České o á y. Kdezide a ům a ýz ám
českého li e á ního dějepisec í*
Ma ie Ška po á
Filozo ická akul a Uni e zi y Ka lo y, Ús a české li e a u y akompa a is iky
ma ie.ska po [email p o ec ed]
SYNOPSIS
Czech Ro a e Chan s: On he Deside a a and Challenges o Czech Li e a y His o iog aphy
This a icle esumes esea ch on he so-called Ro a e chan s, ha is o say on he chan s connec ed
wi h mo ning Vo i e Mass in hono o he Vi gin Ma y in Ad en , o he wise known as he Ro a e
Mass a e i s incipi . The cen al aim o his a icle is o p esen he Ro a e chan s as an in e es -
ing opic o (Czech) li e a y his o iog aphy as well as compa a i e hymnology. One may well poin
ou ha he polymedial na u e o Ro a e chan s di ec ly sugges s an in e disciplina y app oach. In
he case o he Czech adi ion, howe e , his only pu s in o sha pe elie he imbalance o schol-
a ship ac oss he hymnological disciplines. On he one hand, one is s uck by he almos o al ab-
sence o esea ch on li e a y his o iog aphy; in he i s pa o he a icle, we analyze how and un-
de wha ci cums ances Czech li e a y his o ians ha e excluded Ro a e chan s om Czech li e a y
s udies. On he o he hand, one inds a a he long his o y o musicological esea ch, which, con-
e sely, has ca ed ou an impo an place o he Ro a e chan s in he his o y o Czech music, go-
ing so a as o es ablish hem as acha ac e is ically Czech musical o m. Wha he Czech Ro a e
chan s seem o o e Czech socie y, as we show in he second pa o he a icle, is ace ain po en-
ial o sel -iden i ica ion— apo en ial ha has mani es ed i sel , a a ious imes and wi h a y-
ing in ensi y, in a endency o iden i y he Ro a e chan s as ap oduc o ana ional pas and as one o
he na ion’s iden i ying ea u es. Howe e , he c ea ion o aspeci ic ocal epe oi e o he Ro a e
Mass is also documen ed in o he (Cen al) Eu opean egions. The hi d pa o ou essay seeks o
answe he ques ion: how signi ican ly does he Czech Ro a e adi ion di e om i s coun e pa s?
The di e ence be ween he a ious Ro a e adi ions canno be unde s ood (me ely) wi h espec
* Ta o s ať znikla díky g an o é podpoře p og amu E opské unie Resea ch In as uc u e
on Religious S udies (ReIReS)  ámci bada elského p ojek u Czech Ro a e Chan s as aMani-
es a ion o he Czech Na ional Spi i , o as aResul o Cul u al Ex-change? ealizo aného na
Uni e zi ě Johanna Gu enbe ga Mohuči oce 2019. Velkým díkem jsem za ázána kole-
gyním akolegům zmohučského A chi u kancionálů (Gesangbucha chi ), zejména Ch is-
iane Schä e o é, And ee Acke manno é aAnsga u F anzo i, za jejich obě a ou pomoc při
pá ání po hymnog a ických o á ních p amenech, za upozo nění na sekundá ní li e a u-
u, za podně né deba y nad éma em iza y oření ynikajících s udijních podmínek při
mém mohučském poby u. Můj upřímný dík náleží aké Tomáši Sla ickému za zp os řed-
ko ání mnohých o á ních p amenů, za če né diskuse a neposlední řadě aké za k i ic-
ké přeč ení é o s a i.
OPEN
ACCESS
128 SLOVO A SMYSL 32
o alanguage adi ionally cha ac e ized by monolingually de ined na ional philologies. I is he e-
o e possible o s udy he Czech Ro a e adi ion in he con ex o apan-Eu opean p ocess made up
o a ious chu ch denomina ions in he ea ly mode n pe iod— ha is, by in es iga ing he Czech
Ro a e chan s om he pe spec i e o denomina ional li u gies, in e e ence o apa icula chu ch
poli y o co esponding socio-cul u al con ex .
KLÍČOVÁ SLOVA / KEYWORDS
Ro á y; mše Ro a e; ma u a; ad en ; opo aný cho ál; hymnologie; li e a u a aného no o ěku /
Ro a e chan s; Ro a e Mass; ma ins; Ad en ; chan wi h melodic and ex ual oping; hymnology;
ea ly mode n li e a u e.
DOI
h ps://doi.o g/10.14712/23366680.2019.2.4
I. MÍSTO ÚVODU: PSÁT DĚJINY ČESKÝCH RORÁTNÍCH ZPĚVŮ
Poče né p ameny bohemikální p o enience označené jako „o icium Ro a e“, „Ro a e“,
„ o amina“, „ o á y“, „ o á ní zpě y“ či „písně (acho ály) o á ní“ apod. nabízejí hym-
nologickému bádání značné možnos i: umožňují in e p e o a české o á y jako po-
zo uhodný a mnoha ohledech ojedinělý slo esně-hudební p oje (jazyko ě) české
kul u y, azá o eň jako in eg ální součás západní (la inské) křesťanské kul u y. Lze
je p ezen o a jako české speci ikum, jež minulos i dispono alo as ále pa ně dispo-
nuje nemalým sebeiden i ikačním po enciálem p o českou společnos , k e á se knim
 ůzných dobách s ůznou in enzi ou hlásila ahlásí jako kp oduk u s é minulos i
anejednou je jako s ůj sebeiden i iká o ins umen alizo ala, azá o eň je lze pojmou
jako doklad boha os i a ni řní ozmani os i kul u y křesťanské (e opské) ekumeny.
Docho aný p amenný ma e iál ak při yp á ění his o ie českých o á ů umožňuje
nas a i ůzné e e enční ámce: je možné akcen o a jejich s éby nos aupozo ňo-
a na jejich jedinečné ysy, nebo je kon ex ualizo a jako in eg ální součás šířeji y-
mezeného kul u ního p os o u, např.la inského uni e za západního křesťans í nebo
(s ředo)e opských e nakulá ních či ná odně de ino aných kul u , ahleda jejich
předlohy, od ozeniny či soudobé pendan y apa alely křesťanské hymnog a ii jiných
jazyků, či si ymezi ýchozí e e enční ámec ješ ě jinými způsoby. Ty o přís upy se
při om nemusí zájemně ylučo a , naopak minulos i byly ony d a ýše zmiňo ané
(jak se pokusíme ukáza níže) ě šinou ůzně p opojo ány.
Doložené p ameny bohemikální p o enience, k e é lze označi jako o á ní,
nad o pocházejí zpomě ně dlouhého časo ého období (od s ředo ěku p ak icky až
do současnos i) a epe oá nich zaznamenaný ykazuje ůznou mí u ypizo a-
nos i, po ažmo a ian nos i. Ono dlouhé časo é období umožňuje dobře sledo a ,
jakými ůznými p oměnami (jazyko ými, hudebními, kon esijními, li u gickými,
ma e iálně mediálními ad.) en o epe oá ipřes s ou značnou s abili u p ocházel
(as ále p ochází), jak ozmani é způsoby jeho ( e)p odukce, dis ibuce, ucho á ání
akonzumace se použí aly (apouží ají), jaké hodno y sním byly (ajsou) spojo ány,
jak mnohok á ajak ůznými způsoby byl (aje) ekon ex ualizo án, ein e p e-
o án a ýznamo ě přepiso án. To nabízí možnos yuží při yp á ění příběhu
českých o á ů (bez ohledu na o, zda jej chceme yp á ě zhlediska p odukčního či
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 129
ecepční ho) jak p incip kon inui y, ak diskon inui y, esp.je k omu his o ik snad
přímo nucen. Bez obého se o iž neobejde ani en, kdo chce his o ii českých o á ů
poda jen e s učnos i, nechce-li se při om dopus i ý azné selekce p amenů či
účelo ě jednos anné p áce snimi.
Ro á ní zpě y znikly jako li u gické zpě y u čené p o z .missa Ro a e (o i-
cium Ro a e), jejíž jméno bylo od ozeno zincipi u jejího in oi u Ro a e coeli desupe .
Ro á ní mše byla z .ad en ní ma iánskou ma u ou, j.ji řní (p ní anní) o i ní
mší kpoc ě Panny Ma ie slouženou ad en ní době. T adici sla ení ma iánské ma-
u y (pochopi elně če ně ma u y ad en ní s o mulářem Ro a e) lze při om sledo-
a již od ka olínské doby a pozdním s ředo ěku byla šeobecně ozšířená celé
západní (la inské) E opě. Sloužila se každou sobo u jakož o den zas ěcený Panně
Ma ii, e cholném s ředo ěku se pak s ala nedílnou součás í li u gie něk e ých
řeholních řádů ma u a každodenní. VČechách ina Mo a ě je sla ení ma iánské
ma u y doloženo nejpozději od konce 13.s ole í. Její každodenní sla ení—  ámci
o i ního ma iánského o icia— za edl p ažské ka ed ále Ka elIV. azaložil
k omu účelu oku 1343 collegium mansiona um, č yřiad ace ičlenný sbo kle iků
působící při západním, ma iánském chó u ka ed ály, k e é o šem nemělo dlouhého
ání (po ná a u s a o í ské kapi uly zexilu  oce 1467 už oněm není žádných
zp á ). Vedle oho se zd uhé polo iny 14.s ole í apočá ku 15.s ole í docho aly
doklady odalších nadáních na každodenní (nebo sobo ní) ma iánskou ma u u e
a ních kos elích p ažské diecéze1 (Sla ický 2018, s.244–246, am aké odkazy na
další li e a u u).
Geneze o muláře mše Ro a e je úzce spojena sřímskou li u gií ad en ního k a-
emb u,2 zejména s z .zla ou mší (missa au ea), k e á se západní křesťanské li u -
gii sla ila b zy áno k a emb o ou s ředu ( j. e s ředu ře ího ad en ního ýdne).
Obsaho ala in oi Ro a e coeli desupe ajako e angelijní lekce se če la pasáž Z ěs o-
ání zLukášo a e angelia (Missus es angelus), jež se zejména pozdním s ředo ěku
mnoha anko onních oblas ech p ezen o ala scénicky, na způsob li u gické h y
(s o .Be liè e 1919–1920). P o ože její mešní ex y připomínaly událos Z ěs o ání
Panně Ma ii, nepřek apí, že od 12.s ole í získá ala zla á mše přede ším e F ancii
s ále ý azněji cha ak e ma iánského s á ku. Pře ážná čás o muláře zla é mše
byla posléze pře za a do anní o i ní ma iánské mše Ro a e (Kon ád 1881, s.105–106;
Bie i z 2014, s.130).3 Jes liže se zla á mše ěšila značné oblibě e anko onních oblas-
ech,4 sla ení mše Ro a e se ujalo od 13.s ole í přede ším německy mlu ících ob-
1 Jejich přehled podal K.Kon ád (1881, s.89–91).
2 K a emb (suché dny) se opakuje č yřik á p ůběhu li u gického oku, ždy e s ředu,
pá ek asobo u (po ře í neděli ad en ní, p ní neděli pos ní, e s a odušním ok á u apo
s á ku Nalezení s .Kříže); jeho sla ení je doloženo již od 4.s ole í. Jde opos ní dny (mají
kající cha ak e ) akaždý z ěch o dnů má s ůj las ní mešní o mulář.
3 S udie Di ka on Be e aye Gulden mehs— Beobach ungen zum Messp op ium Ro a e caeli
aus ex lich-musikalische und li u giegeschich liche Sich (in Robe Klugsede akol.: Can a-
e aman is es . Pu ke sdo 2014, s.69–75) mi bohužel zůs ala nedos upná.
4 Zla á mše byla oblíbená zejména Belgii, se e ní F ancii aHolandsku, kde jí byl připiso-
án mimořádný och anný účinek p o šechny, kdo se ydá ali na ces y (podle oho aké
dos ala jméno „zla á“).
OPEN
ACCESS
130 SLOVO A SMYSL 32
las ech (Be liè e 1919–1920, s.216), esp. e s řední E opě ůbec. Sla ila se— jakož o
( ýše zmíněná) ma iánská ma u a— ře í ad en ní sobo u (k a emb o ou sobo u)
či každou ad en ní sobo u, posléze každý den od 17.do 24.p osince či později naopak
každý den ad en u až do 17.p osince (Podh adsky 1962; Be ge 2013). Zejména zalp-
ských zemí azBa o ska je doloženo její sla ení éměř každý, nebo dokonce každý den
áno po celý ad en , jak se s alo ypickým ip o české p os ředí.
S ědec í osla ení mše Ro a e Čechách jsou če ná apocházejí zmimořádně
dlouhého časo ého období. Vo i ní ma iánský mešní o mulář ( če ně o muláře Ro-
a e p o ad en ní ma iánskou ma u u) obsahují nejs a ší misály bohemikální p o e-
nience; o mulář mše Ro a e je aké součás í G aduálu A noš a zPa dubic z oku 1363
as a ší čás i Ma iánského g aduálu, zniklé před okem 1396, k e á je o něž p až-
ské (dokonce možná přímo mansionářské) p o enience (Sla ický 2018, s.251–255).
Hymnologické p ameny bohemikálního pů odu při om dos ědčují, že nejpozději
od počá ku 15.s ole í5 se kcho álnímu p op iu mše Ro a e y ářel další epe oá
( z . o amina), jenž obsaho al šechny o my ehdy uží aného li u gického zpě u
západního křesťans a (sek ence, opy is o ické písně— can iones), a o á y ak
získaly podobu opo aného cho álu in e polo aného ducho ními písněmi (u či ou
ýjimkou zůs alo cho ální, písněmi nein e polo ané G aduale). Jedinečné s ědec í
o om podá á Vyšeh adský sbo ník zpolo iny 15.s ole í, obsahující seznam sedmi la-
inských mešních o icií „ empo e ad en us“ od neděle do sobo y sincipi y cho álních
zpě ů ado nich ložených can iones ( ol. 1 –2 ), edy sadu sedmi ad en ních mešních
o mulářů p o každý den  ýdnu.
Během 16.s ole í byl en o poče ně pomě ně boha ý ond cho álních, menzu o-
aných ipísňo ých ú a ů, jenž byl do značné mí y ydělen zřejmě pouze p o u o
příleži os , u ak is ickém p os ředí přeložen— pochopi elně společně sdalšími
li u gickými zpě y— do češ iny. Tím zniklo české Ro a e. Jeho zpě y byly dále
ex o ě obohaco ány, mj. ak, že cho ální melisma a byla éměř důsledně sylabicky
podložena no ým ex em. Ješ ě  om éž s ole í byl český o á ní epe oá o něž
ozhojňo án způsobem, k e ý je ula inského epe oá u doložen již e ýše zmí-
něném Vyšeh adském sbo níku, j.že se kpů odnímu jedinému mešnímu o muláři
Ro a e y ářely další, al e na i ní o muláře, akže na konci éhož (16.) s ole í je
zu ak is ického p os ředí doložena řadou p amenů exis ence uceleného soubo u
až sedmi (či někde dokonce ješ ě íce) o á ních mešních o mulářů, jež byly u -
čeny p o každý den  ýdnu od neděle do sobo y, případně nabízely ješ ě speciální
o muláře p o šechny č yři ad en ní neděle a/nebo p o Š ěd ý den (Kouba 2010,
s.2–3). Tak o ozsáhlý epe oá o á ních zpě ů začal bý zg aduálů yčleňo án
do z láš ní zpě ní knihy naz ané o á ník. Ta při om zřejmě nemá jinde E opě
obdoby.6 Územní ozšíření o á níků, esp.českého o á ního epe oá u se době
jeho asi nejin enzi nější p odukce íce méně k yje súzemím p ažské a cidiecéze,
k e é bylo po jis ou dobu de ac o zá o eň územím u ak is ické (české) cí k e; od
5 Ve Vyšeb odském sbo níku z oku 1410 je la inská ma iánská píseň A e hie a chia opa řena
ub ikou „In ad en u ad missam Ro a e“ ( ol. 145 ); a o ub ika se zřejmě z ahuje ikná-
sledující zapsané skladbě Mi i u a changelus idelis ( ol. 145 ).
6 Tomu nas ědčuje již a sku ečnos , že zřejmě neexis uje žádný jinojazyčný ek i alen čes-
kého pojmu „ o á ník“ (s o .např.M áček— Sehnal 2001).
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 131
19.s ole í pak jsou doloženy snahy ojeho dis ibuci na celé českojazyčné území (ze-
jména na Mo a u).
Celek docho aných o á ních p amenů bohemikální p o enience ak umožňuje
p ezen o a snahy oucho á ání, šíření a ecepci o á ních zpě ů jako sku ečnos
p amenně doloži elnou— byť  ůzné in enzi ě a ůzných podobách— počínaje do-
bou A noš a zPa dubic se ale p ak icky až do současnos i (přes ože jde mnoha
případech op ameny anonymní, bez možnos i přesnější da ace). Ty o p ameny
zá o eň s ědčí o om, že se o á ní epe oá ado al  ůzných podobách če ně
nej ozmani ějších úp a , ýbo ů akompilací, k e é ho přizpůsobo aly no ým po-
řebám apožada kům. Různo odý cha ak e docho aných o á ních p amenů, od
inančně nákladných, sk os ně ilumino aných no o aných g aduálů a o á níků,
jež pa ří knej ep ezen a i nějším písemným pamá kám mnoha měs a egionů, až
po laciné d obné neno o ané pří uční zpě níčky u čené p o osobní po řebu, po-
ukazuje na jejich ozmani é unkce, způsoby ucho á ání adis ibuce nich zazna-
menaného epe oá u ina ozdílné ýznamy, k e é mu byly připiso ány či sním
byly spojo ány.
Vy áření speci ického zpě ního epe oá u ázaného na mši Ro a e je při om
dějinách křesťans í doloženo  ůzných (s ředo)e opských oblas ech. Jazyko ě
české p os ředí se šak od šech os a ních odlišuje— nakolik o lze kons a o a na
základě dosa adního jen sk omného či éměř absen ujícího bádání jiných jazyko-
ých oblas ech— množs ím docho aného o á ního epe oá u zúc yhodně dlou-
hého časo ého období. To zčeských o á ů činí  ámci e opské o á ní kul u y sku-
ečnos hodnou pozo nos i. České o á y ak jsou nepochybně hodným ma e iálem
yzý ajícím kp op aco á ání me od anás ojů, jak psá dějiny, jak s udo a kome-
mo a i ní po enciál lidských ý o ů minulých gene ací ( če ně echnik as a egií
kzajiš ění jejich dlouhodobé ecepce). Ro á ní zpě y lákaly alákají k yuži í ůzně
de ino aných koncep ů kon inui y či dlouhého ání, k e é se zá o eň neobešly bez
členění dějin českých o á ů na menší časo é úseky, ý ojo é e apy.7
Při analýze dosa adních o á ních his o iog a ických na a i ů při om nelze pře-
hlédnou přede ším jednu sku ečnos . Polymediální po aha o á ních zpě ů, jež si
žádá spolup áci celé řady obo ů (muzikologie, li e á ní ědy, jazyko ědy, li u giky
adalších eologických disciplín, dějin ý a ného umění, kniho ědy ad.), přímo y-
bízí kin e discipliná ně koncipo anému hymnologickému ýzkumu. To, že se ak
dosud nes alo, si samo osobě zaslouží pozo nos .
7 To še, če ně analýzy p ak ik ap ocesů členění his o iog a ických na a i ů na menší úse-
ky asledo ání jejich dynamiky ( y áření p ůběhu, následnos i, či naopak dějinných zlo-
mů, cézu , pře ušení apod.), má p o (li e á ně)his o iog a ickou p áci nespo ný pozná ací
po enciál. Vždyť jen za předpokladu, že jsme si ědomi kons ukční po ahy his o iog a-
ických na a i ů, oho, že kon inui a, zlom či cézu a neexis ují pe se, že nepředcháze-
jí analy ické p áci, nýb ž že jsou mnohem spíše jejím ýsledkem, aže de ino ání epoch
je ýznamo o ným pos upem, neboť epocha není „ne innou“ pomůckou ědecké p áce
sloužící pouhému členění obsáhlého ma e iálu, nýb ž může gene o a značný mocenský
po enciál, jsme s o k i icky e lek o a s ou las ní pozici če ně limi ů las ní his o io-
g a ické p áce.
OPEN
ACCESS

132 SLOVO A SMYSL 32
II. RORÁTY JAKO (NE)PŘEDMĚT ČESKÉ NÁRODNÍ FILOLOGIE
Jedním znejnápadnějších ysů dosa adního s udia českých o á ů— j.jejich kon-
cep ualizace jako předmě u české ná odní ilologie, esp.ná odně de ino aného
českého hymnologického bádání— je zje ná ne y áženos zájmu jedno li ých
hymnologických disciplín. Na jedné s aně lze sledo a éměř úplnou absenci o á -
ního bádání  ámci li e á ního dějepisec í ijazyko ědy, na s aně d uhé naopak
dlouhou his o ii hudebněhis o ického bádání, počínající nejpozději zaklada elskou
p ací české muzikologicky zaměřené hymnologie zpe a Ka la Kon áda. Ten e ý-
kladu dějin „s a očeského zpě u pos á ného“ o á ům yh adil ýznamné mís o
(Kon ád 1881, zejména s.105–119). Ikdyž jeho ýklad následně p ošel azan ní, ap i-
o i odmí a ou k i ikou Zdeňka Nejedlého (Nejedlý 1904/1954, zejména s.371–387)
apods a nými modi ikacemi Dob osla a O la (O el 1921) inásledujících gene ací
muzikologů, k eří na O lo u p áci na ázali,8 s aly se o á y s anda dní součás í
dějin české hudby, jak dokazují hudebněhis o ické ýklado é syn ézy (Kouba 1971,
s.72; Kouba 1983, s.108–109) či lexikog a ické pří učky (O el 1929; Fukač 1997), ba
dokonce jim byl přímo přiřčen s a us speci icky české hudby (Kouba 1983, s.109;
Fukač 1997, s.790).
Snaha několika gene ací českých ka olických kněží 19.a20.s ole í (Václa a Pe-
šiny, Fe dinanda Lehne a, Dob osla a O la ad.) ucho a zpí ání českých o á ů jako
součás ka olické eřejné (kos elní) náboženské p axe ad en ní doby, případně je
jako součás é o p axe (zno u)za és , učinila o á y o něž předmě em české (ka-
olické) apliko ané hymnologie: ydá aly se p ak ické o á ní zpě níky9 idalší hym-
nog a ické pomůcky ypu a hanního dop o odu (Šk oup 1847; ed. Lehne 1883).10
Op osazení o á ních zpě ů do českého (ka olického) hymnog a ického kánonu
p ůběhu 19.s ole í s ědčí ijejich pos upné zařazo ání do českých ka olických
kancionálů.11
8 Naposledy podal přehled muzikologického o á ního bádání Sla ický 2018, zejména
s.239–242.
9 Viz např. yda a elské inicia i y Jana Hos i í a Pospíšila (ed. Pospíšil 1823 ad.) apřede-
ším Václa a Pešiny (ed. Pešina 1837 ače ná další ydání) imnoha dalších pořada elů a y-
da a elů o á ních zpě níků (dosud bohužel neexis uje soupis d obných českých o á -
ních isků 19.a20.s ole í, nicméně alespoň základní předs a u ojejich množs í lze získa
zka alogů Ná odní kniho ny ČR, Českého muzea hudby a ídeňské Ös e eichische Na-
ionalbiblio hek, jejichž ondech jsou o á ní isky zas oupeny asi nejhojněji; základní
přehled Pešino ých ydání českých o á ních zpě ů i o á ních yda a elských ak i i Po-
spíšilo y iská ny podá á Ška po á 2017a, s.66).
10 Kmnohole ému úsilí V.Pešiny zajis i y oření a hanního dop o odu českých o á ních
zpě ů ajeho ydání iskem iz Ška po á 2017b, s.128.
11 Viz např.Pospíšilo o d uhé ydání Koniášo a kancionálu Ci ha a No ého zákona z oku
1848 ([Koniáš] 1848, s.25–130), kam byl no ě— e s o nání sp ním Pospíšilo ým y-
dáním Koniášo a zpě níku pořízeným  oce 1808— zařazen komple ní epe oá čes-
kých o á ních zpě ů podle Pospíšilo a o á ního isku z oku 1823, nebo Český kancionál
D.O la, kam byly o á ní zpě y zařazeny (ed. O el 1921, s.23–105) dokonce se speciálním
ú odním ýkladem (s o .O el 1921).
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 133
II.1 ZNEVIDITELNĚNÍ RORáTŮ ČESKÝM LITERáRNÍM DĚJEPISEcTVÍM
Nap o i omu li e á ní his o ie dosud českým o á ním zpě ům éměř ůbec ne ěno-
ala pozo nos . P ní a(za ím) zá o eň zřejmě iposlední pokus začleni o á y do dě-
jin českého písemnic í učinil Jose Jungmann. Ten do d uhého ydání His o ie li e a-
u y české zařadil k á kou pasáž o„Ro á e“ (Jungmann 1849, s.26), jíž zřejmě eago al
na ýše zmíněné dobo é snahy Václa a Pešiny oucho ání či (zno u)za edení p axe
zpí ání českých o á ů, byť Jungmann kPešino ě oman izující in e p e aci českých
o á ních zpě ů jako s a očeské lido é ad en ní pobožnos i, k e ou měl za és do
s a o í ské ka ed ály ios a ních kos elů no ě zniklé p ažské a cidiecéze spodpo-
ou Ka la IV. sám A noš zPa dubic ( iz dále), zaujal poněkud eze o aný pos oj.
Na en o Jungmannů pokus už nikdo zčeských li e á ních his o iků nena á-
zal, o šem inezájem je ak i ním p ocesem, jehož (ne ždy ědomým) cílem je za-
pomnění, a edy si o něž zaslouží e lexi. Zřejmě zásadním způsobem přispěl k y-
ěsnění o á ů zdějin českého jazyka ali e a u y zaklada el české li e á ně ědně
p o ilo ané hymnologie Jose Ji eček. Ten sice díle Hymnologia bohemica obje ně
p ezen o al zpí ané ducho ní ex y— inspi o án mj.dobo ou německou hymno-
logií, zejména dílem Philipa Wacke nagela— jako k an i a i ně ik ali a i ně dů-
leži ou součás české básnické o by aného no o ěku, ap osadil ak poje í hym-
nog a ie jako s ěžejního p amenného ma e iálu li e á něhis o ické bohemis iky
(Ji eček 1878, s.95–97), o á ní zpě y šak  é o p ní monog a ii očeském ducho -
ním básnic í s řední doby ůbec nezmínil. Ba co íc, ýslo ně přiznal, že e s ém
ýkladu „celou u spous u ukopisných g adualů XV. iXVI. s ole í“ ( am éž, s.95),
a edy ipře ážnou ě šinu o á ních p amenů s řední doby, zámě ně pominul. Ro -
něž jeho soupis exce po aných hymnog a ických p amenů dokládá, že jako základní
li e á něhis o ický ma e iál předs a il jinou oblas hymnog a ické p odukce, kan-
cionálo ý písňo ý epe oá . Zře elně při om p e e o al p ameny iš ěné (zp amenů
ukopisných zmínil ýh adně y, k e é byly y ořeny ješ ě „před isko ém“ období)
aunich se pak zaměřil přede ším na soubo y ducho ních písní dobře au o sky a i-
buo a elných. Je edy zřejmé, že Ji eček dějiny českého ducho ního básnic í de ac o
pojal jako yp á ění příběhu opřechodu od hymnog a ického záznamu ukopisného
kzáznamu iš ěnému, implici e poja ému jako „pok oko ější“ médium, jehož uží ání
má doloži in eg ální začlenění české socie y do p og esi ního ý ojo ého p ocesu
e opské společnos i aného no o ěku; au o ské zpě níky pak Ji ečko i umožnily
zařadi do dějin české li e a u y řadu no ých jmen českých básníků ( iz jejich zá ě-
ečný souh nný ýče am éž, s.96–97) ajejich ex y mohl ě šinou p ezen o a jako
doklady pů odní české slo esné oři os i.
Do ak o koncipo aného příběhu českého (ducho ního) básnic í s řední doby,
jehož základními kons i uen y Ji eček učinil no odobý koncep au o a jako au onom-
ního ů čího indi idua zámě ně yuží ajícího kdis ibuci s ých o iginálních, myš-
lenko ě pů odních ýkonů „pok oko ého“ iš ěného média aná odního ( j.českého)
jazyka, se české o á ní zpě y— na zdo y s ému jazyku, j.češ ině— nehodily.
Umnoha o á ních ex ů jsou o iž na p ní pohled zře elné jejich azby na la inskou
hymnog a ii, edy jsou— hodnoceny k i é ii Ji ečko y doby— spíše než pů odními
li e á ními ýkony „jen“ překlady či pa a ázemi s a ších la inských ex ů. Ty o á ní
čás i, unichž azby kla inské ex o é předloze zřejmé nejsou, pak zase pře ážně
OPEN
ACCESS
134 SLOVO A SMYSL 32
znikly echnikou opo ání či ex o ých in e polací ( íce iz Foj íko á 1984): nahlí-
ženo zno odobého hlediska jde o ozšiřující ex o é su ky zasazené do přeja ého
základního ex u, akže ýsledný celek se je í jako ex o á „koláž“ zpasáží pře za-
ých apasáží no ě y ořených. Ap o ože české o á y byly ses a eny zmnoha čás í
časo ě dos i ůzno odého pů odu,12 yniká unich už na p ní pohled mnohem íce
než p áce au o ská p áce de ac o edakční: při y áření jedno li ých o á ních sad
se yuží al přede ším exce p o ý yp psaní, kdy byly již ho o é ozsáhlejší ex o é
čás i (cho ální čás i, ducho ní písně) ses a eny do no ých celků. Os a ně i y zpě y,
unichž není dohleda elná přímá ex o á předloha, se zdají bý ý o em zniklým
kompilační echnikou, jehož ů ce ch ěl přede ším maximálně yuží li e á ní a ů-
bec kul u ní opický ma e iál, k e ý měl kdispozici. To še české o á y pochopi elně
očích Jose a Ji ečka idalších li e á ních his o iků 19.a20.s ole í disk edi o alo.
Vkon ex u pok oko ého (mode nis ického) ý ojo ého modelu ěžko in e p e o a
o á ní zpě y jinak než jako přeži ek či eziduum s a ší, s ředo ěké ý ojo é e apy.
České o á y jsou nad o éměř důsledně anonymními ý o y (jedinými subjek y
známými jménem jsou písaři něk e ých o á ních ukopisů nebo jejich in e p e i
zřad li e á ských b a s e );13 aké o bylo p o dějiny li e a u y pojímané jako y-
p á ění ogeniálních umělcích slo a a ůbec p o přís upy, k e é au o a pojímají jako
základní ka ego ii li e á něhis o ického ýkladu, jejich zje ným de ici em.
Ji ečko o poje í se českém li e á ním dějepisec í, jak po zuje nahlédnu í do
následných hymnologických syn éz či pří uček dějin české li e a u y, s alo de ac o
kanonickým. Také další češ í li e á ní his o iko é pře zali bez ýjimky Ji ečků kon-
cep , a edy nabízeli ýklad české hymnog a ie jako k an i a i ně ik ali a i ně nej-
boha ší oblas i českého básnic í s řední doby, sous ředili se šak pouze na kancio-
nálo ou p odukci azní pak přede ším na iš ěné au o ské či au o sky a ibuo a elné
zpě níky, p é řadě na kancionál jedno y b a ské (Vlček 1897/1940, s.418; Jakubec
1929, s.634, 677–682, 718–721; No ák— No ák 1939, s.97–98, 103; H abák akol. 1959,
s.306, 333, 354–355, 371–373).14 Tak např.Jan Jakubec Dějinách li e a u y české, jež jsou
ma e iálo ě jedním znejobsáhlejších anejpod obnějších ýkladů dějin české li e a-
u y, sice upozo nil aké na exis enci ukopisných g aduálů bohemikální p o enience
zejména z15.a16.s ole í, p ezen o al je šak na základě sekundá ní li e a u y, k e ou
měl kdispozici, ýh adně jako pamá ky hudebního a ý a ného ýznamu (podobně
iNo ák— No ák 1939, s.103; H abák akol. 1959, s.306); apřes ože Jakubec upozo nil,
12 To se při om ýká nejen z ahu (s a šího) cho álu a(mladší) in e polující ducho ní pís-
ně, ale aké z ahu melodie a ex u (hudební aslo esné složky), jež se o něž mnohdy—
důsledku hojného yuži í kon a ak u ní p axe, při níž se na již exis ující melodii y-
oří no ý ex — od sebe odlišují ůznou dobou zniku (zejména če né melodie o á ních
písní jsou edy ě šinou pods a ně s a ší než jejich ex y).
13 Ro něž ses a o a elé o á ních o icií jsou e ě šině případů anonymní— D.O lo i se po-
dařilo zjis i pouze č yři jména ů ců sad českých o á ních o icií, aznich je nad o jedna
a ibuce nejis á (s o .O el 1921, s.16).
14 Kpře ze í Ji ečko a koncep u An onínem Ška kou ak ýznamu jeho hymnologických
p ací p o další bada elské gene ace české li e á ně ědné hymnologie ikp e e o ání ji-
ných ypů hymnog a ických p amenů českou muzikologií či e nog a ií 19.a20.s ole í iz
Ška po á 2014, s.178–179.
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 135
že g aduály „li e á něhis o icky nejsou posud důkladněji p ob ány“, neb ánilo mu o
ap io ním ka ego ickém kons a o ání, že „li e á ní obsah jejich se zdaleka ne o ná
jejich ýznamu ý a ně uměleckému“ (Jakubec 1929, s.720).
Asi nej ě ší množs í českých o á ních p amenů se docho alo ze 16.s ole í.
Přes ože jde oli e á ní ma e iál nezanedba elného množs í, e šech dosa adních
syn ézách byly p o ýklad dějin české li e a u y 16.s ole í upřednos něny pods a ně
jiné ypy slo esného ma e iálu. Ty o pří učky o iž de ac o přejímají li e á něhis o-
ický ýklado ý koncep y ořený na ma e iálu jiných e opských li e a u , akže
se snaží čís českou slo esnou p odukci 16.s ole í p é řadě op ikou „ elkých“ ná-
odních li e a u , zejména i alské aněmecké, esp. ománské age mánské, jež jsou
(  ůzném ýbě u) s a ěny do pozice zo o ého modelu či ideálu, ap ak icky celý
jejich ýklad je eden základní snahou dokáza , že česká15 o ba je o nocenná li e-
á ní oři os i ěch o „ elkých“ ná odních li e a u , nebo— pokud se jí ne y o ná
co do umělecké k ali y— jde minimálně opísemné p oje y p ezen ující s ejně u ě-
domělé ozhodnu í s ých au o ů psá ná odním jazyce, k eří upřednos nili po řeby
ná odního společens í před osobním p ospěchem, ba dokonce mnohdy jeho p o-
spěch obě o ali is é yšší li e á ní cíle.16
Dosa adní ýklady dějin české li e a u y 16.s ole í se edy sous řeďo aly jednak
na hledání p oje ů li e á ní enesance, po ažmo enesančního humanismu bohe-
mikálním slo esném ma e iálu, jakkoli o bylo zejména p o dobu přibližně až do č y-
řicá ých le 16.s ole í pomě ně ob ížné, jednak na písemnic í ema izující nábožen-
sky e o mní myšlenky či písemnic í bezp os ředně spja é sno ě se emancipujícími
kon esijními cí k emi západního křesťans a, a o zejména ěmi adikálními či jinak
yh aněnými: jedno ou b a skou, lu e s ím, po iden ským (p o i e o mačně y-
h oceným) ka olic ím. Zejména jedno ě b a ské ajejímu písemnic í ( če ně kan-
cionálo é o by) byl li e á něhis o ických ýkladech ěno án elký p os o :17 jako
cí ke adikálně e o mní, gene icky spja á shusi s ím, j.domácí e o mní adicí,
azá o eň se ymezující ůči os a ním e o mním cí k ím domácího icizího pů odu
umožnila asi nejlépe z ělesni dobo ý ideál s éby né, plně emancipo ané české společ-
nos i (s o .např.Vlček 1897/1940, s.482; No ák— No ák 1939, s.88–89; H abák akol.
1959, s.324). Něk e é li e á něhis o ické ýklady pak ony d a p e e o ané smě y— hu-
manis ický a e o mační— s a ěly p o i sobě ( iz např.označení kapi oly očeské li e-
a uře období 1500–1620 No áko ých Přehledných dějinách li e a u y české jako „Období
zápasu e o mace shumanismem“), jiné zdů azňo aly, že nejo iginálnější či cholné
p oje y české li e a u y é doby jsou naopak založeny na jejich s éby né syn éze.18
15 Tj.slo esná o ba češ ině či la ině; německy psaná p odukce 16.s ole í bohemikální
p o enience je českých li e á něhis o ických syn ézách ( éměř) zne idi elněna.
16 „Zřekli se osobní slá y e eliké in e nacionální obci humanis ické, obě o ali ji celku ná-
odnímu, s ám neodbo ně zdělaným“ (Jakubec 1929, s.566; iz éž Vlček 1897/1940,
s.348–350; No ák— No ák 1939, s.78, 81 aj.).
17 VJakubco ých Dějinách li e a u y české je jí pasážích ěno aných náboženské li e a uře
16.s ole í dokonce ždy přiřčeno p ní mís o aonáboženské li e a uře jiných cí k í se po-
jedná á pře ážně e z ahu kní.
18 Podle J.Vlčka „ nej ě ších li e á ech humanismus se křesťanš í, j.šlech í se m a ně,
ačeské b a s í se humanizuje, j.šlech í se myšlenko ě ik asoumně“ (Vlček 1897/1940,
OPEN
ACCESS
142 SLOVO A SMYSL 32
oúpadku českého ducho ního zpě u 17.–19.s ole í obecně ( iz např.O el 1907, s.185).
Odlišné (pa a)li u gické u čení českých o á ních zpě ů ka olickém aneka olickém
p os ředí o šem O el ne ema izo al. Dů az na o ožný jazyk— češ inu ( iz epi e on
„s a očeské“, k e ý o á ům přisoudil) mu naopak umožnil ozdílnou kon esijní pří-
slušnos českých o á ních zpě ů  ůzných obdobích minulos i zne idi elni : sku-
ečnos ůzné kon esijní p o enience bohemikálních o á ních zpě ů e s ém po-
jednání ojejich dějinách, zařazeném na ú od ka olického Českého kancionálu (1921),
ůbec nezmínil.40 O lů zájem ou ak is ické české o á y— a aké odalší českou
hymnog a ii 15.a16.s ole í neka olického pů odu, k e ou členil do s ého českého
ka olického kancionálu— p o o nelze hodno i jako p oje ekumenismu, ale spíše
jako pokus začleni do českého ka olicky de ino aného hymnog a ického kánonu o -
něž českou aně no o ěkou hymnog a ickou p odukci jiných křesťanských kon esí.
Využi í o á ních p amenů šech kon esí O lo i umožnilo kons uo a kon inui ní
ání o á ů od s ředo ěkých počá ků až po současnos .41 Mís o Pešino a, Lehne-
o a či Kon ádo a koncep u bezp oblémo é kon inui y, suge ující o ožnos českých
o á ů napříč s ale ími, šak O el pojednání odějinách českých o á ních zpě ů
upla nil poněkud odlišné yp á ěcí schéma, kopí ující ý oj ži ého o ganismu: po-
kusil se popsa oz oj o á ů od p o ní, zá odečné áze až k ázi ý ojo ě nejdoko-
nalejší, za niž označil e zi ixo anou p ameny d uhé polo iny 16.s ole í (jde osou-
bo bohemikálních o á ních p amenů nejen poče ně nejobsáhlejších, ale zá o eň asi
i izuálně nejp es ižnějších),42 po níž musela zákoni ě následo a s agnace, či dokonce
úpadek ( o bylo podle O la signalizo áno „ pným“ opiso áním o á ů 17.a18.s o-
le í, jež na íc mělo edukující cha ak e — např.šlo pouze oopis ex u bez no ace).
O lo o poje í ak las ně implici e ko igo alo Nejedlého dů az na český ducho ní
zpě 15.s ole í jako celek sui gene is, jenž se měl zásadně k ali a i ně odlišo a od doby
předchozí inásledující. Nicméně e ýkladu dějin českého cho álu se p osadilo Nejed-
lého poje í, jak o dos ědčuje s ého času šeobecně přijímaná eze od ou nijak zá-
jemně nesou isejících obdobích českého cho álu: nejp e cho álu husi ského, ep e-
zen o aného Jis ebnickým kancionálem, po é českého cho álu doloženého g a duálech
16.s ole í, p o jehož znik se předpokládala bezp os řední inspi ace německou (lu e -
skou) e o mací. Tep e nedá né době byl en o Nejedlého koncep opako aně zpo-
chybněn poukazy na exis enci spojujících mezičlánků mezi oběma ypy českých cho-
álních p amenů,43 j.(opě ) e p ospěch kons uo ání kon inui ního ý oje českého
40 Jako (ob anný) a gumen p o zařazení o á ních zpě ů neka olické p o enience do ka olic-
kého zpě níku sloužila jejich in e p e ace jako „čis ého a oucího ý azu ma iánské úc y
našich předků“ (O el 1921, s.20) a poukaz na jejich pů od e zpě ech la inské ( římské)
li u gie.
41 Zřejmě jediným příspě kem 19.s ole í, k e ý české o á ní zpě y ema izo al jako eno-
mén přesahující jednu křesťanskou kon esi, byla s ať F.Pelikána (Pelikán 1840, s.557).
42 P á ě y o o á ní p ameny— jak g aduály, ak o á níky— jsou nejzajíma ější izhledis-
ka dějin knižní malby; k ý a ným k ali ám ukopisných o á níků 16.s ole í iz zejmé-
na Šá o co á 2013 aŠá o co á (  isku).
43 Viz doklady oexis enci české u ak is ické bohoslužby „předlu e ské“ době, jakými jsou
české hymnog a ické p ameny (Kolínský kancionál z oku 1517 ad.) obsahující mj.zpě y
mešní li u gie češ ině (Baťo á 2009, s.37–42; Baťo á 2011) či ak á Václa a Ko andy ml.
OPEN
ACCESS

MARIE ŠKARPOVá 143
cho álu, a šak kon inui y poja é spíše jako oři é přep aco á ání s a ších modelů či
jako následnos ecenzí (Žů ek 2011a, s.75). Přede ším Jiří Žů ek učeského cho álu (je-
hož ad en ní součás í jsou ičeské o á y) zdů azňuje jeho ni řní dynamiku:44 pouka-
zuje na jeho pomě ně ý azné melodické apřede ším ex o é p oměny, jež jsou p a-
menech doloženy (např. éměř důslednou sylabickou ex aci pů odních melisma ,
ex o é in e polace či elize, mode nizace ex u ad.— s o .Žů ek 2010, s.344–345).
Včeských o á ech se při om— alespoň co se ýče p amenů 16.s ole í— jako dy-
namizující ak o ukazuje spíše jejich složka ex o á než hudební; u ex u je na p ní
pohled zře elnější ě ší a iabili a a luidi a, daná nejen změnou jazyka (češ ina mís o
la iny). Os a ně p á ě hudební s ánka o á ních zpě ů čas o sloužila jako a gumen
jejich o ožnos i napříč s ale ími ( zhledem kčas ému uži í kon a ak u ní p axe
byly o iž nápě y o á ních cho álních čás í ě šinou pře za y zla inského cho álu
amnohé melodie o á ních písní zase pocházejí ze s a ších la inských can iones). Ne-
přek apí edy, že dů az na kon inui u českých o á ů p osazo ali přede ším ka olič í
hymnologo é, a o zejména muzikologicky zaměření ( iz ýše). Os a ně Žů ek en o
přís up předpokládá už u ecipien ů českého cho álu 16.s ole í: „melodická linie
[…] uno ých českých zpě ů y áří pe né pojí ko se […] s a obylou adicí la inského
cho álu: o ožnos zpě u se nezměnila. To mohlo h á pozi i ní oli p o případnou
sebeiden i ikaci nebo sebelegi imizaci u ak is ické bohoslužby“ ( am éž, s.345).
Záleží edy zejména na úhlu pohledu, co se ozhodneme k ali iko a jako (zásadní)
změnu. Zdeněk Nejedlý nabídl ýklado ý model ý azně založený na diskon inui ě.
Jím ymezené ři ý ojo é áze českých o á ů— 1.la inskou ma u u, 2. o á ní mši
( j.ad en ní ma u u) la ině aposléze češ ině a3.české o á ní zpě y— se šak
pokusil od sebe odděli elmi uměle. Přesněji řečeno, Nejedlý se snažil ma u u zdě-
jin českých o á ů zcela ods ani popí áním jakékoli sou islos i mezi ní a o á ními
zpě y. To mu spolu s( elmi p oblema ickou) da ací počá ků o á ní mše i o á ních
cho álních zpě ů až do 15.s ole í sloužilo jako a gumen p o ýklad o á ní kul u y
jako ýh adně husi ské ( iz ýše). D.O el nap o i omu zdů azňo al přímý gene ický
z ah českých o á ů kla inské o á ní mši, uníž poukázal na p amenné docho ání
li u gických knihách A noš a zPa dubic, a edy na její bezpečně p okaza elný před-
husi ský pů od (O el 1921, s.10–11). Co šak O la iNejedlého spojuje, je dů az kladený
na předběloho ské období českých o á ů, a edy nezájem os udium mladších o-
á ních p amenů, jež oba s o ně po ažo ali za úpadko é.45 Tak omu bylo i dalších
Ozpie aní ač ení českém z oku 1493, němž se požaduje sla ení li u gie lidu s ozumi el-
ném, j.českém jazyce (Baťo á 2009). J.Žů ek se pokusil nají společné ysy českého cho-
álu zJis ebnického kancionálu (přibližně 1430) scho álem zapsaným několika českých
u ak is ických g aduálech, jejichž znik no ě da o al do d acá ých a řicá ých le 16.s o-
le í (Žů ek 2011a). Upozo nění na y o p ameny edy zpochybnilo adiční ezi ozá islos-
i u ak is ické li u gie 16.s ole í na no ě zniklé lu e ské li u gii.
44 „Český cho ál 16.s ole í je ú a em s ý aznou ni řní dynamikou, k e á dosud zůs á ala
pozo nos i bada elů sk y a e zdánli ě monoli ické skupině p amenů na p ní pohled ja-
koby ypizo aných českých g aduálů“ (Žů ek 2010, s.333).
45 Nejedlého dějiny českého s ředo ěkého zpě u sice zůs aly nedokončené, nicméně i je-
jich pláno aném oz žení hodlal au o pojedna očeské hudbě od jejích počá ků pouze
do 16.s ole í (Vlho á-Wö ne 2016, s.179).
OPEN
ACCESS
144 SLOVO A SMYSL 32
bada elských gene acích: dějinách českých o á ů se ojejich poběloho ské ázi buď
( éměř) mlčelo (např.D.O el jí ěno al jedinou ě u— am éž, s.14), nebo se před-
pokládal íceméně plynulý asnadný přechod od li u gického o icia Ro á e kčeské
pa ali u gické o á ní pobožnos i,46 aniž by se jakkoli ema izo ala sku ečnos , že
exis enci českých o á ů ka olické náboženské p axi zřejmě umožnila přede ším
změna jejich unkce ( j. ans o mace zu ak is ických li u gických mešních zpě ů
na ka olickou lido ou pobožnos přede mší nebo při iché mši),47 při zacho ání éhož
ypu jejich in e p e ů, j.li e á ských b a s e , poběloho ské době čleňo aných
do ka olických náboženských kon a e ni .
V á íme-li se ješ ě jednou ke koncep u D.O la, nelze přehlédnou , že sous ředění
na 16.s ole í ajeho p osazení jako „zla ého ěku“ českých o á ních zpě ů O el zá o-
eň spojil spokusem op os o o ou di e enciaci českých o á ních zpě ů oné doby.
Tedy ne časo é, nýb ž územní hledisko yužil jako hla ní k i é ium p o ymezení
celkem ří pa alelně exis ujících ex o ých edakcí48 českých o á ů, k álo éh a-
decké, ábo ské a ako nické ( am éž, s.16),49 jimiž de ac o upozo nil na ni řní oz-
mani os českého o á ního epe oá u 16.s ole í. Odalší uchopení koncep u edakce
se poslední době pokusil na ma e iálu českého u ak is ického cho álu 16.s ole í
jako celku ( edy nejen jeho o á ní čás i) Jiří Žů ek ná hu osmi, esp.de í i edakcí
českého cho álu ( j. če ně „p a- edakce“ zaznamenané Jis ebnickém kancionále).50
Vedle zohlednění územně egionálního hlediska při om poukázal éž na ýznam ob-
46 Jak ukázaly za ím jen namá ko é sondy do ka olických o á níků 17.a18.s ole í, po ex o-
ě-hudební s ánce se y o o á ní p ameny od oněch předběloho ských příliš neliší ( o
os a ně není nijak přek api é zjiš ění: ačkoli byly poběloho ských Čechách ana Mo a-
ě šechny ypy e o mační li u gie zakázány, neznamenalo o plošné ods anění české-
ho e o mačního hudebního epe oá u— Ho yna 2011, s.28). Dalším ypem p amene po-
sky ujícím in o mace očeské aně no o ěké ka olické o á ní kul uře jsou pak např. oční
zp á y ( z .li e ae annuae) zčeských amo a ských jezui ských kolejí. Vnich se obje u-
jí přibližně od počá ku 17.s ole í údaje osla ení o á ní mše a„zpě u Ro á e“ (s o .Ka a-
sek— Lanz 1974, s.22 a240), a šak bohužel elmi kusé aspo é anijak neupřesňují, ojaký
yp zpě ního epe oá u případě „zpě u Ro á e“ las ně šlo. Kopa nos i při in e p e-
aci ěch o až příliš s učných údajů ybízí případy elmi olného uží ání pojmu „ o á-
y“ dobo ém jezui ském disku zu, jakým je např.pojmeno ání ú odního (snad doda-
ečně začleněného) oddílu pě i s a ých českých ad en ních písní e ánočním zpě níčku
je zui ské p o enience Jesličky (1658) jako Ro a e aneb Písně ad en ní.
47 Kdy ajak a o ans o mace p obíhala, nejsme na základě současné spo é znalos i o á -
ních p amenů 17.a18.s ole í za ím schopni uspokoji ě zodpo ědě . Je pouze zřejmé, že
p ní polo ině 19.s ole í ka olický kněz V.Pešina české o á ní zpě y pojímal ýh adně
jako ka olickou ad en ní lido ou pobožnos ; ak je aké de inují české šeobecné encyklo-
pedie d uhé polo iny 19.s ole í (s o .např.ed. Riege 1887, s.655).
48 Sám O el použí al pojem „úp a a“, spojmem „ edakce“ p acují při klasi ikaci českého cho-
álu 16.s ole í ep e mladší bada elské gene ace ( iz zejména Žů ek 2010).
49 Ke zpřesňo ání O lo a koncep u ří edakcí českých o á ů yz ala— na základě zno u
nalezeného no oměs ského o á níku— E.Baťo á (2014, s.22).
50 Žů ek 2010; Žů ek 2011b, s.18–25 (jeho p aco ní ymezení edakcí českého cho álu by si
o šem zasloužilo ješ ě p op aco á ání na základě analýzy dalšího, poče nějšího ma e iá-
lu; os a ně sám bada el ho označil za předběžné).
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 145
jedna a ele ipísařské dílny p o konečnou podobu epe oá u zpě ní knihy (Žů ek
2010, s.346–347). Vná hu edakcí českého cho álu sice ý azně upla nil časo é k i-
é ium (za přelomo é mezníky označil zejména počá ek č yřicá ých apočá ek šede-
sá ých le 16.s ole í), nicméně zá o eň ho p oblema izo al poukazem na simul ánní
exis enci epe oá u s a ších amladších ý ojo ých ází či pa alelní exis enci něko-
lika ůzných edakcí českého cho álu, jež „koexis o aly zje ně edle sebe bez zře el-
ných uni ikačních laků“ ( am éž, s.348).
Zpředchozího ýkladu je zřejmé, jak se přís up an ikle ikálně založeného
Zdeňka Nejedlého mnohém ymykal pos oji os a ních bada elů. Od dří ějších
(a las ně ipozdějších) o á ních bada elů se Nejedlý odlišuje aké ím, že mu nešlo
o(zno u)u edení českých o á ů do hymnog a ické p axe. K o á ům de ac o při-
s upo al jako khis o ickému p amenu, jenž mu sloužil jako a gumen ační ma e iál
p o jeho ýklad českých (hudebních) dějin. Důsledkem oho o sekula izujícího poje í
o á ních zpě ů byla jejich značně zneži o ňující „muzealizace“: jinak než konce ně
nelze asi ducho ní hudbu p o ánním p os ředí p o ozo a , p o sekula izo ané,
konce ní p o edení ani p o ecepci jako pendan u no odobé ducho ní poezie se
šak české o á ní zpě y příliš nehodí,51 ajsou ak odsouzeny do pozice muzejního
exponá u či a chi ního dokumen u. Os a ně snahy zposledních le ou edení českých
o á ů do eřejného p os o u ukazují, že nejúspěšnějším anejži o nějším modelem
je pa ně p á ě en, k e ý neusiluje oúplnou emancipaci českých o á ních zpě ů
zjejich (pů odní) náboženské unkce jakož o součás i ducho ního či náboženského
úkonu a ezignuje na s anda dní konce ní p o edení e p ospěch pe o mancí za-
ložených na společném zpě u amuzicí o ání účinkujících iposluchačů, jak ho eali-
zuje zejména hudební soubo Ri o nello.
Nap o i omu ka olickém p os ředí, a o již počínaje ob ozenskými in elek uály,
byly české o á ní zpě y pojímány jako í aný p os ředek kob odě české ka olické
ch ámo é hudby, přede ším kos elního zpě u (Kama ý 1831, s. XIII–XIV). No odobé
ka olické při las nění českých o á ních zpě ů ssebou neslo jejich upla nění jako
ka olické pa ali u gické ad en ní pobožnos i, jejíž možné podoby e řicá ých ač y-
řicá ých le ech 19.s ole í de ailně p omýšlel zejména Václa Pešina, mj.is yuži ím
speci ických možnos í, jaké nabízela p ažská ka ed ála.52 Byl o šak přede ším až
Dob osla O el, kdo se od ážil podobu českých o á ů asi nej ý azněji modi iko a
p o po řeby soudobé ka olické li u gie.53 O el neusilo al ozno uza edení p axe zpí-
ání českých o á ů podobě, k e ou podle něho získaly za „zla ého ěku“, jak o bylo
příznačné p o s a ší gene ace, zejména V.Pešinu, snažícího se ozpřís upnění celého
o á ního epe oá u aonalezení způsobu, jak ho celis os i zařadi do ad en ní
51 Zřejmě jediným známým konce ním p o edením českých o á ů bylo Lehne o o nas u-
do ání nedělních o á ů při příleži os i 500. ý očí úm í Ka la IV. ( iz Lehne 1878).
52 Viz jeho ná hy publiko ané Časopise ka olického ducho ens a (jejich souh n podá á
Ška po á 2017b, s.124–128). Ač Časopis ka olického ducho ens a ucho al mnoho zajíma-
ých údajů odobo é ka olické p o ozo ací p axi českých o á ů na ůzných mís ech Čech
p ní polo iny 19.s ole í, zůs á á o ázkou, co z oho bylo pře za o zpředchozích dob.
53 Byť k ůzným k ácením a ýpus kám— a o zejména k ůli elkému ozsahu, neboť pře-
zpí ání o á ní sady p o jeden den mělo podle s ědec í z19.s ole í a déle než hodi-
nu— docházelo nejpozději už během 19.s ole í ( íce iz am éž, s.126).
OPEN
ACCESS
146 SLOVO A SMYSL 32
náboženské p axe. O lo o s udium českých o á ů bylo spojeno spříp a ou no ého
českého ka olického kancionálu, aiden i iko ání „ cholné“ ý ojo é áze českých
o á ních zpě ů p o něho bylo důleži é  om, že mu sloužilo jako základní selekční
k i é ium p o ýbě p amenů, zjejichž epe oá u y ořil zcela no ě poja ý ýbo
českých o á ních zpě ů (ed. O el 1921, s.23–105). Úsilí o ilologicky pečli ou ekon-
s ukci pů odních o á ních nápě ů54 při om dokázal spoji spožada ky s é doby,
k e á již p o in e p e aci o á ních zpě ů nemohla počí a spolop o esionálními li-
e á skými b a s y, ale pouze se společným zpě em obce ěřících. O lo a zk ácená
e ze českých o á ů edy sice přejala p incip sedmi sad p o každý den  ýdnu, je
šak založena na adikálně edukujícím ýbě u jak cho álních čás í (znichž O el
pře zal pouze in oi y), ak o á ních písní, k e é byly „ses a eny  o á ní mši,
aby pos upem iobsahem odpo ídaly hla ním čás kám mešní li u gie ka olické. Tím
zniklo sedm ‚mešních písní‘, jimž čelo dán cho ální in oi , jakož o ukázka českého
cho álu“ ( am éž, s.20). O el ak o iginálním způsobem zacho al základní s uk u u
českých o á ních zpě ů ( j.sepě í cho ální čás i apísně), a o podobě yze cho-
álního in oi u a yze písňo ých následných čás í; zá o eň sady českých o á ů do-
plnil o šechny ehdejší čás i (ka olické) mše ( j. če ně čás í O e o ium, Sanc us,
Po pozd iho ání, Benedic us, Agnus, Communio aZá ě ).55 Tou o od ážnou, leč po-
učenou ap omyšlenou ans o mací za učil O el českým o á ním zpě ům další e-
cepci  ámci ka olické ad en ní (pa a)li u gie, neboť jeho model mohl bý pomě ně
snadno pře za aup a en ip o ka olickou ad en ní mši po li u gické e o mě d u-
hého a ikánského koncilu, jak o om s ědčí isoučasná p axe bohoslužebného zpě u
če ných p ažských ka olických kos elích.
Vdosa adních dějinách bádání očeských o á ech, jak jsme je e s učnos i p á ě
předs a ili, lze sledo a dominanci přís upu, jenž české o á ní zpě y koncep ua-
lizo al jako p oje české kul u y sui gene is, in e p e o al je  e e enčním ámci
české ná odní kul u y jako mani es aci českého ná odního ducha.56 Bylo omu nejen
uob ozenských gene ací, ale iubada elů činných zejména na přelomu 19.a20.s o-
le í, Z.Nejedlého ( iz jeho zení o„ ýlučné českos i“ o á ních zpě ů— Nejedlý
1904/1954, s.374) či D.O la. Jak naznačuje náze O lo a zpě níku Český kancionál,
zamýšleného jako jedno ný ka olický zpě ník šech českých imo a ských diecézí,
jeho dis ink i ním ysem  ámci ka olického disku su měla bý p á ě (jazyko á)
českos . Jes liže O el při ses a o ání epe oá u Českého kancionálu upřednos nil
hymnog a ické p ameny 15.azejména 16.s ole í ( če ně p amenů o á ních), bylo o
54 Snahy o ekons ukci o á ních nápě ů do pů odní podoby spojil súp a ami (přebásně-
ními) o á ních ex ů dle dobo ých no ma i ních předs a očeském e ši, na zdo y -
zení, že „ písních o á ních […] dály se změny ex o é míře elmi nepa né, čas o jen
přehozením slo , aby se docílilo lepšího spádu y mického“ (ed. O el 1921, s. XII).
55 O om, že ě ší ži o nos i o á ních písní e s o nání scho álními čás mi si byl O el ě-
dom, s ědčí sku ečnos , že ses a il aké zpě níček Písně o á ní aad en ní (ed. O el [1904];
ed. O el [1910]).
56 Re lexi oho, jak požada ek emancipující se no odobé české společnos i obje o a speci-
icky české ypy hudebních ins i ucí ikonk é ních hudebních p oje ů předu čo al ba-
da elská éma a české hudební his o iog a ie ao li ňo al aké její me odologii, podal
např.M.Ho yna (2011, s.5–6).
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 147
dáno snahou pokud možno zcela y ěsni epe oá se zje nými azbami kněmecké
hymnog a ii, k e ý mohl impliko a zá islos české ducho ní písňo é o by na ně-
mecké p odukci. S ůj zpě ník, ydaný nakonec již samos a ném Českoslo ensku,
O el ses a il přede ším pomocí cíleného emancipačního ges a „os obozujícího“ čes-
kou hymnog a ii od jakýchkoli (zje ných) azeb khymnog a ii německé. A šak ani
jemu, ač o á ním zpě ům yh adil e s ém kancionálu přednos ní mís o, se nepoda-
řilo p osadi je jako sebeiden i ikační symbol české kul u y ( ím se no odobé české
společnos i s al spíše kancionálo ý písňo ý epe oá ). Zapříčinilo o ono ýh adní
při las nění o á ů ka olickou čás í no odobé české společnos i, esp.nemožnos
začleni je plně či ýh adně do české nábožensky e o mačně de ino ané kul u y?57
III. ČESKÉ RORÁTY JAKO SOUČÁST
(STŘEDO)EVROPSKÉ ADVENTNÍ KULTURY
Kon ex ualizace českých o á ních zpě ů mimo ná odně de ino aný e e enční á-
mec jsou dosud éměř ne yuži ou možnos í jejich s udia, ač k omu o á ní zpě y
s ým ozšířením mimo h anice jednoho (cí ke ně)poli ického egionu, kul u ní
či jazyko é oblas i přímo ybízejí. Česká hymnologie se omu o přís upu spíše y-
hýbala, neboť adiční s o ná ací s udium p aco alo přede ším spojmy pů od-
nos i aod ozenos i, přičemž pozice no ma i ního cen a se ap io i přiřkla poli icky
aekonomicky silným ná odně de ino aným kul u ám západní E opy a os a ních
e gionech, odsouzených do ole oblas í ok ajo ých či od ozených, se přednos ně
hledala pří omnos o ožných či aspoň podobných p oje ů, jež měly doloži jejich
o nocenné pos a ení skul u ami cen álními. Jak je šak zřejmé zpředchozího ý-
kladu, případě českých o á ních zpě ů en o model spíše selhá á.58
Je p o o pochopi elné, že dosud de ac o jediný (jazyko ě) mimočeský kon ex , se
k e ým české o á ní bádání p aco alo, byl kon ex nadná odní la iny jako uni e -
zálního jazyka západního křesťans a. Ten se yuží al zejména při s udiu geneze
českých o á ů. Vazby českých o á ních zpě ů ke s ředo ěké la inské mši Ro a e,
j.ad en ní ji řní o i ní ma iánské mši, při om s udo ali přede ším ka olič í muzi-
kologicky p o ilo aní hymnologo é (Pach a 1879–1881; O el 1921; naposledy Sla ický
2018), neboť jsou nejzře elnější oblas i hudební ( ě šina nápě ů českých o á ních
zpě ů pochází zla inského cho álu římské li u gie azpozdně s ředo ěkých la in-
ských can iones).59 P o české o á ní bádání je ak příznačný zájem ola inské o á y
jen zobdobí před doložením češ iny jako „ o á ního“ jazyka, j.p ezen o aly se de
57 Připomeňme, že p o „husi ské“ 15.s ole í je příznačný nedos a ek českojazyčných o á -
ních p amenů, 16.s ole í jsou pak o á y ý azně spja y su ak ismem a 17.–19.s ole-
í éměř ýh adně ska olic ím.
58 Kjiným možným koncep ům, jež se nabízejí p o s o ná ací s udium (koncep kul u ní ý-
měny P.Bu keho, kul u ního ans e u A.G a ona či anko onní koncep his oi e c oisée
aj.), iz např.Čapská— S o cho á 2015.
59 Byli o aké muzikologo é, kdo jako p ní poukázali na o, že české „ o á ní zpě y zhus a
jsou překlady, ozšíření a oz edení ex ů la inských“ (Pach a 1879, s.83), j.mají la inské
ex o é předlohy.
OPEN
ACCESS

148 SLOVO A SMYSL 32
ac o jako p o ní, „zá odečná“ áze českých o á ů. To pak sloužilo českým bada-
elům k ýkladu o á ních zpě ů jako „speci icky českého yús ění dlouhé adice
la inských o á ních mší“ (Kouba 2010, s.4), jako jedinečného p oje u českého ná-
oda, jenž sice y os l ze společných la inských kořenů e opské kul u y, a šak s é
cholné podoby nabyl jazyko ě českém p os ředí, as al se ak jejím uniká ním
přínosem do kul u y celoe opské (naposledy Sla ický 2018).60
S anou o á ního bádání edy dosud zůs á ají další, časo ě mladší áze la in-
ské o á ní kul u y, zejména zobdobí ( aného) no o ěku.61 Doposud se nikdo sys-
ema icky nezabý al ani docho anými la inskými ícehlasými o á ními mšemi
bohemikální p o enience aného no o ěku, ani jejich usou z ažněním shojným
zhudebňo áním la inské mše Ro a e či jejích jedno li ých čás í (s ředo)e opskými
sklada eli.62 Úkolem p o další bádání zůs á á is o ná ací s udium p axe la inské o-
á ní mše ka olickém ( aně) no o ěkém p os ředí. Vedle „s anda dních“ mešních
knih se p ameny kněmu docho aly zpolského jazyko ého p os ředí ( iz např.[Ba -
oszewski] 1613) azněmecky mlu ících oblas í alpského kul u ního ok uhu, am až
do 20.s ole í.63 Vcho a ském přímoří je pak p axe o á ní mše („misa zo nica udo-
šašću“) doložena jako součás s a oslo ěnské (glagolské) mešní li u gie (ed. Doline
1998, s.84–93, 183–188, 207–209, 238–240).64
Vka olických oblas ech s řední E opy lze nad o (minimálně) období aného no-
o ěku sledo a ado ání ůzných zpě ů speciálně u čených p o o á ní mši. Nejde
při om pouze o(li u gické) zpě y la inské mše Ro a e, zejména podobě igu ální
mše, ale aké o(aspoň čás ečně) sdílený epe oá ad en ních (ma iánských) písní
explici ně označených jako o á ní. Vněmecké jazyko é oblas i jsou o šem písně
„kRo á e“ p amenně doloženy ep e něk e ými os ícenskými ka olickými jihoně-
meckými a akouskými diecézními kancionály65 ad obnými neno o anými písňo-
60 Za ím ne yuži ou možnos í zůs á á in e p e ace (české) o á ní mše jako součás i (zápa-
do)křesťanských obřadů kpoc ě Panny Ma ie, jako součás (pozdně) s ředo ěkého ma-
iánského disku su (západního) křesťans a, na k e ou upozo nil J.Kouba (2010, s.3).
61 A o če ně la inských o á ů u ak is ické p o enience, ždyť u ak is ická cí ke byla po
celou dobu exis ence zhlediska li u gie biling ní, la insko-česká (Hole on 2007, s.114–115;
Hole on 2010, s.222); kno ým o á ním kompozicím ba okním aklasicis ním iz Fukač
1997, s.790.
62 Základní přehled lze získa in RISM.
63 Papežské indul y p o německé a akouské diecéze ýkající se sla ení o á ní mše zmiňuje
ješ ě např.Scho 1904, s.57.
64 Za upozo nění na en o p amen děčím Tomáši Sla ickému.
65 Viz [Denis] 1774, s.39–42 (1 píseň „zum Ro a e“); Mohuč 1790, s.105 (1 píseň „ o dem Ro-
a e“); Kos nice 1812, s.31–35, odd. Meßgesang im Ad en , bey de Ro a emesse (1 píseň asou-
bo modli eb k o á ní mši). Za jejich mo a ský pendan lze po ažo a kancionál Tomá-
še F yčaje, obsahující d ě písně explici ně označené jako o á ní (F yčaj 1815, s.154–157),
za pozo nos o šem s ojí zejména jeho e ze přep aco aná Tomášem Bečákem. Ve ře ím
ydání Bečáko a zpě níku z oku 1850 o iž došlo— e s o nání sjeho d uhým ydáním
z oku 1847— kzásadnímu ozšíření o á ního zpě ního epe oá u: byl do něj no ě za-
řazen soubo ú odních o á ních an i on ( e e zi z o á ního isku J.H.Pospíšila) azá o-
eň byla pods a ně ozhojněna jeho skupina o á ních písní, če ně „Zpě u, k e ýmž se kaž-
dodenní Ro á e za í á“, j.písně Zd á a buď, Panno Ma ia (Bečák 1850, s.264–266, 271–280).
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 149
ými isky přímo u čenými ke mši Ro á e.66 Zje ně šak nešlo oos ícenskou no inku.
Os ícens í o iž bylo— přinejmenším německé jazyko é oblas i— přede ším ob-
dobím elké k i iky p axe o á ních mší ze s any ka olických e o mně zaměřených
eologů ipokusů cí ke ních chnos í o á ní mši ods ani či přímo zakáza (jako
dů od se u áděla b zká anní hodina jejího sla ení, jež údajně ěřící podněco ala
k– blíže nespeci iko aným— nepřís ojnos em anem a nos em).67 Ten o zákaz šak
zejména alpských oblas ech na ážel na odpo ěřících apřede ším enko ské a -
nos i ho odmí aly akcep o a : např.  oce 1789 měla a nos S einach am B enne
s ého ducho ního sp á ce ke sloužení mše Ro a e údajně přímo donu i (Holle wege
1976, s.273 a435). Os a ně něk eří akouš í ajihoněmeč í biskupo é o á ní mši spo-
ukazem na její adici e s ých diecézích sla i do olili68 a aké další ý oj umožnil
její iché ole o ání: nařízení z oku 1791 sice není ýslo ně do olena, není šak ani
ýslo ně zakázána ( am éž, s.435). Pořada elé os ícenských zpě níků ijejich pozdější
následo níci69 edy zje ně zaujali k o á ní mši podobně smířli ý pos oj: nabídkou
speci ického (mnohdy no ě y ořeného) e nakulá ního písňo ého epe oá u u -
čeného p o o á ní mši se pokusili p oje y laické zbožnos i spojené sRo a e usmě ni
do mezí ka olické o odoxie ao op axe. Nešlo edy oza ádění no é p axe, ale spíše
okle ickou kul i aci p axe již exis ující.
Os a ně exis enci zpě ního o á ního epe oá u německojazyčném p os ředí
zpředos ícenské doby dokládá o něž (za ím) ojedinělý iš ěný p amen, e u ský
ka olický zpě ník z oku 1630. Součás í jeho oddílu ad en ních písní je o iž čás
naz aná Das Ca holische Ro a e, již oří č yři německé ad en ní písně s ema ikou
s a ozákonních p o ockých předpo ědí ap e igu ací Mesiáše, ma iánská can io A e
hie a chia (doložená zbohemikálního p os ředí jako s abilní součás o á ního e-
pe oá u nejpozději od začá ku 15.s ole í) ajejí německá e ze Geg üs seys Ma ia,
o á ní an i ona Ecce concipies ala inská s upní modli ba z o á ního mešního o -
66 Viz např.zpě níček o á ních písní mohučské a nos i s .Quin ina (Ad en s-Liede 1802
ajeho pře isky z oku 1808 azdoby kolem oku 1825) nebo— zmnohem pozdější doby—
Gesänge 1895.
67 Např.no ý ka olický bohoslužebný řád p o Dolní Rakousy z oku 1786 mezi po olenými
„pobožnos mi“ mši Ro a e neu ádí, bohoslužebný řád p o Ty olsko z éhož oku ji pak ý-
slo ně zakazuje; podobně žádos i biskupů zT iden u, B ixenu aSeckau ojejí zacho ání
zůs aly ne yslyšeny (Holle wege 1976, s.239, 241, 329 a435; za upozo nění na u o mo-
nog a ii jsem za ázána děčnos í And ee Acke manno é).
68 Např. linecké diecézi bylo e a ních kos elích sla ení mše Ro á e do oleno, o šem s„ í-
deňskou“ písní Taue Himmel (s o .[Denis] 1774); podobně do olil sla ení o á ní mše
bohoslužebném řádu ydaném oku 1790 kos nický biskup (s o . éž Kos nice 1812)
a oku 1786 salcbu ský biskup (Holle wege 1976, s.176, 281 a295).
69 Viz z yšující se poče o á ních písní mladších diecézních kancionálech (Duk 1835,
s.26–31— 4 písně nadepsané jako Liede , wie sie … gewöhnlich in de Ro a e gesungen we -
den; Mohuč 1840, s.145, odd. Ro a e=Messen, obsahující dopo učení zpí a něk e ou
ma iánskou píseň do p oměňo ání, po p oměňo ání něk e ou ad en ní píseň), jejich
o á ních doda cích ( iz o á ní zpě níček Gesänge 1846, k e ý znikl jako doda ek ku e-
denému ydání mohučského zpě níku) ika olických modli ebních knihách spísňo ými
oddíly zejména akouské p o enience ( iz např.Be ge [1830], s.234–236— 1 píseň „zu
Ro a e“; Vei h 1833, s.341–346— 2 písně „zu Ro a e“).
OPEN
ACCESS
150 SLOVO A SMYSL 32
muláře (E u 1630, s.14–27). Zdoby ješ ě oněco s a ší, zd uhého dese ile í 17.s ole í,
se docho alo s ědec í ospeci ickém o á ním zpě ním epe oá u aké zpolské ja-
zyko é oblas i: podá á je polsko-la inský zpě ník Pa henomelica albo Pienia nabożne
([Ba oszewicz] 1613), obsahující la inské cho ální zpě y mše Ro a e in e polo ané
ducho ními písněmi polš ině. Ou čení d ou z ěch o polských ad en ních (ma ián-
ských) písní k o á ní mši pak s ědčí ješ ě Śpiewnik kościelny zp ní polo iny 19.s o-
le í (Mioduszewski 1838, s.11, 20);70 podobně je speci ický ad en ní písňo ý epe oá
zpí aný  ámci glagolské s a oslo ěnské o á ní mše doložen éž cho a ském pří-
moří (ed. Doline 1998, s.251).
Při zohlednění oho o s ředoe opského kon ex u o á ní písňo é kul u y— byť
za ím jen le mo nač nu ého na základě nám dos upných kancionálo ých ajiných
isků71— se pochopi elně nabízí o ázka, nakolik onen koncep českých o á ních
zpě ů jako o iginálního p oje u české kul u y, jedinečným způsobem se y inu šího
z šee opských la inských kořenů, napomohl emancipující se české společnos i
19.a20.s ole í přede ším jejím in enzi ním y o ná ání se skul u ou německo-
jazyčnou. Jak je zpředchozího (byť jen s učného) náč u zřejmé, adice speci icky
o á ního zpě ního epe oá u německém jazyce je doložena odlišné apřede ším
mnohem sk omnější podobě, spoče ně elmi omezeným hymnog a ickým epe -
oá em op o i adici českojazyčné.72 Ač u o sku ečnos žádný zčeských o á ních
bada elů 19.s ole í explici e ne o mulo al, musela jim bý minimálně zdobo é ad-
en ní (pa a)li u gické p axe známa.
III.1 SPEcIFIKA ČESKÝch RORáTŮ ZhLEDISKA KONFESIJNĚ LITURGIcKÉhO,
cÍRKEVNĚ SPRáVNÍhO ASOcIáLNĚ-KULTURNÍhO
Zpředchozího s učného s o nání je zá o eň zřejmé, že odlišnos mezi o á ními a-
dicemi zje ně nespočí á (pouze) jazyce, adičně zdů azňo aném monoling álně
de ino anými ná odními ilologiemi. Jes liže dějinách českého o á ního bádání
ořilo kon esijní ymezení ždy de ac o základní součás e e enčního ámce ( iz
ýše), nabízí se s udium českých o á ů aného no o ěku i ši ším kon ex u celoe -
opského p ocesu ozpadu jedno y (západního) křesťans a ae ablo ání kon esijně
ymezených cí k í. Spoluu ářely české o á ní zpě y kon esní iden i u ecipující
a/nebo objedna a elské komuni y např. mul ikon esijním bohemikálním p os ředí
16.s ole í, k e é nebylo p os é— zejména na přelomu 16.a17.s ole í— kon esní pola-
izace? Apokud ano, jakými způsoby? Nebo pa řily spíše kp oje ům šeobecně sdí-
70 Viz éž založení z .polské k álo ské kapely o an is ů zpodně u Zikmunda I. K ako ě
již oku 1543 (působící až do oku 1872) p o sla ení o á ních ijiných bohoslužeb „can u
igu a o“, j.poly onií i alského s ylu (Fukač 1997, s.789).
71 P ůzkum ukopisných p amenů s ředoe opské p o enience by nepochybně přinesl dal-
ší s ědec í o o á ní kul uře s řední E opy aného no o ěku (apozdního s ředo ěku).
72 Na íc bylo německojazyčném p os ředí zřejmě běžné sla ení o á ní mše ibeze zpě u e
e nakulá ním jazyce, jak o dokládá exis ence pří uček smodli bami u čenými p o sou-
k omou pobožnos ěřících speciálně při o á ní mši, nichž se se žádným zpě em e e -
nakulá ním jazyce během o á ní mše nepočí á ( iz Ku ze Anley ung 1719, k e á je na íc
bohemikální p o enience; Die Feie 1829).
OPEN
ACCESS
MARIE ŠKARPOVá 151
lené křesťanské sup aiden i y? Zodpo ězení ěch o o ázek není jednoduché, neboť
kon esionali a není s abilní eličinou, ale spíše ak o em kon ex uálně p oměnným,
ážícím se na komunikační p os ředí.73 Při hledání odpo ědi je edy řeba zohledni
kon ex uální do áření ýznamu českých o á ů74 a zí při om ú ahu limi y na-
šeho po ozumění, „dnešní neúplnos kon ex ů zhledem kmnožs í ekon ex uali-
zací scílem přek y í ýznamu ipamě i“ (Ho níčko á 2013, s.16), i o, že dosud není
dos a ečně známa sebeiden i ikace ehdejších českých neka olíků mezi lu e skou,
u ak is ickou, b a skou či jinou ě oukou, li u gií anáboženskou p axí (Ba lo á
2013, s.40).
Jelikož 16.s ole í byly bohemikální o á ní zpě y zje ně součás í li u gie (šlo
ozpě y mešního o icia), nabízí se přede ším o ázka, zda apřípadně jak byly české
o á ní zpě y součás í onoho p ocesu yh aňo ání se mešních li u gií no ě se kon-
s i uujících kon esijních cí k í. Nezanedba elným p oblémem při om je, že— na-
hlíženo zhlediska mešní li u gie— je d i á ě šina docho aných českých o á ních
p amenů zje ně neúplná, neboť nich chybějí něk e é čás i mešního o dina ia (Ag-
nus Dei, mnohdy éž Sanc us) ip op ia (O e o ium, Communio). To je šak zřejmě
příznačné p o celek jazyko ě českých g aduálů 16.s ole í (Žů ek 2011b, s.9–16). Do-
cho aná s ědec í odobo é p axi nah azo ání li u gického zpě u něk e é čás i p o-
p ia či o dina ia ducho ní písní edou kpo řebě níma speci icky o á ní p ameny
kon ex u dalších zpě ních knih, zejména g aduálu akancionálu: zpě ní epe oá ,
k e ý je p amenech označen jako speci icky o á ní, byl zřejmě při o á ní li u gii
ad hoc doplňo án další ad en ní hymnog a ií zjiných čás í dané zpě ní knihy75 či
zdalších zpě ních knih. Hla ním dů odem p o yčlenění o á ních zpě ů do z láš ní
knihy ( o á níku) ak zřejmě bylo— edle jejich na ůs ajícího ozsahu— o, aby zpě-
áci nemuseli při zpě u zpě ní knihou příliš čas o lis o a : již D.O el si šiml, že do
o á níků byly poja y cho ální čás i in e polo ané písněmi (ap op iální G aduale);
nein e polo ané zpě y o iž bylo možné snadno ychle nalis o a jiné zpě ní knize
(O el 1921, s.15–16).
Je zřejmé, že p á ě p ůběhu 16.s ole í, k e é bylo dobou elkých změn li-
u gii šech cí k í západního křesťanského s ě a, se česká o á ní li u gie začala
zře elněji odlišo a nejen zhledem kli u gii ka olické (a o asi nejnápadněji olbou
73 Vždyť např.již pouhý přenos kon esně neu álních mo i ů do kon esně pola izo aného
p os ředí je p o ázen znikem no ých ýznamů au či á minimální mí a kon esionali y
je dána každému ý o u, jes liže je umís ěn pola izo aném náboženském kon ex u. Ze-
jména ex jako mís o kons ukce iden i y, esp. íceče ných iden i (jež není řeba chápa
jako zájemně se ylučující), může elmi snadno s upo a do ůzných kon ex ů anabý-
a ůzných ýznamů.
74 Viz jejich kon ex li u gický ( o á y jako součás li u gie), kon ex kodikologický ( o á y
jako součás epe oá u zpě ní či jiné knihy), kon ex p os o o ě-a chi ek onický ( o á -
ní zpě ník jako součás sak álního p os o u) a d.
75 Součás í ad en ních čás í českých g aduálů byl čas o aké soubo ad en ních písní, e
s a ších, la inských zpě ních knihách (zejména g aduálech zpřelomu 15.a16.s ole í) se
pak zaznamená aly soubo y cho álních zpě ů, jednohlasých can iones i ícehlasých mo-
e ždy z lášť, oddělených skupinách; ýbě písní či mo e , kládaných (podle obsaho é
příbuznos i, melodické hodnos i apod.) mezi cho ální zpě y, edy zje ně p o áděli sami
zpě áci (O el 1921, s.15–16).
OPEN
ACCESS
158 SLOVO A SMYSL 32
Vinodolskom. H a ska akademija znanos i
imje nos i, Zag eb 1998.
Foj íko á, Jana: České mešní o dina ium d uhé
polo iny 16.s ole í. Miscellanea musicologica
31, 1984, s.227–264.
Fukač, Jiří: Ro á y. In: Jiří Vysloužil ( ed.):
Slo ník české hudební kul u y. Sup aphon,
P aha 1997, s.789–790.
Hole on, Da id Ralph: Bohemia Speaking
o God: he Sea ch o aNa ional Li u gical
Exp ession. In: Milena Ba lo á— Michal
Š oněk (eds.): Public Communica ion in
Eu opean Re o ma ion. A e ac um, P aha
2007, s.103–132.
Hole on, Da id Ralph: Li u gický ži o české
e o mace. In: Ka eřina Ho níčko á—
Michal Š oněk (eds.): Umění české e o mace
(1380–1620). Academia, P aha 2010,
s.219–233.
Holle wege , Hans: Die Re o m des
Go esdiens es zu Zei des Josephinismus in
Ös e eich. Pus e , Regensbu g 1976.
Ho níčko á, Ka eřina: Kon esionali a díla.
In: áž— Michal Š oněk (eds.): In punc o
eligionis. Kon esní dimenze předběloho ské
kul u y Čech aMo a y. A e ac um, P aha
2013, s.9–20.
Ho níčko á, Ka eřina— Š oněk, Michal
(eds.): Umění české e o mace (1380–1620).
Academia, P aha 2010.
Ho níčko á, Ka eřina— Š oněk, Michal
(eds.): In punc o eligionis. Kon esní dimenze
předběloho ské kul u y Čech aMo a y.
A e ac um, P aha 2013.
Ho yna, Ma in: Česká e o mace ahudba.
S udie obohoslužebném zpě u českých
neka olických cí k í období 1420–1620.
Hudební ěda 48, 2011, č.1, s.5–40.
Ho yna, Ma in: Hudba li u gii české
e o mace. In: Ka eřina Ho níčko á—
Michal Š oněk (eds.): In punc o eligionis.
Kon esní dimenze předběloho ské kul u y
Čech aMo a y. A e ac um, P aha 2013,
s.73–83.
H abák, Jose , akol.: Dějiny české li e a u y
I.S a ší česká li e a u a. Naklada els í ČSAV,
P aha 1959.
Jakubec, Jan: Dějiny li e a u y české I.J.Laich e ,
P aha 1929.
Ji eček, Jose : Hymnologia bohemica. Dějiny
cí ke ního básnic í českého až do XVIII. ěku.
K álo ská česká společnos nauk, P aha 1878.
Jungmann, Jose : His o ie li e a u y české. České
museum, P aha 1849; 2., dopl. ydání.
Kama ý , Jose Vlas imil: Předmlu a. In
ýž (ed.): České ná odní ducho ní písně.
J.H.Pospíšil, P aha— H adec K álo é 1831,
s. [V]–XXIV.
Ka asek, Al ed— Lanz, Jose : K ippenkuns
in Böhmen und Mäh en om F ühba ock bis zu
Gegenwa . N.G.Elwe , Ma bu g 1974.
Kon ád, Ka el: Dějiny pos á ného zpě u
s a očeského I.Cy ilome odějská knih iská na,
P aha 1881.
Kouba, Jan: Období e o mace ahumanismu
(1434–1620). In: Českoslo enská las i ěda IX,
Umění, s . 3.Hudba. Ho izon , P aha 1971,
s.53–86.
Kouba, Jan: Od husi s í do Bílé ho y
(1420–1620). In: Ja omí Če ný akol.: Hudba
českých dějinách. Od s ředo ěku do no é doby.
Sup aphon, P aha 1983, s.79–141.
Kouba, Jan: S a očeské o á y. Bookle CD
Ro a e. České ad en ní zpě y 16.s ole í. Schola
Týnského ch ámu pod edením Bohusla a
Ko ejse, P aha 2010, s.3–5.
Küh eibe , Thomas— Schich a, Gab iele:
Einlei ung. In íž (eds.): Kon inui ä en,
Umb üche, Zäsu en. Uni e si ä s e lag
Win e , Heidelbe g 2016, s.9–21.
Lehá , Jan: Humanismus. In: ýž— Alexand
S ich: Česká li e a u a I.Od počá ků do aného
ob ození (9.s ole í— p ní ře ina 19.s ole í).
Český spiso a el, P aha 1997, s.115–141.
Lehne , Fe dinand: Sla nos Ka lo a aRo a e.
Cecilie 5, 1878, č.12, s.89–91.
Lehne , Fe dinand: P ažský seminář II. Ad en
(Zpě y o á ní). Cy il 8, 1881, č.4, s.28–30.
Maňas, Vladimí : Hudební ak i i y náboženských
ko po ací na Mo a ě. Rkp. dise ační p áce.
Filozo ická akul a Masa yko y uni e zi y,
B no 2008a.
Maňas, Vladimí : Vulgus Bohemo um Musicae
adic issimum. Music in he Reca holisa ion
S a egies o he Czech Jesui s in he 17 h
Cen u y. In: Ladisla Kačic— S o ad
Za a ský (eds.): Au o a Musas nu i . Die
Jesui en und die Kul u Mi eleu opas im
OPEN
ACCESS

MARIE ŠKARPOVá 159
16.–18.Jah hunde . Sla is ický ús a Jána
S anisla a SAV— Teologická akul a
T na skej uni e zi y, B a isla a— T na a
2008b, s.209–214.
Ma i, And eas: Die Rezep ion des geis lichen
Liedes als Gegens and de Hymnologie.
Jah buch ü Li u gik und Hymnologie 57, 2018,
s.165–178.
M áček, Ja osla : Sou ces o Ro a e Chan s in
Bohemia. Hudební ěda 14, 1977, s.230–241.
M áček, Ja osla — Sehnal, Jiří: Ro a e
Chan s. In: S anley Sadie (ed.): The New
G o e Dic iona y o Music and Musicians.
S .21.Macmillan Publishe s, London 2001;
2. ydání, s.667.
Nejedlý, Zdeněk: Dějiny husi ského zpě u I.
Zpě předhusi ský. Naklada els í ČSAV,
P aha 1954.
No ák, A ne— No ák, Jan V.: Přehledné dějiny
li e a u y české od nejs a ších dob až po naše dny.
R.P ombe ge , Olomouc 1939; 4., přep ac.
a ozšíř. ydání.
O el, Dob osla : Nápě y no ém zpě níku
p ažské a cidiecése. Časopis ka olického
ducho ens a 48, 1907, č.3, s.180–189.
O el, Dob osla : S a očeské o á y. Ú odní
slo o. In: ýž (ed.): Český kancionál. S á ní
naklada els í, P aha 1921, s.10–22.
O el, Dob osla : Ro a e. In: G acian Če nušák
(ed.): Pazdí ků hudební slo ník naučný I.
Čás ěcná. Nákl. O.Pazdí ka, B no 1929,
s.347–348.
Pach a, Jose : Poznámky a ys ě li ky
kRo á ním zpě ům dne nedělního, jak je
ydal Lehne . Cy il 6, 1879, s.73–76, 82–86;
7, 1880, s.9–13, 18–21, 25–27, 33–35, 41–44,
57–61, 65–67, 83–85; 8, 1881, s.3–4, 9–10,
25–28, 41–44, 89–93.
Pelikán, F an išek: Zpě y ús i ní nebo
Ro á e s obodného měs a Týniš ě nad O licí.
Časopis ka olického ducho ens a 21, 1840, č.3,
s.553–567.
Pešina, Václa : ORo á e, z láš ě
K áloh adeckém. Předmlu a kRo á e.
Časopis ka olického ducho ens a 18, 1837, č.3,
s.518–528.
Podh adsky, Ge ha d: Ro a e. In ýž:
Lexikon de Li u gie. Ein Übe blick
ü die P axis. Ty olia-Ve lag,
Innsb uck— Wien— München 1962, sl. 328.
Repe o ium I: Linda, Ja omí — S ich,
Alexand — Fidle o á, Alena— Šulcko á,
Ma ina, akol.: Repe o ium ukopisů
17.a18.s ole í zmuzejních sbí ek Čechách.
I/1,2, A–J. Ka olinum, P aha 2003.
Repe o ium II: Fidle o á, Alena— Bekešo á,
Ma ina, akol.: Repe o ium ukopisů
17.a18.s ole í zmuzejních sbí ek Čechách.
II/1,2, K–O. Ka olinum, P aha 2007.
Riege , F an išek Ladisla (ed.): Slo ník
naučný VI. Nákl. knihkupec í I.L.Kob a,
P aha 1887.
Schlie , Wilhelm Jose : Ad en us Domini.
Geschich e und Theologie des Ad en s in
Li u gie und B auch um de wes lichen Ki che.
B.Kühlen, Mönchengladbach 1998.
Scho , Anselm (ed.): Das Meßbuch de hl. Ki che
(Missale Romanum) la einisch und deu sch
mi li u gischen E klä ungen. He de ’sche
Ve lagshandlung, F eibu g im B eisgau 1904;
9. ydání.
Sla ický, Tomáš: Czech Ro a e Chan s, Missa
Ro a e, and Cha les IVs Founda ion o Vo i e
O icium in P ague Ca hed al. The Tes amen
o Cho al Melodies o he Long-Te m
Re en ion o Repe oi e. Hudební ěda 55,
2018, č.3–4, s.239–264.
Šá o co á, Ma ina: Can a e Domino
can icum no um. Ilumino ané hudební
ukopisy české e o mace. In: Ka eřina
Ho níčko á— Michal Š oněk (eds.): Umění
české e o mace (1380–1620). Academia, P aha
2010, s.413–428.
Šá o co á, Ma ina: Ikonog a ie českých
enesančních ilumino aných o á níků.
Cla ibus uni is 2, 2013, s.5–18.
Šá o co á, Ma ina: K álo éh adecký o á ník
jako uměleckohis o ický p amen. In: Tomáš
Sla ický— Jan Baťa— A.A.Fidle o á—
Ma ina Šá o co á— Ma ie Ška po á (eds.):
Ro a e ka loa noš ské. České o á y podle
H adeckého o á níku (1585),  isku.
Ška po á, Ma ie: Rukopisný kancionál
jako s éby né hymnog a ické médium
17.a18.s ole í. Několik předběžných
poznámek. Ac a Uni e si a is Ca olinae.
Philologica 3, Sla ica P agensia 42, 2014,
s.177–184.
OPEN
ACCESS
160 SLOVO A SMYSL 32
Ška po á, Ma ie: Vydání českých o á ů
Janem Hos i í em Pospíšilem. D obnička
k ecepci s a é české hymnog a ie
19.s ole í. In: Ve onika Fak o o á— Jana
Pácalo á— Zuzana U álko á (eds.): Víno,
ženy, zpě . V(d)ěčné éma li e á ních dějin.
S udie zli e a u y ad hono em Dalibo Tu eček.
Jihočeská uni e zi a Českých Budějo icích,
České Budějo ice 2017a, s.57–70.
Ška po á, Ma ie: Ro á e ka lo-a noš ské.
Kapi ola zhis o ie českých ob ozenských
mys i ikací. Slo o asmysl 14, 2017b, č.28,
s.115–140.
Vlček, Ja osla : Dějiny české li e a u y I.
L.Mazáč, P aha 1940; 3. ydání.
Vlho á-Wö ne , Hana: Zdeněk Nejedlý’s
His o ical Na a i e and Ideological
Cons uc ion o Czech Medie al Music
His o y. In: Sławomi a Źe ańska-Kominek
(ed.): Na ionali y s Uni e sali y. Music
His o iog aphies in Cen al and Eas e n Eu ope.
Camb idge Schola Publishing, Newcas le
upon Tyne 2016, s.175–195.
Žů ek, Jiří: P oměny českého cho álu
16.s ole í— pokus oklasi ikaci edakcí
českého cho álu 16.s ole í na příkladu s á ku
Nanebe ze í Panny Ma ie. Hudební ěda 47,
2010, č.4, s.333–350.
Žů ek, Jiří: The Analogies be ween he
Chan s o he Jis ebnický Kancionál and he
Repe o y o he Oldes Czech G aduals in he
16 h Cen u y. Hudební ěda 48, 2011a, č.1–2,
s.41–78.
Žů ek, Jiří: In oduc o y No es. In ýž (ed.):
G aduale bohemo um. P op ium sanc o um.
K ys al, P aha 2011b, s.6–25.
INTERNETOVÉ ZDROJE
Knihopis: KPS – Knihopis Da abase <h p://www.
knihopis.cz/knihopis-eng.h ml> [19. 9. 2019].
Manusc ip o ium. Digi ální kniho na
bohemikálních ukopisů as a ých isků <h p://
www.manusc ip o ium.com> [19.9.2019].
MHB: Melodia ium hymnologium Bohemiae
<h p://www.musicologica.cz/melodia ium/>
[19.9.2019].
LIMUP: Da abáze obsahu li u gických ukopisů
u ak is ické p o enience 15.–16.s ole í <h p://
www.cla mon.cz/limup/> [19.9.2019].
RISM: Répe oi e In e na ional des Sou ces
Musicales <h ps://opac. ism.in o/index.php>
[19.9.2019].
OPEN
ACCESS