledu se ukáže, jak důkladné
23 Pauls 2000, s.48–49.
24 Bo ges 2007, s.139.
25 Tam éž, s.142.
26 Tam éž, s.155–156.
27 Tam éž, s.39.
28 Bo ges 2008, s.8.
OPEN ACCESS
66 SVĚT LITERATURY 65
je o o sebepopření, ýká se několika klíčo ých oblas í apokaždé má s ejně adikální
po ahu: snižuje se samo né já, znalos i aschopnos i, upozo ňuje se na nezaslouže-
nou přízeň (osudu, č enářů, přá el) akonečně se shazuje hodno a díla. Z cadlo ým
ob azem sebek i iky je ch ála d uhých. Ačkoli Bo ges dokáže jiné spiso a ele ijízli ě
zesměšňo a , přes o mnohem čas ěji ch álí, zejména s o ná á-li sám se sebou.
Ma hias Maye upozo nil na zásadní mís o zaujímané li o em e s ylu, a edy
i myšlení F anze Ka ky.29 Nabízí se zajíma á spoji os mezi Ka kou aBo gesem
amožné ys ě lení silné při ažli os i, k e ou na Bo gese dílo p ažského spiso a ele
působilo. Přes šechny odlišnos i o iž li e a u a obou ů ců spočí á aké na é o é-
o ické iguře, apřede ším na jejích hlubokých ilozo ických ali e á ních důsledcích.
Li o es je uBo gese šudypří omný, je o pečeť jeho s ylu. Kdo si jej uněho jednou
po šimne, sezná, že na něj na áží neus ále.
ŠAMAN VNYLONOVÝCH SPODKÁCH
Také Julio Co áza zápolí sen uziasmem, aké on zjišťuje, že jej musí spou a či ome-
zi , aby se yhnul sen imen u, přehánění, apným ýle ům. Na ozdíl od Bo gese
šak dá á en uziasmu p os o , nechá á ho p omlu i , a ep e když na ůs á příliš,
s azí jej i onickým šlehem.30 Pa e ickou, majes á ní řeč málokdy ud ží dlouho, dří e
či později ji nějak na uší, zka ikuje, s hne kzemi. Týká se o zejména jeho omá-
no é řeči, konk é ně pak nejsla nějšího díla Rayuela (1963),31 němž k omě hla -
ního h diny, Ho acia Oli ei y, seh á á důleži ou oli Mo elli, osamělý a ýs řední
in elek uál, k e ý je Oli ei o ým zo em. Vnásledující pasáži zMo elliho zápisků
se i onie nejp e nesměle ynoří ahned us oupí, aby se zá ě u á ila splnou si-
lou: „A ak při psaní ses upuji do sopky, přibližuji se kMa kám, na azuji spojení se
s ředem, ať už je o cokoli . Psá p o mne znamená č a mou mandalu asoučasně
nad ní přemí a , ynaléza očis u a ak se očišťo a , úkoly ubohého bělošského šamana
nylono ých spodkách.“32 I onie může mí podobu jediného slo a: „s ejně jako Mo-
elli za ú oči na o, co nám připadá nej ylhanější, e jménu nejasného poci u jis o y,
k e á je nejspíš z o na ak nejis á jako šecko os a ní, ale díky ní z edneme hla u
abudeme počí a h ězdy zKozo ohu, nebo si ješ ě jednou najdeme Plejády, u ha-
ěť zdě s í, ne yzpy a elné s ě lušky. Koňak.“33 I onie ýznamu, ale aké syn axe
a y mu: po dlouhé, koša é ě ě následuje ě a holá, přičemž p udce ses upujeme od
nebeských ěles kdes ilá u.
S ačí si předs a i , jak odlišné yznění by daná mís a měla bez oho o snižujícího
hlasu. Ta o ijiná podobná blouznění čas o končí p á ě i onickým hlasem, zá ě pa ří
i onii. Jediným možným, uspokoji ým, přija elným zakončením je zchlazení p o -
29 Maye 2017.
30 UBo gese se en o kon as neodeh á á jedno li ých ex ech, ale  ámci celého díla. Ra-
nou, en uzias ickou ázi díla, s řídá cudná, uměřená i onická áze.
31 Román byl do češ iny přeložen pod náz em Nebe, peklo, áj. Uží ám pů odního i ulu, Ra-
yuela, p o ože překlad není adek á ní.
32 Co áza 2001, s.430. Ku zí a V.K.
33 Tam éž, s.478. Ku zí a V.K.
OPEN ACCESS
VÍT KAzMAR 67
ního nadšení, an iklimax, pokles, snížení. Jako by nadšení uťal kousa ý ýsměch,
po k e ém už není co doda , p o ože o no áha byla zacho ána. Co jsme si ypůjčili
sk ze nadšení, splácíme i onií. An iklimax, oněmž ho oří Mo elli, by zde odpo ídal
p á ě i onii, její d uho nos i pořadí, ale zá o eň jejímu p i ilegiu posledního slo a.
Nelze oho docíli žádným es e ickým ikem: áhu má jen odící se hmo a,
bezp os řednos záži ku ( lumočená jazykem, o šem, ale co nejméně básnický
jazyk; akže „komický“ omán, an iklimax, i onie, pá dalších ná ěs idel, k e á
ukazují kjinému).34
Je ýmlu né, že se slo a an iklimax ai onie obje ují  é o pasáži edle sebe, jis é
sou islos i se o iž jedná osynonyma, alespoň co se ýče cílů. Co áza o a ko e-
spondence ukazuje, že i onizace byla zámě ná, ba až hně i á anelí os ná. Nejenom
zosobního ů čího hlediska, ale aké e z ahu kpředchůdcům. Vdopise s ému li-
e á nímu agen o i apří eli F ancisku Po úo i z5.ledna 1963 ( edy nedlouho před
ydáním Rayuely) píše:
Vposlední řadě je podle mě řeba zdů azni akříkajíc axiologické ysy
knihy: us a ičná azuři á obžaloba neau en ičnos i lidských ži o ů a aké
((((( A gen ině nap os o zásadní ěc))))) i onie, ýsměch, zesměšnění sebe
sama pokaždé, když au o nebo pos a y upadají do ilozo ické „ ážnos i“. Po
Knize oh dinech ah obech jis ě chápeš, že přinejmenším k ůli A gen ině mu-
síme uhle „ ážnos “ on ologických blbů, oníž se pokoušejí naši spiso a elé,
nahlas odsoudi .35
Onu ilozo ickou ážnos je řeba omezo a , s áže , přis řihá a jí křídla, kdykoli se
znese příliš blízko kpa osu amono ónnos i, ale Co áza se jí ne zdá á. Naopak,
i onie jako by mu byla způsobem, jak si ážnos umožni , cena, k e ou pla í, aby bylo
něk e é ěci ůbec možno yslo i . Jeho s yl není neus álý ýsměch, ani cudné zaml-
čo ání anáznak, ale p á ě ono kolísání, kdy pouze ci u čuje bod, němž je už áž-
nos i příliš, aaby ůbec mohlo yzní o, kčemu směřuje, je řeba ji i onizo a .
V om o y ažo ání již idíme ozd ojení, ni řní dialog as á , ozš ěpení, k e é
ede kmnohos i pe spek i ijejich s é olnému s řídání. D ě hlediska jsou k ali a-
i ně s ejná jako ři či dese . Jedno a už byla ozlomena. Hlas sebe o by ahlas sebe-
omezo ání předs a ují zá odek olného ěkání mnoha pohledů.
I onie  é o podobě se Rayuele obje uje buď o uoněch dlouhých, oula ých,
hlouba ých monologů Ho acia Oli ei y, nebo usamo ného Mo elliho— pochopi-
elně, neboť yp á ění e ře í osobě i onie olik zapo řebí nemá, ods up už je ob-
sažen e o mě. Vp ní osobě h ozí nebezpečí přílišné ážnos i, sla nos ního ónu,
k e ý se může z hnou ka ika u u, a ehdy přichází i onizující momen hod. Tak
se Mo elli či Oli ei a š ěpí na d a hlasy, hlas pa osu ahlas i onie. Přes o je hlas pa osu
p o ní, základní, je ýchodiskem, je ím „nai ním“, spon ánním, ím y ě ajícím;
hlas i onie je nu ný, ale přichází ždy až jako odpo ěď.
34 Tam éž, s.425.
35 Co áza 2012, s.421.
OPEN ACCESS